VYSOKÁ ŠKOLA BÁŇSKÁ -
TECHNICKÁ UNIVERZITA OSTRAVA
Hornicko-geologická fakulta
Institut geoinformatiky
ANALÝZA VÝVOJE PRŮMYSLU NA ÚZEMÍ MĚSTA OSTRAVY
Bakalářská práce
Autor: Tereza Havlíčková
Vedoucí bakalářské práce: Ing. Michal Kačmařík, Ph.D.
Ostrava 2016
ANOTACE
Cílem této práce je analyzovat a vyhodnotit časoprostorový vývoj těžkého průmyslu na území města Ostravy. V práci je popsáno, jak byla prostorová data získána a zpracována. Vývoj těžkého průmyslu je znázorněn na mapových výstupech, v grafech a v animacích. Část práce je zaměřena také na dva velké průmyslové objekty v Ostravě, tj.
ArcelorMittal Ostrava a.s. a Vítkovice Machinary Group, a na vývoj počtu obyvatel v jednotlivých bývalých obcích na území dnešního města Ostravy. Výsledek této práce podává celkový pohled na vývoj těžkého průmyslu ve městě Ostrava a s tím i spojený vývoj města samotného.
ANNOTATION
The goal of the bachelor thesis is to analyze a development of heavy industry in the Ostrava city. The description of spatial and other data acquisition and processing is given.
Development of heavy industry is shown on created maps, graphs and in animations. Part of the thesis is focused on two important industrial companies which are ArcelorMittal Ostrava a.s. and Vítkovice Machinary Group and also on a development of the city population. Results of the work give a full overview of the development of heavy industry in the city of Ostrava and development of the city itself.
KLÍČOVÁ SLOVA
Těžký průmysl, vítkovické železárny, ArcelorMittal Ostrava a.s., historie, vývoj, obyvatelstvo
KEYWORDS
Heavy industry, vítkovické železárny, ArcelorMittal Ostrava a.s., history, development, population
PODĚKOVÁNÍ
Ráda bych poděkovala vedoucímu mé práce panu Ing. Michalu Kačmaříkovi, Ph. D.
za odborné vedení, jeho cenné rady a připomínky, které mi pomohly tuto bakalářskou práci zpracovat.
Obsah
1 ÚVOD ... 1
2 HISTORICKÝ VÝVOJ MĚSTA ... 2
2.1 Vznik a první počátky města ... 2
2.2 Průmyslový rozmach města ... 3
3 LITERATURA ... 7
4 POUŽITÉ TECHNIKY ZPRACOVÁNÍ A VIZUALIZACE PROSTOROVÝCH DAT, SOFTWARE ... 9
4.1 Použité postupy práce ... 9
4.1.1 Georeferencování ... 9
4.1.2 Vektorizace ... 11
4.1.3 Geodatabáze ... 11
4.1.4 Použité metody vizualizace prostorový dat ... 12
4.2 Použitý software ... 15
4.2.1 ArcGIS ... 15
4.2.2 Windows Movie Maker ... 16
5 TVORBA GEODATABÁZE ... 17
5.1 Návrh ... 17
5.2 Vytvoření geodatabáze ... 18
6 DŮLNÍ DÍLA A KOKSOVNY ... 19
6.1 Pořízení prostorových dat ... 19
6.2 Zpracování prostorových dat ... 19
6.2.1 Umístění v geodatabázi ... 19
6.3.1 Mapy ... 20
6.3.2 Animace ... 21
6.3.3 Graf ... 22
7 CHEMICKÝ A ENERGETICKÝ PRŮMYSL ... 23
7.1 Pořízení prostorových dat ... 23
7.2 Zpracování prostorových dat ... 23
7.2.1 Umístění v geodatabázi ... 23
7.2.2 Lokalizace podniků chemického a energetického průmyslu ... 23
7.3 Časoprostorový vývoj ... 24
7.3.1 Mapy ... 25
7.3.2 Grafy ... 28
8 HUTNICTVÍ A STROJÍRENSTVÍ ... 30
8.1 Pořízení prostorových dat ... 30
8.2 Zpracování prostorových dat ... 30
8.3 Časoprostorový vývoj ... 31
8.3.1 Mapy ... 31
8.3.2 Graf ... 34
9 VÍTKOVICE MACHINARY GROUP ... 35
9.1 Pořízení prostorových dat ... 35
9.2 Zpracování prostorových dat ... 35
9.3 Časoprostorový vývoj ... 36
9.3.1 Mapy ... 36
9.3.2 Animace ... 38
9.3.3 Graf ... 39
9.4 Dolní oblast Vítkovice ... 39
10 ARCELORMITTAL OSTRAVA A.S. ... 41
10.1 Pořízení a zpracování prostorových dat ... 41
10.2 Časoprostorový vývoj ... 41
11 VÝVOJ OBYVATEL NA ÚZEMÍ MĚSTA ... 43
11.1 Pořízení a zpracování prostorových dat ... 43
11.2 Historický vývoj obyvatel ... 43
11.2.1 Mapy ... 43
11.2.2 Animace ... 44
11.2.3 Graf ... 46
12 SOUČASNÝ STAV ... 47
13 ZÁVĚR ... 49 SEZNAM LITERATURY
SEZNAM INTERNETOVÝCH ZDROJŮ ARCHIVNÍ ZDROJE
SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK SEZNAM OBRÁZKŮ
SEZNAM TABULEK SEZNAM PŘÍLOH
1 ÚVOD
Rozvoj těžkého průmyslu na Ostravsku byl započat nálezem uhlí. Díky němu mohly v Ostravě vznikat nové podniky těžkého průmyslu. Byly to právě Vítkovické železárny, které odstartovaly prudký růst města. Rostoucí průmysl zapříčinil příliv nového obyvatelstva a rozvoj města směrem k dnešní podobě. Tato bakalářská práce pojednává především o určení časoprostorového rozložení podniků těžkého průmyslu od počátku těžby uhlí v Ostravě až po současnost s využitím nástrojů geoinformatiky. Ve větším detailu je zaměřena na vývoj dvou nejvýznamnějších průmyslových objektů v Ostravě a na historický vývoj počtu obyvatel.
Toto téma jsem si zvolila zejména proto, že jsem se v Ostravě narodila a vyrůstala.
Zajímalo mne, proč je vlastně Ostrava tak významným průmyslovým městem a proč se jí říká „Ocelové město“. Mým cílem bylo získat potřebná data a z nich vytvořit vhodné výstupy, které by poskytly kompletní přehled o rozložení všech podniků těžkého průmyslu v prostoru a čase. Zajímavé na celé práci bylo procházení historických dokumentů a map a sledování souvislostí mezi vývojem různých odvětví průmyslu a celkovým dopadem průmyslu na město.
Práce se zabývá stručným popisem vývoje samotného města a to již od vlastního založení. Dále je práce věnována popisu použitých postupů zpracování a softwaru.
Následně je popsáno, z jakých zdrojů byla pořízena prostorová data, která by umožnila vyhodnotit časoprostorový vývoj těžkého průmyslu pro jednotlivé typy průmyslu. Dále se zabývá vyhodnocením časoprostorového vývoje těžkého průmyslu, opět pro jednotlivé typy průmyslu, a zvlášť se zaměřuje na vývoj dvou nejvýznamnějších podniků, tj.
Vítkovice Machinary Group a ArcelorMittal Ostrava a.s. Práce se také věnuje prostorovému rozložení současných podniků těžkého průmyslu v Ostravě. Závěr práce se věnuje snaze dát do vztahu historický vývoj počtu obyvatel k vývoji samotného těžkého průmyslu.
2 HISTORICKÝ VÝVOJ MĚSTA 2.1 Vznik a první počátky města
Již roku 1229 se poblíž východního břehu Ostravice, nedaleko od jejího ústí do Odry, rozléhala osada, která se podle Ostravice nazývala. Přibližně kolem poloviny 13. století byl postaven první moravsko-ostravský kostel sv. Václava, nyní je nejstarší městskou stavební památkou. Olomoucký biskup Bruno se podílel na intenzivnějším osídlení tohoto území a tak se vytvářely předpoklady pro ustavení města. Zakládací listina města byla vydána před rokem 1279. (Bakala, 1993)
Tehdejší Ostrava představovala, z hlediska národního, navenek německé sídliště.
