Vysoká škola ekonomická v Praze
Fakulta managementu
Katedra exaktních metod
Dopady Průmyslu 4.0 na zaměstnanost cizinců
v České republice
Autor diplomové práce: Bc. Jaroslava Makovská Vedoucí diplomové práce: doc. Bartošová Jitka, RNDr., Ph.D.
Rok obhajoby: 2022
Čestné prohlášení
Prohlašuji, že diplomovou práci na téma
„Dopady Průmyslu 4.0 na zaměstnanost cizinců v České republice“
jsem vypracoval samostatně a veškerou použitou literaturu a další prameny jsem řádně označil a uvedl v přiloženém seznamu.
V Jindřichově Hradci dne 17. prosince 2021
podpis
Katedra exaktních metod Akademický rok: 2020/2021
ZADÁNÍ DIPLOMOVÉ PRÁCE
Zpracovatelka: Bc. Jaroslava Makovská
Studijní program: Management
Název tématu: Dopady Průmyslu 4.0 na zaměstnanost cizinců v České republice
Zásady pro vypracování:
1. Cílem diplomové práce je charakterizovat a pokusit se vyhodnotit změny v oblasti zaměstnávání zahraničních pracovníků v České republice v souvislosti se 4. průmyslovou revolucí.
2. Práce se zaměřuje především na to, zda průmyslová revoluce povede k výraznému propadu celkového počtu cizinců na českém trhu práce.
3. V praktické části se práce zaměřuje na analýzu vývoje zahraniční zaměstnanosti v ČR a porovnání dat získaných vlastním výzkumem s předvídáním vývoje na trhu práce z uvedených studií.
Rozsah práce: 60 Seznam odborné literatury:
1. BRYNJOLFSSON, E. -- MCAFEE, A. Druhý věk strojů: práce, pokrok a prosperita v éře špičkových technologií. V Brně: Jan Melvil Publishing, 2015. ISBN 978-80-87270-71-4.
2. FORD, M. Roboti nastupují: automatizace, umělá inteligence a hrozba budoucnosti bez práce. Praha: Rybka Publishers, 2017. ISBN 978-80-87950-46-3.
3. MAŘÍK, V. Průmysl 4.0: výzva pro Českou republiku. Praha: Management Press, 2016. ISBN 978- 80-7261-440-0.
Datum zadání diplomové práce: duben 2020 Termín odevzdání diplomové práce: prosinec 2021
Bc. Jaroslava Makovská doc. RNDr. Jitka Bartošová, Ph.D.
Řešitelka Vedoucí práce
Ing. Vladimír Přibyl, Ph.D. doc. Ing. Vladislav Bína, Ph.D.
Vedoucí katedry Děkan FMJH VŠE
Název diplomové práce:
Dopady Průmyslu 4.0 na zaměstnanost cizinců v České republice Abstrakt:
Diplomová práce zkoumá dopady zavádění prvků Průmyslu 4.0 na zaměstnanost zahraničních pracovníků v České republice. Zaměřuje se především na změny, které zavádění inovací v rámci Průmyslu 4.0 přinese, a jak se tyto změny promítnou do počtu a struktury zaměstnanosti pracovníků ze zahraničí. V první části jsou vymezeny základní pojmy z této problematiky a popsána situace na českém trhu práce. Druhá část práce obsahuje analýzu ekonomické aktivity cizinců a dotazníkové šetření ve firmách působících na území České republiky. Po vyhodnocení jsou výsledky porovnány s výstupy již proběhlých studií. Z výsledků vyplynulo, že zavádění konceptu Průmyslu 4.0 zahraniční pracovníky neohrožuje, protože firmy s nimi i nadále počítají.
Klíčová slova:
Průmysl 4.0, trh práce, zahraniční zaměstnanost, cizinci
Poděkování:
Ráda bych touto cestou poděkovala doc. RNDr. Jitce Bartošové, Ph.D. za odborné vedení diplomové práce a za poskytování cenných informací k této práci. Dále bych chtěla poděkovat všem respondentům, kteří si našli čas na vyplnění dotazníku, který byl důležitým zdrojem informací pro tuto práci. Poděkování patří i mé rodině za její pomoc a podporu po celou dobu studia.
Obsah
Úvod ... 15
1 Charakteristika Průmyslu 4.0 ... 17
1.1 Kyberfyzikální systémy (CPS) ... 18
1.2 Coboti ... 18
1.3 Internet věcí (IoT) ... 19
1.4 3D tisk ... 19
1.5 Automatizace... 20
2 Průmysl 4.0 a trh práce... 21
2.1 Situace na trhu práce v České republice ... 21
2.1.1 Profesní struktura (Kvalifikační struktura) ... 22
2.1.2 Odvětvová struktura ... 24
2.1.3 Vzdělanostní struktura ... 25
2.2 Očekávané dopady Průmyslu 4.0 na trh práce... 26
2.2.1 Očekávaná změna a současný stav na trhu práce v zahraničí ... 26
2.2.2 Očekávaná změna na trhu práce v České republice ... 28
2.2.3 Očekávaná změna na populaci při implementaci Průmyslu 4.0 v ČR ... 32
3 Vládní programy ekonomické migrace ... 34
4 Metodika práce ... 35
4.1 Hypotézy a cíl práce ... 35
4.2 Výzkumný vzorek ... 36
4.3 Metody výzkumu ... 36
4.4 Sběr dat ... 36
4.5 Metody zpracování a vyhodnocení dat ... 38
5 Cizinci a jejich zaměstnanost na území ČR ... 39
5.1 Migrace a její vývoj ... 39
5.2 Cizinci dle věku, pohlaví a vzdělání ... 41
5.3 Zaměstnanost cizinců ... 43
5.4 Dopady pandemie Covid-19 ... 46
5.5 Volná pracovní místa ... 47
5.6 Zaměstnanci ve mzdové a platové sféře ... 48
6 Výsledky dotazníkového šetření ... 49
6.1 Průmysl 4.0 a zaměstnávání cizinců ... 49
6.2 Velikost podniku ... 50
6.3 Agenturní a kmenoví zaměstnanci ... 51
6.4 Průmysl 4.0 a jeho vliv ... 52
6.5 Budoucí opatření ... 57
6.6 Budoucí plány ... 59
6.7 Hodnocení hypotéz ... 63
7 Diskuse ... 68
Závěr ... 71
Seznam literatury ... 73
Přílohy ... 80
Seznam tabulek
Tabulka 1 – Počet zaměstnanců v jednotlivých hlavních třídách v letech 2015-2020 v tis. ... 22
Tabulka 2 – Zaměstnaní v odvětví dle CZ-NACE v tis. v letech 2015–2020 ... 24
Tabulka 3 – Vývoj vzdělanostní struktury v letech 2015–2020 ... 25
Tabulka 4 – Počet ICT odborníků celkem v tisících a procentech ... 31
Tabulka 5 – Počet cizinců na území České republiky v letech 2015-2020 ... 40
Tabulka 6 – Cizinci podle věku a pohlaví v letech 2015-2020 ... 41
Tabulka 7 – Ekonomická aktivita cizinců v letech 2015-2020 ... 43
Tabulka 8 – Počet cizinců v jednotlivých hlavních třídách k 31.12.2020 ... 44
Tabulka 9 – Nejvíce volných míst vhodných pro cizince k 31.10.2021 ... 47
Tabulka 10 – Využívání prvků Průmyslu 4.0 a zaměstnávání cizinců ... 49
Tabulka 11 – Zařazení na pracovní pozice ekonomicky aktivních zahraničních pracovníků ... 54
Tabulka 12 – Potřeba kvalifikované pracovní síly podle velikosti podniku ... 55
Tabulka 13 – Dopady Průmyslu 4.0 na zaměstnávání cizinců podle míry implementace ... 56
Tabulka 14 – Podíl nahraditelných dovedností v následujících 5 letech ... 60
Tabulka 15 – Zaměstnávání cizinců v budoucnosti podle míry implementace... 61
Tabulka 16 – Zaměstnávání cizinců v budoucnosti podle míry implementace a země původu ... 62
Tabulka 17 – Dopady Průmyslu 4.0 na zaměstnávání cizinců podle míry implementace ... 63
Tabulka 18 – Zaměstnávání cizinců v budoucnosti podle míry implementace... 64
Tabulka 19 – Zaměstnávání cizinců v budoucnosti ... 65
Tabulka 20 – Dopady Průmyslu 4.0 na pracovní pozice ... 66
Tabulka 21 – Dopady Průmyslu 4.0 na pracovní místa ... 67
Seznam obrázků
