ZNAK DO ŘEČI
Zuzana Pavelová - Ivana Rádková
Komunikovat znamená přijímat a vysí- lat informace pomocí sdělovacího proce- su, ve kterém projevujeme naše pocity, myšlenky, vůli, a to za pomoci výrazových prostředků, které mohou být buď slovní (slovo mluvené nebo psané), nebo mimo- slovní (zevnějšek, zrakový kontakt, výraz, mimika, pohyb, gesta, dotek, pantomima, posunky, čich, sluch, hudba a také znako- vá řeč).
Jedinec, jehož komunikační schopnosti jsou sníženy, může narážet na nepocho- pení okolí, neporozumění, nemožnost se vyjádřit, a to může vést až k agresivním stavům. Pro tyto jedince jsou stále hledá- ny nové možnosti, jak jim cestu k doro- zumění nalézt.
Jednou z cest j e totální komunikace, která nabízí všechny dostupné možnosti pro navázaní komunikace u těžce mentál- ně postižených. Totální komunikace zahr- nuje pomocné komunikační prostředky (vizuální kontakt, ukazování, posunky, pantomimu, prstovou abecedu, mimiku, postoj těla, řeč), mluvený jazyk (mluva, odezírání, psaní, čtení), posunkové systé- my a také metodu znaku do řeči.
Pro osoby se ztíženými komunikačními možnostmi je znak do řeči vhodnou me- todou pro svou kombinaci gest a řečových zvuků. Provádět gesta rukama je jedno-
dušší než mluvit, umožňuje to dítěti po- krok v řeči (komunikaci), ačkoli nepouží- vá opravdovou řeč, a překonává to jeho frustraci z neschopnosti být pochopen.
Dítě používá znaky spolu s řečí, zvyšuje se jeho touha objevovat svět.
Z n a k do řeči je kompenzační prostře- dek p r o osoby s řečovým postižením, s nedostatečně rozvinutou aktivní řečí nebo expresivní složkou řeči.
Znak do řeči (ZDŘ) je doplňkem jazy- kové stimulace, není cílem, ale pouze pro- středkem k rozvoji řeči.
Dítě vědomě používá neverbální komu- nikaci, která souvisí s řečí těla. Tím má pozitivní zážitek z úspěchu při k o m u - nikaci, používá znalosti, které dříve ne- mohlo projevit. Používáním znaků ovliv- ňuje své okolí, dává mu možnost zažít ře- čový úspěch. Dochází k rozvoji motoric- kých složek, čímž se aktivizují řečová cen- tra v mozku, můžeme s dítětem komuni- kovat, pochválit je.
Lidé bez motorického postižení mají lepší možnosti pro zdokonalení znaku do řeči. Pohyb, který je možno pokaždé vy- tvořit stejným způsobem, se stává „nástro- j e m " řeči. Pro jedince s řečovým postiže- ním je snadnější „artikulovat znaky", než si přenést do praxe správné postavení mlu- videl. Pro „artikulaci" se používají svaly
paží, rukou, prstů, které podporují moto- riku mluvené řeči. Motorické činnosti pod- porují rozvoj řeči. Znak do řeči nás nutí předcvičovat řeč pomocí všech motoric- kých složek.
Jestliže dítě ukáže vůli imitovat pohyb, který je náznakem znaku, je to viditelný důkaz jeho porozumění. První kroky na cestě k „artikulaci rukama" je nutno po- chválit. Vytvoříme tím pozitivní k o m u - nikační prostředí. Bezmocnost porozu- mění mezi námi a dítětem je menší, máme možnost chápat, co nám dítě sděluje. Do- chází k oboustranné komunikaci.
Dítě si rychle uvědomí, že jednotlivé pohyby lze používat jako nástroj dorozu- mívání se svým okolím. Naučí se vyjad- řovat svá přání a své pocity a zažívá své první komunikační úspěchy.
Pro rozvoj oboustranného dialogu má velký význam, že používáním znaku do řeči se komunikace stává vizuální, zvidi- telňuje se. Vizuální percepce je posilují- cím faktorem i vzhledem k percepci au- ditivní. Dítě si lépe zapamatuje a poro- zumí tomu, co vidí. Tento fakt můžeme ještě zesílit použitím dalšího receptoru -
hmatu. Při používání znaku do řeči v počá- tečním stadiu můžeme dítěti pomáhat při provádění znaků vedením jeho rukou, po- stavením prstů do správné pozice, dotýká- ním. Využíváním motoriky, zraku, sluchu a hmatu se optimalizuje zapamatování.
