VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMICKÁ V PRAZE FAKULTA MEZINÁRODNÍCH VZTAHŮ
BAKALÁŘSKÁ PRÁCE
2021
Alexandra Krejčí
VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMICKÁ V PRAZE Fakulta mezinárodních vztahů
Studijní obor: Mezinárodní obchod
Regionální rozdíly ve vzdělávání v Itálii
Bakalářská práce
Vypracovala: Alexandra Krejčí
Vedoucí bakalářské práce: doc. Mgr. Jana Vlčková, Ph.D.
Prohlášení
Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracovala samostatně a veškerou použitou literaturu jsem uvedla v seznamu literatury.
V Praze dne: Alexandra Krejčí
Poděkování
Tímto bych velice ráda poděkovala doc. Mgr. Janě Vlčkové, Ph.D. za cenné
rady a podporu v při psaní bakalářské práce. Dále bych ráda poděkovala mé
rodině a přátelům za podporu a trpělivost během mého studia.
OBSAH
SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK SEZNAM TABULEK, MAP A GRAFŮ
ÚVOD ... 1
1 ITÁLIE A REGIONÁLNÍ POLITIKA ... 3
1.1 OBECNÁ CHARAKTERISTIKA ITÁLIE... 3
1.2 REGIONÁLNÍ POLITIKA ... 6
1.2.1 Pojem region ... 6
1.2.2 Klasifikace NUTS ... 6
1.2.3 Administrativní členění Itálie ... 8
1.2.4 Regionální politika Itálie ... 11
1.2.5 Regionální rozdíly ... 15
2 VZDĚLÁVÁNÍ V ITÁLI ... 20
2.1 ITALSKÝ VZDĚLÁVACÍ SYSTÉM ... 20
2.1.1 Základní a střední škola ... 20
2.1.2 Univerzity ... 22
2.2 FINANCOVÁNÍ VZDĚLÁVÁNÍ ... 23
2.3 KVALITA ZÁKLADNÍHO A STŘEDOŠKOLSKÉHO VZDĚLÁNÍ ... 25
3 REGIONÁLNÍ ROZDÍLY VE STŘEDOŠKOLSKÉM VZDĚLÁVÁNÍ ... 29
3.1 PŘEDČASNÉ UKONČENÍ ŠKOLNÍ DOCHÁZKY ... 29
3.2 NEJVYŠŠÍ DOSAŽENÉ VZDĚLÁNÍ ... 30
3.3 PISA TESTY ... 31
3.3.1 Čtenářská gramotnost ... 31
3.3.2 Matematická gramotnost ... 32
3.3.3 Přírodovědná gramotnost... 33
3.4 INVALSI TESTY ... 35
3.4.1 Základní škola ... 35
3.4.2 Třetí ročník nižší střední školy ... 36
3.4.3 Druhý ročník vyšší střední školy ... 37
3.4.4 Poslední ročník vyšší střední školy ... 38
3.5 DŮVODY REGIONÁLNÍCH ROZDÍLŮ ... 39
ZÁVĚR ... 42
SEZNAM LITERATURY ... 44
SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK
ČSÚ Český statistický úřad
ESIF Evropské strukturální a investiční fondy
EU Evropská Unie
EU-28 28 zemí Evropské Unie FSC Fond pro rozvoj a soudržnost
(Fondo per lo Sviluppo e la Coesione) HDP Hrubý domácí produkt
IMF Mezinárodní měnový fond
INVALSI Národní institut pro hodnocení systému vzdělávání
(L’Istituto nazionale per la valutazione del sistema educativo di istruzione e di formazione)
ISTAT Italský statistický úřad
(L’Istituto nazionale di statistica)
Mil. Milion
MIUR Ministerstvo školství, univerzity a výzkumu
(Ministero dell’istruzione, dell’universitá e della ricerca) Mld. Miliarda
NUTS Nomenklatura územních statistických jednotek OECD Organizace pro ekonomickou spolupráci a rozvoj PISA Programme for International Student Assessment
SEZNAM TABULEK, MAP A GRAFŮ
Tabulky
Tabulka 1: Rozdělení Itálie podle NUTS 1 a NUTS 2 ... 9
Tabulka 2: Zdroje z kohezní politiky EU ... 13
Tabulka 3: Vývoj HDP a HDP/obyv. v Itálii v běžných tržních cenách ... 16
Tabulka 4: Veřejné výdaje na vzdělávání v největších ekonomikách EU-28 (2017) ... 24
Tabulka 5: Vývoj veřejných výdajů na vzdělávání v Itálii ... 24
Tabulka 6: Mladí lidé ve věku 18-24 let, kteří předčasně opustili studium ... 29
Mapy Mapa 1: Regiony NUTS 2 podle NUTS 2016 ... 7
Mapa 2: Rozdělení Itálie podle NUTS 2 ... 11
Grafy Graf 1: Tempo růst HDP v Itálii v období 2009-2019 (%) ... 5
Graf 2: Míra nezaměstnanosti v makroregionech Itálie (%) ... 17
Graf 3: Distribuce studentů podle vyšších středních škol ... 21
Graf 4: Čtenářská gramotnost v období 2000-2018 ... 32
Graf 5: Matematická gramotnost v období 2003-2018 ... 33
Graf 6: Přírodovědná gramotnost v období 2006-2018... 34
Graf 8: Skóre 2. ročníku základní školy z matematiky ... 36
Graf 7: Skóre 2. ročníku základní školy z italštiny ... 36
Graf 9: Skóre 3. ročníku nižší střední školy z matematiky ... 37
Graf 10: Skóre 3. ročníku nižší střední školy z italštiny ... 37
Graf 12: Skóre 2. ročníku vyšší střední školy z matematiky... 38
Graf 11: Skóre 2. ročníku vyšší střední školy z italštiny... 38
1
ÚVOD
Tématem této bakalářské práce jsou regionální rozdíly ve vzdělávání v Itálii. Většina zemí světa pokládá vzdělávání za velmi důležité, neboť právě vzdělanost společnosti hraje velkou roli v ekonomickém i sociálním rozvoji dané země. Itálie je známá svými rozdíly mezi bohatým severem a chudým jihem a bude velice zajímavé zjistit, zdali se rozdíly nacházejí i ve vzdělávání. Cílem této bakalářské práce je tedy nalézt a zhodnotit regionální rozdíly ve vzdělávání v italských regionech. Jelikož je vzdělávání velmi rozsáhlé téma, ve své práci se zaměřím především na středoškolské vzdělávání. Dalším cílem je zjistit, jestli je pravdivý předpoklad, že si jižní regiony vedou ve vzdělávání hůř než ty severní, a zdali dochází k prohlubování těchto rozdílů. S tímto cílem se pojí i další cíl, kterým je zjistit, které regiony Itálie dosahují nejvyšší vzdělanostní úrovně, a které naopak nejnižší. Vedlejšími cíli této práce je dále zhodnocení italského vzdělávacího systému a zjistit, jak si Itálie stojí ve vzdělávání oproti Evropě či jiným zemím.
První kapitola se týká Itálie a regionální politiky. V této kapitole je představena Itálie společně se svou historií a základními charakteristikami. Dále je tato kapitola věnována vymezení základních pojmů regionální politiky. Nalezneme zde i administrativní členění Itálie a také regionální rozdíly, které jsou důležité pro pochopení důvodů rozdílů ve vzdělávání v Itálii.
Druhá kapitola je zaměřena na italský vzdělávací systém. V této kapitole je podrobně popsáno, jak italský vzdělávací systém funguje, jak je financován a jaká je jeho kvalita v porovnání s ostatními zeměmi. Třetí kapitola se zabývá regionálními rozdíly ve středoškolském vzdělávání mezi regiony. Některá data byla pro tuto část dostupná pouze na úrovni NUTS 1, některá pouze na NUTS 2. V této kapitole jsou podrobně popsány a porovnávány výsledky testů PISA a INVALSI a dalších dvou ukazatelů. Na konci této kapitoly se nachází podkapitola shrnující příčiny regionálních rozdílů ve vzdělávání.
Hlavními metodami práce je popis, analýza a komparace s využitím dat z Istatu (Italský statistický úřad), Eurostatu, Evropské Komise, OECD, INVALSI (Národní institut pro hodnocení systému vzdělávání) a MIUR (Italské ministerstvo školství, univerzity a výzkumu) a další. V práci se objevuje mnoho tabulek a grafů, díky kterým jsou data přehlednější. Jak již bylo zmíněno, ne všechny data jsou dostupná jak na úrovni NUTS 1, tak na úrovni NUTS 2.
2
V práci je používáno také zjednodušené rozdělení Itálie na sever a jih, kdy území od Říma dolů představuje jih a území od Říma nahoru představuje sever. Nicméně toto rozdělení není přesné, jelikož podle Istatu nebo Eurostatu se totiž Itálie dělí na více částí než pouze na tyto dvě.
