Teorie osobnosti
S. Freud, C.G.Jung, A. Adler
hlubinná psychologie psychoanalýza
psychoanalýza = metoda léčby
= postup při zkoumání psych. procesů, při
kterém se dostáváme do jinak nepřístupných hlubin lidské psychiky
= výraz pro vědeckou disciplínu, může být chápána jako součást psychologie nebo i lékařství
= snaží se vysvětlit a popsat fungování lidské psychiky
2 zákl. předpoklady – 1. všechno psychické dění by mělo být možno vysvětlit pomocí
předchozích psychických dějů
2. při vysvětlování hraje důležitou roli
možnost zjištění nevědomých psych. procesů (snů, halucinací, hypnóz,…)
nevědomé procesy nemůžeme sami vyvolat
Sigmund Freud (1856-1939) – zakladatel, lékař, psychiatr z Příboru
německá rodina, Žid, přestěhování do Vídně, zemřel v Londýně
jediný syn, 6 starších sester, otec obchodník („vládce rodiny“), matka milovala Freuda
(Oidipovský komplex)
studium medicíny (hl. problematika mozku), začátkem 80. let primář na neurologii, pokusy s kokainem
studie o hysterii (1895) – významná dodnes, hledání příčin – experiment s hypnózou
teorie pudů
výklad snů (co vlastně tvoří lidskou osobnost, co nám naznačují sny)
poč. 19. stol. se za Freudovy teorie postavili C.G.Jung, A. Adler
zemřel na rakovinu
body Freudovy teorie
fyziologický determinismus – jedinec je puzen k jednání fyziol. silami, které mají rozhodující vliv na lid. život, jsou dány biologicky – např.
pudy (podstata života osobnosti)
fyziolog. podstata = pudy (hl. zdroje lidského jednání, umožňují jedinci dosahovat cílů, hl cílem je vybití energie)
pudy života – např. sexuální – spojován s
libidem=energie, která vychází ze sex. pudů a jestliže jsou náležitě vybity dojde ke slasti, čl.
se snaží dosáhnou, co největší slasti
pud sebezáchovy
pudy smrti – usilující o destrukci organismu, hl. cíl = převést org. do anorganické podoby)
A) pokud působí složky z oblasti vědomí, vybití energie je směřováno společensky přijatelně
B) pokud nastane chyba – vědomé složky neovlivňují objekt vybití energie – vznikají zkraty (společensky nepřijatelné chování)
struktura osobnosti
2 typy topických modelů
I. topický model – osobnost je rozdělena do tří vrstev: nevědomí, předvědomí, vědomí do r. 1920
tzv. model ledovce viz. obrázek
model psyché - teorie ledovce
nevědomí – „domov pudů“, obsahuje základní pudová přání, uzavřená oblast
pudy se snaží z nevědomí dostat na povrch
předvědomí – mezi nevědomím, do kterého se vědomě nedostaneme, a vědomím
testování pudových přání (zda jsou přijatelná, a sloužila by k vybití energie) – poté jsou puštěna do vědomí nebo vybrán jiný objekt vybití
tzv. filtr pudů
vědomí – vázáno na vnější svět, soustředění všech vjemů ze smyslů, informací
informace z předvědomí (pocity libosti a nelibosti)
je plně vědomé
nejmenší část naší psychiky, ale nejvíce viditelný
II. topický model (od r. 1920)
rozvinutější teorie o struktuře osobnosti, vychází z prvního modelu
id = ono (nevědomí) – nepřístupné,
iracionální vrstva, vládne zde chaos, tvoří zásobárnu energie
pro psychickou činnost – energie = pudy
obsah dán přírodou – vrozený, neovlivněný společností
ego = já (předvědomí) – upravuje chaos v id, pudová přání přizpůsobuje podmínkám
vnějšího světa
superego = nadjá – posuzuje a hodnotí procesy z ega
sebekritická vrstva, formována v dětství a v průběhu celého života
vědomá i nevědomá složka
katexe = síly, proudění vnitřní energie, která má původ v id
antikatexe = síly z ega nebo superega, slouží k blokování katexe
cílem je: objekt (objektová katexe)
: něco v rámci osobnosti (katexe vnitřní – sebeuspokojování)
tato teorie Freudova slabost
dětské vývojové fáze podle Freuda
do 5. roku – nejdůležitější
3 pregenitální stádia (čl. si plně neuvědomuje svoji sexualitu)
1) orální fáze (zaměření na ústa)
1. rok života – příjem potravy (kojení),
souvislost s pocitem slasti a drážděním při sání – erogenní část (cucání palce)
2) anální fáze
