Neplatnost usnesení valné hromady Bakalářská práce

(1)

Bankovní institut vysoká škola Praha

Katedra práva

Neplatnost usnesení valné hromady

Bakalářská práce

Autor: Lenka Bártová

Právní administrativa v podnikatelské sféře

Vedoucí práce: JUDr. Aleš Rozehnal, Ph.D.

Praha Červen 2015

(2)

Prohlášení

Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a v seznamu uvedla veškerou pouţitou literaturu.

Svým podpisem stvrzuji, ţe odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámena se skutečností, ţe se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací.

Ve Starém Plzenci dne 29. 6. 2015 ...

Lenka Bártová

(3)

Poděkování

Tímto bych chtěla poděkovat vedoucímu bakalářské práce JUDr. Aleši Rozehnalovi, Ph.D.

za odborné vedení, ochotu a vstřícnost při zpracovávání této bakalářské práce.

(4)

Anotace

Při zpracování této bakalářské práce si kladu za cíl vymezit základní otázky týkající se vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady – základní principy, instituty a problematické okruhy. Nově přijatý Zákon o obchodních korporacích s sebou přinesl mnoho změn, které se dotkly také právní úpravy valné hromady jak společnosti s ručením omezeným, tak akciové společnosti, proto se budu zabývat nejen současnou úpravou, ale i úpravou předešlou, abych tak nastínila jednotlivé odlišnost.

Klíčová slova

valná hromada, společnost s ručením omezeným, akciová společnost, usnesení valné hromady, neplatnost usnesení

Annotation

The main aim of my bachelor thesis is to define basic questions about invalidity of the resolution of the General Meeting – basic principles, institutions and problematic areas. Newly adopted Business Corporations Act has brought many changes which affected legislation of the General Meeting concerning limited liability company as well as joint-stock company. Therefore I will focus not only on the current regulation, but I will view previous regulations as well, so that I can outline the differences.

Key words

general meeting, limited company, joint-stock company, resolution of the general meeting, invalidity of the resolution

(5)

5

Obsah

Obsah ... 5

Úvod ... 7

1. Valná hromada a právní povaha usnesení ... 9

1. 1 Valná hromada a působnost VH ... 9

1. 1. 1 Právní úprava valné hromady akciové společnosti ... 11

1. 1. 2 Právní úprava valné hromady společnosti s ručením omezeným ... 13

1. 2 Proces fungování valné hromady ... 14

1. 3 Jednání valné hromady ... 18

1. 4 Zápis z jednání valné hromady ... 19

1. 5 Účast na jednání valné hromady ... 20

1. 6 Usnášeníschopnost a přijímání usnesení valné hromady ... 22

1. 6. 1 Usnášeníschopnost valné hromady ve společnosti s ručením omezeným ... 22

1. 6. 2 Usnášeníschopnost valné hromady v akciové společnosti ... 23

1. 7 Přijímání usnesení per rollam... 24

1. 7. 1 Návrh rozhodnutí - forma ... 25

1. 7. 2 Náleţitosti návrhu ... 26

1. 7. 3 Zaslání návrhu ... 26

1. 8 Právní povaha usnesení ... 27

2. Vady usnesení valné hromady ... 28

2.1. Náležitosti usnesení ... 28

2. 2 Formální vady ... 29

3. Následky vadného usnesení ... 32

3.1 Platnost a účinnost ... 32

3.2. Neplatnost a nicotnost ... 34

3. 2. 1 Zdánlivost ... 36

4. Řízení o neplatnosti usnesení ... 38

4. 1 Lhůty ... 39

(6)

6

4. 2 Aktivní legitimace ... 40

4. 3 Pasivní legitimace ... 41

4. 4 Protest...42

4. 5 Důvody pro vyslovení neplatnosti ... 43

Závěr ... 47

Zdroje ... 49

(7)

7

Úvod

Zákon o obchodních korporacích s sebou přináší řadu změn, které se přirozeně dotýkají i valné hromady společnosti s ručením omezeným a akciové společnosti a prohlášení neplatnosti jejího usnesení. Vzhledem k aktuálnosti těchto změn bude práce pojednávat pouze o nynějším právním stavu, který však budu porovnávat i s právním stavem v době účinnosti zákona č. 513/1991 Sb. V první části této práce nastíním právní úpravu valné hromady akciové společnosti a společnosti s ručením omezeným a právní povahu usnesení valné hromady těchto kapitálových společností. Dále se v práci pokusím vymezit právní povahu valné hromady obou jednotlivých společností, působnost, proces fungování těchto orgánů.

Další část se bude zabývat vymezením práva společníků na účasti na valné hromadě a zároveň budou zohledněny minimální počty společníků (kvorum), jeţ musí být na valné hromadě přítomno, aby bylo moţné usnesení valné hromady přijmout. Valná hromada jako nejvyšší orgán společnosti zasluhuje naši pozornost nejen z důvodů teoretických, ale i praktických, neboť vzhledem k přijetí nové úpravy společností (konkrétně úprava s.r.o.), kdy je moţné zaloţit společnost s 1 Kč základního kapitálu, se moţnost zaloţit si vlastní společnost otevírá širšímu okruhu lidí.

V práci bude zmíněna i moţnost hlasování tzv. per rollam, neboť zákon o obchodních korporacích zakotvuje s drobnými úpravami oproti minulé úpravě rozhodování mimo valnou hromadu, stejně jako ho upravoval obchodní zákoník. V této kapitole se zabývám poţadavky, formálními náleţitostmi návrhu usnesení valné hromady.

Pozornost budu věnovat i otázce právní povahy usnesení valné hromady. Právní povaha usnesení valné hromady odráţí změny, které s sebou přinesl nový občanský zákoník, který změnil pojetí právnických osob v českém právním řádu. Právnické osoby nemají vlastní vůli, a proto není moţné, aby se na usnesení valné hromady nahlíţelo jako na právní jednání právnické osoby, protoţe ta sama jednat nemůţe. V kapitole věnující se právě právní povaze usnesení valné hromady bude představen i názor, ţe se o právní jednání jedná.

Následující část práce se bude věnovat (ne)platnosti usnesení valné hromady. Tato kapitola se bude zabývat úpravou zdánlivého právního jednání a neplatností právního jednání ve vztahu k usnesení valné hromady. Nutno zmínit, ţe z občanského zákoníku je zřejmé, ţe se jeho ustanovení o zdánlivém a neplatném právním jednání na usnesení valné hromady nepouţijí,

(8)

8

výslovně se k tomu vyjadřuje Zákon o obchodních společnostech a druţstvech (dále jen ZOK) § 45 odst. 3, který stanoví, ţe:

“Ustanovení občanského zákoníku o zdánlivém právním jednání, o neplatnosti právních jednání, omylu a následcích neplatnosti právního jednání se na rozhodnutí orgánu obchodní korporace s výjimkou povinnosti nahradit újmu způsobenou neplatným právním jednáním nepoužijí.“¹ Tato kapitola nastíní nejen současný vztah mezi občanským zákoníkem a zákonem o obchodních korporacích, ale také vliv nových institutů, jakými jsou zdánlivé rozhodnutí.

K dosaţení stanovených cílů práce pouţívám kombinaci několika metodologických postupů a uţívám pravidel formální logiky pro interpretaci pouţitých pramenů a relevantních právních norem. Vzhledem k nedávné rekodifikaci soukromého práva se taktéţ uchyluji k výkladu teleologickému, kdy v nově upravených ustanoveních Zákona o obchodních společnostech a druţstev (či případě v Občanském zákoníku) hledám smysl právní úpravy.

Omezená moţnost vycházení z literatury odpovídá skutečnosti, ţe nastalé změny po rekodifikaci soukromého práva jsou změnami novými a stále ještě málo prozkoumanými.