Avšak do města přicházeli čeští přistěhovalci ve stále větších počtech, kteří postupně měnili národnostní ráz obce. (Bakala, 1993) Husitské období přečkala Ostrava bez větších pohrom, Ostravané se válečných akcí nijak aktivně nezúčastnili. (Dlouhý, 2013)
V polovině 16. století zaujímalo důležité místo v řemeslné výrobě především soukenictví, tkalcovství a krejčovství. Velký zisk pro Ostravu přinášely také městské rybníky. V květnu roku 1556 vypukl v Ostravě velký požár, který se rozšířil na celé náměstí, a v nově vystavěné radnici shořely městské písemnosti. Poškozen byl i kostel.
Během deseti let se podařilo město uvést zpět do původního stavu. Ostrava opět rozkvétala, k čemuž přispěla i nová obchodní cesta, která městem procházela. (Bakala, 1993)
Během třicetileté války patřila Ostrava k nejvíce postiženým moravským městům.
Roku 1626 vpadlo do města dánské vojsko. Po ukončení dánského tažení nastal pro město relativní třináctiletý klid, avšak roku 1642 se v Polské Ostravě trvale usadila švédská armáda a následně obsadila i Moravskou Ostravu. Švédové opustili definitivně celou Moravu až v roce 1650. (Dlouhý, 2013)
Hospodaření města se pomalu vzpamatovávalo a roku 1661 byly potvrzeny cechovní artikule. Ostrava opět získala městské rybníky a mezi důležité podniky patřily i městské mlýny, pivovar a valcha. (Dlouhý, 2013)
Při nárůstu počtu obyvatel nebylo k dispozici dostatečné množství pitné vody, studny byly znečišťovány močůvkou z otevřených žump a hromady hnoje bývaly běžné i na ulicích kolem domů. Proto bylo město sužováno epidemiemi nakažlivých chorob a až roku 1799 byla v Ostravě otevřena první lékárna. (Dlouhý, 2013)
2.2 Průmyslový rozmach města
Podle pověstí učinil první nález uhlí kovář Keltička, který lámal uhlí pro svou vlastní potřebu. Již roku 1753 žádal přerovský krajský hejtman Václav Kořenský o udělení práva ke kutání uhlí, jeho ložisko však nebylo ještě přesně lokalizováno. Další nález byl učiněn klimkovickým mlynářem Janem Augustinem roku 1763 v údolí Burňa v Polské Ostravě a následně byl další nález ohlášen v roce 1780 na petřkovickém Landeku. (Dlouhý, 2013) Teprve v roce 1787 zahájil hrabě Wilczek soustavnou těžbu uhlí v údolí Burňa ve Slezské Ostravě. K těžbě se využívalo mělkých štol a k jejich odvětrávání mělkých šachtic. Až později se přistoupilo k hlubinnému dolování uhlí. (Bakala, 1993)
Roku 1829 na pozemcích vesnice Vítkovice začala výstavba Rudolfovy hutě a o rok později zde byla zapálena první vysoká pec. Černé uhlí se stalo žádanou surovinou, důlní podnikání a hutnictví spolu s koksárenstvím, strojírenskou výrobou, chemickým průmyslem a stavebnictvím se nyní začalo prudce rozvíjet. (Dlouhý, 2013)
Potřeba vývozu zboží a získávání nových pracovních sil byla kvůli špatné komunikační infrastruktuře značně obtížná, což bylo vyřešeno až v roce 1847, kdy byla Ostrava připojena na Severní dráhu Ferdinandovu. (Dlouhý, 2013)
Vznik nových pracovních příležitostí lákal do města nové a nové obyvatele, z Ostravy se tak stalo ze dne na den lidnaté město.
Zatímco v roce 1829 žilo v dnešní Moravské Ostravě pouze 1752 obyvatel, v roce 1849 to bylo již 2831 obyvatel a roku 1880 až 13 448 obyvatel. Prudký nárůst obyvatel s sebou nesl i spoustu problémů jako bylo zásobování pitnou vodou a kanalizace, čistota a zdravotní poměry ve městě, bezpečnost, nedostatek škol atd. Splašky tekly po ulicích podobně jako ve středověku. Stavba nemocnice byla započata až v roce 1846 a teprve v roce 1870 se ve městě postavila plynárna a mohlo se začít s veřejným osvětlením ulic.
V roce 1872 se v Ostravě přistoupilo k výstavbě nového vodovodu, který však byl nedostačující již při jeho dostavbě. (Dlouhý, 2013)
Na přelomu 19. a 20. století se do uhelného průmyslu zaváděly nové technické inovace a byla otevřena i řada nových dolů. Spousta malých dolů se sloučila a vytvořila tak velké závody. (Bakala, 1993) Těžba uhlí, výroba koksu a železa prudce vzrůstala, velký vývoj zaznamenalo také živnostenské, obchodní a finanční podnikání. (Dlouhý, 2013)
V letech 1880 – 1910 se Ostrava stala nejdůležitějším průmyslovým centrem rakousko-uherské monarchie. V těchto letech také opět vysoce stoupl počet obyvatel tehdejší Ostravy z 13 000 na 37 000 osob, ještě větší přírůstky obyvatel zaznamenávaly okolní obce. (Dlouhý, 2013)
Zatímco městem byla doposud pouze Moravská Ostrava, tak v roce 1900 – 1908 byly na města a městyse povýšeny i některé okolní obce, stále však zůstávaly jako samostatné územní jednotky. (Dlouhý, 2013)
Protože bylo nutné stále více investovat do školství, zdravotnictví, kultury, komunikací atd. a většina nejbohatších podnikatelů odváděla své daně ve Vídni, potýkala se Ostrava s velikou zadlužeností. Nejen to vedlo k rostoucí kriminální činnosti a alkoholismu. Podle daňových výkazů z roku 1901 vypil každý obyvatel Ostravy v průměru 20 litrů čistého lihu ročně. Rostlo také znečištění z vysokých pecí, koksáren a z hald, z řek v Ostravě se staly páchnoucí stoky bez života. (Dlouhý, 2013)
Po první sv. válce a po vytvoření samostatného československého státu vznikla myšlenka k připojení okolních obcí Ostravy a k vytvoření Velké Ostravy a roku 1924 se v jednu místní obec pod názvem Moravská Ostrava připojilo sedm okolních obcí. (Bakala, 1993)
Ve 20. letech docházelo k rozvoji v uhelném dolování, velká těžařstva zdokonalovala organizaci řízení a práce. V dolech se rozšiřovalo používání elektrické energie, zdokonalovalo se vybavení jam a větrání. Rostla produktivita práce, snižovaly se výrobní náklady a zvětšoval se odbyt zboží. (Bakala, 1993) Báňské továrny provozovaly koksovny
modernizací prošly i Válcovny kovů v Přívoze. Rozšířila se také výroba vedlejších produktů koksování, rostly a modernizovaly se stávající chemické podniky. (Bakala, 1993)
V roce 1925 byly vyhotoveny plány na výstavbu městské kanalizace. V poválečných letech se v Moravské Ostravě postavilo pouze 30 nouzových domů, to ovšem bylo nedostačující vzhledem k velkému počtu obyvatel, kdy pouze v jednom roce bylo podáno 2 364 žádostí o byt. Až od roku 1924 se stavební vývoj urychlil a začaly vznikat nové byty, stavebnictví dosáhlo největšího rozmachu v roce 1928, ale hospodářská krize v polovině 30. let stavební vývoj opět zpomalila. (Bakala, 1993)
Po vyhlášení protektorátu Čechy a Morava byla Moravská Ostrava vyhlášena roku 1941 statutárním městem a bylo připojeno dalších 12 okolních obcí. Kvůli svému průmyslovému významu byla ve druhé světové válce Ostrava terčem mnoha náletů a byla tak poškozena spousta továrních objektů. (Dlouhý, 2013)
Po válce byla většina průmyslových objektů a dolů znárodněna, byla vyhlášena akce
„Budujeme Ostravu“ pro obnovení poškozených budov, bezplatných brigád se zúčastnily tisíce Ostravanů. Roku 1945 sem byla z Příbrami přestěhována první Ostravská vysoká škola a to Vysoká škola báňská a byla otevřena pobočka Pedagogické fakulty brněnské Masarykovy univerzity. Ta se roku 1959 osamostatnila, čímž vznikla Pedagogická fakulta v Ostravě. (Dlouhý, 2013)
V roce 1948 se začalo intenzivně budovat město „uhlí a železa“ a v roce 1949 se přistoupilo k budování jižního závodu vítkovických železáren, který byl uveden do provozu v roce 1952 jako samostatný závod Nová huť Klementa Gottwalda v Ostravě - Kunčicích. (Dlouhý, 2013) Začalo se také modernizovat školství a zdravotnictví, odstartovala výstavba nových sídlišť a kladl se také větší důraz na čistotu a životní prostředí. Během toho období byla postavena i řada významných budov a objektů, například roku 1959 bylo otevřeno nové letiště v Mošnově, roku 1961 byl otevřen Dům kultury Vítkovice a roku 1986 Palác kultury a sportu. V roce 1976 bylo ukončeno slučování Ostravy, celkem bylo připojeno 33 okolních obcí. (Historie Ostravy | eOstrava.cz, 2014)
Po roce 1989 docházelo k výrazným politickým i hospodářským změnám. V důsledku restrukturalizace průmyslu byla utlumena důlní činnost a přistoupilo se k likvidaci důlních jam a těžních věží. Ve vítkovických železárnách roku 1998 vyhasly
vysoké pece. V posledních letech se přistoupilo k budování výrobních hal a vznikla také řada nových kancelářských prostor. (Historie města — Ostrava, 2012)
3 LITERATURA
Protože Ostrava je dodnes významným průmyslovým městem, byla o ni vydaná řada publikací a článků. Tyto publikace se zabývají buďto celkovou historií města, jeho založením, vývojem, strukturou obyvatelstva, životních podmínek a poměrů, nebo historií pouze určité oblasti, nejčastěji právě průmyslem. Žádný z těchto literárních zdrojů neposkytuje ucelený přehled o umístění všech podniků těžkého průmyslu napříč prostorem a časem. Ovšem všechny tyto literární prameny byly nezbytné k ujasnění si historických vztahů mezi Ostravou a jejím průmyslem a sestavení seznamu historických i aktuálních objektů těžkého průmyslu v Ostravě s vymezením místa a času. K vytvoření této práce byly tedy využity všechny následující zdroje.
