Vysoká škola regionálního rozvoje a Bankovní institut – AMBIS Název oborové katedry
Kriminalistická rekonstrukce
Bakalářská práce
Autor: Daniel Myšák
Bezpečnostní management
Vedoucí práce: JUDr. Ing. Olga Vojtěchovská, Ph.D.
Praha Rok 2020
Prohlášení
Prohlašuji, že jsem předloženou bakalářskou práci vypracoval samostatně a všechny citace a prameny řádně vyznačil v textu. Veškerou použitou literaturu a podkladové materiály uvádím v přiloženém seznamu literatury.
Svým podpisem stvrzuji, že odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámen se skutečností, že se práce bude archivovat v knihovně VŠ AMBIS a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací.
V Ústí nad Labem 2. 5. 2020 Daniel Myšák
vlastnoruční podpis
Poděkování
Děkuji vedoucí bakalářské práce JUDr. Ing. Olze Vojtěchovské, Ph.D, za cenné rady,
podněty, připomínky a metodické vedení práce, dále děkuji npor. Bc. Jiřímu Liškovi, DiS., za spolupráci a pomoc při praktické části bakalářské práce.
Zadávací list bakalářské práce
Téma: Kriminalistická rekonstrukce Student: Daniel Myšák
Vedoucí práce: JUDr. Ing. Olga Vojtěchovská, Ph.D.
Bakalářská práce se bude zabývat jedním ze zvláštních způsobů dokazování, a to kriminalistickou rekonstrukcí.
Cílem této práce bude vysvětlení pojmu rekonstrukce a pojmů s tím souvisejících. Zaměří se na druhy, způsoby a využití. Dále poukáže na zásady průběhu, které rekonstrukce trestného činu obsahuje a jakou má hodnotu důkazního materiálu. Poté vyjasní taktiku, které orgány činné v trestním řízení uplatňují. V praktické části představí kriminalistickou rekonstrukci trestného činu z konkrétního trestního řízení a analyzuje provedenou kriminalistickou rekonstrukci a případné nedostatky.
Zásady pro vypracování práce:
1. Úvod a cíl práce
2. Základní pojmy související s tématem
3. Podstata, pojem a význam kriminalistické rekonstrukce 4. Druhy kriminalistické rekonstrukce
5. Rekonstrukce trestného činu
6. Kriminalistická taktika rekonstrukce trestného činu 7. Dokumentace
8. Praktická část 9. Závěr
Pro vypracování bakalářské práce bude použita jak analýza literárních a všech dostupných zdrojů, tak i metoda syntézy a metoda deskripce, neboli popisná.
Zdrojem dat bude jak odborná literatura s komentáři, tak odborné články a podklady získané od orgánů činných trestní řízení, jakož i analýza mediálně známých případů.
Základní literatura:
FENYK, Jaroslav, GŘIVNA, Tomáš a CÍSAŘOVÁ, Dagmar. Trestní právo procesní. 6., aktualiz. vyd. Praha: Wolters Kluwer, 2015. ISBN isbn978-80-7478-750-8.
KONRÁD, Zdeněk, PORADA, Viktor, STRAUS, Jiří a SUCHÁNEK Jaroslav. Kriminalistika: kriminalistická taktika a metodiky vyšetřování. Plzeň:
Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2015. ISBN 978-80-7380-547-0.
MUSIL, Jan, KONRÁD, Zdeněk a SUCHÁNEK, Jaroslav. Kriminalistika. 2., přeprac. a dopl. vyd. V Praze: C.H. Beck, 2004. Beckovy mezioborové učebnice. ISBN 80-7179- 878-9.
NĚMEC, Miroslav. Kriminalistická taktika pro policisty a studenty Policejní akademie České republiky v Praze. Praha: Abook, 2017. ISBN 978-80-906974-09.
PORADA, Viktor. Kriminalistika: (úvod, technika, taktika). Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2007. ISBN 978-80-7380-038-3.
STRAUS, Jiří. Kriminalistická taktika. 2., rozš. vyd. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2008. ISBN 978-80-7380-095-6.
STRAUS, Jiří. Kriminalistická technika. 3., rozš. vyd. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2012. ISBN 978-80-7380-409-1.
SVOBODA, Ivo. Kriminalistika. Ostrava: Key Publishing, 2016. Učebnice (Key Publishing). ISBN 9788074182594.
5 Anotace
Bakalářská práce se zabývá kriminalistickou rekonstrukcí, její podstatou, významem a uplatněním, jakož to důkazním prostředkem v trestním řízení. Práce je rozdělena na část teoretickou a část praktickou. V části teoretické jsou vysvětleny pojmy týkající se trestního řízení, dokazování v trestním řízení a kriminalistickou rekonstrukcí. V části praktické je popsán skutkový děj z konkrétního trestního řízení, u kterého byla rekonstrukce provedena.
Tato část práce analyzuje zjištěné nedostatky při provádění rekonstrukce a jsou v ní doporučeny návrhy na možná řešení těchto nedostatků.
Klíčová slova: rekonstrukce, rekonstrukce trestného činu, trestný čin, důkaz, zvláštní způsoby dokazování
Annotation
The bachelor thesis explains with the crime reconstrucion, it is essence, meaning and aplication, as a means of proof in criminal proceedings. The thesis is divided into a theoretical part and a practical part. The theoretical part explains terms relating to criminal proceedings, evidence in criminal proceedings and crime reconstruction. The practical part describes the facts of a specific criminal proceeding in which the reconstrution was carried out. This part of the thesis analyses the identified shortcomings in the reconstruction and suggests possible solutions to these shortcomings.
Key words: reconstrucion, crime rekonstruction, crime, evidence, special method of proof
6
Obsah
Úvod ... 8
1 Základní pojmy související s tématem ... 10
1.1 Trestný čin ... 10
1.1.1 Skutková podstata trestného činu ... 11
1.2 Trestní řízení ... 11
1.3 Dokazování v trestním řízení ... 12
1.3.1 Základní zásady dokazování ... 12
2 Zvláštní způsoby dokazování ... 14
3 Pojem a význam kriminalistické rekonstrukce ... 16
4 Druhy kriminalistické rekonstrukce ... 18
4.1.1 Rekonstrukce kriminalisticky významných míst ... 18
4.1.2 Rekonstrukce kriminalisticky významných předmětů ... 19
4.1.3 Rekonstrukce kriminalisticky významných znaků člověka... 19
4.1.4 Rekonstrukce kriminalisticky významných jednání a událostí ... 19
5 Rekonstrukce trestného činu ... 21
5.1 Subjekty rekonstrukce trestného činu... 21
5.1.1 Orgány činné v trestním řízení ... 22
5.1.2 Obviněný ... 22
5.1.3 Svědek ... 23
5.1.4 Poškozený ... 24
5.1.5 Osoby na věci nezúčastněné ... 24
5.1.6 Osoby pomocné ... 24
5.1.7 Soudní znalci a jiní odborníci ... 25
5.1.8 Obhájce obviněného ... 25
6 Kriminalistická taktika rekonstrukce trestného činu ... 27
6.1 Příprava rekonstrukce před výjezdem na místo ... 27
6.2 Příprava rekonstrukce po příjezdu na místo ... 28
6.3 Stádia rekonstrukce trestného činu ... 29
7
6.4 Taktické zásady ... 30
6.5 Taktické postupy rekonstrukce trestného činu ... 32
6.6 Přerušení a pokračování v rekonstrukci ... 33
7 Dokumentace a hodnocení výsledku kriminalistické rekonstrukce ... 35
7.1 Protokol o rekonstrukci ... 35
7.2 Fotografická dokumentace ... 36
7.3 Videodokumentace ... 37
8 Hodnocení výsledků a průběhů rekonstrukce ... 40
Praktická část práce ... 41
9 Průběh rekonstrukce ... 41
9.1 Popis skutkového děje ... 41
9.2 Další průběh trestního řízení ... 42
9.3 Provedení rekonstrukce ... 42
10 Analýza zjištěných nedostatků při provádění kriminalistické rekonstrukce trestného činu45 10.1 Návrhy řešení nedostatků v kriminalistické rekonstrukci trestného činu ... 46
Závěr ... 47
Seznam použité literatury ... 50
Seznam zkratek ... 52
Přílohy ... 53
8
Úvod
Kriminalistická rekonstrukce je jedním ze zvláštních důkazních prostředků, které slouží k získání dostatečně adekvátních informací pro vyšetřování a odhalení pachatelů kriminálních činů a odhalení pravdy.