3
ITÁLIE A REGIONÁLNÍ POLITIKA
1.1 Obecná charakteristika Itálie
Italská republika je stát ležící na jihu Evropy na Apeninském poloostrově. Sousedními státy jsou Švýcarsko, Francie, Rakousko a Slovinsko. Z jihu Itálii omývá Jónské moře, z východu Jaderské moře a ze západu Tyrhénské a Ligurské moře. V Itálii se nacházejí dva samostatné městské státy: Vatikán a San Marino. Územím Itálie jsou i dva velké ostrovy, které se nazývají Sardinie a Sicílie. Hlavním městem je Řím.
Řím však nebyl vždy hlavním městem celé Itálie. Itálie byla totiž do roku 1871 rozdělená na několik státních celků. Nejsilnějšími útvary byly Sardinské království, Lombardsko-Benátské království, Papežský stát a Království obojí Sicílie (Hart-Davis, 2009, str. 516). Lombardsko- Benátské království bylo ovládáno Rakouskem a bylo jedno z hlavních důvodů, proč Itálie zůstávala pořád rozdělena. V roce 1831 zakládá Giuseppe Mazzini hnutí Mladá Itálie, které usilovalo o jednotný italský národ (Hart-Davis, 2009, str. 330). Do roku 1849 propukají povstání proti Rakouské nadvládě, autoritářským italským vládám a papeži. Tyto povstání jsou však vždy potlačena.
Sardinské království, které představovalo jedinou konstituční monarchii na Apeninském poloostrově, se pod vedením krále Viktora Emanuela II. a předsedou vlády Camillo Benco Cavoura spojilo s Francií a po mnoho bitvách porazilo Rakousko. Toto území pak bylo připojeno k Sardinskému království. V Itálii však stále probíhaly nepokoje. Na Sicílii v roce 1860 proběhlo rolnické povstání proti Sicilské vládě. K povstání se přidal i známý revolucionář a vojenský velitel Giuseppe Garibaldi, kterému se povedlo dobýt jih Itálie (Hart-Davis, 2009, str. 330). I toto území bylo připojeno k Sardinskému království, které se později přejmenovalo na Italské království. Ostatní území byla připojena později a roku 1871 se hlavním městem Italského království stal Řím a sjednocení Itálie bylo dokončeno. Italské království trvalo až do roku 1946, kdy proběhlo referendum a voliči se vyslovili pro nastolení republiky. (Hart-Davis, 2009, str. 517)
I přes své sjednocení však Itálie zůstává rozdělená, tentokrát na chudý jih a bohatý sever.
Jedním z problémů, se kterým se jih Itálie po sjednocení potýkal, bylo prosazování zákonů, které byly původně vytvořeny pro severní provincie. Lidé na jihu tyto zákony neznali a nedokázali se rychle přizpůsobit. Byla například zavedena vojenská služba, kterou obyvatelé
4
jihu nikdy neměli. Její zavedení znamenalo ztrátu pracovní síly, která byla pro zemědělský jih velmi důležitá. (Procacci, 1997, str. 251-278).
Byla zrušena cla, které předtím chránila nedospělá odvětví na jihu (továrny byly ze dne na den uzavřeny) a byly zvýšeny daně. Došlo také ke zrušení feudalismu, který na jihu přetrvával. Jeho zrušení však neznamenalo, že by drobní rolníci dostali půdu a mohli s ní hospodařit, často zůstali bez půdy a práce (Duggan, 2013). Dobytí jihu tedy způsobilo krizi, která vyústila v ještě větší chudobu. Rolníci na jihu projevovali odpor ke státní správě a dodnes tam v některých místech přetrvává nedůvěra v úřady a odpor ke sjednocení.
Odpor ke sjednocení však není pouze na straně jihu. V 90. letech dvacátého století vzniklo separatistické hnutí Liga severu, které kritizuje podporování jihu Itálie a požaduje nezávislost bohatého severu. (Hart-Davis, 2009, str. 517)
I když rozdíly mezi severem a jihem stále přetrvávají, Itálie je na tom ekonomicky velmi dobře.
Italská ekonomika je 4. největší ekonomiku v Evropě, její HDP bylo v roce 2019 přibližně 1,8 bil. EUR. (Eurostat, 2020a). Město Milán se umístilo na 4. místě v celé Evropě se svým vysokým HDP (Eurostat, 2020b). Itálie je zakládajícím členem Evropské Unie a je členem G7 a G20 a v roce 2002 přijala euro (Hart-Davis, 2009, str. 517). V roce 2019 byla Itálie 9.
největším vývozcem zboží a 11. největším dovozcem zboží. Ve vývozu i dovozu služeb se umístila na 12. místě ve světě. (WTO 2020)
Na severu Itálie převažuje vysoce rozvinutý průmysl, kterému dominují soukromé společnosti, zatímco jih Itálie je tradičně zaměřen na zemědělskou výrobu a je vysoce dotován. Italská ekonomika je z velké části poháněna výrobou kvalitního zboží, vyráběného malými a středními podniky. Odhadovaný podíl malých a středních podniků pro rok 2018 představoval 99,9 % všech podniků v Itálii. Zbylé 0,1 % představují velké podniky (Evropská Komise 2019).
Nejvýznamnějšími odvětvími jsou strojírenský průmysl, textilní a oděvní průmysl, automobilový průmysl, chemický průmysl, potravinářský průmysl a výroba nápojů.
Mezi přetrvávající problémy italské ekonomiky patří pomalý ekonomický růst (Graf 1), přičemž v roce 2019 Itálie představovala zemi s nejpomaleji rostoucí ekonomiku EU (Evropská komise, 2020a). Dalším problémem je například vysoká nezaměstnanost mladých lidí, vysoký veřejný dluh, organizovaný zločin, korupce a již zmíněné rozdíly mezi chudým jihem a bohatým severem.
5
Graf 1: Tempo růst HDP v Itálii v období 2009-2019 (%)
Zdroj: IMF 2020
Co se týče obyvatelstva, v Itálii žilo k 1.1. 2020 přibližně 60,2 milionů obyvatel (Istat, 2020) z toho 71% obyvatel žilo ve městech. Nejvíce osídlenými oblastmi je Pádská nížina (v severní Itálii) a města Milán, Řím a Neapol. Itálie patří ke státům EU s vyšší hustotou zalidnění, v roce 2020 se pohybovala kolem 206 obyvatel/km2 (Worldometers.info, 2021). Itálie není pouze zajímavá rozdílnou kulturou napříč svým územím, ale i svými dialekty, kterých je v Itálii asi 30. Některé z těchto dialektů jsou kvůli svým odlišnostem označovány jako samostatné jazyky.
Itálie je také atraktivní zemí pro přistěhovalce. V roce 2020 žilo na území Itálie více než 1 milion Rumunů, přibližně 420 tisíc Albánců a asi 410 tisíc Maročanů. (Istat, 2021).
Navzdory stovkám let historie, umění a kultury, které si s Itálii spojujeme, je potřeba si uvědomit, že Itálie je relativně mladým národem, jelikož se až od roku 1871 stala jednotným státem. Na základě různorodé historie se dále vyvíjí její ekonomický rozvoj, který je na určitých místech Itálie značně odlišný. I přes všechny tyto rozdíly dané svou dlouhou historií, je Itálie však jeden z nejvyspělejších a nejvýznamnějších zemí Evropy a světa.
-5.3 1.7 0.7 -3 -1.8 0 0.8 1.3 1.7 0.8 0.3
2 0 0 9 2 0 1 0 2 0 1 1 2 0 1 2 2 0 1 3 2 0 1 4 2 0 1 5 2 0 1 6 2 0 1 7 2 0 1 8 2 0 1 9
6
1.2 Regionální politika 1.2.1 Pojem region
Definic pojmu region je mnoho. Region je obecně definován jako oblast s určitými vlastnostmi a s definovanými hranicemi (Skokan 2004, str. 46). Macháček et al. (2011, str. 40) definoval region jako jakýkoliv územní celek, kterého je možné pomocí jednoho či více znaků vyčlenit z širšího území. Může se jednat o geografické, sociální, ekonomické a jiné společné znaky.
Region však taky může znamenat popis dvou odlišných druhů území, a to jako oblast:
Na nižší než celostátní úrovni (subnárodní), kdy dochází k členění země do různých úrovní, například do krajů, regionů, provincií a další. Evropská Unie k tomu členění používá soustavu NUTS
Na nadnárodní úrovni, kdy vznikají například regiony Jižní Amerika nebo Baltské státy.
(Eurostat 2021)
1.2.2 Klasifikace NUTS
V Evropské Unii byla pro statistické účely Eurostatu a pro účely zařazení regionů různé úrovně pod jednotlivé cíle regionální politiky EU zavedena nomenklatura územních statistických jednotek (Nomenclature of Units for Territorial Statistics), zkráceně NUTS. Hlavním cílem nařízení bylo vytvořit společnou statistickou klasifikaci územních jednotek, díky které by EU mohla sbírat, sestavovat a vydávat harmonizované regionální statistiky (Wokoun, 2008, str.
335).
