BRNO UNIVERSITY OF TECHNOLOGY
FAKULTA PODNIKATELSKÁ
FACULTY OF BUSINESS AND MANAGEMENT
ÚSTAV MANAGEMENTU
INSTITUTE OF MANAGEMENT
POSOUZENÍ EKONOMICKÉ SITUACE SPOLEČNOSTI A NÁVRHY NA JEJÍ ZLEPŠENÍ
ASSESSING ECONOMIC SITUATION OF A COMPANY AND PROPOSALS FOR ITS IMPROVEMENT
DIPLOMOVÁ PRÁCE
MASTER'S THESIS
AUTOR PRÁCE
AUTHOR
Bc. Tomáš Stávek
VEDOUCÍ PRÁCE
SUPERVISOR
Ing. Karel Doubravský, Ph.D.
BRNO 2018
Fakulta podnikatelská, Vysoké učení technické v Brně / Kolejní 2906/4 / 612 00 / Brno
Zadání diplomové práce
Ústav: Ústav managementu
Student: Bc. Tomáš Stávek
Studijní program: Ekonomika a management Studijní obor: Řízení a ekonomika podniku Vedoucí práce: Ing. Karel Doubravský, Ph.D.
Akademický rok: 2017/18
Ředitel ústavu Vám v souladu se zákonem č. 111/1998 Sb., o vysokých školách ve znění pozdějších předpisů a se Studijním a zkušebním řádem VUT v Brně zadává diplomovou práci s názvem:
Posouzení ekonomické situace společnosti a návrhy na její zlepšení
Charakteristika problematiky úkolu:
Úvod do problematiky práce
Cíle práce, metody a postupy jejího zpracování Teoretická východiska finanční a statistické analýzy Analýza vybraných ukazatelů firmy a její zhodnocení Vlastní návrhy na zlepšení stávající situace firmy Závěrečné shrnutí práce
Seznam použité literatury Přílohy
Cíle, kterých má být dosaženo:
Cílem práce je posouzení vybraných ukazatelů zvolené společnosti a návrh možných opatření vedoucích ke zlepšení její současné situace.
Základní literární prameny:
BUDÍKOVÁ, M., M. KRÁLOVÁ a B. MAROŠ. Průvodce základními statistickými metodami. 1. vyd.
Praha: Grada, 2010. ISBN 978-80-247-3243-5.
KALOUDA, F. Finanční řízení podniku. 2., roz. vyd. Plzeň: Aleš Čeněk, 2011. ISBN 978-80-7380-- 15-5.
KISLINGEROVÁ, E. a J. HNILICA. Finanční analýza – krok za krokem. Praha: C. H. Beck, 2005. ISBN 80-86929-15-9.
Fakulta podnikatelská, Vysoké učení technické v Brně / Kolejní 2906/4 / 612 00 / Brno
ŠTĚDROŇ, B. Prognostické metody a jejich aplikace. 1. vyd. Praha: C.H. Beck, 2012. ISBN 978-8- -7179-174-4.
Termín odevzdání diplomové práce je stanoven časovým plánem akademického roku 2017/18
V Brně dne 28.2.2018
L. S.
doc. Ing. Robert Zich, Ph.D.
ředitel
doc. Ing. et Ing. Stanislav Škapa, Ph.D.
děkan
Abstrakt
Diplomová práce se zabývá hodnocení finanční situace společnosti Kabelové bubny a bedny s.r.o. Na základě výsledku finanční analýzy a analýzy statistických ukazatelů byly uvedeny návrhy, které při správné aplikaci povedou ke zlepšení finanční situace společnosti a její stabilizaci. Společnost se ukázala jako finančně zdravá s vysokou finanční stabilitou. Ukázalo se pouze pár míst ve společnosti, kde by bylo vhodné zapracovat na zlepšení. Jmenovitě podíl vlastního a cizího kapitálu, doba obratu pohledávek a závazků, řízení zásob a využití volných finančních prostředků. U podílů kapitálů je navrženo větší využívání cizího kapitálu. U doby obratu pohledávek a závazků je nastíněn systém slev, pokut a záloh. Problém se zásoby je řešen pomocí mimořádné inventury a využití nadbytečných finančních prostředků pak pomocí termínovaného vkladu.
Klíčová slova
Finanční řízení, finanční zdraví, finanční analýza, absolutní ukazatele, poměrové ukazatele, bankrotní modely, časové řady, regresní analýza
Abstract
Diploma thesis evaluates financial situation of Kabelové bubny a bedny s.r.o. company.
Based on the results of financial analyses and analyses of statistical indicators proposals were suggested. These, if applied accordingly, should lead to an improvement of company’s financial situation and to its stabilization. Company showed as financially sound with great financial stability. Few things showed need of an additional focus and where some improvement would be appropriate. Namely, ratio of equity and debt, turnover of receivables and payables, inventory management a utilization of superfluous funds. The ratio is to be solved by a bigger utilization of debts. The turnover has a sales, fines and advances system outlined. The supplies issue is being solved by exceptional inventory and the utilization of superfluous funds by term deposit.
Keywords
Financial management, financial health, financial analysis, absolute indicators, ratio indicators, bankruptcy models, time lines, regression analysis
Bibliografická citace dle ČSN ISO 690
STÁVEK, T. Posouzení ekonomické situace společnosti a návrhy na její zlepšení. Brno:
Vysoké učení technické v Brně, Fakulta podnikatelská, 2018. 106 s. Vedoucí diplomové práce Ing. Karel Doubravský, Ph.D..
Čestné prohlášení
Prohlašuji, že předložená diplomová práce je původní a zpracoval jsem ji samostatně.
Prohlašuji, že citace použitých pramenů je úplná, že jsem ve své práci neporušil autorská práva (ve smyslu Zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském a o právech souvisejících s právem autorským).
Ve Velké Meziříčí dne 8. května 2018
………
Tomáš Stávek
Poděkování
Na prvním místě bych rád poděkoval svému vedoucímu diplomové práce Ing. Karlu Doubravskému, Ph.D., za rady a připomínky, které mi byly nápomocné při tvorbě mé diplomové práce. Dále bych chtěl poděkovat firmě Kabelové bubny a bedny s. r. o. za poskytnutí podkladů a cenných rad. Také chci poděkovat Míši, že mi moji práci neomlátila o hlavu.
OBSAH
ÚVOD ... 11
CÍLE PRÁCE ... 12
1 TEORETICKÁ VÝCHODISKA DIPLOMOVÉ PRÁCE ... 13
1.1 Finanční analýza ... 13
1.1.1 Rozdělení finanční analýzy: ... 14
1.1.2 Cíle finanční analýzy ... 14
1.1.3 Uživatelé finanční analýzy ... 14
1.1.4 Finanční řízení podniku, finanční zdraví ... 19
1.1.5 Analýza absolutních ukazatelů ... 20
1.1.6 Analýza rozdílových ukazatelů ... 21
1.1.7 Analýza tokových ukazatelů ... 22
1.1.8 Analýza poměrových ukazatelů ... 24
1.1.9 Analýza soustav ukazatelů ... 30
1.2 Analýza pomocí statistických metod ... 33
1.2.1 Časové řady ... 33
1.2.2 Regresní analýza ... 38
2 Analýza současné situace ... 44
2.1 Představení společnosti ... 44
2.1.1 Historie společnosti ... 44
2.1.2 Organizační struktura společnosti ... 45
2.1.3 Vize, poslání a cíle společnosti ... 46
2.1.4 Konkurence ... 47
3 FINANČNÍ A STATISTICKÁ ANALÝZA FINANČNÍCH UKAZATELŮ ... 48
3.1 Analýza aktiv ... 48
3.1.1 Vertikální analýza aktiv ... 48
3.1.2 Horizontální analýza aktiv ... 49
3.2 Analýza pasiv ... 52
3.2.1 Vertikální analýza pasiv ... 52
3.2.2 Horizontální analýza pasiv ... 53
3.3 Analýza výnosů a nákladů ... 55
3.3.1 Analýza výnosů ... 55
3.3.2 Analýza nákladů ... 57
3.4 Analýza rozdílových ukazatelů ... 59
3.5 Analýza poměrových ukazatelů ... 60
3.5.1 Analýza likvidity ... 60
3.5.2 Analýza rentability ... 62
3.5.3 Analýza zadluženosti ... 65
3.5.4 Analýza aktivity ... 66
3.6 Soustavy ukazatelů ... 69
3.6.1 Bankrotní model – Altmanův index... 69
3.6.2 Index IN05 ... 70
3.7 Statistická analýza vybraných ukazatelů ... 71
3.7.1 Čistý pracovní kapitál ... 72
3.7.2 Běžná likvidita ... 73
3.7.3 Okamžitá likvidita ... 75
3.7.4 Rentabilita aktiv ... 77
3.7.5 Celková zadluženost ... 79
3.7.6 Obrat celkových aktiv ... 81
3.7.7 Doba obratu zásob ... 82
3.7.8 Doba obratu pohledávek ... 84
3.7.9 Altmanův index ... 86
3.8 Celkové zhodnocení finanční situace společnosti ... 88
4 Návrhy opatření ke zlepšení finančního zdraví ... 94
4.1 Podíl vlastního a cizího kapitálu ... 94
4.2 Doba obratu pohledávek a závazků ... 95
4.3 Řízení zásob ... 98
4.4 Využití volných finančních prostředků ... 99
5 ZÁVĚR ... 101
POUŽITÁ LITERATURA ... 102
SEZNAM ZKRATEK ... 104
SEZNAM TABULEK ... 105
SEZNAM GRAFŮ ... 106
SEZNAM OBRÁZKŮ ... 106
SEZNAM PŘÍLOH ... 106
11
ÚVOD
Finanční analýza nám nabízí celou řadu metod, jak správně ohodnotit finanční zdraví podniku. Ukazatele finanční analýzy jsou často vybírány jako součást hodnocení podniku při získávání bankovních úvěrů, ale i jiných finančních zdrojů, které jsou nezbytné pro fungování podniku. Mimo to umožňuje mít vlastní úsudek v jakékoliv situaci, která ve firemním hospodaření nastane. (Růčková, 2011).