Již samotné slovo rekonstrukce, které pochází z latinského původu „reconstruo“
vyjadřuje znovuobnovení, znovu sestrojení, či přestavění. Své uplatnění nachází i v jiných oborech lidské činnosti.
Jelikož žijeme v době, kdy kriminální činnost v naší společnosti ohrožuje soužití a život osob, představuje zlo, které musí být potrestáno. Je nezbytné, aby pachatelé, kteří páchají tuto činnost, byli odhaleni a nesli za své jednání patřičné následky. Proto jsem se v této práci zaměřil na kriminalistickou rekonstrukci, která může pomoci v rozhodnutí a uložení trestu pachateli, či zproštění viny obviněného.
Kriminalistická rekonstrukce, je úkon složitý, rozsáhlý a klade velký důraz na přípravu vyšetřovatele, místa rekonstrukce a účastníky, kteří se na modelování případu podílejí. Je zde potřeba velkého organizačního talentu policejního orgánu, a to proto, aby byly kriminalistické jevy, objekty a události důkladně prozkoumány, poznány a objasněny.
Rekonstrukce je důkazní prostředek a v dnešní době je stále více využívána u násilných trestných činů a vražd. Využití se liší dle lokality, četnosti a závažnosti páchání trestné činnosti. Proto ne každý kriminalista, či vyšetřovatel se s touto metodou ve své praxi setká.
Práce je rozčleněna do deseti kapitol, kdy v samotném úvodu, bude čtenář stručně seznámen se základními pojmy dané problematiky. Vysvětlím zvláštní způsoby dokazování, zaměřené na trestně procesní úkony. Bakalářská práce se zabývá kriminalistickou rekonstrukcí, která by čtenáři měla osvětlit a nastínit přípravu a samotný průběh tohoto vyšetřovacího úkonu, který je jedním z prostředků k objasnění a možného vyřešení dané trestné činnosti spáchané pachatelem.
Cílem této práce bude vysvětlení pojmu rekonstrukce a pojmů s tím souvisejících.
Zaměřím se na druhy, způsoby a využití kriminalistické rekonstrukce. Poukáži na zásady průběhu, které rekonstrukce trestného činu obsahuje a jakou má hodnotu důkazního materiálu.
Poté vyjasním její taktiku, které orgány činné v trestním řízení uplatňují.
9 V praktické části představím kriminalistickou rekonstrukci trestného činu z konkrétního trestního řízení a analyzuji provedenou kriminalistickou rekonstrukci. Nastíním také nedostatky prováděné rekonstrukce a doporučím její možná řešení.
Pro dosažení cíle budou využity popisné metody – deskripce k vysvětlení daných problémů, a také, metody indukce a dedukce, prostřednictvím nichž nastíní mé úsudky.
Využiji vědní metody tzv. syntézy pro možný celkový pohled na daný problém. V této práci je nutno zmínit i metody týkající se právních oblastí, jelikož byla použita literatura odborných kriminalistických a právních oborů.
10
1 Základní pojmy související s tématem
1.1 Trestný čin
Trestným činem je protiprávní čin, který trestní zákon označuje za trestný a který
vykazuje znaky uvedené v takovém zákoně. Tímto zákonem je myšlen trestní zákoník č. 40/2009 Sb. ve znění novel. Tento zákon vysloveně říká, že k trestní odpovědnosti za
trestný čin je třeba úmyslného zavinění, nestanoví-li, že postačí zavinění z nedbalosti
Aby se takové jednání mohlo nazývat trestným činem, musí splňovat dvě základní podmínky, a to podmínku materiální a podmínku formální. Trestným činem se rozumí takové jednání, které je pro společnost nebezpečné, ohrožující a vykazuje dané znaky, které jsou uvedené v trestním zákoně. Tomuto se říká materiální podmínka, jelikož vyznačuje nebezpečnost činu pro danou společnost.
Dle statistického přehledu kriminality Policie ČR (viz graf č. 1) mohu podotknout, je možno konstatovat, že kriminalita od roku 2016 značně poklesla. Přesto je však stále velké množství spáchaných trestných činů a má mnoho různých podob. Člení se na přečiny a zločiny. Dělí se dle toho, o jaký trest se jedná a jakou má horní hranici trestní sazby.
Ustanoven je v § 13 trestního zákoníku č.40/2009 Sb., kde musí naplnit celou skutkovou podstatu tohoto činu a tím i splnit formální podmínku. Dále mohu uvést, že již od roku 2018 kriminalita opětovně stoupá a ve statistikách nejsou zapracována data z latentní kriminality.
Jedná se především o činy, které nejsou zjištěny, a tedy nejsou předmětem trestního řízení.
Tato data, dle mého názoru, mohou být zkreslena. (Spirit a kol. 2008) Graf č. 1 Statistické přehledy kriminality 2016-2019
Zdroj: Policie.cz
170000 180000 190000 200000 210000 220000 230000
2016 2017 2018 2019
Statistické přehledy kriminality
11
1.1.1 Skutková podstata trestného činu
Skutkovou podstatou je soubor typových znaků, které jsou uvedeny v trestním zákoně.
Tyto znaky se nazývají objekt, objektivní stránka, subjekt a subjektivní stránka. Objektem se rozumí zájem chráněný trestním zákoníkem, tedy vše, na co může být směřován protiprávní čin. Jedná se především o život, zdraví a majetek. Dalším znakem je objektivní stránka, která řeší jednání, následek a příčinný vztah mezi nimi. Předposledním znakem je subjekt, který charakterizuje pachatele. Jde hlavně o způsobilosti a vlastnosti pachatele. Subjektivní stránka je posledním atributem, který vymezuje psychiku pachatele v souvislosti s trestným činem a má dva základní znaky. Prvním je znak obligatorní – povinný, ten určuje zavinění, tedy zda se jedná o úmysl či nedbalost. Dále se mohou vyskytnou znaky nepovinné – fakultativní, které se orientují na motiv nebo na to, z jakého důvodu byl daný čin spáchán a s jakým záměrem.
Obsahuje-li konkrétní trestný čin takový znak, hovoří se o znaku zákonném.
(Michal a kol. 2008)
1.2 Trestní řízení
Úkolem tohoto řízení je zjistit, zda byl trestný čin spáchán, která konkrétní osoba se dopustila tohoto činu, objasnit příčiny vedoucí k trestné činnosti a prokáže-li se vina, tak se rozhodne o daném potrestání. Probíhá v pěti stádiích, které je nutné dodržovat.
(Císařová a kol., 2002)
1. Přípravné řízení
Cílem je zjistit, zda je odůvodněné podezření proti určité osobě ze spáchání trestného činu, aby mohl být dán návrh na potrestání a věc mohla být předána soudu. Významnou funkci v tomto stádiu plní státní zástupce, neboť dohlíží nad činností policejního orgánu a rozhoduje o podání obžaloby. (Fenyk, Císařová, Gřivna a kol., 2015)
2. Předběžné projednání obžaloby
Následuje po podání obžaloby. Jedná se již o fázi soudního řízení, která má za úkol posoudit, zda obžaloba má spolehlivé podklady pro řízení v souladu se zákonem a má dostačující podklady k zahájení hlavního líčení. (Fenyk, Císařová, Gřivna a kol., 2015)
3. Hlavní líčení
Nejdůležitější stádium trestního řízení, ve kterém se uplatní zásady veřejnosti, bezprostřednosti a ústnosti. V tomto stádiu rozhoduje soud – senát či samosoudce, který musí
12 být nezávislý. Soud přezkoumá obvinění obsažená v obžalobě. Obžalovaný má právo na obhajobu. Zpravidla končí rozsudkem, kde je obviněný uznán vinným nebo se viny zprošťuje.
