Vysoká škola ekonomická v Praze Fakulta financí a ú č etnictví
Katedra ve ř ejných financí Studijní obor: Finance
K OMPARACE SYSTÉM Ů D Ů CHODOVÉHO POJIŠT Ě NÍ V Č R A SR
Autor bakalá ř ské práce: Lucie Ripelová
Vedoucí bakalá ř ské práce: Ing. Stanislav Klazar, Ph.D.
Rok obhajoby: 2008
Č estné prohlášení:
Prohlašuji, že bakalářskou práci na téma „Komparace systémů důchodového pojištění v ČR a SR“ jsem vypracovala samostatně a veškerou použitou literaturu a další prameny jsem řádně označila a uvedla v přiloženém seznamu.
V Praze dne 4.5.2008
...
podpis
Pod ě kování:
Touto cestou bych ráda poděkovala vedoucímu bakalářské práce Ing. Stanislavovi Klazarovi, Ph.D. za odborné vedení a podnětné připomínky při zpracování bakalářské práce. Dále bych chtěla poděkovat Ministerstvu práce sociálních věcí a rodiny
Anotace
Tato bakalářská práce pojednává o komparaci důchodových systémů v České a Slovenské republice. Práce je nejdříve zaměřena na analýzu systémů v jednotlivých zemích. Posléze na již zmiňovanou komparaci systémů důchodového pojištění v ČR a SR. Systémy důchodového pojištění fungující na principu průběžného financování se stávají díky demografickému vývoji obyvatelstva rizikové. Jde především o finanční udržitelnost systému. Slovenská republika se již tomuto problému rozhodla čelit a od 1.1.2004 zde probíhá reforma systému důchodového pojištění. Česká republika je stále ve fázi příprav a návrhů ohledně důchodové reformy.
Obsah
ÚVOD ... 1
1. PŘEHLED SOUČASNÉHO POZNÁNÍ ... 3
1.1TŘÍPILÍŘOVÝ SYSTÉM... 3
1.2FINANCOVÁNÍ SYSTÉMU DŮCHODOVÉHO ZABEZPEČENÍ... 5
1.3ZÁKLADNÍ TYPY PENZIJNÍCH PLÁNŮ... 7
1.4ZÁKLADNÍ TYPY KONSTRUKCE DŮCHODOVÉHO SYSTÉMU... 9
1.5DŮCHODOVÝ SYSTÉM A DEMOGRAFICKÝ VÝVOJ... 10
2. DŮCHODOVÝ SYSTÉM V ČESKÉ REPUBLICE ... 13
2.1HISTORICKÝ POHLED DO VZNIKU ZÁKONA Č.155/1995SB. ... 13
2.2SOUČASNÝ DŮCHODOVÝ SYSTÉM... 13
2.3ZÁKLADNÍ POJMY... 15
2.3.1 Doba pojištění, náhradní doba pojištění ... 15
2.3.2 Konstrukce důchodu ... 15
2.4DÁVKY DŮCHODOVÉHO POJIŠTĚNÍ... 17
2.4.1 Starobní důchody... 17
2.4.2 Invalidní důchody... 18
2.4.3 Pozůstalostní důchody... 19
3. DŮCHODOVÝ SYSTÉM VE SLOVENSKÉ REPUBLICE... 20
3.1SOUČASNÝ DŮCHODOVÝ SYSTÉM... 20
3.2ZÁKLADNÍ POJMY... 23
3.2.1 Sociálna poisťovňa ... 23
3.2.1 Důchodové správcovské společnosti ... 23
3.2.3 Konstrukce důchodu ... 25
3.3DÁVKY DŮCHODOVÉHO POJIŠTĚNÍ... 25
3.3.1 Starobní důchody... 26
3.3.2 Invalidní důchody... 26
3.3.3 Pozůstalostní důchody... 27
4. KOMPARACE SYSTÉMŮ DŮCHODOVÉHO POJIŠTĚNÍ V ČR A SR... 29
4.1ZÁKLADNÍ CHARAKTERISTIKA... 29
4.2DRUHY DÁVEK AVÝDAJE NA DÁVKY DŮCHODOVÉHO POJIŠTĚNÍ... 31
4.3VYBRANÉ VELIČINY... 33
4.3.1 Důchodový věk ... 33
4.3.2 Doba pojištění pro nárok na získání starobního důchodu... 34
4.3.4 Výpočet starobního důchodu ... 35
4.4VLASTNÍ ZHODNOCENÍ... 37
ZÁVĚR ... 39
SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY A PRAMENŮ... 41
PŘÍLOHA... 44
Úvod
Systém důchodového pojištění je v poslední době velmi aktuálním tématem. Ale přes to si velká část lidí neuvědomuje, že se tato problematika týká každého z nás. Do systému důchodového pojištění přispívají jak zaměstnanci, tak zaměstnavatelé.
U zaměstnavatele tento příspěvek ovlivní náklady na pracovní sílu, což se může odrazit ve finální ceně výrobku. U zaměstnance má tento příspěvek vliv na jeho příjmy a bezesporu souvisí i s životní úrovní nejenom jeho samotného, ale i celé jeho rodiny.
Tato problematika má také dopad na vývoj ekonomiky daného státu, proto je nutné správné nastavení systému. Nastavení systému důchodového pojištění si každý stát volí dle vlastního uvážení, bere v úvahu nejenom aktuální situaci daného státu, ale především vyhlídky do budoucnosti.
Systém důchodového pojištění není v jednotlivých státech shodný a je podrobován reformám. Děje se tak v důsledku změn demografického vývoje obyvatelstva. Protože dochází k poklesu porodnosti a prodlužování délky života, vzniká problém zabezpečení životní úrovně občanů v postproduktivním věku. Některé státy již s reformou systému důchodového pojištění začaly (jako je tomu právě ve Slovenské republice), jiné země se na reformu postupně připravují (o čemž svědčí i situace v České republice). Všeobecně dochází k tendenci přenesení odpovědnosti za budoucí životní úroveň ze státu na jednotlivce. Jedná se o proces dlouhodobějšího charakteru, jehož cílem není radikální změna v důchodových systémech, nýbrž korekce dosavadního současného stavu.
Hlavním cílem mé práce, jak už z názvu vyplývá, bude komparace systémů důchodového pojištění v České republice a Slovenské republice. Komparace bude zaměřena na:
• základní charakteristiku (reakce na demografický vývoj, počet pilířů, typ financování, typ penzijního plánu, správa, základní princip systému, odpovědnost za budoucí životní úroveň občanů, konstrukce důchodů, výše příspěvkové sazby na důchodové pojištění),
• druhy dávek a výdaje na dávky důchodového pojištění,
• vybrané veličiny (důchodový věk, doba pojištění pro nárok na získání starobního důchodu, náhradový poměr vyjadřuje procentuální podíl průměrné výšky starobního důchodu k průměrné mzdě, výpočet starobního důchodu).
Za dílčí cíl si kladu vyzvednutí předností jednotlivých systémů, poukázání na nedostatky v jednotlivých systémech, pokusila bych se také o určité doporučení pro reformu důchodového systému v České republice, které by vycházelo z upraveného systému Slovenské republiky.
Metodologický postup bude soustředěn do několika dílčích kroků. Nejprve provedu obsahovou analýzu literatury, dále se zaměřím na zpracování teoretických východisek.
Následně provedu analýzu jednotlivých systémů (1. Analýza systému důchodového pojištění v ČR, 2. Analýza systému důchodového pojištění v SR), které doplním komparativní metodou.