První část diplomové práce se věnuje teorii. Ta obsahuje veškeré informace a poznatky potřebné pro zpracování praktické části. Teorie vysvětluje základní pojmy a cíle, techniky a metody finanční analýzy a v neposlední řadě zdroje vstupních dat, bez nichž by finanční analýza nemohla vzniknout. Závěr této části se věnuje statistické části teorie. Jsou popsány časové řady, regresní analýza a samotný postup výpočtů.
Následuje praktická část, která vychází z části teoretické. V úvodu je představena společnost Kabelové bubny a bedny s.r.o. (dále jen KBB). Stručně je popsána filosofie společnosti, její historie, hlavní cíle a vize a organizační struktura.
V poslední části práce bude navrženo na základě výsledků vlastní řešení a doporučení ke zlepšení ekonomické situaci vybrané společnosti. Tyto návrhy se budou odvíjet od výsledků v praktické části, kdy jsou porovnány s hodnotami doporučenými, resp.
oborovými
12
CÍLE PRÁCE
Cílem této práce je zhodnotit finanční situace ve společnosti KBB pomocí ukazatelů finanční analýzy a statistických metod. Výsledky ukazatelů finanční analýzy a předpověď budoucího vývoje povedou k vytvoření návrhů, které poslouží jako prostředek pro zlepšení nynější situace společnosti
Mezi dílčí cíle diplomové práce patří:
• zpracování literatury k danému tématu,
• představení vybrané společnosti,
• analýza aktiv a pasiv a výkazu zisku a ztráty pomocí horizontální a vertikální analýzy,
• analýza rozdílových a poměrových ukazatelů,
• výpočet zvolených bankrotních a bonitních modelů,
• provedení statistické analýzy – časové řady a regresní analýza
• posouzení finanční situace a identifikace problémů
• návrhy na zlepšení vybraných slabých stránek finančního zdraví.
13
1 TEORETICKÁ VÝCHODISKA DIPLOMOVÉ PRÁCE
Finanční analýzu můžeme rozdělit na dvě části. Na analýzu v užším pojetí, která nám hodnotí stav financí podniku a také jejich minulý vývoj, a to na základě rozboru účetních výkazů. V širším pojetí se finanční analýza snaží předpovědět, jak se takové finance budou v budoucnu vyvíjet. Cílem finanční analýzy pak je určit finanční zdraví podniku, odhalit jeho slabé stránky a stránky silné. Pomocí finanční analýzy je zjištěno, jakým směrem se bude v budoucnu finanční situace podniku ubírat a tím pádem dochází k potvrzení, či obměně současné finanční politiky společnosti. Finanční analýza se tedy nezaměřuje pouze na ty situace, které již nastaly v minulém období, ale také na ty, které by nastat mohly – snaží se o prognózu finančního vývoje podniku (Holečková, 2008).
„Aby byl podnik úspěšný, potřebuje rozvinout své schopnosti, přidávat nové výkony, učit se novým dovednostem, naučit se prodávat tam, kde většina jeho konkurentů neuspěla, stávat se skutečně dobrým v něčem, co je pro podnikovou kulturu nové, a být prospěšný.
Měl by znát příčiny úspěšnosti či neúspěšnosti podnikání, aby mohl včas ovlivnit faktory vedoucí k jeho prosperitě.“ (Sedláček, 2011, s. 3).
1.1 Finanční analýza
Finanční analýzy v sobě zahrnují jak minulost a současnost, tak i předpověď budoucího finančního stavu. Jakkoliv se můžou lišit definice pojmu „finanční analýza“, hlavní smysl finanční analýzy je jednoznačný. Má připravit podklady, aby bylo možno se kvalitně rozhodovat o fungování společnosti (Růčková, 2007).
Finanční analýza je zaměřena na identifikaci problémů, silných a slabých stránek, a to zejména u hodnotových procesů společnosti. K závěrům o celkovém hospodaření a finanční situaci podniku lze dospět pomocí informací získaných z finanční analýzy, představují i podklad pro rozhodování managementu podniku. Může se také jednat pouze o dílčí pohled, při němž je analýze podrobena pouze vybraná část finančního hospodaření společnosti (Sedláček, 2011).
Z časového pohledu má analýza smysl ve dvou rovinách. Tou první je skutečnost ohlížení se do minulosti a tím pádem šance hodnotit vývoj společnosti až do současného stavu. O skutečnosti, že finanční analýza slouží pro plánování ve všech časových rovinách, pojednává druhá rovina. Díky ní je v podniku umožněno krátkodobé plánování, kdy
14
společnosti řeší problematiku související s běžným chodem, a dále umožňuje plánování strategické, které naopak souvisí s dlouhodobým rozvojem podniku (Růčková, 2007).
1.1.1 Rozdělení finanční analýzy:
• Interní analýza – při rozboru hospodaření společnosti jsou využívány jednak informace z finančního účetnictví a také různé informace z interních podnikových zdrojů (podnikový informační systém, mimoúčetní evidence apod.),
• Externí analýza – při tomto typu analýzy je hospodaření společnosti zpracována na základě informací, které jsou všem veřejně dostupné. Jedná se zejména o účetní výkazy, tzn. o rozvahu, výkaz zisku a ztráty a výkaz cash flow (Šiman, 2005).
1.1.2 Cíle finanční analýzy
Za cíle finanční analýzy podniku jsou považovány zejména posouzení, jaký má vliv na podnik jeho vnější, ale i vnitřní prostředí, analýza dosavadního vývoje a současného stavu. Cílem je pak také poskytnutí informací, které společnosti pomůžou při rozhodování v budoucnosti a analýza variant vývoje budoucího a s tím související výběr varianty nejvhodnější. V neposlední řadě je to interpretace dosažených výsledků včetně návrhů v oblasti finančního plánování a řízení podniku (Sedláček, 2011).
1.1.3 Uživatelé finanční analýzy
„Informace, které se týkají finanční situace podniku, jsou předmětem zájmu mnoha subjektů přicházejících tak či onak do kontaktu s daným podnikem. Finanční analýza je důležitá pro akcionáře, věřitele a další externí uživatele, rovněž tak i pro podnikové manažery. Každá z těchto skupin má své specifické zájmy, s nimiž je spojen určitý typ ekonomických rozhodovacích úloh.“ (Holečková, 2008, s. 13)
Investory můžeme, stejně jako finanční analýzu, rozdělit na externí a interní. Mezi externí uživatele patří investoři, banky, obchodní partneři (dodavatelé a odběratelé), stát a konkurenti. Mezi interní pak manažeři, zaměstnanci a odbory.
Pro každou z těch skupin má finanční analýza rozdílný význam.
Pokud se jedná o investory, ty se na finanční informace dívají ze dvou hledisek, a to investičního a kontrolního. Investiční hledisko zjednodušeně představuje využití konkrétních informací při rozhodování investora o budoucích investicích. Převládá
15
zaměření se na míru výnosnosti vloženého kapitálu a míru rizika s tím spojené. Pomocí kontrolního hlediska si pak tito investoři „hlídají“ svoje investice. Prostřednictvím manažerů podniku se zajímají o jeho stabilitu a likviditu, jestli se udržuje rozvoj podniku, jak je zacházeno s vloženými zdroji apod.