Proti rozsudku se může podat opravný prostředek. (Císařová a kol. 2002) 4. Opravné řízení
Nastává tehdy, pokud je rozsudek napaden v rámci odvolání obžalovaným, státním zástupcem nebo jinou oprávněnou osobou a tím přechází řízení do dalšího stádia. (Fenyk, Císařová, Gřivna a kol., 2015)
5. Vykonávací řízení
Je posledním stádiem průběhu trestního řízení. Jedná se o výkon rozsudku dle trestního řádu. (Císařová a kol., 2002)
1.3 Dokazování v trestním řízení
Dokazování v trestním řízení je po boku rozhodování nejdůležitější procesní úkon.
Postupy jsou upraveny tak, aby byly zjištěny skutečnosti, které jsou trestné. Musí být spravedlivě rozhodnuto o nevině, vině a trestu pachatele. Orgány činné v trestním řízení si pomocí dokazování zajištují skutkový podklad, který slouží k rozhodnutí.
Účelem dokazování je zjistit takovou pravdu, která se shoduje s danou skutečností.
Důkazem můžeme pojmenovat veškeré skutečnosti, které mohou přispět k objasnění věci.
Vždy musí být získány zákonným postupem.
Další fází dokazování je prověrka důkazů, což znamená zjištění kvality pramene důkazů, kompletnost, věrohodnost a spolehlivost. Cílem této fáze je kvalitně vyhledat důkaz, který je propojen s danou trestnou činností.
Vrcholem dokazování je vyhodnocení důkazů, které vychází ze zásad volného hodnocení důkazů, který vyjadřuje povinnost orgánů činných v trestním řízení prověřit dané důkazy v provázanosti na daný skutek. Dále jsou vypracovávány metody a postupy k úspěšnému zjištění a odhalení trestné činnosti. (Jelínek, 2018)
1.3.1 Základní zásady dokazování
Každý právní systém má svoje základní zásady. Mezi základní zásady patří:
Zásada presumpce neviny (§ 2 odst. 2)
Zásada volného hodnocení důkazů (§ 2 odst. 6)
13
Zásada materiální pravdy (§ 2 odst. 5)
Zásada vyhledávací (§ 2 odst. 5)
Zásada bezprostřednosti (§ 2 odst. 12)
Zásada ústnosti (§ 2 odst. 11)
Toto jsou základní myšlenky v předepsaných procesních postupech, o které se opírá trestní řízení a které zaručují dodržování smyslu zákona. Tím ochraňují společnost, občany, a to zejména osoby, proti kterým je vedeno trestní řízení. Jsou tvořeny harmonicky, v ucelené soustavě se navzájem doplňují a podporují. (Císařová a kol., 2002)
14
2 Zvláštní způsoby dokazování
Tyto způsoby dokazování jsou oproti dřívější obecné a neúplné úpravě § 93 odst. 2 a
§ 94 novelizovány v trestním řádu číslo 265/2001 sbírky s účinností ode dne 1. 1. 2002. Zde je pět zvláštních způsobů dokazování zaměřených na trestně procesní úkony. Mezi ně se řadí konfrontace, vyšetřovací pokus, rekognice, rekonstrukce a prověrka na místě.
Konfrontace je stanovena v trestním řádu v § 104 a. Je důkazním prostředkem, který se snaží zrušit rozpory ve výpovědích svědků a obviněných. Za tímto účelem jsou tyto osoby postaveny tváří v tvář před orgánem činným v trestním řízení. Posláním tohoto úkonu, je navodit situaci, která má odstranit nepřesná a nepravdivá tvrzení ve výpovědích zúčastněných osob. (Fenyk, Císařová, Gřivna a kol., 2015)
Konfrontace jako taková se v řízení před policejním orgánem provádí minimálně.
Nejčastěji je prováděna až v řízení před soudem. Pokud by i přes to byla prováděna v řízení přípravném, tedy policejním orgánem, tak pro ni platí obdobná pravidla jako v jiných případech zvláštního dokazování a to například: videodokumentace nebo protokol o konfrontaci.
Rekognice je důkazní prostředek, který je ustanoven v trestním řádu v § 104b, resp. § 93 odst. 2. Tato metoda je založena na znovupoznání konkrétní osoby či věci a poškozený nebo svědek určuje tím jejich totožnost. Získávají a prověřují se nové existující důkazy.
Rekognice se realizuje pouze tehdy, má-li poznávající osoba v paměti zachovány paměťové stopy vnímaného objektu a je schopna je vyjádřit svými smysly. Prezentovaný objekt je následně předmětem prověřovaným, ale nemusí být objektem zjišťovaným. Objektem se rozumí osoba, věc či zvíře. Je nutno, aby objekt měl takové identifikační znaky, které umožňují poznávajícímu vybavit si skutečnost zafixovanou v paměťové stopě a tím daný objekt identifikovat. V tomto případě se hovoří o znovu poznávání. Nejčastějším subjektem rekognice je očitý svědek či poškozený, který vnímal danou kriminalisticky relevantní skutečnost. (Straus a kol., 2008)
Rekognici lze provést i prostřednictvím fotografie. Pak se tento způsob nazývá fotorekognice. Provádí se minimálně s pěti kusy podobných fotografií. Vždy jsou vytvořena minimálně dvě, alba fotografií. Fotografie je v albu umístěna vždy pod jiným číslem, aby byla zachována objektivnost fotorekognice. Osoba, která podstupuje fotorekognici, nesmí být předem nebo v průběhu samotném, žádným způsobem ze strany policejního orgánu nebo osob
15 zúčastněných ovlivňována. Musí jí být dán dostatečný čas na její rozhodnutí, tedy označení konkrétní fotografie.
Vyšetřovací pokus (experiment) se řadí mezi metody poznání. V cílevědomě navozeném ději nebo vyvolání jevů se pomocí pozorování zjišťují zákonité vztahy mezi danými a uměle navozenými podmínkami. Dále se zjišťují následky či ověřují předpokládané vztahy. (Straus a kol, 2008)
Tento důkazní prostředek je ukotven v § 104 c odst. 1. Podstatou vyšetřovacího experimentu je záměrné chování člověka k danému prostředí, společnosti. Cílem je zjistit jeho vliv na zkoumaný objekt. Na základě toho je potřeba dedukovat závěry, které se týkají jak charakteru, výsledků, vlivů tak i samotného vyšetřovaného objektu. Tím se účinněji prověří vzájemné události a okolnosti s různými následky. (Musil, 1990)
Další metodou je prověrka na místě. Řadí se mezi speciální metody zvláštních způsobů dokazování a má charakter trestě procesního úkonu. Od 1. 1. 2003 dle novelizace právní úpravy je uvedena v ustanovení § 104 e Trestního řádu, který cituje „Prověrka na místě se koná, je-li zapotřebí za osobní přítomnosti podezřelého, obviněného nebo svědka doplnit nebo upřesnit údaje důležité pro trestní řízení, které se vztahují k určitému místu.“
(Němec, 2017)
16
3 Pojem a význam kriminalistické rekonstrukce
Tento pojem pramení z latinského slova reconstruo – recontruere. Vychází se složeného slova. Z předpony re, což znamená opětovně, znovu a z kmenového slova contruo, které značí řídit či sestrojit. V podstatě se jedná o znovuzřízení či sestrojení, nebo dání do původního stavu něčeho. (Straus, 2008)
Význam slova rekonstrukce je nutno rozlišit dle charakteristiky a oboru. Jde například o přírodovědná odvětví, stavebnictví, technická odvětví a v další oblasti lidských činností.
