Hlavní práce8326_xvojn01.pdf, 0.9 MB Stáhnout

Fakulta mezinárodních vztah ů

Hlavní specializace: Mezinárodní obchod

Nejmén ě rozvinuté zem ě a jejich zapojení do mezinárodních ekonomických vztah ů

Diplomová práce

Vypracovala: Na ď a Vojvodíková

Vedoucí diplomové práce: doc. PhDr. Lenka Adamcová, CSc.

Obsah

OBSAH ... 1

ÚVOD ... 2

1. NEJMÉNĚ ROZVINUTÉ ZEMĚ... 4

1.1. VÝVOJ TERMINOLOGIE... 4

1.2. KRITÉRIA PRO ZÍSKÁNÍ A ODEBRÁNÍ STATUTU LDC ... 5

1.3. SOUČASNÝ PŘEHLED LDCS... 10

2. ZAPOJENÍ LDCS DO MEZINÁRODNÍHO OBCHODU... 16

2.1. POSTAVENÍ LDCS VMEZINÁRODNÍM OBCHODĚ... 16

2.2. PREFERENČNÍ PŘÍSTUP LDCS NA TRH VYSPĚLÝCH ZEMÍ... 21

2.2.1. Všeobecný systém preferencí ... 21

2.2.2. Systém preferencí USA ... 22

2.2.3. Systém preferencí Evropské Unie ... 27

2.2.4. Zhodnocení přínosu preferenčních schémat... 31

2.3. DALŠÍ PŘEKÁŽKY OBCHODU A POTENCIÁLNÍ MOŽNOSTI ZLEPŠENÍ... 33

2.4. ALTERNATIVY V MEZINÁRODNÍM OBCHODU... 36

2.4.1. Fair Trade ... 38

2.4.2. Mikrofinancování ... 44

3. ZAPOJENÍ LDCS DO MEZINÁRODNÍCH FINANČNÍCH VZTAHŮ... 50

3.1. P^ŘÍMÉ ZAHRANIČNÍ INVESTICE... 50

3.1.1. Význam PZI pro ekonomiku... 50

3.1.2. Bariéry vstupu PZI do LDCs ... 54

3.1.3. Vývoj PZI v LDCs ... 57

3.2. ZADLUŽENOST LDCS... 62

3.2.1. Příčiny a důsledky zadluženosti LDCs ... 63

3.2.2. Snahy o řešení... 66

ZÁVĚR ... 77

PŘÍLOHA ... 81

LITERATURA ... 82

SEZNAM ZKRATEK ... 89

SEZNAM TABULEK ... 91

SEZNAM GRAFŮ... 91

Úvod

Rozpad kolonialismu po druhé světové válce a s ním související „rok Afriky“

v roce 1960 a následující roky vedly ke vzniku mnoha nových států. Získání svobody a politické nezávislosti na svých bývalých koloniálních velmocích však v těchto zemích bylo provázeno řadou problémů, bojem o moc, která se často dostala do rukou diktátorů, kteří více než o rozkvět své země se zajímali o zvyšování svého blahobytu. Řada z těchto nově vzniklých zemí spadá do skupiny zemí, které jsou od roku 1971 označované jako

„nejméně rozvinuté země“. Mezi ně nepatří pouze země africké, ačkoliv ty tvoří většinu, ale též asijské, oceánské a jedna karibská. Tyto země se potýkají s řadou problémů, mezi které patří například nízký příjem, podvýživa, vysoká negramotnost, nízká délka života, nedostatečná zdravotní péče, špatný přístup k pitné vodě a mnoho dalších. Při pokusech zapojit se do mezinárodních ekonomických vztahů jsou vystaveny mnoha překážkám, a tak se i přes snahy mnohých mezinárodních organizací situace těchto zemí stále zhoršuje. Jejich zapojení do mezinárodního obchodu a mezinárodních finančních vztahů je stále nedostatečné a nejméně rozvinuté země tak tvoří jen marginální součást světové ekonomiky.

Cílem této práce je seznámit čtenáře s touto skupinou zemí a s problémy, které ji ve snaze zapojit se do mezinárodních ekonomických vztahů provázejí, a pokusit se nalézt potenciální možnosti zlepšení. Práce je rozdělena do tří základních částí.

První část nazvaná „Nejméně rozvinuté země“ se zabývá vytvořením této skupiny zemí a kritérii, jaká byla použita pro určování statutu nejméně rozvinuté země. Také uvádí současné nejméně rozvinuté země a jejich některé charakteristické rysy.

Druhá část se zaměřuje na postavení těchto zemí v mezinárodním obchodu, popis a zhodnocení přínosů preferenčních schémat, která jsou jim poskytována Spojenými státy americkými a Evropskou unií. Také jsou v ní uvedeny další překážky obchodu, kterým jsou nejméně rozvinuté země nuceny čelit, a navrhovány možnosti, jak by mohly tyto země své zapojení do mezinárodního obchodu zlepšit. Zmíněny jsou potenciální možnosti, které před těmito zeměmi stojí, i opatření, kterými by mohly pomoci rozvinuté země, neboť bez jejich pomoci se tyto země ze své tíživé situace jen těžko někdy dostanou. Závěr této kapitoly patří dvěma alternativám oproti současným pravidlům mezinárodnímu obchodu, které se těmto zemím nabízejí, a to Fair Tradu

a mikrofinancování. Čtenáři jsou seznámeni s historickými kořeny, cíli a principy Fair Tradu i s konkrétním příkladem družstva z LDC zapojeného do tohoto způsobu obchodování. V subkapitole zabývající se mikrofinancováním je nejprve vysvětlena jeho podstata a dále je prostor věnován zejména nejčastěji poskytované službě - poskytování mikrokreditů.

Závěrečná část se věnuje zapojení nejméně rozvinutých zemí do mezinárodních finančních vztahů, přičemž pozornost je soustředěna na přímé zahraniční investice a problém zadluženosti. Zaměřuje se na to, jaký vliv přímé zahraniční investice na ekonomiku hostitelských zemí mají a proč jich do nejméně rozvinutých zemí plyne tak zoufale málo. Nastiňuje též vývoj přímých zahraničních investic plynoucích do a z nejméně rozvinutých zemí od sedmdesátých let. V subkapitole věnované problematice zadluženosti těchto zemí jsou uvedeny některé příčiny, které k dnešnímu neudržitelnému stavu vedly, a také následky, které s sebou přináší. Uvádí také, jak se vyvíjely snahy rozvinutých zemí o řešení tohoto problému a jak tyto snahy byly efektivní či ne. Dotýká se též otázky, zda je vůbec oddlužení tím správným nástrojem, který by mohl pomoci těmto zemím z jejich tíživé situace.

Autorka se domnívá, že cíl této práce s ohledem na dostupné informace se jí podařilo naplnit. Nelze říci, že by dostupné (anglické) literatury týkající se této skupiny zemí bylo málo, avšak v některých případech byly poslední dostupné údaje i tři roky staré. Problém také nastává, pokud by si čtenář chtěl přečíst knihy či dokumenty psané česky, neboť ty lze nalézt jen obtížně. Problematika zapojení nejméně rozvinutých zemí do mezinárodních ekonomických vztahů je složitá, a tudíž tato práce nemůže, a ani to není jejím cílem, obsáhnout veškeré otázky s ní spojené. Je zde řada dalších otázek ke zkoumání - například jaký vliv má či může mít regionální ekonomická integrace těchto zemí na jejich zapojení do mezinárodních ekonomických vztahů či jak zlepšení tohoto jejich zapojení může pomoci k plnění miléniových cílů. A jistě by se našlo ještě mnoho dalších.

1. Nejmén ě rozvinuté zem ě

1.1. Vývoj terminologie

Do 60. let 20. století byly rozvojové země považovány za poměrně homogenní celek. Tento přístup však byl značně zjednodušující a nevyhovující, a proto na prvním zasedání Konference Organizace spojených národů o obchodu a rozvoji (UNCTAD) v roce 1964 začala být věnována pozornost „méně rozvinutým rozvojovým zemím“, které byly později označeny jako nejméně rozvinuté země (LDCs = least developed countries). UNCTAD začala pracovat na identifikaci a klasifikaci této skupiny zemí a na základě jejích výsledků a doporučení Komise pro rozvojové plánování schválilo v roce 1971 Valné shromáždění OSN seznam nejméně rozvinutých zemí.

