VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMICKÁ V PRAZE
Fakulta financí a účetnictví Katedra financí a oceňování podniku
Studijní obor: Účetnictví a finanční řízení podniku
Finanční a strategická analýza společnosti Nestlé Česko s.r.o.
Autor diplomové práce: Bc. Tereza Michálková Vedoucí diplomové práce: Ing. Anna Staňková, CSc.
Rok obhajoby: 2020
Čestné prohlášení:
Prohlašuji, že diplomovou práci na téma „Finanční a strategická analýza společnosti Nestlé Česko s.r.o.“ jsem vypracovala samostatně a veškerou použitou literaturu a další prameny jsem řádně označila a uvedla v přiloženém seznamu.
V Praze dne ...
Tereza Michálková
Poděkování:
Ráda bych poděkovala své vedoucí Ing. Anně Staňkové, CSc. za vstřícný
přístup a užitečné rady při zpracování mé diplomové práce a své rodině a
přátelům za podporu v průběhu celého studia.
Abstrakt:
Cílem diplomové práce je zpracování finanční a strategické analýzy společnosti Nestlé Česko s.r.o. v časovém období 2014–2018. Práce je rozdělena na dvě části – metodickou a praktickou. První zmíněná se zaměřuje na vymezení významu a objektů finanční a strategické analýzy. V rámci finanční analýzy jsou popsány její uživatelé, zdroje a konkrétní uplatňované metody a nástroje. Strategická analýza obsahuje analýzu okolí a analýzu vnitřních zdrojů a schopností podniku. V praktické části jsou představené metody aplikovány a jednotlivé výsledky zhodnoceny a porovnány s hlavním konkurenčním podnikem.
Klíčová slova:
Finanční analýza, strategická analýza, absolutní ukazatele, rozdílové ukazatele, poměrové ukazatele, horizontální analýza, vertikální analýza, bonitní model, bankrotní model, analýza okolí, analýza vnitřních zdrojů a schopností podniku, PEST, SWOT
Abstract:
The aim of the thesis is to perform financial and strategic analysis of Nestlé Česko s.r.o. for the period from 2014 to 2018. The thesis is divided into two parts - methodical and practical. The first one focuses on defining the meaning and the main objects of financial and strategic analysis. The financial analysis specifically describes its users, resources and generally applied methods and tools. Strategic analysis includes environmental factors analysis and resources and capabilities analysis. Presented methods are consequently applied in the thesis’ practical part and results are evaluated and compared with the company’s main competitor.
Key words:
Financial analysis, strategic analysis, absolute indicators, financial ratios, horizontal analysis, vertical analysis, creditworthy model, bankruptcy prediction, external analysis, internal analysis, resources and capabilities analysis, PEST, SWOT
Obsah
Úvod ... 1
Metodická část ... 2
1. Finanční analýza ... 2
2. Uživatelé finanční analýzy ... 3
2.1. Externí uživatelé ... 3
2.2. Interní uživatelé ... 3
3. Zdroje informací pro finanční analýzu ... 4
4. Metody finanční analýzy ... 5
4.1. Absolutní ukazatele ... 5
4.2. Rozdílové ukazatele ... 7
4.3. Poměrové ukazatele ... 7
5. Souhrnné indexy hodnocení ... 15
5.1. ZETA skóre (Altmanův model) ... 16
5.2. Index IN05 ... 17
5.3. Kralickův Quicktest ... 17
6. Strategická analýza ... 18
6.1. Analýza okolí ... 19
6.2. Analýza vnitřních zdrojů a schopností ... 24
6.3. SWOT analýza ... 25
Praktická část ... 26
7. Představení společností ... 26
7.1. Základní informace společnosti Nestlé Česko s.r.o. ... 26
7.2. Historie a charakteristika Nestlé S.A. ... 27
7.3. Historie a charakteristika Nestlé Česko s.r.o. ... 28
7.4. Základní informace konkurenční společnosti Unilever ČR s.r.o. ... 29
7.5. Historie a charakteristika Unilever ČR, s.r.o. ... 30
8. Finanční analýza společnosti Nestlé Česko s.r.o. ... 31
8.1. Metoda absolutních ukazatelů ... 31
8.2. Metoda rozdílových ukazatelů ... 43
8.3. Metoda poměrových ukazatelů ... 45
8.4. Souhrnné indexy hodnocení ... 55
9. Strategická analýza společnosti Nestlé Česko s.r.o. ... 60
9.1. Mise Nestlé Česko s.r.o. ... 60
9.2. Vize Nestlé Česko s.r.o. ... 60
9.3. Strategie Nestlé Česko s.r.o. ... 60
9.4. Analýza okolí ... 62
9.5. Analýza vnitřních zdrojů a schopností ... 75
9.6. SWOT analýza ... 79
Závěr ... 83
Seznam použité literatury a zdrojů ... 86
Seznam tabulek, grafů a obrázků ... 90
Přílohy ... 93
1
Úvod
Diplomová práce se zaměřuje na téma finanční a strategické analýzy, konkrétně aplikované na společnost Nestlé Česko s.r.o. Dané téma bylo vybráno z toho důvodu, že finanční analýzu (a z toho částečně plynoucí vytváření strategie) považuji za naprosté jádro prevence podniku proti neefektivnímu finančnímu rozhodování, a tudíž cestou k finančnímu zdraví a dlouhodobé prosperitě. Konkrétní zaměření na zmíněnou společnost vyplývá pak z faktu, že bych po absolvování vysoké školy ráda pracovala v odvětví datové analýzy ve společnosti pohybující se v odvětví FMCG, kde společnost Nestlé zaujímá přední pozici. Tato společnost je jedním z největších výrobců v oblasti potravin a výrobků pro péči o tělo a o domácnost na světě a v této práci bude srovnávána s konkurenčním podnikem Unilever ČR, spol. s.r.o.
Cílem diplomové práce je provést finanční a strategickou analýzu společnosti Nestlé Česko s.r.o. za pomocí srovnání s jedním z jejích největších konkurentů – Unilever ČR, spol. s.r.o., a po zhodnocení celkové finanční situace podniku provést doporučení pro vhodná budoucí opatření.
Diplomová práce je rozdělena do dvou hlavních částí – metodické části a praktické části.
Metodická část, jak již vyplývá z jejího názvu, obsahuje obecnou charakterisitku finanční i strategické analýzy a metodiky jejich zpracování. U finanční analýzy je kladen důraz zejména na popis jednotlivých ukazatelů, způsobů jejich vyhodnocení a komplexních modelů vyhodnocujících finanční zdraví. Strategická analýza obsahuje metodiky pro dva typy strategické analýzy – analýzu okolí podniku a analýzu vnitřních zdrojů a schopností podniku. V rámci externí analýzy jsou popsány modely PEST a Porterův model pěti sil, interní analýza poté slouží pro komplexní výstup v podobě SWOT analýzy.
V praktické části jsou analytické metody aplikovány na vybrané společnosti.
Tzn. v oblasti finanční analýzy se jedná zejména o měření absolutních i poměrových ukazatelů a z toho vyplývající komplexní zhodnocení finanční situace, v oblasti strategické analýzy jde o praktické zpracování výše zmíněných modelů.
V poslední, závěrečné, sekci práce je shrnuto hospodaření a finanční situace obou podniků a jsou představena finanční i nefinanční doporučení.
2
Metodická část 1. Finanční analýza
Dnešní svět, a zvláště ten ekonomický, se vyznačuje vysokou mírou dynamičnosti a s ní souvisejícími neustálými změnami. Každý podnik, chce-li být úspěšný, se tedy již neobejde bez komplexního hodnocení své finanční situace. A právě ono zhodnocení si dává za cíl finanční analýza. Tu lze charakterizovat jako „proces vyšetřování a vyvozování závěrů z výsledků finančního hospodaření minulých nebo budoucích období určité osoby včetně zjišťování jeho slabých a silných stránek, testování jednotlivých finančních parametrů a ověřování jejich skutečné vypovídací schopnosti.“1 Zjednodušeně řečeno jde o analyzování výsledků dosažených podnikem v minulosti (funkce ex-post), poskytující cenné informace pro jeho budoucnost (funkce ex-ante). Výsledkem finanční analýzy mohout být podklady pro:
⎯ efektivní interní rozhodování o fungování podniku,
⎯ rozhodování bankovních institucí o (ne)poskytnutí služby danému podniku, např. bankovní úvěr,
⎯ rozhodování o investici do akcií či dluhopisů,
⎯ rozhodování o fúzích a akvizicích apod.
V závislosti na jednotlivých výstupech se hloubka i zaměření provedené finanční analýzy liší. Nejpodrobněji zpracována bývá analýza sloužící pro interní potřeby, jelikož jsou na jejím základě vyhodnoceny příčiny situace daného podniku a následně vykonána strategická opatření. Analýza prováděná bankami se bude striktně zaměřovat na schopnost podniku splácet včas své závazky; při investičním rozhodování se bude analytik zaměřovat na investiční peněžní toky, úspory nákladů apod. Detailnější rozbor jednotlivých zaměření finanční analýzy je uveden v následující kapitole.