Evropská Unie používá NUTS klasifikaci již od roku 1988, ale až po patnácti letech vyšlo Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č.1059/2003 ze dne 26. května 2003 o zavedení společné klasifikace územních statistických jednotek (NUTS). Toto nařízení stanoví, že se klasifikace NUTS skládá ze tří hierarchických úrovní, přičemž jsou členské státy Evropské Unie rozděleny na jednotky úrovně NUTS 1, tyto jednotky se rozdělují na územní jednotky úrovně NUTS 2 a tyto jednotky jsou pak dále rozděleny na územní jednotky úrovně NUTS 3.
Klasifikace NUTS je nejenom vhodná pro národní srovnávací účely, ale také pro mezinárodní, protože shromažďuje regionální údaje na dohodnutém a harmonizovaném základě, a tím zajištuje, že budou údaje mezi regiony srovnatelné. NUTS se využívá k socioekonomické analýze regionů, přičemž NUTS 1 mohou být použity k analýze regionálních problémů v rámci EU. Oproti tomu může NUTS 2 sloužit jako rámec, který členské státy využívají k analýze
7
svých regionálních (i národních) problémů a k implementaci svých regionálních politik.
Klasifikace NUTS také slouží pro alokaci finančních prostředků ze strukturálních fondů EU do méně rozvinutých, přechodných a více rozvinutých regionů EU. Toto rozdělení prostředků je nyní založeno na klasifikaci NUTS2 (Eurostat, 2020c). Regiony NUTS 2 můžeme vidět na Mapě 1. Modrá barva znázorňuje členy EU, růžová barva představuje členy Evropského sdružení volného obchodu a oranžová barva představuje kandidátské a potenciální země.
Mapa 1: Regiony NUTS 2 podle NUTS 2016
Zdroj: Eurostat 2019
Revize nařízení probíhá v pravidelných tříletých cyklech a změny obvykle vycházejí ze změn územní struktury členských zemí. Například Klasifikace NUTS 2021 oproti NUTS 2016 uvádí 104 regionů na úrovni NUTS1, 283 regionů na úrovni NUTS2 (o 2 regiony více, než předchozí) a 1345 regionů na úrovni NUTS3 (o 3 méně než předchozí). Příkladem může být Česká
8
republika, která změnila název na úrovni NUTS1 na Česko, Španělsko změnilo názvy několika regionů na úrovni NUTS2, nebo třeba Itálie změnila hranice regionů na úrovni NUTS3 a jeden nový region na této úrovni byl vytvořen (Eurostat, 2020c).
Vedle klasifikace NUTS existuje i soustava LAU (Local Administrative Units), která je kompatibilní s jednotkami NUTS a nyní nahrazuje dřívější úrovně NUTS4 a NUT5. Systém LAU je aktualizován každým rokem, protože často dochází ke změnám. (European Commission, 2020)
1.2.3 Administrativní členění Itálie
I když se Itálie dělí zjednodušeně na sever a jih, kdy území od Říma dolů představuje jih a území od Říma nahoru zase sever, podle Eurostatu, Istatu (Italský statistický úřad) a dalších statistik se Itálie dělí na 5 skupin regionů neboli makroregionů. Těmito makroregiony jsou Severozápadní Itálie, Severovýchodní Itálie, Střední Itálie, Jižní Itálie a Ostrovy (European Commission 2020). Jižní Itálie a Ostrovy jsou často označeny pod pojmem Mezzogiorno.
Těchto 5 makroregionů se dále rozkládá na 20 regionů, které odpovídají úrovni NUTS2. V Tab.
1 můžeme vidět rozdělení jednotlivých regionů a jejich počet obyvatel z roku 2019. Názvy jsou v češtině a italštině. Největší počet regionů leží v Jižní Itálii (6) a nejméně regionů mají Ostrovy (2). Největší počet obyvatel žije na Severozápadě (16 milionů) a Jihu (15 milionů). Naopak nejméně osídleným makroregionem jsou Ostrovy (7 milionů).
Severozápad je tedy nejlidnatější makroregion, i když se tam nachází region Údolí Aosty, který má pouze 125 tisíc obyvatel. Je tomu tak díky Lombardii, ve které žije skoro dvakrát více obyvatel než ve druhém největším regionu Laziu (Eurostat, 2021a). Nejvíce obyvatel tedy žilo v Lombardii (10 060 574), Laziu (5 879 082) a v Kampánii (5 801 692), protože se tam nacházejí 3 největší města Itálie, kterými jsou Milán, Řím a Neapol. Tyto tři města s regiony NUTS 1 a NUTS 2 můžeme vidět na Mapě 2.
9
Tabulka 1: Rozdělení Itálie podle NUTS 1 a NUTS 2
NUTS 1 NUTS 2
Název Počet obyvatel (2019) Název Počet obyvatel (2019)
Severozápadní Itálie
(Nord-Ovest) 16 093 286
Lombardie (Lombardia) 10 060 574 Piemont (Piemonte) 4 356 406
Ligurie (Liguria) 1 550 640 Údolí Aosty (Valle d'Aosta) 125 666
Severovýchodní Itálie
(Nord-Est) 11 652 827
Benátsko (Veneto) 4 905 854
Emilia-Romagna 4 459 477
Furlánsko-Julské Benátsko
(Friuli-Venezia Giulia) 1 215 220 Tridentsko-Horní Adiže
(Trentino-Alto Adige) 1 072 276
Střední Itálie (Centro) 12 016 009
Lazio 5 879 082
Toskánsko (Toscana) 3 729 641
Marche 1 525 271
Umbrie (Umbria) 882 015
Jižní Itálie (Sud) 15 177 596
Kampánie (Campania) 5 801 692
Apulie (Puglia) 4 029 053
Kalábrie (Calabria) 1 947 131
Molise 1 525 271
Abruzzo 1 311 580
Basilicata 562 869
Ostrovy (Isole) 6 639 482
Sicílie (Sicilia) 4 999 891 Sardinie (Sardegna) 1 639 591 Zdroj: Eurostat 2021a a European Commission 2020, vlastní zpracování
Pět z těchto 20 regionů má autonomní status, který jim byl udělen na základě kulturní a jazykové odlišnosti. Těmito regiony jsou Sicílie, Sardinie, Tridentsko-Horní Adiže, Furlánsko- Julské Benátsko a Údolí Aosty. Region Tridentsko-Horní Adiže je zajímavý v tom, že je složený ze dvou autonomních provincií, kterými jsou Provincie Bolzano a Provincie Trento.
(European Commission, 2020). Některé mapy a statistiky obsahují informace o regionu Tridentsko-Horní Adiže, některé ho dělí na Bolzano a Trento.
Co se týče rozlohy, největším makroregionem je Jih, který má 73 386 km2 a nejmenším jsou Ostrovy, které mají 49 505 km2. Severovýchod, Severozápad a Střed mají přibližně stejnou
10
rozlohu, která se pohybuje kolem 60 000 km2. Největšími regiony jsou Sicílie, Piemont a Sardinie, a naopak nejmenšími jsou Údolí Aosty, Molise a Ligurie. (Eurostat, 2021c)
Ačkoli je Jih největším makroregionem, jeho hustota obyvatelstva byla v roce 2018 čtvrtá nejmenší (191 obyv./km2) v porovnání s ostatními makroregiony. Největší hustota obyvatelstva byla zaznamenána na Severozápadě (283 obyv./km2) a nejmenší na Ostrovech (135 obyv./km2). (Eurostat, 2021b)
V rámci těchto 20 regionů jsou ještě územní celky, které rovněž odpovídají NUTS 3. Jsou to provincie nebo metropolitní města a dohromady je jich 106. Metropolitními městy jsou například Řím, Milán, Neapol, Bari nebo Turín. Dohromady je jich 14. Pod úrovněmi NUTS existují ještě LAU (Local Administrative Units). V Itálii tuto úrovni představují obce, které jsou seskupeny pod jednu větší, zvanou comune. Comuni je v Itálii 7926. (European comission, 2020)
Itálie tedy není pouze rozdělená na sever a jih, ale na 5 makroregionů. Z těchto pěti makroregionů je nejlidnatější Severozápad, protože se tam nachází metropolitní město Milán.
Mapa nám rovněž ukazuje rovnoměrné rozložení velkých metropolitních měst (Řím, Neapol, Milán) po celé zemi. Středně velká města jsou početnější na severu než na jihu, kde je naopak vyšší koncentrace malých měst.
Historicky hrálo umístění velkých italských měst významnou roli v jejich ekonomickém rozvoji. V Pádské nížině mají města jako Milán nebo Turín dobré obchodní postavení, neboť se nachází v blízkosti řek nebo dopravních uzlů. Další města, která mají výhodnou pozici, jsou města Janov, Neapol, Bari, Palermo či Benátky, které leží na pobřeží nebo u ústí řek. V současnosti jsou ekonomicky nejvýkonnější ta města, která jsou schopna se zapojit do globálního obchodu. Jedná se zejména o Milán a Turín.
11
Mapa 2: Rozdělení Itálie podle NUTS 2
Zdroj: Český statistický úřad (2018)
1.2.4 Regionální politika Itálie
Regionální politika je obecně chápána jako činnost, jejímž úkolem je snižovat příliš velké rozdíly v socioekonomických úrovních jednotlivých regionů. Regionální politika ale nemá za úkol pouze snižovat tyto rozdíly, jejím úkolem je taky dosáhnout národních cílů, jako jsou prosperita, blahobyt, ekonomický růst, udržitelný rozvoj a další. (Wokoun, 2008, str. 22-29)
12
Proto vlády v řadě zemí uplatňují regionální politiku, která snižuje nebo zmírňuje regionální rozdíly a zároveň zvyšuje konkurenceschopnost regionální a národní ekonomiky.
