Znaky států v českém znakovém jazyce

(1)

ZNAKY STÁTŮ V ČESKÉM ZNAKOVÉM JAZYCE

Lucie Kuchařová

Anotace: Článek „Znaky států v českém znakovém jazyce" je věnován jedné z ob- lasti vlastních jmen zeměpisných, a to znakům států. Tato oblast znakové zásoby je vyložena (l)z perspektivy politické korektnosti znaků a s ní související tendence přejímat znaky států z cizích znakových jazyků a (2) z pohledu motivovanosti znaků států a z ní vycházející klasifikace znaků států.

Klíčová slova: arbitrárni znaky, domorodé znaky, inicializované znaky, jmenné znaky, „nepřesné" znaky, politicky korektní znaky, popisné znaky, přejímání znaků, společensky přijatelné znaky, vizuální motivovanost znaku, vlastní jména, vlastní jména zeměpisná, znaky států.

Názvy států, které patří d o oblasti vlast- ních j m e n zeměpisných (toponym), jsou důležitou součástí lexika každého jazyka, mluveného i znakového. Jak uvádí Šrámek (1999), obecně vlastní j m é n a zeměpisná pojmenovávají objekty, které leží v krajině a jsou kartograficky fixovatelné v mapách.

Jedním z typů vlastních j m e n zeměpis- ných jsou znaky států.1

Ve znakových jazycích tato oblast nebyla d o s u d p o d r o b n ě p o p s á n a . P o k u d byly výzkumy různých n á r o d n í c h znakových jazyků zaměřeny na rozsáhlou oblast vlast- ních j m e n (proprií), pak se jednalo zejmé- na o vlastní j m é n a osobní (antroponyma, ve znakových jazycích tzv. j m e n n é znaky - name signs), která jsou důležitou součástí kultury neslyšících. Problematika vlastních

j m e n zeměpisných, zejména oblast znaků států, bývá v literatuře zmiňována spíše popularizačně a především v souvislosti se dvěma tématy, a to s tématem politi- cké korektnosti znaků států a kontinentů (např. Sutton-Spence; Woll 2003, Steward;

Schein; C a r t w r i g h t 2003) a s t é m a t e m obohacování slovní zásoby ve znakovém jazyce, konkrétně s přejímáním znaků pro státy a města z cizích znakových jazyků (např. Miles 1988, Kýle; Woll 1993, Valli;

Lucas 1995).

Politická korektnost znaků

Politickou korektností znaku (politically correctness) se míní v podstatě jeho kulturní či společenská přijatelnost. Je možné setkat se i s označením společensky přijatelné

1 Znaky států se řadí k vlastním jménům, která pojmenovávají neosídlené objekty vzniklé lidskou činností, k tzv. administrativním choronymům. Klasifikaci zeměpisných jmen se podrobněji věnuje šrámek (1999).

(2)

znaky (socially acceptable signs) (Sutton- -Spence; Woll 2003). Pojetí společensky nepřijatelných znaků je však rozsáhlejší a spadají sem nejen politicky nekorektní znaky, ale i znaky tabuové, nadávky aj.2

Proč se vůbec o politické korektnosti uvažuje? C o v j e d n o m z n a k o v é m jazyce v y p a d á „ n e š k o d n ě " a n e z a u j a t ě p r o j e d n o společenství, m ů ž e být urážející, zesměšňující apod. pro společenství jiné.

Za politicky nekorektní jsou považovány ty znaky států a kontinentů, které ve své f o r m ě n ě j a k ý m z p ů s o b e m reflektují ze- jména národnost a rasu místních obyvatel;

takové znaky p r o země a kontinenty pak n e m u s í být všemi příjemci považovány za neutrální. Politická nekorektnost však nemusí být nikterak záměrná, neboť p r o společenství neslyšících je p ř í m é o d k a - zování k f y z i c k é m u v z h l e d u c h a r a k t e - rističtější než p r o společenství slyšících, a nebývá tedy v intrakulturní komunikaci3

považováno za společensky nepřijatelné.4

K zabránění p ř í p a d n ý m n e d o r o z u m ě n í m při komunikaci mezi r ů z n ý m i společen-

stvími m a j í n a p o m o c i právě politicky korektní znaky (politically correct signs, ,PC' signs). O h l e d y na rasu, n á r o d n o s t , pohlaví, víru, věk a jiné činitele se tak stávají důležitými faktory, které ovlivňují z m ě n y znakové zásoby.