Z předchozího textu je zřejmá úzká vazba finanční analýzy a účetnictví. Zatímco účetnictví však vnímá dané informace jako izolované, vykázané k danému časovému okamžiku, finanční analýza využívá časových i věcných vazeb, a vytváří tak z dat ucelený náhled na finanční zdraví podniku.
1 MAREK, Petr, 2009. Studijní průvodce financemi podniku. Praha: Ekopress. ISBN 9788086929491.
3
2. Uživatelé finanční analýzy
Informace o finanční situaci podniku mohou být předmětem zájmu mnoha subjektů.
Dle postavení těchto zainteresovaných osob vůči analyzovanému podniku, a tedy i dle pro ně dostupných informací, rozlišujeme dva hlavní typy finanční analýzy – externí a interní.
2.1. Externí uživatelé
Externí uživatelé využívají při zpracování finanční analýzy veřejně dostupné zdroje, a to zejména zveřejněné účetní závěrky daného podniku, ale také mezinárodní analýzy, odvětvové analýzy, oficiální statistiky či burzovní informace. Nefinančními veřejnými daty poté jsou např. postavení podniku na trhu, konkurence, vládní opatření atd.
Externími uživateli mohou být:
⎯ investoři,
⎯ obchodní partneři,
⎯ konkurenti,
⎯ státní instituce / zahraniční instituce,
⎯ odborná veřejnost apod.
Předmět finanční analýzy, jak již bylo naznačeno, se liší v závislosti na jejím uživateli.
Investoři se budou zajímat především o finanční zdraví podniku, cílem konkurentů bude pak spíše možnost inspirace od úspěšných podniků a následná aplikace dobrých praktik. Státní instituce se budou soustřeďovat zejména na schopnost tvorby zisku a z toho vyplývající schopnost odvádět daně do státního rozpočtu.
2.2. Interní uživatelé
Interní uživatelé naopak čerpají jak z veřejně dostupných (externích) informací, tak i interních dat, tzn. údaje z vnitropodnikového účetnictví, podnikových statistik, vnitřních směrnic apod. Mezi nefinanční informace lze zařadit např. ziskovost jednotlivých výkonů, data o produktivitě práce a objemovém množství výrobků a služeb. Interními uživateli bývají především:
⎯ manažeři,
⎯ zaměstnanci,
⎯ odbory apod.
4
I v rámci interního podnikového rozhodování se rozlišuje celá škála účelů zpracování finanční analýzy. Zatímco zaměstnance bude spíše zajímat vývoj mezd, popř. ziskovost či likvidita podiku, manažeři se soutředí především na informace sloužící pro stanovení optimální finanční struktury, alokaci volných peněžních prostředků, sestavení finančního plánu apod.
3. Zdroje informací pro finanční analýzu
Kvalita i množství vstupních informací ve velké míře ovlivňují přesnost a vypovídací schopnost finanční analýzy. Jak již zde bylo zmíněno, informace mohou být externího či interního charakteru.
Hlavním zdrojem informací externího charakteru jsou podnikové účetní výkazy. Dle Zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, jsou účetní jednotky povinny vykázat ve svých účetních závěrkách rozvahu (bilanci), výkaz zisku a ztráty a přílohu obsahující vysvětlující a doplňující informace. Dle kritérií daných tímto zákonem jsou ve vybraných případech účetní jednotky povinny přiložit taktéž přehled o peněžních tocích (cash flow) a přehled o změnách vlastního kapitálu. Účetní výkazy tedy dávají ucelený informační přehled o stavu a struktuře majetku, zdrojích jeho krytí, tvorbě a užití výsledku hospodaření, změnách peněžních prostředků a změnách vlastního kapitálu vyplývajících jak z transakcí mezi vlastníky, tak i dalších operací. Podmínky pro uložení povinnosti jejich zveřejnění stanovuje opět Zákon o účetnictví. V případě, že je účetní jednotka povinna zveřejnit svou účetní závěrku, učiní tak skrze obchodní rejstřík spravovaný Ministerstvem spravedlnosti. Dalšími externími zdroji jsou výroční zpráva, zpráva vrcholového vedení podniku, vedoucích pracovníků nebo auditorů, oficiální ekonomické statistiky, burzovní zpravodajství, odborný tisk apod.
Data z externích finančních zdrojů (ať už se jedná o účetní výkazy či jiné zdroje) však bývají často agregovaná či neúplná, navíc jsou ve většině případů zveřejňovaná s časovým odstupem. Interní zdroje naopak obsahují data přesnější a detailnější, přizpůsobena potřebám daného podniku, doplněna o komentáře managementu. Tyto vnitropodnikové reporty, statistiky, výzkumy apod. bývají zpracovávány na častější bázi než účetní výkazy, lze z nich tedy dělat relevantnější opatření.
V případě této diplomové práce se jedná o finanční analýzu čerpající z externích zdrojů dat, tzn. zejména ze zveřejněných výročních zpráv, materiálů poskytnutých analyzovanými společnostmi, zpráv odborného tisku a odvětových statistik.
5
4. Metody finanční analýzy
Rychlý rozvoj techniky v dnešním světě umožňuje vznik celé škály metod zpracování finanční analýzy, jež lze úspěšně aplikovat. Při volbě konkrétní metody je nutné brát v úvahu její přiměřenost, především tedy její účelnost, nákladnost a spolehlivost.
Jedním z důvodů nutnosti pečlivého uvážení těchto faktorů je absence legislativního rámce, stanovujícího povinný postup při zpracování finanční analýzy, a tedy je čistě na samotném finančním analytikovi, jak bude při analyzování postupovat a jaké nástroje zvolí. Zapotřebí je taktéž zmínit, že ačkoliv je volba vhodné analytické metody klíčová pro spolehlivost závěrů, práce analytika spočívá i ve vhodné vizualizaci a prezentaci zjištěných závěrů. Z toho důvodu je nutné mít neustále na paměti, pro koho je analýza zpracovávána a co se od ní očekává.
Základem všech metod finanční analýzy jsou finanční ukazatele. Právě od jejich typů se odvíjí typy analytických metod. Ukazatele se věcně dělí na:
⎯ absolutní ukazatele,
⎯ rozdílové ukazatele,
⎯ poměrové ukazatele.
4.1. Absolutní ukazatele
Absolutní ukazatele jsou údaje v účetních výkazech, jež lze tedy přímo použít.
Analyzujeme-li položky rozvahy, které jsou vykazované vždy k určitému časovému okamžiku, hovoříme o stavových ukazatelích. V případě analyzování výkazu zisku a ztráty hovoříme o tokových, jelikož jsou zde údaje vyjádřené za určité časové období.
Jsou to data samostatná, izolovaná od ostatních položek. Výhodou je jednoduchost jejich získání a využití, nevýhodou naopak jejich značná závislost na velikosti analyzované společnosti. Proto je vhodné využívat tyto ukazatele spíše v rámci jediného subjektu než pro mezipodnikové srovnání. Absolutní ukazatele se využívají zejména k analýze vývojových trendů (srovnání vývoje v časovch řadách – horizontální analýza) a k procentnímu rozboru komponent (jednotlivé položky výkazů se vyjádří jako procentní podíly těchto komponent – vertikální analýza).2
2 KNÁPKOVÁ, Adriana, Drahomíra PAVELKOVÁ, Daniel REMEŠ a Karel ŠTEKER, 2017. Finanční
analýza: komplexní průvodce s příklady. ISBN 9788027105632.
6 4.1.1. Horizontální analýza
Horizontální analýza, taktéž nazývaná analýza trendů, porovnává vybrané položky z časového hlediska. Nutno podotknout, že za účelem kvalitní vypovídací schopnosti výsledků je v tomto případě nezbytné zaznamenat dostatečně dlouhou časovou řadu a zohlednit prostředí, ve kterém podnik funguje. Při horizontální analýze dochází jak k absolutnímu vyjádření změn, tak k relativnímu vůči předchozímu roku. Samotný výpočet je vyjádřen pomocí následujících vzorců:
4.1.2. Vertikální analýza
Vertikální analýza (procentní rozbor nebo analýza komponent) se zabývá vnitřní strukturou absolutních ukazatelů tím způsobem, že vyjadřuje každou vybranou položku jako procentní podíl určené základny tvořící 100 %. Při analýze rozvahy se zpravidla uvažuje jako základna bilanční suma (celková výše aktiv či pasiv), při analýze výkazu zisku a ztráty suma výnosů nebo nákladů. Přínosnost tohoto typu analýzy spočívá zejména ve vyjádření struktury aktiv a pasiv tím způsobem, že je z něj zřejmé složení prostředků potřebných pro výrobní a obchodní aktivity podniku a z jakých zdrojů byly pořízeny.