Původní seznam LDCs obsahoval těchto 25 zemí: Afghánistán, Benin, Bhútán, Botswana, Burundi, Čad, Etiopie, Guinea, Haiti, Laos, Lesotho, Malawi, Maledivy, Mali, Nepál, Niger, Rwanda, Somálsko, Súdán, Uganda, Tanzánie, Upper Volta (dnes Burkina Faso), Samoa a Jemen. Všechny tyto země kromě Botswany, která byla vyňata ze seznamu LDCs v roce 1994, patří mezi nejméně rozvinuté země dodnes.

Vytvoření seznamu LDCs umožnilo UNCTAD zaměřit se lépe na tyto země a přijímat různá opatření v jejich prospěch. V průběhu let sedmdesátých se zaostávání LDCs dále prohlubovalo, jejich průměrný ekonomický růst (cca 0,6 %¹) byl značně menší než ekonomický růst ostatních rozvojových zemí a byl nižší než jejich vlastní růst v letech šedesátých (cca 0,9 %²). HDP na obyvatele v LDCs jako celku pokleslo, stejně tak i zemědělská a průmyslová výroba. Byla vytvořena mezivládní skupina zabývající se problematikou LDCs, která se poprvé sešla v roce 1975 a na svém dalším zasedání o tři roky později požadovala po UNCTAD sestavení akčního programu pro nejméně rozvinuté země.

Od 1. do 14. září v roce 1981 se v Paříži konala první konference Spojených národů zabývající se nejméně rozvinutými zeměmi. Na této konferenci byl jednomyslně přijat Akční program pro LDCs pro 80. léta (SNPA = Substantial New Program of Action) obsahující pokyny pro LDCs. Přestože se mnohé země pokusily o reformy

1 Zdroj: United Nations. Dostupné z WWW: http://www.un.org/events/ldc3/prepcom/history.htm

2 Zdroj: Tamtéž.

vedoucí ke strukturálním změnám ve svých domácích ekonomikách a přes mezinárodní rozvojovou pomoc, které se jim dostalo, nepodařilo se jim svou ekonomickou situaci zlepšit, ale naopak se ještě zhoršila. Hlavním problémem se ukázalo být vnější zadlužení těchto zemí.

Od 3. do 14. září v roce 1990 se konala druhá konference Spojených národů zabývající se nejméně rozvinutými zeměmi, a to opět v Paříži. Byl konstatován socio- ekonomický pokrok LDCs v průběhu 80. let a byla formulována strategie pro následující dekádu. Výsledkem konference byl Akční porgram pro LDCs pro 90. léta a Pařížská deklarace. V průběhu let devadesátých však pozorujeme jen malý socio-ekonomický pokrok a nedostatečnou implementaci přijatého programu.

Třetí a zatím poslední konference Spojených národů zabývající se nejméně rozvinutými zeměmi se konala 14.-20. května 2001 v Bruselu. Jejím výsledkem byla Bruselská deklarace a Akční program pro dekádu 2001-2010. Tento Akční program je založený na mezinárodních rozvojových cílech, postupech LDCs i jejich partnerů a miléniových cílech. Jako překlenující cíl je stanoven podstatný pokrok ve snížení podílu extrémně chudých a hladovějících lidí na polovinu do roku 2015 a prosazování udržitelného rozvoje LDCs. Mezi další priority patří odstranění překážek na straně nabídky, rozšíření výrobních kapacit a podpora rozvoje domácích trhů, zrychlení ekonomického růstu LDCs a zvýšení jejich podílu na světovém obchodu a globálních finančních a investičních tocích, ochrana životního prostředí a potravinové zabezpečení.

Průřezovými tématy jsou snížení chudoby, rovnost pohlaví, zaměstnanost, vládnutí na národní i mezinárodní úrovni, budování kapacit, udržitelný rozvoj, specifické problémy vnitrozemských a malých ostrovních států a výzvy, kterým čelí LDCs postižené konflikty. Důležitým cílem je také obnovení a posílení partnerství mezi LDCs a jejich rozvojovými partnery, a to propagací jejich společné odpovědnosti a určením u každého závazku postupů jak pro LDCs, tak pro jejich partnery.³

1.2. Kritéria pro získání a odebrání statutu LDC

Každé tři roky posuzuje Ekonomická a sociální rada (ECOSOC = Economic and Social Council) dle doporučení Komise pro rozvojovou politiku (CDP = Committee for

3 Zdroj: THIRD UNITED NATIONS CONFERENCE ON THE LEAST DEVELOPED COUNTRIES: Programme of Action for the Least Developed Countries. Brusel 2001. Dostupné z WWW: http://www.unctad.org/en/docs/aconf191d11.en.pdf

Development Policy) seznam zemí nesoucích statut „nejméně rozvinutá země“.

Pozornost je při tom soustředěna na:

a) nízký příjem, b) slabý lidský kapitál

c) slabou ekonomickou strukturu.

V průběhu času se jednotlivá kritéria posuzující tyto tři oblasti měnila. Vývoj kritérií je uveden ve formě tabulky v příloze 1 zprávy sekretariátu UNCTAD z října 2002 nazvané Least Developed Country Status: Effective Benefits and the Perspective of Graduation.⁴ Dle této tabulky, kterou uvádím v příloze této práce, byl jejich vývoj následující: v roce vytvoření skupiny nejméně rozvinutých zemí, tj. v roce 1971, byla jako kritéria určena:

a) HDP na obyvatele ≤ 100 USD v cenách roku 1968, b) míra vzdělanosti dospělých nepřevyšující 20 %,

c) maximální podíl výrobního sektoru na domácím HDP 10 %.

Splňovala-li některá země všechna tři, první a třetí či druhé a třetí kritérium při nepřekročení určité hranice prvního kritéria, byla zařazena na seznam LDCs. V této době neexistovalo žádné pravidlo pro zrušení statutu nejméně rozvinuté země.

Po dvou dekádách došlo ke změně kritérií a pravidel pro zařazení a k vytvoření pravidel pro vyřazení zemí ze seznamu LDCs. V roce 1991 platila tato kritéria:

a) Jako ukazatel nízkého příjmu zůstal HDP na obyvatele, počítaný však jako tříletý průměr (za každý rok byl HDP na obyv. přepočítán dle aktuálního kurzu v daném roce). Mezní hodnotou pro získání označení LDC bylo HDP na obyvatele maximálně 600 USD, pro odebrání tohoto statutu to bylo minimálně 700 USD.

4 Dostupné z WWW: http://www.unctad.org/en/docs/tb49d7.en.pdf

b) Měřítkem pro úroveň lidského kapitálu se stal rozšířený fyzický index kvality života APQLI (= Augmented Physical Quality of Life Index), který byl získán jako prostý průměr čtyř komponent:

- naděje dožití při narození

- denní příjem kalorií na obyvatele

- podíl osob se základním a středním vzděláním - podíl gramotných dospělých

Hraniční hodnoty byly následující: pro zařazení mezi LDCs ≤ 47, pro vyřazení

≥ 52⁵.

c) Ukazatelem slabé ekonomické struktury se stal index ekonomické rozmanitosti EDI (= Economic Diversification Index) počítaný jako prostý průměr čtyř indikátorů:

- podíl výrobního sektoru na tvorbě HDP - podíl průmyslu na pracovní síle

- roční komerční spotřeba energie na obyvatele - index koncentrace exportu zboží

Aby země získala statut LDC, musel její EDI být ≤ 22, pro jeho odejmutí byla velikost EDI stanovena na alespoň 25⁶.

Aby mohla být země označena jako LDC, musela splňovat všechna tři kritéria zároveň a nesměla mít více než 75 miliónů obyvatel.

Země bude doporučena na vyjmutí ze seznamu LDCs, pokud ve dvou po sobě následujících posudcích splní alespoň dvě ze tří kritérií pro zrušení statutu LDC (ta jsou obsahově stejná jako kritéria pro získání tohoto statutu, liší se jen mezními hodnotami).

Pokud APQLI či EDI nemají hodnoty požadované pro zařazení mezi LDCs a stát splňuje určité charakteristiky jako např. velmi nízký počet obyvatel (do 1 miliónu),

5 Zdroj:UNITED NATIONS: Committee for development planning - Report on the Twenty-seventh Session (New York, 22-26 April 1991). 1991. Dostupné z WWW: http://www.un.org/esa/policy/devplan/alllangdoc/1991english.pdf

6 Zdroj: Tamtéž.

poloha ve vnitrozemí či geografická izolace nebo častý výskyt přírodních katastrof, může být země též doporučena k zařazení mezi LDCs.

