BAKALÁŘSKÁ PRÁCE

(1)

VYSOKÁ ŠKOLA REGIONÁLNÍHO ROZVOJE A

BANKOVNÍ INSTITUT AMBIS, a.s.

Studijní program: Bezpečnostní management v regionech

BAKALÁŘSKÁ PRÁCE

OVLIVŇOVÁNÍ RUKOPISU NEDOMINANTNÍ RUKOU

Autor: Petr Telecký

Vedoucí bakalářské práce: Prof. Ing. Václav Krajník, CSc.

2018

(2)

P r o h l a š u j i,

že jsem předloženou bakalářskou práci vypracoval samostatně a všechny citace a prameny řádně vyznačil v textu. Veškerou použitou literaturu a podkladové materiály uvádím v přiloženém seznamu literatury. Současně souhlasím s tím, aby tato práce byla zpřístupněna v knihovně VŠRR a používána ke studijním účelům v souladu s autorským právem.

V Praze, dne 30.03.2018 Podpis studenta

(3)

Poděkování

Rád bych poděkoval svému vedoucímu práce panu prof. Ing. Václavovi Krajníkovi, CSc.

za odborné vedení, cenné rady a připomínky, které mi pomohly tuto práci zkompletovat.

(4)

(5)

(6)

Abstrakt:

Bakalářská práce je rozdělena na teoretickou a praktickou část. Pro přehlednost je strukturovaná do kapitol.

Teoretická část má tři kapitoly. První kapitola je zaměřena na ruční písmo, pojednává o tom, co je to rukopis a jaké faktory jej ovlivňují. V závěru kapitoly je zmíněn stručný vývoj písma. Ve druhé kapitole jsem se zaměřil na vědní obor grafologie. Je zde zmíněna historie české a slovenské grafologie, současná podoba grafologie, grafologické metody jsou popsány v kapitole grafologické znaky. Psaní dominantní a nedominantní rukou je popsáno ve třetí kapitole.

Praktická část je zaměřena na zjištění, zda je možné ovlivnit rukopis nedominantní rukou. S tímto cílem jsem vymyslel úlohu pro oslovené osoby. Úloha spočívala v tom, že oslovená osoba měla napsat dominantní rukou citát italského dramatika a básníka Goldoniho Carla: „Život je jako kniha, ale nemá smysl pro toho, kdo v ní neumí číst.“, po dopsání citátu následovala úloha: „Nakresli dům a květinu“. Po dokreslení byly osobě zadány stejné úlohy, ale tentokrát byla požádána, aby text a kresbu provedla nedominantní rukou.

Pro tento typ úlohy bylo osloveno devět osob, ale tři osoby se plnění úlohy nechtělo zúčastnit. Celkem se tedy vyplnění úlohy zúčastnilo šest osob. (Plnění úlohy jsem se také zúčastnil.) Následně jsem provedl rozbor textu a kresby. Závěr bakalářské práce obsahuje ucelené zhodnocení výsledků.

Klíčová slova:

rukopis, písmo, grafologie, lateralita.

(7)

Abstract:

The bachelor thesis is divided in the theoretical and practical part. For clarity it is structured into several chapters. The theoretical part has three chapters. The first chapter is focused on handwriting, it deals with the definition of the manuscript is and what are the influencing factors. A brief development of the script is mentioned at the end of the chapter. In the second chapter I focused on the field of graphology. The history of Czech and Slovak graphology, the current form of graphology, graphological methods are described in this chapter, as well as graphological signs. The writing of dominant and non-dominant hands is described in chapter three.

The practical part is focused on determining whether it is possible to influence handwriting by non-dominant hands. I have also addressed the target group with this special role. The purpose of the task was that the person being asked had to write with the dominant hand a quote by the Italian playwright and poet Carl Goldoni: "Life is like a book, but it does not make sense to the one who can not read it."

After writing the quotation, the task followed by: "Draw the house and flower ". After the painting, the same tasks were assigned to the person, but this time he was asked to make the text and drawing with a non-dominant hand.

Nine people were approached for this type of task, but three of them did not want to attend the task. In total, six people participated in the task. (I also took part in the task.) I then analyzed the text and drawings. The conclusion of the bachelor thesis contains a comprehensive evaluation of the results.

Key words:

handwriting, writing, graphology, laterality.

(8)

OBSAH

OBSAH ... 8

1 ÚVOD ... 10

1.1 Cíl práce ... 10

1.2 Metodika... 11

2 Rukopis ... 12

2.1 Mozkopis ... 12

2.2 Jedinečnost písemného projevu ... 13

2.3 Vývoj písma ... 14

3 Grafologie ... 16

3.1 Vývoj české a slovenské grafologie ... 16

3.2 Grafologie dnes ... 17

3.3 Grafologické metody ... 17

3.4 Grafologické nástroje ... 18

3.5 Grafologické znaky ... 19

3.5.1 Tah a dynamika stopy ... 20

3.5.2 Tlak ... 21

3.5.3 Zóny ... 22

3.5.4 Rozdílnost délek ... 23

3.5.5 Sklon ... 24

3.5.6 Šíře ... 25

3.5.7 Plnost ... 25

3.5.8 Zjednodušení, obohacení ... 26

3.5.9 Zvláštnosti ... 26

3.5.10 Diakritická znaménka ... 27

3.5.11 Náběhové a koncové tahy ... 27

3.5.12 Plynulost a těsnost ... 27

3.5.13 Vazba ... 28

3.5.14 Podpis ... 29

3.5.15 Pečlivost a čitelnost ... 29

4 Dominantní a nedominantní ruka ... 30

4.1 Dominance ... 30

4.2 Lateralita... 30

(9)

4.2.1 Lateralita ruky ... 30

4.3 Psaní nedominantní rukou ... 31

5 PRAKTICKÁ ČÁST ... 34

5.1 Pisatel č. 1 – Petr Telecký ... 35

5.1.1 Porovnání ... 36

5.1.2 Zhodnocení ... 36

5.2 Pisatel č. 2 ... 37

5.3 Pisatel č.3 ... 39

5.4 Pisatel č. 4 ... 41

5.5 Pisatel č. 5 ... 43

5.6 Pisatel č. 6 ... 44

6 ZÁVĚR ... 47

SEZNAM POUŽITÝCH ZDROJŮ INFORMACÍ ... 49

SEZNAM OBRÁZKŮ ... 52

(10)

10

1 ÚVOD

Písmo provází lidskou civilizaci od nepaměti. Již v dávné historii měli naši předci potřebu si něco poznamenat, předat zprávu nebo informaci. Tato potřeba postupně rostla a s ní se postupně měnilo a vyvíjelo písmo. Písmo prošlo velkou řadou změn, o těchto změnách se zmiňuji v teoretické části.

Způsob, jakým píšeme, se i u nás postupně vyvíjí. Nejdříve se držíme školní předlohy, ale postupně si písmo osvojujeme a přizpůsobujeme, proto je každé písmo jedinečné.

Obvykle první zkušenost se psaním bývá v mateřské škole, kdy učitelka dá dítěti do ruky pero a ukazuje mu jednotlivá písmena abecedy. Nejen, že si dítě v tomto období osvojuje první základy psaní, ale také zjišťuje, zda bude jeho dominantní rukou, ruka pravá nebo ruka levá. V současné době je již zcela přirozené, že rozdělujeme společnost na prváky a leváky, ale v dřívějších dobách bylo leváctví považováno za něco nezvyklého a nenormálního. Děti se nutily do psaní pravou rukou.

Leváků je ve světě mnohem méně než praváků, ale díky tolerantnosti populace k leváctví, leváků postupně přibývá. I toto je jeden z důvodů, proč jsem se rozhodl zaměřit se na psaní nedominantní rukou. O toto velice obsáhlé téma se zajímám poměrně dlouhou dobu.

Během této doby jsem zjistil, že není mnoho publikací, které by se touto problematikou zabývaly. Zároveň mi žádná publikace nebyla schopna jednoznačně odpovědět, proto jsem si stanovil výzkumnou otázku, která zní: „Je možné ovlivnit rukopis nedominantní rukou?“.

Na tuto otázku se budu snažit najít odpověď.

Jelikož se studiu grafologie věnuji delší dobu, vím, že schopnost psát je zafixovaná v mozkové kůře, tudíž předpokládám, že psaní levou rukou by neměl být pro dotazované osoby problém. Zároveň vím, že ovlivnit písmo dominantní rukou lze pouze dočasně, proto mou hypotézou je, že by nemělo být možné ovlivnit rukopis nedominantní rukou.

1.1 Cíl práce

Cílem této bakalářské práce je zjistit, zda je možné ovlivnit rukopis psaním nedominantní rukou.