V praktické části diplomové práce bude zpracována absolutní finanční analýza rozvahy, tzn. horizontální a vertikální analýza majetkové i finanční struktury a dále horizontální a vertikální analýza výkazu zisku a ztráty, doplněna o grafické znázornění.
7 4.2. Rozdílové ukazatele
Rozdílové ukazatele (fondy finančních prostředků či finanční fondy) jsou dány rozdílem mezi vybranými položkami aktiv a pasiv a svou podstatou slouží zejména k analýze a řízení likvidity podniku. Patří sem
⎯ čistý pracovní kapitál,
⎯ čisté pohotové prostředky a
⎯ čistý peněžně-pohledávkový fond.
Čistý pracovní kapitál (ČPK) je rozdíl mezi oběžnými aktivy a krátkodobými cizími zdroji. Jinými slovy čistý pracovní kapitál představuje tu část krátkodobého majetku, která je financována dlouhodobými zdroji. Obecně platí, že čím vyšší je hodnota tohoto ukazatele, tím lépe by měl být podnik schopen splácet své závazky. Tato schopnost je však do značné míry ovlivněna strukturou a oceňovacími technikami oběžného majetku a jeho schopností měnit se v peníze, tudíž je třeba před jeho použitím ve výpočtu ČPK zanalyzovat jeho strukturu.
Ukazatel čistých pohotových prostředků představuje rozdíl mezi pohotovými peněžními prostředky a okamžitě splatnými závazky a používá se pro vyjádření okamžité likvidity. Úroveň takové likvidity je závislá na konkrétních položkách obsažených v pohotových PP. Zahrneme-li do fondu pouze peněžní prostředky na pokladně a bankovních účtech, likvidita je nejvyšší. Méně likvidní fond pak obsahuje i peněžní ekvivalenty (krátkodobé cenné papíry a krátkodobé termínované vklady).
Výhodou tohoto ukazatele, naopak od předchozího, je nízká souvislost s podnikovými oceňovacími technikami. Může být však ovlivněn záměrným či nevědomým časovým posunutím plateb.
Čistý peněžně-pohledávkový fond, jinak též čistý peněžní majetek, představuje střední cestu mezi oběma výše uvedenými ukazateli. Při jeho výpočtu jsou vedle pohotových prostředků zahrnuty do oběžných aktiv i krátkodobé pohledávky, od kterých, jako v předchozích případěch, odečítáme krátkodobé závazky.
4.3. Poměrové ukazatele
Poměrové ukazatele jsou nejčastěji používaným rozborovým postupem k účetním výkazům z hlediska využitelnosti i z hlediska jiných úrovní analýz (např. odvětvová
8
analýza).3 Jsou tedy základním analytickým nástrojem, který se těší popularitě zejména z toho důvodu, že umožňuje jednoduchým způsobem získat jasný obraz nad hospodařením daného podniku, a to za využití veřejně dostupných dat. Jeho konstruování spočívá v poměřování jedné nebo více položek výkazů vůči jiné položce nebo jejich skupině. Výhodou poměrových ukazatelů (kromě již zmiňované jednoduchosti a dostupnosti) je, že dává absolutní data, závislá na velikosti jednotlivých podniků, na společnou bázi, a slouží tak jak k časovému porovnání v rámci jednoho subjektu, tak i k mezipodnikovému srovnání. Ačkoliv existují již zavedené konstrukce jednotlivých ukazatelů, některé z nich se v literatuře rozchází.
K tomuto dochází z toho důvodu, že při zpracování finanční analýzy dochází k přizpůsobení jednotlivých ukazatelů primárně dle cíle analýzy a jejích cílových uživatelů. Každý podnik si tak v mnoha případech vytváří svoji vlastní skupinu poměrových ukazatelů, upravených dle specifik jeho činnosti. V takovém případě musí analytik poupravit následnou interpretaci výsledků.
Následující schéma znázorňuje rozdělení poměrových ukazatelů pro účely této práce, a to do skupin dle jejich věcného zaměření:4
4.3.1. Ukazatele likvidity
Pro lepší pochopení problematiky je vhodné charakterizovat pojmy „likvidita či likvidnost položky“ a „likvidita podniku“. Likvidita určté položky vyjadřuje schopnost této položky přeměnit se, bez velké ztráty hodnoty, na peněžní hotovost. Likvidita podniku naproti tomu představuje schopnost podniku včas uhradit své závazky. Při výpočtu ukazatelů tedy do čitatele dosazujeme položky s různou mírou likvidnosti, čímž dostaneme míru vybrané formy likvidity podniku – viz konkrétní ukazatele.
3 RŮČKOVÁ, Petra, 2019. Finanční analýza: metody, ukazatele, využití v praxi. ISBN 9788027120284.
4 Výčet by bylo možné rozšířit ještě o skupinu poměrových ukazatelů tržní hodnoty podniku a ukazatelů cash-flow. Některé z nich budou představeny v praktické části práce.
poměrové ukazatele
ukazatele likvidity
ukazatele aktivity
ukazatele zadluženosti
ukazatele rentability
9
Ukazatel běžné likvidity (likvidita III. stupně) – „poměrná verze ČPK“
Ukazatel běžné likvidity vyjadřuje, kolikrát krátkodobá aktiva pokrývají krátkodobé závazky podniku. Jinými slovy říká, kolikrát by byl podnik schopen, v případě přeměny všech svých oběžných aktiv na hotovost, uspokojit své věřitele.5 Jedná se o měřítko krátkodobé solventnosti podniku. Obecně platí, že čím vyšší je hodnota ukazatele, tím má podnik lepší platební schopnost. Naopak rostou-li krátkodobé závazky rychleji než krátkodobá aktiva, podnik má s likviditou problémy. Doporučené hodnoty se zde pohybují od 1,5 do 2,5. Nebylo by však moudré brát míněné hodnoty jako dogma zvláště s přihlédnutím k omezením tohoto ukazatele. Jedná se zejména o fakt, že ukazatel v čitateli nepracuje s různou mírou likvidnosti jednotlivých složek oběžného majetku a ve jmenovateli s různou dobou splatnosti jednotlivých závazků.
Dále je zde riziko záměrného upravování ukazatele odložením plateb (viz 4.2).
Podíl ČPK na oběžných aktivech
𝑝𝑜𝑑í𝑙 Č𝑃𝐾 𝑛𝑎 𝑂𝐴 = 𝑜𝑏ěž𝑛á 𝑎𝑘𝑡𝑖𝑣𝑎 − 𝑘𝑟á𝑡𝑘𝑜𝑑𝑜𝑏é 𝑐𝑖𝑧í 𝑧𝑑𝑟𝑜𝑗𝑒 𝑜𝑏ěž𝑛á 𝑎𝑘𝑡𝑖𝑣𝑎
Tento doplňkový ukazatel vyjadřuje krátkodobou finanční stabilitu podniku.
Doporučené hodnoty se v tomto případě pohybují od 30 % do 50 %.
Ukazatel pohotové likvidity (likvidita II. stupně) – „poměrná verze ČPM“
𝑝𝑜ℎ𝑜𝑡𝑜𝑣á 𝑙𝑖𝑘𝑣𝑖𝑑𝑖𝑡𝑎 = 𝑘𝑟á𝑡𝑘𝑜𝑑. 𝑝𝑜ℎ𝑙𝑒𝑑á𝑣𝑘𝑦 + 𝑘𝑟á𝑡𝑘𝑜𝑑. 𝑓𝑖𝑛. 𝑚𝑎𝑗𝑒𝑡𝑒𝑘 + 𝑃𝑃6 𝑘𝑟á𝑡𝑘𝑜𝑑𝑜𝑏é 𝑧á𝑣𝑎𝑧𝑘𝑦
Ukazatel pohotové likvidity vyjadřuje, kolikrát jsou krátkodobé závazky podniku kryty oběžnými aktivy s vyloučením zásob, tzn. jak dobře je podnik schopen vyrovnat své závazky, aniž by muselo dojít na prodání zásob. Ukazatel by se měl rovnat min. 1 až 1,5. V případě nižší hodnoty by podnik musel spoléhat na prodej svých zásob.
Opačný případ (více než 1) signalizuje nadbytek oběžných aktiv, a tudíž neproduktivní využití vloženého kapitálu, vedoucí k jeho nižší výnosnosti.