O politické nekorektnosti znaků států se d o s u d nejčastěji diskutovalo u znaků p r o Afriku, Č í n u a Japonsko (v a m e r i - ckém znakovém jazyce Steward, aj. 2003, v britském znakovém jazyce Sutton-Spen- ce; Woll 2003). V americkém znakovém jazyce dřívější znaky pro tyto státy p ř í m o o d k a z o v a l y k f y z i c k é c h a r a k t e r i s t i c e místních obyvatel - k š i k m é m u tvaru očí (Steward, aj. 2003). Takový způsob však v dnešní době není považován za politicky korektní, a proto byly tyto znaky nahraze- ny znaky jinými, které skupinu obyvatel nijak nereflektují. Nové znaky amerického znakového jazyka AFRIKA a JAPONSKO nyní odkazují ke tvaru kontinentu (obr. 1) a státu (souostroví) (obr. 2). Z n a k Č l N A odkazuje ke tvaru klopy typické pracovní haleny čínských obyvatel (obr. 3).

2 Více k pojetí společensky nepřijatelných znaků na materiálu britského znakového jazyka Sutton-Spence; Woll 2003.

3 Termín intrakulturní komunikace označuje komunikaci uvnitř komunity neslyšících, mezi neslyšícími navzájem. Naproti tomu komunikace neslyšících se slyšícími, tedy komunikace jdoucí přes hranice jednotlivých společenství, je nazývána komunikací interkulturní. Toto dvojí hledisko na pojetí komunikace je důležité pro výběr jazykových prostředků a užívání postupů v komunikaci neslyšících. Srov. Macurová 1994.

4 Jako společensky nepřijatelná mohou některá pojmenování vyznít zejména v překladu do mluveného jazyka, neboť v překladu do mluveného jazyka se může vytratit nemanuální složka znaku, která určuje, zda je znak urážející, zesměšňující apod., nebo není. Společensky nepřijatelné formy znaků jsou obecně spíše záležitostí nemanuální složky znaku než jeho složky manuální.

174

(3)

Obr. 1: AFRIKA (ASL)5 Obr. 2: JAPONSKO (ASL) Obr. 3: ČÍNA (ASL)

Přesto je stále možné vidět používání politicky nekorektních znaků z e j m é n a mezi staršími uživateli znakového jazyka, jež si m n o h d y nejsou vědomi toho, že by jejich znaky mohly být vnímány jako spo- lečensky nevhodné, či dokonce urážející (Sutton-Spence; Woll 2003).

V této souvislosti je nutné upozornit, že ne všichni neslyšící mají na vhodnost a nevhodnost užívání některých znaků jednotné názory a že záleží spíše na osob- ním nazírání na tuto problematiku.

Podobné tendence, jaké byly popsány na vybraných znacích amerického znakového jazyka, se začínají prosazovat i v českém znakovém jazyce. Srovnejme například star- ší6 formu znaku AFRIKA a jeho dnešní podobu. Starší znak, doposud užívaný zejména staršími neslyšícími, odkazuje k místním obyvatelům, k černochům (obr. 4) tím, že

při artikulaci znaku AFRIKA je použit znak ČERNÝ (Kuchařová 2006).

Obr. 4: AFRIKA - starý znak

Ve znaku pro africký kontinent, jenž je používán dnes převážně mezi mladými neslyšícími, stále zůstává odkaz k barvě pleti obyvatel, ale jeho součástí je i odkaz ke tvaru kontinentu (obr. 5) (Kuchařová 2006).

5 ASL (American Sign Language) = americký znakový jazyk - tato zkratka bude užívána pouze u obrázků.

6 Vycházím z formy znaku, která je zachycena ve Slovníku znakové řeči (Gabrielová; Paur;

Zeman 1988).

(4)

Obr. 5: AFRIKA - nový znak

Je možné, že v b u d o u c n u znak projde další p r o m ě n o u a že další generace nesly- šících bude užívat znak odkazující pouze ke kontinentu. Dnešní znaky ČÍNA a JA- PONSKO v českém znakovém jazyce jsou identické s novými znaky z amerického znakového jazyka. Zda i u nás byly jejich starší podoby politicky nekorektní, se mi n e p o d a ř i l o zjistit. Jejich d n e š n í f o r m a se shoduje s f o r m o u v našem nejstarším slovníku a s mým pozorováním tohoto jevu mezi staršími uživateli znakového jazyka.