K další změně došlo o devět let později, tj. v roce 2000:

a) U kritéria nízkého příjmu došlo jen ke změně mezních hodnot – pro získání přívlastku LDC bylo maximum 900 USD, pro jeho ztrátu minimum 1035 USD.

b) Ukazatelem slabého lidského kapitálu zůstal APQLI, avšak došlo ke změně v jeho výpočtu – naděje dožití při narození byla nahrazena úmrtností dětí mladších pěti let. Mezní hodnotou pro zařazení mezi LDCs byl APQLI ≤ 59, pro vyřazení APQLI ≥ 68⁷.

c) Ekonomická struktura byla posuzována pomocí indexu ekonomické zranitelnosti EVI (= Economic Vulnerability Index). Ten získáme jako prostý průměr pěti ukazatelů:

- koncentrace exportu zboží,

- index nestability příjmů z exportu zboží a služeb, - index nestability zemědělské produkce,

- podíl výroby a moderních služeb na HDP - velikost populace

Aby země získala statut LDC, musel být její EVI ≥ 36, naopak pro odebrání byla nutná hodnota EVI ≤ 31⁸.

Pravidla pro zařazení i vyřazení země ze seznamu zůstala stejná jako v roce 1991.

V případě, že hodnota některého kritéria je blízko mezní hranici určené pro vyřazení a hranice pro zařazení je blízká, přičemž zbylá dvě kritéria pro zařazení jsou splněna, je požadován specifický profil země, co se týče její zranitelnosti, aby mohla Komise pro rozvojovou politiku rozhodnout, zda označit či neoznačit tuto zemi jako LDC. Stejně tak je tento profil požadován, když stát překročí 2 ze tří kritérií pro

7 Zdroj: UNITED NATIONS: Poverty Amidst Riches: The Need for Change - Report of the Committee for Development Policy on the Second Session (3-7 April 2000). 2000. Dostupné z WWW:

http://www.un.org/esa/policy/devplan/cdppublications/2000cdpreport.pdf

8 Zdroj: Tamtéž.

odstranění statutu LDC, pokud alespoň jedno z těchto dvou kritérií je blízko mezní hodnoty.

Od roku 2000 dochází k úpravě kritérií každé 3 roky, a tudíž další změna následovala již v roce 2003⁹:

a) HDP na obyvatele jako ukazatel nízkého příjmu byl nahrazen jinou veličinou, a to HND na obyvatele. Aby byla země zařazena mezi LDCs, musel být její průměrný HND na obyv. ≤ 750 USD, pro vyřazení to byla o 20 % vyšší hodnota – tedy alespoň 900 USD.

b) Jako indikátor slabého lidského kapitálu nebyl použit APQLI, nýbrž ukazatel rozvoje lidského potenciálu HAI (= Human Assets Index), který zahrnuje 4 ukazatele:

- průměrnou spotřebu kalorií na obyvatele jako procento z požadovaného minima,

- úmrtnost dětí mladších pěti let, - podíl gramotných dospělých - podíl osob se středním vzděláním

Pro získání statutu LDCs musel být HAI ≤ 55, pro jeho odebrání se jedná o hodnotu o 10 % vyšší, tedy HAI ≥ 61.

c) Jako měřítko ekonomické struktury zůstal index EVI. Hodnota potřebná k zařazení mezi LDCs byla EVI ≥ 37, pro vyřazení byla určena hodnota o 10 % nižší, tedy EVI ≤ 33. Zahrneme-li do aritmetického průměru ještě šestý indikátor – počet obyvatel (v %) vyhnaných ze svých domovů přírodními katastrofami – získáme modifikovaný index ekonomické zranitelnosti. Aby byla země označena jako LDC, musel být její modifikovaný EVI ≥ 38, pro zrušení statutu LDC byl požadován modifikovaný EVI ≤ 34.

Pravidla pro vyřazení i pro zařazení země mezi LDCs zůstala nezměněna, stejně tak i požadavek na specifický profil země.

9 Zdroj: UNITED NATIONS: Local Development and Global Issues - Report of the Committee for Development Policy on the Fifth Session (7-11 April 2003). 2003. Dostupné z WWW: http://www.un.org/esa/policy/devplan/cdppublications/2003cdpreport.pdf

K zatím poslední úpravě kritérií došlo v roce 2006¹⁰:

a) Kritérium nízkého příjmu zůstalo nezměněno (včetně hodnot)

b) U indexu HAI byla průměrná spotřeba kalorií na obyvatele nahrazena procentem podvyživených osob a došlo ke zvýšení hraničních hodnot - pro získání statutu LDCs musel být HAI ≤ 58, pro jeho odebrání byl nutný HAI ≥ 64.

c) Jako měřítko ekonomické struktury zůstal index EVI, který se však spočítal jako prostý průměr těchto komponent:

- velikost populace - odlehlost

- koncentrace exportu zboží

- podíl zemědělství, lesního hospodářství a rybolovu na HDP - podíl obyvatel bez domova kvůli přírodním katastrofám - index nestability zemědělské produkce

- index nestability exportu zboží a služeb

Hodnota potřebná k zařazení mezi LDCs byla EVI ≥ 42, pro vyřazení byla určena hodnota o 10 % nižší, tedy EVI ≤ 38.

1.3. Sou č asný p ř ehled LDCs

V roce 2007 čítal seznam nejméně rozvinutých zemí přesně 50 států, z čehož 34 bylo afrických, 10 asijských, 5 oceánských a 1 karibský. Dnes jich je o jeden méně, neboť Kapverdy byly ze seznamu vyňaty. Státy označené jako LDCs v roce 2004 dohromady čítaly 741 597 000 obyvatel a zaujímaly rozlohu 20 740 909 km². Součet jejich HDP v roce 2004 činil 253 335 000 000 USD, což přepočteno na obyvatele je 342 USD¹¹.

V následující tabulce jsou uvedeny údaje o geografickém umístění, datu zařazení na seznam LDCs, počtu obyvatel a hodnotách jednotlivých kritérií daných zemí.

10 Zdroj: UNITED NATIONS: Overcoming economic vulnerability and creating employment. Report of the Committee for development policy on the eighth session. New York 2006. Dostupné z WWW:

http://www.un.org/esa/policy/devplan/cdp_publications/2006cdpreport_3.pdf

11 Zdroj: UNCTAD: UNCTAD Handbook of statistics. New York a Ženeva 2005. Dostupné z WWW:

http://www.unctad.org/en/docs/tdstat30_enfr.pdf

Tabulka 1 – Přehled LDCs

Název země Geogr.

umístění Datum

Počet obyvatel (2004,v mil.)

HND/ob.