V této bakalářské práci se budu zabývat pojmem kriminalistická rekonstrukce. Je to metoda, která se zabývá obnovením kriminalisticky významných objektů, situací a podstatných znaků, které jsou podloženy údaji a fakty, které byly shromážděny ve vyšetřovacím procesu. Hlavním účelem je získání nových důkazů, faktů a informací s cílem jejich bezprostředního zkoumání. Tím umožnuje vytvářet model ověřovaného originálu shodným s vybranými znaky a tím se stává důležitým zdrojem informací pro vyšetřování a odhalování pravdy. (Straus, 2008)
V kriminalistické praxi ji často shledáváme pro účely zkoumání materiálních objektů, ale i kriminalistických jevů a událostí pro potřebu znovuobnovení – rekonstrukce. Autoři jednotlivých děl definují tento pojem velmi obdobně. Jedná se o jevy, které existovaly v minulosti na základě zlomků předmětů, důkazů či kriminalistických stop. (Straus, 2008)
V trestním řádu, je rekonstrukce ustanovena v § 104 d, který cituje „Rekonstrukce se koná, má-li být obnovením situace a okolnosti, za kterých byl trestný čin spáchán nebo které k němu mají podstatný vztah, prověřena výpověď podezřelého, obviněného, spoluobviněného, poškozeného nebo svědka, jestliže jiné důkazy provedené v trestním řízení nepostačují k objasnění věci.“
Jak jsem již zmínil, kriminalistická rekonstrukce je součástí metod poznání a modelování, kdy v procesu vyšetřování trestných činů dochází k procesu poznávání a odhalování pravdy a jasných skutečností využitelných v trestním řízení.
Rekonstrukce umožnuje vytvoření modelu, který se shoduje ve znacích se zkoumaným originálem. Znaky jsou vázány na cíl, obsah, způsob a podmínky dané rekonstrukce, což bych mohl vysvětlit na příkladu. U některých případů stačí totožnost v barvě, výšce hmotnosti a tvaru, ale v jiných případech se musí znaky shodovat ve všech funkcionálních úrovních objektu s modelem. Aby byl dosažen stanovený cíl, je nutné vytvořit myšlenkový dynamický
17 model celého průběhu činnosti. Proto je velmi důležitá příprava modelové situace při provádění rekonstrukce. Článek mezi realitou a představou o ní je založen na objektivitě a dané realitě.
Modely se dělí na materiální a fyzikální. Do této skupiny spadají modely objektů, situací a procesů, které nám definují předměty, prostředí a činnosti. Dále na modely myšlenkové, ideální, gnozeologické, které umožnují předvídat různé situace a vývoj různých možných vlivů, také odlišné možnosti vývoje v rámci rekonstrukce a reakce na dané možné vlivy. Vyšetřovatel se snaží vytvořit si představu na základě informací a jiných podkladů o pachateli, o jeho motivu, o místě činu a o dalších možných postupech, které vedou k objasnění skutečnosti. Tím vlastně vytváří a následně prověřuje vyšetřovací verze. Podle Němce (Kriminalistická taktika pro policisty a studenty policejní akademie České republiky) myšlenkovým modelem rozumíme formování představ o vyšetřované události. Je kladen velký důraz na přípravu modelové situace, aby mohl být objasněn skutkový stav věci.
(Němec, 2017)
18
4 Druhy kriminalistické rekonstrukce
Dle charakteru rekonstruovaných objektů dělíme rekonstrukci do čtyř skupin:
rekonstrukci kriminalisticky významných míst,
významných předmětů,
významných vlastností člověka,
významných jednání a událostí.
4.1.1 Rekonstrukce kriminalisticky významných míst
V rámci odhalovaní, vyšetřování a předcházení trestné činnosti je typickým představitelem této skupiny rekonstrukce místa činu. Na základě výpovědi svědků, poškozených, obviněných či podezřelých, kteří definovali místo, kde se udál trestný čin, je cílem vyšetřovatelů rekonstruovat konečnou strukturu místa činu. Rekonstrukce umožnuje studovat nejen místo, kde pachatel započal své jednání, či ho ukončil, ale dává nám možnost na tomto místě modelovat kriminalisticky významné děje. Jako příklad takového místa lze uvést místo, či oblast, kde se pachatel na své jednání připravoval. Kde se po celou dobu skrýval, připravoval si nástroje ke svému činu potřebné nebo si vytvářel podmínky k dokonání svého činu.
Můžeme se i setkat s nutností rekonstrukce míst, která nejsou místem činu. Tato místa jsou ale i tak významná pro poznání objektivní pravdy a pro zjištění skutkového stavu věci.
Jako příklad mohu zmínit nálezy předmětů, které jsou důležité pro trestní řízení. (Straus a kol., 2018)
Pro rekonstrukci místa činu i rekonstrukci místa, které není místem trestného činu platí, že se jedná o znovuvytvoření situace místa, které již zaniklo. Znovuvytvořením se rozumí, že se obnoví vnější vlastnosti objektu, obnoví se okolnosti, situační podmínky, jako je například vlhkost objektů, viditelnost, teplota, hlučnost a jiné vlastnosti terénu. Obnova podmínek, které byly znovu zhotoveny, je analogií dané původní situace a je zdrojem informací o originálu daného původního stavu. Stává se předpokladem pro využití jiných metod v kriminalistické praxi.
Rekonstrukce kriminalisticky významných míst nelze považovat za samostatný vyšetřovací úkon. Jedná se spíše o taktickou součást jiného samostatného úkonu, jako je například rekognice, vyšetřovací experiment a jiné. Tento druh kriminalistické rekonstrukce
19 většinou předchází rekonstrukci trestného činu dle ustanovení § 104 d Trestního řádu.
(Němec, 2017)
4.1.2 Rekonstrukce kriminalisticky významných předmětů
V kriminalistické praxi se objektem zkoumání stávají i různé předměty, které byly poškozeny, zničeny, zdevastovány nebo pozměněny z různých důvodů. Proto je potřeba takové věci, listiny a jiné dokumenty rekonstruovat, aby mohly být použity v procesu odhalování, vyšetřování a předcházení trestné činnosti. Jedná-li se o věci, jako jsou například nástroje, zbraně a jiné, je jejich znovuvytvoření prováděno za účelem poznání vnějších znaků originálu a jeho funkčních vlastností. Využívají se popisy, fotografie, kresby a jiné. Mají-li se rekonstruovat listiny a doklady, jedná se o využití a znovuvytvoření vnějších znaků originálu.
Je-li potřeba rekonstruovat nehmotné objekty, což jsou například elektronická data, která můžeme nalézt na paměťové kartě, počítačích, telefonech a v různých elektronických zařízení, tak je potřeba znovuobnovení odstraněných či poškozených dat.
Mluvíme-li o rekonstrukci kriminalisticky významných předmětů, jedná se o využití rekonstrukce, která bývá prováděna jako předpoklad jiných využívaných kriminalistických metod. Jde o znalecká zkoumání a expertízy. (Porada a kol., 2001)
4.1.3 Rekonstrukce kriminalisticky významných znaků člověka
V této rekonstrukci se jedná převážně o vnější podobu člověka a jiných znaků člověka, o vytváření modelů a figurín. Může se využít i jako pomocný taktický prostředek portrétní identifikace. Pokud se jedná především o vnější podobu člověka, je možno využít procesu zjišťování totožnosti kosterního nálezu nebo neznámé mrtvoly. V dnešní době se úspěšně vyvíjí faciální rekonstrukce obličeje pomocí počítačové metody. V rámci rekonstrukce jiných znaků člověka je potřeba obnovit znaky, jako například tělesné rozměry, váha, stavba těla, výška a jiné. Výsledkem bývá figurína, která se může použít při vyšetřovacím experimentu.
(Straus a kol., 2008)
4.1.4 Rekonstrukce kriminalisticky významných jednání a událostí
Podstatou této skupiny kriminalistických rekonstrukcí, je rekonstrukce kriminalisticky relevantních událostí. Provádí se zprostředkováním demonstrací pachatele nebo jiných osob vnímajících rekonstruovaný děj. Většinou se koná za účasti osob, což je u většiny případů.
Rekonstrukci lze uskutečnit i na základě shromážděných materiálů, pak lze hovořit o
20 rekonstrukci kriminalisticky významných jednání a událostí bez účasti osob na reálném místě nebo ve virtuální realitě, kde se využívá počítačová animace.