Jak poznamenávají autorky Sutton-Spen- cová a Wollová (2003), jako politicky neko- rektní znaky bývají označovány i některé tzv. „nepřesné" znaky (.inaccurate' signs), protože jsou svou vizuální motivovaností zavádějící a nevhodné. Autorky nicméně upozorňují, že označení „nepřesný" znak neznamená zároveň znak politicky neko- rektní. Za „nepřesné" je možné považovat

např. starý znak britského znakového jazyka INDIE (obr. 6). Je vizuálně motivovaný červenou tečkou mezi obočím, která byla v dřívějších dobách znakem vdaných žen (dnes je spíše ozdobou). Znak tak odkazuje jen k těm obyvatelům, kteří toto zdobení užívají. Tato vizuální motivovanost může vést k mylnému dojmu, že toto zdobení je typické pro všechny obyvatele Indie.

Obr. 6: I N D I E (BSL)7 - starý znak

7 BSL (British Sign Language) = britský znakový jazyk - tato zkratka bude užívána pouze u obrázků.

(5)

Naproti tomu nový znak britského zna- kového jazyka INDIE (obr. 7) odkazuje pouze ke tvaru indického subkontinentu, a to je vůči všem indickým obyvatelům zcela neutrálni.

Obr. 7: INDIE (BSL) - nový znak

V českém znakovém jazyce přetrvává ta forma znaku INDIE, která je (vzhledem k vizuální motivaci) „nepřesná" (obr. 8) (Kuchařová 2006).

Obr. 8: INDIE

Podobná situace je také u znaku brit- ského znakového jazyka RUSKO. Znak je stále artikulován zdviženou sevřenou pěstí; to je vizuálně motivováno komunis- tickým pozdravem, ačkoliv Rusko již není zemí s komunistickým režimem. Tento znak je proto možné označit za „nepřesný"

(nevhodně vizuálně motivovaný) a je nut- né upozornit i na potenciální pochopení znaku jako politicky nekorektního.

U nás se oblasti politicky nekorektních znaků a „nepřesných" znaků nikdo nevě- nuje. Politická nekorektnost je evidentní u výše popsaného znaku AFRIKA a „ne- přesnost" u znaku INDIE. Výzkum této problematiky v souvislosti s dalšími názvy států a kontinentů dosud nebyl proveden.

Nicméně politická korektnost je důležitý faktor, který je třeba v mezinárodní komunikaci zohledňovat.

Přejímání znaků z cizích znakových jazyků

Přejímání slov (v případě znakového jazyka znaků) z jiných jazyků je běžným způsobem obohacování slovní/znakové zásoby. Řada znaků tak vstupuje do znako- vé zásoby určitého jazyka prostřednictvím výpůjček z jiných znakových jazyků.

Tento postup je velmi dobře patrný prá- vě v oblasti znaků států. V této souvislosti Bar-Tzur (2000) mluví o tzv. domorodých znacích (indigenous signs). Jde o znaky, které se užívají ve znakovém jazyce určité země. Např. vedle českého znaku pro stát Belgie (obr. 9) je v české republice užíván i belgický znak BELGIE (obr. 10) (Kuchá-

(6)

řová 2006). Přejímání znaků států z cizího z n a k o v é h o jazyka je s o u č a s n ě u r č i t ý m projevem politické korektnosti.

Obr. 9: BELGIE

Obr. 10: BELGIE (belgický znakový jazyk)

B

Jak u v á d í M i l e s o v á ( 1 9 8 8 ) , p o d n ě t k užívání těchto znaků států dala svým členským z e m í m Světová federace ne- slyšících.

R o z š í ř e n í p ř e j í m e k z n a k ů z c i z í c h z n a k o v ý c h j a z y k ů a u ž í v á n í d o m o r o - dých z n a k ů je d á n o z e j m é n a vzrůstající t e n d e n c í p o ř á d a t m e z i n á r o d n í setkání neslyšících. Dále je o v l i v n ě n o o b e c n ě v ě t š í m i m o ž n o s t m i cestovat p o světě.

A n e m a l ý podíl na rozšíření přejímání znaků z cizích znakových jazyků má také m i s i o n á ř s k á p r á c e p r o neslyšící (Bar- -Tzur 2000).

V p o s l e d n í c h letech t a k d o m o r o d é znaky určitého státu zdomácňují i v cizích znakových jazycích, a to z e j m é n a mezi m l a d ý m i uživateli z n a k o v é h o j a z y k a . N e j p o d r o b n ě j i byla t e n d e n c e přejímání znaků z cizích znakových jazyků popsá- na ve spojitosti s britským z n a k o v ý m jazykem (např. Sutton-Spence; Woll 2003, Miles 1988, Kýle; Woll 1993) a s a m e - rickým z n a k o v ý m jazykem (např. Valli;

Lucas 1995).