Město Ostrava vydává v rámci své publikační činnosti sborník Ostrava a 29. svazek toho sborníku má podtitul Příspěvky k dějinám a současnosti Ostravy a Ostravska (Ostrava, 1963), který se zabývá historickým vývojem města až do současnosti. Další významnou publikací vydanou městem Ostrava jsou Dějiny Ostravy (Bakala, 1993), které seznamují s historií města od počátku jeho osídlení až do padesátých let 20. století. Tyto dvě publikace patří mezi nejvýznamnější, které se zabývají celkovou historií města.
Publikace o historii a současnosti průmyslu v Ostravě se často zabývají buďto celým průmyslem v Ostravě, nebo pouze jeho částí, nejčastěji hornictvím. Mezi díla zabývající se hornictvím můžeme zařadit publikaci Dějiny hornictví, aneb, jak to bylo s uhlím na Ostravsku (Vopasek, 2005), ve které jsou uvedena důležitá jména a data spjata s hornictvím, popis hornických symbolů a tradic s doplněnými ilustracemi. Podrobněji o hornictví v Ostravě pojednává dílo Kamenouhelné doly Ostravsko-karvinského revíru (Folprecht, 1928), které je děleno na čtyři svazky. První svazek se zabývá historickým vývojem a geologickými poměry, druhý svazek se zabývá dolováním, hlubinnými vrty a odvětráváním důlních plynů, třetí svazek obsahuje popis povrchových zařízení a koksáren a čtvrtý svazek obsahuje popis důlních podniků a jejich organizace. Všechny tyto svazky jsou doplněny o řadu příloh, jako jsou mapy, plány povrchových zařízení, statistiky, tabulky aj. Mezi díla, která se zabývají průmyslem v Ostravě, patří dílo Technické památky v Ostravě (Matěj, 2007), kde je uvedena historie významných technických památek v Ostravě, publikace obsahuje i řadu fotografií památek a mapy kde se památky nacházejí.
Publikace Ostrava, město uhlí a železa (Zahradník, 1947) je rozdělena do částí podle
odvětví průmyslu a v něm jsou popisovány podniky, které jsou v provozu v době vydání publikace. Na dvě části je dělena publikace Historie a současnost podnikání na Ostravsku (Dlouhý, 2013), kdy v první části je popisována historie a vývoj podnikání na Ostravsku a ve druhé je uveden seznam průmyslových podniků aktuálně v provozu. Nepřímo se průmyslem nejen na Ostravsku zabývá publikace Historická encyklopedie podnikatelů Čech, Moravy a Slezska, ve které se nachází seznam všech podnikatelů na území Čech, Moravy a Slezska i s přehledem jejich činnosti. Mezi další díla, která se zabývají historií průmyslu v Ostravě, lze zařadit publikace, které jsou zaměřeny pouze na určitý průmyslový podnik v Ostravě. O chemickém podniku BorsodChem MCHZ pojednává dílo Dějiny Moravských chemických závodů (Popelka, 2008), které obsahuje nejen popis vývoje závodu, ale i řadu fotografií. Mezi další taková díla patří i dílo pojednávající o vzniku a vývoji ArcelorMittal Ostrava a.s. Dějiny NHKG (Dvořák, 1981) a o historickém vývoji podniku Vítkovice Machinary Group Společnost Vítkovice v dokumentech (Machotková, 2003). Většina podniků v Ostravě, které jsou aktuálně v provozu, navíc provozují své vlastní webové stránky, kde mají většinou uvedenu alespoň stručnou historii podniku.
O historii a vývoji průmyslu v Ostravě byla napsána také řada článků, například Moravskoslezský deník vydává články v rubrice Z historie Ostravy a okolí (Z historie Ostravy a okolí - Moravskoslezský deník, 2005). Dostupná je i spousta internetových zdrojů. O hornictví například pojednává web Klubu přátel Hornického muzea v Ostravě (Hornický klub, 2007), který i pravidelně vydává vlastní sborník a zpravodaj. Tento web je konkrétně zaměřen na hornictví v Ostravě, zatím co web Zdař Bůh.cz (Zdař Bůh.cz, 2008) se snaží zachytit historii hornictví v celé republice. V rámci těchto dvou webových stránek je publikovaná řada článků zabývajících se historií a aktuálním stavem hornictví.
4 POUŽITÉ TECHNIKY ZPRACOVÁNÍ A VIZUALIZACE PROSTOROVÝCH DAT, SOFTWARE
4.1 Použité postupy práce
Pro zachycení vývoje těžkého průmyslu v Ostravě bylo nutné nejprve pořídit prostorová data. Ta byla získávána z různých publikací a zdrojů, přesné zdroje jsou uvedeny v jednotlivých kapitolách popisující různá odvětví průmyslu. Data byla často získávána i vektorizací z (historických) map v grafických rastrových formátech, které bylo potřeba georeferencovat. Pro ukládání dat do jednoho konzistentního celku byla navržena a vytvořena geodatabáze.
4.1.1 Georeferencování
Samotný naskenovaný mapový list v určitém grafickém formátu nemá žádnou prostorovou referenci. Aby bylo možné s ním pracovat, používat jej jako podklad mapy anebo vektorizovat, je nejprve nutné mu určit prostorovou referenci. Tento proces se nazývá georeferencování, geokoordinace nebo registrace. (Hrubý, 2006)
Registrace je prováděna pomocí vlícovacích, neboli referenčních bodů. Rozlišujeme registraci relativní a absolutní pozicí.