(11)

11

1.2 Metodika

Abych byl schopen dosáhnout stanoveného cíle a potvrdit či vyvrátit svou hypotézu, bylo potřeba nastudovat odbornou literaturu a knihy vztahující se k dané problematice.

Získané poznatky jsem zpracoval formou deskripce. (viz kapitola Seznam použité literatury).

Bakalářská práce je rozdělena na teoretickou a praktickou část. Pro přehlednost je strukturovaná do kapitol.

Teoretická část má tři kapitoly. První kapitola je zaměřena na ruční písmo, pojednává o tom, co je to rukopis a jaké faktory jej ovlivňují. V závěru kapitoly je zmíněn stručný vývoj písma. Ve druhé kapitole jsem se zaměřil na vědní obor grafologie. Je zde zmíněna historie české a slovenské grafologie, současná podoba grafologie, grafologické metody a poměrně podrobně jsou v kapitole popsány grafologické znaky. Psaní dominantní a nedominantní rukou je popsáno ve třetí kapitole. Největší pročet pramenů k dané problematice byl získán v Národní knihovně České republiky v Praze.

Praktická část je zaměřena na zjištění, zda je možné ovlivnit rukopis nedominantní rukou. S tímto cílem jsem vymyslel úlohu pro oslovené osoby. Úloha spočívala v tom, že oslovená osoba měla napsat dominantní rukou citát italského dramatika a básníka Goldoniho Carla: „Život je jako kniha, ale nemá smysl pro toho, kdo v ní neumí číst.“, po dopsání citátu následovala úloha: „Nakresli dům a květinu“. Po dokreslení byly osobě zadány stejné úlohy, ale tentokrát byla požádána, aby text a kresbu provedla nedominantní rukou.

Pro tento typ úlohy bylo osloveno devět osob, ale tři osoby se plnění úlohy nechtělo zúčastnit. Celkem se tedy vyplnění úlohy zúčastnilo šest osob. (Plnění úlohy jsem se také zúčastnil.) Následně jsem provedl rozbor textu a kresby. Závěr bakalářské práce obsahuje ucelené zhodnocení výsledků.

(12)

12

2 RUKOPIS

„Rukopisem rozumíme grafickou objektivizaci volné pohybové aktivity, psacího pohybu, jehož účelem je zachycení psychických obsahů. Smysluplných i bezesmyslných, pomocí alfabetického systému.“ (KULKA, 1991)

V písmu se projeví celá naše osobnost. Děti se učí osvojit psaní podle předlohy, ale postupem času si písmo přizpůsobují, přestávají se soustředit na jednotlivé tvary a vtiskávají mu svou podobu. Rukopis je jedinečný, není možné jej zfalšovat. Dokonce i rukopis jednovaječných dvojčat se liší. (ŘÍMANOVÁ, 2006 - 2017)

Z našeho psaného projevu se dá zjistit mnohé. Například dle grafologicky propracovanému psychologickému profilu se dá zjistit, jak může pisatel v určitých situacích reagovat, zejména v kritických situacích, při výkonu dlouhodobé činnosti. Některá symbolika v písmu může pomoci, zaměřit se na určité oblasti těla a díky ní je možné diagnostikovat např. problémy s koleny, s bolestí hlavy, kotníky.

Podle písma můžeme posuzovat schopnosti abstraktního myšlení. Grafolog může podat informace o povaze procesů, o míře racionality, typu myšlení, zda je myšlení rychlé či přesné. Na základě rozboru písma a analýze osobnostních vlastností se dá zjistit, na co člověk může mít talent či nadání. Ovšem není možné s přesností určit věk nebo pohlaví.

(BAKOVÁ, 2015)

2.1 Mozkopis

Individuální pohyb rukou vychází z mozku, ruka je pouze nástroj. Proto je rukopis v některých odborných literaturách označován metaforicky jako „mozkopis“.

Mozek je řídící orgán nervové soustavy. Má mnoho center, jedním z nich je ARAS (ascending reticular activating system). (2015) ARAS je „skupina neuronů, která přes intralaminární jádra thalamu působí na mozkovou kůru a tím ji udržují při vědomí.“ (Štefela)

„ARAS je důležité přepojovací centrum, které se podílí na řízení základních životních funkcí. Předává, řízení buď mozkové kůře, nebo limbickému systému. Pokud se například člověk dostane do krajní situace, ať už v oblasti emoční, nebo je fyzicky ohrožen na životě, ARAS zamkne mozkovou kůru, tedy myšlení a tvořivost, a řízení přebírá limbický systém.

Je to jakýsi autopilot, který je zodpovědný za pud sebezáchovy. Nastává takzvaná reakce boj – útěk. Druhou variantou je přepínání ve chvílích, kdy se člověk necítí ohrožen, například

(13)

13

při relaxaci. Řízení mozku je předáno mozkové kůře a člověk se stává soustředěnějším, tvořivějším, zvyšují se jeho logické schopnosti. “ (DOBIÁŠOVÁ, 2005)

Zjednodušeně řečeno mozek ovládá veškeré naše jednání, tedy i psaní rukou. Z tohoto důvodu se do písemného projevu pisatele odráží veškeré povahové vlastnosti, ať už ty dobré nebo ty špatné. Ve své podstatě je rukopis grafologické znázornění naší duše. Odráží se v něm ne jen jací jsme, ale i současné rozpoložení.

O důkaz, že psaní není vůlí ruky, nýbrž mozkem se pokusilo mnoho vědců, někteří tuto teorii vyzkoušeli pomocí hypnózy. Například H. Bridier zhypnotizoval devatenáctiletého studenta, který o grafologii nevěděl nic. Studentovy dal do ruky pero a zjišťoval, zda se písmo bude měnit vlivem rolí, které mu vsugeruje. Nejdříve studentovy vsugeroval, že je vychytralým sedlákem, následně mu vnuknul, že je lakomcem a na závěr z něj udělal starého muže. Výraz ve studentovo tváři se měnil jako písmo, které nabývalo rázu, který poukazoval na dané povahy.

2.2 Jedinečnost písemného projevu

Jak už bylo zmíněno v přechozí kapitole, jedinečnost písemného projevu obstarává zejména náš mozek, ale existuje mnoho dalších příčin, na základě, kterých se náš písemný projev stává jedinečným. Mezi tyto příčiny patří:

1. „psací potřeby (pero, inkoust, tužka, papír, psací podložka atp., tedy především různé mechanické prostředky a podmínky),

2. stupeň zralosti psaní, který je podmíněn především cvikem a zkušeností jedince, jak často a mnoho píše,

3. věk pisatele – po 50. roce života se začínají v rukopise prosazovat vlivy stárnutí, které jsou zejména ve vyšším věku velmi zřetelné,

4. rychlost psacího výkonu, ať už jde o rychlost obvyklou nebo momentální, situačně podmíněnou,

5. školní předloha, podle níž jsme se učili psát a neposlední řadě také učitel (jak důsledně usměrňoval naše psací dovednosti),

6. pisatelova národnost a celé národní prostředí, v němž žije nebo v němž po delší dobu žil,

(14)

14

7. vizuální zkušenosti pisatele – může jít o obecné kulturní zkušenosti s určitými tvary nebo o zkušenosti s určitými typy písma jiných osob (viz napodobování rukopisu atd.)

8. grafické pohybové schopnosti jedince, které závisí nejen na šikovnosti rukou, ale na celkovém pohybovém aparátu,

9. míra ješitnosti, snahy o originalitu, o odlišení se od jiných, snaha o nekonvenčnost a jiné osobní potřeby a cíle,

10. stupeň vzdělanosti, znalost mateřské řeči i cizích jazyků, cizích stylů písma a cizích kultur,

11. momentální nebo časově déledobější psychický či fyzický stav chronické choroby a poruchy,

12. okolnost, stojí-li dotyčné písmeno izolovaně, nebo na začátku, uprostřed či na konci slova (má-li například sousední písmeno po pravé nebo po levé straně, má- li na každé straně po jednom apod.) a odpovídají-li si navzájem konečný směr pohybu předchozího písmene a začáteční tah písmene právě napsaného, nebo i konečný směr pohybu právě napsaného písmene a začáteční tah písmene právě napsaného, nebo i konečný směr pohybu právě napsaného písmene a začáteční směr pohybu dalšího písmene.“ (KULKA, 1991)

2.3 Vývoj písma

„Písmo je fenomén ne o mnoho mladší než samo lidstvo. V písmu byl vlastně objeven způsob, jak uložit myšlenku mimo žijícího člověka a tím ji uchovat na neomezenou dobu, aniž by její přesnost podléhala zubu času.“ (VELIČKOVÁ, 2002)

Vývoj rukopisu trval několik tisíc let. Zprvu lidé vyjadřovali své myšlenky pomocí piktogramů a ideogramů. (MUSIL, 2004) Piktogramy byly jednoznačné grafické znaky, které se staly zcela srozumitelné pro všechny bez ohledu na původ či jazyk, kterým hovořili.