Bar-Tzur (2000) se věnuje užívání do- m o r o d ý c h znaků v souvislosti s otázkou, co mají ukazovat tlumočníci znakového jazyka, zda mají užívat znaky d o m o r o d é , nebo jesdi mají spíše užívat tradiční znaky ze svého znakového jazyka.8

Jak Bar-Tzur (2000) uvádí, užívání domorodých znaků poukazuje např. na jednotnost neslyší- cích lidí po celém světě a povzbuzuje ostatní země v boji za práva a svobodu neslyšících. Dále jejich užívání snižuje potřebu hláskovat prstovou abecedou názvy zemí, pro které v daném národním znakovém jazyce neexistuje znak, a také některé (tradiční) znaky v našem znako- vém jazyce mohou být chápány za politicky nekorektní a užívání domorodých znaků tomuto předchází. Naproti tomu nevýhodou užívání domorodých znaků je, že mohou být matoucí

(7)

Klasifikace znaků států podle motivovanosti znaku

Už bylo řečeno, že dosavadní výzkumy v oblasti vlastních j m e n ve znakových j a z y c í c h byly n e j č a s t ě j i z a m ě ř e n y n a tzv. j m e n n é znaky. V souvislosti s jejich v ý z k u m e m byly vytvořeny r ů z n é klasifikace j m e n n ý c h znaků, které jsou založeny především na způsobech motivovanosti j m e n n é h o z n a k u (např. Supalla; P a d - den 1997, Mc Kee; Mc Kee 2002, Rainó 2002).

Pro znaky států ve znakových jazycích d o p o s u d nebyla žádná klasifikace vytvo- řena. N i c m é n ě j m e n n é z n a k y a z n a k y států užívají shodných pojmenovávacích p o s t u p ů , a p r o t o je m o ž n é využít p r o klasifikaci znaků států s ohledem na jejich motivovanost klasifikace navržené původ- ně pro j m e n n é znaky.

Jak uvádí Faltínová (2005), základní typologie j m e n n ý c h z n a k ů p o c h á z í od Supally, který vyděluje dvě hlavní skupiny j m e n n ý c h znaků, a to j m e n n é znaky arbitrárni (arbitrary) a j m e n n é z n a k y

deskriptívni (descriptive). Ostatní „klasifikace jmenných znaků v různých znako- vých jazycích v podstatě pouze o b m ě ň u j í základní klasifikaci Suppalovu, navrhují nové termíny pro již dané skupiny j m e n - ných znaků, případné přidávají navíc nové kategorie" (Faltínová 2005, s. 55). Tyto dvě výše z m í n ě n é základní skupiny znaků lze nalézt i mezi znaky států.

V jejich rámci se vydělují:

(1) Znaky arbitrárni (arbitrary signs):

mezi f o r m o u znaku a označovaným ob- jektem není žádný přímý vztah. Forma z n a k u a j e h o užívání jsou založeny jen na konvenci, tzn. na d o h o d ě mezi lidmi společenství, ve kterém je znak užíván.

(2) Znaky p o p i s n é (znaky deskrip- t í v n i ) (descriptive signs): ty v y c h á z e j í z charakteristiky s a m o t n é h o označova- n é h o objektu, tj. d a n é h o státu. Jak uvádí Bar-Tzur (2000), tyto znaky se odvozují o d k o n k r é t n í c h p ř í z n a č n ý c h rysů d a - n é h o „nositele" j m é n a , j a k o jsou např.

(a) vzhled obyvateľ (např. M A Ď A R S K O v m e z i n á r o d n í m z n a k o v é m s y s t é m u1 0

zvláště v případech, kdy v příslušném národním znakovém jazyce pro daný stát existuje tra- diční znak, a že některé domorodé znaky mohou být podobné s jinými znaky v příslušném národním znakovém jazyce. Podrobněji o výhodách a nevýhodách užívání domorodých znaků Bar-Tzur (2000).

9 Přímé odkazování ke vzhledu obyvatel však může být chápáno jako politicky nekorektní.

10 MZS = mezinárodní znakový systém. Mezinárodní znakový systém neslyšících (lze se setkat i s označením Gestuno, popř. i mezinárodní znakový jazyk) není žádným skutečným mezinárodním znakovým jazykem, jak by se na první pohled mohlo zdát. Jedná se pouze o soubor znaků, které byly vybrány z různých znakových jazyků a jsou pro většinu uživatelů snadno srozumitelné. Jsou tedy mezinárodně srozumitelné a rovněž i snadno naučitelné.

