• Nebyly nalezeny žádné výsledky

Olga Fierzová, Přemysl Pitter a výchova dramatizací v Milíčově domě v Praze

N/A
N/A
Protected

Academic year: 2022

Podíl "Olga Fierzová, Přemysl Pitter a výchova dramatizací v Milíčově domě v Praze"

Copied!
9
0
0

Načítání.... (zobrazit plný text nyní)

Fulltext

(1)

O b j e v u j e m e z a p o m e n u t é

OLGA FIERZOVÁ, PŘEMYSL PITTER A VÝCHOVA DRAMATIZACÍ

V MILÍČOVĚ DOMĚ V PRAZE

Martina Cettl

Olga Fierzová

Olga Fierzová (26.7.1900 -17.6.1990) byla původem Švýcarka a nejbližší spo- lupracovnice českého křesťanského hu- manisty, vychovatele a spisovatele Pře- mysla Pittra. Vyučovala jazyky na sou- kromé škole v Anglii a byla tlumočnicí na mezinárodních mírových konferen- cích. V roce 1926 se Olga Fierzová se- známila s Přemyslem Pittrem na konfe- renci v bavorském Oberammergau. IFOR (International Fellowship of Reconcilia- tion - Hnutí pro mezinárodní smír) zde pořádal mírovou školu a Olga Fierzová překládala německé proslovy Přemysla Pittra o výchově žižkovské mládeže do angličtiny a franštiny. V letech 1928 až 1950 pracovala v Praze jako vychovatel- ka a pomocnice sociálně ohrožených dětí české národnosti, dětí židovského půvo- du a dětí německých. Od roku 1933, kdy byl postaven Milíčův dům (viz o Milíčo- vě domě), patřila ke „komuně nejužšího kruhu kolem Přemysla Pittra, která ze svých prostředků hradila své osobní po- třeby i část nákladů na provoz celého útul- ku" (Šimsová - Štěpán 1996).

Po Hitlerově pádu, v letech 1945-1947 všestranně pomáhala v záchranné akci pro židovské a německé děti označované jako

„Dvouletka". Věnovala se péči o děti z te- rezínského ghetta (ponejvíce židovské), které přestály hrůzy a strádání v koncent- račních táborech a později o německé děti a matky z internačních táborů v Praze. Po roce 1947 vyhledávala rodiče a příbuzné rozdělených rodin. Ze svých přímých osobních poznámek a dokumentace s au- tentickými příběhy rodin zpracovala poz- ději „Dětské osudy z doby poválečné".

Vytiskla je ke čtyřicátému výročí začátku

„Dvouletky" (v „Hovorech s pisateli"

v ročníku XXIII, č. 127, 1985), v nichž neopakovatelně zachytila tuto mimořád- nou humanitní akci přátel Milíčova domu a dalších spolupracovníků. („Dětské osu- dy" vydal v Praze v roce 1992 švýcarský spolek Milidu a Spolek přátel mládeže a družstva Milíčův dům.)

V letech 1952 - 1962 pomáhala Olga Fierzová Přemyslu Pittrovi jako dobrovol- ná sociální pracovnice v táboře pro uprch- líky „Valka" v Norimberku. V roce 1962 se oba usadili ve Švýcarsku v městečku

(2)

Affoltem am Albis. Zde Přemysl Pittcr a Olga Fierzová pokračovali v mnoho- stranné činnosti, v péči o československé exulanty atd. Po Pittrově smrti v roce 1976 pokračovala ve vydávaní Hovorů s pisa- teli a shromáždila vzácný dokumentární materiál o Pittrovč životč a díle. Ten je v současné dobé základem archivu Pře- mysla Pittra a Olgy Fierzové deponova- ného v Pedagogickém muzeu J. A. Ko- menského v Praze. Obsáhlý písemný ar- chiv je dočasně zapůjčen do České repub- liky švýcarským spolkem Milidu.

Poznámky Olgy Fierzové

„O výchově dítěte dramatizací"

z r. 1940

Poznámky Olgy Fierzové „O výchově dítěte dramatizací" jsou sumarizací něko- likaleté zkušenosti s dětmi v Milíčově domě (viz kapitola „Milíčův dům"). Pod- le poznámek Olgy Fierzové trávila školní mládež v tomto útulku na pražské perife- rii svůj volný čas hrami, zpěvem a zábav- nou činností. Jejich matky musely praco- vat, aby si vydělaly na živobytí, a tak by většina dětí vyrůstala bezjakékoli výcho- vy na temných a špinavých ulicích. I by- tové podmínky rodin v této době byly ne- vhodné pro zdravý vývoj dětí.