První část práce bude věnovaná přehledu dosavadního poznání, v druhé části se zaměřím na důchodový systém v České republice, třetí část bude zaměřená na důchodový systém ve Slovenské republice, čtvrtá část bude vyústěním práce (komparace důchodových systémů v ČR a SR). V této části uvedu vlastní zhodnocení tématu s poukázáním na klady a zápory jednotlivých systémů a doporučení pro reformu důchodového systému České republiky. Využiji převážně sekundárních dat nashromážděných z domácí i zahraniční literatury a také internetových zdrojů. Zahraniční literaturu jsem použila ze Slovenské národní knihovny a také mi ji ochotně zapůjčilo Ministerstvo práce sociálních věcí a rodiny Slovenské republiky.
1. P ř ehled sou č asného poznání
Systém důchodového pojištění je součástí sociálního zabezpečení, které spadá pod sociální politiku. Prostřednictvím sociálního zabezpečení dochází k předcházení, zmírňování a odstraňování následků sociálních událostí občanů. K hlavním sociálním událostem patří: stáří, invalidita, smrt rodinného příslušníka, narození dítěte, těhotenství, nemoc… Rozhodujícím subjektem pro realizaci sociální politiky je stát.
Stát určuje obsah, cíle, úlohu i chápání sociální politiky. Systém důchodového pojištění podléhá také jednotlivým determinantům jako jsou: ekonomické determinanty, společensko-politické determinanty, v poslední době často zmiňovaný demografický vývoj.
Systém důchodového pojištění slouží k zabezpečení v případech dlouhodobého ohrožení následkem sociální události, při které dochází ke ztrátě zdroje obživy a schopnosti si takový zdroj opatřit. Mezi tyto sociální události zabezpečené dlouhodobými dávkami důchodového pojištění patří: stáří, invalidita, ovdovění, osiření.
V systému důchodového pojištění se vyskytují jednak přímé dávky a také dávky odvozené. Mezi přímé dávky se řadí: starobní důchod, invalidní důchod a částečný invalidní důchod. Naopak k odvozeným dávkám řadíme: vdovský důchod, vdovecký důchod a sirotčí důchod. Bezesporu největší význam v důchodovém systému zaujímá zabezpečení v případě stáří uskutečňované prostřednictvím dávek starobních důchodů.1
1.1 T ř ípilí ř ový systém
Hlavním cílem důchodového systému je současné plnění dvou základním kritérií, a to:
• poskytnout adekvátní sociální ochranu občanů ve stáří,
• stimulace k ekonomickému růstu.
1
Právě tyto dvě kritéria nebývají současnými důchodovými systémy často plněna, a proto dochází k jejich reformám.
Při obecném pohledu představují všechny používané systémy důchodového zabezpečení v EU i ostatních ekonomicky rozvinutých zemích určitou speciální variantu tzv. třípiliřového systému.2
První pilíř: většinou bývá financován metodou průběžného financování. Financování je založeno na solidaritě mezi generacemi, kdy dnes vyplácené důchody jsou hrazeny z příspěvků dnešních aktivních (tj. výdělečněčinných) občanů. Jejich nárok na penzi by měl být na oplátku po uplynutí příslušné doby financován z příspěvků pozdějších generací, a tak v zásadě nezávisí na objemu příspěvků, které jednotlivec během svého produktivního věku skutečně odvedl. Systém průběžného financování je méně ovlivnitelný některými makroekonomickými parametry, ale na druhou stranu je citlivý na demografický vývoj.
Druhý pilíř: představuje variabilní financování. Účast v něm může být jednak povinná nebo dobrovolná ze strany zaměstnance i zaměstnavatele. Vlivem světové banky se někdy za druhý pilíř důchodového pojištění považuje systém financovaný zásadně fondově. Tento pilíř vyžaduje povinnou účast a soukromou správu finančních prostředků. Oba typy druhého pilíře mohou vykazovat odlišnosti, ale v praxi může dojít zároveň k jejich vzájemnému propojení či splynutí.
Třetí pilíř: je dobrovolným zdrojem pojistné ochrany občana. Plně vychází z jeho soukromé iniciativy a je většinou založen na komerčním přístupu (individuální životní nebo důchodové pojištění u komerční pojišťovny, spoření).
2 DURDISOVÁ, J. a spol. Sociální politika. 2. přepracované vydání. Praha: ASPI, 2002. str. 155.
Tabulka č. 1: Důchodové systémy v Evropě i ve světě
Zdroj: http://www.sfinance.cz/osobni-finance/informace/duchodovy-system/zahranici/
1.2 Financování systému d ů chodového zabezpe č ení
3Otázka financování důchodového systému je ve všech zemích problematická, a proto je této problematice věnovaná mimořádná pozornost. Mezi základní možnosti financování důchodového systému patří:
1. Ze státního rozpočtu, přičemž zdrojem prostředků jsou daně z příjmů – v rámci tohoto způsobu je uplatněna nejvyšší možná sociální solidarita. Daňové zatížení s rostoucími příjmy roste a úroveň důchodu v porovnání s rostoucím výdělkem klesá.
3DURDISOVÁ, J. a spol. Sociální politika. 2. přepracované vydání. Praha: ASPI, 2002. str.144-146.
podíl pilíře v důchodovém systému (v %) země
první druhý třetí
Německo 83 7 10
Francie 51 34 15
Itálie 74 1 25
Španělsko 92 4 4
Nizozemsko 50 40 10
Švýcarsko 42 32 26
Velká Británie 65 25 10
Švédsko 60 35 5
Austrálie 46 35 19
USA 45 13 42
Japonsko 56 29 15
Kanada 57 30 13
2. Ze státního rozpočtu, přičemž zdrojem prostředků jsou příspěvky na sociální důchodové pojištění – míra sociální redistribuce je nižší než v předcházejícím případě. Příspěvky jsou stanoveny jednotným procentem z dosahovaného výdělku. Příjmy z příspěvků by měly být dostatečné na pokrytí nákladů na důchody v určitém období. Výše příspěvkové sazby by měla pružně reagovat na potřeby systému, aniž by se vytvářely přebytky ve prospěch neurčitých položek státního rozpočtu.
3. Z fondu odděleného od státního rozpočtu, ve kterém se shromaždují příjmy z příspěvků, se však nevytváří žádná kapitálová rezerva – jedná se klasický případ průběžného financování důchodového pojištění používaný ve většině zahraničních systémů, tzv. systém „pay as you go“. Jedná se o systém, který vychází z myšlenky mezigenerační solidarity a příslibu budoucí péče. Plátci a příjemci nejsou totožné osoby, tzn. lidé v současnosti výdělečně činní odvádí příspěvky na sociální pojištění a z těchto prostředků jsou ihned vypláceny dávky současným důchodcům. V případě, že jsou příspěvkové sazby správně stanoveny, neměly by dlouhodobě vznikat rozdíly mezi příjmy a výdaji fondu.
Nedostatek prostředků na výplatu dávek musí být dotován ze státního rozpočtu, protože jde o zákonné nároky, které musí být státem garantované nejen legislativně, ale i ekonomicky. Mezi výhody tohoto systému patří: stabilita systému, možnost uplatnění redistribuce, odolnost vůči inflaci, princip solidarity, garance minimálního důchodu a další. K nevýhodám se řadí: citlivost na demografický vývoj a možnost selhání, negativní dopady na trh práce, nadměrná redistribuce,…
4. Z fondu, ve kterém se při průběžném financování vytváří rezerva na úrovni dlouhodobě investovaného kapitálu – v tomto případě musí příjmy trvale převyšovat výdaje (příspěvková sazba je vyšší, než je nutné pro krytí běžných nákladů na dávky). Příspěvková výše musí být stanovena i s ohledem na plátce příspěvků, zaměstnavatele a pracující. Nepřiměřeně vysoká příspěvková sazba může negativním způsobem ovlivňovat životní úroveň pracujících a jejich rodin.