V Itálii se začala regionální politika rozvíjet až po 2. světové válce (Wokoun, 2008, str. 25).
Jak už bylo zmíněno, mezi severem a jihem byly značné rozdíly. Za účelem podpory chudého jihu byl v 50. letech vytvořen státní fond Cassa del Mezzogiorno, který měl rozvíjet a rozšířit jižní infrastrukturu a průmysl. Fond financoval vystavění nemocnic a škol, byly zlepšeny a rozšířeny dopravní sítě a elektrické sítě. Na jihu vznikaly nové průmyslové továrny, především automobilové. Došlo i k vylepšení přístavů. Bohužel mnoho projektů zůstalo nedokončených kvůli korupci. Některé projekty sice byly dokončeny, ale nikdy nedosáhly požadované výnosnosti. I přes všechny příznivé okolnosti, jako byla snížená nezaměstnanost a zlepšení infrastruktury, fond Cassa del Mezzogiorno nerozvinul potenciál k udržitelnému rozvoji jihu.
Měl totiž omezený rozsah, bylo s ním neefektivně nakládáno a nepodařilo se mu podpořit inovativní a podnikatelské myšlení. Fondu se podařilo dočasně zvýšit životní úroveň a modernizovat některé části méně rozvinutých regionů. I když byl Cassa del Mezzogiorno v 80.
letech zrušen, v Itálii se nepřestalo stavět. Byly postaveny například tratě pro rychlovlaky, které spojují jih se severem a postaveny letiště. V pozdějších letech byl na jih zaveden vysokorychlostní internet. (DiMaria, 2018, str. 205-206)
Po vstupu do Evropské Unie čerpá Itálie finanční prostředky z fondů EU, především z Evropských strukturálních a investičních fondů (ESI). Itálie patří k největším příjemcům finančních prostředků z kohezní politiky EU, v období 2014-2020 byla druhým největším příjemcem hned za Polskem, kdy jí bylo přiděleno 32.2 miliard EUR (Agenzia per la Coesione Territoriale, nedatováno). V přepočtu to vychází na 530 EUR na osobu pro období 2014-2020.
Mezi lety 2000-2006 Evropská unie investovala 27.4 miliard EUR na podporu jižních regionů, které nejvíce zaostávaly z hlediska rozvoje. Těmito regiony byly Kampánie, Kalábrie, Sicílie, Apulie, Sardinie, Basilicata a Molise. V dalších obdobích už nejsou do této kategorie zařazeny Sardinie a Molise, což představuje pozitivní výsledky kohezní politiky, jelikož jejich HDP na obyvatele již není nižší než 75 % průměru EU-27 a jsou tedy společně s Ambruzzem zařazeny do tzv. přechodných regionů. Výsledkem kohezní politiky EU bylo v Itálii modernizování dopravní infrastruktury, podpoření podniků, zvýšení procenta mladých lidí navštěvující povinné vzdělávání (Z 80 % na 93 %). Je také odhadováno, že dopad kohezní ekonomiky EU
13
způsobil v letech 2000-2006 v regionech Mezzogiorna zvýšení HDP o 1,1 %. (Evropská Komise, 2009)
V období 2014-2020 Itálie disponovala z Evropských strukturálních a investičních fondů (ESI) s 44.67 miliardy EUR. Z toho asi 32.2 miliard EUR bylo alokováno z kohezní politiky, včetně 567 milionů EUR na podporu mladistvé nezaměstnanosti a 1.1 miliard EUR na územní spolupráci. Dalších 10.4 miliardy EUR mělo být využito na rozvoj zemědělství a venkova z Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova a zbylých 537 milionů EUR mělo připadnout Evropskému námořnímu a rybářskému fondu. (Evropská Komise, 2014b)
Dále Itálie vyhradila přibližně 27,8 miliard EUR ze státního rozpočtu na spolufinancování fondů ESI. Plánované financování z fondů EU a jejich národní spolufinancování bylo dohromady tedy přibližně 72 miliard EUR, nicméně se podařilo čerpat jen 37 miliard EUR (51
%) (European Comission 2021).
Jak už bylo zmíněno, Itálii bylo alokováno přibližně 32.2 miliard EUR z celkového financování kohezní politiky. Z toho asi 22.2 miliard EUR bylo přiřazeno do 5 méně rozvinutých regionů, 1.3 miliard EUR mělo být investováno do tří přechodných regionů a 7.6 miliard EUR připadlo dvanácti rozvinutějším regionům. Tabulka 2 uvádí rozřazení jednotlivých regionů. Mezi hlavní priority patřily například rozvoj inovativně přátelského prostředí v podnikání, podpora zaměstnanosti a sociálního začleňování, zlepšení kvality lidského kapitálu a podpora kvality, efektivnosti a účinnosti veřejné správy. (Evropská komise, 2014a)
Tabulka 2: Zdroje z kohezní politiky EU Méně rozvinuté regiony (HDP/obyv. < 75 % průměru
EU-27)
Kampánie, Apulie, Basilicata, Kalábrie, Sicílie 22.2 mld.
EUR Přechodové regiony
(HDP/obyv. >= 75 % a < 90 % průměru EU-27)
Sardinie, Abruzzo, Molise 1.3 mld.
EUR Více rozvinuté rgiony
(HDP/obyv. >= 90 % průměru EU-27)
Údolí Aosty, Piemont, Lombardie, Ligurie, Benátsko, Provincie Bolzano, Provincie Trento, Furlánsko, Emilia Romagna, Toskánsko, Marche, Umbrie, Lazio
7.6 mld.
EUR Zdroj: Evropská Komise 2014a
Itálie mimo jiné investuje taky prostřednictvím Fondu pro rozvoj a soudržnost (Fondo per lo Sviluppo e la Coesione – FSC), který je financován z národních zdrojů. Zdroje Fondu pro rozvoj a soudržnost směřují z 80% na jih a 20% na střed-sever. V období 2014-2020
14
mělo být celkově investováno více než 58.6 miliardy EUR, z toho přibližně 47.3 miliardy do jihu Itálie a zbylých 11.4 miliard EUR do regionů na severu a středu (OpenCoesione, 2019).
Z Fondu pro rozvoj a soudržnot (FSC) bylo na období 2014-2020 přiděleno 13,4 mld. EUR na intervence, které mají být provedeny v regionech a metropolitních městech na jihu prostřednictvím zvláštních dohod s názvem Pakty pro jih (Patti per il Sud). Intervence se týkají infrastruktury, životního prostředí, ekonomického rozvoje, cestovního ruchu a zaměstnanosti.
Největší prostředky byly připsány Kampánii (2,7 mld. EUR), Sicílii (2,3 mld. EUR) a Apulii (2 mld. EUR). V rámci Paktů pro Jih bylo celkem nejvíce investováno do infrastruktury (5,1 mld. EUR), životní prostředí (4,9 mld. EUR) a hospodářského rozvoje (1,7 mld. EUR). (DIPE 2016)
Jak již bylo zmíněno, regionální politika se v Itálii začala rozvíjet až po druhé světové válce, což je poměrně pozdě, jelikož již od sjednocení byly rozdíly mezi bohatým severem a chudým jihem zřetelné. Jedním z prvních a největších pokusů byl fond Cassa del Mezzogiorno, který však rozdíly příliš snížit nedokázal. V pozdějších letech jsou jižní regiony podporovány nejen evropskými fondy, ale i národními. Itálie je druhým největším příjemcem zdrojů z kohezní politiky EU. Tyto zdroje putují zejména na jih, do pěti nejméně rozvinutých regionů:
Kampánie, Apulie, Basilicata, Kalábrie a Sicílie. Dále je velmi důležitým fondem podporující jižní regiony Fond pro rozvoj a soudržnost (FSC), který směřuje z 80% do jižních regionů.
Největší investice směřují do infrastruktury, životního prostředí a ekonomického rozvoje.
Dohromady bylo celkem vyčleněno pro období 2014-2020 asi 144 mld. EUR, z toho 44,6 mld.
EUR z fondů EU (ESI) a více než 98 mld. EUR z národních zdrojů (FSC a jiné) (Agenzia per la coesione, nedatováno). Jak však již bylo zmíněno, nepodařilo se vyčerpat všechno. Nadále se také vedou diskuse, zdali fondy EU opravdu přispívají k rozvoji jižních regionů. Evropská Komise (2009) odhaduje, že v období 2000-2006 se díky podpory EU zvýšil HDP v jižních regionech. Aiello a Pupo (2012) připouští, že fondy mají pozitivní vliv na HDP/obyvatele, nicméně argumentují tím, že se produktivita práce nezvýšila, a že často bývá investováno právě do projektů, které mají malou produktivitu a výnosnost. Dále podle autorů nejsou příslušné instituce schopny využít všechny zdroje v plánovaném čase, protože neefektivně řídí a provádějí regionální politiku. Toto platí zejména na jihu.