5 Doba přeměny oběžného majetku by zde byla shodná s dobou splatnosti krátkodobých závazků.
6 peněžní prostředky
10
Ukazatel okamžité likvidity (likvidita I. stupně) – „poměrová verze ČPP“
𝑜𝑘𝑎𝑚ž𝑖𝑡á 𝑙𝑖𝑘𝑣𝑖𝑑𝑖𝑡𝑎 = 𝑘𝑟á𝑡𝑘𝑜𝑑. 𝑓𝑖𝑛. 𝑚𝑎𝑗𝑒𝑡𝑒𝑘 + 𝑃𝑃 𝑧á𝑣𝑎𝑧𝑘𝑦 𝑠 𝑜𝑘𝑎𝑚ž𝑖𝑡𝑜𝑢 𝑠𝑝𝑙𝑎𝑡𝑛𝑜𝑠𝑡í
V případě ukazatele okamžité likvidity jde o její nejužší vymezení, jelikož pracuje pouze s nejlikvidnějšími položkami rozvahy. Doporučené hodnoty jsou různé, např. americká literatura preferuje interval 0,9-1,1, některé domácí zdroje zmiňují hodnoty kolem 0,5-0,6, metodika českého ministerstva průmyslu a obchodu naopak uvádí jako minimální hodnotu 0,2. Nesplnění předepsaných hodnot však nutně neznamená finanční problémy, jelikož nemusí být z dostupných dat patrné např. využití různých kontokorentů nebo případné využití cash-poolingu nadnárodními společnostmi.
4.3.2. Ukazatele aktivity
S pomocí ukazatelů aktivity může analytik zjistit, zda je velikost jednotlivých druhů aktiv v rozvaze v poměru k současným nebo budoucím hospodářským aktivitám společnosti přiměřená.7 Měří vázanost investovaného kapitálu v aktivech a pasivech a ukazují, zda jsou tyto vložené prostředky využívány efektivně. Příliš velké množství podnikových aktiv způsobuje vysoké kapitálové náklady (úrokové zatížení), příliš malé množství naopak vystavuje podnik riziku nevyužití výhodných investičních příležitostí. Sledují se nejčastěji dva typy ukazatelů – obrátkovost (počet obrátek vybrané položky aktiv či pasiv) a doba obratu (opačná hodnota k obrátkovosti).
Obrat celkových aktiv
𝑜𝑏𝑟𝑎𝑡 𝑐𝑒𝑙𝑘𝑜𝑣ý𝑐ℎ 𝑎𝑘𝑡𝑖𝑣 = 𝑡𝑟ž𝑏𝑦 𝑐𝑒𝑙𝑘𝑜𝑣á 𝑎𝑘𝑡𝑖𝑣𝑎
Ukazatel obratu celkových aktiv (celkového vloženého kapitálu) je vyjádřen jako poměr celkových tržeb a celkových aktiv či pasiv. Platí, že čím vyšší je hodnota tohoto ukazatele, tím lépe, avšak minimální doporučená hodnota je 1, tzn. celková aktiva se obrátí jednou za rok. Nižší hodnota znamená pro podnik potřebu zvýšit tržby či odprodat vybraná aktiva. Ukazatel je taktéž součástí rozkladu ukazatele rentability vlastního kapitálu, jenž bude představen v následujícím textu.
7 BLAHA, Zdenek Sid a Irena JINDŘICHOVSKÁ, 2006. Jak posoudit finanční zdraví firmy. Praha:
Management Press. ISBN 9788072611454.
11 Obrat dlouhodobého majetku
Ukazatel podobný předešlému případu, avšak zde se výpočet omezuje pouze na dlouhodobou složku celkových aktiv. V obou případech je však výsledek ukazatele výrazně ovlivněn oceněním majetku (zejména mírou odepsanosti) a/nebo situací, kdy podnik hojně využívá finanční leasing (nadhodnocení ukazatele).
Doba obratu zásob
𝑑𝑜𝑏𝑎 𝑜𝑏𝑟𝑎𝑡𝑢 𝑧á𝑠𝑜𝑏 = 𝑝𝑟ů𝑚ě𝑟𝑛ý 𝑠𝑡𝑎𝑣 𝑧á𝑠𝑜𝑏
𝑡𝑟ž𝑏𝑦 × 3608
Ukazatel doby obratu zásob udává dobu, po kterou jsou zásoby vázány v podniku, tzn. kolik dní jsou zásoby na skladě, dokud nedojde k jejich spotřebě / prodeji. Čím je hodnota ukazatele nižší, tím méně zdrojů k financování zásob firma potřebuje a naopak. Obrátku zásob je však dobré sledovat v rámci delšího časového období.
Změny hodnot mohout být totiž způsobeny jak nárůstem hůře prodejných či znehodnocených zásob, tak i sezónností obchodní činnosti podniku nebo specifiky konkrétního skladového hospodářství.9
Doba obratu pohledávek
𝑑𝑜𝑏𝑎 𝑜𝑏𝑟𝑎𝑡𝑢 𝑝𝑜ℎ𝑙𝑒𝑑á𝑣𝑒𝑘 = 𝑝𝑟ů𝑚ě𝑟𝑛ý 𝑠𝑡𝑎𝑣 𝑝𝑜ℎ𝑙𝑒𝑑á𝑣𝑒𝑘
𝑡𝑟ž𝑏𝑦 × 360
Doba obratu pohledávek měří dobu vázání majetku ve formě pohledávek. Jinými slovy udává, za kolik dní jsou pohledávky podniku průměrně splaceny jeho odběrateli.
Analogicky jako v předchozím případě porovnáváme položku aktiv vůči denním tržbám. Tato doba se následně porovnává s běžnou dobou splatnosti faktur. Je-li doba obratu pohledávek nižší/stejná jako doba splatnosti faktur, svědčí to o kvalitním vymáhání podnikových pohledávek a dobré platební morálce obchodních partnerů.
Opačný případ však nemusí nutně znamenat pro podnik nebezpečí – např. v případě velkých společností schopných tolerovat delší dobu splatnosti, nebo v případě zavedení obchodní strategie založené na poskytnutí delší doby splatnosti zákazníkům.
8 Konkrétní číslovka se odvíjí od vybraného standardu úrokové doby (30E/360, ACT/365 apod.)
9 Mnoho firem v dnešní době využívá metodu Just-in-time, jejímž cílem je minimalizace pohybu materiálu na skladě. V některých odvětvích jsou naopak vysoké zásoby materiálu nutností.
12 Doba obratu závazků
𝑑𝑜𝑏𝑎 𝑜𝑏𝑟𝑎𝑡𝑢 𝑧á𝑣𝑎𝑧𝑘ů = 𝑧á𝑣𝑎𝑧𝑘𝑦 𝑧 𝑜𝑏𝑐ℎ𝑜𝑑𝑛í𝑐ℎ 𝑣𝑧𝑡𝑎ℎů
𝑡𝑟ž𝑏𝑦 × 360
Ukazatel doby obratu (splácení) závazků vyjadřuje dobu, za kterou jsou splaceny závazky daného podniku. Tento ukazatel je užitečný jak pro samotný podnik, tak i pro současné / potenciální věřitele, kterým naznačí platební morálku analyzovaného podniku. Poměřuje se s dobou obratu pohledávek, přičemž platí, že doba splácení závazků by měla být delší než doba obratu pohledávek. V opačném případě by to mohlo znaměnat riziko narušení finanční rovnováhy. Je otázkou, jaké položky závazků do čitatele zahrnout – či pouze krátkodobé závazky z obchodních vztahů, anebo i ostatní závazky vůči zaměstnancům, státním institucím apod. Dané vymezení by mělo co nejpřesněji odpovídat běžným, pravidelně vznikajícím, závazkům podniku.
4.3.3. Ukazatele zadluženosti
Zadluženost podniku představuje využití cizích zdrojů k financování aktiv k jeho činnosti. Takovéto využití má své významné výhody, např. uchování vlastnické kontroly akcionáři a vyšší výnosnost kapitálu. Nutno však také poukázat na skutečnost, že využití vlastního kapitálu je pozitivně vnímáno především věřiteli a také na fakt, že dostane-li se podnik do situace, kdy jsou výnosy nižší než náklady, hrozí riziko neschopnosti splácet své závazky. Jsou to tedy právě ukazatele zadluženosti, které hledají optimální poměr použití cizích a vlastních zdrojů (kapitálová struktura).
Celková zadluženost
Celková zadluženost, též jako věřitelské riziko, je základním ukazatelem skupiny.
Uvádí, jak velká část aktiv je hrazena „dluhem“. Z toho logicky vyplývá, že čím vyšší je hodnota ukazatele, tím z věřitelského hlediska hůře. V některých případech však platí, že dočasné zvýšení cizích zdrojů může z dlouhodobého hlediska vést k vyšší výnosnosti rentability vložených prostředků. Pro kvalitní interpretaci je navíc nutné detailněji analyzovat strukturu cizích zdrojů.
Koeficient samofinancování
Koeficient samofinancování je doplňkovým ukazatelem k celkové zadluženosti, neboť vůči aktivům porovnává výši vlastního kapitálu. Jinými slovy vyjadřuje poměr,
13
v jakém jsou aktiva hrazena prostředky akcionářů. Interpretaci výsledků tak lze jednoduše odvodit z předchozího případu.
