VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMICKÁ V PRAZE
FAKULTA MEZINÁRODNÍCH VZTAHŮ
Obor: Mezinárodní obchod Mezinárodní obchod Argentiny
Bakalářská práce
Vypracovala: Alena Kamalova
Vedoucí bakalářské práce:
Ing. Ilya Bolotov, MBA, Ph.D.2020
Prohlášení:
Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracovala samostatně a vyznačila všechny citace z pramenu.
V Praze dne 4.12.2020
Podekování:
Na tomto místě bych ráda poděkovala Ilye Bolotovu za vedení mé bakalářské práce, vstřícnost a cenné rady a připomínky, které přispěly ke zkvalitnění mé práce.
Název bakalářské práce:
Obchodní potenciál Argentiny Klíčová slova:
Mezinárodní obchod, Obchod Argentiny, Obchodní potenciál.
Abstrakt:
Bakalářská́ práce na téma Obchodní potenciál Argentiny se zabývá́ především vývojem mezinárodních ekonomických vztahů Argentiny, ekonomickou historií země a zjištěním jejího obchodního potenciálu s ohledem na historický vývoj.
Začátek práce definuje základní informace o Argentině, dlouhodobý vývoj argentinské ekonomiky a současný stav, který je popsán pomocí PEST analýzy.
Následující část práce se zabývá vývojem argentinské ekonomiky a nejdůležitějších makroekonomických ukazatelů. Zároveň druhá část popisuje dlouhodobě prováděnou ekonomickou politiku a hlavní problémy a bariéry růstu argentinské ekonomiky a obchodu.
V poslední části práce je podrobně popsán současný stav obchodu Argentiny, jeho komoditní a teritoriální struktura. Kromě toho jsou uvedeny podmínky vstupu na argentinský trh a stručně popsány tarifní a netarifní překážky. Na konci 3. části odpovídám na otázku „Jaký je obchodní potenciál Argentiny“.
Title of the Bachelor Thesis:
Trade Potential of Argentina.
Key words:
International trade, Argentina's trade, Trade potential.
Abstract:
The bachelor thesis titled Trade Potential of Argentina deals mainly with the development of international economic relations of Argentina, economic history of the country and the identification of its trade potential from a historical point of view.
The beginning of the work defines basic information about Argentina, the long-term development of Argentina’s economy and its current state, which is followed by PEST analysis.
The next part of this thesis deals with the development of Argentina‘s economy and the most important macroeconomic indicators. Moreover, the second part describes the long-term economic policy and the main problems and barriers to the growth of Argentina‘s economy and trade.
The last part of this paper describes in detail the current state of Argentina's trade, its commodity and territorial structure. In addition, the conditions for entering the Argentina‘s market as well as the tariff and non-tariff barriers are briefly described. In the closing section the title question of the trade potential of Argentina is answered.
Obsah
Seznam zkratek ...i
Seznam tabulek ...ii
Seznam grafů...ii
Seznam diagramů………...ii
Úvod ...1
1 Obecné informace o Argentině ………...3
1.1 Základní informace o Argentině ………...3
1.1.1 Zeměpis ………...3
1.1.2 Politika ...3
1.1.3 Demografie ...4
1.1.4 Hospodářství ...4
1.2 Dlouhodobý vývoj ...5
1.2.1 Do poloviny 19. století ...5
1.2.2 Před 1. statním převratem ...8
1.2.3 50 let střídaní mezi civilní a vojenskou vládou ...9
1.2.4 Špinavá válka a válka o Falklandské ostrovy ...11
1.2.5 Obnova demokracie ...11
1.3 PEST analýza ...17
1.3.1 Politické vlivy...17
1.3.2 Sociokulturní vlivy ...18
1.3.3 Ekonomické vlivy...19
1.3.4 Technologické vlivy...20
2 Obecně o ekonomice Argentiny ...22
2.1 Historický pohled na ekonomiku Argentiny ...22
2.1.1 Dlouhodobě prováděná ekonomická a obchodní politika ...22
2.1.2 Přehled hlavních makroekonomických ukazatelů a tendence jejich rozvoj...30
2.1.3 Stabilita měny ...36
3 Argentinský obchod ...42
3.1 Mezinárodní obchod Argentiny (jeho vývoj a význam) ...42
3.1.1 Investice do Argentiny ...44
3.2 Přehled komoditní a teritoriální struktury argentinského obchodu ...47
3.2.1 Komoditní struktura importu a exportu ...48
3.2.2 Teritoriální složení zahraničního obchodu ...51
3.3 Obchodní politika ...53
3.3.1 Překážky argentinského MO ...54
3.4 Argentina v MERCOSUR (MERCOSUR a EU) ...55
3.5 Obchodní potenciál Argentiny ...57
Závěr ...60
Seznam Literatury...62
Seznam zkratek
AFIP Federální veřejná správa příjmů (špan. Administration Federal de Ingreso Público)
ALADI Latinskoamerická Integrační Asociace (špan. Asociación Latinoamericana de Integración)
CEPAL Hospodářská komise Organizace spojených národů pro Latinskou Ameriku a Karibik (angl. United Nations Economic Commission for Latin America and the Caribbean)
CIA Ústřední Zpravodajská Agentura (angl. Central Intelligence Agency) EU Evropská Unie (angl.. European Union)
G20 Skupina dvaceti (angl. The Group of Twenty)
HDP Hrubý domácí produkt (angl. GDP – Gross Domestic Product)
INDEC Národní statistický a cenzurní Ústav (špan. Instituto Nacional de Estadistica y Censos)
ITT Mezinárodní Telegrafní a Telefonní Společnost M+X Import + Export
MERCOSUR Jižní Společný Trh ( špan. Mercado Común del Sur)
MMF Mezinárodni Měnový Fond ( angl. IMF – International Monetary Fund) MO Mezinárodni obchod
NAFTA Severoamerická dohoda o volném obchodu (angl. North American Free Trade Agreement)
OECD Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (angl. Organisation for Economic Co-operation and Development)
PEST Politické, Ekonomické, Sociální, Technologické (angl. Political, Economic, Social, Technological)
PPP Parita Kupní Síly (angl. Purchasing Power Parity)
PZI Přímé zahraniční investice (angl. FDI – Foreign Direct Investment) SELA Latinskoamerický a Karibský ekonomický systém (špan. El Sistema
Económico Latinoamericano y del Caribe) UN Spojené národy (angl. United Nations)
UNCTAD Konference OSN o obchodu a rozvoji (angl. United Nations Conference on Trade and Development)
USA Spojené státy americké USD Americký dolar
WTO Světová obchodní organizace (angl. World Trade Organisation)
Seznam grafů
Graf 1. Vývoj reálného HDP na hlavu v Argentině v porovnání s USA, Německem,
Kanadou a Francií ...6
Graf 2. Vývoj HDP na hlavu jako procento průměru bohatých ekonomik...9
Graf 3. Vývoj inflace v Argentině v procentech s budoucím odhadem do roku 2024…………..12
Graf 4. Vývoj reálného HDP v milionech USD...13
Graf 5. Poměr chudoby, $5.50 na osobu denně (2011 PPP) (%populace) ...13
Graf 6. Vývoj státního dluhu v procentech HDP ...14
Graf 7. HDP Argentiny v miliardách dolarů USA. ...31
Graf 8. Vývoj inflace v Argentině, HDP %...32
Graf 9. Rezervy a související položky (BoP, miliony dolarů US$) ...33
Graf 10. Vnější dluh státu, miliardy dolarů USD ...34
Graf 11. Fiskální deficit v Argentině v % z HDP...35
Graf 12. Vývoj kurzu amerického dolaru k argentinské měně...37
Graf 13. Příliv PZI do Argentiny, miliony dolarů USD...40
Graf 14. Vývoj mezinárodního obchodu Argentiny v procentech HDP...43
Graf 15. Obchodní bilance Argentiny 2015-2019 (miliony dolarů) ...44
Graf 16. Přiliv PZI do Argentiny (% od HDP) ...46
Graf 17. Odliv PZI z Argentiny (% od HDP) ...46
Seznam tabulek Tabulka 1. Podíly skupin zboží na argentinském MO, v procentech ...49
Tabulka 2. Největší obchodní přebytky Argentiny v milionech dolarů USA ...51
Tabulka 3. Největší obchodní deficity Argentiny v milionech dolarů USA ...52
Seznam diagramů Diagram 1. Komoditní struktura exportu podle kategorií zboží z Argentiny v roce 2018, v procentech ...50 Diagram 2. Komoditní struktura importu do Argentiny v roce 2018, v procentech….50
Úvod.