Při běžné komunikaci používáme často dlouhé a nesrozumitelné věty, j e j i c h ž smysl dítěti uniká. Při používání znaku do řeči jsme nuceni zamyslet se nad obsahem věty a znak přiřazovat pouze nejdůležitěj-
šímu slovu ve větě. Věty zkracujeme, sni- žujeme rychlost řeči, soustředíme se na porozumění. Sledujeme schopnost nau- čení se znaku a významu příslušného poj- mu. Stimulujeme dítě k vlastnímu vyjád- ření. Znak do řeči dává možnost přizpů- sobit úroveň mluvy schopnostem dítěte.
Současné provedení zvuku a znaku pod- poruje artikulaci řeči. Znaky sledují ryt- mus řeči. Na počátku používání znaku do řeči je vhodné ponechat delší čas na je- j i c h provedení a p ř i z p ů s o b o v a t tomu
i rychlost řeči, což napomáhá a r t i k u l a č - nímu tréninku. Později rychlost a rytmus řeči přizpůsobujeme možnostem dítěte, až po běžné parametry.
Při provádění znaku zlepšujeme také výslovnost, cvičíme rytmizaci a melodii řeči. Slova dostávají pro děti smysl.
Mluvená slova mohou být pro děti pou- ze zvuky, kterým nedovedou přiřadit kon- krétní smysl. Mohou je chápat jako zvu- ky, které samy o sobě nesouvisí s řečí.
Znaky jsou velmi ilustrativní, zkonkrét- ňují pojmy i sdělované zprávy. Znaky vy- cházejí z přirozených znaků, kterým dítě rozumí, může je i samo vytvářet. Znak do řeči doprovází řeč, konkretizuje ji.
Znak do řeči není znaková řeč, má svůj charakter. Při používání znaku do řeči při- dáváme ke znaku mluvené slovo a totéž požadujeme po dítěti v rámci jeho mož- ností. Využitím motoriky a vícedruhové p e r c e p c e j s o u p o j m y k o n k r e t i z o v á n y a mluvený význam zdůrazňován. Znak není dominantní, pouze doplňující. Cílem je nejen zvyšovat komunikativní doved-
nosti, ale i mluvenou řeč. Z vizuálních
prvků znakové řeči je převzato, že moto- rickým pohybem přijatým pro určitý po- jem je znak.
Zpočátku doplňujeme znakem jen nej- důležitější slovo ve větě. Postupně zvy- šujeme počet znaků, které budeme v ko- munikaci používat.
Znak do řeči není komunikační systém konvenčně dohodnutých výrazových pro- středků, založený na konstantních pohy- bech a konfiguracích rukou a prstů a dal- ších komunikačních formách, j a k j e tomu u znakové řeči.
Znak do řeči vychází z přirozených po- hybů, doplněných mimikou a výrazy řeči těla. Konfigurace prstů a ruky je variabilní podle motorických a dalších možností dí- těte. Dítě, které znak do řeči používá jako svůj komunikační prostředek, je často také samo kreativním tvůrcem znaků používa- ných pro dorozumění se svým okolím.
Musíme si uvědomit, že znak do řeči je doplňkem, ne náhradou mluvené řeči, že cílem není naučit se mnoho znaků, ale mluvenou řeč zlepšovat, zvyšovat k o m u - nikační možnosti dítěte.
Pokud se rozhodneme začít používat znak do řeči, měli bychom si nejprve uvě- domit, že velkou část našich duševních stavů a pocitů vyjadřujeme tělem a jeho pohyby. Pohybem těla, gesty, mimikou doplňujeme nebo zdůrazňujeme to, co ří- káme. Vycházíme z toho, že všichni pou- žíváme vědomě či nevědomě řeč těla.
S řečí těla se snadno pracuje a lze ji dopl- nit znaky přirozenými (například gesty, posunky) i přijatými ( například znaková řeč, znak do řeči).
Z n a k do řeči je jednou z nových cest ke zlepšení vyjadřovacích možností je- dinců s postižením řeči.
Jestliže chceme začít znak do řeči použí- vat, měli bychom si nejdříve vytvořit ob- last porozumění pro znak do řeči. V praxi to znamená seznámit s tímto rozhodnutím všechny osoby, které budou s dítětem ko- munikovat. Důležitý j e souhlas rodičů a jejich aktivní participace při používání znaků. Nejlépe je, když rodiče absolvují kurz znaku do řeči (viz informace v závěru).