I ve vzpomínkách „Přemysl Pitter a je- ho dílo" (Norimberk 1961 - 1962) Olga Fierzová uvádí, že za pěkného počasí si děti hrály venku na zahradě Milíčova domu (rády pěstovaly vlastni květiny a zeleninu), větší hrály volejbal a malé si hrály na pískovišti. Zdraví a charak- ter studentů utužoval sport. Ve vkusně

zařízeném interiéru si děti volné hrály, četly, kreslily, prováděly ruční práce podle vlastní záliby. Při vedeni dětí a při dozoru nad nimi pomáhali mnozí přáte- lé. Po školním vyučování potřebovaly děti uvolnění, proto se v útulku nevyu- čovalo. I když byla všechna činnost zdánlivě jen zábavou, mohla podle Olgy Fierzové každá hra, kterou si děti zvoli- ly, poskytnout pod dobrým vedením pří- ležitost k jejich výchově, aniž by si toho byli školáci vědomi.

Někdy projevila dívčí družina přání hrát divadlo. Představení bylo určeno dětem z Milíčova domu a jejich rodičům.

Výstupy nebyly určeny pro širší veřejnost, protože všechna činnost se řídila jediným hlediskem - jak nejlépe přispět k utváře- ní zdravého charakteai dětí. (Princip vy- tvoření dokonalého vystoupení by nemu- sel mít hlavní vliv na pozitivní vývoj je- dinců.) Také z tohoto důvodu nevystupo- valy děti jednotlivě. „Zvláštní pozornost se věnovala obtížně zvládnutelným a pla- chým dětem. V mnoha případech se při hře divadla objevily zvláštní schopnosti u dětí, které ve škole neprospívaly, a to jim pomohlo získat sebedůvěru. Radova-

ly se také z toho, že se aktivně podílejí na dětském společenství" - píše Olga Fier- zová ve vzpomínkách „Přemysl Pitter a je- ho dílo", vytištěných v knize „Nad vřa- vou nenávisti", 1996, s. 140.

Základní přístupy Olg)' Fierzové při na- cvičování divadla s dětmi „obtížně zvlád- nutelnými, plachými a nenadanými":

- Nacvičení divadla má být pro děti zába- vou a pro v\ chovatele především

(3)

chovným prostředkem. Nacvičení diva- dla je výchovou ke kráse a k jemnosti.

Děti se mají vést k radosti a spokojenosti nad dobrým tvořivým výkonem a k ne- chuti ke všemu ničivému.

Společná zábava a práce dávají mnoho podnětů k oceněni ohleduplnosti a vzá- jemného chápáni.

Nejde o mimořádný výkon dítěte a o efekt při vystoupení. Není směrodatné, jak efektní je představení, ale jaký vliv měla divadelní práce na děti. „Rozhodující pro nás je vždy neviditelný prospěch dítěte, a ne viditelný úspěch představení."

Divadlo se nepřipravuje na určitý den jako hod programu. Není určeno pro ve-

řejnost. Když má hra určitou úroveň, za- hraje se shromážděným dětem. Dopad- ne-li tato „tvrdá zkouška" dobře, mohou děti zahrát divadlo pro své rodiče.

Chápání děti: jedinci, kteří hrají diva- dlo, musi rozumět smyslu mluveného textu. Detaily, kterým dítě nerozumí, se nemusí ve hře objevit (i ty detaily, které by byly důležité z uměleckého hlediska).

Děti mají hrát divadlo tak volně, jak samy cítí (bez vychovatelčina důrazu na dokonalost projevu). Děti se nemají učit statě zpaměti podle knižky a napodobo- vat pohyby nebo přízvuk dospělých - divadlo má hlavně procvičovat samo- statné myšleni dětí. Nesprávný přístup vychovatele by vedl k přetvářce žáků.

Obsah hry musí odpovídat zájmu a schop- nostem děti. Olga Fierzová byla přesvěd- čena o tom, že jen málo her odpovídá těmto zdánlivě lehkým požadavkům.