Obrázek 1 – Roční instalace průmyslových robotů v TOP 15 zemí v roce 2019 (v tisících) ... 20Obrázek 2 – Obecná míra nezaměstnanosti v ČR ... 28
Obrázek 3 – Podíl nahraditelných dovedností v horizontu 5 let ... 29
Obrázek 4 – Podíl dospělé populace na dalším vzdělávání v ČR a EU ... 32
Obrázek 5 – Očekávaná struktura přírůstku obyvatel do roku 2100 ... 33
Obrázek 6 – Cizinci žijící v členských státech Evropské unie k 1. lednu 2020... 40
Obrázek 7 – Vývoj počtu cizinců v předpandemických letech a v období pandemie Covid-19 ... 46
Seznam grafů
Graf 1 – Porovnání volných pracovních míst a počtu uchazečů v roce 2020 ... 23
Graf 2 – Vývoj počtu cizinců s povoleným pobytem na území ČR v letech 2010–2020 ... 39
Graf 3 – Struktura zaměstnaných podle dosaženého vzdělání a státního občanství ... 42
Graf 4 – Změna v počtu zaměstnaných v odvětvích mezi roky 2015 a 2020 v tisících ... 45
Graf 5 – Mzdová sféra ČR – Hrubá měsíční mzda v roce 2020 v Kč ... 48
Graf 6 – Počet respondentů dle velikosti podniku ... 50
Graf 7 – Procentuální podíl podniků zaměstnávající cizince podle velikosti podniku ... 51
Graf 8 – Hodnocení využití agentur práce ... 51
Graf 9 – Hodnocení využití nástupů do kmene ... 52
Graf 10 – Hodnota využití znaků Průmyslu 4.0 u podniků ... 52
Graf 11 – Vznik či zánik pracovních míst ... 54
Graf 12 – Snížení nebo zvýšení počtu cizinců po zavedení Průmyslu 4.0 ... 57
Graf 13 – Procentní podíl poskytování školení zaměstnancům ... 58
Graf 14 – Možnosti vzdělávání zaměstnanců ... 59
Graf 15 – Zaměstnávání cizinců v budoucnosti podle země původu ... 62
Úvod
Inovace v průmyslu jsou označovány jako Průmysl 4.0, se kterým se pojí rychlý nárůst digitalizace, robotizace a umělé inteligence. Tato skutečnost bude mít velký dopad napříč všemi trhy, včetně trhu práce. Postupně dochází ke změnám na pracovním trhu. Stávající pracovní místa jsou vlivem robotů a umělé inteligence nahrazována a jiná naopak vznikají (Sumer, 2018).
Problematikou Průmyslu 4.0 se zabývá také Mařík, který je toho názoru, že již při předchozích třech průmyslových revolucích se lidé báli o ztrátu zaměstnání v důsledku nových technologií. Mařík tedy upozorňuje na to, že s příchodem každé nové průmyslové revoluce existovala a bude existovat hrozba vysokého nárůstu nezaměstnanosti. Dále podotýká, že zatím byl výsledek u každé z těchto předchozích revolucí vždy pozitivní. Pracovní trh se situaci dokázal přizpůsobit a vyrovnat.
Stejný názor zastává i v případě čtvrté průmyslové revoluce, kdy se podle něj trh práce zachová podobně jako u předchozích tří průmyslových revolucí a změnám se přizpůsobí (Janouš, 2016).
Předpověď v oblasti migrace publikovala v roce 2020 Mezinárodní organizace pro migraci. Podle této migrační prognózy bude docházet k vysokému nárůstu počtu vzdělaných a vysoce kvalifikovaných imigrantů, kteří se budou stěhovat do Evropy.
Z průzkumu organizace vyplývá, že tento vývoj do roku 2030 podpoří nejen rostoucí poptávka po zdravotní péči u stárnoucí evropské populace a snížení počtu pracující generace v důsledku nižší porodnosti, ale také silnější vliv automatizace a digitalizace.
Tato diplomová práce řeší současný vliv Průmyslu 4.0 na zaměstnanost cizinců.
Cílem mé diplomové práce je tedy zjistit, zda české podniky, které zaměstnávají cizince, zavádějí moderní technologie Průmyslu 4.0. Na základě zjištění je dílčím cílem vytvořit scénáře budoucího vývoje zaměstnávání cizinců v České republice.
Tvorba těchto scénářů není prognózou budoucnosti, ale spíše popis možného vývoje odvozeného ze souvislostí mezi jednotlivými vybranými faktory a událostmi (Horecký, 2009).
V první části diplomové práce se budu zabývat vybranými dopady konceptu Průmyslu 4.0 na strukturu trhu práce a kvalifikaci pracovní síly. Definuji samotný pojem Průmysl 4.0 a popíšu vytvoření automatizovaných systémů využívajících kybernetické a fyzikální systémy. Následně uvedu další důležité prvky. Jedná se zejména o coboty, internet věcí (IoT), big data, 3D tisk a automatizaci. Podle Hedvičákové (2018) bude mít čtvrtá průmyslová revoluce vliv především na strukturu trhu práce, jelikož po pracovnících budou vyžadovány nové znalosti
a dovednosti. Zaměřím se tedy na popis současné situace na trhu práce v České republice spolu se změnami, které nastaly v průběhu posledních let. Podstatnou část věnuji očekávaným dopadům, které vyplývají z českých i zahraničních studií.
Zmíním například českou studii „Dopady digitalizace na trh práce ČR a EU“ od Chmelaře a kol. (2015). Ze zahraničních studií, jež se zabývají dopadem Průmyslu 4.0, mohu pak jmenovat studii z Německa, kterou v roce 2015 publikovaly společně Institut výzkumu struktury ekonomiky (GWS), Institut pro výzkum trhu práce (AIB) a Spolkový ústav pro odborné vzdělávání (BIBB). V poslední kapitole představím vládní programy, které napomáhají zaměstnavatelům, aby se co nejlépe dokázali vyrovnat se změněnou situací na trhu práce a ulehčily jim zaměstnávání cizinců.
Druhá část je zaměřena zejména na cizince v České republice. V jednotlivých podkapitolách bude zmíněno pohlaví cizinců, odkud tito cizinci pocházejí, do jaké věkové kategorie patří, ale také jejich dosažené vzdělání. Na základě těchto údajů vyhodnotím, kolik cizinců je ekonomicky aktivních, a kteří se evidují například na úřadech práce či provozují vlastní podnikání na živnostenský list. Dále danou problematiku více prozkoumám, a to zejména dle zařazení cizinců v jednotlivých odvětvích, či dle zaměstnání cizinců ve mzdové a platové třídě. Uvedu i jejich průměrné mzdové či platové ohodnocení. Součástí je také specifikace volných pracovních míst, která mohou do budoucnosti obsadit cizinci.
Stěžejní část této diplomové práce obsahuje celkové vyhodnocení dotazníkového šetření, které řeší otázky ohledně zaměstnávání cizinců ve firmách. Budu se zabývat otázkami vlivu Průmyslu 4.0 a prozkoumám budoucí opatření, která zaměstnavatelé zavádějí do dalších let pro získání zahraničních pracovníků. Zajímavou podkapitolou jsou budoucí plány zaměstnavatelů. Ta řeší nábor těchto pracovníků v budoucnosti.
Nakonec potvrdím nebo vyvrátím jednotlivé hypotézy, které jsou stanoveny na začátku této diplomové práce.
Na závěr se tato diplomová práce věnuje komparacím získaných výsledků.
Výsledky dotazníkového šetření budou porovnány se studiemi, které již byly popsány. Jedná se tedy o studii „Výzkum potenciálu rozvoje umělé inteligence v ČR“
a zahraniční studie „The impact of automation on jobs" a "Positive effects of Automation on Jobs: New evidence from France".