15
1.2.5 Regionální rozdíly
Jak už bylo zmíněno, většina finančních prostředků na snižování regionálních rozdílů v Itálii jde do jižních regionů, které jsou postihnuty zejména vysokou nezaměstnaností, nízkým HDP a chudobou. Tyto socioekonomické rozdíly přetrvávají už od sjednocení a představují jedny z nejvíce viditelných rozdílů mezi severem a jihem.
1.2.5.1 Hrubý domácí produkt
Obrovské rozdíly mezi severem a jihem lze pozorovat ve vyprodukovaném HDP, který zachycuje výkonnost ekonomiky států či regionů, jelikož představuje hodnotu veškerých finálních statků a služeb vyprodukovaných v dané ekonomice za určité období (Pavelka T., str 17)
Tabulka 3 níže informuje o HDP a HDP na obyvatele v běžných tržních cenách v roce 2009 a 2018 v jednotlivých makroregionech. V roce 2009, kdy Itálie prodělala největší ekonomický propad, byla celková výše HDP 1580 miliard EUR. V roce 2018 byl její HDP přibližně 1770 miliard EUR, což představuje nárůst o 190 miliard EUR.
Nepřekvapivě největší HDP v roce 2009 byl tedy zaznamenán v průmyslovém centru Itálie – Severozápadě. K největšímu nárůstu oproti 2009 došlo na Severozápadě (16,2 %) a Severovýchodě (18,2 %), kdy se HDP dohromady zvýšil o více než 140 miliard EUR (což odpovídá asi 70% celkového nárůstu HDP. Tento vysoký nárůst může být vysvětlen obnovením průmyslu, který byl během krize utlumen. Oproti Severovýchodu a Severozápadu dosáhl Střed nárůstu asi 30 miliard EUR. Jih zaznamenal pouze asi 16 miliardový nárůst (6,3 %). Ostrovům, které v roce 2009 vyprodukovaly asi 4krát menší HDP než nejvýkonnější Severozápad, se podařilo HDP zvýšit o něco více než 2 miliardy EUR (1,8 %). Co se týče HDP na obyvatele, nejvyšší nárůst byl zaznamenán na Severovýchodě (přibližně 4,8 tisíc EUR) a Severozápadě (4,4 tisíc EUR). Makroregiony Střed a Jih dosáhly přibližně stejného nárůstu v HDP/obyvatele (kolem 1,4 tisíc EUR). Nepřekvapivě se HDP/obyvatele na Ostrovech zvýšilo nejméně ze všech makroregionů (400 EUR).
16
Tabulka 3: Vývoj HDP a HDP/obyv. v Itálii v běžných tržních cenách
HDP (mil. Kč) HDP na obyvatele
2009 2018 % změna 2009 2018 % změna
Severozápad 505 102 587 059 16,2 % 32 053 36 454 13,7 % Severovýchod 346 486 409 280 18,1 % 30 321 35 119 15,8 %
Střed 350 699 381 514 8,8 % 30 198 31 686 4,9 %
Jih 253 248 269 088 6,3 % 17 977 19 222 6,9 %
Ostrovy 120 545 122 728 1,8 % 18 013 18 424 2,3 % Zdroj: Istat 2020c, vlastní výpočty
Na úrovni regionů NUTS 2 byly v roce 2018 nejvýkonnějšími regiony Tridentsko-Horní Adiže a Lombardie. V regionu Tridentsko-Horní Adiže představoval HDP na obyvatele 42 900 EUR.
Jak už bylo zmíněno, tento region se skládá z provincie Bolzano a provincie Trento. Bolzano je charakterizováno svým velkým cestovním ruchem, ale taky vyspělým průmyslem a zemědělstvím. Trento je také známé svým turismem a vyspělým zemědělstvím. Svou sílou ekonomika Tridentsko-Horní Adiže připomíná Rakousko a díky své poloze představuje důležitý uzel pro tranzitní zboží (Evropská Komise 2021). Druhý nejvyšší HDP na obyvatele v roce 2018 byl zaznamenán v nejlidnatějším regionu Lombardie (39 321 EUR), který je jeden z nejbohatších regionů v EU. Lombardie představuje díky Milánu nejenom centrum průmyslu, finančnictví i businessu, ale i centrum cestovního ruchu. Nejnižší HDP na obyvatele dosáhla Kalábrie (16 939 EUR) a Sicílie (17 615 EUR). Tyto regiony se vyznačují slabou průmyslovou infrastrukturou, jsou zaměřeny na zemědělství, řemesla a cestovní ruch, nicméně nabízené služby nejsou příliš konkurenceschopné (Evropská Komise 2021). K nízkému HDP na obyvatele může přispívat i vliv mafie.
Z tabulky je tedy patrné, že vyprodukovaný HDP směrem na jih klesá a jeho nárůst je mezi roky 2009 a 2018 nejvyšší na Severovýchodě a Severozápadě. Střed s Mezzogiornem oproti nim zaostávají. Podle ukazatele HDP není pochyb, že především Severozápad je nejrozvinutější a nejproduktivnější oblastí země. Hlavním důvodem vysoké úrovně rozvoje je průmysl, který tam má dlouhou tradici. Na Severozápadě se totiž vyskytují tři průmyslová města Turín, Milán a Janov, která dohromady tvoří průmyslový trojúhelník. Jejich poloha a vyspělá dopravní infrastruktura umožňuje firmám se zapojit do globálních hodnotových řetězců a vytvořit exportní velmoc. Severní regiony jsou tedy tahouny vysokého italského HDP, a i když byly zasaženy recesí v roce 2009, jejich ekonomika se potom rychleji rozvíjela. Klíčovými regiony jsou nejenom Lombardie a Tridentsko-Horní Adiže, ale i Piemont Ligurie a Benátsko. I přes všechny snahy fondu Cassa del Mezzogiorno, který měl za úkol podpořit industrializaci jihu, se Itálii nepodařilo posílit jižní ekonomiku přilákáním kapitálu a podporou místních podniků.
17
Jih se tak stal závislý na dotovaném a nepříliš konkurenceschopném zemědělství. Jižní podniky jsou také od zbytku Itálie i Evropy odříznuté, kvůli nedostatečné dopravní a logistické infrastruktuře. Jižní firmy podle studií méně investují do výzkumu a vývoje a menší počet podniků je tak schopno zavádět inovace (Padovani 2013; Musolino 2018). Dále je jih závislý na cestovním ruchu, který je v letním období velmi významný, v zimě je však utlumen.
V neposlední řadě má na HDP vliv i organizovaný zločin. Podle studie z roku 2014 odpovídala výše výdělku jihoitalské mafie z předešlého roku asi 3,5 % italského HDP (Agence France- Presse 2014).
1.2.5.2 Nezaměstnanost a chudoba
Vysoká míra nezaměstnanosti představuje na jihu Itálie závažný problém. Graf 2 ukazuje rozdíl v míře nezaměstnanosti mezi průmyslovým severem a chudým jihem v letech 2005 až 2018.
Jedná se o nezaměstnanost u osob v letech 15-74 let. Je jasně viditelné, že makroregiony Severovýchod, Severozápad a Střed dosahovaly nižší míry nezaměstnanosti než Jih a Ostrovy, které se vyznačují i již zmíněným nízkým HDP.
Graf 2: Míra nezaměstnanosti v makroregionech Itálie (%)
Zdroj: Eurostat 2020d
V roce 2009, kdy Itálie zaznamenala největší propad HDP, se míra nezaměstnanosti ve všech makroregionech sice zvýšila, nicméně nejvyšší nárůst nezaměstnaných přichází až v roce 2011, kdy je nezaměstnanost iniciována zejména Evropskou dluhovou krizí. Později v roce 2014 dosahují všechny makroregiony svého maxima. Mezi lety 2011 a 2014 došlo k největšímu
5 10 15 20 25
2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013 2014 2015 2016 2017 2018
SEVEROZÁPAD SEVEROVÝCHOD STŘED JIH OSTROVY
18
nárůstu nezaměstnanosti na Jihu (7,2 p. b.) a Ostrovech (7,1 p. b.). Na Severovýchodě, který má dlouhodobě nejnižší nezaměstnanost, je změna pouhých 2,7 p. b. Zatímco nezaměstnanost na Jihu po roce 2014 rychle klesá, Ostrovy nejsou schopny se z recese vzpamatovat a jejich nezaměstnanost klesá nejpomaleji ze všech makroregionů (rozdíl pouze 1,4 p. b. mezi 2014- 2018).