Mimoto je nutné uvážit i makroekonomické podmínky, za kterých je účelné tento fond vytvořit.
5. Financování na principu čistě fondovém – tento systém funguje na základě vytváření si kapitálových rezerv, které jsou v budoucnu použity na financování vlastních důchodů. Kapitálové rezervy jsou vytvářeny prostřednictvím pojišťovacího systému. Tento systém je uplatňován ve většině privátních pojišťovacích systémů. Ke kladům tohoto systému patří zejména nízká citlivost na demografický vývoj, pozitivní vliv na trh práce, větší spravedlnost.
K negativům spadají: problematika zabezpečení nízkopříjmových skupin, investiční rizika, vysoká administrativní náročnost.
Obecná doporučení směřují vcelku jednoznačně k tomu, aby státy co nejdříve přistoupily k určitému omezení povinných důchodových systémů založených na průběžném financování. Aby bylo více podporováno spoření na stáří prostřednictvím soukromých důchodových fondů. Tedy přenesení odpovědnosti za budoucí životní úroveň ze státu na jednotlivce.
1.3 Základní typy penzijních plán ů
Vedle způsobu financování důchodového systému je také třeba odlišit, jak je důchodový systém definovaný, jaký typ penzijního plánu se zvolí.
Rozlišují se tři systémy:
• dávkově definované systémy (DB – defined benefit),
• příspěvkově definované systémy (DC – defined contribution),
• hypotetické příspěvkově definované systémy (NDC – notional defined contribution).
DB – tento systém je založen na garanci určité výše penzijních dávek, většinou v závislosti na počtu let, po které jedinec odváděl příspěvky do systému.
DC – v tomto systému platí účastníci stanovenou příspěvkovou sazbu. Výše jejich budoucích penzí závisí především na míře výnosu z investování úspor na kapitálovém trhu.
DC systém je pro jedince zdánlivě riskantnější než DB důchodový systém. Nejistoty v DC systému se však většinou přeceňují, kdežto naopak v DB systému bývají podceňovány. DC systém v čisté podobě zohlední adekvátně pozdější odchod do důchodu, protože dodatečné pojistné se plně projeví ve vyšším důchodu. U DB systému prakticky nelze této pojistné-matematické neutrality dosáhnout. DB a DC systémy se liší také v reakci na růst doby dožití. Zatímco v DC systému je reakce automatická, to znamená, že se vyplácený důchod plně odvíjí od naspořené částky jedince. V DB systému reakce závisí na politickém rozhodnutí, to vede většinou ke vzniku mezigenerační nespravedlnosti, případně prohlubování deficitu veřejných financí. DC a DB systémy se liší i z hlediska míry příjmové solidarity důchodového systému. DB systém umožňuje prostřednictvím solidarity ochránit nejohroženější skupiny obyvatelstva, rizikem jsou ovšem negativní dopady na trhu práce. Naopak DC systém je plně zásluhový. Nekomplikuje tedy situaci na trhu práce, avšak může ohrozit část populace rizikem chudoby ve stáří.4
NDC – jedná se o novou metodu, kde každý účastník má v rámci systému individuální účet. Na tento účet se připisují jím odvedené příspěvky a jejich zhodnocování v čase.
Zhodnocování příspěvků je závislé na tzv. hypotetické míře výnosnosti systému (míra růstu základu, z něhož jsou placeny příspěvky). Výše penze v okamžiku odchodu jedince do důchodu je v tomto systému přímo závislá na celkových úsporách na jedincově účtu a nepřímo závislá na průměrné očekávané délce života generace nastávajících důchodců. Úspory na účtech jednotlivců jsou ovšem pouze hypotetické.
Vybrané příspěvky jsou totiž skutečně použity na výplatu současných důchodců a pouze
„papírově“ jsou připisovány a zhodnocovány na individuálních účtech.
4Závěrečná práce Výkonného týmu z roku 2005-
http://www.mpsv.cz/files/clanky/2235/zaverecna_zprava.pdf
1.4 Základní typy konstrukce d ů chodového systému
5V základním systému důchodového zabezpečení existují dva základní modely konstrukce důchodů. První typ vznikl ve střední Evropě, jedná se o klasický pojistný systém. Tento model je spojován se známým jménem Bismarckem. Druhý model podle Beveridgeho je založen na myšlence jednotného důchodu. Postupným vývojem se vytvářely v různých zemích i modifikace těchto dvou teoretických modelů. Ke dvěma nejznámějším typům patří tzv. dvousložkový důchod a pojistný systém s minimální výší.
Bismarckův pojistný systém vznikl v 80. letech 19. století na území střední Evropy (Německo, Rakousko-Uhersko). Jedná se o příspěvkově definovaný systém, který je založen na principu příspěvků od zaměstnanců a zaměstnavatelů. Tyto příspěvky plynou do veřejných fondů. Výše důchodů je pak přímo závislá na zaplaceném pojistném tak, že je určena určitým procentem z průměrného výdělku určeného za poměrně dlouhé období, někdy i celoživotní. Procento je odvozeno od doby pojištění. Aby nevznikaly rozdíly mezi důchody nově přiznávanými a vyplacenými, podléhají důchody každoroční valorizaci podle růstu mezd. Tento model je považován za základ současné kontinentální sociální politiky. K nevýhodám tohoto systému patří absence solidarity.
Jedná se o nedostatek důchodů pro segment občanů, který neměl žádný příjem ze zaměstnání nebo vlastní majetek.
Beveridgeův systém vznikl v Anglii ve 40. letech 20. století. Výše důchodu je určena jednotnou částkou, a to buď pro všechny trvale žijící osoby určitého věku anebo závislou na době pojištění. V tomto systému nemohou vznikat rozdíly mezi důchody v různých období a výše důchodů bývá pravidelně upravována podle růstu cen, a to buď při dosažení určitého kritéria anebo každoročně k určitému dni. Diferenciace mezi příjmy občanů v důchodovém věku mohou vzniknout pouze v případě účasti na některé
5 DURDISOVÁ, J. a spol. Sociální politika. 2.přepracované vydání. Praha: ASPI, 2002. 376 s. ISBN 80- 86395-33-2 a VOSTATEK, J. Sociální a soukromé pojištění. 1.vydání. Praha: CODEX Bohemia, 1996.
601s. ISBN 80-85963-21-3.
doplňkové formě důchodového připojištění. Beveridgeův model je méně nákladný pro veřejný rozpočet než Bismarckův model a je základem současné politiky anglosaských zemí. Nedostatek tohoto systému spočívá v pevné minimální úrovni univerzálního důchodu. Pro většinu lidí systém neposkytuje srovnatelný životní standard, na který byli zvyklí v průběhu života.
Český důchodový systém se svými charakteristikami blíží k tzv. dvousložkové konstrukci. Jedná se o kombinaci předchozích dvou typů. Tato konstrukce umožňuje posilovat v rámci důchodového systému buď prvek nivelizační (zvyšování první složky o pevné částky) nebo ekvivalenční (procentní zvyšování druhé složky) v závislosti na konkrétní sociální a ekonomické situaci. Tato kombinovaná valorizace je použitelná jak pro vyplácené důchody, tak pro nově přiznávané. Pro zachování homogenity systému je však nezbytné zvyšovat jak vyplácené důchody, tak i parametry nově přiznávaných důchodů podle stejných principů.