Dominantním představitelem této skupiny je rekonstrukce trestného činu, která se využívá jakožto specifická metoda kriminalistické praxe a řadí se mezi zvláštní způsoby dokazování ve smyslu § 104d. Nejedná se pouze o události trestných činů, ale i o události, které nejsou trestným činem. Sem můžeme zařadit sebevraždy, nešťastné náhody, různé nehody a jiné. Cílem je prověřit dosud shromážděné kriminalisticky relevantní informace a současně získávat nové. Průběh a mechanizmus těchto událostí musí být objasněn. (Šimovček a kol., 2011)
21
5 Rekonstrukce trestného činu
Řadí se mezi metody kriminalistické praxe. Definuje se jako specifická metoda, která spočívá v souhrnném obnovení materiální situace místa činu a demonstrace činnosti zúčastněných osob. Lze jí vnímat jako důkazní prostředek zakotvený v trestním řádu i jako kriminalistickou metodu. Tyto dva pohledy jsou neoddělitelné.
Význam spočívá v tom, že se prověřují nejen jednotlivé důkazy, ale celý jejich systém.
Mohou se získat i další nové důkazy, které provázejí děje a objasňují příčiny. Tím orgány činné v trestním řízení získávají pomocí pozorování spojitosti mezi jednotlivými důkazy.
Eliminují rozpory již v získaných důkazech.
Rekonstrukci trestného činu můžeme hodnotit jako náročnou metodu kriminalistického zkoumání, jelikož je zaměřena především na stanovení obsahových a taktických záměrů.
V kriminalistické praxi je velmi využívána. Má zásadní procesní význam a patří mezi stabilní důkazní prostředky. Jako příklad využití mohu uvést násilné trestné činy, trestné činy proti životu a zdraví, dále činy, které zasahují do integrity poškozeného. Patří sem i majetkové trestné činy a jiné. Jako doplňující důkazní prostředky rekonstrukce trestného činu, mohu uvést výpovědi svědků a obviněného, odborná vyjádření a znalecké posudky.
Metoda rekonstrukce trestného činu se obvykle provádí v závěru vyšetřování. Je kladen důraz na přípravu dodržování taktických zásad a postupů, aby bylo úspěšně dosaženo daného cíle k odhalení trestné činnosti. Rekonstrukce trestného činu vytváří jakýsi hrot důkazní pyramidy, která je schopna usvědčit pachatele či ho vyvinit ze spáchání trestného činu.
(Němec, 2017)
5.1 Subjekty rekonstrukce trestného činu
Mezi subjekty rekonstrukce trestného činu můžeme zahrnout různé osoby, které se podílí na dané rekonstrukci:
orgán činný v trestním řízení
obviněný
svědek
poškozený
osoby na věci nezúčastněné
22
osoby pomocné
soudní znalci a jiní odborníci
obhájce obviněného.
Všichni tito účastníci se přímým či nepřímým způsobem podílejí na rekonstrukci trestného činu. Každý z nich má určitou úlohu a funkci. (Vichlenda©2011)
5.1.1 Orgány činné v trestním řízení
Kriminalistická rekonstrukce trestného činu musí mít i jako jiné vyšetřovací metody určité náležitosti. Jednou z nich je, že musí být vedena jednou osobou, kriminalistou, který tento procesní úkon řídí, a to od samotného začátku. Tento kriminalista-policejní orgán je jedním z orgánů činných v trestním řízení.
Jako dalším orgánem činným v trestním řízení je státní zástupce. Přesnou definici můžeme nalézt v § 174 trestního řádu. Dozoruje nad zachováním zákonnosti rekonstrukce.
Dozoruje na činnost policejního orgánu, zda postupy prováděné rekonstrukce jsou v souladu se zákony. Má právo udělovat pokyny k jejímu provedení, udělovat pokyny policejnímu orgánu a sám může být účastníkem rekonstrukce. V průběhu klade otázky, žádá vysvětlení a doplnění, a to po všech účastnících rekonstrukce, jako jsou znalci, svědci a další zúčastněné osoby. Státní zástupce je oprávněn celou rekonstrukci provést a může ve věci sám rozhodnout. K tomu v praxi dochází zřídka, neboť kriminalistická rekonstrukce je složitý úkon, je to zejména metoda kriminalisticko-praktické činnosti, a proto je potřeba, aby to prováděl zkušený kriminalista. V obou případech je nutno se řídit zásadou jediného vedoucího. Tato zásada bude vysvětlena ještě v další kapitole.
Rozhodnutí, zda se rekonstrukce trestného činu bude konat, provádějí orgány činné v trestním řízení. Jestliže se rozhodnou rekonstrukci provádět, tak zodpovídají za celý její průběh. Nesou zodpovědnost za celou přípravu a průběh rekonstrukce. Musí zajistit všechny osoby, které se rekonstrukce budou účastnit, určí místo, kde se bude provádět, zaopatří věci potřebné k rekonstrukci a vytvoří náležité podmínky pro její průběh. Kriminalista nebo státní zástupce je povinen vyrozumět účastníky a řádně je poučit. Celý tento úkon musí být zdokumentován a na závěr se sepíše protokol o rekonstrukci. (Vychodil, 1972)
5.1.2 Obviněný
Definice je ukotvena v § 3 trestního řádu. Obviněný je osoba, která je z trestného činu obviněna. Obviněnou osobu lze označovat poté, co jí bylo sděleno policejním orgánem,
23 obvinění podle ust. § 160 trestního řádu. Její účast v kriminalistické rekonstrukci musí být dobrovolná, aby nebyl porušen zákonný postup a výstupy z rekonstrukce mohly být použitelné jako důkazní prostředek.
Obviněný, jak už jsem již zmínil, musí být vždy před zahájením rekonstrukce řádně poučena o svých právech a povinnostech, a to i před nezúčastněnou osobou. Obviněný má právo odmítnout účast na kriminalistické rekonstrukci. (Vychodil, 1972)
5.1.3 Svědek
Svědek je fyzická osoba, která svými vjemy viděla, slyšela, nebo jinak vnímala danou skutečnost odrážející se v trestním řízení a byla vyzvána orgánem činným v trestním řízení, aby vypovídala o těchto důležitých skutečnostech. Svědek sám může být i poškozený.
Jeho účast, stejně jako u obviněného při rekonstrukci trestného činu není povinná a účastní se rekonstrukce jen tehdy, pokud jsou potřeba prověřit a upřesnit informace týkající se tohoto úkonu. Jeho účast se řídí stejnými předpisy jako u výslechu.
Svědka není možné zastoupit. Existují výjimky, kdy svědek není povinen vypovídat, kdy toto upravuje ustanovení § 158 odst. 8 trestního řádu, kde je uvedeno, že osoba může odepřít výpověď v případě, že by tímto způsobila nebezpečí trestního stíhání sobě nebo osobám uvedeným v § 100 odst. 2, trestního řádu. Dále se jedná se o osoby, kterým dle zákona byla udělena imunita podle mezinárodního práva, byl jim zakázán výslech nebo mají oprávnění tuto výpověď odepřít.
Dle trestního řádu má svědek povinnost dostavit se na předvolání k orgánu činnému v trestním řízení a vypovídat o tom, co je mu známo o dané skutečnosti, o pachateli a dalších důležitých okolnostech pro trestní řízení. V případě řízení o zločinech je svědek povinen, dle ustanovení § 158 odst. 7 trestního řádu vyhovět výzvě k podání vysvětlení ihned, je-li to důležité pro účely trestního řízení.
Svědek má mimo povinnosti i svá práva, kde bych mohl zmínit právo na respektování zákazu výslechu, jako například v případě utajovaných skutečností nebo povinnosti mlčenlivosti. Právo na odepření výpovědi má i příbuzný obviněného, který se ocitá v roli svědka nebo osoba, která by výpovědí způsobila sama sobě nebezpečí trestního stíhání.
Vždy je povinnost orgánu činném v trestním řízení poučit svědka:
právo na odepření výpovědi před zahájením výslechu
právo na obhájce
24
právo na utajení totožnosti a podoby svědka
právo na zajištění přítomnosti tlumočníka
právo vypovídat ve svém rodném jazyce
právo na poskytnutí informací o pobytu obviněného
právo na svědečné.
Při rekonstrukci trestného činu může být svědek důležitým subjektem při získání nových skutečností. (Vychodil, 1972)
5.1.4 Poškozený
Kriminalistické rekonstrukce se může účastnit poškozený. Rekonstrukce nemá za úkol objasňovat souvislosti spojené pro uplatnění nároku na náhradu škody. V tomto případě se poškozený přizve jako svědek. Jeho přesnou definici můžeme nalézt v § 43 trestního řádu.