Ačkoliv se jiţ před účinností zákona o obchodních korporacích objevovala celá řada tištěných publikací i informací v elektronické podobě, správnost těchto informací ověří aţ jejich postupný vývoj a především postoje a judikatura soudů. Současná literatura o novém zákonu o obchodních korporacích vychází především z názorů autorů a soudních rozhodnutí přijatých podle stavu zákona č. 513/1991 Sb., jejichţ aplikace na novou právní úpravu je omezená, ne však vyloučená.

Základním zdrojem informací je tedy především důvodová zpráva k zákonu, jakoţ i zákon samotný a komentář k zákonu o obchodních korporacích. V případě institutů, jeţ byly upraveny i předchozí úpravou, je moţné vycházet z judikatury soudů tak, jak byla za účinnosti obchodního zákoníku prezentována. Proto se snaţím zamýšlet nad rozdíly minulé a současné úpravy a jejich budoucím odrazem v rozhodovací praxi soudů. Teoretické názory a právní výklad neurčitých právních pojmů se časem vyvine s ohledem na přijetí nových soudních rozhodnutí a vytvoření nových ustálených názorů, coţ bude otázka několika let.

1 § 45 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník.

(9)

9

1. Valná hromada a právní povaha usnesení

1. 1 Valná hromada a působnost VH

Právní úpravu problematiky valné hromady a právní povahy usnesení valné hromady značně ovlivnila dlouhodobě připravované rekodifikace soukromého práva. Zákon o obchodních korporacích (z. č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a druţstev, dále jen ZOK) vstoupil v účinnost 1. ledna 2014. Na rozdíl od zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, je ZOK věnován výhradně obchodním společnostem. Otázky obecnějšího charakteru, jako je upřesnění pojmu podnikatel, ustanovení a vznik právnické osoby, názvu právnické osoby, sídlo a jeho případné přemístění, obecné pojednání o orgánech právnických osob, jednání za právnickou osobu, její přeměnu a zánik upravuje zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen NOZ).

Přijetím nového občanského zákona a zákona o obchodních korporacích došlo k odstranění duplicity, která byla zákonu č. 40/1964 Sb. a zákonu č. 513/1991 Sb. vytýkána. Například otázky týkající se promlčení či závazkového práva jsou nyní upraveny jednotně v NOZ. Změnila se terminologie, kdy nově v souvislosti s obchodními společnostmi mluvíme o obchodních korporacích, které jsou upraveny v ZOK. Nová právní úprava se jeví jako jasnější a jednodušší.²

Vymezení obchodních společností upravuje § 1 odst. 2 ZOK, kdy stanovuje, ţe obchodní společnosti (dále jen společnost) jsou veřejná obchodní společnost, komanditní společnost, společnost s ručením omezeným a akciová společnost. Následovně je v tomto paragrafu za obchodní společnost označena evropská společnost a evropské hospodářské zájmové sdruţení.

Nutné je taktéţ vymezit právní povahu společnosti. Obchodní společnost je právnickou osobou (dále pouze PO), jeţ má právní způsobilost od svého vzniku do svého zániku, přičemţ vznik PO vzniká dnem zápisu do veřejného rejstříku. V této souvislosti je nutné rozlišovat termíny zaloţení a vznik obchodní společnosti. Vznikem dochází k zápisu do veřejného rejstříku (tj. obchodního rejstříku), na druhou stranu k zaloţení obchodní společnosti dochází jiţ sepsáním společenské

2 ŠTENGLOVÁ, I., HAVEL, B., CILEČEK, F., KUHN, P., ŠUK, P. Zákon o obchodních korporacích. Komentář.

1. vydání. Praha : C. H. Beck, 2013, s. 5.

(10)

10

smlouvy. Obchodní společnost tedy můţe nabývat práv a povinností, zavazovat se vlastním právním jednáním a být účastníkem řízení aţ ode dne zápisu do obchodního rejstříku.³

Zákon o obchodních korporacích rozděluje obchodní společnosti na dvě kategorie - společnosti osobní a kapitálové. Mezi základní rozdíly v rámci společností osobních a kapitálových patří především otázka ručení za závazky společnosti a osobní účast společníků na řízení společnosti. Zatímco všichni nebo alespoň někteří společníci osobních společností ručí za splnění povinností společnosti neomezeně, a to celým svým majetkem a navzájem společníci kapitálových společností neručí za splnění povinností společnosti za trvání společnosti vůbec nebo je jejich ručení určitým způsobem omezeno. Dalším rozdílem, který je ovšem spíše rozdílem doktrinální povahy patří osobní účast společníků na řízení osobních společností proti účasti prostřednictvím k tomu účelu zřízeného orgánu u kapitálových společností, povinnost podílet se na podnikání kapitálových společností majetkově předem určeným vkladem do společnosti, kterou společníci osobních společností, s výjimkou komanditistů, nemají, a to, ţe zánik účasti neomezeně ručícího společníka v osobní společnosti způsobuje zásadně ze zákona její zánik, který však mohou zbývající společníci ve vzájemné dohodě odvrátit, zatímco na trvání kapitálové společnosti ukončení účasti společníka takový vliv nemá.⁴

V teorii se zpravidla pouţívá přesnější rozdělení obchodních společností, podle kterého komanditní společnost a poté především společnost s ručením omezeným nepatří do ţádné z uvedených skupin. Tyto obchodní společnosti jsou povaţované za společnosti sui genesis, které nepatří do ţádné z kategorií a vykazují smíšený charakter. Prosazují se u nich jak prvky osobních, tak kapitálových společností. Toto odlišování je však v mnohém pouze teorie, protoţe mají-li všechny obchodní korporace právní osobnost, nemá odlišování valný význam.⁵

Obecná úprava orgánů obchodních společností je obsaţena v NOZ v rámci ustanovení orgánů PO v § 151 a násl., pouţití ustanovení NOZ ve vztahu k orgánům obchodních korporací vychází ze vzájemného poměru ZOK a NOZ, kdy NOZ je subsidiárním zákonem k ZOK.

V těchto ustanoveních je např. vymezen individuální a kolektivní orgán, problematika voleného orgánů PO. Další úprava orgánů je jiţ obsaţena přímo v ZOK a to jak v rámci obecných

3 SVEJKOVSKÝ, J., DEVEROVÁ, L. a kol. Právnické osoby v novém občanském zákoníku. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2013, s. 26 - 28

4 Důvodová zpráva k ZOK [online]. 2012 [cit. 2014-7-22]. Dostupné z: <http://

http://obcanskyzakonik.justice.cz/fileadmin/Duvodova-zprava-k-ZOK.pdf/>.

(11)

11

ustanovení, které se vztahují na všechny druhy obchodních korporací - ustanovení § 44 a násl.

ZOK, tak jednotlivě v rámci zvláštních úprav jednotlivých obchodních korporací.

Valná hromada je nejvyšším orgánem v kapitálovém druţstvu - oproti osobní společnosti, ve které nejvyšším orgánem jsou všichni společníci nebo oproti druţstvu, kde nejvyšším orgánem je členská schůze.

1. 1. 1 Právní úprava valné hromady akciové společnosti

Valná hromada je kolektivním orgánem, jehoţ členy jsou všichni akcionáři. Na rozdíl od ostatních orgánů společnosti, tedy představenstva či dozorčí rady, ovšem valná hromada není orgánem stálým. Naopak je svolávána vţdy na konkrétní jednání. Účast na valné hromadě je jedním ze základních osobních práv akcionáře, jakoţto právo akcionáře podílet se na činnosti společnosti. Ve většině případů je valná hromada obligatorně zřizovaný orgán akciové společnosti.