Míra zadluženosti
𝑚í𝑟𝑎 𝑧𝑎𝑑𝑙𝑢ž𝑒𝑛𝑜𝑠𝑡𝑖 = 𝑐𝑖𝑧í 𝑧𝑑𝑟𝑜𝑗𝑒 𝑣𝑙𝑎𝑠𝑡𝑛í 𝑘𝑎𝑝𝑖𝑡á𝑙
Dalším důležitým ukazatelem je míra zadluženosti, která poměřuje cizí a vlastní kapitál. Hojně využívaným je zejména bankovními institucemi, jež s přihlédnutím na jeho vývoj v čase rozhodují o udělení úvěru. Při jeho konstruování by se však do cizích zdrojů mělo zahrnout i leasingové financování, které v rozvaze není uvedeno.
Úrokové krytí
ú𝑟𝑜𝑘𝑜𝑣é 𝑘𝑟𝑦𝑡í = 𝑧𝑖𝑠𝑘 𝑝ř𝑒𝑑 ú𝑟𝑜𝑘𝑦 𝑎 𝑧𝑑𝑎𝑛ě𝑛í𝑚 𝑛á𝑘𝑙𝑎𝑑𝑜𝑣é ú𝑟𝑜𝑘𝑦
Úrokové krytí vyjadřuje, kolikrát je zisk vyšší než úroky, a tedy kolikrát by se tento zisk mohl snížit do okamžiku, kdy podnik již nebude schopen hradit své úrokové závazky, a kdy by hrozilo následné navržení konkursního řízení věřiteli. Se ziskem před úroky a zdaněním (dále jen „EBIT“) pak ukazatel pracuje z toho důvodu, že úroky jsou nákladovou položkou odečitatelnou od základu daně, a tudíž schopnost podniku jejich placení není nijak ovlivněna daněmi. Dosahoval-li by ukazatel poměru 1:1, znamenalo by to, že podnik vytvořil zisk právě ve výši úroků věřitelům, ale již zde není žádný zisk pro samotné akcionáře. Hodnota nižší než 1 tedy signalizuje blížící se úpadek.
4.3.4. Ukazatele rentability
Ukazatelé rentability patří k nejsledovanějším ukazatelům finanční analýzy, neboť nejlépe vystihují schopnost podniku dosahovat co největších výnosů, a na tomto základě i naplňovat základní cíl podniku v podobě maximalizace jeho tržní hodnoty.10 Představují vrcholové ukazatele poměrové analýzy, jelikož hodnotí kombinovaný vliv ukazatelů likvidity, aktivity a zadluženosti na podnikový výsledek hospodaření.
Slouží tedy k hodnocení celkové efektivnosti vybrané činnosti. Díky svému charakteru jsou tyto ukazatele nejvíce využívány akcionáři a potenciálními investory, avšak velký význam mají i pro ostatní skupiny uživatelů. Ukazatele je vhodné sledovat v delším
10 MAREK, Petr, 2009. Studijní průvodce financemi podniku. Praha: Ekopress. ISBN 9788086929491.
14
časovém období, přičemž by měly mít rostoucí trend. Jejich vývoj se však úzce váže na vývoj samotné ekonomiky, a je tedy nutné jak pozitivní, tak negativní výsledky dále porovnat s tímto růstem či poklesem.
Ukazatele rentability se vyskytují v obecné formě poměru zisku vůči vloženému kapitálu, popř. tržbám. Typy dosazovaného zisku i kapitálu jsou určovány převážně dle cíle analýzy a případné vypovídací schopnosti. U vybraných ukazatelů bude rovněž proveden pyramidový rozklad, a to za účelem jasného znázornění jednotlivých dílčích vlivů na celkový výsledek.
Rentabilita tržeb (zisková marže, return on sales)
𝑅𝑂𝑆 = 𝐸𝐵𝐼𝑇 𝑡𝑟ž𝑏𝑦
Zisková marže uvádí, jaké množství zisku je podnik schopen vyprodukovat na 1 Kč svých tržeb, a vyjadřuje tak finanční výkonnost firmy. Zisk před úroky a zdaněním (EBIT) je zde zvolen z toho důvodu, aby ukazatel nebyl ovlivněn různou kapitálovou strukturou a odlišnými sazbami zdanění (v případě mezinárodního srovnání). Při porovnání ukazatele s ostatními podniky či oborovým průměrem platí, že je-li výsledná zisková marže nižší, jsou ceny výrobků nízké a/nebo náklady příliš vysoké.
Rentabilita celkového kapitálu (return on assets)
𝑅𝑂𝐴 = 𝐸𝐵𝐼𝑇
𝑎𝑘𝑡𝑖𝑣𝑎 = 𝐸𝐵𝐼𝑇
𝑡𝑟ž𝑏𝑦 × 𝑡𝑟ž𝑏𝑦 𝑎𝑘𝑡𝑖𝑣𝑎
Ukazatel rentability úhrnného vloženého kapitálu poměřuje zisk vůči celkovému kapitálu, a vyjadřuje tak efektivnost podniku a jeho výdělečnou schopnost bez ohledu na způsob financování. Vzhledem k zisku před úroky a zdaněním v čitateli lze porovnávat výkonnost podniku bez vlivu rozdílného daňového prostředí a rozdílného úrokového zatížení.11 Mimo možnost mezinárodní srovnání lze (a je vhodné) díky EBITu využít možnost srovnání s výnosností jednotlivých aktiv podniku a s výnosností jiných aktiv dostupných na trhu.
Druhá část uvedeného vzorce znázorňuje pyramidální rozklad ukazatele. Rentabilita celkového kapitálu je tvořena dvěma příčinnými ukazateli – rentabilitou tržeb a
11 V realitě je rozdílné úrokové zatížení běžnou záležitostí, přičemž jsou různé úrokové sazby dány různou věřitelskou bonitou.
15
obratovostí aktiv, přičemž vysoká rentabilita tržeb naznačuje kvalitní kontrolu nákladů a cenotvorbu, vysoký obrat aktiv poté efektivní nakládání s majetkem. Tyto dva dílčí ukazatele často působí opačným směrem – podniky s vysokou kapitálovou náročností vykazují nižší obrat aktiv, který kompenzují vyšší ziskovou marží a naopak. Proto je nezbytné brát při posuzování výkonnosti v úvahu odvětví, ve kterém se podnik pohybuje.
Rentabilita vlastního kapitálu (return on equity)
𝑅𝑂𝐸 = č𝑖𝑠𝑡ý 𝑧𝑖𝑠𝑘
𝑉𝐾 = č𝑖𝑠𝑡ý 𝑧𝑖𝑠𝑘
𝑡𝑟ž𝑏𝑦 × 𝑡𝑟ž𝑏𝑦
𝑎𝑘𝑡𝑖𝑣𝑎 × 𝑎𝑘𝑡𝑖𝑣𝑎 𝑉𝐾
V případě rentability vlastního kapitálu měříme výnosnost pouze části kapitálu vloženého akcionáři nebo vlastníky podniku. Jde o ukazatel, s jehož pomocí mohou investoři zjistit, zda je jejich kapitál reprodukován s náležitou intenzitou odpovídající riziku investice.12 S růstem rentability vlastního kapitálu můžeme konstatovat zvýšení úrovně hospodaření podniku. Výsledná hodnota je porovnávána oproti úrokové míře bezrizikových cenných papírů13 nebo nákladům vlastního kapitálu. Ne vždy je však interpretace tohoto ukazatele jednoznačná – i přes záporný vlastní kapitál a k tomu vykázanou ztrátu může být ukazatel ve vysoce pozitivních číslech, dále např. v případě nemalého rozdílu mezi účetní a tržní hodnotou vlastního kapitálu.
Dle pyramidového rozkladu je ukazatel ovlivňován tentokrát čistou ziskovou marží, obratovostí aktiv a finanční pákou – obráceným ukazatelem koeficientu samofinancování. Finanční páka vyjadřuje míru vlivu zapojení cizích zdrojů do kapitálové struktury na výkonnost podniku.
5. Souhrnné indexy hodnocení
Posledním klíčovým prvkem finanční analýzy je celkové vyhodnocení finanční situace podniku, odhalení jeho silných a slabých stránek a významných faktorů vlivu a navržení doporučení pro budoucí zlepšení. Při takovémto hodnocení je zapotřebí pohlížet na podnik jako na celek, a vzít tak v úvahu veškeré výsledky dílčích analýz a jejich vzájemné propojení a vlivy. Žádoucí formou vyhodnocení je zde bezpochyby
12 RŮČKOVÁ, Petra, 2019. Finanční analýza: metody, ukazatele, využití v praxi.
ISBN 9788027120284.
13 Rozdíl mezi takovou úrokovou mírou a ROE se nazývá riziková prémie, která je odměnou vlastníkům za podstoupené riziko.
16
jediný souhrnný ukazatel, který by zmíněné souvislosti obsahoval, a který by tak byl jednoznačnou odpovědí na otázku, zda je podnik finančně zdravý či nikoliv.
Částečným řešením jsou dva typy modelů – bankrotní modely a bonitní metody, přičemž hlavním rozdílem mezi nimi je účel jejich vytvoření.