Přínosem této diplomové práce bude zejména celkové zhodnocení současné situace zaměřené na zaměstnávání cizinců, ale také poukazuje na možný vývoj v této oblasti. Diplomová práce bude také obsahovat zhodnocení jednotlivých studií, dotazníkového šetření a vlivu současné pandemie Covid-19. Pomocí tohoto hodnocení bych měla zjistit dopad zavedení Průmyslu 4.0 na zaměstnávání cizinců
1 Charakteristika Průmyslu 4.0
Průmysl 4.0 neboli čtvrtá průmyslová revoluce je označení pro současný vývoj průmyslu, který prochází rozsáhlou inovací. Součástí je celková změna trhu práce a automatizace výrobních procesů (Korbel, 2015). Tento koncept byl poprvé představen na veletrhu v Hannoveru v roce 2013, ovšem základní prvky čtvrté průmyslové revoluce se objevily již v roce 2011 (ČMKOS, 2017).
Základní myšlenkou je vytvoření takzvaných „chytrých továren“, které budou využívat kybernetické a fyzikální systémy. Tím budou schopny převzít opakující se činnosti, které do současné doby vykonával personál. Jedná se o navazující výrobní systémy, které již používají počítače, ovšem jsou doplněny o připojení k internetu.
Tím je umožněna komunikace mezi jednotlivými výrobními podniky, které navzájem vnímají své skladové zásoby. Propojí se nejenom výrobní stroje, zpracovávané produkty a rozpracované produkty (polotovary), ale také další systémy a subsystémy celých výrobních podniků.
Vznikají takzvané „kyberneticko-fyzikální výrobní systémy“. Jejich úkolem spolupracovat s dodavatelskými či odběratelskými společnostmi a celý proces logistiky se tak urychluje. Úkolem těchto „chytrých továren“ je včasné zajištění potřebného materiálu či dodání hotových výrobků do dalšího článku celého logistického řetězce, a to od počátečního získání surovin, přes kompletní výrobu, až po distribuci hotového výrobku ke koncovému zákazníkovi (Korbel, 2015).
Cílem této čtvrté průmyslové revoluce je interoperabilita a vytvoření zcela autonomních systémů, které by propojovaly výrobní systémy se všemi komponenty, a lidmi komunikující přes internetovou síť. Tím by se zajistila kontinuita celkového výrobního procesu a odběr hotových výrobků. Vše by mělo probíhat prostřednictvím internetu věcí a internetu služeb za předpokladu, že budou tyto systémy využity zcela maximálně. K dosažení cílů bude zapotřebí využití všech těchto systémů, které spolu musí vzájemně spolupracovat (Mařík, 2016).
Dalším klíčovým prvkem je internet věcí (IoT) či Big data, která budou muset zajistit přenos dat a řízení mezi jednotlivými výrobními stroji či podniky, čímž mohou být řízeny na dálku a společně reagovat na případné změny (Kopetz, 2011).
S nástupem Průmyslu 4.0 lze podle Forda (2015) predikovat, že umělá inteligence vezme časem většinu práce nejen lidem na nejhůře placených místech, ale i vysoce vzdělaným lidem, protože automatické systémy už umí nahradit i myšlení, roboti jsou čím dál chytřejší, nepotřebují mzdu ani odpočinek. Velkými hráči se stávají společnosti, které mají zkušenosti s automatizací průmyslu.
1.1 Kyberfyzikální systémy (CPS)
S Průmyslem 4.0 se pojí pojem „kyberneticko-fyzikální systémy“, které také označujeme jako CPS (Cyber-Physical System). S tímto pojmem se lze setkat přibližně v roce 2006 ve Spojených státech amerických, kde se jimi označují systémy z fyzických entit řízených počítačovými algoritmy. Společným základem je tedy spolupráce samostatných řídících jednotek, jež jsou schopny samy rozhodovat a řídit celý technologický celek. To znamená řídit ho zcela autonomně, čímž se tyto systémy stávají nedílnou součástí kompletních výrobních struktur (Design World, 2015).
Dle Českomoravské konfederace (2017) odborových svazů můžeme tyto kyberneticko-fyzikální systémy rozdělit na dva hlavní typy:
1. Multiagentní systémy – zde hovoříme o takzvaných systémech samostatně se chovajících agentů, kteří nemusí být fyzické, ale může se jednat například o softwarový systém. Příkladem takovýchto systémů mohou být například automatické dopravníky. Tyto systémy mají výhodu ve velké flexibilitě a odolnosti vůči poruchám, ovšem i zde existují nevýhody v podobě výpočetní a časové náročnosti.
2. Holonické systémy – jedná se multiagentní systémy, kdy je holonický agent schopen činnosti koordinovat, řídit, plánovat či aktivně provádět. Agent může být například snímač, kompletní stroj, ale i výrobní linka či firma.
Kyberneticko-fyzikální systémy tvoří základ průmyslu 4.0, a jsou již na takové úrovni, kdy jsou schopny převzít i složitější úkony, a zcela je automatizovat.
1.2 Coboti
Cobota lze definovat jako „kolaborativního“ robota, který se snadno programuje či rychle implementuje. Pro správné pochopení pojmu Cobot (nebo také “kobot”) je vhodné si nejprve uvést, co znamená pojem robot. Robot představuje samostatnou jednotku, případně stroj, jež vykonává určené úkoly dle instrukcí na základě pevného programu. To vše provádí bez ohledu na lidi kolem sebe, proto jsou často tito roboti umístěni v klecích, či ohraničeni ploty. Ovšem kolaborující robot neboli cobot je vytvořen tak, aby spolupracoval s lidským protějškem. To znamená, že takový robot není umístěn v žádné kleci, ale schopen plně vnímat člověka jako svého partnera, kterému nesmí ublížit, ale musí s ním spolupracovat. V takovém případě je tedy schopen například podávat komponenty svým lidským spolupracovníkům. Je tedy schopen vyhodnotit okolní situaci, které se umí cobot
1.3 Internet věcí (IoT)
Internetem věcí, z anglického Internet of Things (IoT), je v informatice název pro fyzická zařízení, mezi nimiž je možné vytvořit internetovou síť, pomocí které se jednotlivá zařízení propojují a komunikují spolu. Může se jednat například o vozidla, domácí spotřebiče, ale také stroje ve výrobních podnicích. To vše probíhá za pomocí elektroniky, softwaru, senzorů či dalších technických částí, jež jsou nutné k vzájemné kompatibilitě (Ashton, 2009).
Podobnou definici uvádí také dokument od Hallera et al. (2008), kde je uvedena tato definice: „Internet věcí je jako svět, v němž jsou fyzické objekty bez sebemenších problémů integrovány do informační sítě, čímž se stávají velice aktivními účastníky v rámci celého procesu, komunikují s dalšími zařízeními, a to vše s přihlédnutím na bezpečnost či ochranu.“
Britský matematik Turing uvedl, že je velice dobrým tahem vytvořit takový stroj s nejlepšími „smyslovými“ orgány, který by byl schopen učit se, chápat či mluvit.
Úkolem Turingova stroje je pochopení algoritmu, na jehož základě by byl schopen například odpovídat na otázky. Touto myšlenkou se velice přiblížil dnešní představě o internetu věcí (Turing, 1950).
Internet věcí se stává čím dál více nedílnou součástí domácností, ale i průmyslových podniků. Tato vysokorychlostní internetová síť vznikla na základě nutnosti uspokojit potřeby konkrétních uživatelů nebo potenciálních uživatelů, kterými většinou jsou klienti v podnikatelské sféře. Propojením internetu věcí (IoT, Internet of Things) a komunikace mezi stroji (M2M, Machine-to-Machine Communications) na IP platformě se hlavními komunikujícími subjekty stávají stroje a tím je minimalizována chybovost (Link Labs, 2018).
1.4 3D tisk
3D tisk neboli „3D printing“ je výrobní proces pro fyzickou výrobu trojrozměrných (třídimenzionálních) pevných předmětů. Předměty jsou nejprve vytvořeny v digitálním souboru, jenž se označuje jako adiktivní výroba. Z toho také plyne, jak probíhá proces výroby. Výsledný produkt je vytvořen postupným přidáváním jednotlivých vrstev do doby dokončení zadaného předmětu. Nejrozšířenější technologií 3D tisku je FDM (Fused Depositon Modeling), kdy dochází k natavování materiálu, který je tiskárně dodán ve formě struny (filamentu). Pomocí 3D tisku lze vytvářet náročné tvary a konstrukce, které by nebylo možné zhotovit žádným jiným způsobem (Průša, 2014). Existuje ještě celá řada těchto technologií, ovšem jedno mají společné. Pro obsluhu 3D tisku je zapotřebí značných znalostí. Pracovník totiž musí být schopen vytvořit model v příslušném softwaru.
