Právnická fakulta
Iveta Lopreisová
Povinnosti zaměstnavatele v nemocenském a důchodovém pojištění
Employer‘s obligations in sickness and pension insurance
Diplomová práce
Vedoucí diplomové práce: JUDr. Roman Lang, Ph. D.
Katedra pracovního práva a práva sociálního zabezpečení
2
Datum vypracování práce (uzavření rukopisu): 25. 09. 2022
Prohlašuji, že jsem předkládanou diplomovou práci vypracovala samostatně, že všechny použité zdroje byly řádně uvedeny a že práce nebyla využita k získání jiného nebo stejného titulu.
Dále prohlašuji, že vlastní text této práce včetně poznámek pod čarou má 143. 013 znaků včetně mezer.
……….
Iveta Lopreisová
V Praze dne 25 09. 2022
3
Poděkování
Na tomto místě bych ráda srdečně poděkovala vedoucímu mé diplomové práce panu JUDr. Romanu Langovi, Ph. D. za velice vstřícný a otevřený přístup, ochotu, odborné rady, věcné a koncepční připomínky, kterými mi pomohl k vypracování práce v předkládané podobě.
4
Obsah
ÚVOD ... 6
1. VYMEZENÍ ZÁKLADNÍCH POJMŮ ... 8
2. HISTORICKÝ VÝVOJ POVINNOSTÍ ZAMĚSTNAVATELE VČETNĚ SOUČASNÉ ÚPRAVY ... 11
2.1. POČÁTKY VZTAHU ZAMĚSTNAVATELE A ZAMĚSTNANCE A KOŘENY POVINNOSTÍ ZAMĚSTNAVATELE ... 11
2.2. ZÁKON O POJIŠTĚNÍ ZAMĚSTNANCŮ PRO PŘÍPAD NEMOCI, INVALIDITY A STÁŘÍ Z ROKU 1924 ... 11
2.3. ZÁKONODÁRSTVÍ PO 2. SVĚTOVÉ VÁLCE ... 12
2.3.1. ZÁKON O NÁRODNÍM POJIŠTĚNÍ ZROKU 1948 ... 12
2.3.2. ZÁKON O NEMOCENSKÉM POJIŠTĚNÍ ZROKU 1956 ... 12
2.3.3. ZÁKON O SOCIÁLNÍM ZABEZPEČENÍ ZROKU 1956 A NAVAZUJÍCÍ ÚPRAVA ... 13
2.3.4. ODPOVĚDNOST ZAMĚSTNAVATELE PŘI PRACOVNÍCH ÚRAZECH ... 13
2.4. SOUČASNÁ PRÁVNÍ ÚPRAVA SOCIÁLNÍHO ZABEZPEČENÍ ... 14
2.4.1. ROZBOR POVINNOSTÍ DLE ZÁKONÍKU PRÁCE ... 14
A. USTANOVENÍ §2 ZÁKONÍKU PRÁCE –ZÁVISLÁ PRÁCE ... 14
B. USTANOVENÍ §7 ZÁKONÍKU PRÁCE –ZAMĚSTNAVATEL ... 15
C. USTANOVENÍ §6 ZÁKONÍKU PRÁCE –ZAMĚSTNANEC ... 15
2.4.2. STRUKTURA SOCIÁLNÍHO ZABEZPEČENÍ ... 15
3. POVINNOSTI ZAMĚSTNAVATELE V NEMOCENSKÉM POJIŠTĚNÍ ... 17
3.1. PRAMENY PRÁVNÍ ÚPRAVY ... 17
3.1.1. ZÁKON Č.589/1992SB., O POJISTNÉM NA SOCIÁLNÍM ZABEZPEČENÍ A PŘÍSPĚVKU NA STÁTNÍ POLITIKU ZAMĚSTNANOSTI 18 3.1.2. ZÁKON Č.187/2006SB., O NEMOCENSKÉM POJIŠTĚNÍ ... 18
3.1.3. ZÁKONÍK PRÁCE ... 19
3.2. NEMOCENSKÉ POJIŠTĚNÍ A POVINNOSTI ZAMĚSTNAVATELE OBECNĚ ... 21
3.2.1. DÁVKY A POVINNOSTI VE NEMOCENSKÉM POJIŠTĚNÍ (PŘEHLED) ... 21
3.2.2. OZNAMOVACÍ A OHLAŠOVACÍ POVINNOSTI, VČETNĚ POVINNOSTI SPOLUPRÁCE SORGÁNY NEMOCENSKÉHO POJIŠTĚNÍ ... 23
A. PŘIHLÁŠENÍ DO REGISTRU ZAMĚSTNAVATELŮ, ODHLÁŠENÍ ZREGISTRU ZAMĚSTNAVATELŮ ... 23
B. PŘIHLÁŠENÍ ZAMĚSTNANCE A OHLÁŠENÍ SKONČENÍ ZAMĚSTNÁNÍ ... 27
C. SDĚLOVÁNÍ INFORMACÍ A SPOLUPRÁCE S ORGÁNY NEMOCENSKÉHO POJIŠTĚNÍ ... 30
3.2.3. EVIDENČNÍ POVINNOSTI ... 31
A. VEDENÍ ZÁZNAMŮ... 31
B. UCHOVÁVÁNÍ ZÁZNAMŮ ... 32
3.2.4. POVINNOSTI ZAMĚSTNAVATELE PŘI PŘIJÍMÁNÍ ŽÁDOSTI O DÁVKY OD ZAMĚSTNANCŮ VČETNĚ POVINNOSTÍ SOUVISEJÍCÍCH SUPLATŇOVÁNÍM NÁROKU NA DÁVKU ... 33
3.3. DOČASNÁ PRACOVNÍ NESCHOPNOST ... 36
3.3.1. JEDNOTLIVÉ PROCESNÍ POVINNOSTI ZAMĚSTNAVATELE V DPN ... 36
3.3.2. BENEFITY A SICK DAYS ... 38
3.4. POVINNOSTI ZAMĚSTNAVATELE U OSTATNÍCH DÁVEK NEMOCENSKÉHO POJIŠTĚNÍ VČETNĚ PŘÍSLUŠNÝCH TISKOPISŮ ... 39
A. PENĚŽITÁ POMOC V MATEŘSTVÍ ... 39
B. OTCOVSKÁ POPORODNÍ PÉČE ... 39
C. OŠETŘOVNÉ ... 40
D. DLOUHODOBÉ OŠETŘOVNÉ ... 41
E. VYROVNÁVACÍ PŘÍSPĚVEK VTĚHOTENSTVÍ A MATEŘSTVÍ ... 42
3.5. PRÁVO ČI POVINNOST ZAMĚSTNAVATELE VYSLAT ZAMĚSTNANCE NA KOMPLEXNÍ, PRAVIDELNOU ZDRAVOTNÍ LÉKAŘSKOU PROHLÍDKU ... 43
3.6. PLACENÍ POJISTNÉHO NA NEMOCENSKÉ A DŮCHODOVÉ POJIŠTĚNÍ ... 43
4. POVINNOSTI ZAMĚSTNAVATELE V DŮCHODOVÉM POJIŠTĚNÍ ... 46
4.1. PRAMENY PRÁVNÍ ÚPRAVY ... 46
4.1.1. ZÁKON Č.582/1991SB., O ORGANIZACI A PROVÁDĚNÍ SOCIÁLNÍHO ZABEZPEČENÍ ... 47
4.1.2. ZÁKON Č.155/1995SB., O DŮCHODOVÉM POJIŠTĚNÍ ... 47
4.1.3. ZÁKON Č.589/1992SB., O POJISTNÉM NA SOCIÁLNÍM ZABEZPEČENÍ A PŘÍSPĚVKU NA STÁTNÍ POLITIKU ZAMĚSTNANOSTI 48 4.2. POVINNOSTI ZAMĚSTNAVATELE VDŮCHODOVÉM POJIŠTĚNÍ OBECNĚ ... 48
5
4.2.1. DEFINICE ZAMĚSTNAVATELE PRO ÚČELY DŮCHODOVÉHO POJIŠTĚNÍ A JEDNOTLIVÉ DRUHY DŮCHODŮ ... 48
A. STAROBNÍ DŮCHOD ... 49
B. INVALIDNÍ DŮCHOD ... 49
C. VDOVSKÝ/VDOVECKÝ DŮCHOD ... 49
D. SIROTČÍ DŮCHOD ... 49
4.3. ČLENĚNÍ POVINNOSTÍ DLE ČSSZ ... 49
4.3.1. EVIDENČNÍ POVINNOSTI ... 50
A. EVIDENČNÍ A OHLAŠOVACÍ POVINNOSTI ... 50
B. POVINNOST ÚSCHOVY ZÁZNAMŮ PO STANOVENOU DOBU ... 52
4.3.2. HLÁŠENÍ O ZAMĚSTNÁVÁNÍ DŮCHODCŮ ... 52
4.3.3. POVINNOST VYHOTOVOVAT A PŘEDKLÁDAT EVIDENČNÍ LISTY DŮCHODOVÉHO POJIŠTĚNÍ ... 54
4.3.4. POVINNOST SOUČINNOSTI ZAMĚSTNAVATELE VDŮCHODOVÉM ŘÍZENÍ PODLE § 81 A NÁSL.ZOPSZ ... 55
4.4. PENZIJNÍ PŘIPOJIŠTĚNÍ: MOŽNOSTI VYUŽITÍ, DAŇOVÉ VÝHODY PRO ZAMĚSTNAVATELE (BENEFITY A ZAJIŠTĚNÍ ZAMĚSTNANCE VE STÁŘÍ) 56 5. KONTROLA PLNĚNÍ POVINNOSTÍ ZAMĚSTNAVATELE A DŮSLEDKY NEPLNĚNÍ POVINNOSTÍ ZAMĚSTNAVATELE ... 58
5.1. KONTROLA A NEPLNĚNÍ POVINNOSTÍ ZE STRANY ZAMĚSTNAVATELE ... 58
5.2. PŘESTUPKY ... 58
5.2.1. PŘESTUPKY A POKUTY DLE ZOPSZ ... 59
5.2.2. PŘESTUPKY A POKUTY DLE ZPSZ ... 59
5.2.3. PŘESTUPKY A POKUTY DLE ZNP ... 60
5.3. TRESTNĚPRÁVNÍ ODPOVĚDNOST ZAMĚSTNAVATELE ... 61
