Univerzita Karlova

Univerzita Karlova Pedagogická fakulta

BAKALÁŘSKÁ PRÁCE

Srovnání základních plaveckých dovedností u dětí s rozdílnou formou výuky

The comparison of children´s swimming skills with different teaching approaches

Johana Macáková

Studijní program: Specializace v pedagogice Studijní obor: B TVS-VZ

2021

Odevzdáním této bakalářské práce na téma Srovnání základních plaveckých dovedností u dětí s rozdílnou formou výuky potvrzuji, že jsem ji vypracovala pod vedením vedoucího práce samostatně za použití v práci uvedených pramenů a literatury.

Dále potvrzuji, že tato práce nebyla využita k získání jiného nebo stejného titulu.

V Praze dne 5.12.2021

Ráda bych poděkovala všem, díky kterým tato práce mohla vzniknout. Velké poděkování patří Mgr. Martinovi Pádivému, za možnost konzultace, jeho cenné rady pro tvorbu práce a za trpělivost s mým problémem s organizací času. Obrovský dík patří panu Bc. Jiřímu Macákovi za poskytnutí prostředků k psaní práce, dále Ing. Pavlovi Macákovi za umožnění prodloužení studijních let. Také bych ráda poděkovala Mgr. Pavle Macákové za podporu ve dnech, kdy jsem už byla na cestě to vzdát a nesmím opomenout Mgr. Šárku Macákovou za její odborné konzultace.

ABSTRAKT

Tato bakalářská práce se zabývá základními plaveckými dovednostmi u dětí s individuální a skupinovou formou výuky plavání a srovnává osvojení těchto

dovedností. Pro výzkum byly použity metody škálování a následná komparace dat, které probíhaly na dětech plavecké školy ve věku 9 až 12 let. Testování bylo provedeno třikrát během deseti lekcí, a to podle jednoduché a upravené škály pro hodnocení plaveckých dovedností, která byla využita již v několika projektech a pracích. Tuto hodnotící škálu uvádí Čechovská ve své publikaci Plavání I. (Čechovská & Miler, 2001). Hlavním cílem této bakalářské práce je zjistit, zda si děti lépe osvojují plavecké dovednosti pod motivací skupinové výuky nebo při výuce s individuálním přístupem.

KLÍČOVÁ SLOVA

pohybová aktivita, plavání, základní plavecké dovednosti, plavecká výuka

ABSTRACT

This bachelor thesis deals with basic children´s swimming skills in individual and group forms of swimming lessons and comparison of the acquisition of these skills.

The research used the method of scaling and subsequent comparison of data, which based on children of swimming school aged 9 to 12 years. The testing was done three times during ten lessons, according to a simple adjusted scale for assessing swimming skills, which has already been used in several projects. This evaluation scale is presented in publication Swimming I. by Čechovská and T.

Miler, 2001. The main goal of this bachelor's thesis is to find out whether children acquire swimming skills better under the motivation of group teaching or in teaching with an individual approach.

KEYWORDS

Physical aktivity, swimming, basic swimming skills, swimming lessons.

Obsah

Úvod ... 7

1 TEORETICKÁ ČÁST ... 8

1.1 Plavání ... 8

1.1.1 Stručná historie plavání ... 10

1.1.2 Vývoj výuky plavání v Čechách ... 10

1.2 Plavecká výuka ... 12

1.2.1 Didaktické aspekty plavecké výuky ... 12

1.2.2 Didaktické formy výuky ... 13

1.2.3 Organizační formy výuky ... 13

1.2.4 Struktura plavecké cvičební jednotky ... 16

1.3 Definice plavce ... 17

1.4 Význam plavání ... 18

1.4.1 Výukový význam plavání ... 18

1.4.2 Výchovný význam plavání ... 18

1.4.3 Vzdělávací význam plavání ... 19

1.5 Základní plavecké dovednosti ... 19

1.5.1 Seznámení s vodou ... 20

1.5.2 Dýchání ... 21

1.5.3 Orientace ve vodním prostředí ... 21

1.5.4 Splývání ... 21

1.5.5 Skákání ... 22

1.6 Plavecké pomůcky ... 23

1.6.1 Význam plaveckých pomůcek ... 23

1.6.2 Druhy plaveckých pomůcek ... 23

1.7 Metodické cvičení a hry pro rozvoj ZPD ... 25

1.7.1 Hry pro rozvoj pocitu vody ... 26

1.7.2 Hry a cviky pro rozvoj plaveckého dýchání... 27

1.7.3 Hry a cviky pro rozvoj splývání ... 28

1.7.4 Hry a cviky pro rozvoj orientace ve vodním prostředí ... 29

2 Výzkumná část ... 32

2.1 Hlavní cíl a dílčí úkoly ... 32

2.2 Popis výzkumné části ... 33

3 Hypotézy ... 34

4 Metodika výzkumu ... 35

4.1.1 Škálování ... 35

4.1.2 Komparace ... 38

5 Výsledky výzkumu ... 39

6 Diskuse a potvrzení hypotéz ... 46

7 Závěr ... 49

8 Seznam použitých informačních zdrojů ... 51

8.1 Knižní zdroje ... 51

8.2 Internetové zdroje ... 52

8.3 Nepublikované zdroje-diplomové práce, přednášky ... 53

9 Seznam příloh ... 54

9.1 Seznam obrázků ... 59

9.2 Seznam tabulek ... 59

9.3 Seznam grafů ... 59

7

Úvod

Plavání jako pohybová aktivita mě baví již od dětství, kdy jsem docházela mimoškolně na lekce akvabel. Tento sport mi do dospělosti nevydržel, nicméně klasické plavání ráda provozuji nadále. V rámci studia na vysoké škole jsem na fakultě tělesné výchovy splnila instruktorský kurz plavání a v roce 2021 prošla kurzem mermaidingu na tělovýchovné fakultě v Olomouci. Téma této bakalářské práce jsem zvolila, protože od roku 2019 vyučuji plavání v plavecké škole Swimstars. Momentálně vedu hodiny plavání, které jsou individuální tzn. jedno dítě s jedním instruktorem nebo probíhají

ve skupinkách maximálně po 8 žácích. Náplň jednotlivých lekcí si sestavuji sama na základě nabraných informací z kurzů, přednášek a načtené literatury, a tak mě

napadlo si touto formou zjistit, zda je má práce pro děti přínosem a pokud ano, tak v jaké míře.

Pokud se chceme plavání věnovat, chceme se učit a zdokonalovat plavecké způsoby, mezi které patří znak, prsa, volný způsob (kraul) a motýlek, musíme zvládat všechny základní plavecké dovednosti. Mezi ty řadíme dýchání do vody, splývání, pád do vody, rozvoj pocitu vody, orientaci pod vodou a potápění. Všechny tyto dovednosti jsou rozhodujícím předpokladem pro správné a funkční plavání. Důležitý je vztah k vodnímu prostředí, který budujeme u dětí od raného věku a hlavním úkolem plaveckých kurzů je, aby pocity z nich byly pozitivní. Cílem je, aby děti měly vodu a plavání rády.

Cílem praktické části této bakalářské práce je komparace naučených dovedností u dětí, které prochází kurzem odlišnou formou výuky. Děti ve věku 9-12 let byly testovány dle mnou upravené tabulky převzaté z publikace Plavání (Čechovská &

Miler, 2001). Pro hodnocení jsem vybrala šest dovedností z této tabulky (potopení hlavy, výdech do vody, hvězdice v poloze na zádech, vynesení 2 předmětů z hloubky 2 m, pád/skok do vody a splývání). Testování probíhalo po dobu deseti týdnů, tzn. deseti lekcí. V závěru práce srovnávám úspěšnost tréninku při individuálních a skupinových lekcí, porovnávám, zda je individuální forma výuky intenzivnější a přínosnější pro všechny děti či nikoliv a zjišťuji, které dovednosti jsou pro děti lehčí se naučit.

8

1 TEORETICKÁ ČÁST

1.1 Plavání

Z hlediska motoriky se plavání v současném moderním žití řadí mezi základní pohybové aktivity a tvoří trvalou životní hodnotu, která svým způsobem obohacuje lidský život. Lze ho provádět formou rekreační i závodní.