„Podáváním krásných vzorů se muže

duše dítěte nadchnout a získat materiál pro výstavbu vlastních ideálů".

- Děti ve skupině mají mít přibližně stej- nou školní inteligenci. V opačném pří- padě by si plaché školačky netroufaly volně vystupovat v přítomnosti inteli- gentnějších děvčat.

- Pro méně nadané děti by nemělo být prostředí hry cizí. Při hře, která se ode- hrává v prostředí jim vlastním, se mo- hou přirozené projevovat a vžít se do situace postav. Olga Fierzová zvolila z tohoto důvodu pro svou skupinu hru

„Veselý švec"- (dramatizace Ivana Kra- hulíka) z prostředí chudých lidí a ne královské rodiny.

- Pochvala děti má velký' význam právě pro „nesmělé a méně nadané" jedince.

Vychovatel má pochválit děti hlavně teh- dy, když se jim podaří vyzvednout myš- lenku hry. Z hlediska výchovného je dů- ležitější to, že členové divadla dovedou vyzvednout myšlenku hry, než to, že věr- ně opakují text.

- Obsah hry je při nacvičování důležitěj- ší než vnější efekty. Proto se mají při- pravovat kulisy a kostýmy až po nacvi- čení hry - jinak by mohla jejich přípra- va odpoutávat pozornost žáků od hlav- ní myšlenky.

- Vlastnoručně připravené kulisy a kostý- my připravují dětem větší radost než kou- pené drahé věci. „Největší zdroj radosti je tvořivá práce" - píše Olga Fierzová.

- „Ve výchově nevycházíme od určitého divadla, abychom pro ně hledali herce, nýbrž od dětí, které musíme napřed dob- ře znát, a vybereme hru právě pro ně."

(4)

Radost z nacvičováni divadla je pro děti největši odměnou. Drahé věci a peníze nejsou vhodnou odměnou pro dítě, pro- tože „spokojenost a radost ze života ne- spočívají v penězích". Podle Olgy Fier- zové se děti nemají odměňovat drahými věcmi - příjemné prožitky jsou pro ně nejvhodnějši odměnou.(Fierzová 1940.)

Postup práce Olgy Fierzové při nacvičení „Veselého ševce"

s dívkami méně nadanými (7 děvčat ve stáří

od 11V2 do 13 let)

Vychovatelka přečetla dívkám krátkou povídku, kterou zdramatizoval Krahulík.

Dívky přednesly různé návrhy: Napří- klad které osoby by do hry dosadily, nebo možnosti zpracování - jak by hru zdramatizovaly (např. ševce si předsta- vovaly jako veselého dobrého tatínka se ženou a dětmi, zatímco u Krahulíka to byl veselý starý' mládenec. To umožnilo přidat osoby podle počtu dětí ve skupi- ně.)

Při rozdělení najednání pomohlo dětem Krahulíkovo zpracování, doplnily ho svými myšlenkami. (Hledání nápadů podnítilo jejich vlastní myšlení.) Děti cvičily jednotlivé partie hry a učily

se část po části. Po přečtení jedné části vychovatelkou ji děti zahrály tak, jak si ji samy představovaly.

Děti se zpočátku střídaly ve všech úlo- hách. To dodalo odvahy i nejslabším.

Pak si (za pomoci vychovatelky) podle svých zájmů a předpokladů úlohy roz- dělily.

Hra dostala definitivnější tvar a každé děvče hrálo svou úlohu. Děti hru zdo- konalily a uskutečnily poslední změny.

- Aby příprava šatů a kulis neodváděla pozornost dětí, připravovaly je děti až teprve týden před představením. „Dob- rá hra musí být propracována tak, aby se dala se zájmem vyslechnout i bez kostýmů a kulis" (Fierzová, O., 1940).

Jinak je to s předměty, jimiž herec musí při hře něco dělat - proto měl švec pro každou zkoušku kladivo a boty.

- Na návrh děvčat následují zkoušky v ša- tech a úprava jeviště.

- Premiéra.

Výchovný význam divadla:

(rozdíl v chování děvčat po nacvičení divadla)

- Nacvičení divadla má velký význam pro samostatné myšlení děvčat. (Děvčata kladou otázky, sdílí svoje nápady, po- chybnosti, dojmy.)