Pomocí piktogramů se vyjadřovaly milostné a lovecké vzkazy, magické formule i válečná sdělení. Mnohdy si ani neuvědomujeme, že dodnes jsou piktogramy součástí našeho každodenního života. Setkáváme se s nimi například v podobě dopravních značek či označení chemických látek (výstražné symboly). Z piktogramů se vyvinuly ideogramy, které byly náročnější na čtení i psaní, ale promyšlenější. Jeden znak vyjadřoval více významů, jeho smysl byl naplněn až s kontextem. (KŘÍŽOVÁ, 2009)

(15)

15

„Následný vývoj směřoval k písmu alfabeticko-fonetickému, v jehož konečné verzi má každý znak svůj abecední a fonetický význam.“ (MUSIL, 2004) Domnívá se, že autorem první hláskové abecedy byly Féničané, odtud je odvozen název Fénické písmo. Fénická abeceda měla 22 ustálených hláskových znaků. (FROTSCHER, 2008)

„Na základě Fénické abecedy vzniklo i písmo v antickém Řecku, z něhož se později vyvinula též azbuka a západořecký druh písma v podobě latinky, která se v moderní době používá i u nás.“ (MUSIL, 2004)

(16)

16

3 GRAFOLOGIE

„Grafologie je vědecká disciplína, která na základě analýzy písma určuje charakteristiku pisatele. Grafolog může identifikovat množství povahových rysů pisatele již z útržku popsané stránky.“ (BARRETT, 1997)

3.1 Vývoj české a slovenské grafologie

Historie grafologie je velice obsáhlá. Již první zmínka o grafologii je připisována řeckému filozofovi Aristotelovi (384-322 př. n. l.), který prohlásil: „Stejně jako každý člověk má jiný hlas, neexistují dva lidé, kteří by měli stejné písmo."

Však v této kapitole se zaměřím na vývoj české a slovenské grafologie, která má v české a slovenské historii hluboké kořeny.

Za grafologický rozkvět je považováno devatenácté století. Zasloužili se o něj zejména Josef A. Karasa, který publikoval články o grafologii v mnoha časopisech a Dolfína Poppéová z Nového Dvoru, která zaznamenala spěchy v grafologii a expertíze písma.

Dolfína Poppéová se stala první autorkou písma o grafologii s názvem Tajemství písma. Její tvorba i po této knize pokračovala ve psaní. Snažila se předat své zkušenosti z oblasti grafologie dál, ukázat své poznatky ve správném světle, což bylo doprovázeno mnohdy řadou kritik.

Nejen do naší historie grafologie, ale i zahraniční se neodmyslitelně zapsal Robert Saudek, který se zabýval se vztahem mezi písmem a kulturou, mentalitou rozdílných národů.

Tvrdil, že rukopis je ovlivněn psychologií, mechanickou a fyziologickou činností psaní. Jeho poznatky byly shrnuty v díle Vědecká grafologie.

S dvacátým stoletím je spjat zejména Vilém Schönfeld, který se grafologii věnoval již ve svých patnácti letech a obětoval ji celý život. Spolu s O. Fandou se zasloužil o první německy psaný československý grafologický časopis.

První grafologickou školu u nás vedl v roce 1935 O. Borský, který byl později jmenován soudním znalcem. Nelze opomenout ani Julii Fanderkovou, která vychovala mnoho žáků, kteří v grafologii působí dodnes. (DOBIÁŠOVÁ, 2005)

(17)

17

3.2 Grafologie dnes

Grafologie je v současné době diagnostickou metou, která se využívá v mnoha oblastech například:

Osobní rozbory – rozbor vede k poznání pisatelovo já, k orientaci v jeho nitru, k sebepojetí, k ujasnění vlastních hodnot a cílů.

Partnerské rozbory – grafologický rozbor partnerů napomáhá k vzájemnému pochopení, poukazuje na možné příčiny neshod a může pomoci subjektivně pochopit toho druhého.

Skupinové rozbory – pomáhají nahlédnout do mezilidských vztahů uvnitř pracovních kolektivů, zájmových společenství aj.

Personalistické rozbory – mnohdy bývají součástí pracovního pohovoru. Grafolog se zde nezaměřuje na kompletní rozbor písma, ale soustředí se pouze na kritéria pro danou pozici.

Rozbory pro potřeby psychologa nebo psychoterapeuta – rozbor je šetrnou cestou, jak poznat klientovu osobnost. Na základě rozboru je možné zvolit metodu, který pro klienta bude efektivní a přijatelná.

Historické rozbory – poskytují možnost poznat osobu, která již nežije. Touto metodou lez poznat své předky nebo slavné osobnosti.

Ontogenické rozbory – zachycují pisatelova různá životní období, poskytují tak náhled na vývoj osobnosti v čase. (BAKOVÁ, 2015)

3.3 Grafologické metody

„Prvotním úkolem každého grafologa je analyzovat rukopis a posléze provést syntézu jednotlivých poznatků, to vše za účelem poznání individuální osobnosti.“

(VELIČKOVÁ, 2002)

Nejčastěji se používají dva směry, jedním z nich je grafologie fragmentární neboli zraková a celostní grafologie. Zraková znamená, že se zkoumají určité znaky v písmu, jako je např. sklon, velikost a díky těmto znakům, se snaží získat vlastnosti osobnosti. Znaková grafologie se zabývá zkoumáním grafologické abecedy, kde u různých tvarů a zakřivení písmen jsou přiřazovány určité vlastnosti. Dále se k těmto znakům připojují určitě interpretace, kdy v podstatě každý znak „něco znamená“, má nějaký význam, nějakou

(18)

18

vlastnost, a to platí obecně u všech rukopisů. Díky zkoumání těchto jednotlivých znaků je zde možnost dávat jednotlivé věci do souvislostí, tedy popsat osobnost jako celek.

Celostní grafologie naopak rukopis zachycuje jako celek díky právě těmto znakům a zakládá se na psychologii výrazu. Psychické projevy člověka jsou totiž spojeny s pohyby, které sebou nesou určitý výraz, kterými jsou např. mimika, gestika, držení těla, a ty se vztahují nejen k aktuálnímu duševnímu stavu, ale i k trvalým osobnostním rysům lidí. Tato psychologie výrazu studuje, co daný výraz má sdělit ostatním, jak se člověk projevuje, jestli je člověk napjatý, vyrovnaný, vytrvalý nebo zarmoucený. Tato psychologie umožňuje rukopis studovat, zachytit jej v hlubších dynamických souvislostech. Vede k pochopení psychologickému uchopení a výkladu osobnosti. V praxi vznikají různé grafologické školy a směry, které se touto psychologií zabývají. Tyto školy se právě liší kvalitou používaných metod, dále propracovaností postupů a rozborům písma. Je zde kladena grafologicko- psychologická odbornost a taktéž zkušenosti grafologa, která pomáhá zkoumat osobnostní kvality a vztahy lidí. (BAKOVÁ, 2015)

3.4 Grafologické nástroje

Základní pomůckou grafologa je jeho osobnost. Kvalitní grafolog by měl mít vyspělou emocionální úroveň a měl by disponovat altruistickým přístupem. Pokud tyto vlastnosti pozbývá, nebude schopen vytvořit kvalitní grafologický posudek.

Pochopitelně grafolog má k dispozici mechanické pomůcky. Mezi ně patří průhledné listové měřítko s dělením na milimetry a půlmilimetry, pravítko, úhloměr a lupa. Pro přesný rozbor se používá kvalitní zvětšovací technika, filmová kamera, „psací váhy“ (k zaměření tlakových změn). (KULKA, 1991)

Nezbytný je i vhodný materiál ke zkoumání. Rozbor lze udělat z několika vět, ale pro přesnější diagnostiku je ideálnější text, který zaplňuje minimálně jednu stranu o velikosti A4. Písemná předloha by měla být psána na čistém papíře bez linek, aby bylo možné posoudit, zda je pisatel schopen dodržovat průběh řádku.

(19)

19

3.5 Grafologické znaky

Grafologické znaky mohou být prosté, jiné složité, některé znaky je možné měřit, jiné lze pouze odhadnout. Základní grafologická abeceda řadí grafologické znaky do čtyř úrovní posouzení.