Rodiče pak postupně mohou do této pro- blematiky uvést další členy své rodiny.
Dále j e vhodné, aby tuto metodu ovlá- daly vychovatelky, terapeutky a další oso- by, které se účastní vzdělávaní dítěte. Tím se používání znaků stane samozřejmostí.
Úspěchy budou tím větší, čím bude více uživatelů znaku do řeči v okolí dítěte.
Výhodné je, když ve škole mluvící žáci s nemluvícími žáky také z n a k u j í , případ- ně když učitel znakuje se všemi žáky ve třídě. Optimální situace nastane, když všechny osoby, které jsou součástí každo- denního života žáka, navzájem spolu spo- lupracuji a podílejí se na znakování.
Učitel by měl znakovat vždy, když mlu- ví. Tím si také žák podvědomě zapamatu- je, že doprovázet svoji mluvenou řeč zna-
ky je zcela přirozené.
Přesto nemůže znak do řeči používat stejně j a k o z n a k o v o u řeč a z n a k o v a t všechna slova. Podle vyspělosti žáků mu- síme předem vědět, kterým slovům ve větě znak p ř i ř a d í m e . Zároveň kontroluje, pří- padně opravuje správnost znaků provádě- ných žáky.
Důležitý je i výběr první oblasti, ve kte- ré chceme znaky používat. Měla by být dostatečně zajímavá a motivující. Lze za- čít naznakováním písničky nebo básničky, dramatizací pohádky, používat znaky při stravování nebo oblékání. Aktuální zájem a potřeby dítěte využíváme k naučení no- vých znaků (například pravidelné návště- vy lékaře, film promítaný v televizi).
Počet počátečních znaků je individuál- ní. Je možné si stanovit základní znaky, které budeme používat pravidelně a sou- stavně (např. přivítání, program dne, čin- nosti) a připravovat další rozvíjející zna- ky k daným oblastem (např. druhy jídla, oblečení). Musíme žáka naučit cílevědo- mě používat znaky související s daným tématem a používat je ve všech dalších vhodných příležitostech.
Další doporučení se týká vytvoření pev- né struktury - časové a prostorové, kdy b u d e m e s ž á k e m z n a k y p r o c v i č o v a t . V praxi to znamená, že jednou denně bu- d e m e i n d i v i d u á l n ě po k r á t k o u d o b u s žákem procvičovat nejaktuálnější znaky.
Každodenní opakující se činnosti přispí- vají k rozvíjení dětského projevu. Učitel (případně další dospělý) je pro žáka vždy vzorem a je na něm, aby v žákovi vypěs- t o v a l p o c i t , že t v o ř e n í z n a k ů s p o l u s mluvenou řečí je jedna z možností jeho dorozumění s okolím.
Škola a domov se musí navzájem infor- movat. Musíme si vytvořit vhodný způ- sob, jak zajistit spojení a tok informací mezi učitelem a rodičem. Osvědčeným způsobem je zavedení tzv. kontaktního deníku, který dává možnost vyjádření
a informování oběma stranám. Rodiče by měli být informováni o probíraných zna- cích, o jejich tvorbě a konečné podobě a stejné informace by měli rodiče poskyt- nout učiteli. Je možné i znaky kreslit nebo rodiče zacvičit. Ústní forma sdělení může být samozřejmě doplňující.
Při používání znaku do řeči podporuje- me žáky, aby se snažili mluvit, aby dopro- vázeli pohyb tím zvukem, který se jim podaří vydat a ten postupně zlepšovat.
Metodu znaku do řeči lze kombinovat s j inými komunikačními systémy, napří- klad s piktogramy. Tím se opět zvýší možnosti kontaktů, pochopení a zlepšení životní kvality.
Před zahájením používání znaku do řeči bychom si měli zjistit stav porozumění řeči, který by měl být vodítkem pro naši budoucí práci. Při používání bychom měli mít jistotu, že na nás dítě dobře vidí a sle- duje nás. Musíme respektovat schopnost vnímání a motorického vybavení dítěte.
Vedení dítěte k používání znaku do řeči by mělo být vždy zábavnou a pozitivní činností, nezatíženou drilem a stresem.
Nešetříme chválou a povzbuzováním.