2. až 3. rok života
pocit libida přesunut do oblasti anální
(souvislost s učením prvních hygienických zásad, při kterém dochází k vyprazdňování) vznik pudových rozporů (musí se kontrolovat,
využívá vědomé složky) – vzniká pořádkumilovnost
3) falická fáze 4. až 5. rok
v popředí slasti a zájmu jsou pohlavní orgány děti si začínají všímat pohlavních rozdílů
první projevy Oidipovského komplexu (syn se bojí otce, že bude kastrován – strach utlumí cit k matce) a
Elektřin komplex (dcera chce být raději synem,
nenávidí matku za to, že nemá penis a nemohla ho po ní zdědit) = dítě se zamiluje do rodiče opačného pohlaví, ke stejnému pohlaví cítí nenávist
od 5. roku
4) období genitální latence 6.-12. rok
zánik Oidipovského komplexu
potlačeny sex. impulsy, libido podmíněno spíš dosahováním úspěchů
zapomíná na neúspěchy v raném dětství působí sociální vlivy
5) genitální stádium
v popředí zájmů opět genitálie a sexualita
začátek s nástupem puberty – tělesné a psych.
změny
zdrojem libida jsou pohl. orgány
první skutečné erotické zkušenosti
= závěrečné stádium vývoje, přechází v dospělost
obranné mechanismy
= to, jak se osobnost (ego a superego)brání tomu, aby do nich vnikala nevhodná přání z id
nevědomá úroveň
teorii rozpracovala dcera Anna Freudová
a) potlačování – síla proti síle
b) vytváření reakcí – realizace pud. přání je
zabráněno protikladným řešením nebo cílem c) projekce – nevhodné přání je podsunuto
někomu jinému „podle sebe, soudím tebe“
d) identifikace – jako vzor chování přijmeme chování někoho jiného (zjednodušení)
e) konverze – přenesení psych. problému na tělo (bolest břicha při těžké situaci)
f) introjekce (zvnitřnění) – kopírování reakce z minulosti
g) vytěsnění – potlačení přání, útěk od iracionálních myšlenek
h) regrese – vrácení zpět (ve vývoji libida), kdy naše problémy nebyly takové
typické pro genitální období
dočasná (po dobu stresu); trvalá (fixace) ch) sublimace – proces nahrazování cíle,
převedeme libido sex. povahy na něco, co je společensky oceňováno (umělecká tvorba)
chybné úkony = nezáměrné projevy
jednání, kterým nedosahujeme
požadovaného cíle (podle Freuda vznikají náhodně)
přeřeknutí, přepsání se, zapomínání, chybné čtení, vynechání něčeho, přehmátnutí –
nepodařilo se potlačit pud. přání a to se dere na povrch
v díle Psychologie všedního dne
chybné čtení – nahrazení jednoho slova
jiným, které může mít spojitost s potlačeným pud. přáním
zapomínání – bránění myšlení na trapné vzpomínky, které přinášejí nelibost
teorie snů
sny zpřístupňují ty části osobnosti, ke kterým se běžně dostat nemůžeme
„brána“ k nevědomým procesům
jeden z obranných mechanismů části ega
proti tomu, co se snaží proniknout na povrch z id
pokus o proniknutí přání z id do ega
zjevný význam (manifestní) – samotný sen;
to, co je zjevné
skrytý (latentní) význam – skládá se z tělesných pocitů, dětských vzpomínek
skrytý význam snu; to, co má zůstat skryto
Freud se zabýval přeměnou latentního významu na zjevný:
1) zhušťování – sen proběhne nelogicky rychle a obsahuje nějaký prvek, který nám v
rychlosti unikne
2) křížení – souběžné odehrávání více příběhů ve snu, prolínání
3) přesunutí (záměna) – důležité věci jsou ve snu vedlejší a naopak
4) používání symbolů – zastírají pravý význam; symbolika smrti, setkání s příbuznými, nahota, vztahy,…
sny nám mohou pomoci odhalit naše
nevědomé psych. procesy, ale jejich významy a záměry jsou dosud vědecky neprobádanou oblastí, takže jim nemůžeme přikládat příliš velký význam
uplatnění teorie Freuda v psychologické praxi
psychologické poradenství
1) vliv dětských zážitků
2) možnost funkce nevědomí
3) sexuální motivace našeho jednání (i ve snech – kritika Freuda)
4) obranné mechanismy – dešifrování příčin psych. problémů
citát
Přestože jsem po třicet let zkoumal ženskou psychiku, nejsem s to odpovědět na velkou, dosud nezodpovězenou otázku: Co vlastně ženy chtějí?