1. „úroveň posouzení – stopa - tah (charakter čáry a úběžnost) - tlak

- dynamika stopy

2. úroveň posouzení – písmena a spoje písmena

- střední zóna - horní zóna - dolní zóna - rozdílnost dálek - sklon

- šíře - plnost

- zjednodušení, obohacení - zvláštnosti

- diakritická znaménka - spoje

- náběhové a koncové tahy - plynulost

- těsnost - vazba

3. úroveň posouzení – slova a věty - mezislovní mezery

- řádky: rozestup a průběh - škrty a podtrhání

- interpunkční znaménka - podpis

(20)

20 4. úroveň posouzení – text

- zralost písma - pečlivost a čitelnost - úroveň a originalita - využití prostoru - rychlost

- členění - pravidelnost

- souměrnost“ (KULKA, 1991)

3.5.1 Tah a dynamika stopy

„Tahy základní a vedlejší tvoří jednotlivá písmena nebo jejich části, jsou to krátké úseky inkoustové stopy. Tahy uvozovací a koncové tvoří začátky a konce slov.“ (REJHA, 2001) Lupou lze rozlišit čáru homogenní, granulovanou a amorfní. U homogenní čáry dochází k plynulému střídání světlých a tmavých míst. Tato čára je hustá, pevná, hladká a zřetelná. Granulovaná čára má porézní, zrnitou strukturu. Je jakoby flekatá s rozštěpenými okraji. Amorfní čára je neprůhledná, bez čitelné struktury, lepivá a nečistá.“ (JEŘÁBEK, 2003)

„Základní psychologické významy:

čára homogenní – rozumovost a rozumnost, síla, vůle a sebeovládání, čára granulovaná – citlivost, nervozita, nevyrovnanost,

čára amorfní – smyslovost, nevyhraněnost a nevypočitatelnost,

čára ostrá – duchovnost, intelektuálnost, citlivost, vydrážditelnost, zodpovědnost, rozhodnost, dobré chování, schizotémie.“ (KULKA, 1991)

Tah můžeme vnímat jako trojrozměrný (má výšku, šířku, hloubku).“Převládá-li v písmu vodorovné pnutí, hovoříme o tahu vodorovném, jenž se objevuje u pisatelů, kteří mají silné cílové představy. V hloubkovém pnutí se projevuje především virtuální pružnost pisatele, výškové pnutí je projevem jeho výkonnosti, ctižádosti a rozrůzněnosti. Pomocí těchto tří charakteristik můžeme soudit, zda je tah dynamický nebo ne. Dynamické písmo by mělo jevit alespoň jedno pnutí. V plně dynamickém písmu lze intenzitu jednotlivých pnutí od sebe těžko rozlišit.

(21)

21

Chybí-li písmu výškové pnutí, projevuje se to délkovou nerozlišeností, chybí-li pnutí hloubkové, působí tah dojmem neplastičnosti, a chybí-li pnutí vodorovné, je písmo pomalé, rozkouskované, někdy třaslavé.

Tah dynamický, ve kterém se rytmicky střídá napětí s uvolněním objevuje se u pisatelů s rozvinutou aktivní i pasivní vůlí, u pisatelů vitálních, citově a smyslově založených. Tah adynamický, který působí neživotně a ochable je projevem nedostatku vůle a stability, případně psychických poruch.“ (JEŘÁBEK, 2003)

Obrázek 1 Tah nedynamický

Zdroj: Grafologie: více než diagnostika osobnosti

3.5.2 Tlak

Tlakem písma rozumíme to, jak silně osoba při psaní tlačí na podložku, papír.

Rozeznáváme tři druhy tlaku slabý, střední a silný. Středním tlak toho příliš nevypovídá, obvykle značí přechod od slabého k silnému. (VÍTKOVÁ, 2001)

Tlak na pero obvykle vyznačuje, kolik má pisatel energie.

3.5.2.1 Slabý tlak

„Lidé píšící slabým tlakem bývají neschopní odporu a nestálí. Poddajní a neprůbojní, duševně pohybliví, obratní. Něžní, senzibilní, smířlivý. Slabý tlak znamená především ženskost. Jestliže píše slabým tlakem muž, obvykle bývá zženštilý.“ (VÍTKOVÁ, 2001) Lehký rukopis také naznačuje zběhlost v řazení priorit a pružnost. Jedinci, kteří píší slabým tlakem, jsou schopni měnit směr a rychle se přizpůsobit na nově vzniklou situaci. (TEW, 2006)

(22)

22

3.5.2.2 Silný tlak

Lidé, kteří píší silným tlakem jsou obvykle vytrvalí, mají v sobě hodně energie, vyzařuje z nich mužnost a sexuální energie. Dokáží se na problémy dívat globálně, překonávají překážky, bez ohledu na náročnost. (TEW, 2006) „Jestliže je celá stránka popsaná s neměnným tlakem na pero, jedná se o projev lhostejnosti nebo rezignace ze strany pisatele.“ (BARRETT, 1997)

3.5.3 Zóny

Písmo rozdělujeme do třech horizontálních zón – střední, horní a dolní. Tyto tři zóny odhalují pisatelovi touhy a ambice, ego, společenskost, emocionální a materiální aspekty pisatelova života. Střední, horní a dolní zóny by měly být ve vyváženém vztahu. Když je jedna ze zón více rozvinutá, značí předimenzovanost v dané oblasti. Zóna, která je menší odhaluje oslabení v určité sféře pisatelova života. (BARRETT, 1997)

3.5.3.1 Střední zóna

Střední zóna je základem písma, proto by měla být stabilní, statná a silná. (BARRETT, 1997) „Průměrná výška střední zóny je 2-3 milimetry, menší a větší hodnoty pak označujeme jako malou a velkou výšku střední zóny písma. Mezi krátkými, středními a dlouhými písmeny je v latince poměr 1:2:3.

Podobně jako v životě také v rukopisu je větší písmo projevem vyšších osobních nároků nebo výrazem zdůrazněného sebecitu. Větší výška střední zóny poukazuje na živější sebecit, na zvýšení osobních nároků, na expanzi směrem ven (extraverze). Opačně, u zmenšené výšky střední zóny jde o redukci sebecitu, kdy pisatelovo Já ustupuje více do pozadí.“ (VÍTKOVÁ, 2001)

3.5.3.2 Horní zóna

„Horní zóna obsahuje všechny abstraktní ideje pisatele vymykající se všednímu životu. Zahrnuje duchovní aspirace, uměleckou tvořivost, intuici, naděje, sny a ambice.

Jestliže je horní zóna v porovnání s ostatními menší, informuje o nechuti k životu, o osobnosti, která pasivně přijímá své místo ve světě. Ačkoliv se může jednat o projev nedostatku představivosti a ctižádosti, malou horní zónu mívají i lidé praktičtí a zemití.

Pokud je horní zóna tzv. useknutá, reprezentuje osobnost, která se vzdala dalšího osobního růstu.

(23)

23

Jestliže je horní zóna ve srovnání s ostatními vysoká, vypovídá o pisateli, který se snaží v nějaké oblasti vyniknout – v intelektuálním světě, v umělecké činnosti nebo ve svém povolání. Nerovnoměrně vysoká horní zóna může označovat zcela nerealistické ambice nebo jen jediný životní cíl, který pisatel sleduje.

Úzká horní zóna vypovídá často o problémech s abstraktním myšlení a označuje člověka, který je založením realista. Plná, široká, horní zóna naopak reprezentuje osobnost, která klade důraz na abstraktní koncepty – např. herce, spisovatele nebo hudebníka. Bývá typickým projevem duchovně založeného pisatele nebo obratného notorického lháře. “ (BARRETT, 1997)

3.5.3.3 Dolní zóna

„Dolní zóna tradičně reprezentuje instinkty, žádosti, vášně a základní pud sebezáchovy. Jedná se o zónu fyzična, materiálna, pěti základních smyslů a smyslnosti.

Dolní zóna, který je ve srovnání s ostatními malá, znamená, že fyzická stránka života není pro dotyčného zjevně příliš důležitá. Pokud dolní zóna vypadá slabá, pisatel je zřejmě zcela odtržen od reality života nebo v jádru ostýchavý a váhavý. Tento znak rovněž může být projevem nějakých zábran v oblasti sexuality.

Jestliže je dolní zóna oproti ostatním dvěma zónám velká, pisatel je pravděpodobně založením materialista. Rozhodně se zajímá více o reálný svět kolem sebe než o abstraktní myšlenky a ideály. V závislosti na dalších fenoménech se může jednat o projev čistě praktické osobnosti. Smyčky na spodních koncích písmen svým tvarem prozrazují, zda dolní zóna představuje spíše materialismus nebo smyslnost.

Široká dolní zóna odhaluje obvykle emotivní, citově založenou osobnost, která se řídí především instinkty. Pokud je dolní zóna předimenzovaná, převládá pravděpodobně pudová stránka osobnosti – sexualita se mění v chtíč, záliba v jídle v obžerství a radost ze života v nezřízené požitkářství.“ (BARRETT, 1997)

3.5.4 Rozdílnost délek

„Grafologicky mnohem vydatnější jsou zjištění o rozdílech mezi uvedenými zónami.

Půjde jednak o rozdílnost délek a jednak o jejich poměr touto rozdílností daný.