v USD HAI EVI

Afghánistán Asie 1971 29,9 122 11,5 60,3

Angola Afrika 1994 15,9 823 29,8 43,4

Bangladéš Asie 1975 141,8 403 50,1 25,8

Benin Afrika 1971 8,4 450 39,9 52,0

Bhútán Asie 1971 2,2 690 44,4 46,6

Burkina Faso Afrika 1971 13,2 303 24,6 46,7

Burundi Afrika 1971 7,5 90 20,1 59,9

Kambodža Asie 1991 14,1 303 46,0 52,3

Kapverdy* Afrika 1977 0,5 1487 82,1 57,9

Středoafrická

republika Afrika 1975 4,0 277 27,3 50,8

Čad Afrika 1971 9,7 237 22,2 62,8

Komory Afrika 1977 0,8 450 37,8 63,6

Konžská demokratická republika

Afrika 1991 57,5 103 21,2 42,6

Džibutsko Afrika 1982 0,8 943 44,7 60,2

Rovníková

Guinea Afrika 1982 0,5 3393 55,6 70,7

Eritrea Afrika 1994 4,4 163 34,1 64,0

Etiopie Afrika 1971 77,4 100 26,6 39,3

Gambie Afrika 1975 1,5 277 41,5 55,7

Guinea Afrika 1971 9,4 433 36,2 34,6

Guinea-Bissau Afrika 1981 1,6 143 25,6 66,2

Haiti Karibik 1971 8,5 410 38,5 56,8

Kiribati Oceánie 1986 0,1 917 90,5 84,3

Laos Asie 1971 5,9 350 54,0 57,9

Lesotho Afrika 1971 1,8 623 61,2 50,5

Libérie Afrika 1990 3,3 117 28,9 68,0

Madagaskar Afrika 1991 18,6 273 41,6 41,6

Malawi Afrika 1971 12,9 163 40,5 48,8

Maledivy Asie 1971 0,3 2320 81,9 50,5

Mali Afrika 1971 13,5 300 21,5 42,6

Mauretánie Afrika 1986 3,1 403 46,4 40,6

Mozambik Afrika 1988 19,8 220 25,6 43,6

Myanmar Asie 1987 50,5 167 68,4 42,2

Nepál Asie 1971 27,1 243 56,0 37,4

Niger Afrika 1971 14,0 203 12,7 50,0

Rwanda Afrika 1971 9,0 220 33,8 59,3

Samoa Oceánie 1971 0,2 1597 90,4 64,7

Sv.Tomáš a

Princův ostrov Afrika 1982 0,2 333 63,6 58,2

Senegal Afrika 2000 11,7 557 38,8 41,8

Sierra Leone Afrika 1982 5,5 190 15,7 63,7

Šalamounovy

ostrovy Oceánie 1991 0,5 557 70,6 56,9

Somálsko Afrika 1971 8,2 193 5,4 68,4

Súdán Afrika 1971 36,2 463 49,0 49,9

Tanzanie Afrika 1971 38,3 313 32,8 34,1

Východní Timor Asie 2003 0,9 467 55,3 65,2

Togo Afrika 1982 6,1 323 46,0 45,8

Tuvalu Oceánie 1986 0,01 1267 89,7 91,9

Uganda Afrika 1971 28,8 253 49,0 47,7

Vanuatu Oceánie 1985 0,2 1187 66,0 64,3

Jemen Asie 1971 21 523 48,3 42,1

Zambie Afrika 1991 11,7 390 35,2 46,2

Zdroj: UNITED NATIONS: Overcoming economic vulnerability and creating employment. Report of the Committee for development policy on the eighth session. New York 2006. Dostupné z WWW: http://www.un.org/esa/policy/devplan/cdppublications/2006cdpreport.pdf

* Pozn.: Vzhledem k tomu, že Kapverdy přestaly být považovány za LDC teprve od ledna 2008, tak v této tabulce též figurují.

Z tabulky je vidět, že v roce 2004 překročilo celkem šest zemí mezní hodnotu požadovanou pro vyřazení ze seznamu LDCs u dvou kritérií (konkrétně u HND na obyv.

a indexu HAI). Jednalo se o Kapverdy, Kiribati, Maledivy, Samou, Tuvalu a Vanuatu.

Země, které překročily u dvou kritérií hodnoty požadované pro vyřazení poprvé, se označují jako „eligible countries“, tedy jako země, které přicházejí v úvahu pro

vyřazení ze seznamu LDCs. Mezi ně patří Kiribati, Tuvalu a Vanuatu¹², ale i Rovníková Guinea, která sice toto nesplňuje, zato však její HND na obyv. je skoro čtyřikrát větší než je hranice požadovaná pro vyřazení a je u ní patrné zlepšení u HAI.

Země, které požadované hodnoty překročí alespoň ve dvou po sobě následujících obdobích, se označují jako země oprávněné k vyřazení. Do této skupiny patří Samoa, která překročila mezní hodnoty podruhé za sebou a byla Komisí pro rozvojovou politiku doporučena k vyřazení ze seznamu LDCs.

Maledivy a Kapverdy dosáhly požadovaných hodnot již počtvrté, avšak vzhledem k jejich ekonomické zranitelnosti bylo dříve jejich odejmutí ze seznamu LDCs odloženo –v případě Malediv kvůli tsunami, která je postihla v roce 2004 na leden 2011 a v případě Kapverd na konec roku 2007, kdy bylo rozhodnuto, že tato země již dále za LDC považována nebude.

Jedním z charakteristických rysů nejméně rozvinutých zemí je vysoký přírůstek obyvatelstva – očekává se, že ačkoliv došlo k mírnému poklesu míry růstu obyvatel, jejich počet se v období 2001 až 2015 zdvojnásobí. Plodnost, porodnost i úmrtnost jsou v LDCs větší než v ostatních rozvojových zemích, očekávaná míra dožití při narození je nízká, v roce 2004 byla pouhých 51 let. Podíl městského obyvatelstva se pomalu zvyšuje, avšak stále skoro ¾ obyvatel žije na venkově.¹³ Mezi další nepříznivé znaky LDCs patří vysoká negramotnost, nízká produktivita práce a špatný zdravotní stav obyvatel.

Velkým problémem těchto zemí je AIDS. Vzhledem ke své špatné ekonomické situaci nemají LDCs prostředky k omezení šíření této nemoci a na boj s jeho efekty.

V roce 2003 žilo 28 % světové populace, 32 % žen a 45 % dětí nakažených virem HIV v LDCs¹⁴. Nejhorší situace je v afrických zemích, zejména v Lesothu, Zambii a Malawi.

LDCs nemají dostatek účinných a zejména levných léků, které by nemocným pomohly.

Vysoký podíl obyvatelstva nakaženého virem HIV má nepříznivý dopad na ekonomiku, a to hned v několika rovinách:

- nakažení lidé nemohou tolik pracovat, což způsobuje problémy v oblasti zemědělství (zaměstnává 69 % ekonomicky aktivního obyvatelstva¹⁵), neboť dochází tím pádem k nižší produkci potravin (zabezpečení obyvatel

12 Kiribati a Tuvalu tato kritéria sice překročily i v roce 2003, avšak tehdy nebyly považovány za země přicházející v úvahu pro vyřazení, neboť panovala nejistota týkající se kvality uváděných dat

13 Zdroj: UNCTAD: The least developed countries report 2006: Developing Productive Capacities. New York a Ženeva 2006.

Dostupné z WWW: http://www.unctad.org/en/docs/ldc2006_en.pdf

14 Zdroj: Tamtéž.

15 Zdroj: UNCTAD: The Least Developed Countries Report 2004: Linking International Trade with Poverty Reduction. New York a Ženeva 2004. Dostupné z WWW: http://www.unctad.org/en/docs/ldc2004_en.pdf

potravinami se však nezhoršuje jen kvůli snížení produkce potravin, ale také klesajícími finančními prostředky na nákup potravin, neboť výdaje na léčbu jsou vysoké)

- s problémy se potýká i státní sektor, neboť umírají učitelé, lékaři, pracovníci státní správy..

- negativně to ovlivňuje školní docházku, protože děti, zejména dívky, zůstávají doma a starají se o domácnost a nemocné příbuzné.

LDCs se často nacházejí v tzv. pasti chudoby, ze které se lze jen velmi těžko bez vnější pomoci vymanit. Tato „past chudoby“ se vyznačuje několika znaky:

• nedostatek finančních zdrojů na investice a na financování veřejných služeb jako je zdravotnictví, školství, administrativa, právní systém..

• země se nacházejí v tzv. začarovaném kruhu bídy, kdy nízké příjmy vedou k nízkým úsporám, což vede k nízkým investicím, které vedou k nízké produktivitě a ta opětovně k nízkým příjmům

• aby se lidé vyhnuli extrémnímu strádání, věnují se ekonomickým aktivitám, které jim přináší sice nízký, avšak jistý výnos (produkce pro své vlastní přežití)

• nedostatek efektivní poptávky snižuje investiční příležitosti

• nedostatek kvalifikované pracovní síly (nedostatek příležitostí vede kvalifikované pracovníky k tomu, že hledají své uplatnění v zahraničí)

• vysoké riziko občanských válek

K překonání této situace je potřebná zahraniční pomoc. Jedná se nejen o finanční pomoc a přímé zahraniční investice, ale také například o poskytnutí kvalifikovaných pracovníků, kteří vyškolí domácí obyvatelstvo, či poskytnutí technologií na zefektivnění domácí výroby.

Vážným problémem LDCs je také hlad, který zde panuje. Ačkoliv situace je vážná, příznivým jevem je, že se počet podvyživených obyvatel od období 1969-1971 do období 2002-2004 snížil, a to z 854,9 miliónů na 760,5 miliónů¹⁶, ačkoliv počet LDCs se za toto období zdvojnásobil. Avšak stále se pohybujeme ve velmi vysokých číslech.

16 Zdroj: FAO. Dostupné z WWW: http://www.fao.org/es/ess/faostat/foodsecurity/Files/NumberUndernourishment_en.xls

Podíváme-li se na podíl podvyživených obyvatel v LDCs v těchto dvou obdobích, zjistíme, že došlo k jeho snížení ze 40 % na 19 %. Nejhorší situace, co se týče procenta podvyživených obyvatel, je v Eritree a Konžské Demokratické Republice, kde přesahuje 70 %. Polovina či více trpí podvýživou také v Burundi, Komorách, Sierra Leone a Libérii.¹⁷ Mezinárodní organizace jako např. Organizace spojených národů pro výživu a zemědělství FAO (=Food and Agriculture Organisation) či Dětský fond OSN UNICEF (=United Nations Children’s Fund) se snaží postiženým zemím prostřednictvím různých kampaní a programů pomoci. Pomoc je jak finanční, tak v podobě přímého zasílání potravin či poskytování speciálních výživných směsí.