Poškozeného není možno zaměňovat s osobou oběti, jelikož obětí je ten, kterému v důsledku trestného činu vznikla škoda nebo újma na zdraví, ale i například osoba pozůstalá po oběti.
Není vhodné, aby obviněný a poškozený nebo obviněný a svědek se účastnili v rámci rekonstrukce trestného činu společně. Mohlo by dojít k vzájemnému ovlivňování a tím k rozporům v popisu skutku a daných okolností v dané věci. (Vychodil, 1972)
5.1.5 Osoby na věci nezúčastněné
Osoby na věci nezúčastněné, jsou takové osoby, které nejsou do trestní věci zainteresovány. V § 104c trestního řádu je definováno, že k rekonstrukci trestného činu je nutno přizvat takovou osobu – svědka úkonu, který sleduje děj a průběh rekonstrukce a svým podpisem stvrzuje pravdivost a správnost výsledku. Tato osoba v rekonstrukci trestného činu neprovádí žádnou činnost, je pouhým pozorovatelem a nemá žádný zájem na výsledku trestního řízení. Ve většině případů se jako nezúčastněná osoba přizve zaměstnanec obce nebo přímo starosta. (Vychodil, 1972)
5.1.6 Osoby pomocné
Mezi další subjekty rekonstrukce trestného činu řadíme osoby pomocné. Jsou to osoby, které se účastní rekonstrukce a mají svou funkci. Patří sem zejména lékaři, policisté a
25 hasiči, figuranti, kriminalističtí technici, kteří zajišťují kompletní foto a video dokumentaci rekonstrukce.
Figuranti jsou osoby, které policejní orgán vybírá na základě podobnosti a shodnosti zjištěných faktů z vyšetřování. Musí být co nejvíce podobni vzhledem, věkem, fyzickou muskulaturou a oblečením osobám, které demonstrují v kriminalistické rekonstrukci. Nesmí mít k nim a k vyšetřované události žádný vztah.
Tyto pomocné osoby lze kdykoliv nahradit, neboť nejsou žádným způsobem zainteresovány na dané rekonstrukci. (Šámal, 2013, Vychodil, 1972)
5.1.7 Soudní znalci a jiní odborníci
U rekonstrukce je nutné v některých případech přizvat znalce dané problematiky vyplývající z vyšetřování rekonstruovaného trestného činu. Přibrání znalce k objasněné skutečnosti nalezneme v § 105 trestního řádu.
Soudní znalec je osoba, která k objasnění určitých skutečností, používá své znalosti a poznatky v daném oboru, jako je například zdravotnictví, psychologie a jiné. Dle informací, které byly získány vyšetřováním, znalec podává odborný posudek, který má důležitou procesní hodnotu pro trestní řízení. Ten vychází z předložené dokumentace orgány činnými v trestním řízení. Neřeší právní otázky, ale pouze svými odbornými znalostmi předává důležité informace k dané vyšetřované věci. Jestliže se znalec kriminalistické rekonstrukce trestného činu účastní, což bývá poměrně často, může klást dotazy k zadanému znaleckému posudku.
V rámci rekonstrukce trestného činu odborný znalec dle svých odborných znalostí, může stanovit, jaká verze se na základě zjištěných skutečností jeví jako pravdivá v souladu s ostatními důkazy.
K rekonstrukci trestného činu mimo znalců, se mohou přibrat i specialisté, jako jsou například dopravní nebo lékařští odborníci, nebo kriminalisticko-techničtí experti. Vše záleží na vedoucím, který rekonstrukci provádí, jakého odborníka si k rekonstrukci přizve.
(Vychodil, 1972, Fryšták, Krejčí, 2009)
5.1.8 Obhájce obviněného
Odmítne-li obviněný účastnit se rekonstrukce, může ho zastoupit obhájce, který podle
§ 35 trestního řádu je pouze advokát. Ten zastupuje jeho práva a zároveň dohlíží nad zákonitostí celého úkonu. Dle zákona dbá na to, aby byly dodrženy veškeré zákonné postupy
26 při provádění rekonstrukce, její objektivnost a byla dodržena veškerá práva obviněného. Může vznášet připomínky a námitky, stejně tak pokládat otázky. Obhájce obviněného musí být před každým úkonem včas a řádně vyrozuměn. V dnešní době se nejčastěji využívá forma datové zprávy odeslané do datové schránky advokáta. (Vychodil, 1972, Fenyk, Císařová, Gřivna a kol., 2015)
27
6 Kriminalistická taktika rekonstrukce trestného činu
Jak již jsem se zmínil v minulé kapitole, je kladen důraz na důkladnou a odpovědnou přípravu rekonstrukce trestného činu, což souvisí i s dodržováním základních taktických zásad a postupů. Zde bych nastínil přípravu dle kriminalistické taktiky a samotné provedení rekonstrukce.
Příprava začíná v okamžiku, kdy orgány činné v trestním řízení dosáhnou závěru, že již byly vyčerpány všechny možnosti k získání nových důkazů a dosud shromážděný materiál dovoluje provést rekonstrukci trestného činu. Přípravu je vhodné rozdělit do etap. Na etapy před odjezdem na místo a po příjezdu na místo provedení rekonstrukce trestného činu.
V přípravné fázi je potřeba určit obsahové i faktické záměry. Je nutno zajistit možnost provedení, shromáždit procesní dokumenty nezbytné k průběhu realizace a dosažení výsledků. (Straus, 2008)
6.1 Příprava rekonstrukce před výjezdem na místo
V této fázi se provádí hloubková a všestranná analýza veškerého získaného a shromážděného materiálu. Řeší se existence případných rozporů či nejasností, odhalují se vztahové otázky mezi jednotlivými fakty. Je potřeba vytyčit konkrétní cíl připravované rekonstrukce. Klade se důraz na volbu vyšetřovacích situací a účastníků rekonstrukce. Určí se, zda bude rekonstrukce provedena s účastí obviněného, poškozeného nebo svědka.
Rekonstrukce se může konat i bez jejich účasti.
Jelikož tento způsob dokazování trestného činu je dosti náročným úkonem, musí být důkladně zpracován plán organizačního i materiálního zajištění, plán samotného provedení rekonstrukce trestného činu se stanoveným cílem.
Tento plán je vypracován v písemné podobě. Tvoří ho vyšetřovatel, který v něm prezentuje své zkušenosti, dovednosti, v plánu se dokonale orientuje a celou rekonstrukci organizuje. (Němec, 1999)
Obsah plánu zahrnuje několik stanovených bodů:
cíl a způsob provedení
průběh rekonstrukce
28
časové zařazení
provedení za podmínek spáchaného trestného činu – denní nebo noční doba
povětrnostní podmínky a viditelnost
místo, kde bude rekonstrukce provedena
předměty, makety potřebné k rekonstrukci
souhlasy osob s jejíž účastí se rekonstrukce bude provádět
technické prostředky a procesní dokumentace
prostředky nutné k fixaci rekonstrukce
spojovací a dopravní prostředky
zajištění sil k ostraze místa konání a případně obviněného
zajištění účasti všech účastníků podílejících se na rekonstrukci trestného činu.
Pokud policejní orgán vytváří plán, musí brát v potaz individualitu a konkrétnost plánování, reálnost, dynamičnost a vědeckost. Plán musí být včasný, aktuální a hospodárný.
Individualita spočívá v tom, že daný úkon je nutno přizpůsobit konkrétnímu trestnému činu, který je vyšetřován. Při konkrétním plánování musí být úkon konkrétně vymezen a daný vyšetřovatel za něj nese odpovědnost. Reálnost plánování znamená, že je nezbytné využívat reálných postupů, kterých lze uplatňovat v rámci případu s ohledem na stav poznání kriminalistických metod. Plánování je proces dynamický – hovoříme o dynamičnosti, nikoli o aktu jednorázovém. Vědeckost je založena na využití všech současných poznatků kriminalistických vyšetřovacích činností a dalších informací v objasňování konkrétních trestných činů. (Němec, 1999)
Před odjezdem na místo prováděné rekonstrukce je třeba vytyčit priority k dosažení určeného cíle. Vypracováním plánu tato přípravná fáze nekončí, jelikož orgány činné v trestím řízení jsou nuceny provést veškerá opatření k zabezpečení plánovaných úloh a jejich provedení.