Systém neužívá gramatiku žádného konkrétního národního znakového jazyka, ale spíše principů, které jsou všem znakovým jazykům společné. Tento standardizovaný systém

(8)

- obr. 11), (b) tvar země (např. ITÁLIE v českém z n a k o v é m jazyce - obr. 12), (c) typické oblečení, pokrývka hlavy v zemi (např. ŠVÉDSKO v českém znakovém jazyce - obr. 13, SLOVENSKO v českém z n a k o v é m jazyce - obr. 14), (d) stravo- vací zvyklosti (např. T C H A J W A N v M Z S - obr. 15), (e) slavná stavba v d a n é zemi ( n a p ř . P A N A M A v M Z S - o b r . 16), ( f) státní vlajka n e b o státní znak (např.

MALTA v M Z S - obr. 17, R A K O U S K O v českém z n a k o v é m jazyce - obr. 18), (g) domorodé zvíře ( n a p ř . T H A J S K O v českém z n a k o v é m jazyce - obr. 19), (h) zvyk (např. I N D I E v M Z S - obr. 20) či n á b o ž e n s k é gesto (např. V A T I K Á N v M Z S - obr. 21), (ch) typický hudební nástroj (např. SKOTSKO v českém zna- kovém jazyce - obr. 22), (i) národní barva (např. RUSKO v M Z S - obr. 23) aj.

Obr. 11: M A Ď A R S K O (MZS) - motivace: kníry, které nosívali muži

Obr. 12: ITÁLIE - motivace: tvar státu

Obr. 13: ŠVÉDSKO

- m o t i v a c e : c h l u p a t é r u k á v y o b l e k u soudců

Obr. 14: SLOVENSKO - motivace: tvar klobouku

znaků byl vytvořen v roce 1973 komisí, kterou ustanovila Světová federace neslyšících (World Federation of the Deaf)- Samotné užívání mezinárodního znakovacího systému je velmi limitované. Prakticky se používá pouze na Světových hrách neslyšících a na festivalu Deaf Way (Wikipedia [2005]). Více např. Jones 2001.

(9)

Obr. 15: TCHAJWAN (MZS) - motivace: jedení cukrové kukuřice

Obr. 16: PANAMA (MZS) - motivace: otvírání brány v Panamském průlivu

Obr. 17: MALTA (MZS) - motivace: kříž na vlajce

Obr. 18: RAKOUSKO

- motivace: tvar orlice ve státním znaku

Obr. 19: THAJSKO - motivace: chobot slona

Obr. 20: INDIE (MZS)

- motivace: červená tečka mezi obočím u vdaných žen

(10)

Obr. 21: VATIKÁN (MZS) - motivace: žehnající gesto papeže

Obr. 22: SKOTSKO - motivace: hra na d u d y

i I

Obr. 23: RUSKO (ASL)

- motivace: ruský znak p r o červenou

Ve skupině těchto znaků se m a x i m á l n ě využívá vizuální „podobnost" s charakte- ristickým rysem d a n é h o státu. Přestože tyto znaky „popisují" skutečnost, nejsou ž á d n o u p a n t o m i m o u . Při produkci těchto j m e n n ý c h znaků jsou plné respektována pravidla d a n é h o n á r o d n í h o z n a k o v é h o jazyka (např. příslušný r e p e r t o á r tvarů ruky). Se z n a k e m bývá bezhlasne artiku- lováno i j m é n o z m l u v e n é h o jazyka nebo j e h o přibližná podoba.

Popisné zeměpisné znaky jsou stejně j a k o p o p i s n é j m e n n é z n a k y o s o b n e j - p o č e t n ě j š í s k u p i n o u j m e n n ý c h z n a k ů . Oproti popisným j m e n n ý m z n a k ů m osob jsou ale m n o h e m trvalejší. Přestože řada z nich byla vytvořena již dávno a reflektují typický rys dané země v určitém čase, jsou užívány i nadále, i když skutečnost p r o motivaci znaku již p o m i n u l a . Jak uvádí Milesová (1988), v britském z n a k o v é m jazyce je např. znak pro Francii motivován zakroucenými kníry, znak p r o N ě m e c k o je motivován tvarem přilby z roku 1914 a znak pro Rusko je motivován k o m u n i s - tickým pozdravem.

Ne vždy je m o ž n é v i z u á l n í m o t i v o v a - n o s t z n a k u skutečně vysvětlit. Často se stává, že se jedná spíše o „lidovou motivovanost".1' Uživatel znaku se z formy znaku snaží objasnit jeho vizuální motivovanost.