17 Zdroj: FAO. Dostupné z WWW: http://www.fao.org/es/ess/faostat/foodsecurity/Files/PrevalenceUndernourishment_en.xls

2. Zapojení LDCs do mezinárodního obchodu

2.1. Postavení LDCs v mezinárodním obchod ě

Nejméně rozvinuté země představují nejslabší článek mezinárodního obchodního systému. Potýkají se s velkými strukturálními problémy, nedostatkem kvalifikované pracovní síly, nedostatečnou infrastrukturou a vysokou zadlužeností, což odrazuje potenciální investory.

Jejich podíl na mezinárodním obchodu je velmi malý. Zatímco hodnota světového exportu v roce 2006 byla 11 982 932 miliónů USD, export LDCs byl jen 99 227 miliónů USD, což znamená, že LDCs se na světovém vývozu podílely pouze 0,83 %. Vývoz rozvojových zemí činil 4 408 951 miliónů USD, tedy 36,79 % světového exportu, avšak LDCs se na vývozu rozvojových zemí podílely jen 2,25 %. Co se týče importu, je situace obdobná – LDCs, jejichž import v roce 2006 činil 93 357 miliónů USD, se na světovém importu (12 203 386 mil. USD) podílely 0,77 % a na importu rozvojových zemí (3 915 401 mil.USD) 2,38 %. Dovoz rozvojových zemí představoval 32,09 % světového dovozu. Tuto situaci znázorňuje následující graf:

Graf 1 - Podíl LDCs a RZ na světové m e xportu a importu a LDCs na e xportu a importu RZ v roce 2006

0,77 2,38

32,09

0,83 2,25

36,79

0 10 20 30 40

import export

podíl RZ na světovém X a M podíl LDCs na X a M RZ podíl LDCs na světovém X a M

Zdroj: UNCTAD: UNCTAD Handbook of statistics. New York a Ženeva 2006. Dostupné z WWW:

http://www.unctad.org/en/docs/tdstat31_en.pdf; vlastní zpracování

Srovnáme-li tato čísla s rokem 1980, kdy tvořil vývoz LDCs 0,75 % světového vývozu a 2,55 % exportu rozvojových zemí a dovoz LDCs 1,15 % světového dovozu a 4,84 % dovozu rozvojových zemí, je jasné, že místo aby se podíl LDCs na mezinárodním obchodě od té doby zvýšil, tak naopak poklesl¹⁸ . V rámci rozvojového světa se jejich postavení též zhoršilo.

Následující graf ukazuje vývoj podílu LDCs na mezinárodním obchodu v posledním desetiletí, tedy v období 1996 – 2006. U vývozu pozorujeme v letech 1998- 2003 mírný růst, který se v následujících třech letech poněkud zvýšil. V případě dovozu můžeme zaznamenat pozvolnější růst střídaný občasnými kolísáními, zejména v letech 2000 a 2006. Po celé období až do roku 2005 byl podíl LDCs na světovém dovozu vyšší než na světovém vývozu, avšak v roce 2005 byly oba podíly shodné a v roce 2006 již podíl LDCs na světovém exportu převýšil jejich podíl na světovém importu.

Graf 2 - podíl LDCs na světové m vývozu a dovozu v le te ch 1996 až 2006

0 0,1 0,2 0,3 0,4 0,5 0,6 0,7 0,8 0,9

1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 rok

vývoz dovoz

Zdroj: UNCTAD: UNCTAD Handbook of statistics. New York a Ženeva 2004 a 2006. Dostupné z WWW:http://www.unctad.org/en/docs/tdstat29_enfr.pdf a http://www.unctad.org/en/docs/tdstat31_

en.pdf; vlastní zpracování

Podíváme-li se na růst exportu LDCs ve srovnání s růstem světového exportu, zjistíme, že se situace pro LDCs zlepšila. V letech 1990-1999 byl růst vývozu této skupiny zemí nižší než růst světového vývozu, avšak od roku 2000 došlo k obratu a export LDCs roste rychleji než světový export. V roce 2004 LDCs jako skupina vykazovala růst exportu 34 %, světový vývoz přitom rostl jen 21 %. Avšak jak jistě ještě

18 Zdroj: UNCTAD: UNCTAD Handbook of statistics. New York a Ženeva 2006.

Dostupné z WWW: http://www.unctad.org/en/docs/tdstat31_en.pdf

několikrát zmíním, mezi jednotlivými LDCs jsou velké rozdíly, což platí i v tomto případě. Pět zemí (Angola, Rovníková Guinea, Jemen, Súdán, Čad), které jsou vývozci ropy, zaznamenaly v roce 2004 růst exportu 52%. Vývozci výrobků přitom vykazovali růst svého vývozu jen 19 % a v případě komodit to bylo 22 %. U osmi zemí (všechny jsou vývozci komodit) dokonce došlo k poklesu – těmito zeměmi byly Malawi, Libérie, Středoafrická Republika, Komory, Samoa, Svatý Tomáš a Princův Ostrov, Kiribati a Tuvalu. Dvě země - Angola a Bangladéš - v roce 2004 představovaly 36 % exportu LDCs, a tak značně ovlivnily celkový výsledek celé skupiny zemí.¹⁹

Podíváme-li se na exportní strukturu LDCs jako celku, zjistíme, že na prvním místě byla v roce 2004 paliva, která představovala 40,4 % celkové hodnoty vývozu LDCs. Srovnáme-li to s rokem 2000, vzrostl podíl paliv o 4,7 %. Avšak na jejich vývozu, který představoval v roce 2004 cca 2/5 celkové hodnoty exportu LDCs, se podílelo zejména těchto 5 zemí: Angola, Rovníková Guinea, Jemen, Súdán a Čad.²⁰

Druhé v pořadí byly položky označené souhrnně jako „ostatní“, které se na celkovém vývozu LDCs podílely 21,4 % a zaznamenaly tak oproti roku 2000 6,1% růst.

Další místa zaujalo oblečení, potraviny, nerostné suroviny, ostatní polohotové výrobky a textil. U všech těchto položek byl zaznamenán pokles jejich podílu na celkové hodnotě exportu LDCs.

Následující graf znázorňuje vývoj podílu jednotlivých položek exportu LDCs v delším období, a to v letech 1995 a 2004:

Graf 3 - s truktura e xportu LDCs v le te ch 1995 a 2004

0 10 20 30 40 50

textil os tatní výrobky polohotové výrobky s uroviny potraviny oblečení paliva

2004 1995

Zdroj: WTO: International Trade Statistics 2003 a 2006. Ženeva 2003 a 2006. Dostupné z WWW:

http://www.wto.org/english/res_e/statis_e/its2006_e/charts_e/chart_iii20.xls a

http://www.wto.org/english/res_e/statis_e/its2003_e/charts_e/chart_iii20.xls; vlastní zpracování

19 Zdroj: WTO: Market access issues related to products of export interest originating from least-developed countries. 2006.

20 Zdroj: WTO: International Trade Statistics 2006. Ženeva 2006. Dostupné z WWW:

http://www.wto.org/english/res_e/statis_e/statis_e.htm

Jak je z grafu patrné, paliva, která se v roce 1995 musela dělit o první místo s potravinami, v roce 2004 již mají před druhou položkou - ostatními výrobky - skoro dvojnásobný náskok, a potraviny, jejichž podíl se snížil o více než polovinu, se naopak propadly až na čtvrté místo. Na druhém místě se drží položka „ostatní", jejíž podíl je stabilní okolo 21 %. Podíl oblečení na exportu LDCs se ve sledovaném období přibližně o polovinu zvýšil. Podíl surovin, polohotových výrobků i textilu se snížil, přičemž u surovin to bylo přibližně o polovinu, u polohotových výrobků ještě výrazně více.²¹

Je nutné poznamenat, že se jedná o podíly na celkové hodnotě exportu, a nikoliv na celkovém fyzickém objemu, takže tyto změny byly samozřejmě ovlivněny změnou cen, zejména zvyšujícími se cenami paliv. Vidíme tedy, že stále více hodnoty vývozu je tvořeno vývozem paliv, z čehož ale, jak jsem již řekla, těží jen menšina LDCs. Jako pozitivní bych hodnotila nárůst podílu vývozu oblečení, které představuje zboží s vyšší přidanou hodnotou, a naopak jako negativní shledávám pokles podílu polohotových výrobků.