- Vžití se do cítění jiných lidí - Posílení sebedůvěry - Sebekázeň

- Spolupráce (jednotlivec nemyslí jen na vlastní úspěch, ale na úspěch celku) - Sdílení radosti s jinými

Psychoterapeutický význam divadla:

Dnes za „hru divadla" (scén, příběhů, roli a etud) nepovažujeme jenom výchov- nou metodu, ale metodu terapeuticko - výchovnou (označovanou jako dramato- terapie, dramika). Tato metoda využívá různé formy divadelní hry jako pozitivní

(5)

stimulaci dětí s poruchami chování (emo- cionálně a sociálně narušených dětí a do- spělých, i jedinců vývojově opožděných), jako korekci jejich postojů a chování, příp.

prožívání. Využívá se i v psychoterapii.

Oldřich Můller, považující dramiku za terapeutickou metodu, která je doménou speciálních škol, obhajuje ve svém díle

„Dramatika (nejen) pro speciální pedago- gy" (1995) její přiřazení k tcrapeuticko- výchovným metodám: „Lékaři i psycho- logové ať mi toto zjednodušení prominou, ale o terapii zde hovořím především z po- zice speciálního pedagoga - předmětem našeho zájmu je zdravotně postižený je- dinec, k němuž nezbytně patří činnost te- rapeuticko - výchovná." Oldřich Muller rozlišuje několik metod, které používají některé terapeutické umělecké techniky:

arteterapii, teatroterapii, psychodrama a dramiku. Arteterapii chápe Oldřich Mílller jako záměrné upravování naruše- né činnosti organismu uměleckými pro- středky a považuje ji za součást psycho- terapie. Do arteterapie zařazuje také psy- chodrama a teatroterapii. Podle Miillera se dramika interdisciplinárně prolíná s arte- terapii: „Klade-li si dramika ve speciální pedagogice cíle terapeutické, tak ji směle můžeme považovat za arteterapii v užším slova smyslu a definovat jako záměrné upravování narušené činnosti organismu prostředky dramatického umění. Tera- peutické cíle dramiky vyplývají, jak již bvlo řečeno, ze samotného předmětu spe- ciální pedagogiky, kterým je zdravotně postižený jedinec (těmto cílům by se po- chopitelně měl věnovat odborník, vzdě-

laný v oblasti speciální pedagogiky i dra- miky - případně dva spolupracovníci z obou disciplín.)

Domnívám se, že Olga Fierzová už ve čtyřicátých letech vyzdvihla nejen výchov- ný, ale i psychoterapeutický význam di- vadelní hry. V jejím díle „O výchově dí- těte dramatizací" najdeme jednak odkazy zdůrazňující výchovnou funkci: „Divadél- ko, takovýmto způsobem nacvičované, má velký výchovný význam", jednak pouka- zy na psychoterapeutické působení diva- dla: „Rozhodující pro mne byl důvod psy- chologický: posílení... sebedůvěry." Z dí- la „O výchově dítěte dramatizací" je mož- né vydedukovat, že k psychoterapeutické funkci hry divadla patří:

- rozvíjení aktivity a posílení kreativity - pozitivní emoční stimulace, radost

z vlastního života a z tvořivé práce - zlepšení kognitivních funkcí - zlepšeni schopnosti komunikovat - efektivní řešení aktuálních problémů - nácvik vhodných modelů chování, zlep-

šení sociálních návyků, rozvoj sociální- ho cítění, přizpůsobivost, spolupráce a vzájemná podpora jedinců ve skupině, (nejen zvyšování asertivních schopnos- tí, ale i sociální citlivost)

- prohloubení schopnosti porozumět sobě i druhým

- rozvíjení pohybových dovedností Je nutné diferencovat mezi dramikou a psyehodramatem - jedné ze současných psychoterapeutických metod (použití psychodramatu je záležitostí odborníků z oblasti psychologicko-medicinské).

S myšlenkou využití divadla v psvehote-

(6)

rapii přišel až v letech po druhé světové válce lékař Jakob Lôwy Mořeno. Svoje psychodrama začal realizovat ve vídeň- ském parku jako pomoc pro postižené válkou Pomáhal lidem trpícím konflik- ty, jedincům v duševní krizi a využíval ji v psychoterapii neuróz i duševních ne- mocí. Jeho protagonisté (představitelé hlavní úlohy) hráli podle vlastních scéná- řů své aktuální problémy se skromnými rekvizitami. J. L.Mořeno vydal v r. 1959 knihu: „Gruppenpsychotherapie und Psy- chodrama". Podle O. Mullera (1995) je psychodrama „divadlo uzpůsobené k psy- chologickým účelům - je podřízeno dia- gnostickým a léčebným cílům, využívá hlavně změn v osobnosti účastníků navo- zených hraním rolí, týkajících se konflik- tu či problému z pacientova života - při psychodramatu mizí bariéra mezi jeviš- těm a hledištěm, mezi hercem a divá- kem".