V roce 2018 byly nejnižší míry nezaměstnanosti zaznamenány na Severovýchodě (6 %) a Severozápadě (7 %). Na Středu bylo zaznamenáno 9,4 % nezaměstnaných a dohromady na Jihu a Ostrovech bylo naměřeno 18,4 % nezaměstnaných starší 15 let. Na úrovni NUTS 2 byla nejnižší míra nezaměstnanosti zaznamenána v provincii Bolzano (2,9 %) a v provincii Trento (4,8 %). Nejvyšší zaznamenána míra nezaměstnanosti byla v Kalábrii (21,6 %) a Sicílii (21,5
%) (Eurostat 2020). Rozdíly v nezaměstnanosti jsou však ještě více viditelné u nezaměstnanosti mladých lidí (18-25 let). Zatímco na Severovýchodě byla zaznamenána nejnižší nezaměstnanost mladých lidí (13,4 %), nejvyšší průměrná nezaměstnanost mladých lidí byla zaznamenána na Jihu (38,7 %) a Ostrovech (42,3 %). Na úrovni NUTS 2 dokonce čtyři regiony dosáhly více než 50% nezaměstnanosti mladistvých (Apulie, Kalábrie, Sicílie a Kampánie) (Istat 2019).
Dalším z problémů jižní Itálie je i chudoba, která má tendenci se u nezaměstnaných zvyšovat (Istat 2020b). V roce 2018 bylo v regionech Mezzogiorna 45% obyvatel ohroženo chudobou nebo sociálním vyloučením. Zbytek makroregionů se nacházel pod průměrem Itálie (27,3 %) (Istat 2020a) Důležitým údajem je i výskyt absolutně chudých v poměru k populaci v jednotlivých makroregionech. Jih zaznamenal přibližně 11% výskyt jednotlivců v absolutní chudobě a Ostrovy zaznamenaly 12% výskyt jednotlivců v absolutní chudobě. I v tomto případě se makroregiony Severozápad, Severovýchod a Střed pohybovaly pod průměrem Itálie (8,4%). Svou roli hraje taky vzdělání, kdy se výskyt absolutní chudoby zvyšuje u rodiny, jejíž hlava rodiny dosáhla pouze základního vzdělání (Istat 2020b). Nízká úroveň vzdělání přispívá hlavně k nízkým příjmům obyvatel. V roce 2018 byl průměrný roční čistý příjem domácnosti v Itálii 31 393 EUR. Nepřekvapivě příjem obyvatel Mezzogiorna byl nižší než národní průměr, jednalo se o 25,4 tisíc EUR. V porovnání s Mezzogiornem byl nejvyšší čistý příjem obyvatel zaznamenán na Severovýchodě (35,4 tisíc EUR). (Istat 2020a)
Obdobně jako u HDP, zaměstnanost směrem na jih klesá. Zatímco se oba severní makroregiony nachází pod pomyslnou hranicí 10 % míry nezaměstnanosti, Jih a Ostrovy se nacházejí nad
19
touto hranicí. Střed je velmi podobný severním makroregionům v produkci HDP i v nezaměstnanosti a dalo by se říct, že je kopíruje. Krize v průběhu let přicházely ve vlnách a zasáhly celou Itálii, avšak především se projevily ve vysoké nezaměstnanosti právě na Jihu a Ostrovech. Průmyslový sever byl také zasažen krizí, nicméně se mohl spolehnout na exportní firmy, které lépe obstály v krizi (Leonardi 2015). V pozdějších letech se nejrychleji vzpamatovaly severní makroregiony, Střed i Jih, zatímco míra nezaměstnanosti Ostrovů klesá nejpomaleji.
Jak už bylo zmíněno, nezaměstnanost mladých lidí (ve věku 18-25 let) v jižní Itálii představuje také závažný problém. Počátkem tohoto století provedla Itálie reformy s cílem eliminovat nezaměstnanost u mladých lidí lidi tím, že se zaměřila na vysokou flexibilitu a atypické smlouvy, jako jsou například dočasné smlouvy na určitou dobu (například na léto) (Leonardi 2015). Italský trh je totiž velmi málo flexibilní (tzn. že zaměstnanci jsou velmi chráněni) a je charakterizován i vysokým zdaněním práce (European Parliament 2014). Díky těmto reformám bude sice jednodušší pro mladé lidi práci získat, ale i rychle ztratit. Mladí lidé jsou vystaveni vysokému riziku nezaměstnanosti, a to především z důvodu nedostatečného vzdělání, dovedností a zkušeností.
Kvůli nedostatku pracovních příležitostí a ekonomické stagnaci jsou někteří obyvatelé Mezzogiorna nuceni přidat se k organizovanému zločinu, který probíhá v šedé ekonomice, a tedy mimo oficiální záznamy. Podle Buonanna (2006) je nezaměstnanost dokonce hlavním důvodem vysoké míry kriminality na jihu.
20
VZDĚLÁVÁNÍ V ITÁLI
1.3 Italský vzdělávací systém
Italský vzdělávací systém zahrnuje mateřskou školu (scuole dell'infanzia), základní školu (scuola primaria), nižší střední školu (scuola secondaria di I grado), vyšší střední školu (scuola secondaria di II grado) a univerzitu. Povinná školní docházka trvá 10 let (od 6 do 16 let) a je zdarma. Hlavní institucí, která řídí italský vzdělávací systém, je Ministerstvo školství, univerzity a výzkumu (MIUR). Má kompletní moc nad financováním vzdělávacího systému, nad školními pravidly a předpisy a náborem personálu. Ministerstvo školství zodpovídá za obecnou správu vzdělávání a za kvalitu vzdělávání na národní úrovni. Vzdělávání je v Itálii zdarma, ale za zápis na vyšší střední školu platí student poplatek, který však není vysoký.
(Evropská Komise 2021b)
1.3.1 Základní a střední škola
Od 6 do 11 let děti povinně navštěvují základní školu a potom od 11 do 14 let navštěvují nižší střední školu. Na konci nižší střední školy musí složit závěrečnou zkoušku, a tak postoupit do vyšší střední školy, jejíž první dva roky jsou povinné. Vyšší střední školu představují lycea, technické školy a odborné školy. Vyšší střední škola trvá 5 let a na konci studia musí složit státní zkoušku, která umožňuje přístup na univerzitu. Studenti tedy studují vyšší střední školu povinně 2 roky a zbylé 3 roky mohou dostudovat dobrovolně. (Evropská Komise 2021b) Graf 3 znázorňuje vývoj distribuce italských studentů vyšších středních škol v letech 2013/14- 2020/2021. Je zřejmé, že se nejvíce mladých lidí se hlásí na lycea, potom na technické školy.
Nejmenší zájem je o odborné školy. V akademickém roce 2020/21 50,4 % mládeže studovalo na lyceích, což představuje nárůst oproti roku 2013/14 (+ 3,6 p. b). Technické školy navštěvovalo v roce 2020/21 31,5 % studentů, přičemž se jejich podíl ve sledovaném období příliš neměnil. Zbylých 18,1 % studentů navštěvovalo odborné školy, které od roku 2013/14 zaznamenaly pokles studentů o 3,1 p. b.
21
Graf 3: Distribuce studentů podle vyšších středních škol
MIUR (2013-2020), vlastní zpracování
Z teritoriálního hlediska se v akademickém roce 2019/20 podíl mládeže zapsaných do prvního ročníku lycea pohyboval ve všech makroregionech kolem 50 %. V makroregionu Střed však přesáhly přihlášky 60 %, a naopak na Severovýchodě dosahoval podíl přihlášek na lyceum jen asi 47 %. Na Severovýchodě i Severozápadě velký podíl přihlášek směřoval na technické školy (přes 30 %). Volba těchto žáků mohla být ovlivněna větší přítomností průmyslu a podniků. Jak už bylo zmíněno, zájem o odborné školy je v Itálii velmi malý. Největší podíl studentů hlásící se na odborné školy byl na Jihu (16,3 %), Ostrovech (15,3 %) a Severovýchodě (15,1 %).
(MIUR 2019b). Motiv k přihlášení na odborné školy se může mezi makroregiony lišit. Zatímco studenti ze Severovýchodu se mohou hlásit na odborné školy kvůli již zmíněnému průmyslu, důvodem studentů z Jihu a Ostrovů může být například nízký příjem rodiny či nezaměstnanost.
Studenti si však mohou vybrat i jinou cestu, a to jít studovat program odborné vzdělávání a přípravy, který lze studovat 3-4 roky (povinně opět 2 roky). Tento typ nabízí formu odborného vzdělávání zaměřeného na praktické předměty a umožňující studentům nastoupit do práce hned po ukončení studia (Evropská Komise 2021b). Tento program však v Itálii není moc moc populární. Podle výzkumu z roku 2011 Evropské Komise si 53 % Italů myslelo, že tento program nedokáže naučit komunikační dovednosti a týmové práce. Dále si 55 % respondentů myslelo, že program nepřipraví studenty k založení vlastního podniku. (Evropská Komise 2011)
46.8 47.1 47.2 47.5 48.3 49.1 49.8 50.4
32.1 31.9 31.7 31.7 31.5 31.4 31.5 31.5
21.2 21 21.1 20.8 20.2 19.5 18.7 18.1
2 0 1 3 / 1 4 2 0 1 4 / 1 5 2 0 1 5 / 1 6 2 0 1 6 / 1 7 2 0 1 7 / 1 8 2 0 1 8 / 1 9 2 0 1 9 / 2 0 2 0 2 0 / 2 1
LYCEUM TECHNICKÉ ŠKOLY ODBORNÉ ŠKOLY
22
Itálie v poslední době zažívá nárůst školní docházky, a tedy zvyšování vzdělanostní úrovně populace. Počet obyvatel s pouze základním vzděláním klesá. V roce 2019 byl podíl obyvatel jenom se základním vzděláním 16,2 %, což představovalo pokles o 2,3 p. b. oproti roku 2016.