Při pohledu na strukturu vývozu LDCs do rozvinutých tržních ekonomik a strukturu exportu LDCs do jiných rozvojových zemí jsou patrné některé rozdíly. Do rozvojových zemí vyváží LDCs zejména produkty s nízkou přidanou hodnotou – potraviny, nerostné suroviny a ropa představovaly v roce 2004 skoro 85 % vývozu LDCs do rozvojových zemí, avšak jen kolem 50 % vývozu do rozvinutých tržních ekonomik.²² Stejně tak zemědělské produkty představují větší podíl na vývozu LDCs do rozvojových než do rozvinutých zemí. Naopak u oblečení je mnohem větší podíl na vývozu do rozvinutých ekonomik než do rozvojových zemí.

Obrátíme-li svou pozornost na oblast služeb, uvidíme, že zde LDCs ještě více pokulhávají, neboť na světovém obchodu službami se v roce 2003 podílely jen 0,4 %, přičemž 70 % představovala doprava a turismus.²³ Doprava i turismus svůj podíl na celkovém vývozu komerčních služeb zvyšují – v roce 2004 doprava představovala 21 % exportu služeb a oproti roku 2000 tak zvýšila svůj podíl o 1 procentní bod. Turismus zvýšil svůj podíl v tomto období o 4 procentní body - z 47 % na 51 %. ²⁴

Mezi 5 hlavních dovozních partnerů LDCs patří EU (20,3 % dovozů LDCs), Čína (12,9 %), Korea (5,4 %), USA (5,4 %) a Indie (5,4 %).

21 Zdroj: WTO: International Trade Statistics 2003 a 2006. Ženeva 2003 a 2006. Dostupné z WWW:

http://www.wto.org/english/res_e/statis_e/its2006_e/charts_e/chart_iii20.xls a http://www.wto.org/english/res_e/statis_e/its2003_e/charts_e/chart_iii20.xls

22 Zdroj: WTO: Market access issues related to products of export interest originating from least-developed countries. 2006.

23 Zdroj: Tamtéž.

24 Zdroj: WTO: International Trade Statistics 2006. Ženeva 2006. Dostupné z WWW:

http://www.wto.org/english/res_e/statis_e/statis_e.htm

Naopak nejvíce svých vývozů směřují LDCs do USA (24,2 %), EU (20,8 %), Číny (20,3 %), Japonska (5,2 %) a Thajska (5,0 %).

Vezmeme-li v úvahu celkový vzájemný obchod, tak nejvýznamnějším obchodním partnerem LDCs je EU, která se podílí 20,6 % na obchodu LDCs, na druhém místě je Čína s 16,2 %, následuje USA (13,7 %), Thajsko (4,6 %) a Indie (4,5 %).²⁵ S Evropskou Unií, Čínou a USA tedy LDCs v roce 2004 realizovaly 1/2 svého obchodu.

Jak ukazuje následující graf, obchodní bilance LDCs se nacházela dlouhodobě (až do roku 2004) hluboko v záporných číslech. To tedy znamená, že LDCs mnohem více zboží dovážely, než byly schopné vyvézt. V roce 2005 se situace pro LDCs zlepšila a schodek jejich obchodní bilance již nebyl tak vysoký a v roce 2006 export LDCs převýšil jejich import a jejich obchodní bilance se tedy dostala dokonce do kladných čísel. Od roku 1948 je to teprve počtvrté, co je jejich obchodní bilance kladná (byla též v letech 1951, 1969 a 1970).

-8574 -6530

-5224

-9422 -7252

-10360-10162 -13083

-10412 -1595

5870

-14000 -12000 -10000 -8000 -6000 -4000 -2000 0 2000 4000 6000

Graf 4 - obchodní bilance LDCs

1980 1985 1990 1995 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006

Zdroj: UNCTAD: UNCTAD Handbook of statistics 2006-2007, New York a Ženeva 2007.

Dostupné z WWW: http://stats.unctad.org/Handbook/ReportFolders/ReportFolders.aspx; vlastní zpracování

S cílem lepšího zapojení LDCs do mezinárodního obchodu vytvářejí vyspělé země schémata pro preferenční přístup LDCs na jejich trhy.

25 Zdroj: http://trade.ec.europa.eu/doclib/docs/2006/september/tradoc_113484.pdf

2.2. Preferen č ní p ř ístup LDCs na trh vysp ě lých zemí

2.2.1. Všeobecný systém preferencí

Ve slovníku OECD statistických termínů²⁶ je Všeobecný systém preferencí (GSP

= Generalized System of Preferences) definován jako: „autonomní politika specifická pro jednotlivé země, která povoluje celní snížení nebo třeba bezcelní přístup určitých dovozů z označené rozvojové země.“

GSP byl přijat jako součást Všeobecné dohody o clech a obchodu (GATT = General Agreement on Tarriffs and Trade) v roce 1968 a vztahuje se na široké množství rozvojových zemí. Preference poskytnuté v rámci GSP jsou jednostranné, nejsou smluvně závazné a mohou být tedy vyspělými zeměmi kdykoliv změněny či odvolány.

Tento fakt je pro rozvojové země nepříjemný, neboť je pro ně zdrojem určité nejistoty, která odrazuje potenciální zahraniční investory.

V rezoluci 21 (ii), kterou UNCTAD přijal na 2. konferenci v New Delhi v roce 1968, se uvádí, že „Cílem všeobecného nerecipročního nediskriminačního systému preferencí ve prospěch rozvojových zemí, zahrnujícího speciální opatření ve prospěch těch nejméně rozvinutých, by mělo být :

a) zvýšit jejich exportní příjmy b) podporovat jejich industrializaci c) urychlit jejich ekonomický růst“²⁷

V rámci Všeobecného systému preferencí se na vybrané produkty pocházející z rozvojových zemí vztahuje snížené či nulové clo, čímž se má podpořit zvýšení exportů hotových výrobků a polotovarů z rozvojových zemí. Nižší, případně nulové clo uvalené na vybrané produkty zvýší jejich konkurenceschopnost na trhu vyspělé země, neboť nebude zvyšovat tolik jejich cenu. V případě LDCs se jedná o větší množství zahrnutých produktů a snížení celního zatížení je citelnější.

Při hodnocení jednotlivých schémat bývají používány tři ukazatele – míra pokrytí (product coverage), míra využití (utilization rate) a míra užitku (utility rate). Míra pokrytí je poměr mezi dovozy zahrnutými do GSP a celkovým dovozem podléhajícím clu

26 Dostupné z WWW: http://stats.oecd.org/glossary/detail.asp?ID=1102

27 Zdroj: UNCTAD. Dostupné z WWW: http://www.unctad.org/Templates/Page.asp?intItemID=2309&lang=1

z daných zemí. Čím vyšší je míra pokrytí, tím pro zvýhodněné země lépe, avšak záleží při tom samozřejmě také na struktuře dovozů z daných zemí. Pokud bude převážnou většinu exportu země tvořit komodita, která není zahrnuta v systému GSP, tak přestože je třeba míra pokrytí vysoká, dané zemi to příliš nepomůže.

Míra využití nám říká, jaké procento dovozů, které jsou pokryty projektem GSP, preference skutečně obdrželo (tedy jak bylo schéma GSP zeměmi využito).

Míra užitku je poměr mezi importy, které obdržely preference v rámci GSP, a všemi importy podléhajícími clu z daných zemí a říká nám tedy, jaký užitek vlastně preferenční schéma zemím skutečně přineslo.

Nyní se blíže podíváme na systémy preferencí, které nejméně rozvinutým zemím nabízejí jejich nejvýznamnější vyspělí partneři, tedy USA a Evropská unie. Zatímco EU má již svůj systém preferencí pro všechny LDCs stejný, USA rozlišují mezi subsaharskými africkými LDCs, na které se vztahuje Zákon o africkém růstu a příležitostech (AGOA = African Growth and Opportunity Act), a ostatními LDCs, pro které platí GSP.

2.2.2. Systém preferencí USA

USA zavedlo Všeobecný systém preferencí již v roce 1976. Poskytuje bezcelní přístup na americký trh všem výrobkům, které jsou do projektu začleněny (dnes je to 3 400) a pocházejí z určených zemí (celkem 134, z toho 42 je LDCs²⁸). Před dvanácti lety, tedy v roce 1996, došlo k jeho významnému vylepšení, neboť bylo přidáno 1450 nových výrobků pocházejících z LDCs, které jsou osvobozeny od cla.²⁹ Další výhodou LDCs oproti jiným rozvojovým zemím je, že se na ně nevztahují limity týkající se objemu bezcelního vývozu do USA. GSP program je periodicky aktualizován, naposledy k jeho změně došlo v roce 2006.