Horní a dolní délky jsou zdůrazněné tehdy, je-li jejich poměr ke střední zóně větší než 2:1. Při větších poměrných číslech jde o velkou rozdílnost délek, při menších

(24)

24

konstatujeme menší délkové rozdíly. Jednou tedy velká písmena převyšují malá velmi výrazně, jindy jen zcela nepatrně.“ (KULKA, c2001)

Jsou-li horní délky větší než spodní, značí to vyvinuté abstraktní myšlení. schopnost nadchnout se pro myšlenku, idealismus a bohémství. Jestliže jsou spodní délky větší než horní odhaluje to schopnost stát nohama pevně na zemi, altruismus, důkladnost a přesnost.

3.5.5 Sklon

„Písmo může mít sklon vpravo nebo vlevo, může být i bez sklonu. Sklon písma je významným ukazatelem emocionální stability. Je ovšem třeba brát zřetel i na další původní znaky, protože dětem je ve škole často vštěpován jeden určitý sklon písma.“ (BARRETT, 1997)

Obrázek 2 Sklon

Zdroj: Grafologie: více než diagnostika osobnosti

3.5.5.1 Pravý sklon písma

S pravým sklonem písma se setkáváme nejčastěji. Pisatel, jehož písmo má pravý sklon je obvykle přátelský, společenský, otevřený. Má smysl pro vášeň, oddanost, ale i žárlivost. Ovšem pokud se písmo příliš naklání vpravo, může odhalit i nedostatečnou sebekázeň a lehkomyslnost.

3.5.5.2 Levý sklon písma

Naopak pisatel s levým sklonem písma je uzavřený, má své vlastní názory a není možné s ním lehce manipulovat. Často trpí pocitem osamělosti, je zahleděn do sebe. Vyhledává pořádek, disciplínu a stereotyp.

(25)

25

3.5.5.3 Stojaté písmo

Stojaté písmo má pisatel, který je vyrovnaný, nezávislý, racionálně uvažující, umí se dobře ovládat a soustředit. Při srovnání ostatních faktorů, může stojaté písmo odhalit, že pisatelova osobnost je citově chladná. (TEW, 2006)

3.5.6 Šíře

Čím je písmo širší nebo užší v poměru k výšce, tím jsou povahové rysy znatelnější.

Pokud pisatel rozšiřuje své písmo, jedná se obvykle o spontánní osobu, která je přátelská, komunikativní a velkorysá. Zajímá se o osobní rozvoj, vzdělává se a neustále posouvá své limity. Má nesobecký přístup k druhým, zajímá se o starosti druhých lidí a je obětavý.

Úzké písmo o pisateli vypovídá, že je úzkoprsý, egoistický a upřednostňuje své vlastní zájmy. Pisatel s úzkým písmem je obvykle introvertní, nejraději tráví čas o samotě.

(VÍTKOVÁ, 2001)

3.5.7 Plnost

„Grafologický parametr plnosti představuje plošnou kvalitu písma, nikoli jen jeho šíři.

Plošná písmena mají rozprostraněné, oblé tvary, rozšířené smyčky, zmnožené obloukovité čáry a podobně. Písmo hubené omezuje pokrytou plochu na minimum. Smyčky jsou štíhlé nebo zcela mizí, tvary jsou spíše hranatější, špičatější.“ (KULKA, c2001)

U plnosti písma se dá říci, že jak působí písmo na papíře, tak působí i osobnost pisatele.

Pokud pisatel potřebuje na papíře zaplnit co největší prostor, projevuje se takto i ve skutečném životě. Je srdečný, otevřený a přátelský. Má jasné představy o životě, je sebekritický a má smysl pro skutečnost. Na druhou stranu jeho pohled na život může být někdy zkreslen a nadhodnocen.

Pokud pisatelovo písmo působí škrobeně, prostě či skrovně, vypovídá to o jeho jednoduchosti v životě. Tento způsob psaní nemusíme vnímat nutně jako negativně. Pisatel pravděpodobně netouží po velkém obdivu, zaměřuje se pouze na věci, které jsou pro něj důležité. Nevyhledává společnost lidí, je introvertní a své city nedává najevo. V oblasti citů může být velice zranitelný.

(26)

26

3.5.8 Zjednodušení, obohacení

„Školská předloha udává normu, od níž se každé individuální písmo liší v různých směrech.

Jedním z důležitých grafologických znaků či parametrů je zjednodušení nebo obohacení školské normy. Za zjednodušení pokládáme takové provedení písmen, kdy jsou jejich tvary formovány úsporně, s vynecháváním některých částí. U obohacených písmen se zase naopak setkáváme s tvary nadbytečnými.“ (KULKA, c2001)

Obrázek 3 Školská norma, její zjednodušení a obohacení

Zdroj: Grafologie: systém a technické termíny

Tak jako tomu bylo u plnosti písma, je tomu i u zjednodušení či obohacení písma.

Zjednodušení písma značí strohost a obohacení nadměrnost. Pokud pisatel při psaní volí jen nejnutnější tahy, aniž by používal zdobení písma, pak klade důraz na jednoduchost a stručnost. Zaměřuje se pouze na podstatné věci, umí dobře řešit konflikty a jsou pevně nohami na zemi. Zjednodušené písmo je spojováno s inteligencí a moudrostí.

Pisatel, který obohacuje své písmo o kudrlinky či jiné zdobení, bývá kreativní, ale také zahleděný do sebe. Velice si zakládá na své vlastní prezentaci, má sklon

k bohémskému životu a vyhledává přepych.

3.5.9 Zvláštnosti

Při zkoumání rukopisů se můžeme setkat s osobitými tvary písmen. Například pisatel, který má problém vyrovnat se s minulostí, zvýrazňuje levou část písmen. Pokud je celý text napsaný psacím písmem, ale počáteční písmena jsou tiskací, je pisatel sebekritický, zajímá se o osobní rozvoj a vzdělání.

(27)

27

3.5.10 Diakritická znaménka

Diakritická znaménka jsou tečky, čárky a háčky nad písmeny. Při rozboru si všímáme především velikosti, tlaku, tvaru a umístění.

Velká diakritická znaménka vypovídají o pisatelovi energii a nadšení. Zároveň poukazují na jeho špatnou koncentraci a neobratnost. Malá diakritická znaménka patří pisatelovi, který je důsledný a zásadový. Pokud pisatel vyvíjí při psaní znamének malý tlak je velice citlivý a vnímavý. Velký tlak svědčí o tom, že pisatel je materialistický a lakomý.

(JEŘÁBEK, 2003)

3.5.11 Náběhové a koncové tahy

Náběhové a koncové tahy jsou významným grafologickým měřítkem. Jejich tvorba ve své podstatě ovlivňují počáteční a koncové podoby. Prosté počáteční tahy vyjadřují spontánnost a přirozenost. Složité zase vypovídají o kontrolovatelnosti a obezřetnosti.

(KULKA, c2001)

Koncové tahy mají jiné příčiny než náběhové. Představují odpočinek po vykonané práci. Podle charakteru počátečních a koncových tvarů rozlišujeme krátké dlouhé, jednoduché a složité náběhové a koncové tahy. Krátké jednoduché tvary značí přirozenost a spontánnost projevu. Dlouhé jednoduché tvary odhalují kritičnost, ctižádost i agresivitu.

Pokud pisatel používá složité náběhové tvary může to odhalit jeho lakotu, ješitnost a marnivost. (KULKA, 1991)

3.5.12 Plynulost a těsnost

Při rozboru a zkoumání plynulosti písma se využívá lupa. Díky lupě může grafolog rozeznat i nejmenší přerušení stopy. Pokud pisatel píše plynule, tedy písmena jsou vzájemně propojena, vypovídá to o jeho logickém myšlení. Pokud dělá mezery je pisatel nespokojen sám se sebou, má výkyvy nálad a je nespolečenský.

Těsností rozumíme délku spojení dvou sousedních písmen. Velká sekundární šíře odhaluje touhu po sebeprosazení, nároky na životní prostor a chlubivost. Malá sekundární šíře značí skromnost, zdrženlivost a nechuť riskovat.

(28)

28

3.5.13 Vazba

Vazbou nazývají grafologové tahy, které spojují jednotlivá písmena. Vazba je velice charakteristickým znakem. Je několik druhů vazeb. Mezi ně patří vázání školská, typická, smíšená a setřelá.

„K typickým vazbám náleží - girlanda,

- arkáda, - dvojoblouk, - úhel.

V případě smíšené vazby dochází ke kombinaci dvou nebo více typických vazeb, popřípadě také s vazbou setřelou. Setřelá vazba se nazývá nitka.“ (KULKA, 1991)

Obrázek 4 Vazby

Zdroj: autor

3.5.13.1 Girlanda

Girlanda působí jako obloukovitý a otevřený tvar. Pisatel, který používá tento typ vazby je labilnější, jeho nálady jsou nestabilní. Ačkoliv se rozplývá se v emocích, je optimista a bohém. Bývá upovídaný, společenský a otevřený. Tak jako se mění jeho nálady, mění se i jeho názory.

