Válka v Bosně a
Hercegovině
Tato válka byla součástí série válečných konfliktů v Jugoslávii, které vedly k rozpadu Jugoslávie na několik menších nezávislých států.
Válka v Jugoslávii probíhala v letech 1991 – 1995, samotná válka za nezávislost v Bosně a Hercegovině probíhala v letech 1992 – 1995.
Bosenská válka byla ze všech sporů v Jugoslávii nejkrvavější a stejně tak i v celé Evropě od dob 2.
světové války.
Obyvatelstvo dodnes tvoří tři hlavní etnické skupiny:
bosenští Srbové, bosenští Chorvaté a bosenští muslimové neboli Bosňáci. Dominovali Srbové.
Úvodní fakta
Po pádu komunismu ve východní Evropě se začaly
objevovat separatistické tendence jednotlivých svazových republik.
Komunistická strana ztratila v Jugoslávii na přelomu 80. a 90. let podporu, což dalo vzniknout novým politickým
stranám a hnutím.
Na přelomu listopadu a prosince 1990 se konaly
parlamentní volby, v nichž vyhrály nové nacionalistické strany. Rozložení hlasů odpovídalo národnostnímu složení Bosny a Hercegoviny. U bosenských Chorvatů zvítězila Chorvatská demokratická unie (HDZ), u bosenských Srbů Srbká demokratická strana (SDS) a u Bosňáků Strana
demokratické akce (SDA). O samostatnou Bosnu a Hercegovinu usilovala nejvíce SDA.
Předválečná a válečná situace
Dne 15. 10. 1991 přijal bosenský parlament deklaraci o svrchovanosti Bosny a Hercegoviny, na protest srbští poslanci parlament opustili, založili vlastní skupinu a v referendu se vyslovili pro setrvání v Jugoslávii.
29. 2. - 1. 3. 1992 se konalo referendum o nezávislosti v Sarajevu. Bosenští Srbové ho bojkotovali, protože chtěli zůstat v rámci Jugoslávie, ale přesto bylo
výsledkem referenda vyhlášení nezávislosti Bosny a Hercegoviny dne 3. 3. 1992.
Samostatný stát vyhlásilo nejprve Slovinsko a
Chorvatsko, dále Makedonie, Republika Kosovo a nakonec i Bosna a Hercegovina.
Předválečná a válečná situace
V samostatné Bosně a Hercegovině však nastaly
etnické spory, které byly za komunismu potlačovány.
Bosenští Chorvaté se chtěli spojit s Chorvatský národním státem, Srbové chtěli setrvat v rámci
Jugoslávie a Bosňáci usilovali o samostatnou Bosnu a Hercegovinu v jejích historických hranicích.
Vypukla občanská válka, v které se jednotlivé
národnostní skupiny snažily prokázat své historické nároky na požadované oblasti. Tato válka se také označuje jako „Válka map“, jelikož národnostní skupiny se snažily o nárokování území
prostřednictvím historických map.
Předválečná a válečná situace
Přístup jednotlivých stát k Bosenské válce byl podmíněn tradičními vztahy s aktéry konfliktu.
Hlavními aktéry byly Chorvatsko a Srbsko, které válku vyprovokovaly kvůli svým územním zájmům pomocí propagandy, která měla přesvědčit jednotlivé etnické skupiny, že jejich další soužití není možné.
Dalším důležitými aktéry bylo Rusko spolu s Řeckem a Ukrajinou, podporující Srbsko. Německo a Itálie
podporovaly Chorvatsko.
Přístup USA byl proměnlivý. Nejdříve se USA do
konfliktu nezapojovaly, ale se zvyšujícím se zapojováním Ruska se zvýšil i zájem USA. Hlavním zájmem USA
bylo, aby v Evropě nevznikl čistě muslimský stát.
Průběh války
Již během referenda o nezávislosti Bosny a Hercegoviny byly v Sarajevu postaveny první barikády postavené
stoupenci SDS a již v průběhu března a dubna bylo zabito přes 3 000 lidí.
Od září 1991 byly na území Bosny a Hercegoviny
vyhlašovány srbské autonomní oblasti. V lednu 1992 byly tyto autonomní oblasti spojeny v celek, Republiku srbského národa Bosny a Hercegoviny plně kontrolovanou srbskými ozbrojenými silami. Prezidentem republiky byl zvolen
Radovan Karadžić a velitelem ozbrojených sil Ratko Mladić. Tímto bylo znesnadněno mezinárodní uznání nezávislosti Bosny a Hercegoviny, protože mezinárodní společenství běžně neuzná nezávislost, pokud má jeho vedení pod kontrolou jen část území.
Průběh války
Nezávislost Bosny a Hercegoviny byla 6. 4. 1992 uznána Evropským společenstvím a brzy také Spojenými státy americkými.