Jedinou výjimkou je situace, kdy všechny akcie společnosti vlastní jediná osoba. V takové tzv. jednočlenné společnosti totiţ vykonává působnost valné hromady v souladu s § 11 a 12 ZOK její jediný akcionář, který rozhoduje v otázkách, ve kterých by se jinak muselo být přijato usnesení valné hromady.⁶

Nová právní úprava ZOK zavádí do obchodního práva moţnost výběru vnitřní struktury akciové společnosti. Zakladatelé akciové společnosti se tak při zaloţení mohou rozhodnout, zda vyuţijí systém dualistický nebo monistický, a to po vzoru italské a francouzské právní úpravy.

Dualistický systém vnitřní struktury společnosti je, jak jiţ vyplývá z jeho názvu, postaven na rozdělení působnosti řídící a kontrolní mezi dva různé orgány společnosti. V takové akciové společnost je pak dle § 396 odst. 1 ZOK, vedle valné hromady, zřízen zvláštní orgán řídící a zvláštní orgán kontrolní, respektive představenstvo a dozorčí rada.⁷

V klasickém pojetí monistického systému vnitřní struktury akciové společnosti je působnost řídící i kontrolní svěřena jedinému orgánu, přičemţ, aţ uvnitř tohoto orgánu dochází k určitému rozdělení obou funkcí. Monistický model je typickým zejména pro angloamerické právní prostředí a v kontinentálním právním prostředí se uplatňuje například ve francouzské

6 ŠTENGLOVÁ, I., DĚDIČ, J., KŘÍŢ, R. Akciové společnosti. 5. vyd. Praha: C. H. Beck, 2003, s. 306.

7 BĚLOHLÁVEK, A. J. a kol. Komentář k zákonu o obchodních korporacích. 1. vyd. Plzeň: Aleš Čeněk, 2013.

(12)

12

právní úpravě akciové společnosti. Monistický systém ovšem není v českém právním řádu ţádnou novinkou. Moţnost volby mezi dvěma systémy řízení akciové společnosti byla moţná jiţ před účinností ZOK. Tato moţnost byla totiţ zavedena zákonem č. 627/2004 Sb. o evropské společnosti, který byl přijat na základě nařízení Rady (ES) č. 2157/2001 z 8. října 2001 o statutu evropské společnosti (SE). Z úpravy tohoto nařízeni nicméně vychází i ZOK. V obou systémech zůstává nejvyšším orgánem společnosti valná hromada.⁸

Podle ustanovení § 402 ZOK svolává valnou hromadu představenstvo, případně jeho člen, a to za předpokladu, ţe představenstvo valnou hromadu nesvolá a zákon její svolání vyţaduje.

Období, ve kterém má být svolávána valná hromada mohou určovat stanovy společnosti, zákon však stanoví kogentní pravidlo, ţe valnou hromadu je zapotřebí svolat nejméně jednou za účetní období. Členové představenstva jsou povinni se jednání valné hromady účastnit, jestliţe jim v tom nebrání závaţné důvody. Pokud se ovšem jednání valné hromady neúčastní, nemůţe být tato skutečnost sama o sobě důvodem pro vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady.⁹

Valná hromada, jak uţ to vyplývá z jejího postavení, jakoţto nejvyššího orgánu společnosti, jehoţ prostřednictvím akcionáři vykonávají své právo podílet se na řízení společnosti, projednává strategické záleţitosti přesahující běţné otázky jejího kaţdodenního ţivota. Ostatně, valná hromada je uţ z povahy věci, vzhledem k četnosti a délce jejího zasedání, vhodná pouze k rozhodování určitých zásadních otázek, nehledě na nákladnost jejího případného častějšího svolávání. Valná hromada, jakoţto orgán kolektivní, rozhoduje o záleţitostech svěřených do její působnosti ve sboru, většinovým způsobem. Valná hromada akciové společnosti si nemůţe, na rozdíl od valné hromady společnosti s ručením omezeným, atrahovat rozhodování otázek do její působnosti zákonem či stanovami nesvěřených. Z toho plyne, ţe valná hromada smí rozhodovat pouze o otázkách svěřených ji zákonem či na jeho základě stanovami společnosti.¹⁰

Valná hromada je orgánem, který má převáţně vnitřní působnost. Valná hromada tedy nemůţe jednat jménem společnosti v právních vztazích. Základní výčet záleţitostí svěřených zákonem do působnosti valné hromady obsahuje ustanovení § 421 odst. 2 ZOK pod písmeny a)

8 ČERNÁ, S. Obchodní právo. Akciová společnost. Praha: ASPI-Wolters Kluwer, 2006, s. 218-221.

9 HAVEL, B. Zákon o obchodních korporacích s aktualizovanou důvodovou zprávou a rejstříkem. Ostrava: Sagit, 2012, s. 162–171.

10 BĚLOHLÁVEK, A. J. a kol. Komentář k zákonu o obchodních korporacích. 1. vyd. Plzeň: Aleš Čeněk, 2013, s. 1721–1730.

(13)

13

aţ p). Jedná se např. o rozhodnutí týkající se změny stanov, volby a odvolávání členů orgánů společnosti či důleţitá ekonomická rozhodnutí v ţivotě společnosti. Jak ale vyplývá z ustanovení

§ 421 odst. 2 písm. p) ZOK, jedná se o výčet demonstrativní a další ustanovení rozšiřující působnost valné hromady můţeme nalézt i na jiných místech ZOK, nebo mohou být, za podmínky, ţe tím nebude porušeno některé z kogentních ustanovení ZOK, svěřeny akciové společnosti jejími stanovami. Je tedy na úvaze zakladatelů či akcionářů společnosti, které otázky nad rámec zákona svěří na úkor ostatních orgánů valné hromadě. Mimo výše uvedené mohou rozhodování některých otázek svěřit valné hromadě také jiné právními předpisy.¹¹

1. 1. 2 Právní úprava valné hromady společnosti s ručením omezeným

Valná hromada společnosti s ručením omezeným je obdobně jako valná hromada akciové společnosti kolektivním orgánem. Je jedním ze dvou orgánů, který společnost s ručením omezeným vytváří. Dle ustanovení § 151 odst. 1 NOZ členové valné hromady za společnost rozhodují a nahrazují její vůli. Valnou hromadu tvoří všichni společníci. Zákon o obchodních korporacích oproti zákonu č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, pojetí valné hromady příliš nemění.

Při vymezení působnosti valné hromady podle ZOK je třeba přihlédnout k ustanovení

§ 163 NOZ, které stanoví, ţe veškerá působnost, kterou zákon nebo společenská smlouva nesvěřuje jiným orgánům společnosti, náleţí jednatelům. Do působnosti valné hromady tedy patří jen ty záleţitosti, které jsou jí svěřeny na základě zákona, společenskou smlouvou nebo které si valná hromada vyhradí k rozhodování na základě zákonné moţnosti obsaţené v ust. § 190 odst. 3 ZOK.¹²

Do působnosti valné hromady, určené ustanovením § 190 ZOK, podle kterého do působnosti tohoto orgánu tak patří rozhodování o změně obsahu společenské smlouvy, určí-li tak společenská smlouva nebo zákon, nedochází-li k ní na základě zákona, rozhodování

11 ZOK sice výslovně tuto moţnost neobsahuje, ale za pouţití základních výkladových pravidel je nutné takový závěr připustit. Srovnej Důvodová zpráva k zákonu č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a druţstvech.

[online]. [cit.2013-10-25]. Dostupné z: http://obcanskyzakonik. justice.cz/fileadmin/Duvodova-zprava- NOZkonsolidovana-verze.pdf.