Banky a jiné věřitele nejvíce zajímá, jestli se lze na daného dlužníka spolehnout, zdali je likvidní a jaká je jeho rentabilita. Je také prověřena bonita dlužníka.
Dodavatele zejména zajímá, jestli je dlužník schopen plnit své závazky.
Odběratele zase finanční situace dodavatele, aby se vyhnuli vlastním finančním potížím, čí bankrotu dodavatele.
Konkurenty zajímají finanční situace podobných podniků, ale i celého odvětví za účelem porovnání se s takovými podniky.
Manažeři využívají informace pro dlouhodobé finanční řízení podniku. Znalost finanční situace jim umožňuje vyhnout se chybám, kterých se již v minulosti dopustili, napravit chybná rozhodnutí.
Zaměstnancům jde o zachování pracovních míst a mzdové podmínky, tudíž se zajímají o prosperitu a finanční stabilitu své společnosti.
Stát se pak zajímá například o plnění daňových povinností, kontrolu podniků se státní majetkovou účastí, finanční stav podniků se státní zakázkou, atd. (Holečková, 2008).
1.1.3.1 Zdroje pro finanční analýzu
Finanční analýza by se neobešla bez základních účetních dokumentů, kterými jsou rozvaha, výkaz zisku a ztráta a přehled o peněžních tocích (Blaha, Jindřichovská, 2006).
Rozvaha
Jedná se o účetní výkaz, který zachycuje stav dlouhodobého hmotného a nehmotného majetku, neboli aktiv a zdrojů jejich financování, neboli pasiv, a to vždy k určitému datu, nejčastěji k poslednímu dni kalendářního roku, ale i za kratší období. V rozvaze musí platit, že celková suma hodnoty aktiv, se rovná celkové sumě hodnoty pasiv (Blaha, Jindřichovská, 2006; Růčková 2011).
16 Aktiva
Souhrn všech aktiv představuje veškeré ekonomické zdroje, kterými společnost k určitému časovému okamžiku disponuje. Od těchto zdrojů se očekává, že někdy v budoucnu přinesou společnosti prospěch. Základním kritériem pro členění aktiv, je doba jejich použití (Růčková, 2011).
Členění aktiv (Vyhláška Ministerstva financí č. 500/2002 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení č. 563/1991 Sb., zákona o účetnictví – Příloha č. 1 – Uspořádání a označování položek rozvahy (bilance)):
A. Pohledávky za upsaný vlastní kapitál B. Dlouhodobý majetek
I. Dlouhodobý nehmotný majetek II. Dlouhodobý hmotný majetek III. Dlouhodobý finanční majetek C. Oběžná aktiva
I. Zásoby
II. Dlouhodobé pohledávky III. Krátkodobé pohledávky IV. Krátkodobý finanční majetek D. Časové rozlišení
Pasiva
Pasiva představují zdroje financování společnosti. Na této straně rozvahy je také hodnocena finanční struktura společnosti. Ta představuje strukturu podnikového kapitálu, ze kterého je financován veškerý majetek společnosti. Na rozdíl od aktiv, nehraje u pasiv faktor času takovou roli. Základní rozdělení pasiv představuje to, jestli se jedná o zdroje vlastní, nebo cizí. V případě vlastních zdrojů se jedná o majetek akcionářů a vklady společníků. Cizí zdroje jsou ty, které daná společnosti dluží jiným subjektům, které je do společnosti investovali. (Blaha, Jindřichovská, 2006; Růčková, 2011)
17
Členění pasiv (Vyhláška Ministerstva financí č. 500/2002 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení č. 563/1991 Sb., zákona o účetnictví – Příloha č. 1 – Uspořádání a označování položek rozvahy (bilance)):
A. Vlastní kapitál I. Základní kapitál II. Kapitálové fondy
III. Rezervní fondy, nedělitelný fond a ostatní fondy ze zisku IV. Výsledek hospodaření minulých let
V. Výsledek hospodaření běžného účetního období B. Cizí zdroje
I. Rezervy
II. Dlouhodobé závazky III. Krátkodobé závazky
IV. Bankovní úvěry a výpomoci C. Časové rozlišení
Výkaz zisku a ztráty
Společnost díky výkazu zisku a ztráty získává větší přehled o výnosech, nákladech a výnosu hospodaření. Je třeba si uvědomit, že výkaz zisku a ztráty zachycuje pohyb výnosů a nákladů, nikoliv však pohyb příjmů a výdajů. Stejně jako rozvaha, se i tento výkaz sestavuje v ročních, ale i kratších intervalech (Růčková, 2011).
„Smyslem výkazu zisku a ztráty je informovat o úspěšnosti práce podniku, o výsledku, kterého dosáhl podnikatelskou činností. Konkretizuje, které náklady a výnosy za jednotlivé činnosti se podílely na tvorbě výsledku hospodaření běžného období, který je pak v rozvaze zobrazen jako jediný údaj (výsledek hospodaření běžného účetního období).
Zachycuje vztahy mezi výnosy podniku dosaženými v určitém období a náklady spojenými s jejich vytvořením.“ (Holečková, 2008, s. 31)
18
Struktura výkazu zisku a ztráty obsahuje několik úrovní výsledků hospodaření. Odlišují se od sebe tím, jak do jejich struktury vstupují náklady a výnosy. Hlavní rozdíl mezi výkazem zisku a ztráty a rozvahou pak je, že rozvaha zachycuje aktiva a pasiva pro určitý časový okamžik, kdežto výkaz zisku a ztráty se vztahuje k určitému časovému intervalu (Růčková, 2011).
VH provozní
VH z finančních operací VH za běžnou činnost VH mimořádný VH za účetní období VH před zdaněním
Obrázek 1: Skladba výsledku hospodaření
(Zdroj: Vlastní zpracování autora na základě (Růčková, 2011))
Přehled o peněžních tocích
Peněžní toky se člení na (Holečková, 2008):
• provozní činnost – jedná se o základní činnost, pomocí které podnik vydělává, odráží se v ní podnikatelský účel podniku. Peněžní toky plynoucí z provozní činnosti představují rozdíl příjmů a výdajů z běžné činnosti.
• investiční činnost – zde se jedná o pořízení a vyřazení dlouhodobého majetku z titulu prodeje, činnosti související s úvěry, půjčkami a výpomocemi, které ovšem nejsou provozní činností. Jsou zahrnuty takové výdaje, které souvisí s pořízením dlouhodobých aktiv, s příjmy z prodeje dlouhodobých aktiv, atd.
• finanční činnost – jsou to např. přírůstky a úbytky dlouhodobého kapitálu, dopady změn vlastního kapitálu, přijaté a vyplacené dividendy.
„Výkaz cash flow – účetní výkaz srovnávající bilanční formou zdroje tvorby peněžních prostředků (příjmy) s jejich užitím (výdaji) za určité období - slouží k posouzení skutečné finanční situace. Odpovídá tedy na otázku: Kolik peněžních prostředků podnik vytvořil a
Výsledek hospodaření
19
jakým účelům je použil? Tento výkaz také dokládá fakt, že zisk a peníze nejsou jedno a totéž.“ (Růčková, 2011, s. 34)
1.1.4 Finanční řízení podniku, finanční zdraví
Finanční řízení podniku není uskutečňováno vně podniku, izolovaně od okolí. Naopak s tímto okolím úzce souvisí. Takové okolí se může rozlišovat hned z několika hledisek – geografické, politické, právní, sociální, ekonomické, ekologické, technologické, či kulturně-historické. S finančním řízením se pojí pojem stakeholder, což je subjekt, který je zainteresován na výsledcích a chování podniku. Nejvýznamnějšími stakeholdery jsou samozřejmě sami vlastníci, a kromě nich to mohou být například zaměstnanci podniku, manažeři, věřitelé, zákazníci (i ti potenciální), dodavatelé, stát, atd. Každý jednotlivý stakeholder má s podnikem svůj jedinečný vztah, který je určen velkým množstvím vlivů, které jsou však těžko popsatelné a odhadnutelné, tudíž je můžeme popsat jen jako globální (Nývltová, Marinič, 2010).
Kvalitní finanční řízení se neobejde bez finanční analýzy. Až za pomoci kvalitní finanční analýzy můžeme odhalit reálné finanční postavení podniku a jeho úroveň finančního zdraví. Analýza tohoto typu nám také poskytuje relevantní odpovědi na otázky jak v oblasti finančního řízení podniku, tak v oblasti věcného rozhodování (Konečný, 2006).