5.3.1. §180TZ–NEOPRÁVNĚNÉ NAKLÁDÁNÍ SOSOBNÍMI ÚDAJI ... 61
5.3.2. §240TZ–ZKRÁCENÍ DANĚ, POPLATKU A PODOBNÉ POVINNÉ PLATBY ... 61
5.3.3. §241TZ–NEODVEDENÍ DANĚ, POJISTNÉHO NA SOCIÁLNÍ ZABEZPEČENÍ A PODOBNÉ POVINNÉ PLATBY... 62
5.3.4. §242TZ–ZVLÁŠTNÍ USTANOVENÍ O ÚČINNÉ LÍTOSTI ... 63
ZÁVĚR ... 64
SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK ... 67
SEZNAM POUŽITÝCH ZDROJŮ ... 68
ABSTRAKT ... 71
ABSTRACT ... 72
6
Úvod
Zaměstnavatel jako takový má vícero pozicí a na jeho postavení můžeme nahlížet z mnoha úhlů – jako subjekt pracovněprávního vztahu, jako dodavatele relevantních a správných informací státním institucím, jako správce osobních údajů nebo z ekonomického hlediska jako poskytovatele pracovního místa a příjmu pro domácnosti. Z historie můžeme pozorovat, jak se pozice zaměstnavatele mění a zároveň jak jsou na něj kladeny stále větší nároky, včetně navyšování povinností vyplývajících z jeho jednotlivých postavení. Můžeme vysledovat kupříkladu nárůst placené dovolené ve srovnání s počátkem 20. století, kdy byla dovolená 6 až 8 dní za rok1; dnes máme dovolenou v zákonné výši 20 dní, která je plně hrazená zaměstnavatelem. Zaměstnanci se dostává i náhrada mzdy v době dočasné pracovní neschopnosti – zde zaměstnavatel částečně finančně nahrazuje prvních 14 kalendářních dnů nemoci. Zaměstnavatele také tíží břemena administrativní, výpočty odvodů, registrace zaměstnanců u orgánů sociálního zabezpečení, roční zúčtování daně, evidence informací o zaměstnanci a oproti tomu povinnost neshromažďovat data, jež nejsou nutná, a s tím související pravidelné „promazávání“ dat, které spadají pod nařízení EU2 o ochraně osobních údajů a nespadají do kategorie “need to know”. K těmto úkonům samozřejmě zaměstnavatel najímá administrativní personál, který musí také pravidelně školit kvůli změnám legislativy, ať už se jedná o mzdové, účetní či personální oddělení. Jen z tohoto zběžného výčtu můžeme vyvodit, že množství povinností zaměstnavatele je skutečně velké.
Při své praxi v personální oblasti jsem se věnovala plnění některých zákonných povinností zaměstnavatele a při této činnosti jsem zaregistrovala trend nárůstu množství těchto povinností, což mne přivedlo k myšlence věnovat se této problematice blíže v diplomové práci a analyzovat důvody tohoto zdánlivého nárůstu a zda je aktuální množství povinností zaměstnavatele v těchto oblastech optimální. Zároveň jsem se chtěla zamyslet, zda by nebylo efektivnější přesunout některé povinnosti přímo na zaměstnance, a to v zájmu jeho větší odpovědnosti a větší angažovanosti v rámci sociálního zabezpečení.
V této práci bych se chtěla zaměřit na zkoumání problematiky povinností zaměstnavatele právě v nemocenském a důchodovém pojištění. Jedná se o problematiku, která se dotýká každého zaměstnance i zaměstnavatele, a tedy právní úprava této problematiky má dopad na
1 https://advokatnidenik.cz/2020/12/10/vyvoj-pracovne-pravnich-podminek-a-institutu-dovolene-v-cr-a-ve-sr-v- letech -1918-2020/ dne 13.03.2022.
2 NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY (EU) 2016/679 ze dne 27. dubna 2016 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES (obecné nařízení o ochraně osobních údajů) – jedná se o právní rámec ochrany proti neoprávněnému zacházení s osobními daty občanů platný na celém území EU.
7
široký okruh subjektů. Cílem této práce je tedy rozebrat aktuální zátěž povinností, které právní úprava v oblasti důchodového a nemocenského pojištění zaměstnavatelům ukládá, a podrobit ji hodnocení z hlediska její adekvátnosti a účelnosti s přihlédnutím na praktický význam pro zaměstnavatele na jedné straně a zaměstnance na straně druhé.
První a druhá část obsahují základní teoretický a historický základ pro další výzkum obsažený v následujících částech, které tvoří hlavní podstatu této práce.
V třetí části se budu zabývat povinnostmi zaměstnavatele v nemocenském pojištění obecně, členěním daných povinností, jakož i jednotlivými povinnostmi zaměstnavatele s ohledem na druh dávky. Včetně povinností zaměstnavatele souvisejícími s odvody finančních prostředků za zaměstnance v nemocenském i důchodovém pojištění.
V čtvrté části se budu zabývat povinnostmi zaměstnavatele v důchodovém pojištění, členěním daných povinností, s důrazem na nutnost evidence a archivace údajů pro Českou správu sociálního zabezpečení z důvodu správného výpočtu důchodu zaměstnance či bývalého zaměstnance, jakož i deskripcí relevantních dokumentů.
Na závěr v páté části se budu zabývat také negativními důsledky neplnění povinností zaměstnavatele, tedy přestupky a trestnými činy.
V práci je používána především metoda popisná, částečně metoda historická a analytická.
Jako podklady diplomové práce jsem využila především právní předpisy společně se souvisejícími důvodovými zprávami, odbornými komentáři, články a související judikaturou.
Taktéž jsem využila pomocnou literaturu (typicky v podobě praktických příruček), kterou mohou využívat přímo zaměstnavatelé při plnění svých povinností.