12 § 190 ZOK

(14)

14

o změnách výše základního kapitálu nebo o připuštění nepeněţitého vkladu či o moţnosti započtení peněţité pohledávky vůči společnosti proti pohledávce na splnění vkladové povinnosti, volba a odvolání jednatele, případně dozorčí rady, byla-li zřízena, volba a odvolání likvidátora, určí-li tak společenská smlouva, schvalování udělení a odvolání prokury, ledaţe společenská smlouva určí jinak, rozhodování o zrušení společnosti s likvidací, určí-li tak společenská smlouva, schvalování řádné, mimořádné, konsolidované účetní závěrky a v případech, kdy její vyhotovení stanoví jiný právní předpis, i mezitímní účetní závěrky, rozdělení zisku nebo jiných vlastních zdrojů a úhrady ztrát, rozhodnutí o přeměně společnosti, ledaţe zákon upravující přeměny obchodních společností a druţstev stanoví jinak, schválení převodu nebo zastavení závodu atd.¹³

Valná hromada si na rozdíl od valné hromady akciové společnosti můţe navíc vyhradit i rozhodování případů, které podle zákona o obchodních korporacích náleţí do působnosti jiného orgánu společnosti. Jestliţe valná hromada rozhodne o věci, o které jí nepřísluší rozhodovat, takovéto rozhodnutí nemá ţádné právní účinky, a to jak v rámci společnosti, tak i vůči třetím osobám.¹⁴

1. 2 Proces fungování valné hromady

Valná hromada není stálým orgánem, ale schází se pouze z určitého důvodu, např.

uplynutí určitého vymezeného času, nebo náhle nastalá potřeba. Přitom právě její řádné svolání je jedním ze základních předpokladů k tomu, aby valná hromada mohla řádně proběhnout a rozhodovat otázky svěřené ji do působnosti. Jak jiţ bylo dříve vymezeno, dochází na jejím zasedání k rozhodování nejdůleţitějších otázek fungování společnosti. Obecně lze za svolání valné hromady povaţovat všechny kroky svolavatele učiněné vůči společníkům, tak aby se valná hromada mohla v určitém termínu a místě konat. Jedná se o poměrně sloţitý proces, který můţe, hlavně v případě velkých akciových společností, zabrat i několik měsíců. Valná hromada

13 Obdobně. ELIÁŠ, K. Působnost valné hromady společnosti s ručením omezeným. Právní praxe v podnikání, 1997, č. 2, s. 1.

14 DVOŘÁK, T. Společnost s ručením omezeným. 2. vyd. Praha: ASPI, a. s., 2005, s. 219.

(15)

15

ale nemůţe být svolána kdykoli a kýmkoli, nýbrţ pouze subjekty k tomu ze zákona oprávněnými a jen z důvodů a způsobem zákonem stanoveným.¹⁵

Samotná právní úprava svolávání valných hromad v ZOK vymezuje zejména orgány oprávněné valnou hromadu svolat, důvody pro svolání valné hromady a konečně náleţitosti řádného ohlášení konání valné hromady. Ve většině případů vychází ZOK z úpravy Obchodního zákoníku (dále jen ObchZ) a nepřináší mnoho zásadních změn. Určité dílčí změny však nalézt můţeme například v zákonné úpravě pozvánky na valnou hromadu, jejího obsahu a publikace.¹⁶

Nejčastějším svolavatelem valné hromady akciové společnosti, jak vyplývá z dikce ustanovení vymezujících důvody pro svolání valných hromad, zejména § 402 ZOK, je představenstvo. Představenstvo, jakoţto kolektivní orgán rozhodne o svolání valné hromady většinovým způsobem ve sboru, platí tedy, ţe představenstvo musí o svolání valné hromady rozhodnout většinou hlasů na zasedání přítomných členů. Představenstvo má tedy v zákonem stanovených případech právo a většinou i tomu odpovídající povinnost valnou hromadu svolat.

Dále pravomoc svolat valnou hromadu akciové společnosti má dozorčí rada ke svolání valné hromady je upravena v § 404 ZOK.

Osob oprávněných ke svolání valné hromady společnosti s ručením omezeným je celá řada. Osobou, která bude za standardních okolností svolávat valnou hromadu nejčastěji, bude jednatel společnosti. Další skupinou osob oprávněných ke svolání jsou společníci. Ti podle ust.

§ 187 odst. 2 ZOK mohou sami svolat valnou hromadu v případě, ţe jejich předchozí ţádosti nebylo ze strany jednatelů vyhověno. ¹⁷

Důvodem pro obligatorní svolání valné hromady akciové společnosti je úpadek společnosti, ţádost akcionáře, uplynutí času či jiné zákonné důvody. Pro řádné fungování akciové společnosti totiţ musí být valná hromada svolávána v určitých pravidelných intervalech, zákonné minimum je upraveno § 402 odst. 1 ZOK, dle kterého musí být valná hromada svolána alespoň

15 HAVEL, B. Zákon o obchodních korporacích s aktualizovanou důvodovou zprávou a rejstříkem. Ostrava: Sagit, 2012, s. 162–171.

1. Vydání. Praha : C. H. Beck, 2013, s. 347.

(16)

16

jednou za účetní období.¹⁸ Častější svolávání valné hromady je moţné a zákon ho ponechává na vůli akcionářů vyjádřené ve stanovách společnosti, pro akcionáře se jedná se o jednu ze ZOK poskytnutých moţností, jak více ovlivňovat fungování společnosti. Dalším důvodem pro svolání valné hromady je i ţádost akcionáře, přičemţ toto právo je dle § 366 ZOK, jedním z kogentně vymezených práv náleţejících kvalifikovaným akcionářům. Jedná se o opatření slouţící k ochraně akcionářů. Dalšími jsou např. právo na zařazení bodu na pořad jednání valné hromady, nebo právo na přezkum jednání představenstva dozorčí radou. Prostřednictvím těchto práv kvalifikovaných akcionářů dochází k praktickému uplatnění některých klíčových zásad práva obchodních společností, například zásady ochrany menšinových společníků a zásady ochrany společníků před zneuţitím funkce orgány společnosti. Zásadní je v tomto případě vymezit samotný pojem kvalifikovaného akcionáře, upravený v ustanovení § 365 ZOK. Obligatorní svolání valné hromady ukládá § 403 odst. 2 ZOK i v případě, ţe se společnost dostane do závaţných hospodářských problémů. Představenstvu je pak uloţena povinnost jejího svolání bez zbytečného odkladu¹⁹.

Důvodů pro svolání valné hromady společnosti s ručením omezeným je několik, přičemţ některé mají za následek povinnost svolat valnou hromadu a jiné jsou pouhou moţností. Je moţné tedy tyto důvody označit za obligatorní a za fakultativní.²⁰

První obligatorní důvod valné hromady normuje ustanovení § 181 odst. 1 ZOK. Obdobě jako u důvodů svolání valné hromady akciové společnosti, i valná hromada společnosti s ručením omezeným musí být svolána alespoň jednou za účetní období, a to jednatelem, který je v tomto případě osobou oprávněnou, resp. povinnou. Pokud bude společenská smlouva obsahovat úpravu, podle které se bude vyţadovat vyšší frekvence konání valných hromad, neţ stanoví zákon, bude nepochybně jednatel nucen svolat valnou hromadu tak často, jak mu určí smlouva. Obdobě je upravena povinnost svolání valné hromady v okamţiku, kdy společnosti hrozí úpadek.

18 Účetním obdobím je nutno rozumět dle Zákona o účetnictví (dále ZoÚ) nepřetrţitě po sobě jdoucích 12 měsíců.

Účetní období se obvykle kryje s kalendářním rokem, nicméně můţe být uplatňován i rok hospodářský, coţ je účetní období, které můţe začínat pouze prvním dnem jiného měsíce, neţ je leden. Viz § 2 odst. 3 ZoÚ.