„Finanční řízení se stává integrujícím článkem řízení podniku bez ohledu na velikost podniku, zvolenou právní formu podnikání nebo dobu existence podniku.“ (Šiman, 2005, s. 68).
K základním cílům finančního řízení patří především dosahování stability. Tu samotnou lze ještě rozdělit na dvě základní kritéria (Růčková, 2011):
• schopnost vytváření zisku, zajišťování přírůstku majetku a zhodnocování vložených prostředků,
• zajištění platební schopnosti podniku.
Finanční zdraví podniku je závislé na dvou faktorech, a to na výkonnosti podniku a na jeho finanční pozici. Finančně zdravým podnikem rozumíme takový, který je v dané chvíli schopen naplňovat smysl své existence. Jinými slovy je finančně zdravý ten
20
podnik, který je schopen dosahovat určité míry zhodnocení vloženého kapitálu, která je, vzhledem k riziku, požadována investory. Z výše uvedeného tedy vyplývá, že finanční zdraví závisí na výnosnosti, za současného přihlédnutí k riziku. Pevné finanční zdraví se taktéž stává předpokladem pro získávání externích zdrojů financování, neboť podnik je díky zisku schopen plnit své závazky. (Holečková, 2008).
„Jedná se tedy o schopnost podniku udržet si dynamickou rovnováhu, a to jak ve vztahu k měnícím se podmínkám a požadavků vnějšího prostředí, tak ve vztahu k rozhodujícím zájmovým skupinám, které se na chodu podniku podílejí.“ (Konečný, 2006, s. 7)
1.1.5 Analýza absolutních ukazatelů
Jedná se o tzv. vertikální a horizontální rozbor finančních výkazů a je zároveň výchozím bodem finanční analýzy (Kislingerová, Hlinica, 2005).
Horizontální analýza
Zde je námi zvolená veličina sledována v čase, ve vztahu k nějakému minulému období (Kislingerová, Hlinica, 2005).
Tato analýza slouží k porovnání meziročních změn finančních ukazatelů. Jednotlivé položky jsou sledovány po řádcích neboli horizontálně. Při hodnocení situace touto analýzou by analytik neměl opomenout ani podmínky dané okolím, jako např. změny v daňové soustavě, změna poptávky, změna cen vstupů, vstup nových konkurentů, atd.
Nesmí se zapomínat ani na záměry, které má společnost do budoucna (Sedláček, 2011).
Vertikální analýza
Jsou posuzovány jednotlivé položky majetku a kapitálu, tzv. struktura aktiv a pasiv.
Ekonomická stabilita společnosti je závislá právě na udržení rovnovážného stavu tohoto majetku a kapitálu. Analýza má za cíl vyjádřit poměr položek jednotlivých výkazů k předem zvolené základně. Nejčastěji se můžeme setkat s použitím celkové bilanční sumy. Díky skutečnosti, že vertikální analýza není ovlivněna meziroční inflací, nám je umožněno srovnávat výsledky analýzy z různých let. Analýza se používá nejen ke
21
srovnávání v čase (vývojový trend společnosti za více let), ale i v prostoru, aneb srovnání více firem navzájem (Sedláček, 2011; Růčková 2011).
1.1.6 Analýza rozdílových ukazatelů
Rozdílové ukazatele získáme pomocí rozdílu dvou absolutních položek. Bývají často označovány jako finanční fondy nebo fondy finančních prostředků (Holečková, 2008).
„Fond je chápán jako agregace (shrnutí) určitých stavových ukazatelů vyjadřujících aktiva nebo pasiva, resp. jako rozdíl mezi souhrnem určitých položek krátkodobých aktiv a určitých položek krátkodobých pasiv (tzv. čistý fond).“ (Sedláček, 2011, s. 35)
Nejčastějšími fondy používané ve finanční analýze jsou čistý pracovní kapitál, čisté pohotové prostředky a čisté peněžně pohledávkové finanční fondy (Holečková, 2008).
Čistý pracovní kapitál
ČPK = Oběžná aktiva – krátkodobé cizí zdroje. (1) Jedná se o nejčastěji používaný rozdílový ukazatel pro výpočet rozdílu mezi oběžnými aktivy a krátkodobými dluhy. Je založen na rozlišení oběžného a neoběžného majetku.
Pokud chce být společnost likvidní, musí dosahovat potřebné výše čistého pracovního kapitálu. Velikost čistého pracovního kapitálu odráží platební schopnost společnosti. Čím vyšší je hodnota, tím spíše by měla být společnost schopna hradit své závazky (Holečková, 2008).
Čisté pohotové prostředky
ČPP = Pohotové peněžní prostředky – Okamžitě splatné závazky. (2) Využití ČPK pro měření likvidity je třeba využívat s obezřetností, jelikož ČPK obsahuje i položky, které jsou málo likvidní, nebo i dlouhodobě nelikvidní. Dále je patrný i vliv na tento ukazatel, plynoucí ze způsobu oceňování jeho složek. Proto se pro sledování okamžité likvidity využívá čistý peněžní fond, jelikož do svých peněžních prostředků zahrnuje pouze hotovost a peníze na běžných účtech. Existuje modifikace, která dovoluje zahrnout i peněžní ekvivalenty (šeky, směnky, atd., vypověditelné do 3 měsíců), neboť
22
tyto jsou v podmínkách kapitálového trhu rychle přeměnitelné na peníze (Sedláček, 2011).
Čistý peněžně-pohledávkový finanční fond
ČPM = OA – Zásoby – Nedobytné pohledávky – KD závazky. (3) Jedná se o jakousi střední cestu mezi výše zmíněnými ukazateli. Z oběžných aktiv (viz OA ve vzorci) se vylučují zásoby. Po této úpravě jsou nakonec odečteny krátkodobé závazky. Kromě zásob mohou být odečteny i nelikvidní pohledávky (Sedláček, 2011).
1.1.7 Analýza tokových ukazatelů
Cash flow vyjadřuje skutečný pohyb peněžních prostředků, nacházejících se ve společnosti. Zároveň je východiskem potřebným pro řízení likvidity, neboť (Sedláček, 2011):
• mezi pohybem hmotných prostředků a jejich peněžním vyjádřením existují rozdíly,
• mezi hospodářskými operacemi vyvolávajícími náklady a jejich finančním zachycením vzniká časový nesoulad,
• vzniká rozdíl mezi výnosy a příjmy a mezi náklady a výdaji.
„Záměrem analýzy cash flow je vyjádřit a poměřit vnitřní finanční sílu podniku, tj.
schopnost vytvářet z vlastní hospodářské činnosti přebytky použitelné k financování existenčně důležitých potřeb – úhrady závazků, výplaty dividend či financování investic.“
(Růčková, 2011, s. 44)
Výkazy cash flow se sestavují za celou společnost, buďto v bilanční nebo retrográdní formě. Obsah výkazu je určen účelem, kvůli kterému se sestavuje a dále požadovaným rozsahem a metodou výpočtu. V České republice je využívána forma retrográdní, která umožňuje sledovat tvorbu finančních zdrojů v odděleném uspořádání ve třech základních podnikových činnostech, a to v hlavní výdělečné (provozní) činnosti, v investiční činnosti a činnosti finanční (Sedláček, 2010).
23 Cash flow z provozní činnosti
Provozní činností jsou myšleny takové aktivity, za jejichž účelem byl podnik založen a ty, které přinášejí podniku výnosy. Jedná se o stěžejní zdroj vnitřního financování (Sedláček, 2011).
„Patří sem zejména:
• peněžní úhrady od odběratelů za výrobky, zboží a služby včetně poskytnutých záloh,
• peněžní příjmy z prodeje či postoupení autorských práv, licencí, know-how a obdobných produktů,
• peněžní příjmy ze zprostředkovatelské činnosti,
• peněžní platby dodavatelům materiálu, zboží a služeb včetně placených záloh,
• peněžní platby zaměstnancům jejich jménem (sociální pojištění atd.),
• příjmy a výdaje z mimořádné činnosti,
• splatná daň z příjmů včetně záloh,
• přijaté a vyplacené úroky, přijaté dividendy, resp. podíly na zisku, pokud se podnik nerozhodne je zahrnout do oblasti financování,
• vyplacené dividendy v případech, kdy podnik pouze přerozděluje přijaté dividendy (od dceřiných či přidružených podniků) mezi akcionáře (společníky).
(Sedláček, 2011, s. 47)
Cash flow z investiční činnosti
Do investiční činnosti patří činnost, která nepředstavuje hlavní činnost společnosti. Je to činnost, která pramení z poskytování úvěrů, půjček a výpomocí. Je zde zachyceno, v jaké míře jsou ve společnosti vynakládány peníze na dlouhodobá aktiva, které hrají klíčovou roli ve vytváření budoucích zisků. Peněžní toky zde poukazují na rozšíření či zúžení provozní kapacity společnosti (Sedláček, 2011).