Cílem bankrotních modelů je určit, zda podniku hrozí v blízké budoucnosti ohrožení finančního zdraví (bankrot). Pracují s předpokladem, že v takovémto podniku by již několik let před bankrotem docházelo k určitým anomáliím obsahujícím znaky budoucích problémů, jako např. problémová likvidita, problémová výše čistého pracovního kapitálu i rentability vloženého kapitálu. Jsou odvozeny ze skutečných dat u zbankrotovaných podniků a pracují s vybranými poměrovými ukazateli, kterým přisuzují jednotlivé váhy (vícerozměrné modely). V diplomové práci budou detailněji rozebrány: Z-skóre (Altmanův model) a Index IN05.
Bonitní modely patří mezi diagnostické modely, tzn. modely vyhodnocující celkové finanční zdraví podniku na základě výsledků ukazatelů reprezentujících jednotlivé oblasti hospodaření. Na rozdíl od bankrotních modelů pracují s teoretickými poznatky a umožňují srovnatelnost výsledků s jinými podniky v rámci jednoho oboru podnikání.
Následující text se bude podrobněji věnovat jednomu z nejznámějších bonitních modelů – Kralickův Quicktest.
5.1. ZETA skóre (Altmanův model)
ZETA skóre či Altmanův model je jedním z nejznámějších bankrotních modelů. Byl poprvé sestaven Edwardem Altmanem v roce 1968, a to za testování 22 ukazatelů na zdravých i bankrotujících firmách, z nichž bylo následně vybráno 5 nejdůležitějších.
𝑍𝑒𝑡𝑎 = 0,717 × 𝑥1+ 0,847 × 𝑥2+ 3,107 × 𝑥3+ 0,42 × 𝑥4+ 0,998 × 𝑥5 kde: x1 = pracovní kapitál / aktiva;
x2 = nerozdělený zisk / aktiva;
x3 = EBIT / aktiva;
x4 = vlastní kapitál / cizí kapitál;
x5 = tržby / aktiva.
Je-li výsledná hodnota zeta skóre nižší než 1,2, podniku hrozí v blízké budoucnosti bankrot. Je-li naopak hodnota vyšší než 2,9, jedná se o prosperující podnik. Pásmo hodnot mezi 1,2 a 2,9 pak zaujímá tzv. šedá zóna, kdy budoucí vývoj podniku nelze jednoznačně určit.
17
Za účelem vyšší vypovídací schopnosti bude představena i modifikovaná forma Altmanova modelu, a to dle konkrétních podmínek podnikání v České republice, tzn. včetně zahrnutí oblasti platební nechopnosti podniku pomocí další proměnné (hodnotící kritéria zůstala nezměněna):
𝑍𝑒𝑡𝑎 = 1,2 × 𝑥1 + 1,4 × 𝑥2+ 3,3 × 𝑥3+ 0,6 × 𝑥4+ 1,0 × 𝑥5+ 1,0 × 𝑥6
kde: x6 = závazky po lhůtě splatnosti / výnosy.
5.2. Index IN05
Index IN je model důvěryhodnosti vytvořený roku 1995 Inkou Neumaierovou a Ivanem Neumaierem na základě matematicko-statistických modelů ratingu a souboru 100 českých podniků. Analogicky jako u předchozího modelu se zde pracuje s ukazateli likvidity, aktivity, zadluženosti a výnosnosti. K dnešnímu dni existují 4 varianty tohoto indexu, přičemž v práci bude představena jeho nejnovější verze – Index IN05.
𝐼𝑁05 = 0,13 × 𝑥1+ 0,04 × 𝑥2+ 3,97 × 𝑥3+ 0,21 × 𝑥4+ 0,09 × 𝑥5 kde: x1 = aktiva / cizí zdroje;
x2 = EBIT / nákladové úroky;
x3 = EBIT / aktiva;
x4 = výnosy / aktiva;
x5 = oběžná aktiva / krátkodobé závazky.
Vyhodnocení probíhá následujícím způsobem: Je-li IN > 1,6, podnik tvoří hodnotu, je-li hodnota < 0,9, podnik hodnotu netvoří (snižuje). Pohybuje-li index mezi hodnotami 0,9-1,6, nachází se podnik v šedé zóně.
5.3. Kralickův Quicktest
Kralickův Quicktest je bonitní model vytvořený v roce 1990 Peterem Kralickem, Je určen k hodnocení nefinančních podniků a jejich následnému porovnání (i napříč různými obory). Toto vyhodnocení provádí skrze čtyři ukazatele, hodnotící oblasti podnikové zadluženosti, solventnosti, likvidity a rentability.
R1 = vlastní kapitál / aktiva
R2 = (cizí zdroje – krátkodobý fin. majetek) / provozní cash flow R3 = EBIT / aktiva
R4 = provozní cash flow / provozní výnosy
18
Výsledkům jednotlivých ukazatelů je uděleno bodové hodnocení, na jehož základě je aritmetickým průměrem dosaženo souhrnného výsledku.
0 bodů 1 bod 2 body 3 body 4 body
R1 < 0 0-0,1 0,1-0,2 0,2-0,3 > 0,3
R2 > 30 12-30 5-12 3-5 < 3
R3 < 0 0-0,08 0,08-0,12 0,12-0,15 > 0,15
R4 < 0 0-0,05 0,05-0,08 0,08-0,1 > 0,1
Tabulka 1: Bodové hodnocení Kralickova Quicktestu (Růčková, 2019)
6. Strategická analýza
Po celou dobu své životnosti podnik musí neustále reagovat na podněty jak ze svého interního, tak i externího prostředí, na jehož základě pak stanovuje podnikové cíle a jim odpovídající strategie.14 Provedením všech výše zmíněných kroků za současného efektivního využití zdrojů v součinnosti s příležitostmi na trhu se zabývá strategické řízení podniku. To pro svou činnost využívá právě strategickou analýzu.
Strategickou analýzu definujeme jako analýzu zahrnující různé analytické techniky využívané pro identifikaci vztahů mezi okolím podniku (zahrnujícím makrookolí i mikrookolí) a zdrojovým potenciálem podniku.15 Jejím cílem je informování managementu o všech faktorech vlivu a jejich vzájemných vztazích na současnou strategickou pozici podniku, předpokladech podniku pro úspěch a o možnostech jeho budoucího směřování. Bylo by však mylné domnívat se, že strategická analýza poskytuje jednoznačné závěry a návody. Naopak, dává velký prostor pro vlastní úsudek a kreativitu.
Základními fázemi strategické analýzy jsou:
⎯ analýza okolí (externí analýza),
⎯ analýza vnitřních zdrojů a schopností podniku (interní analýza).
14 Paralelně podnik určuje, příp. upravuje svou misi (pole působnosti) a vizi (základní směřování).
15 SYNEK, Miloslav a Eva KISLINGEROVÁ, 2010. Podniková ekonomika. Praha: C.H. Beck.
ISBN 9788074003363.
19 6.1. Analýza okolí
Analýza okolí podniku se orientuje na takové vnější faktory, které ovlivňují strategickou pozici podniku, vytvářejí potenciální příležitosti a hrozby, a zásadně tak ovlivňují jeho budoucí činnost. Zvláště s příchodem globalizace, kdy se sebemenší podnět ve světě může projevit do podnikových výsledků, se tento typ analýzy stal pro strategické řízení zásadním. Její výstupy slouží managementu převážně pro stanovení takových strategií, které jsou konzistentní s vnějším okolím, a vedou tak k maximální podnikové výkonnosti.
Externí analýza zahrnuje analýzu mikrookolí (zákazníci, dodavatelé, potenciální i existující konkurence, substituty) a makrookolí (technologie, makroekonomika, sociální politika, svět, politika a legislativa, demografie).
6.1.1. Analýza makrookolí
Makrookolí představuje celkový politický, ekonomický, sociální a technologický rámec, v němž se podnik pohybuje.16 Jedná se tedy o podmínky a vlivy, které podnik sám zpravidla není schopen ovlivnit, a naopak na ně musí aktivně reagovat a přizpůsobit jim svá rozhodnutí. Jednou z nejpoužívanějších metod, která rozděluje makrookolí na oblasti nastíněné již v jeho úvodní definici, a která bude aplikovaná i v této diplomové práci, se nazývá PEST analýza.
PEST analýza
PEST analýza17 hodnotí obecné společenské trendy, ovlivňující jednotlivá odvětví.
Zabývá se jak současným, tak i budoucím vývojem formujícím mikrookolí jednotlivých průmyslových sektorů.
Rozděluje makrookolí na:
⎯ politické a legislativní faktory
⎯ ekonomické faktory
⎯ sociální a demografické faktory
⎯ technologické faktory
16 SEDLÁČKOVÁ, Helena a Karel BUCHTA, 2006. Strategická analýza. V Praze: C.H. Beck.
ISBN 9788071793670.
17 V některých zdrojích se lze setkat s pojmem PESTEL analýza, která speciálně odděluje legislativní a environmentální faktory.