Znak do řeči se začíná používat při prá- ci s těžce mentálně postiženými, s dětmi s více vadami a s jedinci s postižením řeči, a to v oblastech s p e c i á l n í h o školství a ústavech sociální péče.
Zkušenosti ukazují, že znak do řeči je dobrou komunikační metodou, zejména pro posílení mluvené řeči, a tím kvalitnější zapojení do života.
S metodou znaku do řeči jsem se sezná- mili během stáží ve speciálních zařízeních
v Dánsku diky projektu Phare v roce 1996.
Tamní žáci seji učili v rámci motorických cvičení. Líbilo se nám používání znaků při zpěvu, nácviku říkanek, dramatizacích pohádek i jako běžného doplňku při ko- munikaci. Účastnili jsme se nácviku zna- kování s tvůrcem této metody Larsem Nygaardem.
Po návratu jsme ji začali používat při vyvození řeči a rozvoji komunikace u dětí pomocných tříd, tak i v individuální výu- ce. Začátky nebyly jednoduché, ale neod- radily nás. Praktické výsledky byly velice příznivé a vyvolaly zájem dalších peda- gogů a rodičů.
Vyvstala potřeba znaky přehledně utří- dit, znázornit graficky. Vznikaly seznamy vhodných znaků, jejich grafická podoba, v i d e o z á z n a m y z praxe. Zároveň j s m e v úzké spolupráci s učiteli pomocných tříd prakticky ověřovali význam používání znaku do řeči.
Během roku se nám podařilo přivést práci na určitý ucelený stupeň. Byla nato- čena videokazeta, na které jsme zachytili ukázky práce se znakem do řeči v rámci vyučovacích hodin v přípravném, nižším a vyšším stupni pomocných tříd ve Zvlášt- ní škole a Pomocné škole Slezského od- boje v Opavě a individuální práci s žákem s opožděným vývojem řeči. Dále kazeta obsahuje předváděné znaky terapeutem.
V roce 1999 vyšla v nakladatelství Tech - Market v Praze brožurka Znak do řeči (Kubová, L. - Pavelová, Z. - Řádko- vá, I.), jejíž recenze od D. Chládkové vy- šla ve Speciální pedagogice 3-4/1999.
Kromě teoretické části brožurka obsahu-
je více než čtyři sta znaků znázorněných v grafickém tvaru se slovním popisem.
Uváděné znaky se snaží ve většině vyjít z obsahové podstaty daného slova, přiro- zených gest a mimiky doprovázejících běžnou řeč. Naznačují činnost provádě- nou s předmětem, který je znakován (na- příklad nůž, sklenice, žehlička). Některé znaky vyjadřují sloveso i podstatné jmé- no (učitel, učit se).
Znaky pro označení dnů v týdnu, členů rodiny apod. vycházejí z MAKATONU a znaků pro neslyšící, avšak přípustná je i jejich další modifikace. Tyto znaky je možno co nejvíce přizpůsobit užívajícímu.
Pro označení babičky můžeme používat uváděný znak nebo také naznačit brýle nebo šátek na hlavě, pro dědečka třeba držení hůlky nebo velké břicho. Snažíme se co nejvíce vyjít vstříc uživateli znaku, jeho přirozeným pohybům a vhodné pou-
žitelnosti.
Charakteristickým symbolem jsou také znakována povolání (zdravotní sestra kří- žem na paži, voják drží pušku atd.).
Z n a k y barev v y c h á z e j í z p ř e d m ě t ů a symbolů, které těmto barvám nejvíce od- povídají.
Znaky zvířat představují jejich zjev nebo typický projev. Je možné je dále do- plňovat podle toho, jak jsou zvířata uži- vateli známá, v jaké situaci je poznal.
Můžeme přidávat zvuky, pohyby. Napří- klad znak pes j e předveden p o v e l e m
„k noze" - plesknutím o stehno, může být použit i pohyb chycení za ruku - kousnutí.
Znaky jídla a oblečení jsou v některých případech složeny z charakteristik podle
obsahu (kompot je tvořen znakem ovoce a znakem mísa, pyžamo vytvoříme zna- kem noc a znakem oblečení).
Stejně tak je složeno více dalších znaků (sekretářka - znak žena a znak psát na stro- ji, televize - znak ovladač a znak dívat se).
Takovým způsobem lze vytvářet znaky pro další slova, která nejsou uvedena v brožurce, a to situačně podle prostředí uživatele, jeho mluvní a komunikační po- třeby.