19 BĚLOHLÁVEK, A. J. a kol. Komentář k zákonu o obchodních korporacích. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2013, s. 572.

20 Tamtéţ, s. 574.

(17)

17

V takovém případě, jakmile tuto skutečnost jednatel zjistí, je povinen neotálet a postupovat v souladu s ust. § 182 ZOK a svolat valnou hromadu bez zbytečného odkladu. ²¹

Dále je nutné valnou hromadu svolat v případě, kdy společnost jednatele nemá anebo jednatel dlouhodobě neplní své povinnosti (ust. § 183 ZOK). Podstatné zde bude naplnit definici dlouhodobosti. V tomto případě má právo svolat valnou hromadu kterýkoli společník. Pokud bude ve společnosti zřízena dozorčí rada, rovněţ ona svolá valnou hromadu, pokud to vyţadují zájmy společnosti (ust. § 183 ZOK věta druhá).²²

Právo svolat valnou hromadu náleţí rovněţ tzv. kvalifikovanému společníkovi (ust. § 187 ZOK). Nově je třeba také valnou hromadu svolat v případě, kdy jednatel společnosti vyuţije svého práva a poţádá valnou hromadu o udělení pokynu k obchodnímu vedení v souladu s ustanovením § 51 odst. 2 ZOK. Mezi další případy nutnosti svolání valné hromady patří případy, má-li být (či byla-li) uzavřena některá ze smluv, podléhajících informační povinnosti ve vztahu k valné hromadě.²³ Jednatelé společnosti mohou svolat valnou hromadu rovněţ z důvodů, které zákon explicitně nezmiňuje. Tyto důvody mohou být stanoveny jednak ve společenské smlouvě či naopak, nemusí být uvedeny ani tam. Ačkoli to z právní úpravy ZOK neplyne, můţe jednatel svolat mimořádnou valnou hromadu prakticky kdykoli. Uvedený postup však předpokládá, ţe záleţitost náleţí do obligatorní nebo fakultativní působnosti valné hromady.²⁴

Jak uţ vyplývá z povahy kapitálových společností, mohou společníci/akcionáři vykonat svá práva podílet se na řízení a kontrole společnosti právě prostřednictvím účasti na valné hromadě. Právo účastnit se valné hromady je jedním z práv spojených s akcií, přičemţ se jedná, jak jiţ bylo dříve zmíněno, o právo samostatně nepřevoditelné. Jde o právo se zvláštním postavením mezi ostatními právy, neboť povětšinou pouze skrze účast na valné hromadě je moţno realizovat další práva vztahující se k řízení společnosti, jako je např. právo hlasovací, právo na vysvětlení nebo právo uplatňovat návrhy a protinávrhy. Právě z těchto důvodů je

22 Tamtéţ, s. 357.

23 Jedná se o např. smlouvu mezi společností a členem orgánu nebo smlouvu o zajištění závazků člena orgánu (§ 55 a 56) nebo poskytnutí souhlasu valné hromady, smlouvu o výkonu funkce (§ 59), smlouvu o převodu či zastavení závodu nebo jeho části, smlouvu o tiché společnosti či finanční asistenci (§ 190 odst. 2) nebo smlouvu o převodu podílu (§ 208 odst. 1).

24 Stejný závěr byl dovozen jiţ dříve v reţimu ObchZ, např. BARTOŠÍKOVÁ, M., ŠTENGLOVÁ, I. Společnost s ručením omezeným. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2006, s. 195.

(18)

18

důleţitá podrobná právní úprava svolávání valné hromady, která zaručuje co nejširší informace o konání valné hromady. Za účast na valné hromadě nelze však povaţovat pouhé samotné, osobní, dostavení se. Společník/akcionář se můţe zúčastnit i pomocí technických prostředků nebo vyuţitím institutu zastoupení.²⁵

1. 3 Jednání valné hromady

Z hlediska průběhu valné hromady akciové společnosti, je zásadní stanovený pořad jejího jednání, tedy seznam bodů, jeţ mají být na zasedání valné hromady projednány. Jedná se opět o jednu z obligatorních náleţitostí pozvánky dle § 407 odst. 1 písm. d) ZOK, a to náleţitost zásadní důleţitosti, neboť pro akcionáře představuje vodítko ke zjištění toho, co bude plánovaná valná hromada projednávat a rozhodovat. V krajním případě si lze představit situace, kdy akcionář po zhlédnutí pozvánky na valnou hromadu usoudí, ţe body zařazené na její pořad jsou pro něj nedůleţité a v návaznosti na to se jí nezúčastní. Z hlediska právní jistoty a ochrany akcionářů je proto důleţitá zásada neměnnosti a závaznosti stanoveného pořadu jednání.

Záleţitosti zařazené na pořad jednání valné hromady mohou být z pořadu probíhající valné hromady akciové společnosti rovněţ vyloučeny. Co se týče jednotlivých bodů pořadu jednání, tak tyto musí být stanoveny dostatečně určitě a srozumitelně, tak aby měl akcionář dostatek informací a mohl se rozhodnout, zda se jednání zúčastní a případně se na jednání důkladně připravit. Na informovanost akcionářů a pořadem jednání navazuje obligatorní obsahová náleţitost pozvánky na valnou hromadu, a to návrh usnesení a jeho zdůvodnění dle §407 odst. 1 písm. f) ZOK.²⁶

ZOK normuje průběh zasedání valné hromady společnosti s ručením omezeným v ust. § 188 ZOK. Podle tohoto ustanovení valná hromada zvolí svého předsedu a zapisovatele a přítomní společníci se zapíší nejdříve do listiny přítomných s uvedením zákonných náleţitostí.

Valná hromada rozhoduje usnesením. Společníci by měli mít zásadně rovnou moţnost uplatňovat práva spojená s vlastnictvím jejich podílu (§ 212 odst. 1 NOZ). Na valné hromadě se mohou vyjadřovat i jiné osoby jako např. jednatel, člen dozorčí rady nebo likvidátor. Nemohou však

25 HEJDA, J., ČÁP, Z., JAHELKA, P. a kol. Zákon o obchodních korporacích: výklad jednotlivých ustanovení včetně návaznosti na české a evropské předpisy. Praha: Linde, 2013, s. 446.

(19)

19

hlasovat a z tohoto důvodu jejich hlas má poradní charakter.²⁷ Na závěr konání valné hromady je nutno pořídit zápis z jejího jednání (§ 188 odst. 3 ZOK), který nadále nevyhotovuje jednatel (tak jak to platilo dle dřívější právní úpravy - § 129 odst. 4 ObchZ), nýbrţ zapisovatel.

1. 4 Zápis z jednání valné hromady

Zápis z jednání valné hromady slouţí k zachycení průběhu jejího jednání. Jedná se o zásadní právní dokument. Úprava zápisu z jednání valné hromady akciové společnosti je upravena v ustanovení § 423 odst. 1 ZOK. Dle tohoto ustanovení má vyhotovení zápisu na starost zapisovatel volený valnou hromadou či určený jejím svolavatelem. V osobě zodpovědné za tvorbu zápisu z jednání valné hromady se úprava ZOK rozchází s předchozí úpravou, která povinnost vyhotovení zápisu z jednání svěřovala představenstvu. Zápis musí být vyhotoven ve lhůtě 15 dnů ode dne ukončení valné hromady a rovněţ v této lhůtě musí být kompletní předán představenstvu, které jej má povinnost archivovat a zároveň uveřejnit na internetových stránkách společnosti.