6.2 Příprava rekonstrukce po příjezdu na místo
Bezprostředně po příjezdu na místo je nutno provést další určitá opatření:
zajištění místa provádění rekonstrukce před vstupem nepovolených osob
29
orientační obhlídka místa a porovnání se získanými materiály
rozhodnutí o provedení rekonstrukce počáteční struktury místa činu
příprava řádného zdokumentování průběhu a výsledku rekonstrukce
zajištění nezúčastněné osoby (svědka), která je povinna být celou dobu přítomna
podání instrukcí účastníkům rekonstrukce o úkolech, které jsou po nich vyžadovány instrukce o rozmístění v daném prostoru, poučení účastníků o právech a povinnostech jako je například poučení poškozeného, obviněného, svědka i nezúčastněných osob
zajištění ostrahy obviněného
konzultace s odborníky spojené s předběžným posuzováním odborných otázek
činnost spojená s fixací výchozí situace.
Zmiňovaný výčet činností a úkonů v této etapě v rámci přípravy je pouze názorný. Dle konkrétních situací je často zapotřebí přijmout i další taktická organizační a technická opatření.
Tato etapa je vysoce psychicky zatěžující pro všechny členy zúčastněné dané kriminalistické rekonstrukce. Klade se vysoká náročnost na detaily znovuobnovení situace, kde byl spáchán trestný čin. Proto může dojít k situacím, že vznikne potřeba provést další činnosti k dosažení cílů plánované rekonstrukce. Rekonstrukce je zpravidla zdokumentována nejenom v písemné podobě, ale i na videozáznamu, a to z důvodu dalšího využití například v rámci hlavního líčení před soudem.
Záznam zahrnuje přípravu rekonstrukce, vlastní rekonstrukci a případné instruktáže orgánů činných v trestním řízení vůči zúčastněným osobám. Vždy je nutné brát ohledy na individualitu a specifika jednotlivých případů a tato opatření přizpůsobit k přípravě kriminalistické rekonstrukce. (Hejda, 2003)
6.3 Stádia rekonstrukce trestného činu
Podle Konráda, Porady, Strause a Suchánka se rekonstrukce trestného činu dělí do tří stádií:
1. úvodní stádium,
2. demonstrace a objasňování činností, 3. závěrečné stádium.
30 V úvodním stádiu se obeznámí všichni účastníci rekonstrukce trestného činu s cílem a podmínkami rekonstruovaného místa. Poučí se osoba, která se aktivně účastní a je zainteresována do rekonstrukce na základě výpovědi tak, aby se vyjádřila ke shodnosti vytvořených podmínek s původními. Jak jsem již zmínil, rekonstrukce by se měla provádět v totožných podmínkách jak časových, lokálních, vizuálních, zvukových, klimatických, tak i specifických pro daný vyšetřovaný případ. Dojde-li vedoucí rekonstrukce k závěru, že není potřeba, aby všechny podmínky byly striktně dodrženy, může rekonstrukci provést i v podmínkách podobných. Vedoucí rekonstrukce nesmí zneužívat své postavení ve vyšetřování a musí dodržovat práva obviněného. Ten nesmí být nijak donucován k tomu, aby přizpůsobil své chování a jednání dle vedoucího rekonstrukce. Veškerá poučení se vždy zaznamenají do protokolu o rekonstrukci.
Dále se přechází do druhého stádia, kdy je osoba vyzvána k demonstraci činností, které souvisejí se spácháním trestného činu. Obviněný dle vzpomínek podrobně předvádí, jak se daný skutek přesně odehrál, jak se na místě činu choval, pohyboval, jednal, a to vše v logické posloupnosti. Dále demonstruje aktivitu, činnost a pohyb i dalších zúčastněných osob, které se v inkriminovanou dobu pohybovaly na místě činu, jako například oběti, svědci a spolupachatelé. Tyto osoby jsou nahrazeny figuranty, kteří převádějí a napodobují zmíněné činnosti. Toto stádium je důležité v tom, že při znovuobnovení spáchání trestného činu se mohou vybavit zapomenuté detaily děje, které osoba podstupující rekonstrukci ve výpovědi nebyla schopna uvést a tím přispět k objasnění některých skutečností, které nebyly jasné jak pro vyšetřovatele, tak i pro znalce a obhájce.
V konečném stádiu vyšetřovatel vyzve přítomné znalce i obhájce k vyjádření se k průběhu a výsledku rekonstrukce. Zde je možné klást doplňující otázky, připomínky a demonstrující osoba se k daným otázkám může vyjádřit. Nejsou-li kladeny dotazy a připomínky, ověří se veškeré dokumenty a zhodnotí se výsledky celého průběhu rekonstrukce. (Konrád, Poradda, Straus, Suchánek, 2015)
6.4 Taktické zásady
Aby byly vytvořeny optimální podmínky pro rekonstrukci a byla zabezpečena co nejlepší shoda místa a průběhu rekonstrukce trestného činu, je nutné dodržovat taktické zásady.
31 Jedná se o všechna opatření, která zabrání znemožnění nebo narušení prováděné rekonstrukce. Podle Němce, Konráda, Porady, Strause a Suchánka můžeme zmínit čtyři základní zásady:
1. Zásada vhodné doby prováděného úkonu v průběhu vyšetřování
Tato zásada vyjadřuje, že rekonstrukce je prováděna po shromáždění dostatečného množství důkazů a jsou-li vyčerpány již všechny možnosti získání dalších důkazů. Dříve se rekonstrukce prováděla v závěru vyšetřování, ale nyní se koná i tehdy, když je pro upřesnění, zajištění a vysvětlení důkazní situace nejvýhodnější. Rekonstrukci je možno provést i v rámci zákonné lhůty zadržení dle trestního řádu, a to i s minimální přípravou.
2. Zásada řízení rekonstrukce jedním vedoucím
Význam této zásady spočívá v tom, že rekonstrukce trestného činu je řízena pouze jedním vedoucím – policejním orgánem a ostatní účastníci jsou mu podřízeni. Tento vedoucí je povinen zajištovat organizaci a koordinaci podřízených účastníků. Uděluje pokyny obviněnému, svědkům k zahájení a ukončení všech činností. Klade jim otázky a spolupracuje s přibranými znalci a obhájci, kteří mohou své dotazy klást pouze prostřednictvím vedoucího.
Dále rozhoduje o veškerých metodách a prostředcích, které budou využity k zajištění průběhu rekonstrukce. V průběhu znovuobnovení srovnává a kontroluje veškeré dosud shromážděné materiály, které hodnotí. Adekvátně reaguje na nepředvídatelné události v průběhu rekonstrukce.
V závěru vedoucí všem přítomným znalcům i jiným účastníkům umožní vyjádřit se k celkovému průběhu rekonstrukce. Kontroluje a komparuje celkový průběh aktu a veškerých shromážděných materiálů. Celou rekonstrukci zakončí hodnocením.
3. Zásada cílevědomosti a systematičnosti
Jelikož rekonstrukce trestného činu je velmi složitý soubor úkonů a činností, kterého se účastní větší množství osob, je nutné, aby účastníci projevili vlastní aktivitu. Proto je nezbytné, aby orgány činné v trestním řízení postupovaly systematicky, cílevědomě a plánovitě. Vždy však na základě pokynů vedoucího rekonstrukce, tedy policejního orgánu.
4. Zásada dobrovolnosti
Tato zásada je uvedena v trestním řádu. Zásada dobrovolnosti znamená, že k úkonům souvisejících s rekonstrukcí trestného činu, nesmí být podezřelý, obviněný nebo svědek, který má právo odepřít výpověď, žádným způsobem donucován. K této zásadě se řadí i zásada
32 oddělenosti, která se uplatní v případě, že se rekonstrukce provádí s několika podezřelými, obviněnými či svědky. Zde je nutné provést rekonstrukci samostatně s každým odděleně.