Plavání je velmi zdravou, všem přístupnou (věkově, zdravotně i finančně) pohybovou aktivitou. Spousta dětských a dorosteneckých praktických lékařů i specializovaných pedagogů doporučuje plavání jako pohybovou aktivu, která pozitivně ovlivňuje tělesný vývoj a zdravotní stav jedince. Tento zdravotní vliv vychází především z charakteru činnosti a z prostředí ve kterém se provozuje. Plavání zatěžuje svalstvo rovnoměrně, celkové zatížení zlepšuje prokrvení tkání. Vodorovná poloha, která je při plavání zachovávána má dobrý vliv na srdeční činnost a oběhovou soustavu.

Hydrostatický tlak, který nadlehčuje těleso ve vodním prostředí a umožňuje pohyb bez přebytečného zatížení páteře a dolních končetin. Tento vztlak umožňuje pohyb vykonávat i lidem s omezením pohybového aparátu. Dalším pozitivním faktorem plavání je nízká teplota vodního prostředí, která působí kladně na zlepšování termoregulační funkce centrální nervové soustavy (Lewin, 1982).

Plavání kromě svých zdravotních účinků slouží také jako osvědčená forma regenerace psychických i fyzických sil jedince. Plavání je pro člověka nedílnou součástí tělesné kultury a kultury obecně. Je ale velký rozdíl mezi technikou plavání u lidí, kteří se plaveckému tréninku věnují a u těch, kteří se pouze naučili plavat. Ti navíc nemusí splňovat všechny základní plavecké dovednosti, a proto je nemůžeme označit za plavce. Je ale jasné, že technická znalost plavání umožňuje bezpečný pohyb ve vodě a její zlepšení tento druh lokomoce zrychluje (Motyčka J. , 2001).

U dětí se snažíme nejprve o rozvoj kladného vztahu k plavání. Postupně otevíráme svět vodní pohybové aktivity. Začínáme se zbavováním strachu z vodního

9

prostředí a postupně, přes základní plavecké dovednosti, se dostáváme k výuce plaveckých způsobů a zdokonalení jejich techniky. (Čechovská I. , 2002)

Člověk je adaptovaný pro pohyb na suchu svým biologickým i fyziologickým vývojem, proto je pro něho pohyb ve vodě velmi náročný. Málokdo si uvědomuje, že pro tento specifický pohyb musíme chápat, alespoň lehce, zákony hydrostatiky a hydrodynamiky. Plavecká negramotnost byla k roku 2001 na žebříčku nejčastějších úmrtí v té době, a to především u dětí a mládeže. V dnešní moderní době tomu není jinak. Příčinou bývá neznalost nebo špatná znalost plavání či přecenění sil. Hlavně proto je v zájmu společnosti, aby tento negativní jev byl co nejvíce eliminován.

Dovednost plavat je největší prevencí před utonutím. (Motyčka J. , 2001)

Podle odborného garanta projektu U vody bez nehody Jana Sedláčka (vodní zá- chranář) se s přibývajícím počtem bazénů na zahradách zvyšuje riziko utonutí malých dětí. Česká republika podle něj patří v počtu zahradních bazénů na 100.000 obyvatel v Evropě na třetí místo. Podle Sedláčka také mezi dětmi klesá počet plavců, důvodem je podle něj to, že plavecká výuka není běžnou součástí norem v základních školách.

“Chybí bazény i jednotná metodika včetně prvků záchrany a sebezáchrany. Ro- diče často stojí před úkolem naučit své děti plavat sami. Jenže jim chybí metodika, podmínky, vzdělání. Mnohdy sami neumějí plavat a výuka plavání není jako učit dítě chodit nebo jezdit na kole” (Bezpečné dětství, 2020).

10 1.1.1 Stručná historie plavání

V historii bylo plavání bráno jako um, který by měl zvládat každý člověk schopen pohybové aktivity. V minulosti sloužilo jako prostředek k záchraně života, především kvůli migraci. Pro některé společnosti byl ten, kdo neuměl plavat, brán jako nevzdělanec. První plavecké závody se uskutečnily roku 1837 (Londýně). V té době byl znám pouze jeden plavecký způsob, plavala se pouze prsa. Teprve v roce 1873 přišel John Artur Trudgen na sportovní scénu s novým plaveckým způsobem, který se naučil od amerických Indiánů. Tento styl se začal nazývat kraul. Plavání jako soutěžní disciplína bylo do programu novodobých Olympijských her zařazeno až v roce 1896. Mezinárodní amatérská federace plavání (FINA) byla založena až roku 1908.

Během této doby prošlo plavání velkými změnami tak, aby bylo pro dnešní dobu vhodné. Měnily se požadavky na technické provedení plaveckých způsobů, aby se výkonnost plavců zrychlovala. Pravidla plavání nejsou stálá ani v dnešní době a neustále se mění (Krátky, 1974).

1.1.2 Vývoj výuky plavání v Čechách

O organizované výuce plavání můžeme hovořit, až od druhé poloviny 19. století, kdy se v českých zemích projevila snaha o prosazení plavecké tělesné výchovy kromě na základních školách i na gymnázia. V té době se začal klást důraz na obohacení a zpestření výuky, která v té době byla poměrně málo praktická. Plavecká výuka byla pro nižší stupně základních škol a pro již zmíněná gymnázia povinná. V roce 1874 napsal J. Veselý první českou učebnici s názvem Nauka o plování, která byla určena především pro samouky.

Dalšími pedagogiky, kteří se významně podíleli na teoretické realizaci plavecké výuky, jsou například: Otakar Záboj z Brna nebo Miloslav Hoch, který se věnoval především problematice základní plavecké výuky. O rozvoj metodiky se v Čechách zasloužil pedagog František Grafnetter, pražský učitel, propagátor plavání a jeden z nejlepších instruktorů. Ten ve svých kurzech používal metodu kolektivního výcviku.

Dále se také zasloužil o proškolení mnohých plaveckých instruktorů (Reislerová, 1983)

11

Kvůli novým osnovám pro tělovýchovu, které začaly platit ve 20. letech 20. století, byla výše zmíněná nauka potlačena do pozadí. Toto období je až dokonce 40. let označováno jako „doba bidla“. Trvalo dlouho, než se tato metoda výuky změnila a začala se nahrazovat metodou kolektivní důvěry a sebedůvěry. Významným rokem pro plavání v českých školách je rok 1980, kdy směrnice Ministerstva školství uzákonila plavecký výcvik žáků základních škol jako povinný (Krčová, 2012).

V České republice bylo plavání organizováno jako povinná součást školní tělovýchovy do roku 2005. V kurikulu zůstává od té doby plavání ve stejném rozsahu.

Pevné zařazení plavání do tělesné výchovy platilo na prvním stupni základních škol, na nižších nebo vyšších stupních bylo jeho zařazení dobrovolné. Vyhláška ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy (MŠMT), která se objevila v roce 2005, ale tuto skutečnost mění a výuka plavání se stává dobrovolnou a závisí především na postoji vedení škol (Krčová, 2012).

„Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání (RVP ZV) stanoví jako součást obsahu vzdělávacího oboru Tělesná výchova i plavání, které je zařazeno jako učivo. Skutečnost, zda bude výuka plavání v dané základní škole uskutečňována podle vyhlášky č. 48/2005 Sb., záleží na tom, zda je zařazena do školního vzdělávacího programu dané školy. Škola ji zařadit může, ale nemusí.“ (RVP,2020)

12

1.2 Plavecká výuka

Plavecká výuka probíhá v rámci školní tělesné výchovy nebo ve specializovaných institucích či plaveckých školách. Hlavním úkolem plavecké výuky, jak již bylo zmíněno, je zmenšit plaveckou negramotnost v populaci a tím zajistit prevenci před utonutím osob.

Tato školní výuka spolu s plaveckými školami má u nás dlouholetou a jedinečnou tradici. Největší zásluhu na obohacování a rozvoj teorie, metodiky i na praktické realizaci má pedagog Miloslav Hoch, z jehož publikací čerpám i já při tvorbě této bakalářské práce. Stal se prvním metodikem ve Svazu plaveckých sportů a jako první se v Česku zabýval problematikou plavání kojenců a batolat.

V 60. letech 20. století se začal řešit systematický základ k plavecké výuce.

V 70. letech se prosazovala výuka základního plavání jako nosný program domácí tělesné výchovy. Díky plaveckému svazu se napojily plavecké školy (dříve označované jako střediska základního, zdokonalovacího a branného plavání) na školské orgány, a to prostřednictvím MŠMT. Tento fakt vytvořil podmínky pro absolvování základního plaveckého výcviku všech dětí.