1.5 Automatizace
Automatizace je chápána jako označení pro používání samočinných, řídících systémů, které slouží pro řízení různých technologických zařízení či procesů (ISA, 2010). Pokud vezmeme automatizaci z hlediska industrializace, jedná se o následující krok po mechanizaci. V období implementace mechanizace došlo ke značným změnám v industrializaci, kdy byla fyzická práce nahrazována prací strojů, jež usnadňovaly lidem práci. Mechanizace je tedy velice prospěšná, ovšem zavedením automatizace se snižuje také potřeba přítomnosti člověk u vykonávání práce (Švarc et al., 2007).
Pokud by celý výrobní proces přešel do kompletní automatizace, lze předpokládat úplné vyřazení člověka z procesu. Zakoupení a zprovoznění nových strojů však úspěch nezaručí. Základním předpokladem je, aby byla přijata organizační změna (Brynjolfsson a McAfee, 2015). Automatizace by se měla stát nástrojem pro budoucí inovaci průmyslových podniků. Tato technologie se postupně prolíná do všech oborů, a postupem času nebude součástí pouze výrobních procesů, ale i součástí dopravy, informačních technologií, obrany a dalších odvětví (Prnka et al., 2003).
Podle výroční zprávy Mezinárodní federace robotiky (2020) v továrnách po celém světě pracuje 2,7 milionu průmyslových robotů. Oproti předchozímu roku se jedná o 12 % nárůst. České podniky v roce 2019 nainstalovaly 2 624 robotů, což je o 4 % méně než v předchozím roce. Přesto Česká republika zůstává v hustotě robotů stále vysoko nad světovým průměrem. Hustota využívaných robotů činí 147 robotů na 10 000 zaměstnanců. Českou republiku předběhlo Polsko, které do svých továren loni nainstalovalo 2 651 robotů. Roční přírůstek ve sledovaných zemích si lze prohlédnout na Obrázku 1.
Obrázek 1 – Roční instalace průmyslových robotů v TOP 15 zemí v roce 2019 (v tisících)
2 Průmysl 4.0 a trh práce
Obecně lze říct, že Průmysl 4.0 postupně začne ovlivňovat každý stát na světě, a Česká republika není výjimkou. První známky této změny již můžeme poměrně lehce zaznamenat. Nejedná se totiž pouze o změnu ve výrobním sektoru, kdy lidskou práci nahrazují stroje. Jde také o transformaci sektoru služeb, kdy se návštěva bankovních poboček mění v dostupnou službu z domova v podobě internetového bankovnictví. Případně se můžeme setkat se samoobslužnými pokladnami v supermarketech, které jsou již velice dostupné i v České republice.
I to jsou známky nové generace průmyslu, které nelze přehlédnout.
2.1 Situace na trhu práce v České republice
Průmysl 4.0 se v České republice neodvratně vyvíjí, a některé podniky s modernizací teprve přicházejí. Ovšem zahraniční společnosti jsou v pokročilejší fázi modernizace. Jedná se především o společnosti, které disponují moderními technologiemi, jež také zavádí do podniků v českých podmínkách. Tam lze již dnes vidět celkový vývoj potřebných zaměstnanců. Takový podnik potřebuje především specialisty na počítačové systémy, ale také naopak větší počet dělníků pro manuální práci, jelikož manuální práce je z hlediska výroby stále nezastupitelná. Do budoucna lze očekávat, že Průmysl 4.0 bude mít vliv nejenom na život všech lidí, ale především na strukturu zaměstnanosti, jelikož některé profese již nebudou potřebovat stejný počet zaměstnanců, naopak jiné budou potřebovat mnohem více zaměstnanců.
Pro sledování vývoje změn zaměstnanosti v jednotlivých sférách lze tuto problematiku rozdělit to těchto struktur:
1) Profesní, 2) Odvětvová, 3) Vzdělanostní.
Na základě těchto struktur můžeme sledovat změny v počtu jednotlivých profesí, jelikož s nástupem Průmyslu 4.0 lze očekávat, že dojde k výrazné změně jak v profesní, tak odvětvové struktuře zaměstnanosti. Taktéž také dojde ke změnám ve struktuře vzdělaností, jelikož budou potřebné jiné kvalifikace.
Pro sledování vývoje lze použít statistická data o zaměstnanosti, která se v rámci Českého statistického úřadu publikují z výsledků Výběrového šetření pracovních sil (VŠPS). Především zde nalezneme odpovědi na současný vývoj dané problematiky. V České republice jsou tyto statistiky z hlediska implementace Průmyslu 4.0 do značné míry zavádějící, jelikož zde ještě není tak rozvinutý.
To ovšem neznamená, že se již nepromítla do současných čísel.
2.1.1 Profesní struktura (Kvalifikační struktura)
Profesní struktura udává počet zaměstnanců v jednotlivých profesích dle stanovených podmínek. Proto, abychom mohli určit profesní strukturu, je nejprve důležité seznámit se se způsobem klasifikace zaměstnání. Do roku 2011 k tomuto účelu sloužila takzvaná „KZAM-R“ = „Klasifikace zaměstnání“, jež vydal Český statistický úřad (ČSÚ). Tato klasifikace zaměstnání byla vydána v roce 1996 a v roce 2003 prošla rozšířením, jež bylo založeno na podkladě mezinárodního standardu ISCO-88, („International Standard Classification of Occupations“, 1988).
V roce 2011 Český statistický úřad vydal Národní klasifikaci zaměstnání s názvem CZ-ISCO. Tato metodika umožňuje sledování jednotlivých skupin zaměstnání v České republice, a lze jej porovnávat také s mezinárodními standardy, jelikož CZ-ISCO byla založena zásadně dle vzoru mezinárodního standardu ISCO-08 („International Standard Classification of Occupations“, 2008).
Tato metodika definuje pracovní místa s jejich úkoly a povinnostmi, které pracovník vykonává, a dle toho je zařazen do příslušné skupiny dle kódu zaměstnání. Tyto kódy rozlišuje mezinárodní klasifikace čtyřmístné, ovšem česká verze CZ-ISCO používá kódy pětimístné. Dle číselného kódu se lze orientovat v zařazení jednotlivých zaměstnání. Na prvním místě je uvedena hlavní třída zaměstnání, na druhém třída zaměstnání, na třetím skupina zaměstnání, na čtvrtém podskupina zaměstnání, a na místě pátém nalezneme kategorii zaměstnání. CZ-ISCO obsahuje 10 hlavních tříd, 43 tříd, 130 skupin, 434 podskupin a 1362 kategorií. Dle této kategorizace je 10 hlavních tříd zaměstnání v České republice. Tabulka 1 udává množství zaměstnanců v dané kategorii v tisících. Je zde vidět převážně skokový nárůst specialistů, či technických a odborných pracovníků, což může způsobit právě současný nástup Průmyslu 4.0.
Tabulka 1 – Počet zaměstnanců v jednotlivých hlavních třídách v letech 2015-2020 v tis.
2015 2016 2017 2018 2019 2020 0 Zaměstnanci v ozbrojených silách 14,4 14,4 16,6 15,2 16,8 25,2 1 Zákonodárci a řídící pracovníci 274,3 269,1 250,2 245,0 237,6 224,3 2 Specialisté 763,6 786,6 802,5 851,5 854,7 886,6 3 Techničtí a odborní pracovníci 856,7 884,3 930,1 915,0 909,0 916,7
4 Úředníci 464,5 476,3 509,3 498,9 501,1 479,1
5 Pracovníci ve službách a prodeji 774,6 783,0 785,5 822,7 816,4 784,9 6 Kvalifikovaní dělníci v zemědělství 62,0 69,8 68,8 66,3 66,3 61,9 7 Řemeslníci a opraváři 866,2 868,4 865,0 864,8 849,4 835,8 8 Obsluha strojů a zařízení 684,2 701,6 715,7 727,0 728,4 703,5 9 Pomocní a nekvalifikovaní pracovníci 280,5 284,3 276,7 287,1 323,4 316,8
Zdroj: (ČSÚ, 2021), vlastní zpracování
Objektivní zajímavostí je také srovnání počtu volných míst vůči uchazečům v rámci kategorizace práce CZ-ISCO. Pro srovnání si uvedeme rok 2020, kde lze například vidět vysokou potřebu počtu zaměstnanců v oblasti obsluhy strojů a zařízení. Zvýšená potřeba je platí také pro pomocné a nekvalifikované pracovníky.