Mezi produkty zahrnuté do US GSP patří hotové i polohotové výrobky, vybrané zemědělské, rybářské a primární průmyslové výrobky. Seznam produktů a zemí, na které se GSP vztahuje, je každým rokem revidován. Některé výrobky jsou ze seznamu zcela vyloučeny – například textilie, hodinky, obuv, pracovní rukavice. GSP se také nevztahuje

28 Afghánistán, Angola, Bangladéš, Benin, Bhútán, Burkina Faso, Burundi, Kambodža, Středoafrická Republika, Čad, Komory, Kongo, Džibutsko, Rovníková Guinea, Etiopie, Gambie, Guinea, Guinea-Bissau, Haiti, Kiribati, Lesotho, Libérie, Madagaskar, Malawi, Mali, Mauretánie, Mozambik, Nepál, Niger, Rwanda, Samoa, Svatý Tomáš a Princův ostrov, Sierra Leone, Somálsko, Tanzánie, Togo, Tuvalu, Uganda, Vanuatu, Jemen, Zambie, Východní Timor

29 Zdroj:THE OFFICE OF THE UNITED STATES TRADE REPRESENTATIVE: Summaries of the GSP Programme. Dostupné z WWW: http://www.ustr.gov/assets/Trade_Development/Preference_Programs/GSP/asset_upload_file406_10685.pdf

na zboží, které je označeno jako dovozně citlivé, což se týká například oceli, skla a elektronického zařízení.

Avšak to, že se na zemi i daný výrobek vztahuje GSP, ještě neznamená, že daná země může tento výrobek automaticky vyvážet do USA bezcelně. Musí být k tomu splněno několik podmínek³⁰:

1) americké dovozy daného výrobku z dané země v předešlém roce nepřekročily 50 % hodnoty amerického dovozu tohoto výrobku či určitou dolarovou hranici (ta se každoročně zvyšuje o 5 miliónů USD, v roce 2007 dosáhla hodnoty 130 mil. USD);

v tomto bodě jsou LDCs zvýhodněny oproti jiným rozvojovým zemím, neboť se na ně tyto limity automaticky nevztahují.

2) hodnota materiálů vyrobených ve zvýhodněné zemi a přímé náklady na zpracování musí dohromady tvořit minimálně 35 % hodnoty výrobku v okamžiku vstupu do USA

3) musí být předložena kompletní průvodní dokumentace včetně potvrzení o původu

4) výrobek musí být dovezen ze zvýhodněné země přímo do USA (bez vstupu do celního území jiné země)

5) země nepřekročila ohledně daného výrobku svůj statut rozvojové země („Na základě volné úvahy týkající se jednotlivých výrobků se může přijmout rozhodnutí o vyloučení zvýhodněných zemí ze seznamu Všeobecného systému preferencí na základě 1. celkového stupně rozvoje země, 2. konkurenční schopnosti konkrétního výrobku, 3. uplatňovaných praktik země v záležitostech týkajících se obchodu, investic a práv pracujících a 4. celkových ekonomických zájmů Spojených Států včetně účinku, který by trvající poskytování Všeobecného systému preferencí mohlo mít na příslušné americké výrobce, pracující a spotřebitele.“³¹)

30 Zdroj: THE OFFICE OF THE UNITED STATES TRADE REPRESENTATIVE: U. S. Generalized System of Preferences.

Guidebook. Washington, D. C. 2008 Dostupné z WWW:

http://www.ustr.gov/assets/Trade_Development/Preference_Programs/GSP/asset_upload_file666_8359.pdf

31 Zdroj: EHRENHAFT, PETER D.: Průvodce pro českého a slovenského podnikatele právem Spojených Států Amerických.

Československá obchodní a průmyslová komora, Praha 1991. ISBN 80-7003-158-1

Jako „super GSP“ bývá označována AGOA, neboť k produktům, které mohou země bezcelně dovážet do USA v rámci GSP, přidává 1835 dalších výrobků. Podepsána prezidentem USA byla 18. 5. 2000 jako součást Zákona o obchodu a rozvoji (TDA = Trade and Development Act) a týká se subsaharských afrických zemí (patřících i nepatřících mezi LDCs). Značný rozdíl oproti US GSP spočívá v tom, že AGOA poskytuje volný přístup na americký trh určitých textilních a oděvních produktů, zatímco z amerického GSP byly tyto výrobky již od počátku vyřazeny. Pro bezcelní přístup textilních a oděvních výrobků musí země splňovat určité požadavky, mezi které patří např. efektivní vízový systém, zákony a předpisy k prevenci nezákonné přepravy zboží, dodržování přísných celních pravidel a prokázání původu zboží.

Všechny země, na které se AGOA vztahuje, mohou do USA bezcelně dovážet všechny produkty zařazené do GSP programu včetně těch, které doposud mohly s nulovým clem dovážet jen LDCs. A co víc, AGOA se vztahuje i na výrobky, které byly vyřazeny z GSP dokonce i pro LDCs – jedná se například o hodinky, elektronické výrobky, produkty z ocele, obuv, kabelky, zavazadla, pracovní rukavice, hotové i polohotové výrobky ze skla. AGOA také eliminuje dovozní limity. Subsaharské země, které nemají statut LDCs, se tak dostávají do podobně zvýhodněné situace jako LDCs.

K 20. 7. 2007, kdy byla k těmto zemím přidána i Mauretánie, se AGOA vztahovala na 39³² zemí, z nichž 27 patřilo mezi LDCs. Avšak jen 26³³ zemí AGOA se kvalifikovalo pro bezcelní přístup svých textilních a oděvních výrobků na americký trh, z nichž 17 patřilo mezi LDCs. Zhruba 1/3 zemí AGOA těchto výhod tedy nedosáhla, neboť nebyly schopny splnit již výše uvedené požadavky.

Mezi hlavní položky, které byly v roce 2006 dováženy do USA v rámci AGOA a GSP, patří energetické produkty, textil a oděvy, kovy a minerály, dopravní zařízení a zemědělské produkty.

Hodnota energetických produktů dovezených v roce 2006 do USA v rámci obou preferenčních dohod byla 41 081 606 000 USD, z čehož pouze 8 450 722 000 bylo importováno v rámci GSP. Velký rozdíl je též zaznamenán u textilu a oděvů, u kterých

32 Angola, Benin, Botswana, Burkina Faso, Burundi, Kamerun, Kapverdy, Čad, Kongo, Konžská demokratická republika, Džibutsko, Etiopie, Gabon, Gambie, Ghana, Guinea, Guinea-Bissau, Keňa, Lesotho, Libérie, Madagaskar, Malawi, Mali, Mauretánie, Mauricius, Mozambik, Namibie, Niger, Nigérie, Rwanda, Svatý Tomáš a Princův ostrov, Senegal, Seychely, Sierra Leone, JAR, Svazijsko, Tanzánie,Uganda, Zambie – tučně zvýrazněny tehdejší LDCs

33 Benin, Botswana, Burkina Faso, Kamerun, Kapverdy, Čad, Etiopie, Ghana, Keňa, Lesotho, Madagaskar, Malawi, Mali, Mauricius, Mozambik, Namibie, Niger, Nigérie, Rwanda, Senegal, Sierra Leone, JAR, Svazijsko, Tanzánie,Uganda, Zambie – tučně zvýrazněny tehdejší LDCs

byla hodnota importu pod GSP 5 100 000 USD, zatímco když k tomuto číslu přičteme i hodnotu dovozů pod AGOA, dostaneme se na 1 261 128 000 USD.³⁴

Rozdíly jsou patrné i u dopravních zařízení (AGOA+GSP: 495 315 000 USD, pouze GSP: 140 584 000 USD) a zemědělských produktů (AGOA+GSP: 360 803 000 USD, pouze GSP: 174 141 000 USD).

Naopak u kovů a minerálů je rozdíl poměrně malý (AGOA+GSP: 596 337 000 USD, pouze GSP: 536 586 000 USD)³⁵ stejně jako u lesních produktů, chemikálií, strojů a elektronických produktů.

Následující tabulka ukazuje, jaké procento importů daného sektoru do USA tvořily importy v rámci AGOA i GSP a jen v rámci GSP.