Milíčův dům

Přemysl Pitter se vrátil z války v pro- sinci 1918. Začal studovat teologii na nově otevřené evangelické Husově fakultě v Praze. Z řady významných historických osobnosti ho nejvíce uchvátil Jan Milíč z Kroměříže, předchůdce Jana Husa. Ten- to reformátor a charismatický kazatel zvěstoval v době Karla IV. učení Ježíše Krista jazykem lidu. Na osobnosti Jana Milíče inspirovalo Pittra především spo- jení náboženské vroucnosti a kázání

s praktickou sociální činností. Později dal Pitter svému dětskému domu jméno „Mi- líčův dům".

Přemysl Pitter si po první světové válce všímal na Žižkově - v dělnickém předměs- tí Prahy - bezprizorných dětí, jak se potu- lují ulicemi, chodí za školu, rozbíjejí okna, hrubě na sebe pokřikují. Jejich otcové byli často ještě v zajetí, ve válce nebo nezvěst- ní, anebo se o své děti nestarali a péči o ně a o jejich obživu přenechávali matkám, které na to nemohly stačit. Proto Přemysl Pitter pociťuje potřebu pomoci v péči o mládež: chodí do rodin, vodí děti do školy, obstarává potřebným šaty a boty, organizuje výlety do přírody a dětské be- sídky v sále jedné žižkovské zahradní re- staurace, kterou majitel využívá jen v ne- děli odpoledne a večer. Když majitel po šesti letech restauraci prodal, rozhodl se Přemysl Pitter vybudovat zde samostatný útulek, který by odpovídal jeho předsta- vám a potřebám žižkovských dětí. (Kohn

1995, s. 36.)

V době budování prvního českosloven- ského samostatného státu přerušuje Pře- mysl Pitter svá bohoslovecká studia a stá- vá se laickým kazatelem. Je tak zaměst- nán veřejnými proslovy a prací pro zane- dbané děti, že mu čas na univerzitní stu- dia nezbývá. „Také si uvědomil, že mno- hé z toho, čemu se musel učit, není pro něj důležité" (Šimsová - Štěpán 1996).

Olga Fierzová ve vzpomínkách uvádí, že Přemysl Pitter necítil povolání stát se uče- ným teologem, ale náboženským budite- lem a vůdcem mladých. Studia na Huso- vě fakultě tedy zanechal a pokračoval sou- kromě. Pittrovým hlavním zájmem zůstá- valy děti. I když se v období velké hospo- dářské krize (rok 1933 - necelé čtyři roky

(7)

od „černého" října 1929 na newyorské burze) zdálo, že postavit denní útulek pro žižkovské děti bude těžko realizovatelný projekt, záměr se v roce 1933 podařil. Na základě sbírek a za pomoci vinohradské- ho stavitele dr. Karla Skorkovského byl postaven Milíčův dům na Žižkově pod horou Svatého kříže.

Milíčův dům zahájil svou činnost na Štědrý den 24. prosince 1933 bohoslužeb- ným shromážděním. Do Mílíčova domu chodily děti, které pocházely z nuzných poměrů. Nacházely tady pravý opak toho, v čem žily svůj běžný život - pěkné, zu- šlechťující prostředí, možnost objevovat a rozvíjet své záliby, připravovat v klidu a za pomoci laskavých vy chovatelů své školní úlohy, zabývat se sportem, kolek- tivními hrami, zpěvem, pracovat v dílně i na zahradě. V průběhu třicátých let (30.

ledna 1933 se stal Adolf Hitler německým kancléřem) se v Milíčově domě objevily i děti německých emigrantů, kteří byli na- cismem ohroženi, poněvadž nebyli ochot- ni ztotožnit se s ním, nebo kvůli svému židovskému původu. 15. března 1939 vstoupila hitlerovská vojska do Prahy a Hitler vyhlásil zřízení Protektorátu Če- chy a Morava. Pittrova výchovná činnost v Milíčově domě přesto nebyla přeruše- na, ale mezinárodní kontakty a veřejné proslovy se za války samozřejmě nemoh- ly konat.