Registrace relativní pozicí znamená „napasování“ obrázku na mapu, která je v požadovaném výstupním souřadnicovém systém. Tedy jedna datová vrstva se registruje k mapové vrstvě. Na mapě a na obrázku provedeme identifikaci vlícovacích bodů, které k sobě následně přiřadíme. Tato metoda zachovává konzistenci dat, ale může docházet k přenosu poziční chyby z referenční vrstvy na vstupní vrstvu. (Zdroje prostorových dat, 2013)
Registrace absolutní pozicí registruje vstupní datovou vrstvu podle vlícovacích bodů, jejichž souřadnice přesně známe. Nevyužíváme tedy referenční vrstvu. Podmínkou ale je předem určit vlícovací body na mapě a získat jejich souřadnice v požadovaném souřadnicovém systému. Výhodou je, že zde nedochází k šíření poziční chyby z referenční vrstvy na vstupní vrstvu. (Zdroje prostorových dat, 2013)
Podle (Brůha, 2014) se při georeferencování užívá geometrických transformací.
Transformační rovnice mohou mít různé tvary, v GIS se většinou užívá polynomiální transformace obvykle do 3. řádu. Pro afinní transformaci, tedy polynomiální transformaci 1. řádu, platí:
kdy:
… souřadnice bodu v původním souřadnicovém systému …souřadnice bodu cílového souřadnicového systému …úhel rotace
…úhel zkosení
…změna měřítka v obou osách …posun počátků obou systémů
Pro výpočet koeficientů polynomické transformace n-tého řádu je potřeba určitý počet dvojic identických bodů. Tento počet je určen vztahem:
…počet identických bodů
…řád transformace
Přesnost prováděné transformace se určuje pomocí střední kvadratické chyby RMSE.
Tato odchylka představuje chybu od polohy vypočtené pomocí transformační rovnice a od zadané skutečné polohy kontrolního bodu. Maximální akceptovatelnou RMSE chybu musí uživatel určit sám, při určování chyby musí zohlednit účel použití transformovaných dat a měřítko, ve kterém se pracuje. Obecně může posloužit pravidlo, že RMSE odchylka by neměla být větší než polovina prostorového rozlišení rastru, ovšem univerzální pravidlo pro učení maximální možné odchylky neexistuje. (Brůha, 2014)
4.1.2 Vektorizace
Vektorizace je jednou z metod získávání vektorových prostorových dat. Data získané touto metodou se nazývají sekundární. Sekundární data byla původně získána za jiným účelem, například v rámci jiného projektu. Vektorizace jednoduše představuje převod rastrových dat na vektorová data. Nejprve je načten rastrový podklad, který musí být nejprve georeferencován, do vybrané aplikace a pomocí vektorizace jsou získávána vektorová data a ukládána do vektorového formátu. Vektorizaci je možné provádět třemi způsoby: ručně, polo-automatizovaně a automatizovaně. (Rapant, 2013)
Ruční vektorizace je manuální „obkreslování“ prvků z podkladové vrstvy. U bodů jsou snímány přímo polohy bodů, u linií jsou snímány body, které nejlépe reprezentují průběh linie a v případě polygonů je postup stejný jako u linií, ale první a poslední body jsou totožné. Ruční vektorizace je při větším objemu dat často velmi zdlouhavá a únavná, ale umožňuje kompletní dohled nad vektorizovanou vrstvou a je velmi výhodná v případě vektorizace malých ploch. (Rapant, 2013)
Poloautomatická vektorizace je prováděna počítačem s dohledem uživatele. Uživatel určí počáteční bod objektu a počítač se snaží objekt identifikovat a čeká, dokud uživatel vektorizaci daného objektu nepotvrdí. Jestli-že dojde k nalezení sporného bodu, počítač opět upozorní uživatele a čeká na jeho rozhodnutí. Poloautomatickou vektorizaci je možné provádět dvěma způsoby. První se snaží přichytávat na střed buňky rastru, druhý na okraj buňky. Z důvodu různé kvality vstupních dat je možné nastavit i různé parametry vektorizace, například maximální přípustná šířka linie atd. (Úvod do geografických informačních systémů, b.r.)
Automatická vektorizace je plně prováděna počítačem bez možného dohledu uživatele. Automatická vektorizace často vyžaduje následnou náročnou ruční editaci, proto je vhodné užívat automatické vektorizace pouze u jednodušších vstupních map, jakou je například katastrální mapa. (Rapant, 2013)
4.1.3 Geodatabáze
ArcGIS geodatabase je nativní formát datové struktury společnosti Esri. Umožňuje uložit soubory různých typů formátů v databázi Microsoft Access database, nebo ve víceuživatelské relační databázi jako je Oracle, Microsoft SQL Server, PostgreSQL a další.
ArcGIS geodatabase je primární datový formát pro úpravu a správu dat v prostředí ArcGIS. Umožňuje práci s geoprvky uloženými v databázi pomocí aplikace ArcGIS a zároveň pomocí systémů pro správu databází užíváním SQL dotazů. Geodatabáze je strukturována jako série tabulek, do kterých je možné ukládat data i s jejich atributy a je možné ji znázornit pomocí ERA modelu. Logika geodatabáze je navržena tak, aby bylo možné v prostředí ArcGIS pracovat se všemi geografickými daty v různých souborech a formátech podporovaných produkty společnosti Esri. (ESRI, 2015)
Geodatabáze se dělí na tři typy. File geodatabase (souborová geodatabáze), kdy každá datová sada je ukládána jako soubor, který může mít velikost až 1 TB. Personal geodatabase (osobní geodatabáze) umožňuje uložit všechny datové sady v datovém souboru Microsoft Access, který je limitovaný na velikost 2 GB. Z důvodu možnosti uložení více dat je podle (ESRI, 2015) doporučováno využívání File geodatabase.
Enterprise geodatabase (podniková geodatabáze) umožňuje ukládat neomezené množství dat neomezeným množstvím uživatelů. Data jsou ukládána v relačních databázích typu Oracle, Microsoft SQL Server, IBM DB2 či jiných. (ESRI, 2015)
4.1.4 Použité metody vizualizace prostorový dat
Vizualizace prostorových dat byla provedena třemi způsoby. Data jsou zobrazena v mapách, dále jsou data interpretována pomocí grafů a pro sledování vývoje byly vytvořeny animace.
Mapy
Pro vizualizaci prostorových dat v mapách bylo využito tří kartografických metod.
Metoda figurálních (bodových) znaků pro znázornění hornictví a koksárenství, metoda areálová (metoda plošných znaků) pro znázornění ostatních odvětví těžkého průmyslu a metoda proporcionálních bodových znaků pro znázornění vývoje obyvatel.
Metoda figurálních znaků se užívá k vizualizaci bodového jevu (geodetický bod, kóta) nebo plošného jevu, jehož velikost nelze vzhledem k měřítku mapy vyjádřit (budova,
znázornění kvalitativních údajů nesmí v celé mapě měnit, naopak při znázornění kvantitativních údajů je obvykle kvantita úměrná velikosti znaku. Struktura je vnitřní grafické členění znaku a vztahuje se k ní výplň, která rozlišuje kvalitativní údaje pomocí barvy. Orientace určuje polohu objektu vůči jiným objektům nebo souřadnicové síti.
Pozice znaku se udává umístěním hlavního bodu znaku (např. středu) v mapě. Figurální znaky se dělí podle formy na geometrické, které mohou znázorňovat jak kvantitativní tak i kvalitativní údaje. Symbolické znaky svým tvarem nebo barvou připomínají objekt, který znázorňují. Obrázkové znaky připomínají tvarem objekty, které znázorňují, používají se na mapách pro širokou veřejnost. Siluetové připomínají svým tvarem siluetu znázorňovaného objektu, většinou se nepoužívají. Písmenkové a číslicové znaky se užívají většinou při znázorňování těžby rudy značkou chemického prvku. (Kaňok, 1999)
Metoda areálová se užívá k vyjádření kvalitativních údajů v mapě, vyznačují se plochy, na nichž se daný objekt či jev vyskytuje. Metoda areálová se dělí podle prostorového uspořádání a podle způsobu vymezení. Podle prostorového uspořádání se dělí na areály ohraničené, přesně ohraničené, otevřené a dynamické. Podle způsobu vymezení na izolované, dotykové a překrývající se. Pro rozlišení areálu se využívá barvy, rastru bodového, čárového a dezénového, rastru písmenkového a číslicového, půltónového rastru, nebo popisu. Rozlišení barvou je nejčastější způsob rozlišení areálu a může se kombinovat i s jinými metodami rozlišení, rozlišuje se tónem, sytostí a jasem barvy. U bodových a čárových rastrů se areály rozlišují například hustotou rastru nebo velikostí bodů v rastru, mohou se měnit všechny parametry jak bodových tak liniových znaků v rastru. Dezénové rastry využívají k rozlišení geometrických, symbolických a obrázkových znaků.