Naopak klesá počet pracovních míst ve službách a prodeji.
Graf 1 – Porovnání volných pracovních míst a počtu uchazečů v roce 2020
Zdroj: (MPSV, 2021), vlastní zpracování
Z výsledků uvedených v Grafu 1 vyplývá, že společnosti se neustále potýkají s nedostatkem pracovních sil. Z hlediska odvětvové struktury byla největší poptávka po pracovnících zejména ve zpracovatelském průmyslu (19,3 %), ve stavebnictví (6,7 %), v odvětví administrativní a podpůrné činnosti (5,2 %). Největší podíl tvořila volná místa pro montážní dělníky, obsluhu vysokozdvižných a jiných vozíků a pro řidiče nákladních automobilů. Významnou část nově oznámených volných míst tvoří pracovní pozice vyžadující nejnižší vzdělání. Dle Ministerstva práce a sociálních věcí na konci roku 2020 tvořila pracovní místa s požadavkem na nejvýše základní vzdělání přibližně 74,7 %. Mezi volnými místy je značný podíl pracovních míst neobsazených déle než 6 měsíců, například místa spadající skupiny zaměstnání třídy 5 – pracovníci ve službách a prodeji (57,4 %), třídy 2 – specialisté (57,4 %) a třídy 3 – techničtí a odborní pracovníci (54,1 %).
10 1 974
16 664 11 270 8 029
27 507 3 974
65 783
104 456 78 914
113 4 172
14 980 20 292
34 251
62 569 3 046
30 332 30 177
80 341
0 20000 40000 60000 80000 100000 120000 Zaměstnanci v ozbrojených silách
Zákonodárci a řídící pracovníci Specialisté Techničtí a odborní pracovníci Úředníci Pracovníci ve službách a prodeji Kvalifikovaní dělníci v zemědělství Řemeslníci a opraváři Obsluha strojů a zařízení Pomocní a nekvalifikovaní pracovníci
Počet volných pracovních míst a uchazečů evidovaných na ÚP ČR
Počet uchazečů Počet volných míst
2.1.2 Odvětvová struktura
Stejně jako profesní struktura, tak i odvětvová struktura má k dispozici metodiku, podle níž se rozdělují zaměstnanci do jednotlivých odvětví. Jedná se o „Klasifikaci ekonomických činností (CZ-NACE), jež uvedl v platnost Český statistický úřad (ČSÚ) v roce 2007. Tato klasifikace obsahuje úrovně označené alfabetickým kódem, a dále oddíly označené dvojmístným číselným kódem, skupiny označené trojmístným číselným kódem a třídy označené čtyřmístným číselným kódem. V Tabulce 2 je systematické rozdělení počtu zaměstnanců dle této klasifikace CZ-NACE. Přehled odvětví dle klasifikace ekonomických činností CZ-NACE a jednotlivých sekcí se nachází v Příloze 1 diplomové práce.
Tabulka 2 – Zaměstnaní v odvětví dle CZ-NACE v tis. v letech 2015–2020
2015 2016 2017 2018 2019 2020 Zemědělství, lesnictví,
rybářství
147,5 149,1 146,3 148,3 141,3 136,6
Těžba a dobývání 37,8 38,9 33,0 33,3 29,9 31,0
Zpracovatelský průmysl 1 376,8 1 428,7 1 454,9 1 458,4 1 455,4 1 398,8 Výroba a rozvod elektřiny,
plynu, tepla a vzduchu
49,2 52,8 51,3 52,8 50,3 57,4 Zásobování vodou, činnosti
související s odpady
57,1 49,5 55,9 56,4 62,9 67,0 Stavebnictví 396,0 386,3 391,9 384,0 376,9 395,4 Velkoobchod a maloobchod,
oprava motorových vozidel
615,7 605,8 600,0 615,6 595,8 583,0 Doprava a skladování 297,6 314,2 328,4 328,2 352,5 326,5 Ubytování, stravování a
pohostinství
197,2 183,0 172,6 187,3 194,7 173,8 Informační a komunikační
činnosti
141,5 147,6 149,3 169,8 169,9 180,1 Peněžnictví a pojišťovnictví 118,1 117,2 115,0 118,2 119,2 116,2 Činnosti v oblasti nemovitostí 44,9 39,0 42,4 46,4 42,6 41,0 Profesní, vědecké a technické
činnosti
237,5 251,5 266,6 266,6 259,1 258,1 Administrativní a podpůrné
činnosti
128,9 128,7 130,3 130,9 136,5 135,4 Veřejná správa a obrana,
Povinné sociální zabezpečení
316,2 330,2 341,4 343,2 333,4 347,9
Vzdělávání 322,8 338,6 344,9 350,5 350,3 354,2
Zdravotní a sociální péče 351,6 360,4 375,3 370,2 394,9 404,6 Kultura, zábava a rekreace 81,7 92,8 93,2 96,9 100,4 91,2
Ostatní činnosti 90,0 86,6 88,3 96,0 96,7 95,8
Zdroj: (ČSÚ, 2021), vlastní zpracování
2.1.3 Vzdělanostní struktura
Vzdělanostní struktura představuje pro budoucí vývoj pracovní síly obrovský potenciál. V České republice dlouhodobě dochází k nárůstu počtu vysoce vzdělaných lidí, kteří mohou v dalších letech představovat veliký přínos v dalším zaměstnání a počtu kvalifikovaných pracovních sil. Ovšem ani navyšování těchto vzdělaných lidí prozatím neodpovídá potřebnému množství v jednotlivých odvětvích. Úroveň vzdělávání se sice podařila zvýšit, ovšem dochází také k navyšování nejenom počtu potřebných kvalifikovaných pracovních sil, ale také k navyšování potřebné kvalifikace. S tím je také spojena nerovnoměrnost narůstajících odborníků v jednotlivých odvětvích. Lidé jsou tedy dále motivováni, nebo spíše nuceni přistoupit k rekvalifikacím, aby byli schopni vykonávat jiné povolání v odvětvích, kde vznikají nová pracovní místa.
Z Tabulky 3 lze vyčíst vývoj počtu vzdělaných osob v letech 2015 až do roku 2020, včetně rozdělení na základní, střední a vysokoškolské vzdělání.
Tabulka 3 – Vývoj vzdělanostní struktury v letech 2015–2020
2015 2016 2017 2018 2019 2020 Základní vzdělání a bez vzdělání 1 269,6 1 243,6 1 217,4 1 220,6 1 224,7 1 201,6 Střední bez maturity 3 046,7 3 025,7 2 963,5 2 913,2 2 963,0 2 927,7 Střední s maturitou 3 030,3 3 004,9 3 038,5 3 075,1 3 050,9 3 078,4 Vysokoškolské 1 587,8 1 653,7 1 708,2 1 730,9 1 723,1 1 762,3
Zdroj: (ČSÚ, 2021), vlastní zpracování
Do budoucna představuje podpora vzdělávání obrovský potenciál, jelikož se stoupajícími požadavky na dovednosti bude velice potřeba. Proto Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy České republiky společně se zástupci jednotlivých odvětví průmylu začalo v roce 2016 vytvářet metodiku s názvem „Vzdělávání 4.0“.
Pro vytvoření uceleného celku byla také vytvořena „Strategie digitálního vzdělávání“, dle níž bychom měli docílit vzdělávání dětí, ale také jasně stanovit požadavky pro uznání zahraničního vzdělání.
Vzdělávání 4.0 můžeme chápat jako vzdělávání v digitální době, kdy by absolvent měl být schopen pracovat dle příslušných požadavků. Součástí této studie je také skutečnost, na kterou bychom neměli zapomínat. Vysoké školy si často stěžují na nedostatek zájemců o studium technických oborů, které má představovat do budoucna stěžejní odvětví zaměstnaných. Problém ovšem spočívá v tom, že není zcela jasné, jakým směrem studenta vzdělávat, jelikož připravovat absolventa na trh práce bez jasné představy o budoucí podobě trhu práce je prakticky nemožné. Totéž platí i u zahraničních absolventů.
2.2 Očekávané dopady Průmyslu 4.0 na trh práce
Čtvrtá průmyslová revoluce je v současné době často diskutovaným tématem.