Vyšší podíl obyvatel s pouze základním vzděláním byl zaznamenán na Ostrovech (19,3 %) a Jihu (19,9 %). Severovýchod, Severozápad ani Střed nepřesáhli hranici 15 %. Dalším trendem je zvyšující se podíl osob s absolvovaným středoškolským vzděláním, oproti roku 2016 se tento podíl zvýšil o 0,8 p. b. na 30,9 %. Tento podíl však stále patří k nejnižším z Evropy. (Istat 2018)
1.3.2 Univerzity
Nejvyšším článkem vzdělávací soustavy jsou univerzity, vysoké školy umělecké a hudební, vyšší školy pro jazykové mediátory a vyšší technické univerzity. (Evropská Komise 2021b) Od roku 1989 mají univerzity vlastní autonomii, která jim dává například možnost definovat vlastní strukturu řízení a vnitřní organizaci, rozvíjet vlastní strategii, plánovat programy a udělovat diplomy. V Itálii bylo v roce 2019 62 státních a 20 nestátních (státním rovnocenné) univerzit, a 11 nestátních (také státem uznávaných) online univerzit (OECD a Evropská Unie 2019). Největší koncentrace univerzit se v nachází v nejlidnatějších regionech s největšími italskými městy. Nejvyšší počet univerzit je v Lombardii (8), v Toskánsku (7), Laziu (6) a Kampánii (6). Oproti tomu jich je méně v menších regionech, jako Ligurie, Molise nebo Údolí Aosty, kdy připadá pouze 1 univerzita na každý region. Dále je poměrně málo univerzit ve větších jižních regionech, jako je Sicílie, Sardinie, Kalábrie. Jejich počet se pohybuje okolo 3 a méně univerzit. (Istat 2021b)
V roce 2019 studovalo 43 % veškerých vysokoškolských studentů v některém ze severních regionů, 25,8 % vysokoškolských studentů studovalo ve střední Itálii a zbylých 31,2 % studentů studovalo v jižní Itálii (Istat 2020d). Ačkoli nejvíce studentů studuje právě na severu Itálie, podle statistik je největší účast na vysokoškolském studiu v makroregionech Střed (45,8 %), Jih (44,3 %) a Ostrovy (40,9 %). Pro mladé lidi na jihu může univerzitní titul představovat cestu k vyšším příjmům a k zaměstnanosti. Míry účasti na vysokoškolském studiu byly ve zbylých severních makroregionech překvapivě nižší. Na Severozápadě pouze 35,4 % mladistvých studovalo vysokou školu a na Severovýchodě to bylo pouze 34,8 %. Nejvyšší účast byla v Basilicatě, kde bylo na studijním programu zapsáno 50,6 % mladých lidí ve věku 19-25 let, následovaným Abruzzem (50,3 %). Nejnižší míra účasti na vysokoškolských studiích byla v Lombardii (34,2 %) a v autonomní provincii Trento (34,4 %). (Istat 2020d)
23
Z toho by se dalo usoudit, že mládež z jihu dává větší přednost univerzitnímu vzdělávání než mládež ze severu, a že mnoho mladistvých z jižní Itálie studuje univerzity právě na severu, který nabízí více příležitostí. Například v akademickém roce 2015/16 byly jižní regiony Apulie, Sicílie a Kalábrie hlavními regiony, ze kterých studenti odchází a zapisují se na některé z univerzit na severu (truenumbers.it, nedatováno). Na jihu pravděpodobně také přetrvává názor, že pomocí odborného vzdělávání nelze dosáhnout vysokého příjmu a dlouhodobé zaměstnanosti. Navzdory nedávnému zvýšení v míře účasti na vysokoškolském studiu se však Itálie stále řadí mezi země s nižším podílem Italů s vysokoškolským vzděláním oproti OECD (OECD a Evropská Unie 2019). V roce 2018 mělo pouze 19 % osob ve věku 25-64 let vysokoškolské vzdělání, což bylo hluboko pod průměrem OECD zemí (37 %). (OECD 2019a) I když jsou italské univerzity známé svou dlouholetou historií a vysokou kvalitou, nemohou se rovnat nejlepším americkým, anglickým ani německým univerzitám. Agentura Reuters každoročně publikuje seznam nejinovativnějších univerzit Evropy, kde se Itálie většinou umisťuje za nejlepší polovinou. Například v roce 2019 se 4 italské univerzity dostaly do top 100 nejinovativnějších univerzit Evropy, nicméně se všechny umístily pod 60. příčkou ze 100.
(Ewalt 2019) Ve světovém žebříčku QS World University Ranking 2020 se italské univerzity umístily až v druhé stovce, nicméně i toto je velmi dobrý výsledek, jelikož bylo porovnáváno 1000 univerzit světa (QS 2020).
1.4 Financování vzdělávání
Hlavní institucí, která financuje italský vzdělávací systém je v Itálii Ministerstvo školství, univerzity a výzkumu (MIUR). Vedlejší role hrají regiony, místní orgány a další veřejné a soukromé organizace. Regiony musí poskytovat přímo služby a pomoc žákům (jídelny, doprava, …) ze svého vlastního rozpočtu a také financovat plány na stavbu škol. Regiony mohou také pověřit provincie a obce, aby tyto služby a pomoc poskytly. (Evropská Komise 2018)
Ve většině zemí EU je na vzdělávání kladen velký důraz a tomu i odpovídají vysoké veřejné výdaje na vzdělávání. Itálie naopak patří k zemím s dlouhodobě nižšími výdaji na vzdělávání.
Nejvyšší veřejné výdaje na vzdělávání v Evropě byly v roce 2017 zaznamenány v 5 největších ekonomikách: Německo, Francie, Velká Británie, Itálie a Španělsko. Tabulka 4 podrobně prezentuje jednotlivé ukazatele. Průměrné roční výdaje v Německu, Francii i Velké Británii byly vyšší než 120 miliard EUR. Úroveň vládních výdajů na vzdělávání v Itálii i Španělsku
24
byly podstatně nižší, v Itálii se jednalo o 70.2 miliard EUR a ve Španělsku méně než 50 miliard EUR. (Eurostat 2020g)
Mezi těmito státy byly zaznamenány nejvyšší veřejné výdaje na vzdělávání v poměru k celkovým veřejným výdajům ve Velké Británii, následované Německem. Itálie se umístila nejníž z těchto ekonomik, její podíl veřejných výdajů na vzdělávání na celkových veřejných výdajích byl pouze 8,3 %. Nejvyšší výdaje na vzdělávání, vyjádřené jako procento HDP, byly v Itálii opět nejnižší (4 %).
Tabulka 4: Veřejné výdaje na vzdělávání v největších ekonomikách EU-28 (2017)
Země Veřejné výdaje na vzdělávání (mil. EUR) % veř. Výdajů % HDP
Německo 147 019,4 10,2 4,5
Francie 125 236,3 9,7 5,5
Velká Británie 123 115,8 12,9 5,4
Itálie 70 244,2 8,3 4,0
Španělsko 47 327,7 9,9 4,1
EU-28 - 10,3 4,6
Zdroj: Eurostat (2021d, 2021e, 2021f), vlastní zpracování
Tabulka 5 ukazuje vývoj jednotlivých ukazatelů Itálie v letech 2012 až 2017. Výdaje na vzdělávání v poměru k HDP jsou v průběhu sledovaného období poměrně konstantní, pohybující se kolem 4 %. Jelikož jsou veřejné výdaje citlivé na ekonomické výkyvy, můžeme v roce 2014 a 2016 zaznamenat snížení výdajů na vzdělávání v poměru k HDP, protože v těchto letech Itálie zaznamenala ekonomický pokles kvůli celosvětové ekonomické krizi a bankovní krizi (Evropská Komise 2020b). Tento trend můžeme vidět i na zbylých ukazatelích. Konstantní je i podíl výdajů na vzdělávání na celkových veřejných výdajích, které opět v roce 2016 zaznamenávají nejnižší hodnotu ve sledovaném období (7,8 %), 64 707,7 milionů EUR. V roce 2017 byly naopak zaznamenány nejvyšší veřejné výdaje na vzdělávání, a tedy 8,3 %, což představovalo rekordních 70 244,2 milionů EUR.
Tabulka 5: Vývoj veřejných výdajů na vzdělávání v Itálii
2012 2013 2014 2015 2016 2017
% HDP 4,1 4,2 4,1 4,1 3,8 4,0
% veř. Výdaje 8,0 8,2 8,0 8,1 7,8 8,3
veř. výdaje (mil. EUR) 65884,4 66827,1 66093,6 67433 64707,7 70244,2 Zdroj: Eurostat (2021d, 2021e, 2021f), vlastní zpracování
25
Jak už bylo zmíněno, Itálie v roce 2017 investovala do vzdělávání celkově 70,2 miliard EUR, z toho se prvním místě s nejvyššími výdaji umístila vyšší střední škola, jejíž výdaje představovaly 20,2 miliard EUR (29 % z celkového počtu). Poté bylo 17 miliard EUR přiděleno základním školám (24 %) a 13 miliard EUR bylo určeno na vysokoškolské vzdělávání (19 %).