„K peněžním tokům z investiční činnosti náležejí např.:
• peněžní příjmy z prodeje dlouhodobých hmotných, nehmotných a finančních aktiv,
• peněžní příjmy ze splátek úvěrů, půjček a výpomocí od spřízněných osob,
24
• platby za pořízení dlouhodobých hmotných, nehmotných a finančních aktiv,
• platby související s poskytnutím úvěrů půjček či finančních výpomocí spřízněným osobám.“ (Sedláček, 2011, s. 47)
Cash flow z finanční činnosti
Pomocí těchto výkazů se společnost snaží určit potřeby dalších přítoků peněz, které musí získat od vlastníků či věřitelů. Je vidět úzký vztah mezi investováním a financováním.
To, co je pro jednu společnost peněžní tok z financování, je pro druhou společnost peněžní tok z investování (Sedláček, 2011).
„K hlavním položkám cash flow z financování patří:
• peněžní příjmy z emise akcií či podílů, dluhopisů, opčních listů apod.,
• příjmy z peněžních darů,
• příjmy z přijatých úvěrů, půjček a výpomocí (zejména bankovních),
• příjmy od vlastníků na úhradu ztrát minulých období,
• splátky úvěrů, půjček a výpomocí,
• výplaty dividend, resp. podílů na zisku.“ (Sedláček, 2011, s. 48) 1.1.8 Analýza poměrových ukazatelů
Dává jednotlivé položky do poměru mezi sebou. Vychází se z účetních dat (rozvaha, výkaz zisku a ztráty). Je nejoblíbenější metodou finanční analýzy, pomocí které se dá získat rychlý přehled o základních finančních charakteristikách společnosti. Dají se sestavovat dvěma způsoby, a to buď jako podílové, kdy se dává do poměru část celku a samotný celek, nebo jako vztahové, kdy do poměru vstupují samostatné veličiny (Kislingerová, Hlinica; 2005; Sedláček, 2011).
„Důvodem, který vedl k širokému používání poměrových ukazatelů, je skutečnost, že:
• umožňují provádět analýzu časového vývoje finanční situace dané firmy (tzv.
trendovou analýzu),
• jsou vhodným nástrojem prostorové (průřezové) analýzy, tj. porovnávání více podobných firem navzájem (komparativní analýza),
25
• mohou být používány jako vstupní údaje matematických modelů umožňujících popsat závislost mezi jevy, klasifikovat stavy, hodnotit rizika i předvídat budoucnost.
Nevýhodou je nízká schopnost vysvětlit jevy.“ (Sedláček, 2011, s. 55)
Mezi poměrové ukazatele patří ukazatel likvidity, ukazatel rentability, ukazatel zadluženosti, ukazatel aktivity, ukazatel tržní hodnoty, provozní ukazatele a ukazatele na bázi finančních fondů a cash flow (Růčková, 2011; Sedláček, 2011).
Ukazatel likvidity
Vyjadřuje, jak je společnost schopna dostát svých závazků. Likvidita představuje souhrn všech likvidních prostředků, které má společnost k dispozici pro úhradu svých splatných závazků. S likviditou souvisí pojem solventnost, což je schopnost hradit dluhy v době jejich splatnosti. Je nutné, aby měla společnost část svého majetku vázaného v takové formě, kterou je schopen platit. Z toho vyplývá, že podmínkou solventnosti je likvidita (Růčková, 2011; Sedláček, 2011).
Běžná likvidita (likvidita 3. stupně) vyjadřuje, kolikrát jsou krátkodobé závazky pokryty oběžnými aktivy. Jinak řečeno vyjadřuje to, kolikrát by byla společnost schopna uspokojit svého věřitele, kdyby veškerá svá oběžná aktiva proměnil v daný okamžik na hotovost.
U běžné likvidity se považují za ideální hodnoty v rozmezí 1,5-2,5. Čím je hodnota vyšší, tím vícekrát by mohl být věřitel uspokojen (Růčková, 2011).
Běžná likvidita = oběžná aktiva / krátkodobé závazky. (4) Likvidita 2. stupně, nebo též pohotová likvidita je likvidita běžná očištěná o zásoby.
Poměřením likvidity běžné a pohotové můžeme sledovat, zdali ve společnost není nadbytečný počet zásob. Za ideální hodnotu je považována hodnota 1. Vyšší hodnoty jsou dobré v očích věřitelů, ale naopak špatné v očích akcionářů a vedení společnosti, jelikož by značnou část oběžných aktiv představovaly pohotové prostředky, což by společnosti přinášelo jen malý úrok (Růčková, 2011; Sedláček, 2011).
Pohotová likvidita = (oběžná aktiva – zásoby) / krátkodobé závazky. (5)
26
Posledním je ukazatel 1. stupně neboli okamžitá likvidita. Do takovéto likvidity vstupují pouze ty nejlikvidnější prostředky, které představují peníze v hotovosti, na běžných účtech, ale také tzv. ekvivalenty hotovosti (šeky, obchodovatelné cenné papíry).
Doporučené hodnoty by se měly pohybovat okolo hodnoty 0,5. Okamžitá likvidita by neměla klesnout pod hodnotu 0,2, která představuje hranici dosažení likvidity 1. stupně (Růčková, 2011).
Okamžitá likvidita = (peněžní prostředky + ekvival.) / okamž. splatné závazky. (6)
Ukazatel rentability
Rentabilita (výnosnost) vyjadřuje schopnost produkovat zisk investováním kapitálu. Ve vzorcích ukazatelů rentability se v čitatelích vyskytuje určitý druh hospodářského výsledku a ve jmenovateli nějaký druh kapitálu, nebo tržby. Ukazatele rentability hodnotí efektivnost určité činnosti (Růčková, 2011).
Rentabilita vlastního kapitálu
ROE = Čistý zisk / Vlastní kapitál. (7) Jde o míru zhodnocení vlastního kapitálu. Dovoluje nám poměřit výnosnost vlastního kapitálu s výnosem kapitálu celkového, potažmo kapitálu cizího. Můžeme pomocí něho také porovnat zhodnocení vlastního kapitálu s mírou inflace (Nývltová, Marinič, 2010).
Rentabilita aktiv
ROA = EBIT / Aktiva. (8)
Vyjadřuje návratnost kapitálu, který byl vložen ve formě aktiv (Nývltová, Marinič, 2010).
Za předpokladu, že je rentabilita aktiv měřena za pomocí EBIT v čitateli, je měřena hrubá produkční síla aktiv podniku ještě před odpočtem daní a nákladových úroků (Sedláček, 2011).
„Dosadíme-li do čitatele čistý zisk (po zdanění) zvýšený o zdaněné úroky, znamená to, že požadujeme, aby ukazatel poměřil vložené prostředky nejen se ziskem, ale i s úroky, jež jsou odměnou věřitelům za jimi zapůjčený kapitál. Fiktivní zdanění úroků pak vyjadřuje skutečnou cenu cizího kapitálu.“ (Sedláček, 2011, s. 57)
27 Rentabilita vloženého kapitálu
ROI = EBIT / Celkový kapitál. (9)
Ukazatel vyjadřuje, jak účinně je vložený kapitál do společnosti využíván. Čitatel tohoto vzorce není jednoznačně určen. Můžeme se setkat s EBIT, EAT, EBT, nebo se ziskem před zdaněním navýšeného o nákladové úroky. Volba čitatele pak závisí na účelu, kterému má tato analýza sloužit (Sedláček, 2011).
Rentabilita tržeb
ROS = Zisk / Tržby. (10)
Zjednodušeně lze říct, že ukazatel vyjadřuje, kolik společnost vydělala z jedné své investované koruny. Ukazuje zisk na korunu obratu. Pokud se čistá zisková marže pohybuje pod oborovým průměrem, může to znamenat, že jsou příliš vysoké náklady nebo má společnost relativně nízké ceny (Blaha, Jindřichovská, 2006).
Rentabilita investovaného kapitálu
ROCE = (Čistý zisk + úroky) / (Dlouhodobé závazky + VK). (11) Je měřena výnosnost investovaného kapitálu. Nebere se zde ohled na kapitálovou strukturu (Nývltová, Marinič, 2011).
Ukazatele zadluženosti
Vyjadřují vztah mezi vlastními a cizími zdroji. Ne vždy platí, že velká zadluženost rovná se špatný stav společnosti. V mnohých případech platí, že velká zadluženost může být i prospěšná.