Tabulka 2 - Importy USA v rámci AGOA a GSP

Skupina importovaných produktů AGOA + GSP 2006 v % Pouze GSP 2006 v %

Zemědělské výrobky 28,07 13,55

Lesní produkty 8,7 9,42

Chemikálie 36,59 40,83

Energetické produkty 85,92 17,67

Textil a oděvy 94,19 0,38

Obuv 57,39 0

Kovy a minerály 10 9

Stroje 8,85 8,78

Dopravní zařízení 84,17 23,89

Elektronické výrobky 19,29 19,3

Ostatní produkty 52,91 53,27

CELKEM 75,29 16,65

Zdroj: USITC. Dostupné z WWW: http://reportweb.usitc.gov/africa/gsp_agoa_by_sector.jsp

Z tabulky je zřetelný pozitivní přínos AGOA zejména v oblasti textilu a oděvů, energetických produktů a dopravních zařízení, kde procento importů v rámci GSP je nízké, avšak po zahrnutí AGOA jsou čísla velmi vysoká. V případě obuvi stouplo

34 Zdroj: http://reportweb.usitc.gov/africa/gsp_agoa_by_sector.jsp

35 Zdroj: http://reportweb.usitc.gov/africa/gsp_agoa_by_sector.jsp

procento z nuly (neboť obuv není zahrnuta v GSP) na 57,39. Dvojnásobné procento oproti GSP je dosaženo u zemědělských produktů. U zbylých položek je rozdíl velmi malý. Vzhledem k exportní struktuře LDCs jsou však právě tyto podstatné rozdíly pro LDCs důležité a při srovnání procenta celkových dovozů pod AGOA i GSP (75,29 %) a procenta celkových dovozů pouze pod GSP (16,65 %) je vidět, jaký rozdílný přínos představuje pro LDCs využití GSP a AGOA. Avšak čísla, která jsem nyní uvedla, se týkají celkových amerických dovozů ze všech zemí AGOA a skrývají tak velké rozdíly, které jsou mezi jednotlivými zeměmi. Podíváme-li se na jednotlivé země blíže, vidíme, že z 87,6 % se na hodnotě importů v rámci AGOA a GSP podílely pouze 4 země – Nigérie, Angola, Jihoafrická Republika a Čad. Vývoz Nigérie přitom představoval více než jednu polovinu.

Graf 5 - podíl ze mí na ce lkové m e xportu zboží do USA v rámci AGOA a GSP v roce 2006

58,37%

25,56%

4,03%

3,84%

12,40%

Nigérie Angola JAR Čad ostatní

Zdroj: http://www.agoa.info/index.php?view=trade_stats&story=agoa_trade; vlastní zpracování

Pokud se zaměříme na údaje, kolik procent celkového exportu zemí bylo realizováno v rámci AGOA a GSP, tedy, jaká byla míra užitku pro jednotlivé země, zjistíme, že vysoký přínos z AGOA a GSP měly Angola, Gabon, Svazijsko, Lesotho a Nigérie, které dosáhly míry užitku více jak 90 %, dále Čad a Madagaskar, jejichž míra užitku byla nad 80 %. Poměrně příznivých hodnot (nad 66 %) dosáhly též Malawi, Mozambik, Mauricius, Kamerun a Senegal. Pro zbylých 27 zemí byl užitek nízký.

Dokonce ani 1 % nedosáhly Svatý Tomáš a Princův ostrov, Mauretánie, Guinea, Sierra

Leone, Niger, Libérie, Džibutsko, Guinea Bissau a Burundi.³⁶ Je tedy vidět, že ačkoliv celková čísla jsou jistě pozitivní, skutečný přínos AGOA a GSP znamenají jen pro některé země.

2.2.3. Systém preferencí Evropské Unie

Všeobecný systém preferencí vytvořila Evropská unie v roce 1971.

V roce 2001 zlepšila EU podmínky všem LDCs (kromě Myanmaru, kterému nebyly preference poskytnuty z důvodu porušování lidských práv) pro vstup na její trh, když 26. února schválila v rámci svého Všeobecného systému preferencí zvláštní program Cokoliv vyjma zbraní (EBA = Everything But Arms). Jak již název napovídá, jedná se o program, který umožňuje dovážet do EU veškeré zboží kromě zbraní a munice pocházející z nejméně rozvinutých zemí bez cla a bez kvantitativních omezení. Platnost programu je časově neomezena.

Dočasnou výjimkou jsou čerstvé banány, cukr a rýže, na které bylo stanoveno přechodné období, během kterého budou cla postupně snižována. V dokumentu UNCTAD nazvaném Trade preferences for LDCs: An early assessment of benefits and possible improvements³⁷ lze nalézt následující informace o přechodných obdobích týkajících se těchto výrobků. Cla vztahující se na čerstvé banány byla odstraněna v období mezi 1. lednem 2002 a 1. lednem 2006, a to tak, že každý rok bylo clo sníženo o 20 %. Od 1. 1. 2006 jsou tedy již banány dováženy do EU z LDCs bezcelně.

Celní zatížení rýže bude postupně odstraněno v průběhu tří let - mezi 1. zářím 2006 a 1. zářím 2009. Během přechodného období však bude moci být rýže v rámci stanovené dovozní kvóty importována bezcelně. Tyto dovozní kvóty se budou každým rokem zvyšovat o 15 %.

Liberalizace obchodu s cukrem proběhne mezi 1. červencem 2006 a 1. červencem 2009. Opět zde bude možnost dovážet cukr bezcelně v rámci dovozní kvóty, která se stejně jako u rýže bude každoročně zvyšovat o 15 %. Dovozní limity týkající se rýže a cukru v letech 2001 až 2009 zobrazuje následující tabulka.

36Zdroj: http://www.agoa.info/index.php?view=trade_stats&story=agoa_trade

37 Dostupné z: http://www.unctad.org/en/docs/itcdtsb20038_en.pdf

Tabulka 3 - dovozní kvóty pro rýži a cukr z LDCs

Zdroj: UNCTAD: Trade preferences for LDCs: An early assessment of benefits and possible improvements. New York a Ženeva 2003. Dostupné z WWW:

http://www.unctad.org/en/docs/itcdtsb20038_en.pdf

Před tím, než EU přijala EBA, nebylo postavení všech LDCs co se týče obchodních vztahů s EU rovnocenné, ale ve výhodě byly LDCs patřící mezi země Afriky, Karibiku a Pacifiku (země ACP; v současnosti jich je 79, z čehož 40 patří mezi LDCs³⁸). S nimi EU uzavírala postupně od roku 1975 první, druhou, třetí a čtvrtou Dohodu z Lomé, na jejichž základě jim EU poskytovala nereciproční preference. Tyto dohody jim tedy poskytovaly výhodnější podmínky, a to zejména v zemědělském sektoru. V roce 2000 na ně navázala Dohoda z Cotonou, která však znamená zásadní změnu, neboť předpokládá změnu nerecipročního obchodního režimu na reciproční. Do roku 2008 měly být uzavřeny Dohody o ekonomickém partnerství EPAs (= Economic Partnership Agreements). V současné době probíhají jednání o obsahu EPAs, přičemž nejednají jednotlivé země ACP s EU samostatně, ale EU jedná se šesti regionálními uskupeními. Již v roce 2007 však bylo jasné, že se zcela určitě tento termín nepodaří dodržet u všech, což se také potvrdilo.

Po přijetí EBA jsou tedy již podmínky pro všechny LDCs stejné, ať patří mezi ACP či ne. Země ACP byly dále ve výhodě jen v tom smyslu, že si mohly vybrat, zda produkty dovezou do EU pod EBA či pod Dohodou z Cotonou. Avšak po přechodu na

38 Angola, Antigua a Barbuda, Bahamy, Barbados, Belize, Benin, Botswana, Burkina Faso, Burundi, Cookovy ostrovy, Kamerun, Kapverdy, Středoafrická republika, Čad, Komory, Kongo,Konžská Demokratická Republika, Pobřeží Slonoviny, Džibutsko, Dominica, Dominikánská Republika, Rovníková Guinea, Eritrea, Etiopie, Fidži, Gabon, Gambie, Ghana, Grenada, Guinea, Guinea-Bissau, Guyana, Haiti, Jamajka, Keňa,Kiribati, Kuba, Lesotho, Libérie, Madagaskar, Malawi, Mali, Mauretánie, Mauricius, Maršalovy ostrovy, Mikronésie, Mozambik, Namibie, Nauru, Niger, Nigérie, Niue, Palau, Papua Nová Guinea, Rwanda, Samoa, Svatý Tomáš a Princův ostrov, Senegal, Seychely, Sierra Leone,Šalamounovy ostrovy, Somálsko, JAR, Svatý Kryštof a Nevis, Svatá Lucie, Svatý Vincenc a Grenadiny, Súdán, Surinam, Svazijsko, Tanzánie, Togo, Tonga, Trinidad a Tobago, Tuvalu, Uganda, Vanuatu, Východní Timor, Zambie, Zimbabwe – tučně zvýrazněny LDCs