Existuje velké množství publikací předpovídajících vliv automatizace na zaměstnanost v blízké i daleké budoucnosti. Studie používají vlastní metodiky predikce, zaměřují se na jednotlivá odvětví, různé technologie, a přicházejí s výrazně odlišnými výsledky. Právě s některými z těchto studií proběhne v rámci sedmé kapitoly srovnání s mým vlastním výzkumem.
2.2.1 Očekávaná změna a současný stav na trhu práce v zahraničí
Dle zahraničních studií Průmysl 4.0 způsobuje poměrně značné změny v jednotlivých strukturách společnosti, a takový trend lze očekávat i v České republice. Jedním z nejrozvinutějších států zabývající se implementací Průmyslu 4.0 v praxi je Německo, které představuje pro Českou republiku nejzajímavějšího obchodního partnera i v budoucnosti. Právě Německo již v roce 2015 započalo studii, kterou publikovaly společně Institut výzkumu struktury ekonomiky (GWS), Institut pro výzkum trhu práce (AIB) a Spolkový ústav pro odborné vzdělávání (BIBB). V dokumentu je specifikováno pět stupňů analýz, jež řeší tyto zásadní otázky:
1. Dopady zvýšení investic do potřebného vybavení a navýšení internetové kapacity.
2. Dopady na ekonomiku jako celek a na trh práce z pohledu personálních a materiálových nákladů.
3. Dopady na strukturu vzdělání a kvalifikace.
4. Porovnání dopadů Průmyslu 4.0 se scénářem, kdy by nedocházelo k inovaci celého procesu.
5. Dopad na poptávku po zboží.
Studie je zaměřena na vývoj zaměstnanosti, ale také na předpokládaný vývoj konkurenceschopnosti. Výsledkem této studie je skutečnost, že s nástupem Průmyslu 4.0 se urychlí směrování spíše ke službám, a pohyby mezi jednotlivými odvětvími budou více než značné. Důležitým poznatkem, který tato studie nabízí, je především ten, že implementace moderních technologií nebude mít výrazný vliv na počet zaměstnaných či nezaměstnaných. Jelikož i přes značné přesuny zaměstnanců do jiných odvětví z důvodů zanikajících míst, dochází zároveň také k vysokému navýšení počtu nových pracovních míst. Dalším pozitivním výsledkem této studie je také skutečnost, že vzhledem ke zvýšenému počtu vysoce kvalifikovaných pozic můžeme očekávat, že dojde k navýšení minimálních mezd, protože budou zapotřebí velice vzdělaní lidé, kteří budou muset být lépe ohodnoceni (IAB, Německo, 2015).
Ve společnosti dnes panují obavy, že Průmysl 4.0 bude mít nebývalý vliv na celkovou zaměstnanost. Obecně lze říct, že většina lidí očekává výrazný propad volných pracovních pozic. Ovšem tuto skutečnost velice jasně vyvrací zahraniční studie z Francie s názvem "Positive effects of Automation on Jobs: New evidence from France", která hovoří o naprostém opaku. Ta byla zveřejněna v roce 2020 a vypracovali ji čtyři autoři, a to Philippe Aghion, Céline Antonin, Simon Bunel a Xavier Jaravel.
Studie probíhala v letech 1994 až do roku 2015, a měla za úkol zjistit právě zaměstnanost na úrovni firem. Pro poskytnutí empirické analýzy účinků automatizace na zaměstnanost využívá tento výzkum mikrodata o celkovém počtu zaměstnanců ve firmách a závodech ve francouzském výrobním sektoru. Celkovým výsledkem bylo, že se zaměstnanost na úrovni firem i na úrovni závodu po automatizaci zvyšuje. A to i u průmyslových podniků s velmi nízkou kvalifikací zaměstnanců. Dle propočtů se po zvýšení automatizovaných technologií o 1 % dokonce zvýší zaměstnanost o 0,4 % během desetiletého období.
Velice zajímavou částí této studie je také úvaha o možném zvýšení produkce výrobců, čímž může docházet k větším ziskům výrobců, ale také ke snížení cen produktů, z čehož mohou těžit výhody zejména koneční spotřebitelé. Tato studie využívá dvou měrných hodnot k hodnocení. První z nich stanovuje počet průmyslových zařízení, a druhá hodnota stanovuje využití elektromotorické síly na úrovni závodů. Na základě získaných dat se podařilo zjistit, že automatizace může místo snížení počtu pracovních míst naopak zvýšit poptávku po pracovní síle. A to zejména při vlivu zahraničních subjektů z různých zemí pracujících ve stejném odvětví. To znamená, že automatizace může zvýšit produktivitu práce, celkový rozsah výroby, tržní poptávku i poptávku po pracovní síle. Výzkumníci odhadují, že při zvýšení o 1 % automatizačních technologií se zaměstnanost na úrovni firmy může skutečně zvýšit o 0,31 %. Dle výsledků lze také odhadnout účinky automatizace na prodej firmy, kdy by se mohlo jednat o podobný efekt jako v případě zaměstnanosti. Studie opět hovoří o podobných číslech. Bude-li navýšení automatizační technologie o 1 %, lze očekávat také navýšení prodeje zhruba o 0,4 % na úrovni firmy. Na základě této studie tedy může říct, že automatizace přinese spíše pozitiva.
Ovšem ani nejnovější studie nepočítaly se současnou světovou pandemií, která do jisté míry ovlivnila celosvětovou migraci osob. Mnohé společnosti začaly s rozsáhlou modernizací svých procesů, což má za následek zánik, ale i vznik pracovních míst, která se ve firmách díky omezenému vstupu zahraničních pracovníků nedaří obsadit.
2.2.2 Očekávaná změna na trhu práce v České republice
Stejně jako v zahraničí lze očekávat podobnou situaci i v České republice. Nelze jednoznačně říct, zda dojde ke změnám ve struktuře i pracovní náplni většiny profesí. Každý stát má jiné ekonomické možnosti, které jsou důležité k včasné implementaci Průmyslu 4.0, nebo jiný podíl zaměstnanců v jednotlivých oblastech hospodářských sektorů, ale také samozřejmě jinou strukturu vzdělanosti. I přesto lze očekávat, že výsledky mohou mít podobné účinky i na našem území. Odborná literatura se v odhadech rozsahu těchto změn liší dle použitých metodik výpočtu, ovšem důsledky mohou být do budoucna buď negativní, nebo pozitivní.
Již v roce 2014 uvedl předseda Českomoravské konfederace odborových svazů Středula, že s nástupem Průmyslu 4.0 vznikají značné obavy až o čtyřicet procent pracovních míst. Své tvrzení odůvodnil tím, že Česká republika je silně orientována na pracovní místa v sekundárním sektoru, kde se očekává největší nárůst automatizace, čímž by mohlo dojít ke značné ztrátě pracovních míst, což by představovalo právě přibližně zmíněných čtyřicet procent (ČMKOS, 2017).
Zůstává ovšem otázka, zda o této mnohaleté predikci polemizovat či nikoliv. Dle těchto slov by měla s nástupem Průmyslu 4.0 klesnout zaměstnanost, což se ovšem neděje. V roce 2014 činila nezaměstnanost v České republice průměrně 6,1 %, a každoročně klesá. V roce 2015 číslo kleslo na 5 %, v roce 2016 na 4 %, v roce 2017 na 2,9 %, v roce 2018 na 2,2 % a v roce 2019 na rovná dvěma procentům. Všimněme si také roku 2020, kdy počátkem 2. čtvrtletí pandemie koronaviru začala, i díky opatřením vlády, mírně zvyšovat míru nezaměstnanosti na 3,1 %, o čemž se lze přesvědčit na následujícím Obrázku 2.
Obrázek 2 – Obecná míra nezaměstnanosti v ČR
Zdroj: (ČSÚ, 2020)
Stejně tak můžeme za neoptimistickou prognózu považovat výsledky studie Technologického centra Akademie věd ČR, FEL ČVUT a Ústavu státu a práva Akademie věd ČR s názvem „Výzkum potenciálu rozvoje umělé inteligence v ČR“.