1.2.1 Didaktické aspekty plavecké výuky

Při každé výuce je nutnost respektovat obecné didaktické zákonitosti, výjimkou není ani plavecká výuka, která je součástí tělesné výchovy. Tyto znalosti by měl mít edukátor velmi podrobně nastudované, zažité a co nejlepší formou je předávat svým edukantům.

V rámci edukačního procesu může pojmenovat hlavní činitele:

o edukant (žák, student, sportovec) o edukátor (učitel, instruktor, trenér)

o projekt (kurikulum): odráží cíle výuky, učivo, organizační formy, didaktické formy, didaktické styly, didaktické zásady, metodické postupy, tréninkové plány apod.

o podmínky (vnější, vnitřní)

13 1.2.2 Didaktické formy výuky

Didaktická forma výuky je určitý soubor způsobů, který udává, jak může být výuka uspořádaná. Pod pojmem uspořádání si představme to, s kým a jak vyučující pracuje a kde výuky probíhá.

Jedná se o relativně stálý systém výukového procesu, ve kterém jsou uspořádány podmínky z hlediska obsahu, místa a času. Základní organizační formou v plavecké výuce je vyučovací jednotka, která trvá obvykle 45 minut. Musíme ale zohlednit věk

dětí a teplotu vody. Počty lekcí nejsou nijak definované a je plně na plaveckých školách a finančních možnostech rodičů, kolika lekcí se edukant zúčastní. V rámci školních

vzdělávacích programů je počet lekcí stanoven na 20 hodin v každých dvou po sobě následujících ročnících.

Stanoven je počet dětí ve výuce povinné plavecké výuky. Na jednoho lektora by mělo v jednom družstvu připadat maximálně 10 neplavců a 15 plavců. (Čechovská I. , 2007)

1.2.3 Organizační formy výuky

Popisuji pouze organizační formy, kterými se ve své práci zabývám.

a. Skupinová/hromadná výuka

Na webových stránkách školy Populo (www.skolapopulo.cz) se můžeme dočíst, že se jedná o skupiny žáků, které definují tuto formu výuky. Žáci jsou rozděleni do skupin podle nadání. Může se jednat o stejně nadané jedince anebo naopak o složenou skupinu s lepšími a pomalejšími žáky. U různorodé výuky může docházet k výraznějšímu posunu u žáků pomalejších. Žáci procvičují stejné dovednosti, stejným cvičením ve stejný čas. Tento typ výuky učí žáky vzájemné toleranci, nutí je ke spolupráci a určité formě organizace plaveckých hodin. Žáci s touto formou výuky se často soustředí na učení a zbavují se tak lépe strachu z vodního prostředí. Na rozdíl

14

od výuky individuální zde nemá vyučující čas věnovat se podrobněji jednotlivým studentům, výuka probíhá hromadně.

b. Individuální výuka

Individuální výuka je nejstarší formu výuky, kdy se učitel věnuje pouze jednomu žákovi. Díky tomu je vyučující schopen lépe dedukovat chyby a zaměřit se na osobní rozvoj jedince. Celá cvičební jednotka je tvořena pro potřeby žáka. Při této didaktické formě je žák ochuzen o sociální význam skupinové plavecké výuky.

Při tvorbě plaveckých lekcí je důležité vytyčit si etapu plaveckého výcviku, ve které se žák nachází. Jitka Pokorná ve své práci Technická příprava plavce popisuje 4 etapy plaveckého výcviku:

1. Přípravná etapa plaveckého výcviku

S přípravnou etapou můžeme začít již od raného věku dítěte. V dnešní době není plavání kojenců již nic neobvyklého. Přesto některé děti začínají s plaváním a seznamováním s vodním prostředím v předškolním věku, někdy se setkáváme i s pozdějším zařazením přípravné etapy. Důležitým úkolem je v této části výcviku adaptace na odlišnost vodního prostředí a naučení se základních plaveckých dovedností. Některé plavecké školy v této etapě nezařazují lokomoci končetin.

2. Základní plavecký výcvik

Zde je brán zřetel na plaveckou lokomoci a koordinaci pohybů a s tím spjatý nácvik a zvládnutí alespoň jednoho plaveckého způsobu.

Při základním plaveckém výcviku je snaha o rozvoj rovnovážných schopností, prostorové orientace, rytmické schopnosti a kinetické diferenciace, které jsou důležitými předpoklady k vytvoření správných pohybových návyků. Pedagog zařazuje suchý nácvik a postupné ukázky pohybů. Ze začátku jsou nové pohyby jedince vykonávané neobratně a křečovitě, proto je v této etapě důležité zapojit motivaci, která vede k lepšímu pochopení souhry pohybů. Nadále se v této etapě zdokonalují

15

základní plavecké dovednosti. Jedná se o etapu plavecké výuky, ze které si jedinec odnáší špatné návyky.

3. Specializovaný plavecký výcvik

Tato etapa se svými úkoly snaží zajistit takové dovednosti, které vedou k bezpečnému pohybu ve vodě a k rozvoji kondiční a vytrvalostní složky plavání. Základní a zdokonalovací výcvik se lehce prolínají. Cílem je zvládnout všechny plavecké způsoby a plavání pod vodní hladinou, již se zaměřením na technickou stránku pohybu. Jedinec by měl zvládat překonat složitější překážky. Tento výcvik probíhá delší dobu i několikrát týdně. Součástí je prohlubování znalostí o záchraně tonoucího a poskytnutí první pomoci.

4. Vrcholový plavecký výcvik

Jedná se o dlouholetý systematický proces. Jeho cílem je dosažení co nejvyššího sportovního výkonu. Tréninky bývají doplňovány o posilování a rehabilitaci. Řídí jej trenér za pomoci realizačního týmu (Pokorná, 2008).

16 1.2.4 Struktura plavecké cvičební jednotky

Formální zpracování tréninkové jednotky má základ především ve výukovém plánu. V tomto plánu je zahrnut cíl výuky, metody a základní časový postup. Úkolem vyučujícího je, aby výuka směřovala k vymezenému cíli. Každá lekce by měla navazovat na lekci předchozí a zároveň musí obsahovat přípravnou část na lekci následující. Při tvorbě náplně plavecké hodiny pro děti mladším školním věku musíme přihlížet k tomu, že děti ještě nemají plně vyvinutý pohybový aparát. Proto musíme již od začátku hlídat a podporovat správné držení těla. Ani vůle a kontrola soustředění není v tomto věku ucelená a tím vznikají problémy s udržením plné pozornosti u žáků.

Struktura plaveckých lekcí se v zásadě neliší od výuky tělesné výchovy ve školách.

Rozdíl je především v obsahu hodin.

Schéma pro tvorbu plavecké výuky:

Tohoto schématu jsem se držela při tvorbě plaveckých hodin pro děti v praktické části.

 Úvodní část hodiny

Obsahuje nástup, kontrolu hygienických požadavků (sprchování před vstupem do bazénu, děti často zapomínají), nastolení organizačních pokynů a rozcvičení. Při rozcvičení se neprotahujeme staticky, ale naopak dynamicky.

Pohyby děláme pomalu, zlehka a zpočátku nevyužíváme plný rozsah.

Zařazujeme například předklony, úklony, kroužení paží a kroužení nohou.

Ke konci rozcvičení, kdy už jsme nějaký čas v pohybu a máme rozprouděnou krev, provádíme cviky typu dřepy, Jumping Jacky, lehké rozklusání nebo pokud máme možnost použít švihadlo (u dětí spíše nezařazuje, alternativou jsou pouze skoky na místě). Statické rozcvičení můžeme provádět na konci lekce.

Rozcvičky neboli warm up u dětí nejsou oblíbené, ale jsou velmi důležité pro návyk rutiny. Zařazujeme je proto na začátek každé hodiny, stejně jako rozplavání ve vodě.

17

 Průpravná část

Zahrnuje rozplavání ve vodě (délka rozplavby se zadává podle plavecké úrovně žáků a náplně výuky), hry ve vodě pro zahřátí organismu, plaveckou průpravu (nohy, ruce, dýchání) pro hlavní část výuky. Opakujeme to, co jsme dělali v předchozí hodině, s důslednou kontrolou precizního provedení.

Během této části se snažíme udržet tělo zahřáté.