Celková zadluženost
Celková zadluženost = Cizí zdroje / Aktiva celkem. (12) Čím větší je podíl vlastního kapitálu, tím větší je ochranný polštář, který chrání proti ztrátám věřitelů. Věřitelé tak preferují, když je hodnota celkové zadluženosti nízká.
Vlastníci naopak hledají finanční páku, aby zhodnotili co možná nejvíc své výnosy. Na druhou stranu nesmí narůst celková zadluženost na příliš vysoké hodnoty, jinak by
28
docházelo k neochotě investorů do takové společnosti investovat, nebo by požadovali větší úrok (Sedláček, 2011).
Zadluženost vlastního kapitálu
Zadluženost vlastního kapitálu = Cizí zdroje / Vlastní kapitál. (13) Pomocí zadluženosti vlastního kapitálu zjistíme podíl cizího a vlastního kapitálu. Určuje, kolikrát dluh převyšuje vlastní kapitál (Nývltová, Marinič, 2010).
Koeficient zadluženosti
Koeficient zadluženosti = Cizí kapitál / Vlastní kapitál. (14) Koeficient zadluženosti má stejnou vypovídající schopnost jako celková zadluženost.
Oba ukazatelé rostou přímo úměrně s tím, jak roste podíl dluhů ve finanční struktuře společnosti. Častěji se však využívá míra finanční samostatnosti společnosti, což je převrácená hodnota koeficientu zadluženosti. Zde se ale musí přihlédnout k leasingovému financování, které by mělo být přičteno k cizímu kapitálu (Růčková, 2011; Sedláček, 2011).
Úrokové krytí
Úrokové krytí = EBIT / nákladové úroky. (15) Tento ukazatel je konstruován proto, aby společnost zjistila, zdali je pro ni stále dluhové zatížení únosné. Jsme informováni o tom, kolikrát jsou placené úroky převyšovány ziskem. Pokud je takovýto ukazatel roven 1, znamená to, že na zaplacení úroku bude třeba celého zisku, a tudíž nezbyde nic pro akcionáře. Uvádí se, že doporučené hodnoty jsou někde mezi 3-6 (Růčková, 2011; Sedláček, 2011).
Krytí fixních poplatků
Krytí fixních poplatků = EBIT + DD splátky / úroky + DD splátky. (16) Jedná se o ukazatel úrokového krytí, ale rozšířený o stálé platby, které jsou hrazeny pravidelně za používání cizích aktiv (Sedláček, 2011).
29 Ukazatele aktivity
Snaží se změřit to, jak efektivně společnost využívá svá aktiva. Může se jednat o aktiva celková, dlouhodobá nebo oběžná. Pokud má společnost zbytečně mnoho aktiv, vznikají mu nadbytečné náklady a tím se snižuje zisk. Naopak disponuje-li společnost nedostatkem aktiv, není schopen např. investovat do výhodných investičních příležitostí a přichází tak o výnosy, které by za jiných okolností mohl získat (Růčková, 2011;
Sedláček, 2011).
Obrat celkových aktiv
Obrat celkových aktiv = Tržby / Aktiva celkem. (17) Měří, kolikrát se nám celková aktiva obrátí do tržeb za určitý časový interval (nejčastěji za rok). Minimální hodnota tohoto ukazatele by měla být 1. Pokud takové hodnoty dosahováno není, měly by se zvýšit tržby nebo odprodat nějaká aktiva (Holečková, 2008;
Sedláček, 2011).
Obrat stálých aktiv
Obrat stálých aktiv = Tržby / Stálá aktiva. (18) Rozhoduje o tom, zdali je na místě pořízení dalšího produkčního dlouhodobého majetku.
Pokud společnost nedosahuje hodnot oborového průměru, jedná se o signál, že by měl podnik zvýšit využití svých výrobních kapacit a zároveň omezit investice společnosti (Sedláček, 2011).
Obrat zásob
Obrat zásob = Tržby / Zásoby nebo Celkové náklady / Zásoby. (19) „Obrat zásob je definován jako poměr tržeb a průměrného stavu zásob všeho druhu. Za správnější je však možno považovat takovou podobu ukazatele, kde v čitateli vystupují místo tržeb celkové náklady. Důvodem je skutečnost, že výše zisku je vzhledem k rychlosti obratu zásob irelevantní. Rovněž skutečnost, že zásoby pořizujeme a držíme hlavně za účelem tržeb za vlastní výrobky a zboží i za služby, proto se tradičně používají tržby místo výnosů.“ (Holečková, 2008, s. 83)
30 Dobra obratu zásob
Doba obratu zásob = Zásoby / (Tržby / 365) nebo 365 / Obrat zásob. (20) Jedná se o tzv. ukazatel intenzity využití zásob. Udává počet dnů, po které jsou ve společnosti oběžná aktiva vázána ve formě zásob. Jinak řečeno udává, jak dlouho jsou zásoby vázány ve společnosti, než dojde k jejich spotřebě, anebo prodeji (Holečková, 2008; Sedláček, 2011).
Obrat pohledávek
Obrat pohledávek = Tržby / Pohledávky. (21) Udává počet obrátek, za které jsou pohledávky přeměněny na peněžní prostředky (Holečková, 2008).
1.1.9 Analýza soustav ukazatelů Pyramidové soustavy ukazatelů
Základem je tzv. vrcholový ukazatel (zpravidla rentabilita vlastního kapitálu), který je rozkládán aditivní či multiplikativní metodou. Hlavními cíli pyramidových soustav jsou dva. Jedním je popsání vzájemné závislosti jednotlivých ukazatelů. Druhým cílem je analýza vnitřních vazeb v rámci pyramidy (Roučková, Roubíčková, 2012).
Nejznámější pyramidovou soustavou je Du Pont diagram, jež byl vyvinut a poprvé použit v chemické firmě Du Pont de Nemours. Diagram vyjadřuje rentabilitu vlastního kapitálu ROE prostřednictvím výpočtu rentability celkových aktiv ROA a poměru celkových aktiv k vlastnímu kapitálu (Mrkvička, Kolář, 2006)
Bonitní modely
Zkoumají finanční zdraví společnosti pomocí bodového hodnocení. Na základě dosažených bodů je poté rozhodnuto, zda se firma řadí mezi dobré, nebo špatné firmy.
Tyto modely vycházejí z části z teoretických a z části z pragmatických poznatků (Růčková, Roubíčková, 2012).
31 Quick test (Kralickův rychlý test)
Hodnotí se finanční a výnosová situace společnosti na základě čtyř ukazatelů, které jsou převedeny do bodového hodnocení. Pomocí aritmetického průměru se pak zjišťuje ekonomická situace společnosti (Růčková, 2011).
Ukazatele a způsob výpočtu:
Koeficient samofinancování = Vlastní kapitál / Celková aktiva
Doba splácení dluhu = (Dluhy – Pohotové peněžní prostředky) / Provozní cash flow Rentabilita aktiv = (Zisk před zdaněním + nákl. úroky) / Aktiva
Rentabilita tržeb = Provozní cash flow / Tržby. (22)
Bankrotní modely
Řeší, jestli bude společnost v nejbližší době ohrožena bankrotem. Vychází se z toho, že firma už před hrozbou bankrotu vykazuje určité symptomy typické právě pro bankrot. Na rozdíl od bonitních modelů bankrotní modely vycházejí ze skutečných údajů (Kalouda, 2011).
Altmanův index
Altmanův index, též nazývaný Z-skóre, byl sestaven profesorem Altmanem, vycházející z diskriminační analýzy několika zbankrotovaných a nezbankrotovaných firem. Výpočet Z-skóre se liší u firem mající veřejně obchodovatelné akcie a u těch, které veřejně obchodovatelné akcie nemají (Sedláček, 2011).
Výpočet Z-skóre (Konečný, 2006):
Zi = 0,717 · A + 0,847 · B + 3,107 · C + 0,42 · D + 0,998 · E. (23) A = čistý pracovní kapitál / celková aktiva
B = hospodářský výsledek minulých let / celková aktiva C = EBIT / celková aktiva
D = základní kapitál / cizí zdroje E = tržby / celková aktiva
32
Situace podniku v závislosti na hodnotě Z-skóre (Kalouda, 2011):
Z > 2,9 - uspokojivá finanční situace
1,2 < Z ≤ 2,9 - šedá zóna (neprůkazný výsledek) Z ≤ 1,2 - „přímí kandidáti bankrotu“
Indexy IN
Jedná se o čtyři indexy sestavené manželi Neumaierovými, umožňující posoudit důvěryhodnost a finanční výkonost podniků. Index IN05, vytvořený jako poslední, je aktualizací indexu IN01. Došlo nejen ke změně vah jednotlivých ukazatelů, ale i hranic pro klasifikaci podniků. Index je vyjádřen rovnicí obsahující poměrové ukazatele rentability, aktivity, likvidity a zadluženosti (Sedláček, 2011).