Jednou z klíčových oblastí, na kterou se tato studie z roku 2018 zaměřuje, jsou předpokládané socioekonomické dopady. Detailnější pohled na situaci okolo roku 2023 lze ve studii vyčíst z obrázku na straně dvacet devět, kde je zachyceno 40 profesí seřazených podle podílu nahraditelnosti. Kategorie povolání jsou seskupeny podle dvoumístných CZ-ISCO kódů. Mezi povolání s velmi vysokým podílem nahraditelných dovedností v průmyslu patří administrativní pracovníci (CZ-ISCO 41), uklízeči a pomocníci (CZ-ISCO 91), montážní dělníci výrobků a zařízení (CZ-ISCO 82). Naopak, nižší podíl lze očekávat u specialistů v oblasti vědy a techniky (CZ-ISCO 21), technických a odborných pracovníků (CZ-ISCO 31) nebo pracovníků v oboru elektroniky a elektrotechniky (CZ-ISCO 74). Další profese jsou uvedeny v Příloze 2 této diplomové práce. Podíl nahraditelných dovedností výše uvedených povolání lze vyčíst z Obrázku 3.
Obrázek 3 – Podíl nahraditelných dovedností v horizontu 5 let
Zdroj: (ČSÚ, 2020)
Studie od poradenské společnosti PricewaterhouseCoopers (PwC) s názvem
„The impact of automation on jobs“ odhaduje, že by do roku 2030 mohlo zaniknout až 30 % pracovních míst. Podle analýzy dlouhodobých dopadů automatizace ve 29 vyspělých zemích, kterou PwC vydalo v roce 2018, by mělo ke konci tohoto desetiletí v České republice zaniknout asi 25 % pracovních pozic. V analýze označila Českou republiku z hlediska potenciálního dopadu automatizace za nadprůměrnou citlivou. Nejčastěji by automatizace měla ovlivnit osoby, které mají ukončené středoškolské vzdělání, a častěji ženy než muže (PwC, 2019).
Chmelař a kol. (2015) v dokumentu s názvem „Dopady digitalizace na trh práce ČR a EU“ uvádí, že vyšším podílem automatizace a digitalizace dojde s největší pravděpodobností ke změně na trhu práce, a to jak ve sféře ekonomické, kapitálové, tak především ve sféře profesní. Udává, že právě profesní sféra bude nadprůměrně ohrožena. Podle autorů bude poměr zaniklých a nově vzniklých pracovních míst 5:2.
Podrobnějším prostudováním tohoto dokumentu můžeme dojít k pozitivnímu závěru, že v jiných profesích vlivem implementace nové technologie vznikají nová pracovní místa. Ta umožňují zaměstnávání pracovních sil ze zaniklých pracovních míst, čímž nedochází ke zvýšení nezaměstnanosti. Na straně devět v dokumentu je tabulka, v níž je publikován tzv. index ohrožení digitalizací. Mezi nejvíce ohrožené profese v průmyslu se řadí obsluha manipulačních vozíků, pracovníci s odpady, montážní dělníci výrobků a zařízení, obsluha strojů, ale také administrativní pracovníci a řidiči motocyklů a automobilů. Naopak nejméně ohrožené jsou profese specialistů ve výrobě a v oblasti elektrotechniky, mistrů a řídících pracovníků.
Podle autorů lze očekávat i dopady na hospodářské sektory. Autoři ale zároveň uvádějí, že „u teoretických dopadů na hospodářské sektory se nejedná o negativní dopady jako v případě profesí, ale pouze o vnitřní transformaci těchto sektorů v rámci počtu zaměstnanců s vysokým indexem ohrožení digitalizací“. Mezi nejvíce ohrožené patří pozice v odvětví doprava a skladování, těžba a dobývání, zemědělství, zpracovatelský průmysl, lesnictví a rybářství, stavebnictví, zásobování vodou a administrativní a podpůrné činnosti. Naopak mezi nejméně ohrožené se řadí vzdělávání, informační a komunikační činnosti a profesní, vědecké a technické činnosti. Další sektory jsou uvedeny v Příloze 3 této diplomové práce.
Tužilová (2016) uvádí, že v důsledku automatizace budou postupně mizet jednodušší a opakující se činnosti, především pak pracovní místa s nízkou kvalifikací v oblasti průmyslu. Tento proces bude nějakou dobu trvat, tudíž nedojde k žádným rychlým dramatickým změnám a nedostatku práce. Změny v důsledku Průmyslu 4.0 budou postupovat v čase, navíc rychlou robotizaci a automatizaci znesnadňuje nízká úroveň mezd v České republice.
Dle Iniciativy Průmyslu 4,0 Ministerstva průmyslu a obchodu pracovalo v roce 2013 v oblasti informačních a komunikačních technologií ICT (Information and Communication Technologies) v České republice 2,2 procent zaměstnanců, čímž se Česká republika zařadila mezi špičku střední a východní Evropy. V porovnání se skandinávskými zeměmi, u nichž se zaměstnanost pohybuje kolem 3,5 %, mírně zaostává, ovšem do budoucna představovala a představuje Česká republika nejdynamičtěji se rozvíjející zemi v oblasti zaměstnanosti ICT (MPO, 2015).
Tuto skutečnost si již teď lze ověřit ve statistice Českého statistického úřadu, která jasně říká, že počet osob pracujících v ICT neustále stoupá. V Tabulce 4 jsou uvedeny počty těchto zaměstnanců, včetně procentuálního podílu ze všech zaměstnaných.
Tabulka 4 – Počet ICT odborníků celkem v tisících a procentech
2015 2016 2017 2018 2019 ICT odborníci celkem v tisících 180,1 181,8 192,5 200,5 209,5 ICT odborníci celkem v procentech 3,6 3,5 3,7 3,8 4,0
Zdroj: (ČSÚ, 2020), vlastní zpracování
Dle dostupných údajů lze konstatovat skutečnost, že Česká republika nezaostává za vyspělými státy Evropy. S porovnáním například s Německem ano, ovšem v porovnání s jinými státy střední a východní Evropy je na tom velice dobře.
Abychom udrželi tento neustále se měnící trend a následovali nejsilnější státy, je samozřejmě také zapotřebí udržovat stálou strukturu vzdělávání v této oblasti, případně ji nadále navyšovat.
Podle Maříka z Českého institutu informatiky, robotiky a kybernetiky se musí především změnit výuka na středních školách, která je nyní v takovém stádiu, že velice úzce specifikuje zaměření absolventa, což může být pro budoucí zaměstnání vysoce rizikové. Mělo by docházet ke komplexnějšímu systému výuky, která by měla být zaměřená na systémové a interdisciplinární uvažování v celé společnosti. To by mělo probíhat na všech školách, nejenom na technických. Jenom správnou připraveností můžeme dle Maříka dosáhnout úspěchu (ČIIRK, 2015).
V roce 2018 Mařík pro týdeník „Ekonom“ také uvedl, že je nutné, aby se stát věnoval rekvalifikacím, a především transformaci celého školského systému, které by mělo učit jinak než dnes. Jenom tak může dnešní společnost včas zareagovat na blížící se změny. Je také přesvědčen o optimistické prognóze vývoje zaměstnanosti, jelikož poukazuje na skutečnost, že moderní roboti se běžně používají na místech, kde, již dnes není dostatek dělníků, čímž je nejenom zabezpečena samotná výroba, ale je také genezí nových pracovních míst.
Pracovní pozice se budou nevyhnutelně vyvíjet s tím, jak se automatizace rozšíří.
Během příštích let jistě bude většina pracujících potřebovat digitální zdokonalování a školení v oblasti digitální automatizace. Mnoho firem ale hledá již zkušeného specialistu, aby neztrácely čas dalším školením a vysvětlováním. V případě, že firma bude chtít na trhu uspět, měla by školení nabídnout právě svým zaměstnancům, aby nedocházelo k demotivaci pracovníků a následně k jejich odchodu.
2.2.3 Očekávaná změna na populaci při implementaci Průmyslu 4.0 v ČR S rozvojem Průmyslu 4.0 nedochází pouze ke změně na trhu práce, ale také ke změnám v populaci, kdy největší změnu představuje již zmíněné vzdělávání. Pro tuto oblast je nejenom důležité vzdělávání jedinců přímo na školách, ale také následné profesní vzdělávání a rekvalifikace. Právě schopnost celoživotního vzdělávání představuje při implementaci nových technologií důležité hledisko při udržení si stálé pracovní pozice.
Je nutné poukázat na skutečnost, že někteří absolventi škol, ale i již aktivní pracovníci, jsou přesvědčeni o nedůležitosti dalšího profesního vzdělávání, čímž klesá jejich šance uplatnění na měnícím se trhu práce. Dle dostupných dat z Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy České republiky (2020) lze z Obrázku 4 při porovnání dat zjistit, že Česká republika dlouhodobě zaostává za Evropským průměrem vzdělávání dospělé populace.