Argentina je svým charakterem rychle se rozvíjející zemědělsko-průmyslový stát. Silnými stranami argentinské ekonomiky jsou velké množství nerostných surovin, vysoká gramotnost obyvatelstva a velký sektor zaměřený na vývoz zemědělské produkce. V průběhu historie země byly ekonomické ukazatele Argentiny nerovnoměrné.
Ekonomická historie Argentiny je jednou z nejstudovanějších mezi všemi zeměmi a regiony. Důvodem je „Argentinský paradox“, což je unikátní situace, kdy stát dosáhl hospodářské prosperity na počátku 20. století, ale poté přišla recese.1 V současné době objem HDP a hospodářský růst umožňují Argentině být součástí G202, Argentina je druhou největší ekonomikou Jižní́ Ameriky podle HDP.3 Je ale také́ zemí s vysokou inflací. Dalším problémem argentinské́ ekonomiky je měnový́ kurz. Téma diplomové práce bylo zvoleno v souvislosti se zhoršující́ se ekonomickou situací země.
Otázkou, kterou jsem si položila je: Proč Argentina ztratila svůj ekonomický potenciál a svoji pozici v mezinárodním obchodu, kterou měla na začátku 20. století. Tato otázka byla mou inspirací k napsání této práce.
Hlavním cílem práce je zjistit současný obchodní potenciál Argentiny s ohledem na historický vývoj. Pod „obchodním potenciálem“ míním vývoj mezinárodního obchodu v posledních letech, jeho komoditní a teritoriální struktury, odvětví, která by se potenciálně mohla rozvíjet a obohacovat Argentinu, je-li v současnosti Argentina přitažlivá pro podnikaní a investice. V 1. části mé práce budu zkoumat vývoj argentinské historie, čímž zdůrazním politickou nestabilitu země během minulého století a ukážu, jak Argentina postupně ztrácela svůj potenciál. Na konci 1. části provedu PEST analýzu, abych lépe pochopila současnou situaci v zemi.
Ve 2. části práce bude zkoumána ekonomická historie a ekonomická politika prováděná od začátku 20. století. Kromě toho vymezím hlavní problémy Argentiny, které v současné době omezují její ekonomický rozvoj a růst.
V 3. části proběhne výzkum obchodu se zahraničím. Zejména půjde o význam obchodu pro Argentinu, strukturu vývozu a dovozu, přímé zahraniční investice (PZI), budou probrány podmínky a charakteristické rysy sdružení MERCOSUR. Také zkusím zjistit význam zahraničního obchodu pro Argentinu v posledních letech. Poté je potřeba zjistit legislativní podmínky podnikání a právní překážky pro přeshraniční obchod s Argentinou, což znamená,
1 PAOLERA, Gerardo della a Alan TAYLOR, 1997. Finance and Development in an Emerging Market: Argentina and the Interwar Period [online]. w6236. Cambridge, MA: National Bureau of Economic Research [vid. 2020-01-03]. Dostupné z: doi:10.3386/w6236 , p.1
2 About The G20 Members. g20.org [online].The Group Twenty. Dostupné z: https://g20.org/en/Pages/home.aspx
3 GDP, current prices. Imf.org [online]. International Monetary Fund. Dostupné z: https://www.imf.org
jakým způsobem je možné vstoupit na trh Argentiny a nakolik přitažlivý je tento trh pro zahraniční podnikatele a investory.
Při zpracovávání bakalářské práce byly použity následující všeobecně-vědecké metody.
Literární rešerše a deskripce, tyto byly použity převážně v teoretických částech práce. Dále pak analýza dat a komparace, které byly využity převážně v analytické části práce. V neposlední řadě byly v závěru práce použity ještě dedukce a syntéza.
Podle mého názoru mi tyto informace poskytnou obecný přehled stavu argentinského trhu a dovolí mi zformulovat představu o vnější a vnitřní argentinské ekonomice a historickém vývoji celé ekonomiky. Také bych zároveň chtěla zkusit odpovědět na otázku, jestli je Argentina příznivá pro investory a podnikatele a jaký je potenciální následující vývoj argentinské ekonomiky na mezinárodní scéně.
1. Část - Obecné informace o Argentině
První část práce se bude skládat ze základních informací o zemi, jako je geografická poloha, organizace státu, forma vlády, demografická situace a obecné informace o hospodářství země, které týká hlavně přírodního bohatství. Následující kapitola bude popisovat historický vývoj země, hlavně z hlediska politických dějů. Kapitola také zahrnuje stručné obecné informace o ekonomickém vývoji pro lepší pochopení vlivu politické nestability na hospodářský vývoj země. Konec 1. části se skládá ze 4 složek PEST analýzy: politických, ekonomických, sociokulturních a technologických vlivů v zemi. PEST analýza slouží lepšímu pochopení současné situaci v zemi.
1.1. ZÁKLADNÍ INFORMACE O ARGENTINĚ 1.1.1. Zeměpis
Argentina je stát ležící na jihovýchodě Jižní Ameriky. Země je v žebříčku podle rozlohy na 8. místě na světě (2 736 790 km2).4Celková délka hranic je 9 861 kilometrů. Na severu Argentina hraničí s Bolívií (délka hranice 832 km) a Paraguayí (délka hranice 1 880 km), na východě s Brazílií (délka hranice 1 224 km) a Uruguayí (délka hranice 579 km) a na západě s Chile (délka hranice 5 150 km).5
Argentina je součástí regionu Cono Sur. Zemi lze rozdělit zhruba na tři části: úrodné pampy v severní polovině země, roviny Patagonie táhnoucí se od jižní poloviny až k Ohňové zemi (Tierra de Fuego) a horské masivy And na západě na hranicích s Chile. Atlantský oceán omývá jihovýchodní část země. Na východě Argentiny převládá rovina, na západě jsou velehory Andy, jejichž nejvyšším bodem je hora Aconcagua (6 960 m n. m.), nejnižším bodem Argentiny je Salinas Chicas (-105 m). 3
1.1.2. Politika
Argentina je republikou s hlavním městem Buenos Aires (12,9 mil. obyv.) a prezidentskou federativní formou vlády. Jako další velká města mohou být zmíněna Córdoba a La Matanza. Podle správního členění se Argentina skládá z 23 provincií a federálního distriktu hlavního města. Každá provincie má vlastní ústavu.6
4 South America: Argentina.The World Factbook. Cia.gov [online]. [vid. 2020-11-13]. USA: Central Intelligence Agency. Dostupné z:
https://www.cia.gov/library/publications/resources/the-world-factbook/geos/ar.html
5 Geografía. Instituto Geográfico Nacional de la República Argentina. Ign.gob.ar [online]. [vid. 2020-11-13]. Dostupné z:
https://www.ign.gob.ar/NuestrasActividades/Geografia/Principal
6 Geografía. Instituto Geográfico Nacional de la República Argentina. Ign.gob.ar [online]. [vid. 2020-11-13]. Dostupné z:
https://www.ign.gob.ar/NuestrasActividades/Geografia/Principal
Argentinská ústava z roku 1853, revidovaná roku 1994, rozděluje moc na výkonnou, zákonodárnou a soudní a to na národní a regionální úrovni. Prezident a viceprezident jsou voleni přímo na dobu 4 let. Oba mohou být zvoleni pouze na 2 po sobě následující volební období.