K likvidaci původní činnosti v Milíčo- vě domě však došlo v období následují- cím po komunistickém převratu v roce

1948. V roce 1951 byl Přemysl Pitter z Miličova domu vyhnán. Hrozil mu tá-

bor nucených prací, což by jeho zdraví nebylo vydrželo. Proto se rozhodl k útě- ku. Ve svých vzpomínkách ,.AW vřavou nenávistí' (Šimsová - Štěpán 1996, s. 78) Přemysl Pitter uvádí: „Dostal jsem obsíl- ku k výslechu na policii. Byl jsem obvi- něn ze špionáže a z popuzování proti li- dové demokratickému režimu. Zpočátku byli oba vyšetřující úředníci strozí, ale při mém líčení naší činnosti stávaly se jejich otázky vlídnějšími, až mne oslovovali

„pane řediteli", ačkoli jsem jím už nebyl".

Olga Fierzová byla v roce 1950 z ro- dinných důvodů povolána na několik týd- nů do Švýcarska. Československé úřady jí pak už návrat do Prahy nepovolily, ač- koli v Praze žila více než dvaadvacet let a většinu svého času věnovala výchově českých dětí, a tak mohla pomoci Přemys- lu Pittrovi při jeho útěku.

Starý Milíčův dům byl zlikvidován, ale nový obdobný denní útulek vznikl a roz- víjí se v Novém světě pro děti ze slums (zchátralých chudinských čtvrtí) v Cara- casu. Jeho zakladatelem byl před válkou dospívající chlapec, jehož otec - věrný člen pražského hnutí smíru (FOR) - (ze- mřel se svou ženou v nacistickém koncen- tračním táboře) mu často vypravoval o Pit- trově ušlechtilé práci pro strádající děti.

Útulek v Caracasu (nazývaný „Jardin de Infancia Altamira") vede paní Věra Neu- mannová.

V roce 1991 byla v Praze obnovena čin- nost Spolku přátel mládeže a družstva Milíčův dům. V lednu 1994 byla založe- na Nadace Přemysla Pittra a Olgy Fierzo- vé. Jejím účelem je rozvoj duchovních

(8)

hodnot, které obsahuje a k nimž sméřuje dilo Přemysla Pittra, Olgy Fierzové a je- jich spolupracovníků, šíření tohoto díla a jeho zpřístupnění dalším generacím.

Přemysl Pitter

Přemysl Pitter (21.7.1895 Praha - 15.2.1976 Affoltern am Albis) - byl muž humanismu, tolerance, ekumenismu, stoupenec demokracie a odpůrce diktatur všech směrů. Za druhé světové války a po válce zachraňoval židovské děti, vycho- vával děti, které poznaly hrůzy nacistic- kých koncentračních táborů, a děti ně- mecké z českých internačních táborů. Sta- ral se o osudy rodin ze smíšených man- želství, odsouzených po roce 1945 k hro- madnému odsunu. V roce 1973 obdržel záslužný kříž I. třídy od prezidenta Spol- kové republiky Německo za poválečné úsilí o záchranu německých dětí. Jeho jméno je též uctěno na Hoře paměti v Je-

ruzalémě. (V roce 1964 dali Pittrovi cho- vanci podnět k umistční tabulky s jeho jménem v tzv. Aleji spravedlivých. Tabul-

ky byly umístěny jako uznání lidem neži- dovského vyznání, kteří bez ohledu na ne- bezpečí účinně pomáhali Židům v době na- cistického vyhlazování.) V roce 1976 ob- držel Přemysl Pitter in memoriam medai- li německé evangelické církve, udělenou Společností pro dějiny reformace a církví v českých zemích - „Johannes-Mathesius Gesellschaft" a v roce 1991 řád T. G. Ma- saryka. Pro jubilejní rok 1995 byly nedo- žité 100. narozeniny Přemysla Pittra zařa- zeny generálním shromážděním UNESCO mezi světová kulturní výročí. Na začátku

února 1995 vydala k jeho výročí Česká pošta známku, připomínající tohoto křes- ťanského vychovatele a humanistu. (Zpra- cováno podle M. Šimsové a J. Štěpána

1996)

Odkaz Přemysla Pittra a Olgy Fierzové

Životní dílo Přemysla Pittra a Olgy Fierzové má nesmírný význam pro dobu současnou i budoucí. Jejich dílo bude ur- čitě inspirovat mnoho mladých lidí. Přá- ním Přemysla Pittra a Olgy Fierzové bylo, aby se i ostatní lidé stali „rozsévači prav- dy, dobra a lásky".