IN05 = 0,13 · A + 0,04 · B + 3,97 · C + 0,21 · D + 0,09 · E, (24) kde (Sedláček, 2011):
A = aktiva / cizí kapitál B = EBIT / nákladové úroky C = EBIT / celková aktiva
D = celkové výnosy / celková aktiva
E = oběžná aktiva / krátkodobé závazky a úvěry
Jednotlivé hranice (Sedláček, 2011):
IN > 1,6 - předvídáme uspokojivou finanční situaci 1,6 > IN > 0,9 - „šedá zóna“ nevyhraněných výsledků IN ≤ 0,9 - podnik je ohrožen vážnými finančními problémy
33
1.2 Analýza pomocí statistických metod
„Statistika představuje vědní obor zahrnující metody pro sběr, popis, analýzu a interpretaci zejména číselných údajů o hromadných jevech, tj. jevech vyskytujících se u velkého množství zkoumaných objektů“ (Turčan, 2002, s. 1).
1.2.1 Časové řady
„Každý, kdo stojí před problémem analyzovat určitý ekonomický jev, se dříve či později nutně setká s fenoménem časové řady, tj. s posloupností hodnot sledovaného ekonomického ukazatele, které jsou uspořádány v čase.“ (Hindls, 2006, s. 245). Při popisu jevů prostřednictvím časových řad jsme schopni provést kvantitativní analýzu zákonitostí v dosavadním průběhu. Zároveň je možné provést prognózu budoucího vývoje těchto zákonitostí (Kropáč, 2012).
Samotná časová řada představuje posloupnost pozorování dat, které lze srovnat jak věcně, tak prostorově. Pozorování jsou uspořádána z hlediska času ve směru minulost – přítomnost. Analýza časových řad pak slouží jednoduše k tomu, aby bylo možné tyto řady popsat a pokud je to nutné, také předvídat jejích budoucí chování (Hindls, 2006).
Časové řady najdou své uplatnění především ve společenských vědách. Můžou např.
vystihovat změny v počtu obyvatelstva (demografie), v rámci sociologie pak např. vývoj rozvodovosti, v ekonomii to může být analýza poptávky po určitém produktu, změna a vývoj směnného kurzu, atd. (Kropáč, 2012).
Časové řady ekonomických ukazatelů se rozlišují dle (Hindls, 2006, Kropáč, 2012):
1) časového hlediska, a to na intervalové a okamžikové
• Intervalové – Tyto časové řada specifikují, kolik jevů a události vzniklo či případně zaniklo během určitého časového intervalu. Intervalový ukazatel je závislý na délce intervalu, po který je sledován.
• Okamžikové – Okamžikové řady naopak charakterizují, kolik jevů a události existuje v určitém časovém okamžiku. Hodnoty okamžikových ukazatelů se nesčítají, ale počítají se pomocí chronologického průměru.
34 2) periodicity, na dlouhodobé a krátkodobé
• Dlouhodobé – Dlouhodobé časové řady jsou všechny, které trvají od jednoho roku a déle.
• Krátkodobé – Přirozeně se jedná o všechny časové řady trvající méně než jeden rok. Netypičtější jsou řady o měsíční periodicitě
3) druhu ukazatelů na primární a sekundární
• Primární – Jedná se o přímo zjistitelné ukazatele, u kterých se lze jednoznačně specifikovat typ charakteristiky, statistické jednotky, atd.
(např. odpracovaná doba, stav zásob, aj.)
• Sekundární – Jsou ukazateli odvozenými. Buď mohou vznikat jako funkce primárních ukazatelů, nebo jako funkce různých hodnot jednoho primárního ukazatele, anebo jako funkce dvou a více primárních ukazatelů
4) způsobu vyjádření údajů na naturální a peněžní
• Naturální – Jsou využívány méně než ukazatele peněžní. Především kvůli nižší vypovídací schopnosti a omezeným možnostem seskupení ukazatelů
• Peněžní – Mají největší vypovídací schopnost. Problém však představují změny cenových hladin. V delší časové řadě je pak obtížná souměřitelnost údajů, které jsou v určité posloupnosti.
1.2.1.1 Charakteristika časových řad
První úkol v rámci analýzy časové řady, na který je nutné se zaměřit, je získání rychlé a orientační představy o charakteru procesu. jež je reprezentován právě touto řadou. Mezi metody použitelné pro tento úkol patří vizuální analýza chování ukazatele. Ta využívá grafů spolu s určováním elementárních statistických charakteristik (Hindls, 2006).
a) Průměr intervalové řady
Průměr vypočítáme jako aritmetický průměr hodnot časové řady.
𝐲̅ =𝟏 𝐧∑ 𝐲𝐢
𝐧
𝐢=𝟏
. (25)
35 b) Průměr okamžikové řády
Nazýván také chronologický průměr. Vyjadřuje průměr aritmetických průměrů u po sobě jdoucích okamžikových ukazatelů (Kropáč, 2012).
𝐲̅ = 𝟏 𝐧 − 𝟏[𝐲𝟏
𝟐 + ∑ 𝐲𝐢
𝐧−𝟏
𝐢=𝟐
+𝐲𝐧
𝟐]. (26)
c) První diference
Vyjadřuje o kolik se změnila hodnota časové řady v určitém okamžiku. V případě, že první diference kolísají okolo konstanty, má časová řada lineární trend – vývoj je popsatelný přímkou (Kropáč, 2012).
𝟏𝐝𝐢(𝐲) = 𝐲𝐢− 𝐲𝐢−𝟏 , 𝐤𝐝𝐞 𝐢 = 𝟐, 𝟑, … , 𝐧. (27) d) Průměr prvních diferencí
Určíme ho pomocí prvních diferencí. Vyjadřuje průměrnou změnu časové řady za jednotkový časový interval (Kropáč, 2012).
𝟏𝐝(𝐲)
̅̅̅̅̅̅̅̅ = 𝟏
𝐧 − 𝟏∑ 𝟏𝐝𝐢(𝐲) = 𝐲𝐧− 𝐲𝟏, 𝐧 − 𝟏
𝐧
𝐢=𝟐
. (28)
e) Druhé diference
Jedná se o diference vyššího řádu. Využíváme je v případě růstu či poklesu v řadě prvních diferencí. V případě kolísání druhých diferencí kolem určité konstanty, má sledovaná časová řada kvadratický trend (Kropáč, 2012).
𝟐𝐝𝐢(𝐲) = 𝟏𝐝𝐢(𝐲) − 𝟏𝐝𝐢−𝟏(𝐲) 𝐤𝐝𝐞 𝐢 = 𝟑, 𝟒, … , 𝐧. (29) f) Koeficient růstu
Růst charakterizuje růst či pokles hodnot časové řady. Určuje, o kolik se změnila hodnota časové řady v určitém okamžiku. V případě kolísání koeficientů kolem konstanty, lze trend vyjádřit exponenciální funkcí (Kropáč, 2012).
𝐤𝐢(𝐲) = 𝐲𝐢
𝐲𝐢−𝟏, 𝐤𝐝𝐞 𝐢 = 𝟐, 𝟑, … , 𝐧. (30)
36 g) Průměrný koeficient růstu
Vyjadřuje se pomocí koeficientu růstu. Určuje změnu koeficientů růstu za jednotkový časový interval (Kropáč, 2012).
𝐤(𝐲)̅̅̅̅̅̅ = √∏ 𝐤𝐢(𝐲)
𝐧
𝐢=𝟐 𝐧−𝟏
= √𝐲𝐧 𝐲𝟏.
𝐧−𝟏 (31)
1.2.1.2 Dekompozice časových řad
U dekompozice vycházíme z předpokladu možnosti rozkladu všech časových řad na čtyři základní složky. Ty umožňují rozpoznat pravidelnost v chování časových řad a zjednodušují předpověď jejich vývoje (Cipra, 1986).