Prezident jmenuje vládu, je tak zároveň předsedou vlády. Argentinský parlament má dvě komory:
Sněmovnu poslanců s 257 členy a senát se 72 členy. Od roku 2001 jsou senátoři voleni přímo, za každou provincii tři. Volební období senátorů trvá 6 let. Jedna třetina senátu je obměňována každé 2 roky. Sněmovna poslanců je volena přímo na 4 roky poměrným systémem. Každé dva roky je obměňována polovina sněmovny. V současnosti je hlavou státu Alberto Fernández (od roku 2019) z Justicialistické strany (španělsky Partido Justicialista), která je součástí Peronistické strany v Argentině a největším hnutím Peronismu. Od roku 1987 jsou justicialisté největší politickou stranou v argentinském parlamentu. 7
Argentina je členem následujících mezinárodních sdružení: Organizace spojených národů (UN, anglicky United Nations), Latinskoamerické integrační sdružení (ALADI, španělsky Asociación Latinoamericana de Integración), MERCOSUR (španělsky Mercado Común del Sur), Latinskoamerický hospodářský systém (SELA, španělsky El Sistema Económico Latinoamericano y del Caribe)
1.1.3. Demografie
Počet obyvatel v Argentině neustále roste, v roce 2018 dosáhl 44,361 milionu, hustota zalidnění je 16,2 os/km2 . Roční přirozený přírůstek obyvatelstva je 1,02 %. Průměrná délka života žen je 78,82 let, mužů 71,88 let. Národnostní složení zahrnuje Argentince 84 %, Italy 4 %, Indiány 2 %. Většina obyvatel se hlásí ke katolické církvi a mluví španělsky. 8
1.1.4. Hospodářství
Argentina využívá velké přírodní bohatství, hodně gramotné populace, hospodářství zaměřeného na vývoz a diverzifikovaného průmyslu. Průmyslové podniky jsou soustřeďovány především v oblastech Buenos Aires, Rosaria, Santa Fe, Cordoba a Mendoza. Stát má bohaté zásoby nerostných surovin a významné těžařské kapacity.
V zemi se těží především zinek, stříbro, olovo, uran, mangan, wolfram, cín, měď a uran.
V současnosti je pro Argentinu nejdůležitějším palivem zemní plyn, také se objevují velké
7 Forma de Gobierno. Casarosada.gob.ar [online]. [vid. 2020-11-13]. Argentina: Casa Rosada. Dostupné z:
https://www.casarosada.gob.ar/nuestro-pais/organizacion
8 South America: Argentina.The World Factbook. Cia.gov [online]. [vid. 2020-11-13]. USA: Central Intelligence Agency. Dostupné z:
https://www.cia.gov/library/publications/resources/the-world-factbook/geos/ar.html
zásoby ropy. Ropa a podzemní plyn se těží zejména v Patagonii a v andském podhůří. V dnešní době se v Argentině zvětšuje potravinářský průmysl, kam patří výroba piva a cukrovinek, mlékárenství, ovoce a zeleniny. Zemědělství spolu s rybolovem tvoří celkový podíl 60% exportu.
Důležitou roli hraje pro Argentinu produkce masa. Pastvinářskou oblastí je území roviny od La Platy až do Pampy. Zemědělství zaujímá většinu území státu (kolem 70 %), z toho 50 % tvoří pastviny, 10 % orná půda a 20 % lesní plochy. Těžištěm zemědělství je oblast rovin kolem hlavního města. Pěstuje se tu především pšenice, kukuřice, sójové boby, slunečnicová semena a čirok.
Absolutní špičkou mezi státy Jižní Ameriky je Argentina ve výrobě elektrické energie.
Ve shrnutí je třeba zdůraznit hojnost přírodních zdrojů státu. Argentina je bohatá na přírodní kapitál, ale nedostatečné investice brání rozvoji potenciálu země. S 6,24 hektary na osobu má země jednu z největších pozemkových dotací na obyvatele na světě. Voda je na vnitrostátní úrovni také hojná, i když má široké regionální rozdíly. Příznivé mírné podnebí činí argentinskou půdu úrodnou pro pěstování a chov dobytka. V Argentině je jeden z největších kontinentálních šelfů, který je bohatý na mořské a pobřežní zdroje. Je také bohatý na obnovitelné zdroje energie, včetně vodní, větrné, solární a biopaliv, které jsou do značné míry nevyužité.
Nerostné a obnovitelné zdroje budou pravděpodobně hrát v hospodářské budoucnosti země rostoucí roli. Nakonec přírodní rozmanitosti a krajiny lákají zahraniční návštěvníky, proto se v Argentině budují silná odvětví cestovního ruchu, která významně přispívají k HDP a tvorbě pracovních míst. 9
1.2. DLOUHODOBÝ VÝVOJ 1.2.1. Do poloviny 19. století
Dějiny Argentiny začínají z kmenů Indiánů a Inků, které obývaly území až do příchodu španělských kolonizátorů v 16. století. Kolonie vydržela do roku 1810 a až v roce 1825 Argentina získala nezávislost a stala se jmenovat Nezávislou Argentinskou Konfigurací. Za svou historii Argentina prožila mnoho politických krizí a otřesů, což se určitě odráželo na nedostatku stability v každé životní sféře. Argentina v první polovině 19. století disponovala velkou ekonomickou silou, v letech 1860-1930 vykázala takový růst, že pro ni byl předpovídán osud
9 CHUDNOVSKY, Daniel and LÓPEZ, Andrés, 2007. The elusive quest for growth in Argentina. 1st ed. New York: Palgrave Macmillan.
ISBN 978-1-4039-7789-2
Spojených států amerických, ale na území Jižní Ameriky10. Hlavním zdrojem růstu byl vývoz zemědělské produkce.11
V polovině 19. století po diktatuře Juana Manuela de Rosase byl prezidentem Bartolomé Mitre, který spolu se dvěma svými nástupci začal rozvíjet argentinský blahobyt. Pomocí zahraničního kapitálu a technologií zahájili stavby železnice, v této době se také chovala
nová plemena dobytku a ovcí a pastviny byly obehnány ostnatým drátem, začalo se používat zmrazení masa, začaly se masivně vyvážet argentinské zemědělské produkty (včetně chlazeného masa) do evropských zemí. Zároveň se reorganizoval vzdělávací systém, Argentina začala lákat imigranty, v této době se obyvatelstvo státu zvýšilo o 150 %. Což poznamenalo velký rozvoj zahraničního obchodu. 12
V 70. letech 19. století byla hodnota reálné mzdy v Argentině přibližně 76 % ve vztahu k britské, a v první dekádě 20. století dosáhla hodnoty 96 %13.
Graf 1. Vývoj reálného HDP na hlavu v Argentině v porovnání s USA, Německem, Kanadou a Francií
Zdroj (zpracováno autorkou na základě): Maddison Project Database14
HDP na hlavu ve srovnání s americkým činil 35 % v roce 1880 a 80 % v roce 1905, což je zřejmé v grafu číslo 1. Z tohoto pohledu byla Argentina na stejné úrovni jako Francie, Německo a Kanada.15 K roku 1930 Argentina předstihla Kanadu a Austrálii v počtu obyvatel,
10 ROCCHI, Fernando, 2005. Chimneys in the Desert: Argentina During the Export Boom Years, 1870-1930 [online]. Palo Alto: Stanford University Press [vid. 2020-01-03]. ISBN 978-0-8047-6745-3. Dostupné
z: https://public.ebookcentral.proquest.com/choice/publicfullrecord.aspx?p=3037528
11 CORTÉS CONDE, Roberto, 2009. The political economy of Argentina in the twentieth century. New York: Cambridge University Press.