Modifikací Bismarcova systému je pojistný systém se stanoveným minimem. Systém umožňuje přiznat při získání stanovené doby pojištění minimální důchod bez ohledu na výši zaplaceného pojistného. Umožňuje také zvyšovat vyplacené důchody procentní sazbou a současně nejméně o určenou minimální částku.
1.5 D ů chodový systém a demografický vývoj
Vývoj demografických charakteristik významným způsobem ovlivňuje soustavu důchodového zabezpečení, neboť do značné míry předurčuje výši jednotlivých dávek důchodového zabezpečení. Tyto dávky jsou určeny vždy pro konkrétní skupinu obyvatelstva. Vývoj je nutné sledovat z dlouhodobého hlediska, protože se může ukázat, že některá velkoryse přijatá opatření jsou v důsledku demografické budoucí situace těžko naplnitelná. Pro systém důchodového zabezpečení je zejména důležitý proces stárnutí populace a růst počtu osamělých osob. Pod pojmem stárnoucí populace je třeba si představit dlouhodobější a provázanější proces, odborně nazývaný demografické stárnutí, při němž dochází ke změně věkové struktury určité populace.
Tato změna se vyznačuje výrazným převýšením postreprodukční složky populace ve věku 50 a více let nad složkou dětskou ve věku do 15 let v poměru zhruba 3:2.
Díky nynějšímu životnímu stylu dochází ke snižování porodnosti v kombinaci s růstem průměrné délky života. Podíl obyvatelstva staršího 65 let v EU vzrostl za posledních 10 let o téměř 3 procentní body – ze 14,5 % na 17,5 %. V USA je podíl této skupiny na celkové populaci celkově nižší než v EU- dosahuje přibližně 15 %.
Na tuto problematiku nyní budu nahlížet pouze z pohledu ČR, protože v SR už došlo k určitým změnám, opatřením a reformě důchodového systému:
V současnosti připadají na jednu osobu nad 65 let čtyři lidé v produktivním věku. Nižší míra porodnosti, vyšší délka života a odchod generace, která se narodila v době baby- boomu, do důchodu znamenají, že v roce 2050 tento poměr poklesne na dva pracující na jednoho důchodce.
Průběžné financování důchodového systému je založeno na principu solidarity mezi generacemi. Tzn. že dnešní aktivní občané financují důchody důchodcům s vidinou toho, že se jim stejné mezigenerační solidarity dostane i v budoucnu. Tento princip je v dnešní době porušen. Problémem je právě proces stárnutí populace, z něhož vyplývá, že nynější důchodový systém je rizikový a jeho reforma se zdá být nezbytná.
Graf č. 1: Očekávaný vývoj počtu obyvatelstva v ČR
Zdroj: Český statistický úřad-
http://www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/ocekavany_vyvoj_poctu_obyvatel_podle_hlavnich _vekovych_skupin_do_roku_2050
2. D ů chodový systém v Č eské republice
2.1 Historický pohled do vzniku zákona č . 155/1995 Sb.
Do roku 1989 byl pro český důchodový systém charakteristický rys, a to velkorysost, zejména k některým skupinám osob. Velkorysost byla spatřována v podmínkách vzniku nároku na dávky. Zabezpečeni byli prakticky všichni občané. Avšak byla zde i skupina osob, která byla diskriminována. Jednalo se o osoby samostatně výdělečně činné.
Po revoluci vystoupily na povrch nedostatky v systému důchodového pojištění, jako např. nedostatečný prostor pro individuální rozhodování o době odchodu do starobního důchodu, nebyly dostatečně rozšířeny možnosti pro individuální dobrovolné formy důchodového pojištění, a řada dalších. Systém byl složitý, neschopný reagovat na očekávaný demografický a připravovaný ekonomický vývoj.
V devadesátých letech tedy proběhla transformace důchodového systému:6
• 1990-1992: byly zrušeny preference v důchodovém systému a odstraněna diskriminace osob samostatně výdělečně činných (důchod jim byl vypočítáván stejným způsobem jako zaměstnancům, což vedlo ke zvýšení jejich důchodových nároků),
• 1993: pojistné bylo zavedeno jako zvláštní platba mimo daňový systém,
• 1994: vznik zákona č. 42/1994 Sb., o penzijním připojištění se státním příspěvkem,
• 1990-1995: důchody byly celkem desetkrát valorizovány,
• s účinností od 1.1.1996: zavedena nová hmotně právní úprava důchodového pojištění a zavedení zvláštního účtu důchodového pojištění jako součást státních finančních aktiv.
2.2 Sou č asný d ů chodový systém
Základním hmotně právním předpisem, který upravuje český důchodový systém je zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů, který
nabyl účinnosti dnem 1. ledna 1996. Tento zákon vymezuje nároky na důchody ze základního důchodového pojištění, způsob stanovení výše důchodů a podmínky pro jejich výplatu.
Český důchodový systém je v podstatě založen na dvou pilířích:
• základní povinný dávkově definovaný, průběžně financovaný pilíř,
• doplňkový dobrovolný, příspěvkově definovaný, kapitálově financovaný pilíř penzijního připojištění se státním příspěvkem (součástí doplňkového dobrovolného pilíře je také soukromé životní pojištění).
Z prvního pilíře jsou poskytovány důchody starobní, invalidní (plně invalidní a částečně invalidní) a pozůstalostní (vdovské, vdovecké a sirotčí).
Od roku 1996 je systém základního důchodového pojištění založen na těchto základních principech:7
• sociální solidarita s relativně vysokou příjmovou redistribucí,
• průběžné financování,
• při splnění stanovených podmínek je systém povinný pro všechny ekonomicky aktivní osoby (je umožněna i dobrovolná účast v systému),
• systém poskytuje náhradu přijmu v případě stáří (starobní důchod), invalidity (plný nebo částečný invalidní důchod) a úmrtí živitele (vdovský, vdovecký a sirotčí důchod),
• systém je dávkově definovaný,
• systém je dynamický (řada prvků konstrukce výpočtu důchodu se každoročně upravuje s přihlédnutím k ekonomickému vývoji, a to včetně indexování vyměřovacích základů),
• stát garantuje systém ekonomicky i právně.
7http://www.finance.cz/duchody-a-penze/informace/duchodovy-system/soucasny-stav-v-Ceske-republice/
2.3 Základní pojmy
82.3.1 Doba pojištění, náhradní doba pojištění
K základním pojmům uvedených v zákoně o důchodovém pojištění patří doba pojištění a náhradní doba pojištění. Doba pojištění je doba, po kterou účastník odvádí pojistné na důchodové pojištění. K dobám pojištění se řadí: pracovní poměr, dohoda o pracovní činnosti, činnost osob samostatně výdělečně činných, atd. Naopak náhradní doba pojištění je doba, po kterou účastník pojistné na důchodové pojištění neodvádí, přesto se tyto doby započítávají do potřebných let pojištění na důchod. Řadí se k němu: např. studium. Doba účasti na důchodovém pojištění se prokazuje Evidenčním listem důchodového pojištění, který zakládá a vede organizace či okresní správy sociálního zabezpečení příslušné podle místa trvalého pobytu pojištěnce. U náhradní doby pojištění se doba účastni na důchodovém pojištění prokazuje např. vysokoškolským diplomem, atd.
2.3.2 Konstrukce důchodu
Pro český důchodový systém je typická tzv. dvousložková konstrukce důchodu. Důchod se tedy skládá z pevné základní výměry, která tvoří první složku (pro rok 2008 činí 1 700 Kč), a procentní výměry (druhá složka), jejíž výše závisí na výši výdělku a době pojištění.