 Hlavní část

V této části je plněn hlavní cíl výuky. Patří sem nácvik nových pohybů a dovedností ve vodě i na suchu, spojování těchto prvků v jeden celek, zdokonalování techniky, tvorba vytrvalosti a rozvoj koordinace pohybů.

 Závěrečná část

Do závěrečné části se zařazují různé hry, plavecké velké desky, skoky a pády, potápění a lovení předmětů a je zakončeno zklidněním ve formě vyplavání.

Patří sem také zhodnocení lekce, pochvala a motivace k dalším lekcím. Pokud je potřeba, zařazujeme statické rozcvičení a protažení využívaných svalových skupin (SWIMTIME, 2021).

1.3 Definice plavce

Pokud chceme o jedinci prohlásit, že patří do kategorie plavec, musí splňovat několik základních charakteristik. Jako první se udává vzdálenost, kterou je osoba schopna uplavat souvisle bez zjevných známek únavy. Za tuto vzdálenost se považuje 200 m. Pokud jedinec není schopen uplavat celých 200 m vcelku, považuje se jeho znalost jako částečná. Pokud vzdálenost uplavaných metrů není větší než 10 m, hovoříme o úplném neplavci. Dále by jedinec měl být schopný překonat pád do hlubší vody. Dalším kritériem, které využíváme především u dětské populace (vzhledem

18

k pohybovým, silovým a vytrvalostním schopnostem), pro označení plavce je ovládnutí všech základních plaveckých dovedností (PAPEŽOVÁ Šárka, 2018).

Hodnocení plavecké úrovně je dle Čechovské (2006) důležité z několika důvodů.

Prvním důvodem je stanovení cílů plavecké výuky, dalším je hodnocení posunu v procesu senzomotorického učení, také pro vytvoření homogenních skupin vhodných pro výuku. Plaveckou úroveň také hodnotíme pro odhalení úzkostných stavů, pro volbu optimální metody senzomotorického učení pro daného jedince, pro klasifikaci především u školního plavání a pro hodnocení výsledků činnosti plavecké školy.

1.4 Význam plavání

Pro pohyb ve vodním prostředí bez pomůcek je nezbytné plavat. Živočichové se po statisíciletí k této pohybové aktivitě vyvíjejí tak, aby jejich tvary těl byly pro plavání co nejvhodnější. Člověk tyto tělesné předpoklady nemá, ale díky pochopení hydrostatiky a hydrodynamiky je schopen se plavání naučit a využívat ho velmi efektivně. Získané vědomosti z oboru se nezapomínají a jejich rozsah se zvětšuje se celý život. Pro zdokonalení techniky a udržení výkonnosti je důležitá pravidelnost činnosti.

Kromě zdravotních výhod plavání, přes svou nezastupitelnou složku v tělesné kultuře, patří plavecká dovednost k nejlepší prevenci před utonutím a je základem pro všechny pohybové aktivity ve vodním prostředí (Motyčka J. , 2001).

1.4.2 Výchovný význam plavání

Na jedince učícího se v kolektivu působí velký socializační faktor. Jeho vliv k přístupu pohybové činnosti bývá brán pozitivně, obzvlášť z hlediska motivace k výkonům a překonávání svých limitů. Tento vliv se přenáší i do běžného života.

Plavání není ale pro všechny spojováno s příjemnými pocity. Např. u malých dětí je obvyklý strach, obava a úzkost z vodního prostředí. Ať už se jedná o neznámost prostředí nebo špatnou zkušenost. Není neobvyklé, že i dospělí znají strach z učení

19

se nového, z pocitu neúspěchu a zklamání (sebe i okolí). V dospělém věku už se navíc jedinec cítí trapně, když se teprve začíná tyto základní dovednost učit, a proto často k samotné výuce vůbec nedojde (Motyčka J. , 2001).

Někdy dochází k velkému stresu, z toho důvodu jedinec není schopen učení se nové pohybové dovednosti. Tehdy je zapotřebí odbourávat strach s ohledem na potřeby žáka, výuka se provádí individuálně. Jedinec se učí překonávat sám sebe a složka strachu z kolektivního nepřijetí je odsunuta.

1.4.3 Vzdělávací význam plavání

Pokud nemáme dostatečné vědomosti v oboru, není možné se plavání učit.

Tyto informace by měly být poskytnuty ze strany učitelů a instruktorů. Při praktické výuce se využívá znalostí z pedagogiky, tělesné kultury, psychologie, fyziologie, biomechaniky, hydrodynamiky i sportovního lékařství. Spojení znalostí ze všech okruhů je předpokladem pro úspěšnou výuku a vede ke zdokonalování pohybové aktivity.

Jedná se o nekončící proces a jde o jedinou záruku pro dosažení lepších výsledků v didaktické praxi (Motyčka J. , 2001).

1.5 Základní plavecké dovednosti

U základních plaveckých dovedností není stanovena posloupnost ani větší významnost. Všechny dovednosti spolu velmi úzce souvisí. Ani bez jedné se ve zdokonalování plaveckých schopnosti neobejdeme. U dětí všech věkových kategorií lze uplatnit (a je velmi vhodná) také názorná ukázka. Osvojování dovedností u dětí probíhá především formou her, které napomáhají s odpoutáváním pozornosti od negativních pocitů, které může vodní prostředí v dětech vyvolávat. Některé plavecké dovednosti se dají nacvičovat i současně. Při nácviku je důležité postupovat podle určitého metodického postupu, začínáme s činnostmi od nejjednodušších ke složitějším a jednotlivé úkony provádíme odděleně až ke spojení do pohybového celku. Plavání patří mezi komplexní činnosti a tento přístup k němu se musí odrazit ve výuce. Musíme v dětech budovat pocit jistoty a štěstí při vykonávání pohybové aktivity. Chyby, které spousta amatérských plavců při plavání provádí, pramení

20

ze špatných návyků, založených právě na nedokonalém zvládnutí základu. (Čechovská

& Miler, 2001)

Na základě zvládnutí plaveckých dovedností lze hodnotit, zda je daný jednotlivec plavcem či nikoli. Tímto hodnocením se více zabývám v praktické části práce. Dělení základních plaveckých dovedností je v mnoha publikacích nejednotné. Můžeme se setkat s rozdělením do tří až deseti skupin. Pro tuto práci jsem zvolila rozdělení dle Ireny Čechovské, která uvádí 5 základních skupin:

1. Výdechy pod hladinu neboli dovednost plaveckého dýchání.

2. Hydrodynamické plavecké polohy, do této kategorie řadíme vznášení a splývání ve vodě.

3. Skoky a pády, patří sem kontrolované provedení vstupu do vody pomocí skoku.

4. Orientace ve vodním prostředí, která zahrnuje ponoření a potopení pod vodu.

5. Rozvoj pocitu vody, při kterém rozvíjíme dílčí záběrové pohyby a vnímání vodního prostředí.

1.5.1 Seznámení s vodou

Pro seznámení s vodním prostředím je nejlepší navštěvovat kurzy už od miminka. Děti, které těmito kurzy prošly, lépe reagují na vodu v obličeji, umí zadržovat dech a je pro ně jednodušší být a učit se novému ve vodním prostředí.

S výukou začínáme na souši a postupně se přes mělké bazény dostáváme do hloubky.

Ze začátku je pro dítě důležité mít pocit jistoty, ať už se jedná o dosažení na dno, tzn. v případě nouze se můžu postavit nebo o obecnou orientaci ve vodě. Cílem seznamování je dojít k pozitivnímu přístupu k vodě a odstranění strachu z neznámého prostředí. Výuka probíhá formou her, zábavných činností a jednoduchými pohyby ve vodě jako je chůze, běh nebo skákání.

21 1.5.2 Dýchání

U plavání je nádech a výdech velmi specifický a technika dýchání bývá složitá na kooperaci s pohyby končetin. Nádech je krátký a úderný, prováděn nad vodou zásadně ústy, zatímco výdech probíhá z větší části do vody ústy a nosem a trvá déle.

Pro děti je typické, že jsou naučené pod vodní hladinou zadržovat dech a bojí se vydechovat nosem. Tyto nedokonalosti odstraňujeme opět hrami. Učíme děti rytmizaci dýchání a “smrkání” do vody. Plavecké dýchání je specifické pro každý plavecký způsob, i v tomto případě je tedy nutné ovládat správnou techniku každého způsobu pro co nejefektivnější pohyb daným plaveckým způsobem. U plaveckého způsobu znak je technika dýchání specifická a jasně dána i přesto, že je obličej plavce nad vodou a mohlo by se zdát, že na provedení příliš nezáleží. I v tomto případě plavec provádí nádech nosem a výdech pusou.