8
1. Vymezení základních pojmů
a. Sociální zabezpečení – pojem jako takový se v různých státech/systémech pojímá různým způsobem, záleží především na stupni vývoje dané země, tradici a finančních možnostech. Je proto nutné daný pojem blíže specifikovat. Pro účely této práce se tedy rozumí pojmem sociální zabezpečení charakteristika sociálního zabezpečení jako souboru institucí, právních norem, zařízení a opatření, jejichž prostřednictvím a pomocí se uskutečňuje předcházení, zmírňování a odstraňování následků sociálních událostí.3 Právem sociálního zabezpečení se pak rozumí soubor právních norem ČR, které dané oblasti upravují.
b. Důchodové pojištění – tímto pojmem se v této práci rozumí veřejný pojistný systém zabezpečení občanů pro případ stáří, invalidity a úmrtí živitele.4
c. Důchod – pojmem se rozumí dlouhodobá dávka poskytovaná v sociálním systému jako opakující se peněžité plnění soužící k částečnému odstranění důsledků sociální situace vymezené zákonem,5 tedy v případě stáří, úmrtí manžela, manželky, rodiče, nebo snížení výdělečné schopnosti v důsledku dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu.
d. Nemocenské pojištění – tímto pojmem se v této práci rozumí veřejný pojistný systém směřující k náhradě příjmu v případě krátkodobých či střednědobých sociálních událostí jako je nemoc, úraz, těhotenství či mateřství.6
e. Orgán sociálního zabezpečení – tímto pojmem se v dané práci rozumí okruh subjektů pověřený prováděním sociálního zabezpečení dle § 3 ZOPSZ obsahující taxativní výčet těchto subjektů.
f. Česká správa sociálního zabezpečení (ČSSZ) – je jedním z orgánů sociálního zabezpečení, jehož úlohou je rozhodování o nároku na důchod, jeho výši a
3 ŠTANGOVÁ, V.; LANG, R. a kol. Právo sociálního zabezpečení v bodech s příklady. Plzeň: Aleš Čeněk, 2018, 233 s. ISBN 978-80-7380-700-9 str.12.
4 ŠTANGOVÁ, V.; LANG, R. a kol. Právo sociálního zabezpečení v bodech s příklady. Plzeň: Aleš Čeněk, 2018, 233 s. ISBN 978-80-7380-700-9. str. 83.
5 TRÖSTER, P a kol. Právo sociálního zabezpečení. 6. podstatně přepracované a aktualizované vydání – Praha: C. H. Beck, 2013, 290 s. ISBN 978-80-7400-473-5 str.145.
6 ŠTANGOVÁ, V.; LANG, R. a kol. Právo sociálního zabezpečení v bodech s příklady. Plzeň: Aleš Čeněk, 2018, 233 s. ISBN 978-80-7380-700-9. str. 56.
9
výplatě.7 Pojem pro účely této práce může zahrnovat i okresní správy sociálního zabezpečení, o nichž může být v případě konkretizace referováno i samostatně.
g. Okresní správa sociálního zabezpečení (OSSZ) – tímto pojmem se v této práci rozumí lokální státní orgán v rámci sociálního zabezpečení8, určený na základě teritoriálního principu, který kopíruje rozložení okresů.
h. Ministerstvo práce a sociálních věcí – tímto pojmem se v této práci rozumí orgán sociálního zabezpečení, orgán státu, jež je kompetentní především v oblastech sociální politiky, sociálního pojištění, zaměstnanosti a dalších oblastech.9
i. Zaměstnavatelem – se v této práci rozumí právnická nebo fyzická osoba, která zaměstnává jiné fyzické osoby (alespoň jednoho zaměstnance) nebo k níž jsou fyzické osoby ve vztahu, který zakládá účast na důchodovém či nemocenském pojištění.10
j. Zaměstnancem – se pro účely této práce rozumí fyzická osoba v pracovním vztahu k zaměstnavateli v době zaměstnání, pokud mu v souvislosti se zaměstnáním plynou nebo by mohly plynout příjmy ze závislé činnosti, které jsou nebo by byly, pokud by podléhaly zdanění v České republice, předmětem daně z příjmu podle zvláštního právního předpisu a nejsou od této daně osvobozeny.11
k. Zaměstnáním – se pro účely této práce rozumí činnost zaměstnance pro zaměstnavatele, za kterou mu plynou nebo by mohly plynout příjmy, pokud by podléhaly zdanění v ČR.12
l. Mzdovou účtárnou – se v této práci rozumí útvar zaměstnavatele, ve kterém je vedena evidence mezd nebo platů jeho zaměstnanců.13
m. Vyměřovací základ zaměstnance – pojem je v této práci využíván v souladu s definicí uvedenou v § 5 ZPSZ a § 18 odst. 2 ZNP. Vyměřovacím základem
7 Pojem upraven v § 3, § 3a, § 5 a § 11 ZOPSZ.
8 Pojem upraven v § 3, § 6 a § 11 ZOPSZ.
9 Pojem upraven v § 3, § 4a, § 4b a § 11 ZOPSZ.
10 Pojem je v důchodovém pojištění upraven v § 35a ZOPSZ, v nemocenském pojištění je pojem upraven v § 3 písm. b) ZNP.
11 Pojem upraven v § 5 písm. a) ZNP.
12 Pojem upraven v § 3 písm. g) ZNP.
13 Pojem upraven v § 3 písm. d) ZNP.
10
zaměstnance pro pojistné na důchodové pojištění je úhrn příjmů, které jsou nebo by byly, pokud by podléhaly zdanění v České republice, předmětem daně z příjmů fyzických osob podle zákona o daních z příjmů a nejsou od této daně osvobozeny, a které mu zaměstnavatel zúčtoval v souvislosti se zaměstnáním, které zakládá účast na nemocenském pojištění.
n. Denní vyměřovací základ zaměstnance – v dané práci se jím rozumí vyměřovací základ zjištěný z rozhodného období, vydělených počtem kalendářních dnů připadajících na rozhodné období, tedy vyměřovací základ zaměstnance přepočtený na kalendářní den.14
o. Evidenční list důchodového pojištění (ELDP) – tímto pojmem se v této práci rozumí tiskopis vydaný ČSSZ, který slouží k plnění povinností zaměstnavatele v důchodovém pojištění. Uvádí se na něm data stanovená zákonem a sloužící prioritně k určení doby důchodového pojištění zaměstnance, stanovení jeho vyměřovacího základu a finální výpočet důchodu.15
p. Podpůrčí doba – tímto pojmem se v této práci rozumí doba, po kterou má být vyplácena příslušná dávka nemocenského pojištění.16
14 Pojem upraven v § 18, § 19, § 20 a §21 ZNP.
15 Pojem upraven v § 38 ZOPSZ.
16 Pojem upraven v § 3 písm. k) ZNP.
11
2. Historický vývoj povinností zaměstnavatele včetně současné úpravy
2.1. Počátky vztahu zaměstnavatele a zaměstnance a kořeny povinností zaměstnavatele
Úpravu vztahu zaměstnavatele a zaměstnance můžeme vysledovat i v dobách římského práva k úpravě smlouvy námezdní, latinsky locatio conductio operarum. Jedná se o právní vztah, jehož obsahem jsou určitá práva a povinnosti týkající se výkonu závislé práce. Pokud nahlédneme do historie, můžeme vysledovat, jak se náplň tohoto vztahu pomalu rozrůstá. Od prvního pracovněprávního předpisu z období raného středověku - horní zákon, latinsky Ius regale montanorum, upravující zejména podmínky práce v dolech, bezpečnost při práci, konto pracovní doby, způsob odměňování - přes čelední a cechovní předpisy, dále přes Všeobecný občanský zákoník (ABGB) upravující jako smluvní typ služební smlouvu, jež obsahovala mimo jiné i sociální zabezpečení zaměstnance v době překážek na straně zaměstnavatele i povinnost zaměstnavatele poskytnout zaměstnanci část mzdy po dobu nemoci až k hornímu zákonu z roku 185417a živnostenského řádu z roku 185918. Oba předpisy ukládaly zaměstnavatelům povinnost zřídit pro zaměstnance nemocenské a starobní pojištění. 19 Živnostenský řád stanoví například povinnost majitele živnosti učinit na své náklady veškerá zdravotní opatření, včetně čistého prostředí, přísunu čerstvého vzduchu a dostatku pitné a užitné vody na pracovišti
2.2. Zákon o pojištění zaměstnanců pro případ nemoci, invalidity a stáří z roku 1924
Zákon č. 221/1924 Sb. z. a n., o pojištění zaměstnanců pro případ nemoci, invalidity a stáří, účinný od 1. 7. 1926, přispěl k řešení naléhavých sociálních problémů, byl součástí politiky reforem v Československu, a dle něj byli pojištění všichni zaměstnanci (pokud nebyli výslovně vyloučeni – například státní zaměstnanci a osoby starší 60 let věku). Pojištění prováděly nemocenské pojišťovny a Ústřední sociální pojišťovna. Tímto zákonem byly již upraveny dávky nemocenského pojištění – dávky na pomoc v nemoci, mateřství (podpůrčí doba činila 6 týdnů před porodem a 6 týdnu po porodu) a pohřebné. Taktéž bylo upraveno důchodové pojištění a dávky z něj poskytované – důchod invalidní a starobní, vdovský/vdovecký, sirotčí i vyrovnávací příspěvky k těmto důchodům.