5. Zásada ostražitosti
Zásada klade důraz na zajištění nerušeného průběhu rekonstrukce, jelikož během konání může vzniknout mnoho situací, které průběh naruší. Obviněnému se musí dát určitá volnost v jednání. Je nutno zabránit tomu, aby například nevyústila v pokus o útěk, sebevraždu či napadení policistů i zúčastněných osob. Ostražitostí se tedy rozumí zajištění střežení obviněného, neustálá kontrola a nutnost okamžitého zásahu při pokusu o narušení rekonstrukce. (Němec, 2017, Konrád, Porada, Straus, Suchánek, 2015)
6.5 Taktické postupy rekonstrukce trestného činu
Pomocí taktických postupů dochází k vytvoření optimálních podmínek, situací a reprodukcí mechanismů spáchání trestného činu. Aby byly zajištěny optimální podmínky je nutné vybrat omezený počet účastníků, zajistit volné jednání osob, jejich iniciativu, zajistit možnosti provedení rekonstrukce ve shodných podmínkách a důkladně připravit pomocné osoby k provedení vlastní rekonstrukce.
Výběr omezeného počtu účastníků vyplývá z nutnosti nejen organizační, ale i psychologické. Je potřeba zabránit negativnímu psychologickému působení demonstrujících osob, které se účastní činností v dané rekonstrukci, především na poškozeného nebo obviněného. V rámci organizace dané rekonstrukce se snižuje možnost chaosu a nepříznivých důsledků pro průběh, které by mohly nastat při značném počtu přítomných osob dané rekonstrukce trestného činu. Ale i nedostatečný počet účastníků by mohl vést k porušení zásady ostražitosti a negativních výstupů z daného úkonu.
Při rekonstrukci je nutné zajistit volné jednání osob a ponechat potřebnou iniciativu, jak při situačním popisu, tak i při demonstraci vytvořené na základě jejich výpovědí. Tento postup je třeba využít s ohledem na zásadu ostražitosti, kdy je zapotřebí neustálá kontrola osob demonstrujících činnosti. Nevylučuje však nepřetržitou kontrolu a srovnání předváděných aktivit s fakty zjištěnými při ohledání místa činu ve smyslu ust. § 113 trestního řádu.
Zajistit možnost provedení rekonstrukce na témže místě, ve shodných podmínkách, kde byl spáchán vyšetřovaný trestný čin. Orgány činné v trestním řízení zajistí shodnost podmínek, které jsou určující pro průběh vyšetřované události. Je nutné použít věci a
33 předměty ke znázornění situací, s kterými se má ilustrovat pohyb nebo atak (útok). Rozměry předmětů by měly být podobné originálům. Samotná rekonstrukce by se měla realizovat ve shodném čase, ve stejnou hodinu a v inkriminovaném ročním období (např. v noci na jaře ve 23 hodin). Někdy je potřeba upravit terén a okolí. (Konrád, 2015)
Do taktických postupů patří i důkladná příprava činností pomocné osoby, jež nahrazuje některého z účastníků původní události. Příprava spočívá v seznámení účastníka s jednáním a aktivitou, kterou má v průběhu rekonstrukce provádět a simulovat důležité momenty k následnému objasnění skutku. Osobu provádějící rekonstrukci je nutné poučit a seznámit s určitými pokyny a znameními, které se v rámci rekonstrukce budou používat.
Pomocná osoba je povinna nějakým způsobem na ně reagovat (například při útoku obviněného musí zaujmout klečící polohu).
Tyto taktické postupy rekonstrukce trestného činu a jejich používání se liší zvláštnostmi a individualitou daných případů. Výběr a provedení závisí na určitém taktickém postupu v rámci poznání původní reality. V tomto kontextu můžeme konstatovat, že dodržení nebo vypuštění určitých podmínek a postupů se vždy odvíjí od charakteru prověřované skutečnosti či události. Vždy se musí přihlížet k eventualitě působení různých psychologických faktorů a vlivů. Zde bychom mohli zmínit hlavně roli obviněného, který demonstruje své protispolečenské jednání za účasti přihlížejících osob a vyvolává se stav napětí, který není shodný se skutkovým stavem, v němž se daný subjekt nacházel v době páchání trestné činnosti (například vzrušení, rozčílení, afekt, skleslost aj.). Je potřeba i přihlížet k odchylkám, které souvisejí s psychologickými faktory v jednání účastníků rekonstrukce. Jako příklad lze uvést schopnost znovu vybavení si děje, reprodukci a způsobilost předvedení určitých činností, které se týkají účastníka dané trestné činnosti. Aby bylo dosaženo co nejefektivnějších a nejpřesnějších výsledků dané rekonstrukce, je nutné vytvořit takové podmínky materiálové ale i psychologické, aby atmosféra v daném rekonstruovaném ději nevyvolávala emoční napětí, nervozitu a další rušivé elementy.
To vše závisí na schopnosti, znalosti a profesionalitě daného vyšetřovatele. Ten musí zvážit výběr účastníků, dokonale je připravit na rekonstrukci a řídit její průběh tak, aby veškeré pozitivní prvky byly zárukou úspěchu prováděné rekonstrukce. (Němec, 2017)
6.6 Přerušení a pokračování v rekonstrukci
V případě, že je nutno přerušit rekonstrukci trestného činu z nenadálých důvodů, je toto přerušení vždy zaznamenáno do protokolu o rekonstrukci trestného činu s vyznačením data a
34 času přerušení. Při opětovném započetí rekonstrukce se pokračuje ve stejném protokolu, který byl vytvořen při zahájení, s tím, že se znovu vyznačí čas a datum pokračování rekonstrukce.
Stejně tak přerušení a započetí rekonstrukce je zaznamenáno na videozáznam o rekonstrukci, a to vedoucím rekonstrukce. K přerušení rekonstrukce může dojít například z důvodu zdravotní indispozice obviněného, jeho obhájce nebo některé ze zúčastněných osob. Také například i z důvodu nenadálé změny počasí.
35
7 Dokumentace a hodnocení výsledku kriminalistické rekonstrukce
Dokumentace kriminalistické rekonstrukce se musí řídit určitými základními zásadami.
Mezi tyto základní zásady se dle Musila, Konráda a Suchánka řadí zejména objektivnost, včasnost, nenahraditelnost, trvalost fixace informací, účinnost použitých dokumentačních metod, úplnost a komplexnost zpracované dokumentace.
Tím se dokumentace stává pramenem důkazních skutečností a může zobrazit materiální situaci místa rekonstrukce, umožní názornou představu o všech jednáních a podstatných okolnostech a bude schopna poskytnout přesný obraz celého průběhu a výsledku v daném čase, prostoru a podmínkách.
Aby rekonstrukce trestného činu, jako vyšetřovací metoda, měla veškeré náležitosti a splňovala obecné podmínky uvedené v ustanovení § 55 trestního řádu a tím mohla být pramenem důkazních skutečností, musí být průběh a výsledky fixovány formou protokolu.
Mezi další metody dokumentace rekonstrukce trestného činu patří například fotografická dokumentace a videodokumentace. (Musil, Konrád, Suchánek, 2004)
7.1 Protokol o rekonstrukci
Protokol obsahuje základní údaje o identifikaci účastníků, o místě a průběhu rekonstrukce, vyjádření, požadavky a námitky účastníků a jejich podpisy. Nesmí obsahovat subjektivní názory a rozpory ve výkladech a tím vzbuzovat pochybnosti. Tato činnost je garantována odpovědným přístupem vyšetřovatele v jeho zpracování. Dokumentační protokol se skládá ze tří částí a obsahuje specifické údaje.
Úvodní část protokolu
Mimo povinných náležitostí musí obsahovat i specifické údaje:
cíl rekonstrukce a na jakých základních informacích je prováděna
jména přizvaných osob, jako například svědků, znalců, obhájců aj.
seznam věcných důkazů, použitých maket a předmětů
zprávu o dobrovolné účasti obviněného na rekonstrukci
konkrétní vymezení místa provedení rekonstrukce trestného činu, čas zahájení