Písmenkové a číslicové rastry se využívají pouze zřídka. Půltónové rastry jsou využívány k vyjádření dynamiky jevu. Popis areálů může být použit u všech areálů kromě dynamického, je to například název státu, typické plodiny, města, atd. (Kaňok, 1999)
Metoda proporcionálních bodových znaků zobrazuje v mapě kvantitativní charakteristiky, vztažené k určité oblasti, pomocí bodových znaků. Platí, že čím větší je hodnota znázorňované veličiny, tím větší je i velikost bodového znaku, který daný jev reprezentuje. Znak může být v mapě umístěn buď na bodě, k němuž se skutečně vztahuje vyjadřovaná veličina (např: stanice pro měření teplot), nebo uvnitř areálu (nejčastěji střed areálu), potom znázorňuje veličinu, která se vztahuje k celé ploše areálu. U bodového znaku, použitého pro reprezentaci kvantitativních údajů, se rozlišují tyto parametry: tvar,
barva, velikost, struktura a umístění znaku. U této metody převažuje používání kruhových bodových znaků. Při používání této metody je nutné vhodnými matematickými vztahy stanovit velikosti znaků. Nárůst hodnot se stanovuje třemi metodami: matematickou gradací, vjemovou gradací a intervalovou gradací. Matematická gradace stanovuje velikost bodového znaku (velikostní stupnici) jednoduchým matematickým vztahem. Stanovují se dvě veličiny: vi stanovuje hodnotu, pro kterou má být vypočtena velikost znaku a veličina vL představuje hodnotu největšího znaku. Velikost znaku přímo odpovídá určité kvantitativní hodnotě a čtenář mapy odhaduje velikost bodového znaku a s ním spojené hodnoty. Pseudofyzikální výzkumy však ukázaly, že velikost znaku vnímaná člověkem neodpovídá skutečné geometrické velikosti znaku. Toto dokáže ovlivnit tzv. vjemová gradace, která mění vztahy pro matematickou gradaci a tak mění velikost znaku, aby lépe odpovídala lidským odhadům. V prostředí ArcGIS je pro toto k dispozici nástroj Appearance Compensation (Flannery), neboli Flanneryho kompenzace (nástroj je dostupný v rámci nastavení symbologie vrstvy, v záložce proporcionální symboly).
Intervalová gradace klasifikuje hodnoty do jednotlivých intervalů. Každý z intervalů je v mapě reprezentován vhodným bodovým znakem, vhodné je stanovit 3-6 intervalových tříd. (Peňáz, 2013)
Grafy
V grafech se znázorňuje závislost mezi dvěma nebo více proměnnými. První proměnná vždy musí být sledovaný jev, další proměnné se mohou lišit, může to být například čas nebo plocha. Název grafu musí být stručný a věcný a musí obsahovat, kde se sledovaný jev nachází a kdy. Číselné hodnoty jsou přiřazovány grafu ve stupnicích.
Rozlišuje se stupnice liniová, kóty a číselná identifikace kót. Jednotlivé osy grafu musí být popsány. Síť grafu je soustava čar v grafu, jimiž je možno stanovit libovolný bod v daném souřadnicovém systému grafu. Klíč grafu je přehled použitých prvků v grafu, klíč v grafu je obdobou legendy v tematické mapě. Vysvětlivky slouží k objasnění a upozornění na abnormality v grafu. (Voženílek, 1999)
znázornit nějaký vývoj, tedy změnu informací v prostoru a/nebo čase, daný problém se ještě rozšiřuje. Řešením se může stát vytvoření série výstupů, např. tematických map, následujících po sobě, ze kterých by bylo možné daný vývoj vyčíst. Elegantnějším řešením může být vytvoření dynamické animace. Animace je možné vytvářet buď přímo v prostředí GIS aplikací, pomocí skriptovacího jazyka anebo vytvořením série statických map, které v patřičné aplikaci spojíme do animace. Dnešní GIS aplikace již obsahují propracované nástroje na vytváření kartografických animací. Kartografické animace se dále mohou měnit podle toho, co zobrazují. V animacích se může měnit poloha objektů v závislosti na čase, mohou se měnit vlastnosti celé scény (ale ne vlastnosti jednotlivých objektů), nebo se mohou měnit vlastnosti celých vrstev - například jsou znázorňována tatáž data, ale s různými klasifikátory. Pojmem Temporal GIS (T-GIS) označujeme systém, který umí pracovat s časem. Hlavní výhodou T-GIS je umožnění analýzy časoprostorových dat.
Vývoj T-GIS se považuje za zlom ve výzkumu geografických informačních systémů. (Vít, 2009)
4.2 Použitý software
4.2.1 ArcGIS
ArcGIS je software učený pro práci s mapami a prostorovými daty.
ArcMap
ArcMap reprezentuje hlavní aplikaci balíku ArcGIS pro tvorbu, vizualizaci a zpracování prostorových dat. Využívá se k vytváření map a k práci s mapami, k vytváření a editování GIS databází, k vizualizaci a analýze geodat a další. Reprezentuje geografické informace jako kolekci vrstev a dalších prvků, které je možné zobrazit v mapě. Aplikace dále i podporuje vytváření kartografických animací. (ESRI, 2015)
ArcCatalog
ArcCatalog je také aplikací řešení ArcGIS. Představuje správce souborů, který je organizován do stromové struktury a využívá se k organizaci a spravování různých typů geografických dat. Datové formáty, které mohou být v ArcCatalog spravovány, jsou
například geodatabáze, rastrové soubory, výstupní dokumenty z ostatních aplikací ArcGIS, Python skripty, metadata a další. (ESRI, 2015)
4.2.2 Windows Movie Maker
Windows Movie Maker je pro Windows 7, 8 a 8.1 součástí sady programů Windows Essentials 2012, která slouží pro správu videí a vytváření videí a animací z obrázků.
Umožňuje vkládat do videí efekty, titulky a další prvky. Aplikace umožňuje také sdílení vytvořených videí na internetu.
5 TVORBA GEODATABÁZE
Aby mohla být prostorová data zpracována, bylo nutné nejprve určit v jakém formátu tato data ukládat. Jako nejvhodnější formát se jevila souborová geodatabáze, která umožňuje uchovávat data v jednom souborovém systému až do velikosti 1 TB a podporuje nejrůznější formáty.
5.1 Návrh
Samotné tvorbě geodatabáze předcházel její návrh. K navržení posloužilo stanovení si, které geoprvky budou do geodatabáze ukládány a následně pro tyto jednotlivé geoprvky byly vytvořeny datové slovníky. Datové slovníky určují kompletní informace o vytvářených datových vrstvách jako jména a popis všech geoprvků, jaké atributy budou v rámci geoprvku ukládány a jaké vlastnosti budou tyto atributy mít.
Bylo rozhodnuto, že jednotlivé geoprvky budou rozděleny podle odvětví těžkého průmyslu. Z odvětví hutnictví a strojírenství byly vyčleněny dva významné podniky v Ostravě, a to ArcelorMittal Ostrava a.s. s vlastní vrstvou, a dále Vítkovice Machinary Group. Ty byly dohromady rozděleny na 6 vrstev podle toho, v jakém aktuálním stavu se vítkovické železárny nacházely podle datace. Dohromady tedy bylo vytvořeno 12 vrstev tedy 12 datových slovníků.
Vrstvy byly pojmenované stejně jako datové slovníky, podle kterých se vrstvy vytvářely. Vrstva pro důlní díla nese název doly, pro koksovny koksovny, pro chemický průmysl chemický průmysl, pro energeticky průmysl energetický průmysl, pro hutnictví a strojírenství hutnictví a strojírenství, pro ArcelorMittal Ostrava a.s. ArcelorMittal Ostrava, a pro vítkovické železárny Vítkovice 1836, Vítkovice 1853, Vítkovice 1873, Vítkovice 1896, Vítkovice 1829, Vítkovice současný stav. Vrstva koksovny a důlní díla jsou jediné dvě bodové třídy, ostatní jsou polygonové.