17 Císařský patent 146/1854 ř. z ze dne 13. května 1854, Obecný horní zákon (ve znění předpisů jej měnících a doplňujících ke dni 1. 1. 1930, dostupné z http://www.marianka.eu/download/146-1854.pdf strana 27, dne 6. 6. 2022.
18 https://www.beck-online.cz/bo/chapterview-document.seam?documentId=onrf6mjygu4v6mrsg4wta dostupný z daného odkazu ze dne 6. 6. 2022.
19 HŮRKA, Petr et al. Pracovní právo, Plzeň: Aleš Čeněk, 2011. 599 s. ISBN 978-80-7380-316-2. str. 42-63.
12 2.3. Zákonodárství po 2. světové válce
2.3.1. Zákon o národním pojištění z roku 1948
Zákon č. 99/1948 Sb., o národním pojištění, upravuje národní pojištění jako celek, tedy nemocenské i důchodové pojištění zároveň, jednalo se o právní úpravu odvislou od politické situace a tehdejší státní sociální politiky. Prof. Tröster se k hlavním zásadám realizace a vytvoření daného zákona v rámci nastavení společnosti vyjadřuje následovně: „Základní ideály národního pojištění lze zjednodušeně shrnout do požadavků uniformity, univerzality, právní rovnosti, adekvátnosti zabezpečení, sociální solidarity, společenské odpovědnosti a demokratismu.“20. V rámci národního pojištění bylo upraveno celkem deset věcných dávek nemocenského pojištění (například péče o chrup, pomoc při neplodnosti), šest peněžitých dávek nemocenského pojištění (nemocenské, peněžité dávky v mateřství, podpory při ústavním ošetřování, zvláštní výpomoc při sociálních chorobách, náhrada za výpomoc v rodině, pohřebné) a 9 dávek důchodového pojištění (mimo klasické typy důchodů starobní, invalidní a pozůstalostní zákon upravoval například důchod manželky či sociální důchod), šlo především o úpravu zdůrazňující péči o pracujícího člověka.
2.3.2. Zákon o nemocenském pojištění z roku 1956
Zákon č. 54/1956 Sb., o nemocenském pojištění, ze dne 30. 11. 1956, byl základem první reformy nemocenského pojištění směrem k socialismu21, zákon byl účinný od 1. 1. 1957 a byl zrušen až k 1. 1. 2009 zákonem č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, tedy až současným zákonem o nemocenském pojištění. Za dobu své účinnosti byl mnohokrát novelizován, nejvíce novel proběhlo v období po rozpadu Československé republiky.
Zákon dělil dávky nemocenského pojištění na věcné (lázeňská péče, výběrová rekreace Revolučního odborového hnutí, dětská rekreace Revolučního odborového hnutí), peněžité (nemocenské, podpora při ošetřování člena rodiny, peněžitá pomoc v mateřství, podpora při narození dítěte, pohřebné) a na rodinné přídavky. Zaměstnavateli ovšem zákon nestanovil povinnosti v souvislosti s prováděním nemocenského pojištění, což je vzhledem k tehdejšímu politickému režimu logické.
20 Tröster, Petr, K vývoji sociálního zabezpečení po II. světové válce, dostupné dne 5. 9. 2022 z:
https://www.google.com/url?client=internal-element-
cse&cx=015489265366623571386:izzrwg3bmqm&q=https://www.mvcr.cz/soubor/plna-zneni-2017-troster- pdf.aspx&sa=U&ved=2ahUKEwiMuc7Aqv75AhVK3qQKHRLqAhoQFnoECAIQAQ&usg=AOvVaw2UjU7_G fUTSnK3iBdASnSR
21 V úvodním ustanovení § 1 zákona byl formulován stěžejní účel tohoto zákona: „Posláním nemocenského pojištění zaměstnanců je zajistit pracujícím a jejich rodinám spolu s ochranou zdraví zabezpečení pro případ nemoci a mateřství, jakož i rodinnými přídavky přispívat ke zdravému vývoji nové generace. Rozvoj našeho národního hospodářství a jeho úspěchy umožňují nově upravit náplň nemocenského pojištění zaměstnanců tak, aby v souladu s rozvojem výrobních sil přispívalo k trvalému zvyšování hmotné i kulturní úrovně pracujících.“
13
2.3.3. Zákon o sociálním zabezpečení z roku 1956 a navazující úprava Zákon č. 55/1956 Sb., o sociálním zabezpečení, ze dne 30. 11. 1956, účinný ode dne 1. 1. 1957, akcentoval směrem k socialismu a kopíroval sovětský model, kladl si za cíl pojistný princip22 a akcentoval zásluhové hledisko.23 Dle něhož se poskytovalo množství důchodových dávek například i důchod za výsluhu let nebo důchod osobní24.Tento zákon byl v roce 1964 nahrazen zákonem č. 101/1964 Sb., o sociálním zabezpečení, který navíc například akcentoval výhodnější úpravu důchodů pro pracující matky (snížením věkové hranice dle počtu vychovaných dětí, zhodnocení péče o děti), a zákonem č. 103/1964 Sb., o sociálním zabezpečení družstevních rolníků. Následně byl přijat zákon č. 121/1975 Sb., o sociálním zabezpečení, a později zákon č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, který upravoval zásady nároků na starobní důchod u osob samostatně výdělečně činných.
2.3.4. Odpovědnost zaměstnavatele při pracovních úrazech
Odpovědnost zaměstnavatele upravoval od roku 1956 zákon č. 58/1956 Sb., o náhradě škody za pracovní úrazy a o náhradě léčebné péče a dávek nemocenského pojištění a důchodového zabezpečení. Jednalo se o zákon, který už v § 1 upravoval objektivní odpovědnost zaměstnavatele v případech, kdy zaměstnanci byla způsobena újma na zdraví nebo smrt úrazem, který se přihodil v přímé souvislosti s výkonem jeho zaměstnání, nebo nemocí z povolání, bez možnosti vyloučení nebo omezení této odpovědnosti. Dále tento zákon také upravuje povinnosti zaměstnavatele nahradit léčebné výlohy státu, pokud vznikly porušením povinností zaměstnavatele na úseku prevence a bezpečnosti práce. Jednalo se o první zákon upravující problematiku odškodňování zaměstnanců za újmu na zdraví při práci takto specificky – do přijetí a účinnosti tohoto zákona bylo možno požadovat náhradu újmy na zdraví pouze podle občanského zákoníku č. 141/1950 Sb. Po několika dalších zákonných úpravách byla tato část včleněna do zákona č. 65/1965 Sb., zákoník práce, jež byl účinný až do současného zákoníku práce.25
22 Pojistným principem se rozumí povinné pravidelné placení příspěvku do systému sociálního zabezpečení.
Dostupné z https://www.cssz.cz/dotazy-a-zajimavosti dne 7. 9. 2022.
23 KAŠE, MILOSLAV; Vybrané aspekty důchodové reformy v České republice, Praha: GRADA Publishing, a.s., 2021, 200 s. IBSN 978-80-271-3042-9, str. 36 a 37.
24 Jednalo se o osobní důchod přiznávaný členům KSČ, zaměstnancům aparátu KSČ a osobám jež se zasloužili o budování socialismu, důchody nebyly určovány na základě zákonných pravidel, ale pouze dle rozhodnutí Ústředního výboru KSČ. V roce 1990 byly tyto osobní důchody pro futuro zrušeny.
25 Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce.
14
2.4. Současná právní úprava sociálního zabezpečení 2.4.1. Rozbor povinností dle zákoníku práce
Před tím, než bude věnována pozornost problematice povinností zaměstnavatele v sociálním zabezpečení, je třeba definovat vztah zaměstnance a zaměstnavatele dle zákoníku práce, jelikož právě tento vztah je jedním ze základních podmínek pro stanovení povinností zaměstnavateli. V rámci provázanosti pracovního práva a práva sociálního zabezpečení se tedy dostáváme k zákoníku práce.