Skládáním uvedených znaků vytváříme znaky dalších slov, případně je doplňuje- me o typický gestikulační projev. Napří- klad spodní prádlo vytvoříme znakem kal- hoty a prstem ukážeme dolů, třešně vytvo- říme znakem červený a naznačením pově- šení za ucho. Tímto způsobem znakuje- me slova, jejichž doprovodný gestikulač- ní a mimický, případně hlasový projev je víceméně běžně používaný (oblékat, ho- nit, volat, sednout).
Zápory a nesouhlas lze tvořit použitím znaku „ne" - otáčení rukou s nataženými prsty před sebou. Také můžeme kroutit záporně hlavou nebo hrozit prstem, tak jak běžně dáváme najevo nesouhlas.
Brožurka také obsahuje naznakované věty, říkanku, písničku a pohádku pro větší názornost a pochopení užití znaku do řeči v praxi. Při nácviku říkanky nebo písnič- ky s použitím metody znaku do řeči vy- cházíme z jejich rytmizace a tempa. Zna- kujeme slova, která rytmus podporují.
Můžeme vynechat předložky, spojky nebo přívlastky.
Pracujeme se znaky, které děti zvládnou a znají je, se znaky, které napomáhají
k zapamatování děje anebo přispívají k vlastní reprodukci.
Znak do řeči by měl při provádění od- povídat počtu slabik ve znakovaném slo- vě. To znamená, že pohyb by měl trvat po dobu vyslovování slova a doprovázet jej podle rytmu slabik. Pokud se však dodr- žování slabikování při předvádění znaku stává strnulé a ztěžuje jeho předvádění, upouštíme od něj. Přirozeně doprovázíme znaky mluvu bez rytmického zdůrazňová- ní slabik.
Seznam znaků uvedených v brožurce není definitivní a také konfigurace prstů a rukou není rigidní, závisí na psychoso- matické a motorické vybavenosti uživa- tele, na jeho potřebách a přáních a také na kreativitě a dalších schopnostech te- rapeuta.
V praxi metodu z n a k u do řeči použí- v á m e j a k o k o m u n i k a č n í p r o s t ř e d e k , který vede ke zlepšení d o r o z u m í v á n í .
Také ji dále používáme v individuální práci s dětmi při rozvoji řeči. Osvědči- lo se vycházet z postupu reálie - znak, jednotlivý obrázek - znak, globální obrá-
zek - znaky. Práci doplňujeme o piktogra- my a o počítačový program. U kombino- vaných postižení s těžkou mentální retar- dací používáme metodu znaku do řeči spo- lu s ostatními metodami podporujícími rozvoj řeči i motoriky.
Metoda znaku do řeči je základní me- todou v tzv. motorických hodinách, kte- ré připravujeme pro žáky přípravného stupně pomocných tříd.
Jedná se o kolektivní cvičení pro roz- voj řeči a motoriky, ve kterých se pomocí
znaků děti učí reagovat na pokyny, pove- ly a jméno, dochází ke zlepšení prostoro- vé orientace a motoriky. Použitím znaku do řeči v rámci těchto motorických hodin děti lépe chápou význam slov a obsahů, rychleji reagují při střídání činností a znak samozřejmě podporuje rozvoj řeči.
Někteří pracovníci speciálních škol, speciálních pedagogických center, ústavů sociální péče a logopedických pracovišť se zúčastnili kurzů znaku do řeči, které byly organizovány 1PPP Praha a 1PPP Olomouc. (Již v mnoha SPC pro mentál- ně postižené se se znakem do řeči pracu- je, např. v SPC Rukavička, Hradec Krá- lové, SPC Plzeň - Skvrňany, SPC při PŠ
Brno, SPC Kamínek, Ústí nad Orlicí, SPC pro MP a vady řeči Hořičky, SPC Svítání Pardubice, SPC České Budějovice, SPC Vertikála, Praha a další.)
Další informace je možno získat na adrese SPC Srdce, P.O.BOX 190, nám.
Slezského odboje 5, Opava, 746 01.
Brožuru je možno objednat na adre- se: Tech-Market, Hodkovická 115, Pra- ha 4 , 1 4 2 00.
Videokazetu zpracovalo Pedagogické centrum Plzeň, Veská 11, Plzeň, 317 06, tel./fax: 019/67605, kde je také možnost objednávky.