Cambridge Latin American studies, 92. ISBN 978-0-521-88232-3.
12 CHALUPA, Jiří. Dějiny Argentiny, Uruguaye, Chile. Edice Dějiny států. Praha: Lidové noviny, 1999. ISBN 978-80- 7106-323-1
13 SÁNCHEZ-ALONSO, Blanca, 2013. Making sense of immigration policy: Argentina, 1870-1930. In: The Economic History Review [online].
2013 [vid. 2012-10-15], 601-627. ISSN 00130117. Dostupné z: doi:10.1111/j.1468-0289.2012.00671.x
14 BOLT, JUTTA, Robert INKLAAR, Herman DE JONG and Jan LUITEN VAN ZANDEN, 2018. Rebasing ‘Maddison’: new income comparisons and the shape of long-run economic development. Maddison Project Database 2018. University of Groningen [online].
Netherlands, Groningen: University of Groningen 2018 [vid. 2020-11-13]. Dostupné z: https://www.rug.nl/ggdc
15 BLATTMAN, Christopher, Jason HWANG a Jeffrey WILLIAMSON, 2004. The Impact of the Terms of Trade on Economic Development in the Periphery, 1870-1939: Volatility and Secular Change [online]. Cambridge, MA: National Bureau of Economic Research [vid. 2020-01-03].
Dostupné z: doi:10.3386/w10600 0
10 000 20 000 30 000 40 000 50 000 60 000
1875 1879 1883 1887 1891 1895 1899 1903 1907 1911 1915 1919 1923 1927 1931 1935 1939 1943 1947 1951 1955 1959 1963 1967 1971 1975 1979 1983 1987 1991 1995 1999 2003 2007 2011 2015
USA Canada France Germany Argentina
národních příjmů a příjmů na obyvatele.16 Na grafu číslo 1 je také vidět, že argentinský HDP na hlavu začal klesat v porovnání s HDP na hlavu USA, Kanady, Francie a Německa z roku 1930, důvody tohoto jevu budou vysvětleny níže.
Ve druhé polovině století se změnila vláda a prezidentem se stal Miguel Ángel Juárez Celman, on spolu s následujícími presidenty přivedl růst korupce a následující revoluční hnutí v roce 1890. 17
Ukončení prezidentského období Miguela Juáreze Selmana bylo poznamenáno růstem veřejného dluhu vůči HDP a začátkem finanční krize.18 Ve stejném roce Argentina vyhlásila platební neschopnost.19 Krize v roce 1890 nechala vládu bez možnosti na financování dotací pro imigranty a již v příštím roce byl program zrušen 20. Následovně objem úvěrů poskytovaných Argentině se snížil. 21
Periodická nestabilita fiskálního systému, pozorovaná v letech 1853 až 1930, přispěla ke změně hospodářského stylu 22. Deprese z let 1873-77 a zejména z let 1890-91 hrály zásadní roli v rozvoji průmyslu. V roce 1914 bylo ve výrobě zaměstnáno asi 15 % Argentinců, komerční sektor představoval přibližně 20 % pracovní síly23. V roce 1913 byl příjem na obyvatele v Argentině srovnatelný s ukazateli Francie a Německa a výrazně překonal italský a španělský24. Na konci roku 1913 měla Argentina 1,2%25 podíl národní ekonomiky na světě.
Konzervativci zůstali u moci až do roku 1916. Období jejich vlády se označovalo rychlým rozvojem ekonomiky, který udělal Argentinu jedním z největších světových producentů masa a obilí; tato doba byla poznamenána rychlým růstem počtu obyvatel země a zároveň rozvojem národního školství a kultury. Argentina patřila do první desítky zemí s nejvyššími příjmy na obyvatele.26
16 MUNDLAK, Yair, Domingo CAVALLO a Roberto DOMENECH, 1989. Agriculture and economic growth in Argentina, 1913-84.
Washington, D.C., USA: International Food Policy Research Institute. Research report, 76. ISBN 978-0-89629-078-5.
17 CHALUPA, Jiří. Dějiny Argentiny, Uruguaye, Chile. Edice Dějiny států. Praha: Lidové noviny, 1999. ISBN 978-80- 7106-323-1
18 DELLA PAOLERA, Gerardo a Alan M. TAYLOR, 2003. A new economic history of Argentina. Cambridge ; New York: Cambridge University Press. ISBN 978-0-521-82247-3.
19 REINHART, Carmen M. a Kenneth S. ROGOFF, 2011. This time is different: eight centuries of financial folly. 13. printing and 1. paperback printing. Princeton: Princeton University Press. ISBN 978-0-691-15264-6.
20 SÁNCHEZ-ALONSO, Blanca, 2013. Making sense of immigration policy: Argentina, 1870-1930. In: The Economic History Review [online].
2013 [vid. 2012-10-15], 601-627. ISSN 00130117. Dostupné z: doi:10.1111/j.1468-0289.2012.00671.x
21 REINHART, Carmen M. a Kenneth S. ROGOFF, 2011. This time is different: eight centuries of financial folly. 13. printing and 1. paperback printing. Princeton: Princeton University Press. ISBN 978-0-691-15264-6.
22 DELLA PAOLERA, Gerardo a Alan M. TAYLOR, 2003. A new economic history of Argentina. Cambridge ; New York: Cambridge University Press. ISBN 978-0-521-82247-3., p.68
23 ADES, A. F. a E. L. GLAESER, 1995. Trade and Circuses: Explaining Urban Giants. The Quarterly Journal of Economics [online], 110(1), 195–227. June 5th, 2004 [vid. 2020-01-03] ISSN 0033-5533, 1531-4650. Dostupné z: doi:10.2307/2118515
24 ANON., 2004. Becoming a serious country. In: The Economist; London. 371(8378), S3–S5. ISSN 00130613. Dostupné z:
https://www.economist.com/special-report/2004/06/05/becoming-a-serious-country
25 DELLA PAOLERA, Gerardo a Alan M. TAYLOR, 2003. A new economic history of Argentina. Cambridge ; New York: Cambridge University Press. ISBN 978-0-521-82247-3. p. 296
26CHALUPA, Jiří. Dějiny Argentiny, Uruguaye, Chile. Edice Dějiny států. Praha: Lidové noviny, 1999. ISBN 978-80- 7106-323-1
1.2.2. Před 1. státním převratem
Přesto, že Argentina vždy měla k dispozici velké množství přírodních zdrojů a velký lidský kapitál, v této době vykazovala slabý hospodářský růst v porovnání s většinou jiných států (kromě nízkopříjmových rozvíjejících se států Afriky, Asie a Jižní Ameriky). Zároveň se v této době zhoršily hlavní makroekonomické ukazatele jako nezaměstnanost, chudoba a nerovnost důchodů.27
Nicméně stát ve stagnaci nebyl celou tuto dobu jako velké množství rozvíjejících se států.
V dějinách se vyskytuje několik období se značným ekonomickým růstem (1964-1974, 1991- 1998). Bohužel v obou případech byl růst pouze dočasnou situací, po které následovaly těžké krize.