1.5.3 Orientace ve vodním prostředí

Potápění je důležitou pohybovou činností pro orientaci ve vodě. Navazuje na znalost plaveckého dýchání a hospodaření s kyslíkem v plicích. Při nácviku dbáme na řádný nádech nad hladinou a řádný výdech pod ní. Potápění není bráno pouze jako ponoření hlavy pod vodu, ale je zde zakomponováno také například otevření očí ve vodě, vylovení předmětů a jiné dovednosti, které je nutné s dětmi trénovat. Tato znalost je důležitá pro pozorování svého pohybu i pohybu ostatních plavců a pro celkovou orientaci pod vodní hladinou. Dále také pomáhá ke zdokonalování plaveckého stylu. V neposlední řadě je důležitou složkou při případné záchraně tonoucího, jelikož usnadňuje pohyb k určitému cíli (Gierl & Hahn, 2000).

1.5.4 Splývání

Splývání je důležitým prvkem pro správné provedení plaveckých způsobů. Jedná se o činnost s nejmenším odporem. Při splývání tělo nevykonává žádnou činnost, ba naopak se jedná o část pohybové aktivity, kdy plavec využívá sílu, kterou vložil

22

do předchozího záběru. Správné provedení splývání nám dopomáhá k šetření energie a jsme schopni díky němu plavat déle a efektivněji.

S výukou splývání začínáme v poloze na zádech, které je využito při plavání znaku. Jedinec se soustředí ve velké míře na správnou polohu těla a nekomplikuje si samotnou činnost dýcháním do vody. Nácvik je prováděn s dopomocí a následným užitím nadlehčujících plaveckých pomůcek. Tělo by mělo být uvolněné, končetiny volně natažené od těla. Pánev a bedra by měly být v jedné linii s vodní hladinou, hlava ponořená až po úroveň uší. Cvičení v poloze na zádech jsou velmi obdobná pro nácvik polohy na břiše, které se praktikuje při plavecké způsobu prsa (Čechovská I. , 2002).

1.5.5 Skákání

Nácvik této dovednosti je často limitován možnostmi bazénu. Některé podmínky nejsou pro nácvik skoků a pádů ideální, ale je nezbytné nezapomínat na jejich důležitost. Přeci jen sportovní plavání jako takové skokem ze startovního bloku začíná.

Z této základní plavecké dovednosti-skoků do vody mívají plavci (začátečníci i pokročilí) největší strach. Vyžaduje totiž dostatečnou odvahu a odraz, které získáváme postupným tréninkem a zvyšováním požadavků na samotné provedení skoku.

U organizace skoků do vody je velmi důležitá bezpečnost, úkon provádíme pouze pod dohledem instruktora a při splnění podmínek vhodných pro vykonání skoku, kterými je například dostatečná hloubka bazénu. Skoky střemhlav by se nikdy neměly provádět v neznámé vodě, u které nevíme, s jakou hloubkou můžeme počítat. V tomto případě využíváme metody tzv. Skoku do neznámé vody, při kterém hlava plavce zůstává nad vodou. Tento skok je také nejčastěji využíván pro záchranu tonoucího z důvodu udržení očního kontaktu s tonoucí osobou (Gierl & Hahn, 2000).

23

1.6 Plavecké pomůcky

1.6.1 Význam plaveckých pomůcek

„V průběhu vývoje plavání došlo také k vývoji plaveckých pomůcek. Zpočátku se používaly pouze klasické plavecké desky, které byly postupně vyráběny ze dřeva, polystyrenu nebo korku. S vývojem materiálů, metod výuky a tréninku roste množství používaných pomůcek. V současné době se vyrábějí z lehkých, plovoucích, pružných a nesavých materiálů ve velké škále výrazných barev. Jsou k dispozici plavecké desky různých velikostí a tvarů. Dále pomůcky pro nadlehčení, např. piškoty, plavecké pásy s odepínacími díly, ohebné tyče-nudle, límce, rukávky, dětské nadlehčovací vesty.

Pomůcky nám pomáhají zefektivnit a zpestřit program ve vodě.“ (Čechovská & Miler, 2008).

Plavecké pomůcky jsou pro výuku neplavců nepostradatelnou součástí. Mají za úkol především odstranit strach z vodního prostředí a napomáhají motorickému učení. Nadlehčením se zajišťuje stabilní poloha dítěte, díky čemuž se jedinec uklidní a může se plně soustředit na opakování správného provedení pohybu. Později dochází k provedení činnosti i bez nadlehčování. Pomůcky nám ale neslouží pouze k výuce plavání u neplavců, ale setkáváme se s nimi například i při tréninku závodních plavců.

Jde o součást zdokonalování stylu a posilování jednotlivých svalových partií, například plavecké packy či různé typy ploutví.

1.6.2 Druhy plaveckých pomůcek

Plavecké pomůcky můžeme rozdělit do tří skupin:

1) Pomůcky k nadlehčení

Tento druh pomůcek slouží k odstranění strachu z vody a z hloubky u neplavců.

Pomáhají nám při nácviku základních plaveckých poloh. Nadnášejí tělesné partie tak,

24

jak zrovna potřebujeme. Pokud se rozhodneme pomůcky v plavecké výuce využívat, je nutné hlídat stabilitu dítěte z důvodu bezpečnosti a správného provedení pohybu.

Můžeme mezi ně zařadit nadnášející pásky, se kterými se často setkáváme už při plavání kojenců, desky neboli pontony (všech tvarů a velikostí), „piškoty“

a plavecké nudle.

Obrázek 1Ponton, velká deska (zdroj vlastní) Obrázek 2Malá deska (zdroj vlastní) Obrázek 3„Piškot“ (zdroj vlastní)

Obrázek 4 Ponton s výkrojem (zdroj vlastní) Obrázek 5 Nadnášecí pásek (zdroj vlastní) Obrázek 6 Plavecká nudle (zdroj vlastní)

2) Pomůcky k doplnění výuky

Výuku můžeme dále obohatit a zpestřit pomůckami, které nám slouží například k nácviku potápění nebo zadržování dechu, a tím k tréninku správného hospodaření s dechovou kapacitou plic. Dále se jedná o pomůcky k posílení vnímání vody a k posílení svalových jednotek. Patří sem předměty na lovení, ploutve, packy, míče nebo tyče.

25

Obrázek 7Tyčky (zdroj vlastní) Obrázek 8 Puky na potápění (zdroj vlastní) Obrázek 9 Plavecké packy (zdroj vlastní)

3) Pomůcky ke zpestření výuky

Tyto pomůcky se využívají pouze pro zpestření a zvýšení aktivity a zájmu o plavání u dětí. Můžeme zmínit skluzavku, zvířátka či jiné tvary (tzv. vodolepky), hračky, nafukovací balónky a jiné. Pomocí těchto pomůcek motivujeme děti k pohybu, nejčastěji soutěžní formou. Jsou využívány především u nejmenších dětí, které herní formu výuky potřebují nejvíce. Tyto pomůcky můžeme lepit, foukat, převážet a tím procvičovat základní plavecké dovednosti.

Obrázek 10 Vodolepky (zdroj vlastní) Obrázek 11 Balónky pro nácvik výdechů (zdroj vlastní)

1.7 Metodické cvičení a hry pro rozvoj ZPD

V dnešní době není výjimkou plavání kojenců, plavecké školy přijímají děti nejčastěji od ukončeného čtvrtého měsíce. U těchto dětí se předpokládá, že si ještě z matčiny dělohy zachovaly vztah k vodě, dost často se tedy vody nebojí, je jim v ní příjemně a velmi rychle se naučí otevřít pod vodou oči či splývat. Některé

26

plavecké kluby nabízí i lekce tzv. vaničkování, se kterým začínají přibližně týden od porodu dítěte. Na těchto lekcích se novorozenci balí do klubíčka, přetírá se jim obličej vodou, nechávají se volně splývat. Obecně se dá tedy říci, že čím dřív u dětí rozvíjíme kladný vztah k vodnímu prostředí, tím lépe.