(29)

29

3.5.13.2 Arkáda

Arkáda je protipólem girlandy. Arkáda je uzavřená a obloukovitá. Pisatel je obvykle introvertní a pesimistický. Své emoce umí dobře skrývat, jeho okolí nemusí vůbec poznat, že není v dobrém rozpoložení. Uvnitř je komplikovaný často se setkává s nepochopením a má sklony k depresi.

3.5.13.3 Dvojoblouk

Obloukovitý tvar bez napětí vypovídá o pisatelovi nestálosti. Nejlépe pisatele vystihuje rčení „kam vítr, tam plášť“.

3.5.13.4 Úhel

Vazba je tvořená silným napětím, vyznačuje se ostrými změnami směru. Pisatel používající tento typ vazby, je plný energie, elánu a iniciativy. Má chuť do života, velice rád vypráví a je přátelský. Na druhou stranu mu chybí porozumění, ohleduplnost a kritičnost.

(JEŘÁBEK, 2003)

3.5.14 Podpis

Podpis je vyjádřením naší osobnosti. Podpis je zkratkou našeho rukopisu. Dá se z něj vyčíst, jak pisatel vnímá sám sebe, jak se před druhými prezentuje a jaký by chtěl být.

Pokud je podpis dlouhý, je pisatel pečlivý, upřednostňuje důslednost a bezchybnost.

Krátký podpis má pisatel, který je schopen rychle reagovat na vzniklé problémy.

Když pisatelovo podpis obsahuje kroužek, vypovídá to o jeho tendenci neustále řešit problémy, kličky svědčí o opatrnosti, obrázky zobrazují kreativitu a kombinované prvky snažlivost. Jestliže se pisatelův podpis naklání příliš doleva, může se jednat o člověka se sklonem k depresi. Vpravo se naklání podpis vyrovnaného pisatele, se se schopností reálného uvažování. Mnoho odhaluje i závěrečná klička. Pokud klička míří nahoru, je pisatel optimistický, míří-li dolu jedná se o pesimistu. (REJHA, 2001)

3.5.15 Pečlivost a čitelnost

Rukopisy, které lze jen těžko přečíst, náleží pisateli, který se špatně přizpůsobuje, je nepořádný a bezohledný, ale nechybí mu tvůrčí myšlení. Čitelný a pečlivě psaný dopis píše ohleduplný pisatel s logickým uvažováním a smyslem pro pořádek. (TEW, 2006)

(30)

30

4 DOMINANTNÍ A NEDOMINANTNÍ RUKA

4.1 Dominance

Dominance je převaha jedné mozkové polokoule nad druhou. Levá mozková hemisféra je zaměřená na racionální uvažování. Zásluhou této hemisféry je tělo schopné počítat, logicky myslet, zpracovávat data a fakta. Je sídlem analytického myšlení a vůlí člověka. Pravá mozková hemisféra je jádrem fantazie a kreativity. Pomáhá člověku registrovat barvy a obrázky, vnímat hudbu a rytmus. Ovládá naše emoce, vůně a chutě. Také je zdrojem syntetického myšlení. (BEČVÁŘOVÁ)

4.2 Lateralita

Slovo lateralita pochází z latinského slova latus, lateris, které lze přeložit jako strana, bok. (KŘIŠŤANOVÁ, 1998) „Lateralitou rozumíme vztah pravé a levé strany k organismu nebo odlišnost. Tato odlišnost spočívá v určitém druhu funkční nesouměrnosti. Projevuje se rozdílnou aktivitou, výkoností nebo specializací jednoho z členů oboustranného páru tělesných orgánů ve srovnání s druhým.“ (DRNKOVÁ, 1991) Přirozeným projevem laterality je praváctví a leváctví. (KŘIŠŤANOVÁ, 1998)

4.2.1 Lateralita ruky

Lateralitou ruky označujeme přednostní užívání pravé nebo levé ruky. Praváctví a leváctví, tedy zda bude dominantní pravá nebo levá ruka, se projevuje od ranného dětství, kdy dáváme přednost jedné ruce před druhou. Při výkonu složitějších činností je vždy jedna ruka dominantní a druhá je ruka je oporou pro daný pohyb. (LIPNICKÁ, 2015)

Dominanci ruky určují nejen mozkové hemisféry, ale i složení jednotlivých kostí, kloubů a uspořádání svalů. V oblasti kloubů a paže převládají mohutné svaly, zatímco v oblasti předloktí se vyskytují svaly štíhlé, dlouhé a ploché. V oblasti ruky jsou krátké svaly lokalizovány pouze v dlani, tyto svaly jsou nejmenšími, které jsou odpovědné za provádění těch nejmenších a odlišných pohybů. (DYLEVSKÝ, 2007)

(31)

31

4.2.1.1 Praváctví a leváctví

Je všeobecně známo, že většina osob píše rukou pravou, levou rukou píše jen malé procento populace. Dříve bylo psaní levou rukou považováno za chybné a ve školách nebylo v žádném případě akceptováno. Odtud vznikli přeučení leváci, u kterých následně začali projevovat problémy s orientací, pamětí a jemnou motorikou. Dnes je tomu již jinak, leváctví je zcela běžné. Už ve školkách se učitelé i rodiče zaměřují na dominanci ruky dítěte.

Pozorují, kterou rukou nejčastěji uchopuje předměty, zda se snáze otáčí na pravou nebo levou stranu, zda reaguje více na hlas z pravé či levé strany.

Při psaní se projevuje velké množství vlivů, nezáleží jen na úchopu pera, pozici sešitu, výšce stolu, ale i na ruce kterou pisatel píše. Při psaní jsou mezi praváky a leváky nepatrné rozdíly. Například pravák na rozdíl od leváka vidí slova, která napsal, může tak kontrolovat obsah sdělení. (VODIČKA, 2012)

4.3 Psaní nedominantní rukou

Psaní dominantní rukou je přirozené pro každého pisatele. Ovšem někdy dojde k okolnostem, kdy je pisatel nucen psát nedominantní rukou či dokonce i jinou částí těla.

Není výjimkou, že fyzicky postižený člověk píše jinou částí těla např. ústy nebo nohami.

V některých případech se setkáváme i se psaním loktem či ramenem. K psaní nedominantní rukou, ústy či nohami stačí, když člověk ovládá písmo již z minulosti. (KULKA, 1991) Schopnost psát je zakódována v mozkové kůře, která není vázána pouze na dominantní ruku, je tedy možné psát i nedominantní rukou, ústy či nohami. Lze to zejména tehdy, kdy je dané části těla zabezpečen přiměřený tréning, který posléze umožní osvojit si schopnost psaní.

(ZVONÍKOVÁ, 2010)

Rozborem rukopisů psaným nedominantní rukou, ústy či nohami se zabýval již profesor pedagogické psychologie Frank F. Feeman, který ve svých knihách uvádí, že mezi rukopisem a „ústopisem“ není žádný rozdíl. Je pouze nutno překonat fyzické a mechanické obtíže. Zprvu jsou písmena velká, rozklepaná a neobratná, ale po čase se písmo začíná podobat písmu psanému dominantní rukou. Jediná odchylka, která se u písma projeví, je sklon písma. Obvykle je sklon písma stojatější, ale typické zvláštnosti neztrácí. (SAUDEK, 2000)

M. Sovák zkoušel porovnávat, jak je ovlivněna kresba u dětí. Používal zkouškové úlohy „Nakresli domeček nejprve pravou a pak levou rukou! Došel ke stejnému závěru jako

(32)

32

Frank F. Feeman, ukázalo se, že kresba nedominantní rukou je větší a neobratnější, ale obsahuje stejné znaky a vypadá podobně. (DRNKOVÁ, 1991)

Obrázek 5 Kresba dítěte

Zdroj: Záhada leváctví a praváctví

Možnost osvojení písma nedominantní rukou dokazuje rukopis britského námořního velitele Horatia Nelsona, který okolo roku 1797 v Bitvě u Santa Cruz de Tenerife přišel o pravou paži. Na obrázku 6 je vidět jeho rukopis, prvních pět řádků je psáno pravou rukou, poslední čtyři řádky napsal několik let po ztrátě ruky. Mezi rukopisy je rozmezí přibližně deset let, na první pohled je zřejmé, že se písmo změnilo, což může být ovlivněno velkými událostmi v jeho životě, které změnilo jeho charakter, který se následně projevil změnou písma, ale znaky jsou stále stejné, mozkopis zůstal neměnný.

