ANTROPOSOFICKÉ ZAŘÍZENÍ - ALTERNATIVA PRO ŽÁKY S POSTIŽENÍM (I. část)
Vlastimil Čiháček
Znakem zemí s vyspělejším školstvím je rovnoprávnost všech občanů v přístu-
pu ke vzdělání. V zemích uplatňujících skutečně demokratické principy je zajiš- těna volba z nabídky rozdílných vzdělá- vacích drah. Prioritou je zabezpečení edu- kace všech lidí podle jejich specifických vzdělávacích potřeb, eliminace názorů o nevzdělavatelnosti či zbytečnosti vzdě- lávání některých lidí, zabezpečení existen- ce škol, které jsou zaměřeny na uspoko- jování i velmi specifických vzdělávacích
potřeb žáků (např. s velmi těžkým posti- žením). Vyšší úrovní uspokojování spe- cifických vzdělávacích potřeb lidí s posti- žením je jejich včleňování do škol běžné- ho typu - integrace a dále inkluze, při které je respekt individuálních potřeb kterého-
koliv žáka dán atmosférou školy. Ne všichni pedagogové mají jasno v cíli edu- kace žáků s těžkým postižením (někdy však ani s lehkým postižením nebo parci- álními nedostatky), v různých podobách a formách společného vzdělávání intakt- ních žáků s žáky s postižením. Jejich kri- tika předbíhá rozvaze o pozitivech a ne- gativech. Jednostranná podpora úplné in-
tegrace pouze do běžných škol s násled- nou přebytečností speciálních škol a na opačném pólu jen segregovaná edukace patří mezi extrémní názory. Rozhodnutí, čemu dát v pestré a dostupné vzdělávací nabídce přednost po zvážení co nejobsáh- lejších informací, a přijetí skutečnosti, že vzdělávání v .sebelepší' speciální škole ani žádný z modelů společného vzdělávání nezaručuje pouze výhody, by měla být na konkrétních rodičích a v jistých případech na žákovi s postižením samém.
V zemích s rozvinutým školstvím i přes posun směrem k inkluzi vedle prakticky existujících modelů tříd běžných škol, v nichž se s nepostiženými žáky vzdělá- vají žáci se specifickými vzdělávacími potřebami, zůstávají až na výjimky těžiš- těm uspokojování specifických vzděláva- cích potřeb žáků s postižením specializo- vaně zaměřené speciální školy. Mezi typy škol, které mohou jako speciálně pedago- gickou alternativu upřednostnit rodiče žáků s postižením, patří ve vzrůstajícím počtu zemí školy v rámci antroposofic- kých léčebně-pedagogických životních společenstvích.
Antroposofie
Antroposofická teorie vzešla z theoso- fického učení náboženského charakteru, jehož prvky nalézáme v různé míře od nábožensko-filozofických staroindických systémů, staroorientálních kultů, antiky, přes středověké křesťanství až po novo- věké sekty. Novověká theosofie našla v Evropě vyznavače a šiřitele na přelomu století. Ti chtěli věnovat péči duchovně náboženskému životu cestou ke snášenli- vosti, upřímnosti, vlídnosti, laskavosti a činorodé lásce. V českých zemích vznik- la v Praze a Ostravě Theosofická společ- nost, v Praze transformovaná v pozdější Společnost pro mystická studia. V Brně vyvíjela čilý spolkový život Theosofická jednota česká vedle Theosofické společ-
nosti německé. Na rozdíl od Německa byla u nás považována pro abstraktní, okultní a asociálně mystický ráz za hnutí malých rozměrů, cizí naší mentalitě a dobovým sociálním snahám. (Zlámal, In: Chlup - Kubálek - Uher 1938)
Ukvapená spasitelská propaganda šíře- ná vedoucími představiteli Theosofické společnosti a další okolnosti přispěly v ro- ce 1913 ke vzniku její odnože -Antropo- sofické společnosti. Antroposofie si ze svého zdroje přináší panteismus, nábožen- skou mystiku, formy universa, postup k absolutnu a splynutí v jednotě s Bohem, potřebu zduchovňování. Podle Valenty (1995) je antroposofie v konečné podobě eklektickým mystickým systémem s prv- ky okultismu i kristologie a jasnovidectví.
Antroposofie je poznamenána filozofic- kým odkazem Kanta, Fichteho a Nietz-
scheho, přičemž návaznost a filiace se týká tzv. naturfilozofie.