Jednotlivé datové slovníky jsou uvedeny v příloze č. 1. O každé vrstvě jsou obecně zaznamenávány stejné informace v podobě atributů. Jedná se o: název průmyslového objektu, jeho polohu, datum otevření a zavření, případnou poznámku, datum a autor provedení aktualizace. U vrstvy ArcelorMittal Ostrava jsou zaznamenávány atributy jako je: název objektu, rok zahájení provozu. U vítkovických železáren jsou pro vrstvy Vítkovice 1836 – 1896 a Vítkovice současný stav zaznamenávány atributy jako: název
objektu a informace, zdali je budova zdemolována či ne. V případě třídy Vítkovice 1929 je zaznamenáván pouze název objektu.
5.2 Vytvoření geodatabáze
Tvorba geodatabáze byla provedena na základě navržených datových slovníků v aplikaci ArcCatalog. V prostředí ArcCatalog byla vytvořena File Geodatabase s názvem Prumysl_ova a v ní Feature dataset pod stejným názvem. Zde byl nastaven souřadnicový systém na S-JTSK, výškový systém nebylo potřeba definovat, jelikož v práci se s výškami nepracuje. Ve Feature Dataset již pak byly vytvářeny jednotlivé vrstvy.
Při vytváření vrstev je potřeba stanovovat o jaký typ vrstvy se bude jednat (polygonová, bodová, liniová) a zda bude obsahovat i výškové souřadnice nebo nikoliv.
V každé vrstvě je po té potřeba zapsat všechny potřebné atributy, které budou zaznamenávány. Při definování atributů je potřeba určit jaký bude datový typ atributu, zda může obsahovat hodnoty NULL, maximální délku zápisu, dále je možné stanovit i výchozí hodnotu atributu.
Do takto navržené a vytvořené geodatabáze již bylo možné vkládat data získaná z různých zdrojů. V následujících samostatných kapitolách věnovaných jednotlivým odvětvím průmyslu je vždy konkrétně popsán zdroj použitých dat a způsob jejich zpracování.
6 DŮLNÍ DÍLA A KOKSOVNY 6.1 Pořízení prostorových dat
V (Folprecht, 1928) se nachází soupis jam a vrtů na území Ostravsko-karvinského revíru a informace o koksovnách. Soupis obsahuje informace o umístění důlních děl, rok jejich otevření a příslušnost k jednotlivým těžířstvům. Z této publikace byl vytvořen seznam důlních děl, která bylo potřeba vyhledat v prostoru. K tomu sloužilo webové rozhraní České geologické služby. Na jejich webu se nachází kompletní dokumentace ohlášených důlních děl na území České Republiky. Důlní díla jsou znázorněna na mapě v rámci prohlížecí služby. Ke každému důlnímu dílu jsou přístupné souřadnice v souřadnicovém systému S-JTSK a dokumentace včetně fotografií důlního díla.
6.2 Zpracování prostorových dat
6.2.1 Umístění v geodatabázi
Všechna důlní díla jsou umístěna v jedné bodové vrstvě nazvané doly. Pro tuto vrstvu je vytvořen datový slovník (viz příloha č. 1) tak, aby byly zaznamenány všechny informace o jednotlivých důlních dílech. Koksovny jsou umístěny v bodové vrstvě nazvané koksovny, pro kterou je opět vytvořen datový slovník (viz příloha č. 1).
6.2.2 Lokalizace důlních děl a koksoven
Lokalizována jsou pouze ta důlní díla, na jejichž místě se dnes nachází vyústění odvětrávací šachty, tedy důlní jámy, a na návrší kopce Landek jsou lokalizovány i mělké šachty. V případě Slezské Ostravy se nacházejí odvětrávací šachty i na místech, kde se dříve nacházelo vyústění mělkých šachet, proto jsou ve Slezské Ostravě lokalizovány i některé mělké šachty.
Nejprve bylo potřeba z prohlížecí služby České geologické služby stáhnout souřadnice jednotlivých důlních děl a vybrat pouze důlní jámy a na návrší kopce Landek i mělké šachty. K tomuto výběru posloužil seznam důlních jam a vrtů uveden v (Folprecht, 1928), ve které jsou důlní díla rozdělena na jámy a vrty. Následně již byly souřadnice
důlních jam nahrány do geodatabáze a jednotlivé záznamy byly doplněny o potřebné atributy.
Koksovny jsou lokalizovány podle jejich příslušnosti k důlnímu dílu, v případě centrální koksovny byla použita archivní mapa Ostravy (Archív města Ostravy, 1306/V) (viz příloha č. 3). Archivní mapy Ostravy jsou dostupné online v digitální badatelně archívu města Ostravy.
6.3 Časoprostorový vývoj
Vývoj těžebního průmyslu v Ostravě je znázorněn na mapách (viz příloha č. 2 a obr.
1) a v grafu (graf 1). Dále je vytvořena animace vývoje důlních děl v Ostravě (viz příloha č. 13).
6.3.1 Mapy
Mapy jsou vytvořeny pro jednotlivé části Ostravy a znázorňují umístění důlních jam a koksoven a dále jejich rok otevření, uzavření a příslušnost k jednotlivým těžířstvům (viz příloha č. 2). Jako podklad pro všechny mapy byla použita Základní mapa ČR v měřítku 1:10 000. Ve vybraných územích, kde by názvy ulic nezapříčinily nepřehlednost mapy, byly mapy doplněny o názvy ulic z OpenStreetMap (https://www.openstreetmap.org/).
První mělké šachty v Ostravě byly otevřeny ve Slezské Ostravě v údolí Burňa a následně pak v Petřkovicích na Landeku, první hlubinný důl byl právě důl Anselm v Petřkovicích, (Bakala, 1993). Poté se postupně těžební průmysl rozrůstal do všech částí Ostravy. Poslední otevřená nová jáma se nacházela v Koblově. Útlum těžby probíhal v první fázi na přelomu 19. a 20. (Bakala, 1993) převážně ve Slezské Ostravě, Petřkovicích, Muglinově a Hrušově a ve druhé fázi ke konci 20. století ve všech částech Ostravy.
Poslední doly byly uzavřeny roku 1998 v Přívoze a Koblově.
První koksovna byla otevřena roku 1831 na jámě Hlubina ve Vítkovicích, uzavřena byla roku 1998. Dohromady se na území města Ostravy nacházelo celkem 14 koksoven,
Obr. 1 - Mapa důlních jam a koksoven v Moravské Ostravě
6.3.2 Animace
Animace byla vytvořena v prostředí ArcMap. V animaci jsou znázorněna všechna důlní díla, která byla na území města Ostravy lokalizována. Důlní díla se v animaci objevují a mizí podle jejich roku otevření a zavření, časový interval jednoho časového kroku byl zvolen na jeden rok. Důlní díla jsou, stejně jako na mapách, barevně odlišena podle jejich příslušnosti k danému těžířstvu. První důlní díla se v animaci objevují na Landeku. Jedná se o mělké šachty, další mělké šachty se objevují ve Slezské Ostravě, konkrétně se jedná o světlíky Jaklovecké dědičné štoly. Od 30. let 19. století, kdy se přistoupilo k hlubinnému dolování uhlí, se postupně objevují i důlní jámy, převážně ve Slezské Ostravě, následně pak v Moravské Ostravě a v Michálkovicích. Ke konci 19.
století se většina důlních jam a mělkých šachet vytratí, doly se rozmístí téměř po celé Ostravě, vznikají doly ve Vítkovicích, v Mariánských horách, v Radvanicích a dalších částech Ostravy. Takto téměř nezměněný stav zůstává až do 60. let 20. století, kdy začíná několik důlních jam ubývat. To se výrazněji projeví ke konci 20. století, kdy dochází
0 20 40 60 80 100 120 140
1790 1800 1810 1820 1830 1840 1850 1860 1870 1880 1890 1900 1910 1920 1930 1940 1950 1960 1970 1980 1990 2000 2010
Počet důlních jam
Rok
VÝVOJ POČTU FUNKČNÍCH DŮLNÍCH DĚL V Ostravě 1790 - 2010
Důlní díla
k uzavření dolů v Ostravě. Poslední otevřený důl zůstává důl Maršál Jeremenko, který dnes slouží k odčerpávání důlních vod.