Hotový zápis musí být podepsán předsedou valné hromady a ověřovatelem či ověřovateli zápisu, pokud není předseda zvolen, podepisuje zápis místo něj svolavatel. V zápise z jednání valné hromady musí být zachyceny alespoň náleţitosti vypočtené § 423 odst. 2 ZOK, tedy sídlo a firma společnosti, místo a doba konání valné hromady, jméno předsedy, zapisovatele, ověřovatelů zápisu a osob pověřených sčítáním hlasů, popis projednání jednotlivých záleţitostí zařazených na pořad valné hromady, usnesení valné hromady s uvedením výsledků hlasování a konečně, pokud o to protestující poţádá, i obsah protestu akcionáře, člena představenstva nebo dozorčí rady týkajícího se usnesení valné hromady. Jedná se o výčet minimálních náleţitostí zápisu, další mohou být poţadovány přímo ZOK nebo zákonem jiným.²⁸ Dále by měla být věnována zvýšena pozornost zaznamenání popisu projednávání jednotlivých záleţitostí, procesu přijímání rozhodnutí valné hromady včetně výsledků hlasování a podaných protestů. Vzhledem k výsledkům hlasování, je vhodné uvést průběh hlasování co nejpodrobněji - tedy počet hlasů pro, počet hlasů proti, počet hlasů, který se zdrţel hlasování. Jelikoţ počet akcionářů můţe být

27 DVOŘÁK, T. Společnost s ručením omezeným. 3. vydání. Praha: ASPI, 2008, s. 216.

(20)

20

v průběhu konání valné hromady různý, měl by být, pokud to není podrobně zaneseno v listině přítomných, i v zápisu z jednání zachycen počet hlasů, které se v době přijímání usnesení účastnil valné hromady. V určitých situacích můţe být nadto vyţadováno, aby zápis obsahoval i jména akcionářů hlasujících pro a proti určitému usnesení valné hromady.²⁹ Právní úprava zápisu z jednání valné hromady společnosti s ručením omezeným je stručnější a je obsaţena v § 188 a násl. ZOK. Zápis z jednání valné hromady společnosti s ručením omezeným vyhotovuje zapisovatel a to do 15 dnů od jejího ukončení a bez zbytečného odkladu ho na náklady společnosti zašle všem společníkům. Tím je dána objektivní moţnost společníkům, kteří se nezúčastnili valné hromady, aby se seznámili s jiţ přijatým usnesením.³⁰ ZOK taktéţ obsahuje minimální obsah zápisu. K zápisu jsou taktéţ přiloţeny návrhy, prohlášení a listiny přítomných.

1. 5 Účast na jednání valné hromady

Zákon o obchodních korporacích nepřináší z hlediska právního postavení valné hromady podstatné změny. Nový zákon ovšem přináší změny ohledně způsobu hlasování, kdy zákon o obchodních korporacích nově připouští korespondenční moţnost hlasování. V porovnání se starou úpravou se nově upustilo od rozlišování valné hromady na řádnou a mimořádnou.

Nicméně zákon o obchodních korporacích stále rozlišuje valnou hromadu na řádnou a náhradní.

Způsob jednání valné hromady či omezení hlasovacích práv zůstalo nezměněno. Novinku ovšem představuje moţnost promlčení práva u vypořádání menšinového akcionáře. ³¹

Zákon o obchodních korporacích výslovně stanoví, ţe: „Akcionář je oprávněn účastnit se valné hromady a hlasovat na ní.“³² Právo účastnit se jednání valné hromady patří mezi základní práva všech akcionářů. Toto právo není samostatně převoditelné, neboť nejde o majetkové právo ve smyslu § 281 odst. 2 ZOK. Právo účastnit se jednání valné hromady je přímo spojené s akcií

29 Tímto se podrobněji zabýval Nejvyšší soud ve svém rozhodnutím - sp. zn. 29 Odo 41/2002.

30 Na tomto místě je vhodné poznamenat, ţe pokud nebude společník přebírat korespondenci na oznámené adrese, půjde případná prekluze jeho práva výlučně k jeho tíţi. Po uplynutí lhůty jednoho roku od přijetí jiţ nelze usnesení ţádným způsobem napadat s ohledem na právní jistotu vzniklých vztahů.

31 MINISTERSTVO SPRAVEDLNOSTI ČR. Důvodová zpráva k zákonu o obchodních korporacích. In: Justice.cz [online]. 2013–2014. Dostupné z: http://obcanskyzakonik.justice.cz/fileadmin/Duvodova-zprava-k-ZOK.pdf.

32 § 353 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a druţstvech (zákon o obchodních korporacích).

(21)

21

(§ 256 odst. 1 ZOK). ³³ Právo účastnit se valné hromady náleţí i těm akcionářům, jeţ nemohou vykonávat hlasovací právo (§ 426 ZOK a § 427 ZOK), stejně tak jako akcionářům vlastnícím akcie, s nimiţ hlasovací právo spojeno není (např. prioritní akcie).³⁴

Právo akcionáře účastnit se valné hromady je nutno odlišovat od ostatních práv akcionáře, jeţ jsou realizovány v souladu s § 398 odst. 1 ZOK, stejně tak jako je třeba odlišovat toto právo od hlasování. Podílení se na řízení společnosti a s tím spojená moţnost hlasovacího práva je umoţněna pouze těm akcionářům, kteří se valné hromady účastní. Samotná účast je tedy předpoklad pro výkon hlasovacího práva a popřípadě výkon dalších práv akcionářů. Akcionáři mají moţnost se kromě osobní účasti nechat zastoupit prostřednictvím zástupce, jak umoţňuje

§ 399 ZOK. Pokud se akcionář chce účastnit jednání valné hromady osobně, musí prokázat, ţe je k rozhodnému dni akcionářem dané společnosti.

Plná moc slouţící k zastoupení na jednání valné hromady musí být udělena osobně a je nutné, aby z ní vyplýval časový rozsah zastoupení. Pokud akcionář v plné moci datum neuvede, pak se dovozuje, ţe plná moc byla udělena pouze na nejbliţší valnou hromadu. Plná moc musí splňovat poţadavky § 398 věty druhé ZOK, který zmocněnce opravňuje k účasti na valné hromadě a k výkonu všech práv, která zastoupenému akcionáři svědčí.

Účast znamená fyzickou přítomnost akcionáře či zástupce v prostoru, kde se valná hromada koná. Výjimkou je hlasování s vyuţitím technických prostředků, kdy akcionář je povaţován za přítomného na jednání valné hromady i přesto, ţe není fyzicky v místnosti přítomen. Tuto výjimku však musí výslovně upravovat stanovy společnosti. V tomto případě je akcionář přítomen ve smyslu § 156 odst. 1 věty druhé NOZ.³⁵

Předpokladem přijímání rozhodnutí ve smyslu § 412 ZOK na zasedání valné hromady je účast akcionářů, kteří vlastní akcie, jejichţ jmenovitá hodnota dosahuje alespoň 30 % základního kapitálu (stanovy mohou stanovit i jinou hranici). Tomuto pravidlu se nepodřizuje náhradní valná hromada, kde přijímání rozhodnutí není omezeno hranicí počtu akcionářů, stanovy ovšem mohou toto ustanovení upravit.

1. vydání. Praha : C. H. Beck, 2013.