Není náhodou, že si antroposofická za- řízení udržují vysokou oblibu u našich západních sousedů. V 18. stol. nalezlo v Německu velkou podporu romantické hnutí, jež svého času ovlivnilo hospodář- ství, politiku, literaturu, filozofii a vytvo- řilo ještě v našem století se udržující myš- lenkový typ, který nenalézá oporu pro své názory ve vědě, obrací se k náboženství a umění, která jsou příznivější jeho myš- lenkovému vzletu. Umění pro něj nabývá náboženský rozměr. Romantická filozo- fie organicky spojuje život člověka s při- rozeným společenským organismem, bez něhož nemá individuum smysl. Pro pozná- ní světa oceňuje iracionální stavy (city, vůli). Nad obyčejnou zkušeností, obyčej- ným rozumem a obyčejným názorem je povzneseno iracionální poznání, doprová- zené přesvědčením o své absolutní prav- divosti. (Tvrdý 1947)
Antroposofie se obrací k dílu Goethe- ho - panteisty, odpůrce konstruktivní pří- rodovědy, pro kterého je společnost pří- ležitostí k evokaci neosobních mystických stavů duše, v jehož tvorbě se odráží nej- vnitřnější podstata světa a vidění věcí ne- výslovných. Jeho žáci byli podníceni k na- hrazování vědecké metody stavem mysli, který nazvali hluboké pochopení, tušení, prožívání skutečnosti, (srov. Rádi 1933) Antroposofie navazuje na Goetheho ze- jména v myšlení chápajícím přírodu jako proniknutou duchem.
Z charakteristiky filozofické báze lze dojít k závěru, že antroposofie je tajemnem
naplněnou okrajovou záležitostí. Její nepří- stupnost však nespočívá v utajování, ale ve složité vnitřní duchovní cestě, která má vést k poznání. Na základě přednášky PhDr.
Vojtíška z roku 1997 je antroposofie zmi- ňována v přehledu sekt a náboženských skupin vzniklých a působících po r. 1989 na našem území a v návaznosti i waldorf- ské školy (náboženství ve škole při antro- posofickém společenství viz níže) a nábo- ženské společenství „Obec křesťanů", je- jíž tematika už ale zavádí nepedagogickým
směrem. Podle Váni (1990) tvůrce antro- posofie „Rudolf Steiner nepřišel zakládat novou sektu nebo hlásat novou theologii, nýbrž ukázat možnost nového zážitku Kris- ta, bez ohledu na církevní příslušnost, ba i bez ohledu na křesťanské vyznání vůbec a důsledná křesťanská orientace byla na- konec i příčinou rozchodu s Theosofickou společností, kde došlo k profanaci křesťan- ské myšlenky".
Antroposofické hnutí je charakteristic- ké dokonalou organizovaností a čilou pu- blikační činností. Praktickým programem oslovovalo mnoho osobností a udalo linii realizaci jejich potenciálu. Pod jejím vli- vem se zformovala svérázná goetheánská architektura; umělecká tvorba v některých směrech nabyla samostatnosti (např. eu- rytmie - pohybové duchovní umění). An- troposofická medicína praktikovaná léka- ři, kteří získali vzdělání řádným absolvo- vání vysokoškolského studia, ač respek- tuje prostředky běžné medicíny, preferu- je v adekvátních případech alternativní
způsoby léčby, přírodní preparáty, home- opatika. V Německu jsou jejich výkony
a předepisovaná léčiva hrazeny zdravot- ními pojišťovnami.
Dobrý odbyt pro důslednou ekologic- kou čistotu nacházejí produkty biodyna- mického hospodaření. Pedagogy na od- borných zemědělských školách se stávají specialisté, kteří část profesní přípravy získávají na biodynamické farmě.
V oborech pedagogických bylo postu- pem času dosaženo celosvětového rozší- ření antroposofie jako jedné z nejznáměj- ších alternativ. První pedocentricky ori- entovaná škola s tímto alternativním pří- stupem byla založena Rudolfem Steine- rem v roce 1919 pro děti dělníků cigare- tové továrny Waldorf Astória, a. s., ve Stuttgartu z iniciativy jejího majitele Emi- la Molta. Škola uplatňovala Steinerovy ideje a přihlížela k jeho názorům, přesto- že nebyl pedagogem. Vykazovala dobré výsledky, stala se věhlasnou a další školy rozvíjející stejné principy získaly pojme- nování podle ní. V Německu jejich čin- nost přerušilo uchopení moci Hitlerem, v bývalé NDR došlo k znovuzřízení až po sjednocení Německa.
V meziválečném období jsou u nás an- troposoficky zdůvodněné pedagogické zásady považovány sice za výchovně správné (v tělesné výchově, mravní výcho- vě, činná škola), ale zdůvodnění podepře- ná mystikou a metafyzikou se nejeví pře- svědčivější než zdůvodnění vědecká.
Např. Kratochvíl (Kratochvíl ln: C h l u p - Kubálek - Uher 1938) tehdy připisoval rozmach antroposofického učeni neklid- né poválečné době a ve smrti zakladatele hnutí Rudolfa Steinera viděl počátek pro-
padu z kulminace hlavní slávy. Stabilní místo waldorfských škol a škol uplatňují- cích prvky waldorfské pedagogiky ve školských systémech mnoha vyspělých zemí sice dokládá jeho omyl, ale např.
Ullrich (1986) uvažuje, že waldorfské ško- ly by mohly být jen reziduem dřívější pe- dagogické reformní epochy.