6.3.3 Graf
Graf 1 - Vývoj počtu funkčních důlních jam v Ostravě
V grafu je znázorněn nárůst či pokles počtu důlních jam. Je patrný prudký nárůst počtu otevřených důlních děl v počátcích těžby v Ostravě. Ke konci 19. století dochází v hutnictví k zavádění nových technických inovací a uzavírání menších důlních objektů a sdružování do větších celků. (Bakala, 1993) To se v grafu projevuje snižováním počtu funkčních důlních děl od poloviny 19. až do začátku 20. století. Během 20. století se počet funkčních důlních děl výrazně nemění. Až ke konci 20. století je výrazný prudký pokles počtu důlních děl, kdy během 10. let dochází k ukončení těžby uhlí na Ostravsku.
7 CHEMICKÝ A ENERGETICKÝ PRŮMYSL 7.1 Pořízení prostorových dat
Informace o chemickém a energetickém průmyslu byly získány z publikace Dějiny Ostravy (Bakala, 1993) a také z publikace Technické památky v Ostravě (Matěj, 2007).
Odtud je možné získat informace o jednotlivých průmyslových podnicích, jako je název podniku, rok otevření a uzavření. Dále se v publikaci Technické památky v Ostravě nachází i mapy s rozmístěním jednotlivých podniků.
Informace o aktuálním stavu chemického a energetického průmyslu jsou uvedeny v publikaci Historie a současnost podnikání na Ostravsku (Dlouhý, 2013). Zde se nachází seznam všech aktuálních ekonomických subjektů na území města Ostravy i s jejich aktuální adresou.
K lokalizaci průmyslových podniků sloužily zejména archivní mapy Ostravy dostupné v digitální badatelně Archívu města Ostravy. Převážně byly využity dvě mapy, a to mapa Ostravy z roku 1880 (Archív města Ostravy, 1306/V) a z roku 1929 (Archív města Ostravy, 1362/V) (viz příloha č. 3). Dále byla použita také Interaktivní mapa brownfieldů města Ostravy (https://dycham.ostrava.cz/brownfields/tabulka.php).
7.2 Zpracování prostorových dat
7.2.1 Umístění v geodatabázi
Pro podniky chemického průmyslu je vytvořena jedna polygonová vrstva s názvem chemický průmysl, pro kterou byl vytvořen datový slovník (viz příloha č. 1) Pro podniky energetického průmyslu je opět vytvořena samostatná polygonová vrstva a to s názvem energetický průmysl. Opět byl pro tuto třídy vytvořen datový slovník (viz příloha č. 1).
7.2.2 Lokalizace podniků chemického a energetického průmyslu
Lokalizovány jsou všechny současné i již zaniklé podniky chemického a energetického průmyslu na území města Ostravy.
Nejprve bylo potřeba stáhnout archivní mapy z digitální badatelny Archívu města Ostravy. Mapy je možné stáhnout ve formátu PDF s vodoznakem archívu. Následně bylo potřeba mapy vyjmout z PDF souboru a uložit jako obrázek ve formátu JPG. Aby bylo
možné historické podniky na mapách lokalizovat, bylo nutné nejprve mapy georeferencovat.
Lokalizace současných podniků chemického a energetického průmyslu byla prováděna na základě adres uvedených v publikaci Historie a současnost podnikání na Ostravsku.
Všechny podniky chemického a energetického průmyslu byly nahrány do geodatabáze a doplněny o potřebné atributy.
Georeferencování historických map
Archivní mapy byly registrovány relativní pozicí a jako primární vrstva byla použita Základní mapa ČR v měřítku 1:10 000, připojená jako WMS služba ČÚZK. U obou archivních map byla předpokládaná velká RMSE chyba z důvodu historického charakteru mapy, které byly skladovány v různých podmínkách než se dostaly do archivního skladu.
V archívu poté byly naskenovány a nahrány na webové stránky archívu, a parametry skeneru nejsou známy.
Pro archivní mapu z roku 1880 v měříku 1:9090 byla použita polynomická transformace 1. řádu, celkový počet identických bodů byl 8, následně byly dva body, které vykazovaly velkou chybu odstraněny, dohromady tedy bylo použito 6 identických bodů.
Celková RMSE chyba byla 44,83 metrů. Odchylka je poměrně veliká, ovšem mapa pochází z roku 1880, dále bylo možné identické body hledat pouze pomocí řek Ostravice, Lučiny a Odry a kolejí a sama mapa na první pohled vykazuje známky vlivu času (otrhané rohy, zažloutlý papír, atd.). Proto byla RMSE odchylka nakonec přijata za akceptovatelnou.
Archivní mapa z roku 1929 v měřítku 1:10 000 byla opět georeferencována pomocí polynomické transformace 1. řádu, celkový počet identických bodů byl 9, ale do výpočtu nebyly zahrnuty 3 body. RMSE odchylka byla 1,51 m. Tato odchylka je značně nižší než u mapy z roku 1880 a pro účely této práce byla přijata za akceptovatelnou.
7.3 Časoprostorový vývoj
7.3.1 Mapy
Mapy jsou vytvořeny pro jednotlivé části Ostravy a znázorňují umístění podniků chemického a energetického průmyslu, rok otevření a uzavření (viz příloha č. 4) v aktuálním a historickém stavu. Pro chemické a energetické závody Vítkovice Machinary Group a ArcelorMittal Ostrava a.s. je na mapách znázorněna pouze hutní elektrárna a plynárny ArcelorMittal Ostrava a.s. a energetická ústředna č. V společnosti Vítkovice Machinary Group. Další chemické a energetické závody těchto dvou podniků jsou znázorněny na mapách v samostatných kapitolách. Jako podklad pro všechny mapy byla použita Základní mapa ČR v měřítku 1:10 000 doplněná o názvy ulic z databáze OpenStreetMap (https://www.openstreetmap.org/).
Mapy historický stav
Obr. 2 -Mapa chemického a energetického průmyslu v částech Ostravy
Mapy aktuální stav
Obr. 4 - Mapa chemického a energetického průmyslu v částech Ostravy
U energetického průmyslu lze na mapách pozorovat přerozdělení zásobování města energií z menších energetických podniků do tří hlavních energetických závodů v Přívoze, Třebovicích a Vítkovicích, s výjimkou podnikových závodů Vítkovice Machinary Group a ArcelorMittal Ostrava a.s. U chemického průmyslu zase přesměrování chemické výroby do jednoho podniku v Přívoze, s výjimkou chemických závodů ArcelorMittal Ostrava a.s.
První chemická továrna v Ostravě se nacházela v Hrušově. Byla to První rakouská továrna na sodu a otevřena byla roku 1851. (Bakala, 1993) (obr. 2) Do konce 19. století bylo otevřeno ještě dalších 5 chemických závodů jako je např. Lattnarova společnost s.r.o.
chemické závody, Továrna na rafinaci petroleje a parafínu (obr. 3), nebo Rafinérie minerálních olejů Maxe Böhma (obr. 2). Dalším významným chemických závodem jsou Dusíkárny n.p. Ostrava, dnešní BorsodChem MCHZ s.r.o., které se nacházejí v Mariánských horách a byly otevřeny roku 1927 (obr. 4). Mezi poslední otevřené chemické závody v Ostravě patřila společnost Technoplyn v Ostravě Kunčicích.
Společnost byla založena roku 1962 a svou výrobu ukončila v roce 2001.
0 1 2 3 4 5 6 7
1790 1800 1810 1820 1830 1840 1850 1860 1870 1880 1890 1900 1910 1920 1930 1940 1950 1960 1970 1980 1990 2000 2010
Počet funkčních podniků
Rok
VÝVOJ POČTU CHEMICKÝCH PODNIKŮ V Ostravě 1790 - 2010
Podniky chemického průmyslu
První městská plynárna se nacházela v Moravské Ostravě a byla postavena roku 1869, později roku 1896 byla ve Slezské Ostravě postavena první městská elektrárna (obr.