Carl Gustav Jung (1875-1961)
zakladatel analytické psychologie
lékař, psychoterapeut
méně příznivců než Freud (složitější, abstraktnější teorie)
život: Švýcar, individualista, cílevědomý, vzdělaný
spolupráce s Freudem – Freud příliš autoritativní – konec spolupráce
nekonvenční způsob života; nesouhlasil, že lidskou psychiku ovlivňují pouze pudy
velká důležitost snů – naznačení toho, co
není běžně vědomě přístupné; poznání, která posunou čl. dál
osobnost
4 základní vrstvy (subsystémy)
1) kolektivní nevědomí - naše osobnost zdědila po předcích (zkušenosti rasy, národu, širší rodiny – dobré i špatné /uložené archetypy)
2) osobní nevědomí – zážitky, info nastřádané v průběhu života a běžně je nepoužíváme;
sídlo a původ komplexů
3) ego – vědomé já – všechny myšlenky, které dokážeme používat; řídí osobnost do 30-40 let
4) bytostné já „das Selbst“ – nevědomí i vědomí (racionální jednání + city), nejvyšší kontrola čl. (superego)
1.,2. – nevědomí 3.,4. – vědomí
archetypy
od roku 1919
nachází se v kolektivním nevědomí
= vzorec, předobraz (praobraz) chování, který nám pomůže utvořit si představu „jak má, co vypadat“,
sdělení všelidské zkušenosti, projevující se ve snech nebo fantaziích
př. pohádky (zobrazení zla, hrdina,…)
poznámka
Archetypy kolektivního nevědomí si lze podle jungiánů představit jako DNA lidské psýché.
Všichni lidé sdílí společné dědictví tělesné podoby a určité predispozice ke specifickým materiálním formám (mít dvě nohy, srdce
apod.) a podobně mají také vrozené psychologické predispozice ve formě
archetypů tvořících kolektivní nevědomí
animus = představy, které má žena o muži (pomáhá ženám pochopit muže)
anima = muž o ženě
vzájemně se prolínají
persona = „maska“ čl., kterou si nasazuje před světem
- jak víme, že se máme chovat, abychom byli společ. přijímáni
- naše osobnost x zakrývání naší osobnosti
stín = „horší já“, temná zvířecí stránka naší osobnosti (zvíře v nás chce něco udělat, ale archetyp persona to potlačí)
matka, dobro, zlo
komplexy
= psychické prvky, které se vymkly kontrole osobního vědomí
vznik je vázán na řadu nějakých nepříznivých okolností (traumat)
mají negativní vliv
vnější zážitky (někdo něco řekne, něco se přihodí)
povahové faktory (tvoří všechny vlivy)
měly by být vyřešeny do dospělosti
nevyřešení – psych. poruchy, onemocnění neurózy
nejčastěji vznik v dětství (4-5 let) a dospělosti
Jungův vývoj osobnosti
= osvobození od stáda
předěl kolem 40. roku (životní nadhled), jiné priority
Jungova typologie osobnosti
introvert x extrovert základní psych. funkce:
• myšlení – čl. zkoumá dané skutečnosti, zpracování vnímaného
• cítění
• smyslové vnímání
• intuice – poznávání skrytého významu něčeho
obranné mechanismy
a) vytěsnění – spojené s jakýmkoli přáním (ne)záměrné
b) symbolizace – nepřijatelné přání nahrazeno přijatelným, které ale má podobnost s přáním původním
uplatnění teorie v praxi
teorie o archetypech (hl. persona)
komplexy
extroverze x introverze
film Nebezpečná metoda
Alfred Adler (1870-1937)
lékař
vychází z psychoanalýzy, klade důraz na individ.