Nejvhodnější a nejpřirozenější formou pro výuku dětského plavání je hra. Rozvíjí a zdokonaluje tělesné orgány a jejich funkci, podporuje rozvoj osobnosti (charakterové a volní vlastnosti), postoje a tvořivost, patří mezi výchovné a vzdělávací činitele.

Jak již bylo psáno výše, slouží k rozvoji plaveckých dovedností a odbourává pozornost od strachu. Volba hry a její modifikace se uzpůsobují individuálním potřebám dítěte, které kurzem prochází a je volena na základě základní plavecké dovednosti, na kterou se v konkrétní části kurzu zaměřujeme. Hry by se měly obměňovat a měly by být podávané velmi zábavným způsobem. Je známo velké množství her, ať už se jedná o hry kolektivní nebo pro jednotlivce, hry s pomůckami nebo bez nich, v mělké nebo hluboké vodě. Četnost her v jedné výukové jednotce není nijak stanovena, obecně však platí, že u nejmenších dětí je herní formou vedena téměř celá lekce a s přibývajícími dovednostmi se četnost her snižuje. Alespoň nějakou hru by ale děti měly v lekci zažít pokaždé, pokud se nejedná o sportovní trénink (Gierl & Hahn, 2000).

1.7.1 Hry pro rozvoj pocitu vody

V kapitole seznamování s vodním prostředím jsem již zmiňovala, že je velmi důležité vybudovat u dítěte kladný vztah k vodě, zbavit se u neplavců nedůvěry k novému a neznámému. Tento úkol je velmi ovlivněn prostředím (teplota vody, hloubka bazénu i okolní vzhled bazénu). Učíme jedince pracovat s odporem vody, vztlakovými silami a podporujeme “cit pro vodu”. Pro rozvoj tohoto pocitu vody volíme hry, kde dochází ke změně polohy těla-stoj, dřep, klek, leh, vzpory a jiné. Dále učíme děti ve vodě chodit, běhat, cval stranou a skákání. Volíme cviky sez zapojením paží.

Tímto zvyšujeme překonávání odporu vody. Ukazujeme dětem fyzikální vlastnosti vody. U menších dětí je velmi nápomocné volit přirovnání pohybové aktivity k pohybům zvířat. Můžeme dělat žabí, čapí, sloní nohy. Můžeme se ve vodě pohybovat jako kačenky, raci nebo krokodýli. Pro chlapce bývají atraktivnější přirovnání

27

k motorovým prostředkům, jako jsou lodě, auta nebo motorky. Oblíbenou činností je také tvorba vln a tleskání o vodu.

Dále pocit vody rozvíjíme činnostmi, které jsou dětem velmi dobře známé, jako je mytí obličeje, zalévání kytek, máchání prádla nebo “pití” čaje. Mezi vhodné aktivity pro tuto dovednost také patří tleskání, cákání a foukání vody. U všech těchto činností využíváme pomůcky zmíněné výše pro zvýšení atraktivity prováděné činnosti (Čechovská & Miler, 2001).

U starších dětí přidáváme do hry soutěživost. U mladších se ve většině případů přílišné soutěživosti vyhýbáme, jelikož by případná prohra mohla být demotivující a neúspěšné děti by pohyb ve vodě mohly začít odmítat. Volíme různé modifikace her, které běžně děti většinou pravidla znají z provedení na suchu, ať už se jedná o honičky nebo například hru na mrazíka. U všech těchto aktivit dochází k lepšímu pochopení vody, děti poznávají, který pohyb je pro ně nejméně náročný a nejrychlejší. Poznávají odpory a hnací síly. V publikaci od Hocha z roku 1980 se můžeme dočíst, že vrcholným prvkem těchto her je potopení hlavy se zadrženým dechem tak, aby si děti nedržely nos a po vynoření si neotíraly oči. Pokud se dítě vynoří a nepromne si oči, je to známkou správného návyku na vodu. Dále můžeme zařadit:

 Nošení vody v dlaních do kyblíčku nebo misky. Lze provádět jako soutěž. Děti soutěží o to, kdo nádobu naplní jako první.

 Hry s míčem. Například známa hra na třetího. Děti by pro hraní měly být ve trojicích podobné výšky, tudíž je dobré si je před začátkem seřadit dle výšky.

Poté jsou po dráze rozmístění dle hloubky bazénu a jejich výšky. Hra probíhá ve vodě a děti si přehazují míč přes jednoho, který je uprostřed.

1.7.2 Hry a cviky pro rozvoj plaveckého dýchání

Při nácviku plaveckého dýchání je důležité naučit děti hlubokému rychlému nádechu a postupnému výdechu. Udává se, že při správně prováděném plavání je výdech třikrát delší než nádech. Začínáme s aktivitou nad vodou, tak aby pochopení

28

činnosti bylo jednodušší. Následně se přechází do prostředí vody. Zkoušíme výdechy pouze ústy, volíme aktivity nejprve na souši. Je dobré začínat s nácvikem nádechů a výdechům do vody u kraje bazénu, tak aby žák měl pocit bezpečí.

 Bělková a kol. označují tuto aktivitu jako „Bobink“. Žák se drží u stěny okraje bazénu a provádí opakovaně nádechy nad hladinou a výdechy pod hladinou, celý cvik probíhá s ponořením hlavy.

 K nácviku hlubokého výdechu můžeme použít míčky (pingpongové nebo jiné lehké nafukovací balónky). Žák fouká a snaží se uvést do pohybu tento předmět (během cvičení se žák může přidržovat okraje bazénu).

 Dalším vhodným cvičením je nápodoba delfínových skoků. Žák se s výdechem potopí na dno a pro nádech se odrazí nad hladinu a opět se ponoří.

 Pro pokročilejší děti může být zařazeno potápění podél schůdků s výsledným dotekem dna, plavání pod vodní hladinou nebo proplouvání ponořenou obručí (při tomto cviku je zapojen i nácvik orientace ve vodě).

1.7.3 Hry a cviky pro rozvoj splývání

Splývání a vznášení na zádech (tzv. sebezáchovná pozice) jsou pro spoustu dětí velmi jednoduchou činností, mají k tomu sklony již od miminka. Ale přesto tato základní plavecká dovednost patří k náročnějším. Dovednost splývat je úzce spojena s hustotou těla a se zadržením dechu a správnou prací s ním. Děti nezvládají úplné zklidnění a uvolnění, a proto se jim tělo při splývání potápí. S nácvikem začínáme s dopomocí lektora a pomůckami, které postupně odebíráme. Nejprve trénujeme polohu vleže, tvarujeme z těl hvězdičky, hříbky nebo žížaly. Děti se učí tyto polohy kontinuálně měnit. Například na povel lektora. K nácviku využíváme velkých desek, plaveckých pěnových nudlí, malých desek, piškotů a dalších pomůcek. Pokud je poloha těla na vodní hladině zvládnuta, dochází k zapojení pohybu, ve formě hnací síly zvenčí (dopomoc lektora) a odrazu od stěny bazénu, kdy odraz musí směřovat do směru pohybu, nikoli vzhůru. Nesmíme zapomínat na současnou výuku návratu do původní vertikální polohy (skrčení nohou pod břicho a návrat nohou na dno) (Hoch M. , 1980).

29

 Hadrový panák je cvik, při kterém dítě uvolněně leží na vodní hladině.

 Pozice hříbek je opačným cvikem, kdy dítě po nádechu zadrží dech, předkloní se a pažemi si chytne skrčená kolena. Díky vztlaku vody se udrží na hladině.

 Děti mohou ze svých děl tvořit hvězdičky. Tato poloha lze provádět jak na břiše, tak na zádech. Ruce a nohy jsou během cviku roztaženy do hvězdy. Další vhodnou modifikací je poloha rakety, kdy dítě má ruce ve vzpažení a nohy lehce propnuté. Můžeme si vymyslet spoustu jiných tvarů, které děti ze svých těl tvoří.

 Odraz od stěny ve splývavé poloze, opět můžeme provádět na břiše nebo na zádech. Ruce jsou během splývání v zákrytu (streamline) ve vzpažení. Další variantou je cvik s pažemi v připažení. K nácviku se zprvu používají různé plavecké pomůcky.

1.7.4 Hry a cviky pro rozvoj orientace ve vodním prostředí

Adaptací na vodní prostředí zdokonalujeme dovednost potápění, rozvíjíme orientaci pod vodou. Hry vedou k odvaze a sebedůvěře. Snažíme se nabudit pocit bezpečí. Důležitým efektem je především schopnost setrvat určitou dobu bez dechu.