20
Důležitost jednotlivých faktorů se liší v závislosti na období, oblasti i odvětví, ve kterém se podnik pohybuje. Např. pro zahraniční investory, rozhodující se o vkladu svých prostředků, bude důležitá politická stabilita daných zemí, pro tuzemské podniky naopak mohou být podstatnější legislativní opatření např. v oblasti daňového zatížení.
Politické a legislativní faktory
Zjednodušeně řečeno se jedná o „vliv politiky na svět obchodu“. Politickými a legislativními faktory mohou být tak politická rozhodnutí, právní normy a vyhlášky, mezinárodní dohody, účasti, organizace apod. Z toho vyplývají pro podniky jak příležitosti, tak i potenciální rizika či omezení. Konkrétními otázkami, kterými je nutné se zabývat při podnikovém rozhodování, mohou být např. politická stabilita dané země, exportní a importní regulace, antimonopolní zákony, daňová politika, ochrana spotřebitele, aktivita odborů, ochrana životního prostředí atd.
Ekonomické faktory
Ekonomickými faktory rozumíme veškerá ekonomická témata ovlivňující schopnost podniku dosáhnout požadovanou výnosnost. Jde tedy o současný stav ekonomiky i její budoucí směr. Nejsledovanějšími ukazateli jsou míra ekonomického růstu, úroková míra, míra inflace a směnný kurz; dalšími jsou např. vývoj HDP či nezaměstnanost.
Míra ekonomického růstu vytváří významné příležitosti (ekonomický růst) i rizika (ekonomický pokles) přímým ovlivňováním tržní spotřeby. Úroková míra, určující cenu kapitálu, se poté promítá do investičního rozhodování, tzn. je-li úroková míra nízká a neočekává se její nárůst, vytváří příležitost uskutečnit např. expanzi financovanou úvěrem. Vysoká úroková míra či její plánovaný významný růst naopak znamená pro rozvoj podniku riziko. Míra inflace, způsobuje nejistotu ohledně budoucího vývoje cen a z toho vyplývající pokles investiční činnosti, a je tak rizikem pro další podnikový rozvoj. Konkurenceschopnost podniku na zahraničních trzích je pak silně ovlivňována vývojem směnného kurzu. Pokles hodnoty koruny oproti cizí měně znamená příležitost tuzemského podniku zvýšení prodejů v zahraničí, posílení koruny naopak riziko snížení exportu.
21 Sociální a demografické faktory
„Sociální a demografické faktory odrážejí vlivy spojené s postoji a životem obyvatelstva a jeho strukturou.“18 Tzn. veškeré trendy vyplývající z kultury, vzdělávání, etiky, náboženství a životního stylu obyvatelstva působí na podniky analogicky vytvářením tržních příležitostí a hrozeb. V 90. letech se jednalo např. o baby-boom, jenž znamenal příležitost pro podniky poskytující zařízení do domácností a výrobky pro děti. Hlavními změnami v současnosti jsou: stárnutí obyvatelstva, důraz na „work-life balance“, zdravější životní styl a ochrana životního prostředí. To vše ovlivňuje poskytované výrobky či služby a znamená pro podniky nutnost zavedení relevantních zaměstnaneckých benefitů, ekologičtější výroby apod.
Technologické faktory
Důležitost technologických faktorů zvláště v dnešní době exponenciálně stoupá. Jedná se zejména o technologický pokrok, inovace, roli internetu a investice do výzkumu a vývoje. Všechny tyto změny dramaticky ovlivňují postavení podniku a jeho schopnost obstát na dynamicky měnícím se trhu. Podobně jako u předchozích faktorů je žádoucí předpovězení budoucího vývoje za účelem aktivní reakce např. v podobě vývoje moderní technologie, využití internetu pro obchodní prezentaci, investičních pobídek v oblasti inovací apod.
6.1.2. Analýza mikrookolí
Pro formulování strategie podniku je analýza mikrookolí zásadní zejména z toho důvodu, že se jedná o oblast, která přímo ovlivňuje podnik a zároveň sama je podnikem aktivně formována. Mikrookolí tedy představuje primárně odvětví, ve kterém podnik figuruje, spolu s konkurenčními silami. Vymezení takového odvětví následně slouží pro jeho detailní specifikaci a definici relevantních příležitostí a hrozeb.
Odvětví lze charakterizovat jako množinu podniků nabízejících výrobek či službu tak podobnou, že uspokojují stejné potřeby, a soutěží tak o stejného zákazníka. Základní charakteristika obsahuje ukazatele jako např. velikost trhu, růst trhu, geografický rozsah, fáze životního cyklu odvětví, velikost zákaznické báze apod.
18 SEDLÁČKOVÁ, Helena a Karel BUCHTA, 2006. Strategická analýza. V Praze: C.H. Beck.
ISBN 9788071793670.
22
Jednou z klíčových vlastností odvětví je jeho neustálý vývoj, označovaný jako životní cyklus. Životní cyklus odvětví vychází z tržních podmínek, konkrétně z vývoje poptávky po daném výrobku/službě. Obsahuje 5 fází: vznik, růst, dospělost, dozrání a úpadek. Při vzniku je hlavním cílem podniku získání co nejvyššího tržního podílu a upevnění konkurenční pozice. Zatímco ve fázi růstu dochází k upevnění pozice a profitování na rostoucím trhu, dospělost se pak vyznačuje konkurenčním bojem se snahou získat co nejvíce zákazníků. Při dozrání dosahuje vrcholu poptávky a získané prostředky reinvestuje či vynakládá na udržení své pozice. Poslední etapou je úpadek, při kterém podniky kvůli poklesu poptávky provádí rozhodnutí, zda odejít z odvětví či upravit svou nabídku (a jakým způsobem). Každá fáze má svá specifika související s danými příležitostmi a riziky, je tedy nutné jednotlivé etapy sledovat a odpovídajícím způsobem přizpůsobovat podnikové portfolio.
Porterův model pěti sil
Porterův model pěti sil je jedním z nejznámějších modelů, analyzující jednotlivé složky mikrookolí a jejich vzájemné vazby a poskytující výstupy k odhalení možných příležitostí či ohrožení. „Porter tvrdí, že tyto síly působí silněji na podniky uvnitř mikrookolí a omezují je ve zvyšování cen a dosahování vyššího zisku.“19
Podoba modelu je znázorněna v následujícím schématu:
Riziko vstupu potenciálních konkurentů
Prvním sledovaným faktorem je míra rizika vstupu potenciálních konkurentů, tzn. podniků, které jsou schopny se konkurenty stát, rozhodnou-li se tak. Jestliže je tato míra vysoká, znamená to pro podnik hrozbu nutnosti stanovení nižších cen, a tak nižší ziskovosti. Riziko potenciální konkurence se odvíjí od výše bariér vstupu na daný
19 DEDOUCHOVÁ, Marcela, 2001. Strategie podniku. Praha: C.H. Beck. ISBN 9788071796039.
Obrázek 1: Porterův model pěti sil (Dedouchová, 2001)
23
trh. Vysoké vstupní bariéry totiž zapřičiňují nárůst vstupních nákladů, a to do jisté míry vede ke snížení tohoto rizika. Takovými bariérami mohou být např. úspory z rozsahu, zkušenosti a know-how stávajících konkurentů, oddanost zákazníků, kapitálová náročnost, absolutní nákladové výhody, legislativní opatření limitující vstup na daný trh apod.
Rivalita mezi podniky uvnitř mikrookolí
Jednou z nejsilnějších sil je konkurenční boj uvnitř odvětví. Její intenzita se odvíjí od množství prostředků (konkurenční strategie a zdroje), které jsou konkurenti ochotni investovat za účelem dosažení lepší tržní pozice. Čím nižší je síla konkurence, tím je zde větší příležitost vyšších cen a vyšších zisků, naopak vysoká konkurence ceny i ziskovost omezuje. Hrozba vyšší rivality mezi podniky může být dána mnoha faktory – velikostí i strukturou mikrookolí20, nízkou mírou růstu trhu, klesající poptávkou, diferenciací produktu, výstupními bariérami apod.
Smluvní síla kupujících
Kupující (zákazníci) jsou další silou ovlivňující konkurenční pozici podniku. Silní kupující mohou stlačovat ceny dolů či požadovat vyšší kvalitu, výhodnější platební podmínky apod., a tedy způsobovat ztráty potenciálních zisků. Taková síla může být dána malým počtem velkých kupujících, velkým nakupovaným množstvím kupujícími, cenovou válkou výrobců apod.
Smluvní síla dodavatelů
Dodavatelé ovlivňují výnosnost daného podniku cenami svých vstupů a jejich kvalitou. Čím vyšší jsou ceny zdrojů nutných pro činnost podniku či nižší je jejich kvalita, tím vyšší hrozbu síla dodavatelů představuje. Vliv dodavatelů je dán zejména jejich vyjednávací silou (vstupy tvořící klíčovou část nabízeného produktu, málo velkých dodavatelů, jedinečné vstupy atd.).