11,6 miliard EUR bylo přiděleno nižším středním školám (17 %) a nejméně dostaly mateřské školy pouze 8,2 miliard EUR (12 %).
Podle ukazatelů výdajů se zdá, že Itálie na vzdělávání neklade tak velký důraz, jako ve zbylých čtyřech největších ekonomikách Evropy. I když je HDP rostoucí a bohatství země se tedy zvyšuje, vývoj výdajů na vzdělávání se příliš nemění. Jedině v roce 2017 zaznamenává nejvyšší nárůst oproti předešlému roku. V témže roce je nejvíce investováno do vyšších středních škol a do základních škol.
Problémem je nejenom velmi nízké financování vzdělávání, ale i to, kam finance jdou. Podle Gavosto (Perryer 2019) je více než 80 % rozpočtu na vzdělávání vynaloží na platy učitelů. Na školní infrastrukturu, údržbu budov či modernizaci škol tak zbude velmi málo peněz z rozpočtu.
Vysoké náklady na učitele mohou být zapříčiněné vysokým počtem učitelů, jelikož v Itálii připadá na jednoho učitele pouze 11 dětí na základní škole a na střední dokonce jen 10 žáků.
Například v Německu se poměr žáků na učitele rovná 12 na základní i střední škole, v Česku je to 19 dětí na základní škole a na střední je to 12 žáků (WB 2020). Budovy škol jsou tak velmi často zanedbávány a je riziko zhroucení při zemětřesení, která jsou v Itálii velmi častá. Podle Istatu (Tondo 2018) se v období 2014-2018 více než 156 stropů škol zřítilo. V roce 2018 vyšli studenti do ulic ve více než 50 italských měst, aby vyjádřili svůj nesouhlas k nízkému financování vzdělávání a obvinili vládu, že pro ni není vzdělávání mladých lidí priorita (Peoples Dispatch 2018).
1.5 Kvalita základního a středoškolského vzdělání
Mezi nejznámější mezinárodní výzkumy srovnávající výsledky vzdělávání žáků základních a středních škol patří PIRLS, TIMSS a PISA. Tyto výzkumy se většinou zaměřují na čtenářskou gramotnost, matematickou gramotnost a přírodovědnou gramotnost žáků.
PIRLS (Progress in International Reading Literacy Study) se zaměřuje na 4. ročník základní školy a testuje jejich čtenářskou gramotnost. Tento výzkum probíhá každých 5 let už od roku 2001 a je koordinován Mezinárodní asociací pro hodnocení výsledků vzdělání (IEA) (IEA
26
2017). Výzkumu se zúčastňují jak rozvinuté země, tak rozvíjející. Itálie v testech PIRLS dlouhodobě dosahuje nadprůměrných výsledků, například v roce 2016 obsadila 17. místo z 62 účastnících se zemí se skórem 548 (mezinárodní průměr byl 500).
Dalším mezinárodním výzkumem, který se taky zaměřuje na žáky 4. ročníku základních škol je TIMSS (Trends in International Mathematics and Science Study). Tento výzkum se zaměřuje na dvě oblasti: matematickou a přírodovědnou gramotnost. Cyklus tohoto šetření je čtyřletý a také jej organizuje IEA. I v tomto výzkumu si italští žáci vedou nadprůměrně. V roce 2019 se výzkumu účastnilo 64 rozvinutých i rozvojových zemí. Itálie skórovala nad mezinárodní průměr (500) v matematice (515) i přírodních vědách (510). (IEA a INVALSI 2019)
Asi nejznámějším a největším mezinárodním výzkumem v oblasti měření výsledků vzdělávání je PISA (Programme for International Assesment). Testování se provádí v tříletých cyklech od roku 2000 a zaměřuje se na zjišťování úrovně čtenářské, matematické a přírodovědné gramotnosti patnáctiletých žáků, přičemž je vždy na jednu z uvedených oblastí kladen větší důraz (Česká školní inspekce 2016). Například v roce 2018 byl výzkum zaměřen na čtenářskou gramotnost. Výzkum zahrnuje testy, žákovský dotazník, dotazník ICT a ředitelský dotazník (Česká školní inspekce 2016). Věk 15 let odpovídá v Itálii žákům v posledním povinném ročníku vyšší střední školy a testují se lycea, technické a odborné školy.
PISA výzkum není pouze nejspolehlivější ukazatel schopností žáků na světě, ale taky představuje důležitý nástroj, který mohou státy využít k doladění svých vzdělávacích systémů.
PISA výzkum se stal světovým měřítkem hodnocení kvality, spravedlnosti a efektivity vzdělávacích systémů a vlivnou silou pro reformu vzdělávání. (OECD 2019c). Výsledky testů PISA se prezentují pomocí dvou způsobů. První způsob představuje bodové skóre (počet bodů).
Tento výsledek vyjadřuje úspěšnost žáka v řešení testových úloh a je používán ve škálách srovnávající různá kritéria, například země, regiony, dívky a chlapce apod. Druhým způsobem jsou gramotnostní úrovně žáků. Podle dosaženého bodového skóre jsou žáci zařazení do jedné z šesti gramotnostních úrovní. Žáci, kteří dosáhli nejnižších výsledků jsou zařazeni do první úrovně, protože mají nejmenší schopnosti a znalosti. Oproti tomu žáci, kteří byli zařazeni do šesté úrovně, dosahují nejvyšších výsledků a mají tedy nejvíce znalostí a schopností. V rámci výzkumu PISA je jako základní úroveň stanovena druhá úroveň. (Česká školní inspekce 2016)
27
PISA však čelí mnoha kritikám. Výzkum PISA bývá nejvíce kritizován kvůli toho, že testuje pouze tři oblasti, na základě kterých definuje kvalitu celého vzdělávacího systému země.
Pomocí těchto tří oblastí sestavuje žebříčky a způsobuje mezinárodní soutěž o nejvyšší skóre v testech. Dále je PISA výzkum kritizován kvůli výběru vzorků, které jednotlivé země pro výzkum vyberou. Některé zúčastněné země totiž zahrnují pouze určité části svého území, například ty nejvíce vyspělé a bohaté, nebo z testů vylučují školy a studenty (Reid 2019).
Některé země například vyloučili žáky s poruchou čtení, jiné nikoli (Štech 2015). Některé země také přikládají PISA testům velký význam a své žáky na testy připravují, jiné země zase ne. V dopise zveřejněného v časopise The Guardian určeného řediteli PISA pod titulkem „OECD a testy PISA škodí celému světu“ vyjadřuje řada vysokoškolských pedagogů znepokojení a obavy z dopadů výzkumu PISA. Signatáři dopisu kritizují zvýšenou úroveň stresu na školách a dále si pak stěžují, že PISA používá jediné a úzké měřítko, na jehož základě by měly být založeny případné reformy vzdělávacího systému (The Guardian 2014). PISA má určitě své chyby, ale je to zatím největší výzkum, který srovnává kvalitu a efektivitu vzdělávání napříč více než 70 zemí. Navíc výzkum umožňuje sledovat výsledky v čase, takže jde vidět zlepšení či zhoršení.
V roce 2018 bylo testováno více než 600 000 studentů ze 79 účastnících se zemí a ekonomik.
Výzkumu PISA se v Itálii zúčastnilo 11 785 patnáctiletých žáků z 550 středních škol, kteří reprezentují celkem 521 000 žáků (INVALSI a OECD 2018). Oproti TIMSS a PIRLS si Itálie mezi zeměmi OECD vedla ve výzkumu PISA převážně podprůměrně. Ve čtenářské a přírodovědné gramotnosti byli italští žáci pod průměrem OECD. Ve čtenářské gramotnosti získali žáci Itálie 476 bodů, což bylo o 11 bodů méně než průměr OECD. V přírodovědě získali pouze 468 bodů což bylo hluboko pod průměrem OECD (489). V matematické gramotnosti Itálie dosáhla nejlepších výsledků (487) a pohybovala se na OECD průměru. Obecně nejhůře skórují žáci studující odborné střední školy a program odborné vzdělávaní a přípravy. Nejlépe naopak skórují studenti na lyceích. Podíl žáků, kteří dosáhli úrovně 5 nebo 6 alespoň v jedné oblasti byl v Itálii 12,1 % a opět se nacházel pod průměrem OECD (15,7 %). Podíl italských žáků, kteří nedosáhli ani na úroveň 2 ve všech třech oblastech byl 13,8 % a pohyboval se na OECD průměru (13,4 %). Ve srovnání s největšími ekonomikami Evropy (Německo, Francie, Spojené Království a Španělsko) Itálie skórovala druhá nejhůře. (OECD 2019c). Ve srovnání s minulými lety si Itálie vedla podobně jako v roce 2018, a tedy průměrně až podprůměrně.