Léčebná pedagogika
Základy léčebné pedagogiky, všímající si lidí s postižením, vypracovává Steiner ve dvacátých letech. Nemoc a postižení jsou z jeho pohledu, předpokládajícího
více forem těla, stavy těla fyzického. „Člo- věk, který sám sebe prožívá sice jako uza- vřenou osobnost, pozůstává však z více do sebe vsunutých článků: a) jehofyzické tělo souvisí ve svém prostorovém projevu s minerálním světem - to je patrno přede- vším na lidské mrtvole; b) jako oživená bytost, která se svým růstem, oběhem, lát- kovou výměnou, rozmnožováním proje- vujícím se v čase souvisí s rostlinou; tyto síly života tvoři organismus, jejž Aristo- teles nazýval .vegetativní duší' a R. Stei- ner životním či éterickým tělem; c) jako bytost cítici naplněná žádostmi, vášněmi, pocity libosti či nelibosti je člověk spříz- něn se zvířetem; také tyto síly jsou sou- částí určitého systému, jejž Aristoteles nazýval ,animální duší' a R. Steiner tělem pocitovým či astrálním (pojem známý už Paracelsovi, Jakubu Bohmeovi a dalším) čili .hvězdným' vzhledem k jeho souvis- losti s hvězdnými vlivy (částečné opráv- nění astrologie); d) čtvrtým článkem, jímž se člověk pozvedá nad přírodní říše a stá-
vá se teprve v pravém smyslu člověkem, duchovni bytosti, duchem mezi duchy, je já. Z tohoto já je člověk schopen očišťo-
vat a proměňovat své nižší články ve vyš- ší, jež ho pozvedají nad pouhou egoitu a spojují s božským světem." (Váňa 1990) Do fyzického těla se podle zákona kar- mické příčinnosti vtělila duševně-duchov- ní bytost. Individualita jako duševně-du- chovní bytost není sama o sobě nemocná.
Ve fyzickém těle získává zkušenosti po- třebné k plnění úkolů při dalším vtělení.
(Váňa 1991) Tímto názorem je řízen pří- stup k člověku nemocnému nebo člověku s postižením.
Antroposofická životní společenství
Vznik se datuje rokem 1939 ve Skot- sku. V zemích Evropské unie si vytvořily po 60 letech svou tradici. Pod názvem CAMPHILL je najdeme v Norsku, Kana- dě, USA, Brazílii, Jihoafrické republice, nové vznikají ve státech střední a východ- ní Evropy. Celkem je přes 100 těchto za- řízení. Speciální školy jsou pouze při ně- kterých z nich - v poměru ke státním spe- ciálním školám jsou tedy rozšířeny ojedi- něle, což s odlišnými místními podmínka- mi přispívá jedinečnosti škol. Vzájemně spolupracují, ale zachovávají si autono- mii. Do společenství jsou převážně přijí- máni lidé prvotně s mentálním postižením.
Existují samostatná zařízení pro lidi s psy- chózou nebo narkomany.
Autor měl příležitost seznámit se s ži- votem v antroposofíckém společenství v Brachenreuthe(Badensko-Wiirtem-
bersko), a zprávu o tomto zařízení au- tor uvede v příštím čísle Speciální pe- dagogiky.
Literatura:
CHLUP. J. - KU BÁLEK, J. - UHER, J.:
Pedagogická encyklopedie. Praha, Novina 1938.
LENK, S. - ZEUTSCHEL, U.: Camphill:
50 Jahre Leben undArbeiten mit See- lenpflegebedurftigen Menschen. Stutt- gart, Freies Geistesleben 1991.
P. C., In.: Svět waldorfských škol. Dostup- ný z URL: enterprise.codalan.cz/on/
29... win-1250//WALDORF.HTM (du- ben 1999).
RADL, E.: Dějiny filosofie. Praha, Jan Leichter 1933.
TVRDÝ, J: Průvodce dějinami evropské filosofie. Brno, Komenium 1947.
ULLRICH, H.: Waldorfpädagogik und okkulte Weltanschauung. Munchen,
Weinheim 1986.
VALENTA, M.: Camphillské hnutí a ně- mecký výchovně vzdělávací systém.
Olomouc, U P 1995.
VALENTA, M. Waldorfskápedagogika a jiné alternativy. Olomouc, UP 1993.
VÁŇA, Z.: Rudolf Steiner - tvůrce an- throposofie, 1. přednáška z cyklu
„Úvod do anthroposofie". Praha 1990. Dostupný z URL: www.jo- phia.sk/a/steiner.html (květen 1999).
VAŇA, Z.: Antroposofie jako cesta a pod- nět. Praha, Antroposofická společnost v ČSFR 1991.
kol.: Brachenreuthe, Festschrift der Schulgemeinschaft, Uberlingen 1997.
ZDRAŽIL, T.: Waldorfská pedagogika a „ Sisyfos ". Reakce na přednášku Ji- řího Heřta „ Waldorfské školství - an- throposofie". Dostupný z URL: it.pedf.
cuni.cz/win/strstud/pc4ls98/waldorf/
/wnaframe.htm (květen 1999).