V jednom ze svých dopisů panu Lotaru Neumannovi a jeho ženě pan Pitter napsal:

„Nehleďte nikdy na to, že vaše práce je jenom jakoby symbolický čin, který se té-

měř ztrácí v moři lidské bídy. Moje vlast- ní práce také byla a je stále takovou nevý- znamnou činností, a přece již přinesla mnohé neočekávané ovoce - a teď dokon- ce v jižní Americe, kde bych to byl nej- méně očekával. Svět žije a trvá jen pomocí takových zdánlivě bezvýznamných činů.

Jejich viditelný rozsah není důležitý, to, na čem záleží, je jejich vnitřní obsah. Ne- mám rád gigantické podniky, instituce při- pomínající kasárny nebo velmi dobře fun- gující mašinérie bez srdce a plodného du- cha. Není v nich budoucnost. Skutečný příslib byl vždy ve skromných činech lás- ky skromných jednotlivců, jako byl Ježíš, František z Assisi, Jan Milíč, Heinrich Pestalozzi nebo Albert Schweitzer. Čis- tota pohnutek a nesobecká služba jsou je- dinými kritérii skutečné velikosti. Hledá-

(9)

ní a očekáváni úspěchu je velice nebez- pečné. Na druhé straně se Bůh přiznává i k těm nejmenšim skutkům, jsou-li nese- ny a proniknuty láskou, a používá je pro budováni svého světa, na němž nepřestal pracovat."

Literatura:

FIERZOVÁ. O : Dětské osudy z doby po- válečné - záznamy ze záchranné akce přátel Miličova domu v Praze. Milidu

Curych a Fokus Praha 1992.

FIERZOVÁ. O O výchově dítěte drama- tizaci. 1940. (Materiál z archivu Pře- mysla Pittra a Olgy Fierzové uložený

v Pedagogickém muzeu J. A. Komen- ského v Praze.)

KOHN, P : Můj život nepatři mně - čteni o Přemyslu Pittrovi Nadace Přemys- la Pittra a Olgy Fierzové, Praha, Kalich 1995.

MOŘENO, J L.: Gruppenpsychothera- pie und Psychodrama Stuttgart 1959.

MULLER. O : Dramatika (nejen) pro spe- ciální pedagogy U P Olomouc 1995.

ŠIMSOVÁ, M. - ŠTĚPÁN, J. Nad vřa- vou nenávisti - vzpomínky a svědec- tví Přemysla Pittra a Olgy Fierzové.

Nadace Přemysla Pittra a Olgy Fier- zové. Praha, Kalich 1996

SPECiÁLNÍ •

H

Odkazy

Související dokumenty

80 Již od kv ě tna 1945 vznikaly nejprve v Praze oddíly Revolu č ních gard (RG), ze kterých následn ě vznikly vojensky organizované složky. Gardy podléhaly

století dvouletá ošetřovatelská škola zaniká po světové válce, pak vyšší sociální škola, 1946 Vyšší ošetřovatelská škola v Praze s obory pedagogika,

V obytném domě v Praze 1, Chotkova silnice (určeném k zbourání a později při stavbě Metra zbouraném), bylo umístěno ředitelství ústavu (ředitel akademik

Obrázek 6 ukazuje průměrné globální teploty z tohoto měření [17,18], které je nejspolehlivější, a má největší vypovídací schopnost v otázkách změny klimatu..

Příprava fyzikálních pokusů 21.11.. Kolorenč

Roku 1234 svědčil dolnokounický probošt Ambrož na listině, v které moravský markrabě Přemysl potvrdil maltézským rytířům jejich statky na Moravě.

Vedoucí služby Azylové domy (0,5 úvazku) Pracovnice v sociálních službách..

 Židovský lékař odmítl očkovat dítě, protože bylo podvyživené a zemře matka doktora obvinila, že vraždí křesťanské děti..  Obyvatelé napadali Židy a