34 Tamtéţ.

(22)

22

1. 6 Usnášeníschopnost a přijímání usnesení valné hromady

Přijímání rozhodnutí na jednání valné hromady je omezeno minimální hranicí počtu jejích členů tzv. kvorem (kvorum), tj. hranicí stanovenou ať uţ zákonem nebo zakladatelským právním jednáním. Tato hranice minimálního počtu členů určuje usnášeníschopnost kolektivního orgánu a je obecně vymezena pro kolektivní orgány, tj. orgány právnických osob, jeţ jsou tvořeny více členy v ustanovení občanského zákoníku (§ 152 odst. 1 NOZ). Obecné pravidlo pro určení usnášeníschopnosti tedy přináší občanský zákoník v § 156 odst. 1 věta druhá, jeţ stanoví, ţe kolektivní orgán je „schopen usnášet se za přítomnosti nebo jiné účasti většiny členů“.³⁶

1. 6. 1 Usnášeníschopnost valné hromady ve společnosti s ručením omezeným

Zákon o obchodních korporacích specifikuje usnášeníschopnost valné hromady jako kolektivního orgánu s ohledem na specifika jednotlivých společností. Ve společnosti s ručením omezeným se počet hlasů jednotlivého společníka odvíjí od výše jeho vkladu. Počet hlasů se tak liší dle výše vkladu společníka. Kvorum, jeţ zákon vyţaduje pro společnost s ručením omezeným je stanoveno § 169 ZOK. Na základě tohoto ustanovení je moţné dovodit, ţe v případě společnosti s ručením omezeným není rozhodující počet společníků, ale počet hlasů, jimiţ disponují. ³⁷

Zmíněná úprava stanoví, ţe: „Neurčí-li společenská smlouva jinak, je valná hromada schopná se usnášet, jsou-li přítomni společníci, kteří mají alespoň polovinu všech hlasů. Každý společník má jeden hlas na každou 1 Kč vkladu, ledaže společenská smlouva určí jinak.

Při posuzování schopnosti valné hromady se usnášet se nepřihlíží k hlasům společníků, kteří nemohou vykonávat hlasovací právo.“³⁸

Vzhledem k snaze zákonodárce o co moţná největší dispozitivnost ustanovení, je moţné i v tomto případě stanovit odchylnou úpravu prostřednictvím společenské smlouvy. Zmíněnou moţnost dovozujeme z první věty, jeţ stanoví: „neurčí-li společenská smlouva jinak…“.³⁹

36 Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník.

(23)

23

Společenská smlouva můţe určit niţší, ale i vyšší počet hlasů, jeţ jsou nutné k ustanovení usnášeníschopné valné hromady. Kvorum můţe být také vázáno nikoliv na počet společníků, kteří se valné hromady účastní. Zmíněná moţnost se odchyluje od bývalého obchodního zákoníku, jeţ určoval, ţe upravit si kvorum je moţné pouze stanovením vyššího počtu hlasů.⁴⁰

Jak stanoví zákon, tak se nepřihlíţí k účasti těch, kteří nemohou své hlasovací právo vykonávat. Omezení hlasovacího práva se týká záleţitostí stanovených v § 173 odst. 1 písm. a) aţ c) ZOK, neboť při rozhodování o záleţitostech, k němuţ nemá účastník své hlasovací právo omezeno, se k takovému účastníkovi přihlíţí a kvorum se posuzuje s ohledem na jeho účast.

V případě přijímání rozhodnutí způsobem per rollam, o němţ bude pojednáno níţe, se kvorum stanovuje odchylně. Ustanovení § 176 odst. 2 ZOK kvorum vymezuje většinu potřebnou pro přijetí usnesení počítanou z celkového počtu hlasů. Kvorum tedy tvoří 100 % hlasů všech společníků.⁴¹

Jak jiţ bylo řečeno, uvedená ustanovení je moţné upravit odchylně od zákona ve společenské smlouvě a počet hlasů společníků nemusí být vázán na výši vkladu.

1. 6. 2 Usnášeníschopnost valné hromady v akciové společnosti

Zákon o obchodních korporacích vypočítává počet hlasů akcionáře na základě počtu a druhu akcií, které vlastní. Zákon v § 250 odst. 2 písm. e) ZOK říká, ţe stanovy obsahují: „počet hlasů spojených s jednou akcií a způsob hlasování na valné hromadě; mají-li být vydány akcie o různé jmenovité hodnotě, obsahují stanovy také počet hlasů vztahujících se k té které výši jmenovité hodnoty akcií a celkový počet hlasů ve společnosti“⁴² Kvorum je v případě akciové společnosti stanoveno odchylně od společnosti s ručením omezeným, neboť není rozhodující počet akcionářů, ale jmenovitá hodnota či v případě tzv. kusové akcie počet vlastněných akcií.⁴³

„Valná hromada je schopna se usnášet, pokud jsou přítomni akcionáři vlastnící akcie, jejichž jmenovitá hodnota nebo počet přesahuje 30 % základního kapitálu, ledaže stanovy určí

(24)

24

jinak.“⁴⁴. Usnášeníschopnost valné hromady je na rozdíl od společnosti s ručením omezeným zaloţena na podílu vlastněných akcií na základním kapitálu přítomných akcionářů.

Za přítomného akcionáře je povaţován nejen akcionář, který je na valné hromadě fyzicky přítomný, ale také akcionář, jeţ vykonal své hlasovací právo korespondenčně či akcionář vyuţívající např. technických prostředků ve smyslu § 398 odst. 2 aţ 4 ZOK.

Stejně jak je tomu u společnosti s ručením omezeným, je moţné upravit kvorum odlišně od ustanovení zákona. Při určování usnášeníschopnosti je třeba přihlíţet i k judikatuře. V rámci této se vyjádřil Nejvyšší soud následovně: pro určení kvora je „třeba nejprve zjistit, z jakého souhrnu jmenovitých hodnot akcií či zatímních listů bude třeba vycházet, tj. ke kterým akciím a zatímním listům se nepřihlédne, a poté zjišťovat, zda byli na valné hromadě přítomni akcionáři, kteří mají dohromady nejméně 30% podíl na takto upraveném základu pro výpočet potřebné účasti na valné hromadě“.⁴⁵

V případě, ţe akcionář vyuţije moţnosti hlasování s vyuţitím technických prostředků, je třeba, aby naplnil poţadavky § 398 odst. 2 ZOK (musí být moţné ověřit totoţnost akcionáře nebo alespoň určit akcie, s nimiţ je spojeno vykonávané hlasovací právo). Akcionář nesplňující tyto podmínky nebude v rámci počítání kvora posuzován jako přítomný. ⁴⁶

1. 7 Přijímání usnesení per rollam

Zákon o obchodních korporacích upravuje rozhodování mimo valnou hromadu stejně jako ho upravoval obchodní zákoník. „Nevyloučí-li společenská smlouva rozhodování mimo valnou hromadu (dále také jen „rozhodování per rollam“), zašle osoba oprávněná svolat valnou hromadu návrh rozhodnutí na adresu uvedenou v seznamu společníků nebo jiným způsobem určeným společenskou smlouvou.“⁴⁷

Důvodová zpráva k zákonu o obchodních korporacích o právní úpravě rozhodování per rollam uvádí, ţe „ačkoliv některé právní řády jdou cestou připuštění této možnosti společenskou smlouvou (např. Švýcarsko), zákon ji připouští přímo, a reaguje tak na obecné ustanovení

45 Usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Odo 1502/2005.

(25)

25

občanského zákoníku“.⁴⁸ Obecné ustanovení, na které je odkazováno do občanského zákoníku je ustanovení § 158 odst. 2 NOZ, které stanoví, ţe „zakladatelské právní jednání může připustit rozhodování orgánu i mimo zasedání v písemné formě nebo s využitím technických prostředků“.⁴⁹ Zákon o obchodních korporacích rozlišuje tuto moţnost pro společnost s ručením omezeným tak, jak je stanovena v § 175 ZOK, kdy moţnost přijímat rozhodnutí valné hromady mimo jednání plyne ze zákona, na rozdíl od akciové společnosti, kde „připouští-li stanovy společnosti rozhodování per rollam, zašle osoba oprávněná ke svolání valné hromady všem akcionářům návrh rozhodnutí.”⁵⁰ Z ustanovení jasně vyplývá, ţe pokud se akcionáři rozhodnou vyuţít rozhodování per rollam, pak musí tento postup výslovně připustit ve stanovách.⁵¹