Využíváme pohybových aktivit, jako jsou kotouly (vpřed a vzad), stoje na rukou na dně bazénu, lovení předmětů, podplavávání předmětů i ostatních plavců. V mnoha publikacích uvádějí pod touto částí i nácvik skoků a pádů do vody. Jak je již výše zmíněno, skoky provádíme jen v bezpečném prostředí a volíme správnou hloubku.

Pro jednodušší nácvik skoků s ním začínáme až po zvládnutí dovednosti potápění (Hoch M. , 1980).

U skoků volíme činnosti tak, aby nejlépe docházelo k opuštění zvyku držení nosu. Využíváme skoky s úkoly, které nedovolují dítěti si držet nos (skok s pomůckou v obou rukách, plácnutí do nudle-jednou a později oběma rukama, přeskok nebo zákaz doteku pomůcky).

30

 Jehla. Dítě má paže v připažení, nohy jsou u sebe. Skok probíhá ve zpevněné poloze po nohách.

 Opilý plavec. Dítě provede pouze krok vpřed.

 Kufr/bomba. Dítě se odrazí a chytá si skrčená kolena.

 Skok ze dřepu. Jedná se o začáteční nácvik šipky. Odraz probíhá od kraje bazénu a ruce jsou při skoku v protažení, v zákrytu.

 Skok z podřepu. Druhý krok k nácviku šipky. Odraz probíhá od kraje bazénu. Již zařazujeme předklon a posloupnost vstupu do vody. První hlava, ruce a posléze zbytek těla.

 Skok přes tyč. Skok probíhá většinou po nohách. Lektor drží a určuje výšku překážky od vodní hladiny, kterou musí žák zdolat (podle úrovně žáka).

 Skok na cíl. Při tomto cvičení je pomůcka lektorem naopak umístěna vysoko, tak aby se žák musel pro dotyk odrazit do výšky. Dále se při tomto skoku používá obruč, kdy dítě musí předmět proskočit.

 Šipka ze stoje. Nácvik šipky, stále probíhá z nižší polohy okraje bazénu.

K provedení skoku z odrazového můstku si lektor musí být jist, zvládnutí nácviku tohoto prvku.

Pro zařazení cviků a her pro rozvoj orientace ve vodě musí děti již ovládat dovednost vydechnutí do vody. Je zde vysoká pravděpodobnost, že během provádění činností se jim dostane voda do úst. Prostorová orientace je důležitá především pro pocit jistoty a bezpečí ve vodním prostředí. Dítě si při zvládnutí orientace ve vodě lépe poradí v krizových situacích jako je například neočekávaný vstup do vody.

 Vývrtka. Cvičení, při kterém se dítě položí na hladinu v poloze na zádech a přetáčí se kolem své osy. Variantou může být i otáčení na povel. Nádech se provádí vždy při poloze na znak, naopak výdech je prováděn do vody.

 Podplouvání ve dvojicích. Děti utvoří dvojice, nebo pokud nám to prostředí dovolí větší skupinu, a vzájemně se podplouvají. Je možná i varianta se zapojením kraulových nohou, kdy se při podplouvání ostatní děti drží okraje

31

bazénu a kopou nohama nebo se jen snaží udržet nad hladinou. Při individuální výuce žák podplouvá lektora nebo je možnost využití velkých plaveckých desek.

 Kotoul vpřed/kotoul vzad. Nejlépe s nácvikem začínat v menší hloubce. Děti mají tendenci držet si při provedení nos.

 Lovení puků nebo jiných předmětů k tomu určených.

32

2 Výzkumná část

Ve výzkumné části práce nejprve stanovím hlavní cíl celé práce, poté poukážu na dílčí úkoly. Následně jsou stanoveny východiska a hypotézy. Je zde popsána metodi- ka hodnocení a grafy zpracovaných výsledků. Vyhodnocení je spolu s hypotézami roze- bráno v diskusi.

2.1 Hlavní cíl a dílčí úkoly

Hlavním cílem bakalářské práce je srovnání zlepšení plaveckých dovedností dětí ve věku 9-12 let v kurzech plavecké školy Swimstars na základě porovnávaní výsledků testovaní podle hodnotící škály (vytvořena autorkou této bakalářské práce na základě škály dle Čechovské a Milera)., která obsahovala potopení hlavy, výdech do vody, pro- vedení hvězdice v poloze na zádech, vynesení dvou předmětu z hloubky 2 m, pád/skok do vody a splývání. Tím získat data pro srovnání osvojování plaveckých dovedností na volbě výukové formy plaveckých lekcí. Zda je velký rozdíl mezi výukou individuální a skupinovou.

K dosažení splnění cíle bylo zapotřebí dílčích úkolů:

1) Otestovat děti na začátku, v průběhu, po ukončení kurzu a tím získat data pro kompa- raci

2) Vytvoření plaveckých výukových hodin, tak aby rozvíjely ZPD 3) Zpracovat získané hodnoty do tabulek a grafů

4) Vyhodnotit výsledky testování 5) Potvrzení či vyvrácení hypotéz

33

2.2 Popis výzkumné části

Měřeno bylo celkově čtyřiadvacet žáků plavecké školy Swimstars, z toho bylo jedenáct dívek a třináct chlapců. Polovina prochází plaveckým kurzem v rámci indivi- duální výuky, druhá polovina je rozřazena do dvou skupin po šesti žácích. Byli vybráni žáci stejné úrovně plavecké zdatnosti, a to mezi dětmi ve věku devět až dvanáct let.

Všechny tyto děti byly po prvním měření zařazeny do škálové kategorie úplných ne- plavců, tzn. při bodovém hodnocení nezískaly více než devět bodů.

Základní plavecké dovednosti byly hodnoceny při první lekci (na začátku pla- veckého kurzu), poté při páté plavecké lekci a závěrečné měření se uskutečnilo během desáté lekce. Vždy po rozcvičení na souši, po rozkopání a rozdýchání. Všechny testova- né dovednosti byly dětem mnou předvedené a byl detailně popsán postup provedení.

Kurz byl zahájen 6. 9. 2021, hodiny probíhaly jednou týdně a celý kurz byl zapsán na deset lekcí (s výjimkou týdne 25. 10. – 31. 10., kdy děti měly podzimní prázdniny).

Hromadné lekce probíhaly na plaveckém bazénu Výstaviště, kde je bazén 25 m x 12,5 m s hloubkou od 1,2 m do 3,8 m. Teplota vody je zde udržována na 27 stupňů Celsia.

Soukromé lekce probíhají z větší části na bazénu v Řepích, bazén o délce 25 m a hloubce 1,6 m, teplota vody do 28 stupňů Celsia. Pět individuálních lekcí probíhá opět na Výstavišti. Oba prostory mají k dispozici využití velkého množství plaveckých pomůcek. Výuka je vyměřena na 45 minut a zahrnuje rozcvičení a suchou přípravu.

Celkem Individuální výuka

Skupinová výuka Bazén Řepy Bazén Výstaviště

Dívky 11 4 7 3 8

Chlapci 13 8 5 5 8

Tabulka 1 Počat žáků dle formy a prostředí výuky (zdroj vlastní).

34

3 Hypotézy

Hypotézy byly vytvořeny na základě zkušeností autora (v rámci praxe) a podkladech z literatury.

Hypotéza 1: Předpokládám, že 90 % dětí během kurzů zlepší své plavecké schop- nosti minimálně u 66 % základních dovedností (tzn. u čtyř ZPD).

Hypotéza 2: Předpokládám, že zlepšení plavecký dovedností bude při druhém mě- ření viditelnější u dětí s individuální formou výuky o 50 % oproti formě skupinové.

Hypotéza 3: Předpokládám, že u 90 % dětí dojde souběžně ke zlepšení u dovednos- tí potopení hlavy a dýchání do vody.

Hypotéza 4: Předpokládám, že k posunu z kategorie úplný začátečník do kategorie velmi dobré zvládnutí ZPD bude větší počet chlapců než dívek.

Hypotéza 5: Předpokládám, že k nejmenšímu zlepšení dojde u základní plavecké dovednosti skoky a pády do vody, a to tak, že u 70 % dětí nedojde po skončení deseti lekcí k zařazení do kategorie dobré zvládnutí ZPD.