Výpočtový základ: jedná se o základní stavební kámen procentní výměry. Výpočtovým základem je podle § 15 ZDP osobní vyměřovací základ, pokud nepřevyšuje tzv. první redukční hranici. Pokud tuto hranici převyšuje, stanoví se výpočtový základ tak, že částka osobního vyměřovacího základu do první redukční hranice se počítá plně, z částky osobního vyměřovacího základu v pásmu od první do druhé redukční hranice se počítá 30 % a z částky osobního vyměřovacího základu nad druhou redukční hranici se počítá 10 %.
Pro stanovení výpočtového základu je tedy třeba znát aktuální hodnoty redukčních hranic. U důchodů přiznávaných v roce 2008 je první redukční hranice osobního vyměřovacího základu stanovena na 10 000 Kč, druhá hranice je stanovena na 24 800 Kč.
Příklad:
Osobní vyměřovací základ občana za roky 1986 - 2007 činí 25 300 Kč. Pro stanovení výpočtového základu se částka do 10 000 Kč započítá plně, tj. 10 000 Kč. Částka nad 10 000 Kč do 24 800 Kč ze 30 %, tj. 30 % ze 14 800 Kč = 4 440 Kč. A částka nad 24 800 Kč se započítá z 10 %, tedy. 10 % z 500 Kč = 50 Kč. Výpočtový základ, z něhož bude stanovena procentní výměra důchodu, bude celkem 14 490 Kč (tj. 10 000 + 4 440 + 50).9
Osobní vyměřovací základ je měsíční průměr úhrnu ročních vyměřovacích základů pojištěnce za rozhodné období. Tento průměr se vypočte jako součin koeficientu 30,4167 (365/12- průměrný počet kalendářních dnů v kalendářním měsíci v nepřestupném kalendářním roce) a podílu úhrnu ročních vyměřovacích základů za rozhodné období a počtu kalendářních dnů připadajících na rozhodné období. Roční vyměřovací základy jsou přepočítávány koeficienty nárůstu všeobecného vyměřovacího základu. Osobní vyměřovací základ podléhá redukčním hranicím (viz výše). Rozhodné období jsou kalendářní roky od 1.1.1986 do roku, který předchází kalendářnímu roku, ve kterém byly splněny podmínky nároku na důchod.
Výše procentní výměry starobního důchodu činí za každý celý rok doby pojištění získané do vzniku nároku na tento důchod 1,5% výpočtového základu.
Základní výměra je stejná pro nově přiznávané a vyplácené důchody. Tato částka náleží každému důchodci pouze jednou, pokud tedy dojde k souběhu starobního a vdovského důchodu náleží základní výměra pouze k jednomu důchodu.
9http://www.businessinfo.cz/cz/clanek/pojisteni-investovani/cssz-zmeny-duch-pojisteni-1-leden- 2008/1000466/47426/
Součtem procentní a základní výměry dostaneme celkovou výši důchodu.
2.4 Dávky d ů chodového pojišt ě ní
2.4.1 Starobní důchodySociální událostí při níž dochází k vyplácení starobního důchodu je určitá věková hranice, při níž již člověk není schopen soustavné práce. Vedle „klasického“ starobního důchodu existuje také předčasný starobní důchod.
Podmínky nároku na starobní důchod:
• získání doby pojištění nejméně 25 let a dosažení důchodového věku (viz níže),
• získání doby pojištění nejméně 15 let a dosažení 65 let věku.10
Podmínky nároku na předčasný starobní důchod:
• získání doby pojištění nejméně 25 let a do dosažení důchodového věku pojištěnci chybí nejvýše tři roky.
Důchodový věk:
a) u mužů 60 let,
b) u žen: 1. 53 let, pokud vychovaly alespoň pět dětí, 2. 54 let, pokud vychovaly tři nebo čtyři děti, 3. 55 let, pokud vychovaly dvě děti, 4. 56 let, pokud vychovaly jedno dítě, nebo 5. 57 let, pokud pojištěnci dosáhli tohoto věku do 31. prosince 1995.11
Od roku 1996 se důchodový věk u mužů zvyšuje pravidelně o dva měsíce ročně. U žen je rychlost zvyšování dvojnásobná.
10
Po 31. prosinci 2012 činí důchodový věk:
a) u mužů 63 let,
b) u žen: 1. 59 let, pokud vychovaly alespoň pět dětí, 2. 60 let, pokud vychovaly tři nebo čtyři děti, 3. 61 let, pokud vychovaly dvě děti, 4. 62 let, pokud vychovaly jedno dítě, nebo 5. 63 let.12
2.4.2 Invalidní důchody
Invalidní důchody je nutno považovat za náhradu ztráty pravidelných příjmů.
Rozlišujeme dva typy invalidity: plná a částečná invalidita.
Pojištěnec je plně invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu
• poklesla jeho schopnost soustavné výdělečné činnosti nejméně o 66 %, nebo
• je schopen pro zdravotní postižení soustavné výdělečné činnosti jen za zcela mimořádných podmínek.13
Pojištěnec je částečně invalidní, jestliže
• z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla jeho schopnost soustavné výdělečné činnosti nejméně o 33 %, nebo
• mu dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav značně ztěžuje obecné životní podmínky.14
Invalidní důchod se počítá stejným způsobem jako důchod starobní. Výjimkou je, že do výše důchodu se započítává i doba dopočtená ode dne vzniku nároku na invalidní důchod do dosažení věku rozhodného po vzniku nároku na starobní důchod.
Výše částečného důchodu je odvozena z invalidního důchodu a tvoří 50% invalidního důchodu.
12 § 32 ZDP ods. 3
13 § 39 ZDP ods. 1
14 § 44 ZDP ods. 1
2.4.3 Pozůstalostní důchody
Rozlišujeme tři typy pozůstalostních důchodů: vdovský, vdovecký a sirotčí důchod.
Vdovský důchod: by měl vdově kompenzovat její celkově nižší příjmy v důsledku její nové životní situace. Vdovský důchod náleží po dobu jednoho roku od smrti manžela.
Po uplynutí této doby má vdova nárok na vdovský důchod, jestliže:
• pečuje o nezaopatřené dítě,
• pečuje o nezletilé dlouhodobě těžce zdravotně postižené dítě vyžadující mimořádnou péči nebo o zletilé dítě, které je převážně nebo úplně bezmocné,
• pečuje o převážně nebo úplně bezmocného svého rodiče nebo rodiče zemřelého manžela, který s ní žije v domácnosti, nebo o takového rodiče, který je částečně bezmocný a starší 80 let,
• je plně invalidní,
• dosáhla věku 55 let nebo důchodového věku, je-li důchodový věk nižší.15
Výše procentní výměry důchodu činí 50 % procentní výměry důchodu, na který měl nebo by měl nárok zemřelý v době smrti.
Vdovecký důchod: Vdovecký důchod je přiznáván za stejných podmínek a ve stejné výši jako důchod vdovský. Výjimku tvoří pouze věk pro další nárok na vdovecký důchod. Tento věk je 58 let.
Nárok na sirotčí důchod má nezaopatřené dítě, v případě, kdy zemře:
• rodič (osvojitel dítěte),
• osoba, která převzala dítě do péče nahrazující péči rodičů.
Oboustranně osiřelé dítě má nárok na sirotčí důchod po každém ze zemřelých rodičů. Výše procentní výměry sirotčího důchodu činí 40% procentní výměry starobního nebo plného invalidního důchodu, na který měl nárok zemřelý v době smrti.