Před 1. světovou válkou Argentina zažívala velkou ekonomickou expanzi vycházející z velkého vývozu produktů zemědělství. V době 1869-1914 se obyvatelstvo Argentiny zvýšilo ze 1,8 mil. na 7,8 mil. díky rostoucí migraci z Evropy a vývoje mezinárodního obchodu, průměrný meziroční růst HDP činil 3,9 %. 28 V roce 1929 se Argentina stala 11. zemí na světě podle výše HDP na hlavu obyvatelstva, kromě toho obyvatelstvo mělo dostatečně vysoké příjmy a panovala vysoká úroveň přerozdělování příjmů. V této době byla Argentina velmi otevřenou ekonomikou, což se odráželo ve velkém podílu vývozu. Vyvážely se zejména zemědělské produkty. Zároveň se snižovala negramotnost (z 54 % v 1895 na 35 % v 1914), vzdělání bylo podporováno vládou. Velkou roli hrály investice, zejména z Velké Británie (v době od 1880 do 1913 zaznamenaly dvacetinásobný růst). Investice se přerozdělovaly do obchodu, bankovnictví, infrastruktury a také do rostoucího industriálního sektoru. Hlavní změny v této době nastaly v legislativě, díky přijetí řady zákonů, jejichž cílem byla ochrana vlastnických práv a zajištění infrastruktury potřebné pro produktivní investice a vývoz. 29
V roce 1912 byl při tajném hlasování přijat zákon o všeobecném volebním právu; byla to jedna z nejdůležitějších politických reforem, které se kdy v zemi uskutečnily. Tento zákon umožnil většinové straně, radikálům, dosáhnout zvolení do funkce prezidenta Hipólita Yrigoyena, kterému se podařilo udržet neutralitu v 1. světové válce. Argentina, stejně jako mnoho dalších zemí, se začátkem první světové války propadla do deprese. Mezinárodní obrat zboží, práce a kapitálu klesl. Zahraniční investice v Argentině stagnovaly a již se nezvýšily: silně zadlužená Británie již nevyvážela kapitál ve srovnatelném měřítku.30
27 World Bank Group, 2018. Argentina: Escaping crises, sustaining growth, sharing prosperity. Washington D.C.: World Bank. © World Bank [online]. [vid. 2020-11-13]. Dostupné z: http://documents1.worldbank.org
28 CHALUPA, Jiří. Dějiny Argentiny, Uruguaye, Chile. Edice Dějiny států. Praha: Lidové noviny, 1999. ISBN 978-80- 7106-323-1
29 LEVENE, Ricardo a William Spence ROBERTSON, 2011. A history of Argentina. Chapel Hill: The University of North Carolina Press.
ISBN 978-0-8078-6836-2.
30 CORTÉS CONDE, Roberto, 2009. The political economy of Argentina in the twentieth century. New York: Cambridge University Press.
Cambridge Latin American studies, 92. ISBN 978-0-521-88232-3. , ch. 2
Na grafu číslo 2 je vidět, že proces růstu se zastavil v roce 1930, když poprvé v moderních argentinských dějinách proběhl státní převrat, kterým začal proces více než 50 let střídání mezi civilní a vojenskou vládou. Od té doby byla s výkyvy pozorována trajektorie propadu. Tento převrat byl realizován společným úsilím vysokých důstojníků a občanských vůdců Konzervativní strany. Vládu vedl generál José Félix Uriburu, zastánce autoritářské moci, který se neúspěšně pokusil ustanovit fašistickou diktaturu ve prospěch velkých korporací.31
Graf 2. Vývoj HDP na hlavujako procento průměru bohatých ekonomik
Zdroj (zpracováno autorkou na základě): Maddison Project Database32
Poznámka: Do uvedených ekonomik patří: Austrálie, Kanada, Dánsko, Německo, Nizozemsko, Norsko, Švédsko, Švýcarsko, Velká Británie a USA
1.2.3. 50 let střídání mezi civilní a vojenskou vládou
Od třicátých let v argentinské ekonomice začala recese33. Jejím hlavním předpokladem byla politická nestabilita. Až do velké hospodářské krize v roce 1929 byla makroekonomická situace v zemi jednou z nejstabilnějších, ale po depresi se Argentina dostala do ekonomické turbulence34. Vlády 1930-70 let používaly strategii nahrazování dovozu výrobou uvnitř státu, to však vedlo k odlivu investic z agrárního sektoru. Produkce zemědělských výrobků prudce klesla.35
V roce 1932 proběhly volby, prezidentem byl zvolen Agustín Pedro Justo Rolón, radikál.
Po vypršení jeho mandátu koalice na prezidenta nominovala svého kandidáta Roberta María Ortize, v roce 1938 bylo oznámeno jeho vítězství ve volbách. Činnost vlády po převratu byla spojená s porušováním zákonnosti, kterou se Ortiz snažil zastavit, čímž získal širokou podporu
31 LEVENE, Ricardo a William Spence ROBERTSON, 2011. A history of Argentina. Chapel Hill: The University of North Carolina Press.
ISBN 978-0-8078-6836-2.
32 BOLT, JUTTA, Robert INKLAAR, Herman DE JONG and Jan LUITEN VAN ZANDEN, 2018.Rebasing ‘Maddison’: new income
comparisons and the shape of long-run economic development. Maddison Project Database 2018. University of Groningen [online]. Netherlands, Groningen: University of Groningen 2018 [vid. 2020-11-13]. Dostupné z: https://www.rug.nl/ggdc
33 MUNDLAK, Yair, Domingo CAVALLO a Roberto DOMENECH, 1989. Agriculture and economic growth in Argentina, 1913-84.
Washington, D.C., USA: International Food Policy Research Institute. Research report, 76. ISBN 978-0-89629-078-5.
34 DELLA PAOLERA, Gerardo a Alan M. TAYLOR, 2003. A new economic history of Argentina. Cambridge ; New York: Cambridge University Press. ISBN 978-0-521-82247-3.
35 EIDT, Robert, 2019. Argentina. In: Encyclopædia Britannica, inc. [online].November 09, 2020 [vid. 2020-11-13]. Dostupné z: https://www.britannica.com/place/Argentina
0 20 40 60 80 100 120 140
1900 1904
1908 1912
1916 1920
1924 1928
1932 1936
1940 1944
1948 1952
1956 1960
1964 1968
1972 1976
1980 1984
1988 1992
1996 2000
2004 2008
2012 2016
obyvatelstva. Nicméně po dvou letech prezidenství byl nucen odejít z aktivní činnosti ze zdravotních důvodů, proto předal výkonnou moc Ramónu Castillovi až do vojenského převratu 4.
června 1943. Tento převrat byl vyvolán oslabenou rolí společnosti ve vedení země, ekonomickými krizemi, nenávistí a nedůvěrou vlastníků půdy vůči zájmům Britů. V této době byla stanovena vojenská diktatura. 36
V letech 1946 až 1952 byl prezidentem zvolen Juan Perón, který spolu se svojí manželkou Evou Perón provedl velkou ekonomickou reformu. Tato reforma věnovala velkou pozornost argentinské industrializaci. V roce 1947 byla založena strana příznivců Peróna, což znamenalo vznik perónismu jako zvláštního směru v politice a ekonomice Argentiny, založeného na ideologii a autoritářství vůdce strany.37O interpretaci perónismu se hodně diskutovalo, mezitím byl přijat návrh Gina Germania, který chápe perónismus v latinskoamerickém duchu jako příklad „národně-lidového hnutí“. Takové politické hnutí vzniká v přechodných situacích mezi tradiční a moderní společností, což přispívá k mobilizaci dříve pasivních sociálních skupin.
Nejviditelnějším výsledkem takové sociální mobilizace byla vnitřní migrace mezi venkovskými a městskými oblastmi. Tyto venkovské masy, které přeplnily města, se integrovaly do městského trhu práce a obvykle tvořily novou dělnickou třídu. Nedostatečná adaptace na nové pracovní podmínky a politická nebo odborová nezkušenost těchto nových pracovníků je postavily do pozice dostupnosti: tedy jako manévrující masy pro elity.38 Perónismus jako politické hnutí měl dva hlavní směry: pravý perónismus Juana Peróna s jeho hospodářskou politikou a levý, který měl sociální zaměření a je spojován s Evou Perón. Justicialistická strana byla svržena v důsledku vojenského převratu v roce 1955, což vedlo k vyhnání Peróna do Španělska a zavedení vojenské správy země v průběhu dalších 30 let. Od roku 1963 je Argentina zařazena do pásma neustálého násilí jak ze strany úřadů, tak proti sobě navzájem polovojenských hnutí, pravice a levice. V roce 1966 armáda provedla převrat (Argentinská revoluce), ale ukázalo se, že organizátoři nejsou schopni nastolit pořádek. 39
V roce 1973 Perón zvítězil v prezidentských volbách. Jeho třetí manželka Isabelle byla zvolena viceprezidentkou. Po smrti Peróna v roce 1974 jeho vdova Isabela podle ústavy země obsadila místo prezidenta. Narůstající ekonomické problémy a politická nestabilita vedly ke stávkám, politickým únosům a rozvoji partyzánského hnutí.