35

4 Metodika výzkumu

Pro zhodnocení individuální úrovně základních dovedností byla pro tuto bakalářskou práci využita metoda škálování a následná komparace dat.

4.1.1 Škálování

Metoda diagnostiky (spadající pod metodu pozorování, které představuje snahu zjistit, co se a jak děje) podle posuzovací škály (stupnice). Při škálování zjišťujeme míru vlastnosti nebo jevu a hodnotíme jí určením polohy na této škále. Pro hodnocení jsem využila tabulku vytvořenou Čechovskou a Milerem v publikaci Plavání.

V původní tabulce je uvedeno 10 plaveckých dovedností (potopení hlavy, ote- vření očí pod hladinou, výdech do vody, hvězdice v poloze na prsou, hvězdice v poloze na zádech, kotoul ve vodě, vynesení 2 předmětů z hloubky 2 m, pád/skok do vody z plaveckého startovního bloku, vznášení v poloze na zádech, splývání). Každá doved- nost je dle provedení ohodnocena maximálně třemi a minimálně jedním bodem. Pokud je prvek proveden bezchybně, je žák ohodnocen třemi body. Dvěma body je žák ohod- nocen, pokud dochází k odchylce od správného provedení, ale ještě se nejedná o chybné provedení. V případě chybného provedení je prvek testování hodnocen jedním bodem, a to i v případě, že není proveden vůbec. V původní škále je závěrečné hodnocení kate- goricky rozděleno následovně: získání 30-25 bodů se hodnotí jako velmi dobré zvládnu- tí plaveckých dovedností, 24-16 žáka označuje jako pokročilého začátečníka, pokud jedinec dosáhne méně než šestnácti bodů, je zařazen do kategorie úplných neplavců.

Tato škála je k nahlédnutí v přílohách.

Škálu pro hodnocení základních plaveckých dovedností jsem pro tuto práci upravila. Vybrala jsem pouze 6 dovedností, které považuji za důležité pro tuto práci (bylo vynecháno otevření očí pod hladinou, hvězdice v poloze na břiše, kotoul ve vodě a vznášení v poloze na zádech). Tyto dovednosti dle mého názoru hodně souvisejí s dovednostmi mnou vybranými, proto jsem se rozhodla je ve své práci nehodnotit. Dá- le jsem upravila závěrečné bodové vyhodnocení, dle procentuálního výčtu. Také jsem

36

upravila popis provedení prvků tak, aby bylo možno jej provádět v prostředí, které bylo pro měření zvoleno, ale jen s lehkou odchylkou. Bodové ohodnocení jsem ponechala podle předlohy, ale myslím, že pokud by děti byly za neprovedení hodnoceny žádným bodem, mohlo by výsledné hodnocení vypadat jinak a s větší výpovědní hodnotou.

Upravená hodnotící škála:

1. Potopení hlavy

3 body potopení hlavy, provedeno zvolna, výdrž, počítat zvolna do pěti 2 body potopení hlavy, provedeno rychle, bez výdrže

1 bod neúplné potopení hlavy pod hladinu (oči nebo uši zůstávají nad vodou)

Potopení hlavy pod vodu je platné pouze bez brýlí a je správné pouze v případě, že pod hladinou zmi- zí celá hlava. Je nutno, aby cvik byl proveden plynule, tak aby provedení cviku trvalo alespoň 5 sekund. Pokud je ponoření a vynoření rychlé je hodnoceno dvěma body.

2. Výdech do vody

3 body prohloubený úplný výdech, provedení zvolna 2 body výdech do vody proveden rychle

1 bod pouze částečný výdech

Výdech je prováděn pod vodu s následným nádechem a opětovným výdechem. Celé cvičení je prová-

děno 5x. Při cviku se děti drží pažemi okraje, je možno cvik provádět i ve stoje s oporou dna (pokud testovaný dosáhne na dno). Výdech se provádí plynule, počítáme do pěti.

3. Hvězdice v poloze na zádech

3 body cvičení provedeno zvolna, výdrž, počítat do patnácti

2 body cvičení bylo provedeno bez výdrže 1 bod cvičení nebylo provedeno správně nebo vůbec

Za plnohodnotné provedení se počítá pouze pokus, kdy žák uvolněně leží se zadrženým dechem na hladině vody v poloze na zádech ruce a nohy tvoří tvar hvězdy a v téhle poloze vydrží 15 vteřin.

Jedním bodem jsou hodnoceny pokusy, bez výdrže a neudržením se pánví/hlavou nad hladinou.

37 4. Vynesení 2 předmětů z hloubky 2 m 3 body vynesení 2 předmětů

2 body vynesení pouze 1 předmětu 1 bod vynesení nebylo úspěšné

Potopení se provádí z vody v hloubce 2 m, předměty (pro mé hodnocení byly loveny puky) jsou ze

dna loveny na jeden nádech. Jedním bodem jsou hodnoceny pokusy, kdy se dítě nedokáže potopit do hloubky dvou metrů anebo pokud předmět není vynesen z vody.

5. Pád (skok) do vody z plaveckého startovního bloku 3 body pád (skok) z podřepu střemhlav (“po hlavě”)

2 body pád (skok) z podřepu “po nohách”

1 bod vstup dom vody nebyl proveden z podřepu skokem nebo pádem

Jedinec provádí skok ze startovního bloku. Důležité je při testování dodržovat bezpečnost. Za dva body je proveden jakýkoliv vstup do vody ze startovního bloku, které je provedeno, pokud je střemhlav je hodnoceno třemi body. Neúspěšné a neprovedené pokusy jsou hodnoceny jedním bodem.

6. Splývání

3 body odraz od stěny bazénu splývání více jak 5 m 2 body odraz od stěny bazénu splývání více jak 2 m 1 bod odraz od stěny a splývání bez výdrže

Provádí se od okraje bazénu, držení jednou rukou hrany/úchytu na startovním bloku, druhá paže zů- stává v předpažení po odrazu je úchytová ruka přirozeně přiložena do zákrytu (streamline), dítě je otočeno zády k okraji, nohy jsou zapřené o stěnu bazénu na odraz. Po odrazu se splývá až do zastave- ní. Při cviku není povoleno dopomáhat si jakýmkoliv jiným pohybem. Pokud je pokus kratší nežli dva metry nebo si žák během pohybu pomáhá kopy nohami, je pokus hodnocen pouze jedním bo- dem.

Velmi dobré zvládnutí plaveckých dovedností: 18-14 bodů Pokročilý začátečník:13-10 bodů

Začátečník: méně než 10 bodů

Tabulka 2 Upravená škála pro hodnocení základních plaveckých dovedností (zdroj vlastní)

38 4.1.2 Komparace

V publikaci od Skalkové (1893) se můžeme dočíst, že se jedná o srovnávací metodu sloužící porovnávání, konkretizaci a zjišťování shod, podobností a rozdílů v jednotlivých zkoumaných jevech a vztazích disciplín. V této práci srovnávám výkony dětí s individuální a skupinovou formou výuky.

Při použití této metody se předpokládá, že již srovnávané komponenty byly analyzovány a popsány. Srovnáním jednotlivých znaků a vlastností můžeme stanovit shody, rozdíly a následnou zpětnou syntézou dospět k závěrům. S komparativní metodou se nejvíce setkáme jako se součástí jiné výzkumné metody, v případě této práce se škálováním (Tesařová, 2019).

39

5 Výsledky výzkumu

Výsledné srovnání mezi individuální a skupinovou výukou probíhalo na základě dat získaných během testování. Tabulka průběžného bodového hodnocení je přiložena v příloze.

Graf č. 1 znázorňuje záznam prvního měření, kdy se do kategorie dobře zvládnutých dovedností nezařadilo žádné dítě, v kategorii pokročilý začátečník byly na začátku čtyři děti, tři s individuální výukou a jedno ze skupiny. Bodový zisk byl ale velmi hraniční s kategorií úplných začátečníků. 83 % děti nedosáhlo většího počtu bodů než devět, tudíž byly započítány do kategorie úplných začátečníků.

Graf 1 Výsledky skupinové a individuální formy výuky po prvním měření (zdroj vlastní).

Velmi dobré zvládnutí

plaveckých schopností Pokročilý začátečník Úplný začátečník

Skupinové lekce 0 1 11

Individuální lekce 0 3 9

0 1

11

0

3

9

0 2 4 6 8 10 12

1. měření

Skupinové lekce Individuální lekce