15
3. D ů chodový systém ve Slovenské republice
Slovenský důchodový systém je jedním z pěti typů sociálního pojištění. Do sociálního pojištění spadá také: nemocenské, úrazové, garanční pojištění a pojištění v nezaměstnanosti. Systém je upravován zákonem č. 461/2003 Z.z., o sociálnom poistení ve znění pozdějších předpisů, který nabyl účinnosti 1.1.2004.
Jedná se tedy o reformovaný důchodový systém. Hlavními důvody reformy byly nespravedlivé důchody a demografický problém vývoje obyvatelstva. Starý důchodový systém byl tedy nespravedlivý a nemotivující, především proto, že:16
• občané dostávali přibližně stejné důchody bez ohledu na výši jejich příjmů a bez ohledu na to, kolik odváděli do Socálnej poisťovne,
• při výpočtu důchodu brala Sociálna poisťovňa v úvahu pouze pět nejlépe výdělečně činných roků z posledních deseti roků před odchodem do důchodu,
• existovala maximální výše důchodu (do 31.12.2003 to bylo 9219 Sk).
3.1 Sou č asný d ů chodový systém
17Slovenský důchodový systém je v podstatě založen na třech pilířích. Jde o systém, který je financován jednak průběžně, ale také kapitálově.
1. pilíř: Jedná se o průběžný důchodový systém, který reprezentuje Sociálna poisťovňa.
Do tohoto pilíře odvádějí pojistné všichni občané v aktivním věku. Sociálna poisťovňa vybrané peníze ihned použije na výplatu důchodů současným důchodcům. Tento pilíř v rámci důchodové reformy prošel mnohými změnami. Od 1.1.2004 vypočítává Sociálna poisťovňa důchod podle spravedlivější metody, a to, že bere v úvahu počet odpracovaných roků a příjem občana za celý aktivní život. Z tohoto pilíře jsou také vypláceny pozůstalostní a invalidní důchody.
16 http://openiazoch.zoznam.sk/produkty/ds/preco.asp
17 RIEVAJOVÁ, E. a kolektiv. Sociálne zabezpečenie. Bratislava: SPRINT, 2006. 271 s. ISBN 80-89085- 62-8.
2. pilíř: Tento pilíř je reprezentován soukromými důchodovými správcovskými společnostmi, jedná se tedy o soukromý, tzv. kapitalizační pilíř. Vznikl 1.1.2005.
Každý občan, který vstoupil do tohoto pilíře, má osobní důchodový účet ve vybrané správcovské společnosti, do kterého mu jeho zaměstnavatel odvádí část pojistného.
Peníze se zde prostřednictvím penzijních fondů investují a zhodnocují. Zkušenost z ostatních krajin je taková, že každá investovaná koruna v tomto pilíři přinesla z dlouhodobějšího hlediska vyšší výnos než z prvního pilíře. Peníze na osobním důchodovém účtu zůstávají majetkem občana a v případě jeho smrti ho zdědí pozůstalí.
Soukromé důchodové správcovské společnosti fungují podle přísných pravidel a jsou pod důslednou kontrolou státu.
3. pilíř: Třetí pilíř představují doplňkové důchodové společnosti. Příspěvky jsou zcela dobrovolné a důchodové zabezpečení je v tomto pilíři daňově zvýhodněné.
Tabulka č. 2: Důchodový systém
Zdroj: http://openiazoch.zoznam.sk/produkty/ds/piliere.asp
Možnost volby:
Od 1.1.2005-30.6.2006 měl každý občan Slovenské republiky v aktivním věku možnost rozhodnout se, zda bude dostávat svůj budoucí starobní důchod z jednoho nebo dvou pilířů důchodového systému. Další takovou možností je období od 1.1.-30.6.2008.
Důvodem opětovného otevření systému starobního důchodového spoření je hned
několik: např. že zavedení kapitalizačního pilíře bylo díky marketingu vnímáno velmi zkresleně a jednostranně bez konkrétních upozornění na možná a reálná rizika.
1. možnost: První možností je setrvání pouze v prvním pilíři. Tedy platit odvody pouze do Sociálnej poisťovne (18% ze mzdy). Starobní důchod tedy bude vyplácen z 1. pilíře, bude financovaný z odvodů všech pracujících. Starobní důchod bude spravedlivější, protože bude zohledňovat počet odpracovaných roků a příjem za celý život.
2. možnost: V tomto případě jde o zapojení do 2. pilíře. Výše pojistného se tedy rozdělí na dvě shodné části. První část bude odvedena do Sociálnej poisťovne (9% ze mzdy) a druhá část (9% ze mzdy) bude uložena na osobní důchodový účet. V tomto případě se bude starobní důchod skládat ze dvou zdrojů – první část z prvního pilíře a druhou část ze svých peněz naspořených a zhodnocovaných v druhém pilíři.
Tabulka č. 3: Možnost volby
Zdroj: http://openiazoch.zoznam.sk/produkty/ds/3minuty.asp
Ne pro všechny občany byl či je vstup do druhého pilíře výhodný. Podmínkou tohoto pilíře je minimální doba spoření patnáct let před odchodem do důchodu. V případě, kdy by občan spořil méně než patnáct let, nárok na důchod zaniká. Důchod mu bude vyplácen pouze z prvního pilíře, a to snížený o polovinu.
3.2 Základní pojmy
3.2.1 Sociálna poisťovňa18Sociálna poisťovňa vznikla 1.11.1994 zákonem č. 274/1994 Z. z. jako veřejnoprávní instituce. Byla pověřena výkonem nad nemocenským a důchodovým pojištěním.
Od 1.1.2004 vykonává ve smyslu zákona č. 461/2003 Z. z. sociální pojištění.
A od 1.1.2005 vykonává i činnosti v rámci starobního důchodového spoření – vybírá příspěvky, předává je důchodovým správcovským společnostem a registruje smlouvy o starobním důchodovém spoření…
3.2.1 Důchodové správcovské společnosti19
Jedná se o akciové společnosti, které jsou založeny za účelem spravování vybraných prostředků v druhém pilíři. Úlohou těchto společností je založení třech důchodových fondů, které se starají o zhodnocování důchodových aktiv. Mezi tyto společnosti patří např. Allianz – Slovenská dôchodková správcovská spoločnosť , ČSOB d.s.s, ING d.s.s.
a další. Každý fond s sebou nese určitou míru rizika a s tím souvisí i míra výnosnosti.
Čím vyšší riziko, tím vyšší výnosnost.
18 http://www.socpoist.sk/
19
Tabulka č. 4: Typy fondů
Typ fondu Portfolio Míra
rizika Pro koho je určen
Růstový fond Až 80 % Vysoké
Mladším občanům, kteří chtějí výrazné zhodnocení. Musí mít min.
15 let do důchodu Vyvážený fond
Max. 50 % akcie, zbytek dluhopisy nebo vklady u bank
Střední Občanům ve středním věku, kteří mají min. 7 let do důchodu Konzervativní
fond
100 % dluhopisy a
vklady u bank Nejmenší
Vzhledem k nízkému očekávanému výnosu se doporučuje občanům, kteří
mají do důchodu méně než 7 let Zdroj: Ministerstvo práce sociálních věcí a rodiny SR
Licenci správcovským společnostem uděluje Úřad pro finanční trh po splnění určitých podmínek. Mezi tyto podmínky patří např. výše základního kapitálu 300 mil. Sk, odborná způsobilost managementu,…
Vzhledem k tomu, že peníze ve fondech jsou určeny k výplatě důchodů, není možné si je vybrat v průběhu aktivního života. Existují dva typy pobírání důchodů: doživotní důchod a programový výběr s doživotním důchodem.