36 LEVENE, Ricardo a William Spence ROBERTSON, 2011. A history of Argentina. Chapel Hill: The University of North Carolina Press.
ISBN 978-0-8078-6836-2.
37 CHALUPA, Jiří. Dějiny Argentiny, Uruguaye, Chile. Edice Dějiny států. Praha: Lidové noviny, 1999. ISBN 978-80- 7106-323-1
38 AELO, Oscar, 2015. El origen del peronismo. Una aproximación interprovincial. Argentina, Ensenada: Trabajos y Comunicaciones [online].
ISSN 0325173X. 2015 [vid. 2017-10-02]. Dostupné z: https://search-proquest-com.zdroje.vse.cz/docview/1944246392?accountid=17203 , p. 41
39 CHALUPA, Jiří. Dějiny Argentiny, Uruguaye, Chile. Edice Dějiny států. Praha: Lidové noviny, 1999. ISBN 978-80- 7106-323-1
V roce 1976 vláda Isabell padla a k moci přišla vojenská junta, kterou vedli generál Jorge Rafael Videla, admirál Emilio Eduardo Маssеrа a generál Orlando Ramón Agosti. K dosažení svých cílů používala ty nejbrutálnější metody: mučení, únosy a vraždy.40
1.2.4. Špinavá válka a válka o Falklandské ostrovy
Období mezi lety 1976 a 1983 je známé jako léta „špinavé války“. Aktivizovaní
„levicoví“ povstalci se snažili vzdorovat vojenské juntě. Vláda používala „eskadrony smrti“, v opozice zmizely beze stopy 10 000 až 30 000 občanů, skutečných či imaginárních opozičníků.
Sociální napětí přispělo k rozhodnutí vojenské junty v roce 1982 o mocenském pokusu o návrat Falklandských ostrovů. Spor o sounáležitost ostrovů začal již v 18. století. Ve snaze překonat hospodářskou krizi dal Galtieri (president Argentiny 1981-1982) příkaz argentinské armádě, aby přistála na Falklandských ostrovech, jejichž území od roku 1833 okupovala Británie. Argentina věřila, že jí ostrovy patří po právu dědictví od Španělska. Generál Leopoldo Galtieri obsadil Malvíny a také ostrov Jižní Georgie, aby odvedl pozornost společnosti od korupce a ekonomických chyb. Dnes Velká Británie nadále drží ostrovy, Argentina se však svých nároků nevzdala.41
1.2.5. Obnova demokracie
Na začátku roku 1983, po sedmi letech moci, argentinská vláda prakticky zcela ztratila podporu obyvatelstva. Junta musela oznámit, že předá moc zvolené vládě. Raúl Ricardo Alfonsín a radikálové zvítězili, získali absolutní většinu hlasů jak v prezidentských volbách, tak ve volbách do Národního kongresu. Nový prezident od počátku zaujal tvrdý postoj ve vztazích se zahraničními bankami a Mezinárodním měnovým fondem. Postaral se o vytvoření devizových rezerv a odmítl je vynaložit na zaplacení úroků z argentinského zahraničního dluhu, dokud nebudou podmínky těchto dluhů revidovány v zájmu oživení argentinské ekonomiky. 42
Prezidentské volby se konaly 14. května 1989 v prostředí rostoucí inflace a prohlubujícího se propadu výroby, zvítězil kandidát perónistů Carlos Menem. Uskutečnil dalekosáhlý projekt neoliberálních ekonomických reforem tzv. Bunge and Born Plan, které budou popsané v 2. části práce. Toto úsilí se ukázalo jako rychlý a ohromující úspěch. Za období 1991-1994 činil hospodářský růst 30 %. Vládě se také podařilo snížit náklady na armádu, zavřít většinu podniků vojenského průmyslu a získat kontrolu civilní vlády nad ozbrojenými silami.
40 CHALUPA, Jiří. Dějiny Argentiny, Uruguaye, Chile. Edice Dějiny států. Praha: Lidové noviny, 1999. ISBN 978-80- 7106-323-1
41 History of Argentina. Historyworld.net [online]. [vid. 2020-01-30]. Dostupné z:
http://www.historyworld.net/wrldhis/PlainTextHistories.asp?groupid=2333&HistoryID=ac09>rack=pthc
42 CHALUPA, Jiří. Dějiny Argentiny, Uruguaye, Chile. Edice Dějiny států. Praha: Lidové noviny, 1999. ISBN 978-80- 7106-323-1
Během druhého funkčního období Menema se politická situace v zemi dramaticky zhoršila. Koalice, kterou tvořily Radikální občanská unie a středolevá Fronta, stála za úpravami v hospodářské politice, které zahrnovaly vytvoření nových pracovních míst, boj proti korupci a také zvýšení výdajů do školství, zdravotnictví a sociálních potřeb. Prezident Menem se snažil získat podporu veřejnosti v otázce možnosti zvolení do třetího funkčního období, což se mu však nepodařilo. Hlavním kandidátem ve volbách za stranu perónistů byl v této fázi kandidát koalice Fernando de la Rúa.
Globální propad ekonomiky a chyby nové vlády vedly k ekonomické krizi v roce 2002.
Prezident Néstor Kirschner byl v roce 2003 zvolen na čtyřleté funkční období. Podařilo se mu pozvednout ekonomiku, v letech 2003-2008 činil roční růst HDP 9 %. V roce 2007 byla prezidentkou zvolena Cristina Fernández de Kirschner, manželka N. Kirschnera. V roce 2015 byl prezidentem zvolen Mauricio Macri.
Graf 3. Vývoj inflace v Argentině v procentech s budoucím odhadem do roku 2024
Zdroj: IMF.org43
Graf číslo 4 zobrazuje vývoj reálného HDP v Argentině v milionech amerických dolarů.
Je vidět, že k největším propadům HDP došlo v roce 1989 a 2002. Krizové období začalo v roce 1999 a skončilo v roce 2002, nicméně kolaps argentinské ekonomiky a jeho dopad na obyvatelstvo byl citelný. Vyvrcholením krize byly nepokoje z prosince 2001. Argentina tehdy vyhlásila největší platební neschopnost v historii (80 miliard dolarů)44.
Graf číslo 6 zachycuje vývoj státního dluhu Argentiny od roku 1992. Graf znázorňuje, že během výše uvedené krize byl státní dluh nejvyšší v letech 2001-2004.
43Inflation in Argentina with a future estimate until 2024 (in %). International Monetary Fund [online]. International Monetary Fund [vid.
30.04.2020]. Dostupné z: https://www.imf.org/external/datamapper/profile/ARG
44 I︠A︡ KOVLEV, P. P., 2010. Pered vyzovami vremeni: t︠s︡ykly modernizat︠s︡ii i krizisy v Argentine. Moskva: Progress-Tradit︠s︡ii︠a︡. ISBN 978-5- 89826-329-4 , p. 464
-10 0 10 20 30 40 50 60
1998 1999
2000 2001
2002 2003
2004 2005
2006 2007
2008 2009
2010 2011
2012 2013
2014 2015
2016 2017
2018 2019
2020 2021
2022 2023
2024
Jednou z nejtěžších krizí světových dějin byla měnová krize v Argentině, která se objevila v prosinci 2001 a trvala až do ledna 2002. Došlo k tomu kvůli výše uvedené platební neschopnosti, finanční systém se téměř zastavil, prudce vzrostly inflace a nezaměstnanost, propadla se výroba a nakonec se přes 50 % domácností ocitlo pod hranicí chudoby (viz. graf 5 ).45 Za krátkou dobu v Argentině prudce klesla úroveň HDP a výrazně se snížila kupní síla obyvatelstva.