Brzy po začátku války byla uzavřena dohoda mezi Bosnou a Hercegovinou a Chorvatskem. Podle dohody mohou
chorvatské ozbrojené síly na území Bosny a Hercegoviny operovat proti srbským polovojenským skupinám.
Spojenectví Chorvatů a Bosňáků je však pouze dočasné.
V roce 1992 vyhlásili bosenští Chorvaté autonomní oblast Republiku Herceg-Bosna.
V dubnu 1992 začala blokáda a dělostřelecké ostřelování hlavního města Bosny a Hercegoviny – Sarajeva
Jugoslávskou lidovou armádou. Blokáda trvala až do začátku roku 1996.
Průběh války
V květnu 1993 propukly boje o město Mostar, cetrum Herceg-Bosny, mezi chorvatským a
bosňáským obyvatelstvem.
V září 1993 bývalý člen SDA Fikret Abdić spolu se svými příznivci vyhlásil autonomní oblast Západní Bosna a v říjnu podepsal
s Radovanem Kardžićem deklaraci o trvalém míru mezi svými územími, což znamená mezi Republikou srbskou a Západní Bosnou. Toto způsobilo, že Bosňáci bojovali proti sobě
navzájem, protože Armáda Bosny a Hercegoviny se rozhodla dobýt území Abdićovy zpátky.
Průběh války
V únoru 1994 byla podepsána dohoda o všeobecném příměří mezi bosenskými Chorvaty a Bosňáky. V březnu prezidenti Tudjman a
Izetbegović podepsali ve Washingtonu dohodu o vytvoření bosňačko- chorvatské federace. Republika Herceg-Bosna byla zrušena.
V květnu Armáda Bosny a Hercegoviny porazila Fikreta Abdiće.
Tímto zanikla autonomní oblast Západní Bosna.
V červenci roku 1995 se odehrál Strebrenický masakr ve
Strebrenici, která byla bezpečnou zónou. Bezpečné zóny byly
ustanoveny OSN a byly pod ochranou jednotek UNPROFOR. Měly zajišťovat bezpečí pro civilní obyvatele, kteří byli nuceni opustit své domovy. Jelikož Srbové chtěli provést etnické vyčištění srbských oblastí od Bosňáků, obléhali město a poté na něj zaútočili. Tisíce obyvatel byli evakuovány a někteří utekli. Srbové konali masové popravy. Bylo popraveno mezi 8 000 lidí. Masové hroby v okolí města jsou dodnes odkrývány.
Průběh války
V roce 1995 se zvyšuje počet akcí NATO proti srbským pozicím kvůli nedodržování rezolucí OSN. V květnu
zničilo NATO muniční sklad bosenských Srbů u města Pale. Srbové vzdorovali zajímáním vojáků UNPROFOR a pozorovatelů OSN.
V létě bosenští Srbové dobyli bezpečné zóny ve
Srebrenici a Žepu a stupňovaly se i útoky v Sarajevu.
Reakcí NATO bylo bombardování srbských pozic v Bosně a Hercegovině a podařilo se jí je zcela
ochromit. Toto přimělo Srby k definitivnímu ukončení bojů. Tímto strategická koncepce NATO, přijatá na římském zasedání aliance v listopadu 1991 zásadně přispěla ke konci války.
Průběh války
Válka v Bosně a Hercegovině byla oficiálně ukončena podpisem Daytonské mírové smlouvy dne 4. 12. 1995 v Paříži za přítomnosti prezidenta Billa Clintona.
Smlouva byla uzavřena již v listopadu na letecké základně u Daytnu v Ohiu, ale formálně byla
podepsána právě v Paříži. Signatáři byli prezident Srbska a zástupce bosenských Srbů Slobodan
Miloševič, prezident Bosny a Hercegoviny a zástupce Bosňáků Alija Izetbegovič a prezident Chorvatska a zástupce bosenských Chorvatů Franjo Tudjman.
Daytonská mírová smlouva obsahovala zásadní ustanovení o poválečném uspořádání Bosny a Hercegoviny.
Průběh války
Po skončení války v prosinci 1995 bylo 35 000 pohřešovaných osob. Velkou část se podařilo identifikovat pomocí analýz DNA. Do dnes se ale stále pohřešuje na 9 000 lidí.
Zajímavost na konec
Jan Rychlík, Milan Perenćević – Dějiny Chorvatska
Vladimír Nálevka – Horké krize studené války
http://www.valka.cz/clanek_13707.html
http://www.ceskenoviny.cz/zpravy/v-bosne
-se-od-valky-v-90-letech-jeste-stale-pohresuje -9000-lidi/918983
http://cs.wikipedia.org/wiki/Srebrenick%C3
%BD_masakr