Úvodní ustanovení ZP se dle odborné literatury26 vyjadřuje k hlavnímu cíli dané právní úpravy, kdy na straně jedné je účelem poskytnout zaměstnavateli nástroje k organizaci a řízení práce zaměstnanců za účelem realizace jeho činnosti, a na straně druhé zajistit zaměstnanci odpovídající podmínky k výkonu práce. Dané cíle či funkce tedy označuje jako funkci organizační a funkci ochrannou. Vztah zaměstnance a zaměstnavatele má ekonomické i sociální dopady na obě strany. V případě negativních dopadů na zaměstnavatele se tak jedná o ovlivnění jeho činnosti, výkonu a výnosnosti organizační složky zaměstnavatele. V případě zaměstnance mohou negativní dopady představovat ztrátu či snížení příjmu, ovlivnění životních jistot a z toho plynoucí dopady na socio-ekonomický blahobyt zaměstnance, zabezpečení rodiny, včetně dopadu na systém sociálního zabezpečení, a tedy výdaje na nutné zabezpečení jedince v případě výpadku příjmu, neúčast na nemocenském a důchodovém pojištění, či hrozící sekundární dopady při potížích s hledáním nové práce a hrozící dlouhodobou nezaměstnaností a problémy se zpětným začleňováním do pracovního prostředí.
a. Ustanovení § 2 zákoníku práce – Závislá práce
Závislá práce je vymezena třemi hlavními znaky, kterými jsou organizační podřízenost zaměstnance, osobní výkon práce zaměstnance dle pokynů zaměstnavatele a skutečnost, že se jedná o práci konanou jménem zaměstnavatele27. Mimo tyto základní definiční znaky je pro závislou práci typické, že se jedná o činnost vykonávanou za úplatu, tedy za mzdu, plat nebo odměnu z dohod dle zákoníku práce. Dané úplaty je zaměstnavatel povinen evidovat, správně administrovat a následně má povinnosti odvodů a nahlášení informací státním orgánům.
26 DOLEŽÍLEK, J., DOUDOVÁ, S., HORNA, V., HŮRKA, P., KAHLE, B., KOŠNAR, M., RANDLOVÁ, N., ROUČKOVÁ, D., VYSOKAJOVÁ, M. Zákoník práce: Komentář. [Systém ASPI]. Wolters Kluwer [cit. 2021-9- 9]. ASPI_ID KO262_2006CZ. Dostupné z: www.aspi.cz. ISSN 2336-517X.
Odkaz: https://www.aspi.cz/products/lawText/13/2000/1/2/komentar-wkcr-c-262-2006-sb-zakonik-prace- komentar
27 DOLEŽÍLEK, J., DOUDOVÁ, S., HORNA, V., HŮRKA, P., KAHLE, B., KOŠNAR, M., RANDLOVÁ, N., ROUČKOVÁ, D., VYSOKAJOVÁ, M. Zákoník práce: Komentář. [Systém ASPI]. Wolters Kluwer [cit. 2021-9- 9]. ASPI_ID KO262_2006CZ. Dostupné z: www.aspi.cz. ISSN 2336-517X.
Odkaz: https://www.aspi.cz/products/lawText/13/2000/1/2
15
Z pohledu sociálního zabezpečení je ovšem relevantní pojem „zaměstnání“, tedy činnost zaměstnance pro zaměstnavatele, z níž plynou nebo by mohly plynout zaměstnanci od zaměstnavatele příjmy ze závislé činnosti bez ohledu na druh pracovního vztahu.28
b. Ustanovení § 7 zákoníku práce – Zaměstnavatel
Zákoník práce v § 7 a násl. definuje zaměstnavatele jako stranu základního smluvního pracovněprávního vztahu, tedy fyzickou nebo právnickou osobu, pro kterou koná alespoň jeden zaměstnanec osobně závislou práci. Závislá práce je vykonávána jménem zaměstnavatele a podle pokynů zaměstnavatele. Na trhu s předmětem činnosti zaměstnavatele tak nevystupují přímo sami zaměstnanci, ale vystupuje zde svým jménem a na svou odpovědnost zaměstnavatel, který také nese podnikatelská rizika spojená s tržním hospodářstvím a výkyvy ekonomiky, zaměstnavatel v tomto ohledu nedisponuje souborem pomocných nástrojů ze SZ jako zaměstnanec, jak dané negativní situace překonávat, kupříkladu nástroj obdobný podpory v nezaměstnanosti – podpora při špatném hospodářském výsledku. Vedle toho zaměstnavatel odpovídá i za zabezpečení svých zaměstnanců dle právních předpisů, kterýchžto závazků se taktéž nemůže z vlastní vůle vzdát. Podle § 9 ZP spadá pod pojem zaměstnavatele také stát – Česká republika je považována za právnickou osobu v rámci pracovněprávních vztahů.
c. Ustanovení § 6 zákoníku práce – Zaměstnanec
Zákoník práce v § 6 uvádí formulačně stručnou, avšak významově širokou definici zaměstnance jako fyzické osoby, která se zavázala k výkonu závislé práce v základním pracovněprávním vztahu. Tedy postavení zaměstnance je definované právním vztahem a vázané pracovní smlouvou nebo některou z dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr.
Z pohledu sociálního zabezpečení je ovšem na zaměstnance nahlíženo z finančního pohledu jako na určitou (ať už faktickou, nebo potenciální zaměstnanou) finanční jednotku, která buď do systému něco přináší, nebo z něj v danou dobu čerpá. V sociálním zabezpečením se zaměstnancem rozumí osoby v době zaměstnání, pokud jim plynou, nebo by mohly plynout, příjmy ze závislé činnosti, které jsou nebo by byly, pokud by podléhaly zdanění v ČR, předmětem daně a nejsou od této daně osvobozeny. Předpokladem je tedy to, že se jedná o příjmy, které by podléhaly zdanění a odvodům na sociální zabezpečení.
2.4.2. Struktura sociálního zabezpečení
Právo sociálního zabezpečení má obecně dva hlavní účely: prvním je dohled a regulace odpovědnosti jedince za sebe samého do budoucna, druhým je stanovení určité povinné sociální
28 Portál Ministerstva práce a sociálních věcí. www.mpsv.cz [online].[cit. 2021-11-01]. Dostupné z:
http://www.mpsv.cz/nemocenske-pojisteni#zpp
16
solidarity a s tím související otázky, do jaké míry má být jedinec vůči ostatním jedincům solidární a jaké formy solidarity využívat. Zaměstnavatel v tomto ohledu naplňuje oba hlavní účely sociálního zabezpečení, nebo jim v jistém ohledu napomáhá.
Co se týče prvního účelu, tak zaměstnavatel sám o sobě nenapomáhá zaměstnanci v obecném smyslu k uvědomění si vlastní odpovědnosti za schopnost postarat se o sebe v nemoci či v náležitém věku. Ohledně sociální solidarity má zaměstnavatel jako osoba těžící z práce zaměstnance povinnosti stanovené státem na povinných odvodech za práci zaměstnance, na nemocenském pojištění, důchodovém a dalších. Podílí se tedy svým dílem na zabezpečení ekonomicky aktivních osob v rámci povinností přenesených na něj státem a současně solidaritou spojenou s vyšší vyspělostí společnosti. V případě, že tak nečiní, vystavuje se negativním důsledkům, které dopadají jak na zaměstnavatele, tak v konečném důsledku i na zaměstnance samotného.
K provádění výše zmíněných povinností má zpravidla zaměstnavatel další zaměstnance či smluvní poskytovatele, kteří za něj tyto povinnosti plní, například externí mzdovou účtárnu či poradenskou společnost. Rozsah povinností je dosti široký a stále se rozšiřuje, jak státní správa přenáší na zaměstnavatele stále více povinností, například nutnost shromažďování kódu nejvyššího dosaženého vzdělání29 svých zaměstnanců pro Český statistický úřad.
29 Kód oboru vzdělání lze zjistit na následující adrese https://www.obory-vzdelani.cz/, na které zaměstnanec vyplní daný formulář a finální komplexní kód sdělí svému zaměstnavateli. Zaměstnavatel jej dále předává společně s dalšími údaji Českému statistickému úřadu. Jedná se o jednu z informací monitorovaných z důvodu výdělkové úrovně a pracovní doby zaměstnanců v České republice, tento rok na základě vyhlášky č. 404/2021 Sb., o Programu statistických zjišťování na rok 2022. Data o nejvyšším dosaženém vzdělání jsou shromažďována na základě nařízení Komise (ES) č. 1916/2000 ze dne 8. září 2000, kterým se provádí nařízení Rady (ES) č. 530/1999 o strukturální statistice výdělků a nákladů práce s ohledem na definici a předávání informací o struktuře výdělků, které je závazné a přímo použitelné ve všech členských státech.