Samotný rozklad lze provádět dvěma způsoby. První je tzv. aditivní dekompozice. Tento způsob je v praxi více využitelný. Hodnoty yi vyjádříme součtem (Hindls, 2006):
𝐲𝐢 = 𝐓𝐢+ 𝐂𝐢+ 𝐒𝐢+ 𝐞𝐢. (32)
Druhým způsobem je multiplikativní rozklad, kde:
𝐲𝐢 = 𝐓𝐢∙ 𝐂𝐢∙ 𝐒𝐢∙ 𝐞𝐢. (33)
Rozklad na složky je následující:
a) Trendová složka (Ti)
Trend zde představuje hlavní tendenci u dlouhodobého vývoje hodnot analyzovaného ukazatele v čase. Může se jedna buď o rostoucí trend, klesající, nebo trend konstantní (slangově časová řada bez trendu) – hodnoty kolísají kolem více méně neměnné úrovně (Hindls, 2006).
b) Sezónní složka (Si)
Používá se u časových řad údajů s periodicitou jednoho roku a kratší. Jde o pravidelně se opakující odchylku. Sezónní kolísání způsobuje několik příčin –
37
změny ročních období, různá délka pracovního nebo měsíčního cyklu, společenské zvyklosti (Hindls, 2006).
c) Cyklická složka (Ci)
Některými autory nazývána spíše složkou fluktuační, z důvodu její fluktuace okolo trendu, při níž dochází ke střídání fáze růstu a poklesu. Délka cyklů časové řady a intenzita fází cyklického průběhu se mohou měnit. Příčiny cyklických trendů jsou v mnoha případech obtížně určitelné a jejich eliminace tak velmi komplikovaná (Kropáč, 2012).
d) Náhodná složka (ei)
Někdy také reziduální složka. Nelze ji popsat žádnou funkcí času. K této složce se dostaneme až po vyloučení trendové, sezónní a cyklické složky. V případě, že zdrojem této složky jsou drobné a v jednotlivostech nepostižitelné příčiny, můžeme složku popsat pravděpodobnostně (Hindls, 2006).
Popis trendu pomocí regresní analýzy
Regresní analýza umožňuje vyrovnávat pozorovaná data časové řady a také předpovídat její další vývoj. I proto se jedná o nejrozšířenější způsob popisu vývoje časové řady.
Existuje zde předpoklad možnosti si analyzovanou časovou řadu rozložit na trendovou a reziduální složku, tj.
𝐲𝐢 = 𝐓𝐢+ 𝐞𝐢, 𝐤𝐝𝐞 𝐢 = 𝟏, 𝟐, … , 𝐧. (34)
Problém nastává při volbě nejvhodnější typu regresní funkce. Typ určujeme buď na základě grafického záznamu průběhu časové řady nebo na základě předpokládaných vlastností trendové složky, které vyplývají z ekonomických úvah (Kropáč, 2012).
Popis trendu pomocí klouzavých průměrů
Metoda představuje adaptivní přístup k trendové složce. Adaptivní přístupy jsou takové, které umí pracovat s trendovými složkami měnící v čase globálně svůj charakter.
38
V takovém případě nelze uplatnit matematické křivky s neměnnými parametry. Pokud však mluvíme o krátkých úsecích časové řady, vyrovnání použitím matematických křivek možné je. Křivky mají v tomto případě povětšinou odlišné parametry v různých úsecích.
Podstatou tohoto přístupu je nahrazení posloupnosti empirických pozorování řadou průměrů, které byly vypočítány z těchto pozorování. Průměry se tak stávají reprezentantem specifické skupiny pozorování. Zásadní otázkou, na kterou je nutné najít u této metody odpověď, je stanovení počtu pozorování, z kterých jsou počítané jednotlivé klouzavé průměry.
Metoda má i svoje nevýhody. Tou největší je nemožnost stanovení délky klouzavé části období interpolace exaktními statistickými postupy (Cipra, 1986, Hindls, 2006).
1.2.2 Regresní analýza
V předchozí kapitole jsme se dozvěděli, že se regresní analýza často využívá při popisu vývoje trendové složky časové řady. Mimo to se tato základní statistická metoda využívá jako prostředek pro zkoumání závislosti mezi dvěma či více numerickými znaky.
Rozlišuje se regresní analýza jednoduchá, která pracuje s právě dvěma znaky a vícenásobná regresní analýza, která zkoumá znaků více (Blatná, 2009).
V rámci metody zkoumání pracujeme s pojmy pevná a volná závislost. Pevná závislost představuje skutečnost, kdy výskyt jednoho jevu způsobí výskyt jevu druhého a opačně.
Jedná se o jev, který nastane s jistotou, pravděpodobnost se tedy bude rovnat jedné.
Závislost volná je pak taková závislost, kdy se výskyt jednoho jevu projeví v tom, že se zvýší pravděpodobnost vzniku jevu druhého (Hindls, 2006).
Obsahem regresní analýzy je práce s dvěma proměnnými, kdy jedna je závisle proměnná (např. y) a druhá nezávisle proměnná (např. x). Dochází k měření hodnot těchto proměnných a tím zkoumání formy jejich vztahu a z toho plynoucí statistické závislosti.
Problémem je nemožnost vyjádření závislosti pomocí obvyklé matematické funkce z důvodu působení různých náhodných vlivů, též označovány slovem „šum“ (Kropáč, 2012).
39 1.2.2.1 Volba regresní funkce
Základem pro rozhodnutí o nejvhodnější regresní funkci by měla být ustanovená ekonomická teorie, díky které bude možné určit nezávisle proměnné vhodné pro analýzu závisle proměnné. Zároveň nám pomůže při volbě vhodných typů regresních funkcí pro modelování dané závislosti.
V případě neschopnosti stanovit vhodný typ regresní funkce pomocí ekonomických kritérií, přecházíme k použití empirické volby. Průběh závislosti je zde znázorněn ve formě bodového diagramu, základní metodou je metoda grafická. Graf je tvořen několika body, které jsou utvořeny z dvojic pozorování x a y. S ohledem na průběh grafu stanovíme typ regresní funkce nejvhodnější pro popis námi sledované události, ať už je to přímka, parabola, logaritmická funkce, aj (Hindls, 2007).
To, jak kvalitně dokáže zvolená regresní funkce vyjádřit závislost mezi závisle a nezávisle proměnnou, vyplývá ze schopnosti regresní funkce vysvětlit rozptyl pozorovaných hodnot závisle proměnné.
Vhodnost zvolené regresní funkce se vyjádří na základě tří rozptylů (Kropáč, 2012):
1) Rozptyl empirických hodnot Sy
Hodnota rozptylu odpovídá průměru součtu kvadrátů odchylek zadaných hodnot od jejich průměru.
𝐒𝐲 = 𝟏
𝐧∑(𝐲𝐢− 𝐲̅
𝐧
𝐢=𝟏
)𝟐. (35)
2) Rozptyl vyrovnaných hodnost Sn
Hodnota rozptylu je rovna průměru součtu kvadrátů odchylek vyrovnaných hodnot od průměru zadaných dat.
𝐒ƞ̂= 𝟏
𝐧∑(ƞ̂𝐢− 𝐲̅
𝐧
𝐢=𝟏
)𝟐. (36)
40 3) Reziduální rozptyl Sy-n
Rozptyl je roven průměru součtu kvadrátů odchylek zadaných hodnot od těch vyrovnaných.
𝐒𝐲−ƞ̂ =𝟏
𝐧∑(𝒚𝐢− ƞ̂𝐢
𝐧
𝐢=𝟏
)𝟐. (37)
Vzorec pro hodnocení kvality regresní funkce je následovný:
𝑰𝟐 =𝐒ƞ̂
𝐒𝐲 = 𝟏 −𝐒𝐲−ƞ̂
𝐒𝐲 = 𝟏 −∑𝐧𝐢=𝟏(𝒚𝐢− ƞ̂𝐢)𝟐
∑𝐧𝐢=𝟏(𝐲𝐢− 𝐲̅)𝟐. (38)
Kvalita je vyjádřena pomocí zlomku Sƞ̂
Sy, který nazýváme indexem determinace. Tento index nabývá hodnot v intervalu ⟨0, 1⟩. Čím více se blíží index 0, tím méně je zvolená regresní funkce kvalitní a nemusí tak být v naší situaci dostatečně výstižná. Naopak čím blíže 1, tím je daná závislost silnější a dobře vystižená zvolenou regresní funkcí.
Přímková regrese
Regresní přímka představuje nejčastěji používaný typ regresní funkce, jejíž vzorec vypadá následovně:
ƞ(𝐱) = 𝛃𝟏+ 𝛃𝟐𝐱. (39)
Nejdříve je nutné stanovení odhadů parametrů β1 a β2. K tomu použijeme metodu nejmenší čtverců. Ta předpokládá schopnost vznikající regresní přímky co nejlépe vystihnout průběh závislostí. Je pro ni charakteristické, že považuje koeficienty b1 a b2 za ty nejlepší, s tím, že minimalizují funkci S(b1, b2), jejíž přepis je:
𝐒(𝐛𝟏, 𝐛𝟐) = ∑(𝐲𝐢− 𝐛𝟏− 𝐛𝟐𝐱𝐢)𝟐.
𝐧
𝐢=𝟏
(40)