Výklad vizuální motivovanosti však může být zcela odlišný od p ů v o d n í v i z u á l n í motivovanosti, popř. znak vůbec nemusí

11 Obdobou je lidová etymologie v mluvených jazycích. Podrobněji Erhart; Večerka 1981.

(11)

být popisný a vizuální motivovanost je uživatelem pouze domyšlená.12 Příkladem lidové vizuální motivovanosti m o h o u být čtyři r ů z n á vysvětlení vizuální motivo- v a n o s t i z n a k u a m e r i c k é h o z n a k o v é h o jazyka A M E R I K A (obr. 24). Jak uvádí

Markowicz (2001), f o r m a znaku - vzá- j e m n ě p r o p o j e n é natažené prsty - může být motivována: (a) p r u h y na státní vlajce Spojených států amerických, (b) p o d o b o u plaňkového plotu z horizontálních laték, (c) p o d o b n o s t í s t r a d i č n í m s r u b e m , (d) v z á j e m n ě p r o p o j e n é prsty vizuálně r e p r e z e n t u j í spojení států d o j e d n o t n é federace. Všechna tato vysvětlení vzájem- ně nijak nesouvisejí a nelze j e d n o z n a č n ě r o z h o d n o u t , které z nich je p ř í p a d n o u p ů v o d n í vizuální motivovanosti znaku AMERIKA.

Obr. 24: AMERIKA (ASL)

Ani znaky arbitrárni, ani znaky popisné nijak nesouvisejí s m l u v e n ý m jazykem k o n k r é t n í většinové společnosti, v níž k o m u n i t a neslyšících žije.

(3) M o t i v o v a n o s t z n a k ů z n a k o v é h o jazyka však může vycházet i z většinové- h o m l u v e n é h o jazyka. Dochází k t o m u především f o r m o u h l á s k o v á n í p r s t o v o u a b e c e d o u (fingerspelling), kdy jsou ruce v takové pozici, že reprezentují některé z písmen n á r o d n í prstové abecedy. Pís- m e n a prstové abecedy jsou použita buď ke hláskování celého j m é n a z m l u v e n é h o jazyka, nebo jsou k vytvoření znaku pou- žita pouze p o č á t e č n í p í s m e n a ze j m é n a z m l u v e n é h o jazyka, např. varianty znaků pro státy Lichtenštejnsko (obr. 25) a Vati- kán (obr. 26) v českém znakovém jazyce.

Takto vytvořené znaky států se nazývají inicializované. Při užití počátečního pís- m e n e z e j m é n a z mluveného jazyka může být k d a n é m u písmenu prstové abecedy připojen ještě specifický pohyb (obr. 25, obr. 26). Se znakem bývá bezhlasně ar- tikulováno i j m é n o z mluveného jazyka n e b o jeho přibližná p o d o b a .

Mezi inicializované znaky lze zařadit i znaky, které n a m í s t o prstové abecedy v y u ž í v a j í p o m o c n ý c h a r t i k u l a č n í c h z n a k ů . P o č á t e č n í p í s m e n o ze j m é n a

12 Taková domyšlená vizuální motivace může sloužit jako určitá mnemotechnická pomůcka, jelikož dospělí, kteří se učí znakový jazyk, považují za snazší pamatovat si ty znaky, které obsahují ikonický prvek. Tento proces je obdobný postupům při učení se slovíčkům cizího mluveného jazyka, kde se snažíme vymyslet nějakou mnemotechnickou pomůcku. V tomto ohledu může být taková vizuální motivace užitečná. Nicméně výzkumy ukazují, že vizuální motivace nemá žádný vliv na osvojování si znakového jazyka.

(12)

m l u v e n é h o jazyka v takovém p ř í p a d ě není ukázáno písmenem prstové abecedy, ale p o m o c n ý m artikulačním znakem pro d a n é p í s m e n o . P ř í k l a d e m m o h o u být varianty znaku IRSKO (obr. 27) a DÁN- SKO (obr. 28) v českém znakovém jazyce.

Tento p o s t u p je charakteristický spíše pro starší generaci uživatelů znakového jazyka a je zřejmě dán orálním způso- bem vzdělávání, které v dřívějších letech převažovalo.

Obr. 25: LICHTEJNŠTEJSKO

Obr. 27: IRSKO

Obr. 28: DÁNSKO

Hláskování celého jména z mluveného jazyka se v případě států využívá zejména tehdy, když znakující nezná žádný znak pro daný stát. Je-li však jméno v mluveném jazyce příliš dlouhé nebo pro hláskování prstovou abecedou „nepohodlné", znakující obvykle užívá pouze první písmeno obdob- ně jako u znaku inicializovaného a spolu s ním artikuluje celé jméno z mluveného jazyka nebo jeho přibližnou podobu.