17
3. Povinnosti zaměstnavatele v nemocenském pojištění
3.1. Prameny právní úpravy
Ústavněprávní základ právní úpravy je položen v Listině základních práv a svobod30 v hlavě čtvrté upravující hospodářská, sociální a kulturní práva. V článcích 30 a 31 je stanovena povinnost státu připravit vhodnou zákonnou právní úpravu k naplnění těchto sociálních práv, která mají charakter veřejných subjektivních práv. V článku 30 odstavci prvním je výslovně zakotveno právo na přiměřené hmotné zabezpečení ve stáří, při nezpůsobilosti k práci či při ztrátě živitele, přičemž v odstavci třetím tohoto článku je specifikováno, že další podrobnosti stanoví zákon. Tato základní práva jsou podrobněji upravena prostřednictvím zákona o nemocenském pojištění, zákona o důchodovém pojištění a zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení. Následující článek 31 se týká práva na ochranu zdraví, práva na základní bezplatnou péči a zdravotní pomůcky pro občany na základě veřejného pojištění a za podmínek, které stanoví zákon.
Na úrovni Evropské unie oblast sociální politiky náleží podle Smlouvy o fungování EU do oblastí, v nichž má EU společně s členskými státy sdílenou pravomoc. Především je třeba přijmout taková opatření, aby byl zajištěn volný pohyb pracovníků a s tím související systém zajišťující pro migrující pracovníky započtení všech dob získaných pro účely vzniku a zachování nároku na dávky sociálního pojištění a jejich vyplácení osobám s bydlištěm na území členských států. K nařízením upravujícím koordinaci sociálních systémů v rámci EU patří nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004 ze dne 29. dubna 2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení upravující základní pravidla, opatření a zásady pro koordinaci systémů sociálního zabezpečení v rámci členských států EU, dále nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 987/2009 ze dne 16. září 2009, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení č. 883/2004/ES o koordinaci systémů SZ. Příslušné vnitrostátní právní předpisy se přitom na dané právní vztahy použijí pouze v rozsahu, v němž nejsou upraveny přímo použitelnými předpisy Evropské unie.
Povinnosti zaměstnavatele v nemocenském pojištění v České republice upravuje několik zákonů, nařízení a vyhlášek – zejména, jak již bylo řečeno, zákon č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění a zákon č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti. Mezi nařízení související s prováděním nemocenského pojištění řadíme nařízení vlády stanovující výši všeobecného vyměřovacího
30 Usnesení předsednictva ČNR č. 2/1993 o vyhlášení LISTINY ZÁKLADNÍCH PRÁV A SVOBOD jako součásti ústavního pořádku České republiky.
18
základu za daný kalendářní rok, přepočítacího koeficientu pro úpravu všeobecného vyměřovacího základu za daný kalendářní rok, redukčních hranic pro stanovení výpočtového základu za daný kalendářní rok a základní výměry důchodu stanovené pro daný kalendářní rok a o zvýšení důchodů. Mezi další významné akty, které jsou vyhlašovány ve Sbírce zákonů, patří také sdělení Ministerstva práce a sociálních věcí, kterým se vyhlašuje pro účely nemocenského pojištění výše redukčních hranic pro úpravu denního vyměřovacího základu platných v daném roce, nebo sdělení Ministerstva práce a sociálních věcí, kterým se vyhlašuje zvýšení částky rozhodné pro účast zaměstnanců na nemocenském pojištění.
3.1.1. Zákon č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociálním zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti
Jak již název napovídá, zákon upravuje pojistné, tedy finanční stránku věci. Zákon tedy zejména definuje vyměřovací základ pro výpočet pojistného, kdo je poplatníkem pojistného, sazby pojistného, odvody, placení pojistného a další pojmy, financování nemocenského a důchodového pojištění, včetně povinností zaměstnavatele v této oblasti. Stanoví mimo jiné výši sazby pojistného pro zaměstnavatele a zaměstnance, povinnost zaměstnavatele pojistné vypočítat a následně ve stanovené lhůtě a frekvenci jej odvádět. Zabývá se tedy deskripcí nástrojů a finančními zdroji, které následně pokrývají dávky a náklady provádění nemocenského pojištění.
3.1.2. Zákon č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění
Zákon upravuje nemocenské pojištění komplexně, tedy jak okruh účastných osob, nároky, dávky (hmotněprávní úprava), organizační uspořádání, tak i procesní stránku. Upravuje zabezpečení výdělečně činných osob příslušnými peněžitými dávkami nemocenského pojištění při vzniku předem specifikovaných sociálních událostí za předpokladu splnění podmínek.
Zákon o nemocenském pojištění sjednocuje právní úpravu a definuje základní pojmy – upravuje účast na pojištění, jednotlivé dávky, posuzování zdravotního stavu pro účely pojištění a organizaci a provádění nemocenského pojištění.
Zákon ze dne 14. 3. 2006 nabyl účinnosti až v roce 2009, v původním znění měl zákon nabýt účinnosti 1. 1. 2007 – dle důvodové zprávy byla legisvakance dostatečná, jak pro orgány nemocenského zabezpečení (ČSSZ i OSSZ), tak i pro zaměstnavatele a skýtala dostatek času k přizpůsobení se novému provádění nemocenského pojištění i výpočtu dávek. Účinnost byla nejdříve odložena zákonem č. 585/2006 Sb. na 1. 1. 2008, a pak byla účinnost opět posunuta zákonem č. 261/2007 Sb., o stabilizaci veřejných rozpočtů až na 1. 1. 2009, dle důvodové zprávy k zákonu č. 305/2008 Sb. byl důvodem dvojího odložení účinnosti zákonů především
19
finanční dopad na státní rozpočet. Následně jej v roce 2012 čekala rozsáhlá novelizace31, která znamenala podstatné zjednodušení a doplnění některých administrativních postupů pro zaměstnavatele (například doplnění informace ohledně stanovení vycházek dočasně práce neschopného zaměstnance a další legislativně technické úpravy v souvislosti s dočasnou pracovní neschopností a dalšími dávkami nemocenského pojištění). Z významnějších novel ZNP z nedávné doby je třeba upozornit na zákon č. 164/2019 Sb.32, jehož účelem bylo především zavedení povinné elektronizace hlášení a příprava přechodu na elektronický systém eNeschopenka. Zákonem č. 148/2017 Sb. byla do části třetí za hlavu IV. vložena nová hlava s nadpisem otcovská, zahrnující do nemocenského pojištění novou dávku otcovské poporodní péče. Nová hlava upravuje otázky podmínky nároku na tuto dávku, podpůrčí dobu otcovské a stanovuje i výši otcovské. Zákonem č. 330/2021 Sb. byla podpůrčí doba otcovské poporodní péče navíc prodloužena na aktuální délku 2 týdnů. Další významnou novelou zákona o nemocenském pojištění je zákon č. 310/2017 Sb., tím byla do části třetí za hlavu VI. vložena hlava VII. s nadpisem dlouhodobé ošetřovné, upravující tento institut, podmínky nároku na něj, okruh oprávněných osob a jeho výši.
V rámci novel z období pandemie covid-19 stojí za zmínku zákon č. 438/2020 Sb., jež mimo jiné upravil způsob předávání žádostí o dávky od zaměstnanců dle § 97 odst. 1 ZNP příslušné OSSZ, zaměstnavateli bylo uloženo v situaci omezení osobního fyzického kontaktu a rychlého a efektivního zpracování žádosti předávání žádostí alespoň ve formě prosté kopie žádosti odeslané datovou zprávou.
3.1.3. Zákoník práce
Zákoník práce upravuje v části osmé hlavě první dílu prvním důležité osobní překážky v práci na straně zaměstnance, mezi které patří instituty upravené v ZNP: dočasná pracovní neschopnost, mateřská dovolená, ošetřovné a dlouhodobé ošetřovné. Pro tyto překážky je zaměstnavatel povinen omluvit nepřítomnost zaměstnance v práci.
ZNP upravuje v § 192 náhradu mzdy v prvních 14 kalendářních dnech DPN. S ohledem na náhradu mzdy je třeba zmínit institut karenční doby v souvislosti s DPN, tedy časového období, kdy je zaměstnanec dočasně práce neschopný a není mu vyplácena mzda, náhrada mzdy ani dávka nemocenského pojištění. Do zákoníku práce byla karenční doba zavedena zákonem
31 Zákonem č. 470/2011 Sb., kterým se mění zákon č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
32 Zákon č. 164/2019 Sb., kterým se mění zákon č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 259/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
20
č. 261/2007 Sb., o stabilizaci veřejných rozpočtů, přičemž dle nově zavedené úpravy zaměstnanci nenáležela náhrada mzdy za první 3 pracovní dny dočasné pracovní neschopnosti.