1. 7. 1 Návrh rozhodnutí - forma

Zákon o obchodních korporacích výslovně stanoví, ţe „připouští-li stanovy společnosti rozhodování per rollam, zašle osoba oprávněná ke svolání valné hromady všem akcionářům návrh rozhodnutí.“⁵² Oprávněná osoba zašle návrh rozhodnutí akcionářům. Ustanovení vychází z toho, ţe návrh musí být doručen („lhůtu pro doručení vyjádření akcionáře určenou stanovami, jinak 15 dnů; pro začátek jejího běhu je rozhodné doručení návrhu akcionáři“).⁵³

Pokud tedy stanovy neupraví zmíněné ustanovení jinak, popřípadě pokud si akcionáři neupraví moţnost rozhodovat vyuţitím technických prostředků, musí být návrh rozhodnutí vyhotoven písemně.⁵⁴ Písemnou formu obecně vymezuje občanský zákoník, kde ustanovení

§ 562 odst. 1 NOZ určuje, ţe „písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby“.⁵⁵

53 Tamtéţ.

(26)

26

1. 7. 2 Náleţitosti návrhu

Zákon o obchodních korporacích jasně vymezuje náleţitosti návrhu v § 418 odst. 2, a to tak, ţe:

„Návrh rozhodnutí obsahuje:

a) text navrhovaného rozhodnutí a jeho zdůvodnění,

b) lhůtu pro doručení vyjádření akcionáře určenou stanovami, jinak 15 dnů;

pro začátek jejího běhu je rozhodné doručení návrhu akcionáři, c) podklady potřebné pro jeho přijetí a

d) další údaje, určí-li tak stanovy.“

Lhůta dle písm. b) začíná běţet (v souladu s § 605 odst. 1 NOZ) první den následující po dni, kdy byl společníkovi návrh rozhodnutí doručen. Stanovy mohou nad rámec uzákoněné úpravy stanovit, ţe návrh rozhodnutí musí obsahovat i další údaje.⁵⁶

1. 7. 3 Zaslání návrhu

Návrh zasílá, jak bylo zmíněno výše, oprávněná osoba. Oprávněnou osobou se rozumí představenstvo či jeho člen tak, jak vyplývá z § 402 ZOK, jeţ říká, ţe: „Valnou hromadu svolává představenstvo, popřípadě jeho člen, pokud ji představenstvo bez zbytečného odkladu nesvolá a tento zákon svolání valné hromady vyžaduje, anebo pokud představenstvo není dlouhodobě schopno se usnášet, ledaže tento zákon stanoví jinak.”⁵⁷ V ojedinělých případech za podmínky splnění poţadovaných okolností v § 404 ZOK můţe návrh zaslat i dozorčí rada, popřípadě její člen či soudem zmocněný akcionář (v souladu s § 368 ZOK).⁵⁸

Adresa akcionáře je zjištěna v případě akcie na jméno ze seznamu akcionářů či z evidence zaknihovaných cenných papírů, pokud tato evidence podle stanov nahrazuje seznam akcionářů.⁵⁹ V případě akcií na majitele se adresa zjišťuje z evidence zaknihovaných cenných papírů, pokud jde o zaknihované akcie. Akcionář má povinnost společnosti neprodleně oznámit změnu adresy;

(27)

27

„neučiní-li tak, půjdou důsledky toho, že návrh rozhodnutí zaslaný na adresu uvedenou v seznamu akcionářů z tohoto důvodu neobdrží, k jeho tíži“.⁶⁰

Stanovy mohou modifikovat způsob doručování, a to tak, ţe návrh můţe být zasílán např.

elektronicky, na jinou adresu či předán osobně apod.⁶¹

1. 8 Právní povaha usnesení

Právní povaha usnesení valné hromady odráţí změny, které s sebou přinesl nový občanský zákoník, který změnil pojetí právnických osob v českém právním řádu. Právnické osoby nemají vlastní vůli, a proto není moţné, aby se na usnesení valné hromady nahlíţelo jako na právní jednání právnické osoby, protoţe ta sama jednat nemůţe. Občanský zákoník definuje právní jednání v § 545, kde stanoví, ţe: “Právní jednání vyvolává právní následky, které jsou v něm vyjádřeny, jakož i právní následky plynoucí ze zákona, dobrých mravů, zvyklostí a zavedené praxe stran.”⁶² Usnesení valné hromady není právním jednáním dle některých názorů.⁶³

Avšak o tomto problému není v odborné literatuře jednota a převaţuje spíše názor, ţe usnesení valné hromady lze za právní jednání povaţovat. K této problematice se vyjadřuje i Dědič, podle nějţ má i návrh usnesení valné hromady povahu právního jednání, “protože jde o projev vůle fyzické osoby, která je předkladatelem nebo jeho zástupcem, který sleduje cíl vyvolat právní následky spojené s přijetím takového usnesení.”⁶⁴ Návrh usnesení a hlasování společníků tedy povaţujeme za právní jednání a jako takové podléhá aplikaci ustanovení o právních jednáních upravených v občanském zákoníku včetně pravidel pro neplatná a zdánlivá právní jednání.

60 Usnesení Nejvyššího soudu, sp. zn. 29 Odo 634/2005.

63 ROZEHNAL, A. a kol. Obchodní právo. Plzeň: Aleš Čeněk s. r. o., 2014, s. 308.

64 DĚDIČ, J. K právní povaze usnesení valné hromady v rekodifikaci soukromého práva. Obchodněprávní revue 11/2011, s. 325.

(28)

28

Důvodová zpráva k občanskému zákoníku vykládá otázku ohledně usnesení valné hromady tak, ţe “zákon také reaguje na to, že usnesení valné hromady a jiná rozhodnutí orgánů korporací jsou právním jednáním, které je komunikováno jak korporaci, resp. společníkům, tak veřejnosti.”

2. Vady usnesení valné hromady

2.1. Náleţitosti usnesení

Usnesení valné hromady se můţe stát neplatným z důvodu nesplnění poţadovaných náleţitostí a v případě, kdy jeho obsah odporuje zákonu, společenské smlouvě či se příčí dobrým mravům.

Nejvyšší soud se otázkou takovýchto důvodů neplatnosti nejednou zabýval. Otázka neplatnosti usnesení valné hromady z důvodu rozporu se zákonem upravujícím poměry obchodních korporací byla řešena například v rozhodnutí NS sp. zn. 29 Odo 1630/2006, 29 Cdo 773/2007 či sp. zn. 29 Cdo 4284/2007. Shledání neplatnosti usnesení valné hromady z důvodu rozporu s jinými právními předpisy, např. zákonem o účetnictví bylo řešeno v usnesení NS sp. zn.

29 Odo 88/2001 nebo sp. zn. 29 Odo 1516/2006. Usnesení můţe být neplatné i z důvodu rozporu s obecnými principy právními.⁶⁵ O jednotlivých případech z rozhodovací praxe Nejvyššího soudu bude pojednáno v této kapitole.

Usnesení můţe být neplatné kvůli jeho nesouladu se zákonem, dobrými mravy či společenskou smlouvou společnosti s ručením omezeným nebo stanovami akciové společnosti.⁶⁶

Nejvyšší soud se zabýval otázkou rozporu se zákonem upravujícím poměry obchodních korporací v případě, kdy shledal za „obcházení zákona situaci, ve které valná hromada vyloučí přednostní právo akcionářů na úpis nových akcií a současně dojde k rozhodnutí, že zvýší základní kapitál úpisem nových akcií zájemci, který je předem určen. Tímto zájemcem je osoba

66 Tamtéţ.