• Doživotní důchod – občan si vybere životní pojišťovnu, která mu ze všech peněz z vlastního osobního důchodového účtu vypočítá důchod. Tento důchod mu bude doživotně vyplácen. Úspory přestanou být majetkem občana. Při výpočtu budou používány smíšené úmrtnostní tabulky vydané statistickým úřadem.
• Programový výběr s doživotním důchodem – v tomto případě je životní pojišťovnou opět vypočítán důchod (minimálně v zákonem stanovené výši – na úrovni 0,6 násobku životního minima). Tento důchod bude občanovi doživotně vyplácen. Zbylé úspory na osobním účtu občana u DSS zůstanou jeho majetkem. Občan bude mít možnost si je postupně vybírat.
Poplatek za vedení osobního důchodového účtu činí 1 % ze sumy měsíčního příspěvku.
Poplatek za správu aktiv v důchodovém fondu je max. 0,08 % měsíčně z čisté hodnoty majetku v důchodovém fondu.
3.2.3 Konstrukce důchodu
Výše důchodu se určuje jako součin průměrného osobního mzdového bodu, období důchodového pojištění (získaného ke dni vzniku nároku na starobní důchod) a aktuální důchodové hodnoty (pro rok 2008 je to 249,14 Sk).
Průměrný osobní mzdový bod se určí jako podíl součtu osobních mzdových bodů vypočítaných za jednotlivé kalendářní roky rozhodného období a počet roků období důchodového pojištění v rozhodném období. Osobní mzdoví bod se určí jako podíl osobního vyměřovacího základu dosáhnutého pojištěncem v příslušném kalendářním roce a všeobecného vyměřovacího základu za daný rok. Osobní vyměřovací základ je součet vyměřovacích základů pojištěnce za kalendářní rok. Všeobecný vyměřovací základ je dvanácti násobek průměrné měsíční mzdy v hospodářství SR za příslušný rok.
Rozhodné období jsou kalendářní roky od 1.1.1984 do roku, který předchází kalendářnímu roku, ve kterém byly splněny podmínky nároku na důchod. Aktuální důchodová hodnota vyjadřuje peněžní hodnotu jednoho osobního mzdového bodu.
3.3 Dávky d ů chodového pojišt ě ní
20Stejně jako v českém důchodovém pojištění se i ve slovenském důchodovém pojištění vyplácí ze systému tyto druhy dávek: starobní důchody („klasické“ i předčasné), invalidní důchody a pozůstalostní důchody (vdovské, vdovecké, sirotčí).
20
3.3.1 Starobní důchody
Starobní důchody jsou kvantitativně největším finančním příspěvkem vyplácených v oblasti sociálního zabezpečení. Tyto dávky mají nahradit předcházející příjem, který občan pobíral po dobu svého aktivního života.
Nárok na starobní důchod má pojištěnec, který:21
• získal nejméně 15 roků tzv. období důchodového pojištění,
• dovršil důchodového věku.
Důchodový věk je v současnosti 62 let jednotně pro muže i ženy, přičemž se tato hranice začne uplatňovat u mužů narozených po roce 1946 (včetně) a u žen narozených po roce 1962 (včetně).
Nárok na předčasný starobní důchod má pojištěnec, který:22
• získal nejméně 15 roků tzv. období důchodového pojištění,
• chybí mu nejvýše dva roky do dovršení důchodového věku,
• a suma jeho předčasného starobního důchodu ke dni, od kterého požádal o jeho přiznání, je vyšší jako 1,2 násobek sumy životního minima pro plnoletou fyzickou osobu.
Suma předčasného starobního důchodu se určí stejně jako u klasického starobního důchodu.
3.3.2 Invalidní důchody
Jedná se o důchodovou dávku poskytovanou z invalidního pojištění. Tato dávka poskytuje pojištěnci příjem v období poklesu schopnosti vykonávat pracovní činnost v důsledku dlouhodobého nepříznivého zdravotního stavu pojištěnce.
21 http://www.socpoist.sk/starobny-dochodok/1286s
22 http://www.socpoist.sk/predcasny-starobny-dochodok/1287s
Nárok na invalidní důchod má pojištěnec, který:23
• je invalidní,
• získal potřebný počet roků období důchodového pojištění a
• ke dni vzniku invalidity nesplnil podmínky nároku na starobní důchod nebo mu nebyl přiznaný předčasný starobní důchod.
Pojištěnec je invalidní, pokud mu kvůli dlouhodobému zdravotnímu stavu poklesla schopnost pracovat o více jak 40% v porovnání se zdravou fyzickou osobou. Pokles schopnosti vykonávat výdělečnou činnost se posuzuje na základě lékařských zpráv a vyšetření.
3.3.3 Pozůstalostní důchody
K pozůstalostním důchodům se řadí vdovský, vdovecký a sirotčí důchod. Tyto důchodové dávky se vyplácí buď ze starobního nebo invalidního pojištění.
Nárok na vdovský(vdovecký) důchod má vdova(vdovec) po manželovi(manželce), který(á):24
• ke dni smrti pobíral(a) starobní důchod, předčasný starobní důchod nebo invalidní důchod,
• ke dni smrti splnil(a) podmínky nároku na starobní důchod,
• ke dni smrti získal(a) počet let důchodového pojištění potřebných na vznik nároku na invalidní důchod,
• zemřel(a) v důsledku pracovního úrazu nebo nemoci z povolání.
Suma vdovského (vdoveckého) důchodu je 60% starobního důchodu nebo invalidního důchodu, na který měl nebo by měl nárok zemřelý manžel (manželka) ke dni smrti.
23
Nárok na sirotčí důchod má nezaopatřené dítě po zemřelém rodiči nebo osvojiteli, který:25
• ke dni smrti pobíral starobní důchod, předčasný starobní důchod nebo invalidní důchod,
• ke dni smrti nepobíral žádný z těchto důchodů, ale získal počet let důchodového pojištění potřebných na nárok na invalidní důchod,
• ke dni smrti nepobíral žádný z těchto důchodů, ale splnil podmínky nároku na starobní důchod,
• zemřel v důsledku pracovního úrazu nebo nemoci z povolání.
Dítě má nárok na sirotčí důchod po každém ze zemřelých rodičů nebo osvojitelů.
Suma sirotčího důchodu je 30% starobního nebo invalidního důchodu, na který měl nebo by měl nárok rodič nebo osvojitel dítěte.
25 http://www.socpoist.sk/sirotsky-dochodok/1291s
4. Komparace systém ů d ů chodového pojišt ě ní v Č R a SR
Tato kapitola bude vyústěním celé bakalářské práce, jde tedy o komparaci důchodových pojištění v ČR a SR. Komparace bude zaměřena na:
• základní charakteristiku (reakce na demografický vývoj, počet pilířů, typ financování, typ penzijního plánu, správa, základní princip systému, odpovědnost za budoucí životní úroveň občanů, konstrukce důchodů, výše příspěvkové sazby na důchodové pojištění),
• druhy dávek a výdaje na dávky důchodového pojištění,
• vybrané veličiny (důchodový věk, doba pojištění pro nárok na získání starobního důchodu, náhradový poměr – vyjadřuje procentuální podíl průměrné výšky starobního důchodu k průměrné mzdě, výpočet starobního důchodu).