Jednalo se o změnu oproti předchozí praxi, kdy zaměstnanci náležela za první 3 pracovní dny dočasné pracovní neschopnosti náhrada mzdy alespoň ve výši 30 %. Jedním z důvodů zavedení karenční doby bylo její využití jako opatření proti zneužívání nemocenských dávek, snížení nákladů zaměstnavatele a domnělé a nepodložené hledisko odstrašení od předstírání nemoci zaměstnanců právě nulovou finanční podporou. Karenční doba však byla následně zrušena na základě nálezu Ústavního soudu, v němž bylo argumentováno především rozporem této právní úpravy s právem na přiměřené hmotné zabezpečení při nezpůsobilosti k práci ústavněprávně zaručeným v čl. 30 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, zatímco zaměstnanci stále zůstává povinnost platit pojistné. Dále byl v úpravě spatřován poněkud pohodlný, až svévolný přístup ze strany státu, který postihuje společně se zneuživateli i opravdu nemocné zaměstnance, u kterých se mohou projevit negativní důsledky – ať už ve zhoršování zdravotního stavu z důvodu přecházení nemocí (potenciálně vedoucí až k chronickým onemocněním), či zatajování nemoci, které může potenciálně směřovat k šíření nemoci na pracovišti, a v důsledku tak k celkovému zvýšení nákladů na krytí nemoci zaměstnance. Následně byla karenční doba opět zavedena a napodruhé již Ústavní soud poslanecký návrh na zrušení karenční doby zamítl jednak z důvodu, že došlo k úpravě výše pojistného placeného zaměstnancem a taktéž Ústavní soudu upustil u přezkoumávání sociálních práv od přísného testu proporcionality a s odůvodněním: „Napadená úprava prošla testem rozumnosti, neboť nezasahuje do samotného jádra práva na hmotné zabezpečení při nezpůsobilosti k práci, sleduje legitimní cíl a k dosažení tohoto cíle zvolila racionální a nikoliv svévolné prostředky.“ V současné době je karenční doba opět zrušena, a to z rozhodnutí sociálně smýšlejícího (jednalo se o politické rozhodnutí) zákonodárce a zaměstnanci náleží náhrada mzdy placená zaměstnavatelem za prvních 14 kalendářních dní dočasné pracovní neschopnosti. Můj názor je shodný s argumentací Ústavního soudu v prvním nálezu, jímž byla karenční doba zrušena: být nemocný není situace, kterou by si zaměstnanec mohl zvolit, a neměl by proto být ponechán bez prostředků, nebo nucen pracovat i ve stavu nemoci, pokud je pro něj výpadek příjmů i za pouhých několik dní existenční záležitostí.
Dále zákoník práce upravuje také některá práva a povinnosti zaměstnavatelů a zaměstnanců při dodržování režimu dočasně práce neschopného pojištěnce, právo zaměstnavatele provádět kontrolu dodržování režimu na místě uvedeném v eNeschopence DPN zaměstnancem a ukládat některé sankce za jeho porušení – konkrétně může dojít ke snížení
21
nebo nepřiznání náhrady mzdy zaměstnavatelem (nebo zastavení výplaty dávky OSSZ33), nebo v případě závažného porušení režimu práce neschopného i k rozvázání pracovního poměru se zaměstnancem dle § 52 písm. h) zákoníku práce.
3.2. Nemocenské pojištění a povinnosti zaměstnavatele obecně 3.2.1. Dávky a povinnosti ve nemocenském pojištění (přehled)
Systém nemocenského pojištění zahrnuje 6 dávek, jež jsou poskytovány při určitých sociálních událostech. Konkrétně se jedná o:
1. nemocenské (při dočasné pracovní neschopnosti – zkratka DPN)34
2. peněžitou pomoc v mateřství (v délce 28 týdnů v souvislosti s porodem dítěte a přípravou na něj)35
3. dávku otcovské poporodní péče (po dobu 14 kalendářních dnů sloužící k navázání vztahu otce s nově narozeným potomkem a pomoci matce novorozence v náročném období po porodu)36
4. ošetřovné (při ošetřování člena rodiny či blízké osoby)37
5. dlouhodobé ošetřovné (při potřebě delší doby ošetřování člena rodiny či blízké osoby, kdy podpůrčí doba trvá nejdéle 90 dní)38
6. vyrovnávací příspěvek v těhotenství a mateřství (v případě převedení matky na jinou hůře placenou pracovní pozici)39.
Tyto peněžité dávky slouží k částečnému zabezpečení výdělečně činných osob při daných událostech. Z toho se zaměstnavatel finančně podílí pouze na náhradě mzdy za prvních 14 kalendářních dnů DPN, od 15. dne DPN a ostatních 5 výše zmíněných dávek vyplácí OSSZ a jsou hrazeny ze státního rozpočtu.
Účast na nemocenském pojištění vzniká zaměstnanci dnem, ve kterém zaměstnanec začal vykonávat práci pro zaměstnavatele v pracovním poměru nebo jiném vztahu uvedeném v § 5 písm. a) ZNP (tedy výkonem zaměstnání) a za podmínek zakládajících účast na nemocenském pojištění (zejména dosažením minimální výše sjednaného započitatelného
33 Například dle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 08. 11. 2018, č. j. 6 Ads 247/2018-27, kdy OSSZ rozhodla o odnětí nemocenského z důvodu nekomunikace a chybějící spolupráce ze strany zaměstnankyně na DPN, která se nenacházela na adrese, na které měla v době DPN pobývat. Soud se v tomto případě nezabýval primárně porušením léčebného režimu, nýbrž otázkou, zda byla zaměstnankyni správným způsobem doručována oznámení a rozhodnutí OSSZ, jelikož měla zřízenou datovou schránku.
34 Úprava v části třetí hlavě III § 23 až § 31 ZNP.
35 Úprava v části třetí hlavě IV § 32 až § 38 ZNP.
36 Úprava v části třetí hlavě V § 38a až § 38d ZNP.
37 Úprava v části třetí hlavě VI § 39 až § 41 ZNP.
38 Úprava v části třetí hlavě VII § 41a až § 41f ZNP.
39 Úprava v části třetí hlavě VII § 42 až § 44 ZNP.
22
příjmu40, dosažením alespoň tzv. rozhodného příjmu41), a zaniká dnem skončení doby tohoto zaměstnání, účast na nemocenském pojištění je pro zaměstnance povinná. Právě vznikem účasti zaměstnance v nemocenském pojištění vznikají zaměstnavateli povinnosti v této oblasti.
Úkoly zaměstnavatelů, tedy jejich povinnosti, plní dle § 95 ZNP zaměstnavatelé, kteří jsou povinni se přihlásit do registru zaměstnavatelů, včetně služebních útvarů, případně věznic a ústavů pro výkon zabezpečovací detence, jde-li o odsouzené osoby ve výkonu trestu odnětí svobody nebo zabezpečovací detence zařazené do práce. Zákon je velice konkrétní a obsáhlý ve výčtu osob, které spadají pod pojem „zaměstnavatelé, kteří jsou povinni se přihlásit do registru zaměstnavatelů“ (například služební úřad, družstvo, soud, obchodní společnost), tak aby byly zahrnuty veškeré varianty zaměstnavatelů, z nichž by plynuly nebo by mohly pro
„zaměstnavatele“ plynout povinnosti v rámci nemocenského pojištění u jednotlivých kategorií pojištěnců. Zaměstnavateli, kteří jsou povinni se přihlásit do registru zaměstnavatelů, se dále rozumí zaměstnavatelé, k nimž jsou zaměstnanci buď v pracovním poměru, u nichž jsou zaměstnanci činní na základě dohody o pracovní činnosti nebo dohody o provedení práce sjednané s daným zaměstnavatelem, nebo zaměstnanci v pracovním vztahu se zaměstnavatelem uzavřeném dle cizích právních předpisů.
Veškeré povinnosti a práce spojené s plněním úkolů zaměstnavatele v nemocenském pojištění plní zaměstnavatel na vlastní náklady42. Zaměstnavatel nemá právo na úhradu nákladů, které vynaložil v souvislosti s plněním povinností, které vyplývají ze ZNP (např.
výdajů na poštovné při zasílání žádostí o dávky NP, nákladů za administrativní aparát, případně právní pomoc). Zároveň zaměstnavatel nese odpovědnost za správné stanovení výše pojistného a jeho včasný odvod.