Do kategorie tohoto způsobu motivace znaků spadají i tzv. hláskovací vzorce (fin- Obr. 26: VATIKÁN

(13)

gerspelling patterns) typické zejména pro názvy mést v britském znakovém jazyce.

V těchto vzorcích je využito několika málo písmen z názvu v mluveném jazyce, jež re- prezentují celé pojmenování. Např. Bristol může být znakován jako B-L, Newcastle jako N-C, Birmingham jako B-H-M. Jed- notlivá písmena bývají propojena pomocí specifických pohybů (Miles 1988, s. 84).

(4) I poslední skupinu tvoří znaky, které využívají mluveného jazyka. V tomto pří- padě jde o hláskovou podobnost jména státu s jiným slovem mluveného jazyka.

Význam takového hláskově p o d o b n é h o slova je přeložen d o z n a k o v é h o jazyka, spolu s ním je však artikulován název státu v mluveném jazyce nebo jeho přibližná podoba, a nikoli o n o hláskově p o d o b n é slovo.

Příkladem z této skupiny může být tradiční znak českého znakového jazyka DÁNSKO (obr. 29), který je artikulován znakem čes- kého znakového jazyka DAŇ.

Obr. 29: D Á N S K O

st

J f i s m

Další pohled na problematiku znaků států

Z n a k y států, resp. z e m ě p i s n á vlastní j m é n a , n a b í z e j í další, d o s u d n e p ř í l i š p r o b á d a n é p o l e p r o v ý z k u m ve z n a - kových jazycích. Je n e p o c h y b n é , že na z n a k y států ve znakových jazycích lze nahlížet r ů z n ý m i z p ů s o b y a z různých perspektiv. N e j e n z p o h l e d u politické k o r e k t n o s t i z n a k ů a z p o h l e d u j e j i c h motivovanosti, ale např. také z hlediska jejich fonologických vlastností. (Stručně o fonologických vlastnostech znaků států Evropy srov. K u c h a ř o v á 2006 v o p o ř e o Bakerovou a Nystovou 2003).^{1 3} Také český znakový jazyk p r o k a z u j e fenolo- gické vlastnosti konstatované v Bakerové a Nystové (tamtéž), totiž že ve z k o u m a - ných znakových jazycích mezi j m e n n ý m i z n a k y převažují znaky j e d n o r u č n í n a d znaky d v o u r u č n í m i a že j m e n n é znaky jsou artikulovány převážně na hlavě nebo v její blízkosti.

Analýza znaků států Evropy v českém znakovém jazyce tak ukazuje na s h o d n é p o j m e n o v á v a c í p o s t u p y vlastních j m e n o s o b n í c h a zeměpisných ve znakových jazycích.

Literatura:

BAKER, A.; NYST, V. The Phonology of N a m e Signs: A C o m p a r i s o n between the Sign Languages of Uganda, Mali, A d a m o r o b e a n d The Netherlands. In BAKER, A.; VAN D E N B O G A E R -

13 Podrobné fonologické vlastnosti vlastních jmen českého znakového jazyka popsány nebyly, první sondou je oblast znaků států Evropy.

(14)

DE, B.; CRASBORN, O. (Eds.). Cross- -linguistic Perspectives in Sign Language Research. Selected Papers front TISLR 2000. Hamburg: Signum Verlag, 2003, s. 71-79. ISBN 3-927731-88-9.

BAR-TZUR, D. The use of indigenous signs by interpreters. 2000. [cit. 2005- 01-05). Dostupný na <http://www.rit.

edu/~dabdis/indj/intro.htmI>.

ERHART, A.; VEČERKA, R. Úvod do etymologie. Praha : SPN, 1981.

FALTlNOVÁ, R. Propriálně pojmenovací akty v českém znakovém jazyce. Praha, 2005. Diplomová práce. Univerzita Karlova v Praze. Filozofická fakulta.

Ústav českého jazyka a teorie komunikace.

I n t e r n a t i o n a l Sign. InWikipedia. The Free Encyclopedia. [cit. 2005-11-12).

Dostupný na: <http://en.wikipedia.

org/wiki/Gestuno>.

JONES, T.R. Gestuno: International Sign Language. (cit. 2005-11-12). Dostupný na: chttp://www.lifeprint.com/asl 101/

pages-layout/gestuno.htmx

KUCHAŘOVÁ, L. Znaky států Evropy v českém znakovém jazyce. Praha, 2006. Bakalářská práce. Univerzita Karlova v Praze. Filozofická fakulta.