Argentinská ekonomika se poměrně rychle uzdravila po krizi v roce 2001. Později v letech 2002-2007 Argentina zažila fázi vysokého a trvalého hospodářského růstu.
Graf .4 Vývoj reálného HDP v milionech USD
Zdroj: World Bank Organization46
Graf 5.Poměr chudoby, $5.50 na osobu denně (2011 PPP) (% populace)
Zdroj :World Bank Organization47
45 FEENSTRA, Robert C. a Alan M. TAYLOR, 2012. International economics. 2nd ed. New York, NY: Worth Publishers. ISBN 978-1-4292- 3118-3, p. 401
46 GDP (constant 2010 US$) - Argentina. Worldwide Governance Indicators. The World Bank Group [online]. USA, Washington D.C.: The World Bank. [vid. 30.04.2020]. Dostupné z: https://data.worldbank.org/indicator/NY.GDP.MKTP.KD?locations=AR
0 100 000 200 000 300 000 400 000 500 000 600 000 700 000
1962 1964
1966 1968
1970 1972
1974 1976
1978 1980
1982 1984
1986 1988
1990 1992
1994 1996
1998 2000
2002 2004
2006 2008
2010 2012
2014 2016
2018
0 5 10 15 20 25 30 35 40 45 50
1991 1992
1993 1994
1995 1996
1997 1998
1999 2000
2001 2002
2003 2004
2005 2006
2007 2008
2009 2010
2011 2012
2013 2014
2015 2016
2017
Největší růst (a podíl mezi odvětví) byl zaznamenán v pracovně náročných průmyslových odvětví, zejména v nízko-technologických a středně-technologických výrobách, což byl největší nárůst celkového dovozu od roku 1980. Obzvláště dynamická byla i výkonnost vývozu služeb v tomto období.48 V roce 2008 nastala světová ekonomická krize, díky tomu, že Argentina v té době nebyla silně zapojena do světové ekonomiky, Argentina zažila pouze mírné zpomalení tempa růstu. V době této krize HDP Argentiny neklesl na rozdíl od velkého množství vyspělých zemí, jenom se zpomalilo jeho tempo růstu (viz. graf 4).
Přibližně v roce 1920 Argentina začala implementovat strategii uzavřené ekonomiky a substituci exportu. Což se nejdříve projevilo pozitivně během 2. světové války, když se Argentině podařilo udělat velkou rezervu díky zvýšenému exportu zemědělských výrobků. Ale rostoucí napětí administrativní regulace a kontroly kapitálu zabránily ekonomické výkonnosti a růstu, zároveň vedlo k velkému množství korupce. Populistická politika Juana Peróna zahrnovala nacionalizaci průmyslu, ochranu proti zahraniční konkurenci a prudký růst platů. Následně zpustošená zahraniční měnová rezerva, velké ztráty nacionalizovaných podniku a fiskální deficity přivedly k velkému vydaní peněz způsobujícímu rostoucí inflaci.49
Graf 6. Vývoj státního dluhu v procentech HDP
Zdroj: cia.gov 50
Cílem ekonomické politiky prováděné během presidentství Menema bylo značné zvýšení mezinárodního obchodu Argentiny v zemědělském sektoru.
V letech 1990-1999 byl zaznamenán značný růst objemu výroby a zvýšení produktivity celého zemědělskoprůmyslového odvětví.
47Poverty headcount ratio at $5.5 a day (2011 PPP) (% of population). Worldwide Governance Indicators. The World Bank Group [online]. USA, Washington D.C.: The World Bank. [vid. 30.04.2020]. Dostupné z: https://data.worldbank.org/topic/poverty?locations=AR
48 PALAZZO, Gabriel a Martín RAPETTI, 2017. Real exchange rate and export performance in Argentina, 2002–2008. Journal of Post Keynesian Economics [online]. 40(1), 75–94. ISSN 0160-3477, 1557-7821. Dostupné z: doi:10.1080/01603477.2016.1273073, p 75-94
49 MAUTE, Jutta, 2006. Hyperinflation, currency board, and bust the case of Argentina [online]. Frankfurt am Main: Lang. [vid. 2020-03-20].
ISBN 978-3-631-75447-4. Dostupné z: http://www.jstor.org/stable/10.2307/j.ctv9hj953
50 South America: Argentina.The World Factbook. Cia.gov [online]. [vid. 2020-11-13]. USA: Central Intelligence Agency. Dostupné z: cia.gov 0
20 40 60 80 100 120 140 160
1992 1993
1994 1995
1996 1997
1998 1999
2000 2001
2002 2003
2004 2005
2006 2007
2008 2009
2010 2011
2012 2013
2014 2015
2016 2017
2018 2019
V roce 1991 Argentina, Brazílie, Paraguay a Uruguay podepsaly dohodu Tratado de Asuncion, která znamenala vytvoření sdružení MERCOSUR pro uskutečnění volného trhu mezi těmito státy.
Ve světových dějinách krize často vznikaly spíše z důvodů politických než ekonomických. Což se stalo také v Argentině v prosinci 2001. Politické problémy existující v této době v Argentině zahrnují nestabilní politické struktury, které jsou charakterizované korupcí a roztříštěnou mocí mezi provinciemi a federální vládou. Zajímavé je, že v roce 2004 se v argentinském politickém systému stále vyskytovaly stejné nedostatky. Tyto skutečnosti vedly k tomu, že sociální důvěra ve vládu byla nízká a nezávislost Nejvyššího soudu byla zničena, vláda porušovala vlastnická práva soukromých firem.51
Kromě toho neoliberální politika, i když nejdříve prokázala zlepšení situace, nakonec vedla k defaultu a devalvaci měny a Argentina se stala dlužníkem. Samozřejmě kvůli velkému množství ekonomických problémů a neúspěšných vládních rozhodnutí Argentinci ztratili víru a naději ve vládu a její ekonomickou politiku.
Na druhé stráně výsledky neoliberálních reforem 90. let minulého století a závažné hospodářské a sociální důsledky krize v letech 2001-2002 byly východiskem pro změnu ekonomického kurzu a také umožnily vznik nového přístupu vlády země k otázkám hospodářské a sociální regulace.