20 Atomizované mikrookolí je specifické svými nízkými vstupními bariérami a malou diferenciací produktů, tzn. je-li vysoká poptávka, dochází k přílivu konkurence a dochází k cenové válce, která má za následek vyrovnání do původního stavu. Pro konsolidované mikrookolí je typická provázanost podniků a přítomnost jednoho příp. skupiny dominantních podniků, kterým se ostatní musí přizpůsobit.
24 Hrozba substitučních výrobků
Poslední silou Porterova modelu je konukrenční síla substitučních výrobků21. Ta je v první řadě dána jejich samotnou existencí – tzn. existuje-li na trhu blízký substitut daného produktu, může být podnik nucen limitovat jeho cenu, a snížit tak výsledný zisk. Dále je síla substitutů ovlivňována jejich relativními cenami, jejich diferenciací (kvalita, služby, vlastnosti atd.) a náklady na přechod zákazníků. Platí, že síla substitučních výrobků je tím vyšší, čím nižší je jejich cena, čím vyšší je jejich kvalita a čím nižší jsou náklady na přechod zákazníků.
6.2. Analýza vnitřních zdrojů a schopností
Analýza vnitřních zdrojů a schopností podniku směřuje k identifikaci zdrojů a schopností podniku, resp. strategické způsobilosti, kterou podnik musí mít, aby byl schopen reagovat na hrozby a příležitosti vznikající nepřetržitě v jeho okolí.22 Zkoumá tedy jeho vnitřní prostředí s cílem zhodnotit jeho zdroje, využití těchto zdrojů, a z toho vyplývající specifické přednosti. Jejím výstupem je identifikace silných a slabých stránek podniku, napomáhající spolu s externí analýzou strategickému rozhodování managementu při procesu formulace a aplikace strategie.
Prvním krokem interní analýzy je identifikace a hodnocení stavu zdrojů daného podniku. Za tímto účelem je vhodné využít kategorizace zdrojů na čtyři základní typy:
hmotné, lidské, finanční a nehmotné. Důležitými charakteristikami hmotných zdrojů mohou být např. kapacita, stáří, flexibilita apod. U lidských zdrojů je nutné zaměřit se na jejich kvalifikaci, motivaci a schopnost adaptibility. Analýza finančních zdrojů zahrnuje zejména řízení kapitálové struktury a pracovního kapitálu, analýza nehmotných zdrojů poté např. počet a charakter patentů, výzkum a vývoj, obchodní tajemství, specifické know-how apod.
Při celém procesu analýzy stavu podnikových zdrojů je klíčové uvažovat veškeré zdroje podniku ovlivňující jeho strategickou pozici (jejich analýza by se tedy neměla omezovat pouze na právní vlastnictví zdrojů), přičemž je nutné oddělovat zdroje přímo ovlivňující strategickou pozici podniku od zdrojů sice důležitých pro jeho činnost, avšak pro samotnou strategii málo podstatných. Současně by se analýza měla
21 Ve spotřebě vzájemně nahraditelné statky.
22 SEDLÁČKOVÁ, Helena a Karel BUCHTA, 2006. Strategická analýza. V Praze: C.H. Beck.
ISBN 9788071793670.
25
zaměřovat kromě pouhého výčtu zdrojů také na jejich vzájemné vazby a možnost vzniku synergických efektů.
Následuje analýza schopností podniku, představující rozbor využití nyní již identifikovaných zdrojů. Ta se zaměřuje na dva klíčové ukazatele – účinnost zdrojů23 (např. výnosnost, produktivita, využití majetku) a stupeň využití zdrojů (např. využití lidských zdrojů, kapitálu, distribučních sítí). Pro provedení analýzy využití zdrojů lze využít celou škálu přístupů. Mezi nejvyužívanější patří analýza rentability a zkušenostního efektu, finanční analýza, hodnototvorný řetězec a portfoliové analýzy (např. BCG matice, McKinsey matice).
6.3. SWOT analýza
SWOT analýza je celkovým vyústěním provedené strategické analýzy, a představuje tak syntetický model sloužící pro formulaci podnikové strategie. Ve svých kvadrantech obsahuje a vzájemně porovnává závěry externí i interní analýzy, tzn. jak tržní příležitosti a hrozby, tak i podnikové silné a slabé stránky.
Hlavní myšlenkou modelu je maximalizace silných stránek podniku a jejich využití jak k zamezení případných hrozeb, tak využití příležitostí, a naopak eliminace slabých stránek pomocí daných příležitostí.
Oddělení jednotlivých faktorů, resp. jednoznačné určení, zda je určitý faktor např. příležitostí či hrozbou je pro podniky často velice komplikovaným úkolem, nutno však podotknout, že spíše než striktní rozdělení je významnější identifikace vlivů jednotlivých faktorů, jejich vzájemných vazeb a trendů.
23 Ukazatel účinnosti sleduje, zda zdroj slouží k tomu účelu, pro který byl pořízen.
26
Praktická část
7. Představení společností
7.1. Základní informace společnosti Nestlé Česko s.r.o.24
Název společnosti: Nestlé Česko s.r.o.
Právní forma: Společnost s ručením omezeným Datum zápisu: 18. června 1992
Sídlo: Praha 4 - Modřany, Mezi vodami 2035/31, PSČ 14320 Identifikační číslo: 45799504
Spisová značka: C 10481 vedená u Městského soudu v Praze
Předmět podnikání: Činnost účetních poradců, vedení účetnictví, vedení daňové evidence
Pekařství, cukrářství Hostinská činnost
Výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona
Základní kapitál: 300 000 000,- Kč Splaceno 100%
Statutární orgán – jednatel: Torben Emborg
Společníci: Société des Produits Nestlé S.A.
24Sbírka listin Nestlé Česko s.r.o.: Ministerstvo spravedlnosti České republiky. Veřejný rejstřík a Sbírka listin [online]. Ministerstvo spravedlnosti České republiky, 2012 [cit. 2020-03-31]. Dostupné z:
https://or.justice.cz/ias/ui/vypis-sl-firma?subjektId=446395
Obrázek 2: Logo společnosti, (Nestle.cz, 2019)
27 7.2. Historie a charakteristika Nestlé S.A.
Počátky Nestlé sahají do roku 1866, kdy byla americkými podnikateli na švýcarském území založena společnost Anglo-Swiss Condensed Milk Co. V následujícím roce ve Vevey poté německý chemik Henri Nestlé vyvinul speciální kojeneckou výživu, obsahující unikátní kombinaci mouky, mléka a cukru. S rostoucích úspěchem však rostla i rivalita mezi dvěma zmíněnými podniky, která vedla v roce 1905 k fúzi a vytvoření Nestlé Group. V té době již vlastnila společnost více než dvě desítky továren a ovládala skrze své pobočky africký, asijský, americký i australský trh. Po ekonomické depresi v roce 1921, následovanou velkou podnikovou krizí, došlo k významné restrukturalizaci společnosti v podobě zefektivnění a modernizace stylu vedení, centralizace výzkumu a vývoje a uvedení nových produktů, potažmo značek Nestlé. V období druhé světové války politická situace v Evropě přiměla společnost převést většinu tamnějšího exportu do Ameriky, odkud zásobovala jak civilní obyvatelstvo, tak i armádu zejména svými mléčnými a kávovými výrobky. Popularita Nestlé a jejích výrobků neutichala ani v dalších desetiletích – v 50. a 60. letech z důvodu zvýšené poptávky po mražených produktech a polotovarech nebo v 80. a 90.
letech díky velkým podnikovým investicím nově do kosmetického a farmaceutického odvětví.
K dnešnímu okamžiku je Nestlé Group největším potravinovým koncernem na světě, působícím ve 187 zemí světa a zaměstnávajícím 352 000 pracovníků. Obsahuje více než 2000 značek s širokou škálou produktů od kávy, balené vody a nápojů přes kojeneckou výživu, zdravou výživu, cereálie a mléčné produkty až po cukrovinky, kosmetiku a krmivo pro domácí mazlíčky. Do produktového portfolia patří např. značky: NESCAFÉ, Purina, KitKat, Friskies, Vittel, Maggi, Caro atd.
Jako prostředek vytvoření a udržení zdravé firemní kultury a zároveň základní pilíř své společenské odpovědnosti zde figuruje deset hlavních podnikových zásad, jimiž jsou např. zvyšování kvality života spotřebitelů (skrze heslo „dobré potraviny pro dobrý život“), zajištění kvality a bezpečnosti výrobků, odpovědná a spolehlivá komunikace se zákazníky i obchodními partnery, podpora zásad v oblasti lidských práv a pracovních sil, využívání ekologicky udržitelných podnikatelských postupů, zkvalitňování zemědělské výroby apod. Z praktického pohledu je Nestlé členem řady odpovědných programů či organizací (Kakaový plán „Cocoa Plan“, Ekolaborace
„Ecolaboration“, Asociace spravedlivé práce „Fair Labor Association“ atd.).