Obrázek 4 – Podíl dospělé populace na dalším vzdělávání v ČR a EU
Zdroj: (MŠMT, 2020)
Přitom aktivní celoživotní vzdělávání je důležité nejenom pro zaměstnavatele, ale především pro zaměstnance. Zaměstnavatel musí mít k dispozici takového pracovníka, který je schopen samostatné práce s přidělenými úkoly, a naopak zaměstnanec potřebuje takové místo, které zajistí dostateční pokrytí jeho potřeb.
Mezi ohrožené skupiny řadí Hejduková et al. (2019) osoby starší 50 let, jedince s nízkou kvalifikací a rodiny s malými dětmi. Naopak díky zavedení nových technologií by se mohla zlepšit situace pro osoby tělesně postižené. Nejohroženější skupinou jsou lidé starší 50 let, kteří nejsou dostatečně připraveni na dynamický vývoj dnešní společnosti. Jejich znalosti jsou buď značně omezené, nebo vůbec nemají znalosti z oblasti počítačových technologií, což je pro dnešní povolání poměrně důležité. I aktivita těchto lidí není příliš značná, jelikož nejsou na moderní
Další ohroženou skupinou jsou jedinci s nízkou kvalifikací, kteří nemají přílišný výběr na pracovním trhu. Pro takové pracovníky jsou vhodná spíše manuální zaměstnání, kde není potřeba vysoký intelekt, nebo rozvinuté digitální znalosti.
Ovšem s nadcházejícími změnami spojené s Průmyslem 4.0 jde o poměrně závažný problém, jelikož je potřeba, aby i tito lidé měli alespoň základní počítačové znalosti, což může do budoucna způsobit problémy.
Ohrožené jsou také rodiny s dětmi, kde vzniká hned několik problémů. Jedním z nich je právě vzdělávání, kde je rodič zaměstnaný především péčí o své dítě, a v takovém případě může těžko zvládat nadměrné vzdělávání. S tím také souvisí upravená pracovní doba, která by měla být přizpůsobena rovněž pro potřeby rodiče, což představuje zase problém pro zaměstnavatele, a to dokonce i takovým způsobem, že rodič musí též pečovat o své dítě v době nemoci, kdy opět nemůže být k dispozici zaměstnavateli.
Dle Českého statického úřadu (2018), který vypracoval několik projekcí vývoje obyvatel lze očekávat úbytek obyvatel, a to z hlediska úmrtí a přírůstku obyvatel. To může do budoucnosti představovat zásadní problém v pokrytí pracovních míst.
Podíváme-li se podrobněji na Obrázek 5 do přírůstků obyvatel, zjistíme, že je dán především předpokládanou migrací.
Obrázek 5 – Očekávaná struktura přírůstku obyvatel do roku 2100
Zdroj: (ČSÚ, 2018)
To s sebou samozřejmě nese možnosti, že přicházející pracovní síla může představovat buď ekonomickou zátěž, přínos v podobě vzdělaných lidí, ale také příchod takové pracovní síly, která sice bude schopna aktivní práce, ovšem nebude natolik vzdělaná, aby byla schopna pokrýt volná pracovní místa.
3 Vládní programy ekonomické migrace
Proces související se zaměstnáváním cizinců může být pro zaměstnavatele administrativně i časově náročný. Proto jsou realizovány různé vládní programy ekonomické migrace, které napomáhají zaměstnavatelům do České republiky zahraniční pracovníky přivést. Žádost o zařazení do programu se podává na konkrétního cizince, kterého si vybral zaměstnavatel. Zahraniční pracovník o zařazení do programu nežádá, je zařazován na základě žádosti podané zaměstnavatelem splňujícím kritéria. Obecně lze říct, že firma musí prokázat, že vyrovnala veškeré závazky vůči státu. V České republice jsou zavedeny tyto programy:
1. Program vysoce kvalifikovaný zaměstnanec – je využíván zaměstnavateli, kteří potřebují obsadit pozice vyžadující vyšší kvalifikace. Většinou se jedná o technické a administrativní pozice a specialisty různých oborů.
2. Program kvalifikovaný zaměstnanec – je využíván zaměstnavateli při řešení nedostatku středně až nízko kvalifikovaných zaměstnanců (např. obsluhy strojů a zařízení, řemeslníci a opraváři, apod.). Tento program je omezen pouze na státní příslušníky Ukrajiny, Srbska, Mongolska, Filipín, Běloruska, Černé Hory, Moldávie, Kazachstánu a Indie. Úřady práce kontrolují, aby zahraniční pracovník pobíral mzdu nebo plat v minimální výši 1,2násobku zaručené mzdy.
3. Program klíčový a vědecký personál – je využíván významnými nadnárodními investory, start-upy a výzkumnými organizacemi, které potřebují zaměstnat vysoce kvalifikované pracovníky. Program má nejrychlejší vyřízení, ale není určen pro zdravotnické profese.
4. Program Mimořádné pracovní vízum – je využíván zaměstnavateli, kteří potřebují získat pracovníky z Ukrajiny na práci v zemědělství, potravinářství a lesnictví. Mimořádné pracovní vízum je platné pouze rok a nelze prodloužit.
Lze však o něj žádat opakovaně.
Programy účastníkům přinášejí výhody, které jiní žadatelé o zaměstnaneckou kartu nemají. Naopak za nevýhodu lze považovat roční kvótu, která stanoví maximální počet žádostí, které lze v rámci jednoho roku podat na daném zastupitelském úřadu ČR v režimu vládního programu (MPO, 2020).
Uvedené kvóty ekonomické migrace a vládou schválené programy spolu úzce souvisí. Na českých zastupitelských úřadech v zemích jako Ukrajina nebo Indie je velmi těžké, někdy až nemožné získat termín pro podání žádosti o povolení k pobytu, pokud není firma zařazena do některého z programů. Česká ambasáda ve Lvově má například pro účastníky Programu kvalifikovaného zaměstnance roční
4 Metodika práce
Záměrem této diplomové práce je prozkoumat a blíže specifikovat, jaký vliv má implementace Průmyslu 4.0 na zaměstnanost cizinců. Stěžejní část práce se zabývá výzkumným šetřením ve formě dotazníku, jehož účelem je především zjistit, zda budou firmy zaměstnávat cizince i po rozvoji Průmyslu 4.0.
4.1 Hypotézy a cíl práce
Cílem práce je zjistit, zda české podniky, které zaměstnávají cizince, zavádějí moderní technologie Průmyslu 4.0. Na základě zjištění je dílčím cílem vytvořit scénáře budoucího vývoje zaměstnávání cizinců v České republice.
Pro účely této diplomové práce byly stanoveny následující hypotézy:
Hypotéza číslo 1: „Snížení počtu cizinců ve firmách závisí na zavedení Průmyslu 4.0.“
Hypotéza č. 1 vychází z předpokladu, že Průmysl 4.0 má po jeho implementaci vliv na zaměstnanost cizinců.
Hypotéza číslo 2: „Výběr země původu při zaměstnávání cizinců je závislý na zavedení Průmyslu 4.0.“
Hypotéza č. 2 vychází z předpokladu, že po rozvoji technologických a technických prvků Průmyslu 4.0 budou firmy více zaměstnávat cizince z vyspělých zemí.
Hypotéza číslo 3: „Zaměstnávání cizinců v budoucnosti závisí na nedostatku kvalifikovaných pracovních sil “
Hypotéza č. 3 vychází z předpokladu, že firmy budou i nadále řešit nedostatek kvalifikovaných pracovních sil náborem cizinců.
Hypotéza číslo 4: „39 % dovedností bude u povolání Montážní dělníci výrobků a zařízení automatizací či robotizací nahrazeno.“
Hypotéza č. 4 předpokládá, že po zavedení moderních technologií bude potenciálně nahrazeno 39 % dovedností u povolání Montážní dělníci výrobků a zařízení.
Hypotéza číslo 5: „25 % pracovních míst po zavedení technologií Průmyslu 4.0 bude zanikat.“
Hypotéza č. 5 předpokládá, že po zavedení prvků Průmyslu 4.0 potenciálně zanikne 25 % pracovních míst.
Číselné údaje představující 39 % a 25 % byly odvozeny z analytických studií, které se zabývají předvídáním vývoje na trhu práce.