3), oba tyto závody byly uzavřeny roku 1945. Mezi dnešní významné dodavatele energií patří například Elektrárna a teplárna v Ostravě Třebovicích (obr. 4), nebo Teplárny ve Vítkovicích patřící společnosti ČEZ a.s.
7.3.2 Grafy
V grafech jsou znázorněny počty funkčních podniků chemického a energetického průmyslu včetně závodů v podnicích ArcelorMittal Ostrava a.s. a Vítkovice Machinary Group.
Díky dobré kvalitě uhlí, které bylo možné koksovat, bylo potřeba zpracovávat vedlejší zplodiny koksování. To dalo vzniknout chemickému průmyslu v Ostravě, který se postupně rozrůstal od 60. let 19. století. V 90. letech 20. století, kdy dochází k ukončení těžby v Ostravě, dochází i k poklesu chemické výroby. Chemická výroba je nyní soustředěná do jednoho hlavního provozu, konkrétně BorsodChem MCHZ s.r.o. Pro svou vlastní potřebu se chemickou výrobou zabývá i závod společnosti ArcelorMittal Ostrava
Graf 2 – Vývoj počtu funkčních podniků chemického průmyslu
0 2 4 6 8 10 12
1790 1800 1810 1820 1830 1840 1850 1860 1870 1880 1890 1900 1910 1920 1930 1940 1950 1960 1970 1980 1990 2000 2010
Počet funkčních podniků
Rok
VÝVOJ POČTU ENERGETICKÝCH PODNIKŮ V Ostravě 1790 - 2010
Podniky energetického průmyslu
Graf 3 - Vývoj počtu funkčních podniků energetického průmyslu
Energetický průmysl v Ostravě se začíná postupně rozrůstat od 70. let 19. století. Se zavedením elektřiny do výroby si začaly své energetické ústředny a elektrárny stavět i větší průmyslové podniky, například elektrárna koksovny Karolina, nebo energetické ústředny vítkovických železáren. Vrcholu v počtu funkčních podniků dosahuje energetický průmysl ve 40. letech 20. století. Z celkových pěti energetických ústředen vítkovických železáren byly dvě uzavřeny, další dvě byly rozšířeny a převedeny pod společnost ČEZ a.s. a jedna je stále v provozu pod vedením Vítkovice Machinary Group.
8 HUTNICTVÍ A STROJÍRENSTVÍ 8.1 Pořízení prostorových dat
Informace o podnicích hutnického a strojírenského průmyslu byly získávány z publikací Dějiny Ostravy (Bakala, 1993) a Ostrava město uhlí a železa (Zahradník, 1947). Zde se nachází informace o názvu průmyslového podniku, roku otevření a uzavření.
Informace o podnicích, které jsou aktuálně v provozu, byly získávány především z publikace Historie a současnost podnikání na Ostravsku (Dlouhý, 2013) a často také z webových stránek jednotlivých firem.
K lokalizaci průmyslových objektů byly opět použity historické mapy Archívu města Ostravy ( (Archív města Ostravy, 1306/V), (Archív města Ostravy, 1362/V), viz příloha č. 3) a Interaktivní mapa brownfieldů města Ostravy (https://dycham.ostrava.cz/brownfields/tabulka.php).
8.2 Zpracování prostorových dat
Pro podniky hutnického a strojírenského průmyslu je vytvořena jedna polygonová vrstva s názvem hutnictví a strojírenství, pro kterou byl vytvořen datový slovník (viz příloha č. 1).
Lokalizace průmyslových podniků hutnického a strojírenského průmyslu byla prováděna stejně jako v případě lokalizace podniků chemického a energetického průmyslu.
Ovšem u některých již zaniklých průmyslových podniků se jejich umístění v prostoru nepodařilo vyhledat. Seznam takovýchto podniků je uveden v tabulce č. 1.
Název podniku Lokalita Rok otevření Rok uzavření Zdroj informací Slévárna kovů a výroba
armatur bratří Spitzerových
Moravská Ostrava
1891 ? (BAKALA, 1993)
Slévárna a strojírna J.
Jermáře Mariánské
Hory 1902 ? (BAKALA, 1993)
Továrna Ostrak Přívoz 1892 Znárodnění 1948 (Zahradník, 1947) Otto Russ – strojírna a
dílna na železné konstrukce
Přívoz 1922 Znárodnění 1948 (Zahradník, 1947)
Továrna na železné zboží, lisovana a továrna Maret a Pache
Přívoz 1928 ? (Zahradník, 1947)
Tab. č. 1 – Seznam nelokalizovaných podniků hutnictví a strojírenství
8.3 Časoprostorový vývoj
Časoprostorový vývoj hutnického a strojírenského průmyslu je znázorněn na mapách (viz příloha č. 5 a obr. 5 a 6) a v grafu (graf 4).
8.3.1 Mapy
Pro hutnictví a strojírenství jsou vytvořeny mapy již zaniklých průmyslových objektů a mapa aktuálního stavu. Na mapách jsou znázorněny průmyslové podniky s jejich názvem, rokem otevření a uzavření (viz příloha č. 5). V mapách hutnického a strojírenského průmyslu nejsou znázorněny podniky ArcelorMittal Ostrava a.s. a Vítkovice Machinary Group, těmto dvou podnikům jsou věnovány samostatné kapitoly. Na mapách lze pozorovat částečné vymizení průmyslu z centrální části města do okrajových částí města (s výjimkou vítkovických železáren). Jako podklad pro všechny mapy byla použita Základní mapa ČR v měřítku 1:25 000 doplněná o názvy ulic z databáze OpenStreetMap (https://www.openstreetmap.org/).
Obr. 5 - Mapa hutnictví a strojírenství, historický stav
Prvním otevřeným podnikem v Ostravě, který se zabýval hutnictvím, byla Rudolfova huť založená v roce 1828, dnešní Vítkovice Machinary Group. (Dlouhý, 2013) Dále pak Ostravské opravny a strojírny s.r.o. založené v roce 1847 v Ostravě Přívoze, které jsou stále v provozu. Mezi další významné podniky patří například Shülerova huť a Žofínská huť založené v Moravské Ostravě v roce 1865 a 1872. Obě hutě se později staly součástí vítkovických železáren a následně v roce 1914 a 1972 byly uzavřeny. Mezi dnešní významné podniky hutnictví a strojírenství stále patří Vítkovice Machinary Group a od poloviny 20. století i dnešní ArcelorMittal Ostrava a.s.
Obr. 6 - Mapa hutnictví a strojírenství, aktuální stav
0 2 4 6 8 10 12 14 16 18
1790 1800 1810 1820 1830 1840 1850 1860 1870 1880 1890 1900 1910 1920 1930 1940 1950 1960 1970 1980 1990 2000 2010
Počet funkčních podniků
Rok
VÝVOJ POČTU HUTNICKÝCH A STROJÍRENSKÝCH PODNIKŮ V Ostravě 1790 - 2010
Počet hutnických a strojírenských podniků
8.3.2 Graf
Graf 4 – Vývoj počtu hutnických a strojírenských podniků
V grafu jsou znázorněny počty funkčních podniků hutnického a strojírenského průmyslu včetně ArcelorMittal Ostrava a.s. a Vítkovice Machinary Group.
Počet funkčních podniků hutnického a strojírenského průmyslu stoupá od 30. let 19.
století. K vrcholu v počtu podniků se hutnický a strojírenský průmysl dostává na začátku 20. století a počet podniků se výrazně nemění až do 60. let 20. století. Následně počet funkčních podniků lehce klesá až do 80. let 20. století a v posledních 20. letech dochází opět k nárůstu počtu podniků hutnického a strojírenského průmyslu. Toto může být způsobeno rozpadnutím se větších podniků na menší. Například vítkovické železárny prodaly svou válcovnu a v roce 1999 vznikla Válcovna trub Třinecké železárny (nevznikla tedy nová průmyslová budova), dalším takovým příkladem může být i firma Maxion Wheels, která zahájila výrobu autokol v roce 1993 v dřívějším závodu ArcelorMittal Ostrava a.s.