4.1 Základní charakteristika
Důchodový systém v České republice je upravován zákonem z roku 1995, jedná se tedy o nereformovaný systém, který je založen na principu průběžného financování. Je zde uplatňován princip dávkově definované výplaty důchodů. Existuje zde vysoká solidarita s relativně vysokou redistribucí. Odpovědnost za budoucí životní úroveň občanů je stále v rukou státu. Systém je založen na dvou pilířích:
• základní povinný dávkově definovaný, průběžně financovaný pilíř a
• doplňkový dobrovolný, příspěvkově definovaný, kapitálově financovaný pilíř penzijního připojištění se státním příspěvkem (součástí doplňkového dobrovolného pilíře je také soukromé životní pojištění).
Pro český důchodový systém je typická tzv. dvousložková konstrukce důchodu. Důchod je tedy složen z pevné základní výměry a procentní výměry. Procentní výměra se odvíjí od výše výdělku a doby pojištění. Součtem těchto dvou částí dostaneme výši důchodu.
Pro rok 2008 je výše příspěvkové sazby stanovena na 28% z hrubé mzdy.
Ve Slovenské republice se jedná o reformovaný důchodový systém, který je upravován zákonem z roku 2003. Tento systém je založen jak na průběžném financování, tak i
dávkově definovaný, tak i příspěvkově definovaný princip. Díky reformě došlo k přenesení odpovědnosti za budoucí životní úroveň ze státu na jednotlivce. Systém je tedy založen na třech pilířích: 1. pilíř povinný, 2. pilíř nepovinný, 3. pilíř dobrovolný.
Ve Slovenské republice se důchod vypočte jako součin průměrného osobního mzdového bodu, období důchodového pojištění (získaného ke dni vzniku nároku na starobní důchod) a aktuální důchodové hodnoty (249,14 Sk). Pro rok 2008 je výše příspěvkové sazby stanovena na 24% z vyměřovacího základu (hrubé mzdy).
Pro úplnou přehlednost uvádím data v tabulce:
Tabulka č. 5: Základní charakteristika systémů důchodového pojištění v ČR a SR Česká republika Slovenská republika Reakce na demografický
vývoj obyvatelstva ne ano
Počet pilířů dva tři
Financování systému průběžné financování průběžné i kapitálové financování Penzijní plán dávkově definovaný plán dávkově i příspěvkově
definovaný plán
Správa veřejná veřejná i soukromá
Princip mezigenerační solidarita mírná solidarita, odpovědnost jedince Odpovědnost za „stáří“ stát stát i občan
Konstrukce důchodu dvousložková konstrukce
součin průměrného osobního mzdového bodu,
období doby pojištění, aktuální důchodové
hodnoty Výše příspěvkové sazby 28% z hrubé mzdy 24% z hrubé mzdy
Zdroj: vlastní zpracování – přehled získaných poznatků
4.2 Druhy dávek a výdaje na dávky d ů chodového pojišt ě ní
V České i Slovenské republice jsou poskytovány starobní, invalidní a pozůstalostí důchody. Starobní důchody jsou „klasické“ a předčasné. K pozůstalostním řadíme vdovské, vdovecké a sirotčí důchody. Jedinou výjimkou jsou invalidní důchody.
V České republice jsou zákonem definované jak plné, tak částečné invalidní důchody.
Ve Slovenské republice je zákonem definován pouze invalidní důchod.
Následující údaje jsou uvedeny za rok 2006. Důvodem použití starších dat je, že v době vypracovávání práce nebyla uveřejněna novější data v České republice.
Tabulka č. 6: Procentuální zastoupení důchodců („starobních“ důchodců) k celkovému počtu obyvatel
ČR SR
Počet obyvatel 10 287 189 5 393 639
Počet důchodců 2 683 784 1 490 076
Počet „starobních“
důchodců
1 423 985 916 296
počet důchodců/počet
obyvatel 26,1% 27,6%
počet „starobních“
důchodců/počet obyvatel 13,8% 17%
Zdroj: Data přejatá ze Statistických úřadůČR a SR a Statistické ročenky ČSSZ z roku 2006
Tabulka č. 7: Výdaje na dávky důchodového pojištění
ČR (tis. Kč) SR (tis. Sk)
starobní důchody 188 948 637 87 681 601
invalidní důchody 49 040 984 13 873 178
pozůstalostní důchody 23 474 254 13 758 271
celkové výdaje 261 463 875 115 133 050
výdaje na jednoho
důchodce 97,424 77,267
výdaje na jednoho
„starobního“ důchodce 132,690 95,691
Zdroj: Data přejatá ze Statistické ročenky ČSSZ z roku 2006 a statistiky Sociálnej poisťovne
Tabulka č. 8: Převod měn (výdaje na jednoho důchodce, výdaje na jednoho
„starobního“ důchodce)
ČR SR
výdaj na jednoho
důchodce v Kč 97 424 61 704
výdaj na jednoho
důchodce v Sk 121 997 77 267
výdaje na jednoho
„starobního“ důchodce v Kč
132 690 76 417
výdaje na jednoho
„starobního“ důchodce v Sk
166 157 95 691
Zdroj: ČNB
Největší složkou výdajů na dávky důchodového pojištění jsou v obou zemích dávky na starobní důchody. Naopak nejmenší složkou jsou výdaje na pozůstalostní dávky.
Ve Slovenské republice se výdaje na invalidní důchody blíží k výdajům na pozůstalostní důchody. Z tabulky č. 6 vyplývá, že ve Slovenské republice je větší
procento poběratelů důchodových dávek a také větší procento poběratelů starobních důchodů než v České republice. V České republice je zastoupení důchodců k celkovému počtu obyvatel 26,1% a zastoupení „starobních“ důchodců k celkovému počtu obyvatel 13,8%. Ve Slovenské republice je zastoupení důchodců k celkovému počtu obyvatel 27,6% a zastoupení „starobních“ důchodců k celkovému počtu obyvatel 17%. Abych zjistila, ve které zemi byly za rok 2006 vyšší výdaje na dávky důchodové pojištění, přepočítala jsem výdaje na jednoho důchodce (celkové výdaje/počet důchodců) a výdaje na jednoho „starobního“ důchodce (výdaje na starobní důchody/počet starobních důchodců) pomocí převodníku měn ČNB ze dne 31.12.2006 (tabulka č. 8). Z tabulky č. 8 tedy vyplývá, že výdaje na jednoho důchodce jsou vyšší v České republice (po přepočtu pro ČR 97 424 Kč/ 121 997 Sk, pro SR 61 704 Kč/ 77 267 Sk).
Ke stejným závěrům jsem došla i při přepočtu výdajů na jednoho „starobního“
důchodce (pro ČR 132 690 Kč/ 166 157 Sk, pro SR 76 417 Kč/ 95 691 Sk).
4.3 Vybrané veli č iny
4.3.1 Důchodový věk
Srovnání důchodového věku budu brát od 31.12.2012, protože od tohoto období už začíná být důchodový věk v ČR fixní.
Tabulka č. 9: Důchodový věk v ČR a SR
stát ČR SR
pohlaví M Ž M Ž
věková hranice 63 59, 60, 61, 62,
63 62 62
Zdroj: Data převzatá ze zákona č. 155/1995 Sb. a Sociálnej poisťovne
Z tabulky vyplývá, že ve Slovenské republice je stejná věková hranice odchodu do důchodu (62 let) jak pro muže, tak pro ženy. U žen není zohledněn počet vychovaných dětí. Naopak v České republice je věková hranice odchodu do důchodu srovnatelná pouze pro muže a bezdětné ženy. U žen je důchodový věk odstupňován