(33)

33 Obrázek 6 Rukopis Horatia Nelsona

Zdroj: Grafologie: systém a technické termíny

(34)

34

5 PRAKTICKÁ ČÁST

Praktická část je zaměřena na porovnání textu a jednoduché kresby, které byly napsány a nakresleny dominantní a nedominantní rukou. Porovnání je provedeno s cílem zjistit, zda je možné ovlivnit rukopis nedominantní rukou.

Prvotním záměrem bylo porovnat pouze krátký text, který bude napsán dominantní a nedominantní rukou, ale při psaní teoretické části mne inspiroval M. Sovák, který zkoušel porovnávat, jak je ovlivněna kresba dominantní a nedominantní rukou u dětí. Na základě této inspirace jsem se rozhodl využít kresby i ve své praktické části, aby bylo možné spolehlivě ověřit, zda je možné ovlivnit rukopis nedominantní rukou.

Za účelem získání spolehlivého materiálu jsem požádal jednotlivě šest osob o napsání krátkého textu a namalování jednoduché kresby. Před zadáním úlohy, jsem zajistil, aby pisatelé měli dostatek času, pohodlí a prostoru. Když byly tyto podmínky splněny, zadal jsem jim úlohu, aby napsaly citát italského dramatika a básníka Goldoniho Carla: „Život je jako kniha, ale nemá smysl pro toho, kdo v ní neumí číst.“, následně jsem je požádal o napsání třech slov (ahoj, dům, květina) a namalování domu a květiny. Po splnění úlohy, jsem požádal pisatele, aby propisovací tužku dali do druhé ruky a napsali stejný text i nakreslili stejné obrázky, ale opačnou rukou.

Následně jsem text i kresby mezi sebou porovnal v několika úrovních. Nejprve jsem porovnal první viditelné znaky. Například zda je písmo na první pohled stejné, zda se kresby shodují nebo jestli se text či kresba nedominantní rukou liší velikostí. Poté jsem se na text a kresbu zaměřil detailně, vyjma běžného zraku jsem za tímto účelem použil pomůcky v podobě lupy a pravítka.

Pro přehlednost je praktická část dělena do šesti kapitol, každá z kapitol náleží jedné osobě (pisateli). Každé kapitole náleží dvě podkapitoly, a to rozbor a zhodnocení.

(35)

35

5.1 Pisatel č. 1 – Petr Telecký

Pohlaví: muž Věk: 37 let

Dominantní ruka: Pravá

Obrázek 7 Pisatel č. 1 text psaný dominantní rukou

Zdroj: autor

Obrázek 8 Pisatel č. 1 text psaný nedominantní rukou

Zdroj: autor

Obrázek 9 Pisatel č. 1 kresba dominantní a nedominantní rukou

Zdroj: autor

(36)

36

5.1.1 Porovnání

Nejprve jsem oba texty položil vedle sebe a zaměřil se na velikost písma. Mé písmo je středně velké, není přehnaně velké ani velmi malé. Pomocí pravítka jsem zjistil, že písmo napsané mou nedominantní rukou je větší přibližně o 3 milimetry. Při měření písma mne zaujalo, že řádky psané pravou rukou směřují dolu, kdežto řádky psané levou rukou směřují nahoru a písmo je kolmější. Tlak u textu napsaného nedominantní rukou je silnější. Písmena jsou psána výrazněji a důkladněji, což vyjadřuje mou plnou soustředěnost na psaní. Velikost mezer mezi slovy obou textů je srovnatelná.

Výrazně se nezměnil ani tvar písmen, některá písmena jsou napsána lehce odlišně, což je ovlivněno mou nezkušeností s psaním nedominantní rukou. Písmo psané levou rukou je psáno důkladněji. Písmena jsou psána důkladně a přesně. Místy je písmo roztřesené, ale při detailnějším zkoumání působí vzhledněji. Změnu tvaru písma jsem pomocí lupy zjistil u písmena J, kdy jeho zakončení je nepatrně větší a směřuje dolu. Způsob oddělení jednotlivých písmen se taktéž nezměnil. Střední, dolní i horní zóna zůstala zachována.

Obrázky domu a květiny nakreslené levou rukou jsou lehce roztřesené, ale tvary a podoba zůstaly srovnatelné. Velikost kreseb se výrazně nezměnily. Pouze u květiny je rozdílné zakreslení levého listu u stonku a jednoho okvětního listu, dům je kolmější, ale podoba zůstává zachována.

5.1.2 Zhodnocení

Byla to jedna z mých prvních zkušeností se psaním nedominantní rukou, a ačkoliv písmo působí lehce neobratně, rukopis je velice podobný. Písmo psané levou, tedy nedominantní rukou, je kolmější, ale má několik stejných charakteristických rysů, které jsou nezaměnitelné. Na písmu psaném nedominantní rukou v porovnání s písmem psaným druhou rukou, je patrná určitá strnulost, kterou přisuzuji snaze o nejlepší výsledek.

Předpokládám, že pokud bych si více osvojil psaní a kreslení nedominantní rukou, texty by se shodovaly. Tedy mé písmo psané dominantní rukou by se shodovalo s písmem psaným nedominantní rukou. Stejně jako se shodují kresby domu a květiny.

(37)

37

5.2 Pisatel č. 2

Pohlaví: žena Věk: 55 let

Zdroj: Zdenka Řeháčková

(38)

38

5.2.1 Porovnání

Na první pohled je písmo psané nedominantní rukou roztřesené. Je zřejmé, že pisatelka neměla osvojenou techniku psaní levou rukou. Písmo je narovnanější a není držen sklon řádku. Při detailnějším rozboru pomocí lupy a pravítka jsem zjistil, že písmo psané pravou rukou je přibližně 7 milimetrů vysoké, písmo psané levou rukou je přibližně o 3 mm větší. U slova SVĚT se jednotlivá písmena lehce liší. Například písmeno E a T je napsáno jiným stylem, háček nad E je umístěn na jiném místě. U slova ČÍST se naopak písmena vcelku podobají, podobným způsobem je napsáno písmo S a T. Důraz a tlak se také lehce změnil, pisatelka při psaní levou rukou méně tlačila na propisovací tužku a písmena nejsou příliš viditelná a patrná jako při psaní pravou rukou. Velikost mezer se nikterak nezměnila, velikost mezer je vždy přibližně 3 milimetry, ale změnilo se spojení písmen. Při psaní pravou rukou pisatelka měla tendenci písmena více spojovat, tento rozdíl jsem zaznamenal zejména u slova SVĚT, kde pisatelka oproti písmu psaného pravou rukou spojila písmeno E s T a u slova CENU, kde pisatelka napsala celé slovo vcelku bez mezer. Střední, horní ani dolní zóna se u textu psaného levou výrazně nezměnila a tento znak rukopisu zůstal zachován.

Kresba domu namalována levou rukou je v porovnání opět roztřesená, ale sklon domu zůstal téměř stejný. Podoba domu zůstala zachována. Velice charakteristický je pokus o namalování kliky u dveří, kde se pisatelka i přes neobratnost nedominantní ruky, pokusila o její namalování a tento znak zůstal podobný. Kresba květiny je podobná, liší se ve sklonu vlnek a objevují se kličky.

5.2.1.1 Zhodnocení

U písma jsem objevil několik rozlišných znaků, které zdůvodňuji neobratností nedominantní ruky pisatelky. I přes neobratnost byly některé charakteristické znaky rukopisu zachovány. Neobratnost levé ruku se projevila na tomto rukopisu nejen roztřesením písma, ale i snahou levou rukou psát více dle školní předlohy. Domnívám se, že kdyby pisatelka měla možnost osvojit si techniku psaní levou rukou, její písmo by bylo podobnější.

Po zkoumání kresby mohu říci, že dům nakreslený levou rukou vypadal stejně, byl o něco menší a čáry nebyly rovné a přesné jako u kresby pravou rukou. Na základě poznatků získaných rozborem textu i kresby, se domnívám, že písmo i kresba si zachovaly základní charakteristické rysy pisatelky.

(39)

39

5.3 Pisatel č.3

Zdroj: Jůlie Janovská

Obrázek 14 Pisatel č. 3 text psaný nedominantní rukou¨

(40)

40

5.3.1 Porovnání

Písmo psané pravou i levou rukou je nevzhledné a neuspořádané. Písmo psané levou rukou je značně roztřesené, je zde patrné, že pisatel nemá osvojenou techniku psaní nedominantní rukou. Písmo psané dominantní i nedominantní rukou je poměrně velké, jeho velikost je okolo 1 centimetru. Nicméně velikost písma psaného dominantní i nedominantní rukou je shodná.