Zaměstnavatelé plní své povinnosti v souvislosti s oznamovací funkcí, evidenční funkcí a při přijímání žádosti o dávky. Zaměstnavatel tedy nejprve přihlásí sebe do registru zaměstnavatelů a nahlašuje veškeré změny o své osobě a mzdových účtárnách, následně je povinen přihlásit svého zaměstnance a nahlašovat veškeré změny zaměstnance, včetně vedení záznamů o těchto změnách a událostech a daná data uschovávat po stanovenou archivační lhůtu.
Zaměstnavatel zároveň zpravidla jako první disponuje informacemi o změnách, absencích
40 Započitatelný příjem je příjem, který se podle ZPSZ zahrnuje do vyměřovacího základu pro pojistné na důchodové pojištění.
41 Dle ČSSZ https://www.cssz.cz/-/prehled-nejdulezitejsich-udaju-pro-socialni-zabezpeceni-v-roce-2022 je výše 3.500 Kč stejná i pro rok 2022, dle nařízení vlády č. 356/2021 Sb., včetně sdělení MPSV č. 436/2020 Sb., rozhodným příjmem se rozumí částka pro posouzení případného vzniku nemocenského pojištění z daného zaměstnání.
42 Dle § 100 ZNP zaměstnavatel nemůže požadovat náhradu nákladů např. na úhradu výdajů na poštovné při zaslání žádosti o dávku NP.
23
zaměstnance a dalších nastalých životních událostech (například oznámení zaměstnankyně o těhotenství), tedy právních událostech vedoucích posléze k právním následkům v sociálním zabezpečení: k poskytování dávek, evidenci započitatelných dob, výpadku příspěvku do pojistných systémů SZ. Z tohoto důvodu je právě zaměstnavatel vhodnou osobou pro plnění těchto úkolů.
Povinnosti zaměstnavatele od přihlášení do registru zaměstnavatelů
3.2.2. Oznamovací a ohlašovací povinnosti, včetně povinnosti spolupráce s orgány nemocenského pojištění
a. Přihlášení do registru zaměstnavatelů, odhlášení z registru zaměstnavatelů
Zaměstnavatel, který zaměstnává zaměstnané osoby, má povinnost se včasně registrovat (nejpozději do 8 kalendářních dnů od svého vzniku) do registru zaměstnavatelů na předepsaném tiskopisu43. Na tomto tiskopisu je povinen uvést všechny potřebné informace, tedy peněžní ústavy v České republice, u nichž má vedené účty, všechny své mzdové účtárny s uvedením adres a osob, které za ně jsou oprávněny jednat jménem zaměstnavatele, včetně okruhu zaměstnanců organizační složky, pro které mzdová účtárna vede evidenci mezd nebo platů.
V případě, že by byla mzdová účtárna zřízena až po podání přihlášky zaměstnavatele do registru zaměstnavatelů, běží lhůta 8 kalendářních dnů k jejímu přihlášení ode dne jejího zřízení.
Jakékoliv změny údajů je třeba znovu ohlásit na předepsaném tiskopisu, do 8 kalendářních dnů od této skutečnosti, včetně informace o zrušení mzdové účtárny. Správcem registru zaměstnavatelů je ČSSZ, pokud jde o zaměstnavatele zaměstnaných osob; jde-li o zaměstnavatele příslušníků a odsouzených osob v oborech své působnosti, jsou správci registru zaměstnavatelů služební orgány.
43 Přihláška do registru zaměstnavatelů, tiskopis možno nalézt na adrese níže dostupné dne 8. 9. 2022 https://eportal.cssz.cz/documents/20122/35802/PReZam.pdf/080a8e0b-6148-cd6d-a945-
cdc0c5b65b46?t=1597914974482
24
Zaměstnavatel je povinen taktéž písemně ohlásit rozhodnutí soudu o zrušení zaměstnavatele do 8 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí a jiné zrušení zaměstnavatele dle zvláštních právních předpisů. Do 8 kalendářních dnů je zaměstnavatel povinen se z registru zaměstnavatelů odhlásit, pokud přestal být zaměstnavatelem. V případě zániku zaměstnavatele tato povinnost přechází na jeho právního nástupce; pokud jej není, je povinen tuto skutečnost ohlásit ten, kdo byl ke dni zániku zaměstnavatele pověřen jeho likvidací, a to do 8 dnů od zániku zaměstnavatele.
Důvodem nahlašování a uvádění daných informací je nutnost informování ČSSZ o skutečnosti, že daný zaměstnavatel je nyní subjektem, který plní povinnosti mu stanovené zákonem.
- ČSSZ tedy potřebuje identifikovat zaměstnavatele, určit jednotku, která bude zodpovědná za jemu podřízené zaměstnance. Zaměstnavatel tedy musí ČSSZ poskytnout informace o své osobě, aby usnadnil komunikaci s ČSSZ, aby nedocházelo k záměně zaměstnavatele, a hlavně aby bylo umožněno řádné provádění nemocenského pojištění ze strany ČSSZ.
Část A. přihlášky do registru zaměstnavatelů
- ČSSZ potřebuje vědět, která mzdová účtárna bude plnit povinnosti zaměstnavatele, tedy kdo v tomto ohledu bude vystupovat za zaměstnavatele. V tomto ohledu se nabízejí v podstatě tři varianty. V případě první varianty může mít zaměstnavatel zřízenou mzdovou účtárnu, jejíž sídlo se shoduje se sídlem zaměstnavatele, nebo nemá zřízenou mzdovou účtárnu vůbec – v těchto dvou případech mzdovou účtárnu ČSSZ nenahlašuje.
Druhou variantou je, že zaměstnavatel má zřízenou mzdovou účtárnu, ta ovšem nemá sídlo shodné se sídlem zaměstnavatele. V takovém případě musí zaměstnavatel nahlásit informace o dané mzdové účtárně v části B přihlášky do registru zaměstnavatelů, a to z důvodu, že následně bude místně příslušná k provádění nemocenského pojištění OSSZ dle této mzdové účtárny. Konečně pak třetí varianta má-li zaměstnavatel více mzdových
25
účtáren a místo jedné z nich je shodné se sídlem zaměstnavatele, přihlašuje se zaměstnavatel dle svého sídla, ostatní mzdové účtárny pak vypíše v části D přihlášky do registru zaměstnavatelů a pak jednotlivé mzdové účtárny přihlašuje na samostatných tiskopisech. Důvodem tohoto rozlišení tedy je, že místní příslušnost pro provádění nemocenského pojištění se řídí prioritně místem mzdové účtárny, která pro OSSZ zpracovává podklady pro provádění nemocenského pojištění.
Část B. přihlášky do registru zaměstnavatelů
Část D. přihlášky do registru zaměstnavatelů
- ČSSZ v neposlední řadě potřebuje mít informace o peněžních účtech zaměstnavatele, včetně informace o ústavu/ústavech, v němž jsou vedeny. Důvodem nahlášení je identifikace plateb pojistného od daného zaměstnavatele, kontrola správnosti platby a evidence úhrady pojistného.
26
Část C. přihlášky do registru zaměstnavatelů
- ČSSZ taktéž musí být obeznámena a učinit příslušné kroky při odhlášení zaměstnavatele z registru. Důvodem nahlášení je nutná evidence data zániku zaměstnavatele, včetně evidence právního nástupce/nástupců zaměstnavatele – v části C. odhlášky zaměstnavatele z registru. Je nutné evidovat informace o tom, kdo bude nadále místo zaměstnavatele pokračovat v plnění povinností v nemocenském a důchodovém pojištění, kdo je odpovědný za plnění těchto povinností a na koho se ČSSZ může obracet v případě potřebné součinnosti, případně že takové osoby již není. V části C. je třeba uvést, kde se budou nacházet doklady, jež je třeba uchovávat po zákonem stanovenou dobu, tedy pro případ, že by ČSSZ potřebovala dohledat informace nutné pro provádění nemocenského či důchodového pojištění (například dohledat informace nutné pro stanovení nároku a výše invalidního důchodu bývalého zaměstnance již zaniklého zaměstnavatele). Část D.
vyplňuje zaměstnavatel, pokud odhlašuje mzdovou účtárnu, je třeba informovat ČSSZ, která mzdová účtárna již nebude pro daný okruh zaměstnanců vykonávat zákonné povinnosti a která mzdová účtárna tyto povinnosti převezme.