zkušenost čl. a vztah mezi čl. a společností
zakladatel tzv. individuální psychologie
život: židovská rodina, Vídeň, trpěl v dětství křivicí (trpěl méněcenností), doktor – očař
spolupracoval s Freudem – nesouhlasil však se všemi body jeho teorie
zajímal se o sociální nerovnost
přednášel na univerzitách
motivem všeho lidského jednání = dosažení nadřazenosti
všichni chtějí být dokonalí, přestože víme, že dokonalé nejsme (všichni trpíme nějakým
pocitem méněcennosti, který získáme hl. v dětství nebo i v pozdějším věku)
každý se snažíme o nadvládu nad ostatními
pocity méněcennosti – srovnání s ostatními – shledání odlišnosti, osobní nedostatečnost = odlišnost orgánů
kompenzace méněcennosti v jiné oblasti, ve které vynikáme
1. kompenzace, z níž mají užitek i ostatní
2. cesta antisociální = kompenzace, z níž
máme užitek jen my a je často krátkodobý (šikana, agrese)
cíle – souvisí volba životního stylu
abychom pochopili chování jedince, musíme znát jeho priority a cíle
životní styl. – vzorec cílů, které jedince vnímá jako nejdůležitější (biologické faktory; sociální – rodinné prostředí, např. sourozenecké
pořadí)
teorie sourozenců
prvorozené děti – odpovědnost, musí se
vyrovnávat s tím, že pozornost se přenáší na mladší dítě – citové strádání (může
poznamenat na celý život)
- odpovědnost může způsobit pocit osamělosti
- odcizení vůči rodičům
druhé děti – zvlášť mají výhodu v „ušlapané cestičce“, přizpůsobivost, nejsou na něj
kladeny tak velké požadavky
- typicky se chová jako „závodník“, který chce někoho dohonit (1. dítě=vzor)
• nejmladší děti – obvykle rozmazlováni (hl.
když jsou tři nebo s velkým odstupem)
- horší začleňování do společ.
– není sociální citlivost – nejhorší přizpůsobivost
interpersonální psychologie
odmítá přijetí pudů a pudových přání jako hl.
činitel ovlivňující lidskou psychiku
Horneyová, Sulivan – zdůrazňují důležitost mezilidských vztahů
při formování osobnosti hraje důležitou roli sociální zrání
zdůraznění společnosti před biologickými faktory
Karen Horneyvá
Freudova teorie není správná, zpochybnění dětských vývojových fází – nejdůležitější
zážitky z raného dětství
zabývala se psychoanalýzou
společ. a lidská kultura hrají velkou roli při utváření lidské psychiky
psycholog Činitel, faktor příčina
Freud pud Zážitky z dětství
Adler komplex srovnávání
Horneyvá Mezilid. vztahy,
sociál. prostředí Bazální úzkost
bazální úzkost dítěte – úzkost v dětství, které je dítě vystaveno díky vlivům z okolí (pocity osamělosti, smutku, izolace, stres), které mohou být vyvolávány nedostatečným uspokojováním jeho potřeb
je individuální, velikost závisí na rodičích, kamarádech,…
podle toho,jak se k němu okolí chová, jak se začlení do společ.