Když jsem se zaměřil na velikost mezer, zjistil jsem, že velikost je srovnatelná, mezery se velikostně nijak zvlášť neliší. Písmo psané dominantní rukou je psané velkým tlakem, stejně jako druhý řádek textu, který je napsaný nedominantní rukou, ale první řádek je psán slaběji. Vysvětluji si tuto skutečnost tím, že pisatel byl při psaní nejistý, což ovlivňovala jeho nezkušenost, pravděpodobně si u prvních slov osvojoval techniku psaní a držení psacího náčiní. Písmo psané dominantní rukou má mírný sklon doprava, písmo psané opačnou rukou je kolmější.

Většina písmen je psána podobně, přesto jsem při rozboru zaznamenal několik odlišností. Zejmnéna písmena K ve slově KNIHA, které u textu psaného nedominantní rukou vypadá spíše jako písmeno H, nemá specifickou kličku a je psáno poměrně ze široka.

Také písmeno E ve slově ALE je odlišné, je zkroucené a nemá zachovaný tvar. Písmeno S ve slově ČÍST, je psáno v textu psaném nedominantní rukou tiskacím písmem, kdežto dominantní rukou pisatel napsal písmeno psacím písmem.

Podobnost písmen jsem shledal zejména u písmene S ve slově SVĚT, kdy je písmeno v obou případech psáno tiskacím písmem, písmene J ve slově JE a R ve slově NÁDHERNÁ.

Pomocí lupy jsem zjistil, že spoj písma je místy stejný, například u slova JE, KNIHA, NEUMÍ a ČÍST. Shodné je umístění čárek nad písmeny A. Střední, horní i dolní zóna zůstala neměnná.

Kresba levou rukou se zmenšila, je lehce roztřesená, ale tvary zůstaly stejné. Sklon kresby levou rukou se lehce naklání napravo. U květiny se shoduje tvar okvětních lístků i list u stonku. U domu jsou okna nakreslená levou rukou roztřesenější, ale střecha je nakreslena shodně.

5.3.2 Zhodnocení

Pisatel neměl žádnou zkušenost se psaním nedominantní rukou. Tato skutečnost je na první pohled patrná, písmo je roztřesené a neobratné. Ale i přesto má text psaný

(41)

41

nedominantní rukou s textem napsaným nedominantní rukou společné znaky, například tvar písmen je velice podobný. Také spoje některých písmen jsou stejné. Pozitivní zjištění přivedlo i zkoumání velikosti písma a mezer. Tyto znaky byly shodné. Velikost písma i mezer se shodovala. Stejně jako u předchozích rukopisů se domnívám, že kdyby byla možnost osvojit si techniku psaní nedominantní rukou, rukopis by byl shodný a nebylo by možné jej zaměnit s jiným rukopisem. Kresba domu a květiny se projevila jako shodná.

5.4 Pisatel č. 4

Zdroj: Hana Brožová

Obrázek 17 Pisatel č. 4 text psaný nedominantní rukou¨

(42)

42

5.4.1 Porovnání

Kdybych nevěděl, že text je psán jedním pisatelem, váhal bych, zda je se nejedná o dva rozdílné rukopisy. Písmo psané dominantní rukou je výrazně nakloněno vpravo, zatím co písmo psané nedominantní rukou je vzpřímené. Pod lupou jsem odhalil lehký náklon na levou stranu. Jelikož je text napsán na linkovém papíře, velikost písma je ovlivněna řádky.

Písmo psané levou rukou lehce přesahuje řádky. Při detailnějším rozboru pomocí lupy jsem zjistil, že tvar písmen je odlišný. Kupříkladu písmeno A je pravou rukou kulatější, kdežto levou rukou tvoří pomyslnou stříšku. Tlak písma je větší u textu psaného pravou rukou, u textu psaného levou rukou je tlak menší. Spoj písmen, potažmo mezery mezi písmeny jsou rozdílné. U textu psaného levou rukou jsou mezery mezi písmeny větší. Střední, horní a dolní zóna je neměnná. Písmena jsou povětšinou stejně velká.

Při porovnání kresby jsem našel mezi obrázky shodu. Květiny jsou téměř identické, jen květina nakreslená levou rukou je vzpřímenější. U kresby domu to bylo podobné, rozdílné je jen tvar střechy a šířka domu.

5.4.2 Zhodnocení

U předchozích zhodnocení jsem došel k závěru, že písmo psané dominantní i nedominantní rukou má stejné charakteristické rysy a částečně se shoduje. U tohoto písma

(43)

43

jsem nenašel mnoho společných znaků, a i přesto že se kresba domu a květiny shoduje, docházím k závěru, že i kdyby si pisatelka osvojila praní nedominantní rukou, rukopis by nebyl stejný.

5.5 Pisatel č. 5

Dominantní ruka: levá

Zdroj: Eva Chládková

(44)

44

5.5.1 Porovnání

Písmo napsané dominantní rukou je kolmé, velké a zdobné. Písmo psané nedominantní rukou je přibližně o dva milimetry menší, nakloněné lehce vpravo a bez specifických znaků.

Velikost písma je lehce ovlivněná psaním na papír s linkami jako u předchozího rukopisu, jen s rozdílem, že pisatelka se v tomto případě nedrží linek a přesahuje je. Dle grafologie pisatel, jehož písmo je velké, se vyznačuje energičností, dominancí a velkou fantazií.

Mezery mezi slovy jsou obdobné a tvar písmen je zcela rozlišný. Pokoušel jsem se najít shodu písmen pomocí lupy, tu jsem nalezl u písmena T ve slově TOHO, ale u ostatních písmen se mi nepodařilo najít přesnou nebo přibližnou shodu tvaru. Jednoznačnou shodu jsem nalezl ve střední, dolní a horní zóně. Tyto zóny jsou dosti obdobné.

Při hodnocení kresby mne zaujal tvar domu. Většina oslovených osob nakreslila dům, který se podobá typu rodinného domu, kdežto v tomto případě pisatelka nakreslila dům připomínající panelový. Dům nakreslený nedominantní rukou je větší, lehce nakloněn na pravou stranu a má o dvě okna méně. Vzhled domů je až na počet oken shodný. Velice zajímavým projevem podobnosti je kresba oken. U většiny oken je čtverec v pravém horním rohu lehce rozdělen a zakřiven. Kresba květiny pro zhodnocení byla také zajímavá, pisatelka stejně jako v případě domu, nakreslila rozdílnou květinu. Květina je kreslena podobným stylem, mezi horními a dolními listy je obdobná mezera. Způsob kreslení květiny je v obou případech stejný, jen je zřejmá neobratnost nedominantní ruky. Velikost a sklon je taktéž shodný.

5.5.2 Zhodnocení

Při porovnání jsem zjistil, že písmo psané dominantní a nedominantní rukou je odlišné. Podobnost jsem nalezl jen v jednom písmenu a zónách. Výraznější shodnost byla u kresby domu a květiny, kdy velice charakteristický byl způsob kreslení oken.

5.6 Pisatel č. 6

Dominantní ruka: Levá

(45)

45

Zdroj: Lenka Drápalová

(46)

46

5.6.1 Porovnání

Písmo psané dominantní rukou má lehký sklon doleva, písmo psané nedominantní rukou je kolmé s lehkým sklonem vpravo. Pomocí pravítka jsem zjistil, že písmo psané levou rukou, je přibližně 5 milimetrů velké, pravou rukou je přibližně o 2 milimetry větší. Stejně jako u předchozích rukopisů jsou mezery mezi slovy stejné, v tomto případě je mezera v rozmezí 3-5 milimetrů. Při detailnější zkoumání písma pomocí lupy, jsem zjistil, že většina písmen má stejný tvar. Největší shody jsem zaznamenal u písmene O, kdy pisatel písmeno O v horní části nespojuje, dále u písmena S, L a J. Menší posobnost jsem zaznamenal u písmene N a D. Diakritická znaménka se také shodují, vyjma háčku u písmene Č ve slově ČÍST. Zóna střední, horní i dolní je i u tohoto rukopisu srovnatelná. Spojení písmen, respektive mezery mezi písmeny jsou u textu psaného nedominantní rukou přibližně o 2 milimetry větší.

Zajímavé bylo porovnání kresby, kde jsem oproti ostatním porovnání nezaznamenal velkou shodu. Dům nakreslen nedominantní rukou je stylově podobný, ale grafická úprava není příliš propracovaná. Tvar domu je podobný, o dost menší a velmi neobratně nakreslený.

Květiny nakreslené nedominantní rukou jsou v porovnání s květinami namalovanými dominantní rukou menší a velice neobratně nakreslené. Nacházím zde shody v podobě listů a stonků, ale květy se příliš neshodují.

5.6.2 Zhodnocení

Pisatelova dominantní ruka je levá. Při rozboru textu jsem u písma zjistil několik shodných rysů, dle kterých lze soudit, že písmo psané dominantní i nedominantní rukou je shodné. Pokud by došlo k osvojení písma, domnívám se, že oba texty by byly obdobné.