V roce 2003 byl novým presidentem zvolen Néstor Kirchner, což bylo překvapením, protože velkou popularitu mezi voliči neměl a získal rekordně nízký počet hlasů. Tato skutečnost zpočátku přinášela domněnky, že bude nesamostatným prezidentem závislým na svém politickém patronu Eduardu Duhalde.52 Už během prvního roku svého prezidentství Néstor Kirchner získal důvěru národa a rating kolem 80 %. Zdá se to neuvěřitelné, zvláště když si vzpomeneme, že ještě v roce 2001 byli Argentinci v politice naprosto zklamáni, což se projevilo ve sloganu „ať všichni odejdou!“ ("¡Que se vayan todos!").53
Období 2003-2007 bylo pro Argentinu dobou hluboké politické a socioekonomické transformace. Změny nastaly ve velkém množství aspektů argentinského života. Do popředí se dostaly otázky týkající se ochrany státní suverenity a národních ekonomických zájmů, sociální ochrany obyvatelstva s nízkými příjmy.54 V oblasti zahraniční politiky bylo prioritou posílení
51 GALLO, Andrés, Juan Pablo STEGMANN a Jeffrey W. STEAGALL, 2006. The Role of Political Institutions in the Resolution of Economic Crises: The Case of Argentina 2001–05. Oxford Development Studies [online]. 34(2), p. 193–217. ISSN 1360-0818, 1469-9966. Dostupné z: doi:10.1080/13600810600705098
52 CHERESKY, I. Argentina. Cambio De Rumbo y Recomposición Política: Néstor Kirchner Cumple Un Año De Gobierno. Nueva Sociedad[online]. September 2004, vol. 193., ISSN 02513552. Dostupné prostřednictvím ProQuest Central z: https://search-proquest- com.zdroje.vse.cz p. 9
53 CHERESKY, I. Argentina. Cambio De Rumbo y Recomposición Política: Néstor Kirchner Cumple Un Año De Gobierno. Nueva Sociedad[online]. September 2004, vol. 193., ISSN 02513552. Dostupné prostřednictvím ProQuest Central z: https://search-proquest- com.zdroje.vse.cz ,p. 4
54 CHERESKY, I. Argentina. Cambio De Rumbo y Recomposición Política: Néstor Kirchner Cumple Un Año De Gobierno. Nueva Sociedad[online]. September 2004, vol. 193., ISSN 02513552. Dostupné prostřednictvím ProQuest Central z: https://search-proquest- com.zdroje.vse.cz ,p. 4 - 6
spolupráce se zeměmi Latinské Ameriky. Néstoru Kirchnerovi se podařilo znova vzbudit víru v činnosti vlády. To Kirchnerovi přidalo obrovskou popularitu mezi občany, která se podle průzkumů veřejného mínění stabilně držela na úrovni 70 %, což je nepochybně potvrzovalo to, že Argentinci schvalovali kurz svého prezidenta. Během těchto čtyř let byl zaznamenán ekonomický růst 9 %, výrazně se zlepšila životní úroveň. Spotřeba domácností vzrostla o 52 % mezi lety 2002 až 2007. Míra nezaměstnanosti klesla z 20 % v 2002 na 9 % v roce 2007, míra chudoby také klesla dvojnásobně z 50 % v roce 2002 na 27 % v roce 2007.55 Prezident potvrdil svou důvěryhodnost mezi vojáky, uklidnil stávky, získal kontrolu nad Národním kongresem v průběhu voleb v říjnu 2005, což mu zajistilo kontinuitu moci a fakticky mu ji pomohlo v roce 2007 předat své manželce Cristině Fernández de Kirchner.56
Toto vítězství bylo založeno jak na silném výkonu vlády Néstorem Kirchnerem, tak na slabosti neperonistické opozice.57 Určitě důležitou otázkou byla účast bývalého prezidenta v řízení státu. Důležitým směrem činnosti vlády s Cristinou Kirchner byl návrat do rukou státu těch podniků a majetku, které byly privatizovány v roce 1990 během prezidentství Carlose Menema (strategických objektů a podniků). Další zásluhou Cristiny Kirschner je splacení 12,3 miliardy dolarů zahraničního dluhu. Také se ji povedlo zvýšit reálnou mzdu o 70 % a rozšířit možnosti neoficiálních pracovníků a nezaměstnaných, čímž se do systému přidalo přes milion pracovníků.58
V roce 2009 proběhla světové krize, která přivedla k recesi v Argentině. V roce 2015 se presidentem stal Mauricio Macri, jeho primárním cílem bylo snížení inflace.
Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) odhadovala, že Argentina se zbaví recese v roce 2017 nebo 2018 a že se sníží její klasifikace rizika země ze sedmi bodů na šest.59
Novým prezidentem se v minulém roce stal kandidát levicové peronistické koalice Frente de Todos Alberto Fernández, politik, který byl hlavou vlády Argentiny při prezidentství Kirchnerových. Exprezidentka Cristina Fernández de Kirchner ho doplňuje z pozice viceprezidentky. Alberto Fernández dosáhl svého vítězství již v prvním kole, když získal 48 % hlasů. Současný prezident Macri, který byl u moci od roku 2015, získal 40 % hlasů. Volební účast dosáhla 81 %. Volby se odehrály v extrémně napjaté společenské situaci, která je zapříčiněná především ekonomickými problémy Argentiny. Tato skutečnost také vysvětluje
55 LEVITSKY, Steven. a Maria Victoria MURILLO, 2008. Argentina: From Kirchner to Kirchner. Journal of Democracy [online]. 19(2), p,17.
ISSN 1086-3214. Dostupné z: doi:10.1353/jod.2008.0030
56 CHERESKY, I. Argentina. Cambio De Rumbo y Recomposición Política: Néstor Kirchner Cumple Un Año De Gobierno. Nueva Sociedad[online]. September 2004, vol. 193., ISSN 02513552. Dostupné prostřednictvím ProQuest Central z: https://search-proquest- com.zdroje.vse.cz ,p.4-5
57 LEVITSKY, Steven. a Maria Victoria MURILLO, 2008. Argentina: From Kirchner to Kirchner. Journal of Democracy [online]. 19(2), p.16–
30. ISSN 1086-3214. Dostupné z: doi:10.1353/jod.2008.0030
58 LEVITSKY, Steven. a Maria Victoria MURILLO, 2008. Argentina: From Kirchner to Kirchner. Journal of Democracy [online]. 19(2), p.16–
30. ISSN 1086-3214. Dostupné z: doi:10.1353/jod.2008.0030, p.17
59 Argentina - OECD. In: OECD.Stat [online]. [vid. 2020-03-11]. Dostupné z: http://www.oecd.org/countries/argentina/
volební neúspěch současného prezidenta Macriho, jehož vláda v ekonomické politice naprosto selhala.
1.3. PEST ANALÝZA.
V této kapitole bude provedena analýza zjištění externích faktorů, které mohou ovlivnit mezinárodní obchod a podnikání. Faktory budou zkoumány dle hledisek politických, ekonomických, sociokulturních a technologických.
Argentina patří do Global Competitivness Report ve kterém jsou země seřazeny podle konkurenceschopnosti (která je definována jako soubor institucí, politik a faktorů, které určují úroveň produktivity). Pozice země se určuje podle aritmetického průměru 12 pilířů, které určují výkonnost země.
V roce 2019 se podle Global Competitiveness Report Argentina klesla o 2 pozice na 83.
místo ze 141 hodnocených států. Od roku 2018 je Argentina v recesi, HDP kleslo o 2,5 %, což vedlo ke zvýšení nezaměstnanosti na úroveň 9,9 %, kromě toho podíl mezidimenzionální chudoby ve zmíněném roce dosáhl 31,3 %.60
1.3.1. Politické vlivy
Argentina má dlouhou historii politické nestability. V současnosti země čelí nové ekonomické krizi. Jedním z důvodů této krize je politická nestabilita s ostrými výkyvy mezi vládami pravice a levice.
Bývalý prezident Mauricio Macri byl prvním prezidentem zvoleným demokraticky. Od roku 2001 byli všichni prezidenti ze strany peronistů (Partido Justicialista), Macri je za 20 let prvním prezidentem z liberální strany Propuesta Republicana. V prosinci 2019 proběhly prezidentské volby, vítězem se stal Alberto Fernández, představitel strany Partido Justicialista. Strana Partido Justicialista byla založena Juanem Perónem a je založena na několika hlavních principech:
autoritářství, autarkie. Juan Perón byl v 30. letech 20. století ovlivňován italským fašismem, proto jsou v ideologii Peróna vidět podobné prvky s ideologií fašismu (např. kolektivismus a národní reformismus).
V květnu 2016 prezident Mauricio Macri zahájil program Justice 2020, v rámci programu měla proběhnout řada reforem, které se měly týkat především spravedlivého soudnictví. Změny měly zlepšit soudní nezávislost a zvýšit transparentnost a efektivitu. Hlavní důraz se kladl na řešení korupce. Zároveň program Justice 2020 předpokládal rozsáhlé legislativní změny a
60 The Global Competitiveness Report 2018. The World Economic Forum [online]. Switzerland: World Economic Forum. 2018 [cit. 15.08.2020].
ISBN-13: 978-92-95044-76-0. Dostupné z: https://www.weforum.org/reports/the-global-competitveness-report-2018