KÝLE, J.; WOLL, B. Sign Language : The Study of Deaf People and Their Langua- ge. Cambridge; New York: Cambridge

University Press, 1993. ISBN 0-521- 35717-9.

M C KEE, R.; MC KEE, D. Name Signs

and Identity in New Zealand Sign Lan- guage. In METZGER, M. Bilingualism and Identity in Deaf Communities.

2. vyd. Washington (D.C.): Gallaudet University Press, 2002, s. 3-40. ISBN 1-56368-095-5.

M A C U R O V Á , A. Jazyk v k o m u n i k a c i neslyšících. (Předběžné poznámky).

Slovo a slovesnost, 1994, roč. 55, s. 121-132.

MARKOWICZ, H. Myth: Sign Language is Iconic. In MARKOWICZ, H. Ame- rican Sign Language. Fact and Fancy.

Washington (D.C.) : Gallaudet Uni- versity Press, 2001. [cit. 2003-12-29).

Dostupný na: <http://facstaff.gallaudet.edu/harry.markowicz/asl/index.

html>.

MILES, D. British Sign Language. A Be- ginners Guide. London : BBC Books,

1988. ISBN 0-563-21134-2.

RAINÓ, P. Personál Names in Finnish Sign Language. In Actas do XX Con- greso International de Ciencias Ono-

másticas, Santiago de Compostela, 20-25 Setembro 1999. A Coruňa, 2002, s. 773-780.

S T E W A R D , D . A . ; S C H E I N , J . D . ; CARTWRIGHT, B.A. Sign Language Interpreting. Exploing Its Art and Science. 2. vyd. Boston : Pearson Edu- cation, 2003. ISBN 0-205-40794-3.

SUPALLA, S.; PADDEN, C. The Book of Name Signs: Naming in American Sign Language. 2. vyd. San Diego (CA) : Dawn Sign Press, 1997. ISBN 0-915035-30-8.

(15)

S U T T O N - S P E N C E , R.; WOLL, B. The Linguistics of British Sign Language.

An Introduction. 4. vyd. Cambridge : C a m b r i d g e University Press, 2003.

ISBN 0-521-63718-X.

ŠRÁMEK, R. Úvod do obecné onomastiky.

Brno : Masarykova univerzita, 1999.

ISBN 80-210-2027-X.

VALLI, C.; LUCAS, C. Linguistics of Ame- rican Sign Language. An Introduction.

2. vyd. Washington (D.C.): Gallaudet University Press, 1995. ISBN 1-56368- 042-4.

Zdroje obrázků:

Obr. 1-3

- S T E W A R D , D.A.; S C H E I N , J.D.;

CARTWRIGHT, B.A. Sign Language Interpreting. Exploing Its Art and Science. 2. vyd. Boston : Pearson Edu- cation, Allyn and Bacon, 2004. ISBN 0-205-40794-3.

Obr. 4

- GABRIELOVÁ, D.; PAUR, J.; ZE- MAN, J. Slovník znakové řeči. Praha : Horizont, 1988.

Obr. 5

- KUCHAŘOVÁ, L. Znaky států Evro- py v českém znakovém jazyce. Praha,

2006. Bakalářská práce. Univerzita Karlova v Praze. Filozofická fakulta.

Ustav českého jazyka a teorie komunikace.

Obr. 6, 7

- SUTTON-SPENCE, R.; WOLL, B. The Linguistics of British Sign Language.

An Introduction. 4. vyd. Cambridge : C a m b r i d g e University Press, 2003.

ISBN 0-521-63718-X.

Obr. 8-10

- KUCHAŘOVÁ, L. Znaky států Evro- py v českém znakovém jazyce. Praha, 2006. Bakalářská práce. Univerzita Karlova v Praze. Filozofická fakulta.

Obr. 11-23

- W O R L D F E D E R A T I O N O F T H E DEAF. Country Name-Signs. Japane- se : Japanese Federation of the Deaf, 2003.

Obr. 24

- M A R K O W I C Z , H. American Sign Language. Fact andFancy. Washington (D.C.) : Gallaudet University Press, 2001. [cit. 2003-12-29], D o s t u p n ý na <http://facstaff.gallaudet.edu/harry.

markowicz/asl/index.html>.

Obr. 25-29

- KUCHAŘOVÁ, L. Znaky států Evropy v českém znakovém jazyce. Praha, 2006.

Bakalářská práce. Univerzita Karlova v Praze. Filozofická fakulta. Ústav čes- kého jazyka a teorie komunikace.