U
NIVERZITAK
ARLOVA VP
RAZE3.
LÉKAŘSKÁ FAKULTAAutoreferát dizertační práce
Vymezení end-to-side anastomózy ve vztahu k ostatním neurotizačním technikám při rekonstrukci plexus brachialis
a vliv lokálně aplikovaného VEGF na regeneraci periferního nervu
MUDr. Radek Kaiser
Praha, 2011
1
Doktorské studijní programy v biomedicíně
Univerzita Karlova v Praze a Akademie věd České republiky
Obor, předseda oborové rady: Neurovědy
prof. MUDr. Karel Šonka, DrSc.
Školicí pracoviště: Neurochirurgická klinika 3. LF UK a FNKV Praha Autor: MUDr. Radek Kaiser
Školitel: prof. MUDr. Pavel Haninec, CSc.
Oponenti:
Autoreferát byl rozeslán dne
Obhajoba se koná dne
S dizertací je možno se seznámit na děkanátě 3. lékařské fakulty Univerzity Karlovy
2 OBSAH
1 Souhrn ... 3
2 Summary ... 4
3 Klinická část – vymezení end-to-side anastomózy ... 5
3.1 Úvod ... 5
3.2 Materiál a metodika ... 6
3.3 Výsledky... 6
3.4 Diskuze ... 7
3.5 Závěr... 9
4 Experimentální část – vliv lokálně aplikovaného vegf ... 10
4.1 Úvod ... 10
4.2 Materiál a metodika ... 11
4.3 Výsledky... 12
4.4 Diskuze ... 15
4.5 Závěr... 16
5 Seznam vybrané literatury ... 17
6 Publikace ... 20
3 1
1 SOSOUUHHRRNN
Začátkem 90. let byla znovuobjevena end-to-side anastomóza (ETS) a popsána tzv. Oberlinova technika (OT). Jsou použitelné pouze u Erbovy obrny. Podkladem efektu ETS anastomózy je kolaterální dělení axonů. Klinických publikací je jen několik. OT je v podstatě varianta klasické neurotizace, při níž se používá pouze jeden fascikl pro určitý (funkčně méně důležitý) sval. Ten je našit na distální pahýl příjemce, dosud vždy pouze n. musculocutaneus (NMC). Úspěšnost této metody je velmi vysoká. Zatím žádná anglicky psaná práce se však nezmiňuje o použití této techniky u jiného nervu než NMC.
Tyto dvě techniky neurotizace jsou předmětem klinické části práce. V naprosté většině případů byly obě použity k reinervaci n.
axillaris (NAX). K této strategii nás vedla velmi dobrá zkušenost s používáním n. pectoralis medialis k obnově NMC. Ukázalo se, že efektivita ETS je malá, v našem souboru u NAX 47, 6 % (10 z 21 pacientů) a celkově 43, 5 %. Naopak OT má výrazně lepší efekt.
Ačkoli byla použita vesměs jinak, než dle původního určení, tj.
k neurotizaci NAX, dosáhla velmi dobrých výsledků. K reinervaci NAX došlo v 77, 8 % (7 z 9) a NMC ve všech třech případech (100 %).
Celková úspěšnost tedy byla 83, 3 %. Závěrem lze tedy říci, že ETS anastomóza ztratila v naprosté většině indikací smysl. Naopak OT se ukázala jako velmi dobře využitelná i u poranění n. axillaris.
V našem experimentu hodnotíme vlastnosti regenerujících axonů po podání VEGF plazmidu do místa sutury NMC jak při end-to- end, tak při ETS anastomóze. VEGF neovlivňuje maturaci axonů, tj.
kalibr axonu a tloušťku myelinového obalu. Naopak statisticky významně zvyšuje množství regenerovaných myelinizovaných axonů na jednotkovou plochu nervu (10 000 m2). To se potvrdilo po obou typech spojení. Lze tedy konstatovat, že VEGF zvyšuje množství kolaterál, a to jak z porušených, tak i intaktních axonů.
VEGF je tak jedním z neurotrofních faktorů a snad bude v budoucnu využit k podpoře reinervace i v klinické praxi. To možná zvrátí i současný pohled na ETS anastomózu, která se díky využití růstových faktorů může stát lépe klinicky využitelnou.
4 2
2 SUSUMMMMAARRYY
End-to-side anatomosis (ETS) was re-discovered at the beginning of 90´s at the same time when the Oberlin method (OT) was firstly described in the literaure. The basis of the effect of ETS anastomosis is the collateral sprouting of the axons. There are only few clinical studies dealing with ETS. OT is a variant of the classic neurotization with the use of only one specific fascicle which is sutured onto the distal stump, originally onto musculocutaneous nerve (MCN).
There is no reference in English literature about the using of this method for the reconstruction of different nerves other than the MCN.
These two methods are the point of the clinical part of this PhD thesis. We used these methods for neurotization of axillary nerve (AXN) in the most of the cases because of the very good experience with the neurotization of MCN with medial pectoral nerve. We have demonstrated that success rate of ETS is rather low, in our group 47, 6
% (10 / 21) patients with reconstructed AXN and in total 43, 5 %. On the other hand, OT had much better effect even if it was used mostly to reinnervate the AXN. Neurotization of AXN was succesful in 77, 8 % (7 / 9) and 100 % in MCN, with a total succes rate of 83, 3 %. We think that ETS anastomosis is now an obsolete technique. On the contrary, OT provides a very good alternative method which can be used in AXN injury.
In our experiment, we have evaluated the character of regenerating axons after the addition of VEGF plasmid into the distal stump of MCN both during end-to-end and end-to-side anastomosis.
VEGF does not influence axon maturation, i.e. the diameter of axons and of the myelin sheath. On the other hand, the increase of the amount of the regenerated myelinated axons by unit area of the nerve (10 000
m2) is statistically significant. This is confirmed in both types of anastomosis. We can state that VEGF amplifies the number of the lateral branches of both injuread and intact axons.
VEGF is one of the neurotrophic factors and we hope it will be used in the future for the facilitation of the reinnervation. This finding can possibly change the view on the ETS anastomosis, which can have better outcome with the use of such factors.
5 3
3 KLKLIINNIICCKKÁÁ ČÁČÁSSTT – – VVYYMMEEZZEENNÍÍ ENENDD--TTOO--SSIIDDEE ANANAASSTTOOMMÓÓZZYY VVEE VZVZTTAAHHUU K K OOSSTTAATTNNÍÍMM NENEUURROOTTIIZZAAČČNNÍÍMM TTEECCHHNNIIKKÁÁMM VV CCHHIIRRUURRGGIIII PPAAŽŽNNÍÍ N
NEERRVVOOVVÉÉ PPLLEETTEENNĚĚ
3.3.11 ÚÚVOVODD
ETS anastomóza byla znovuobjevena roku 1992 (Viterbo a spol., 1992), zatímco Oberlinova technika (OT) byla poprvé popsána roku 1994 (Oberlin a spol., 1994). Jedná se tedy o techniky téměř stejného stáří. I přes to je ETS anastomóza zastoupena v literatuře mnohem více. Může za to pravděpodobně nejenom fakt, že je využitelná klinicky, ale hlavně to, že kolaterální dělení axonu, které je podkladem efektu ETS, je jedním z nejvýraznějších projevů neuroplasticity. ETS je tedy předmětem zájmu mnoha teoretických prací (Bajrović a spol., 2002, Geuna a spol., 2006).
Hlavní výhodou OT je možnost co nejdistálnější sutury, protože původně byla navržena pro rekonstrukci n. musculocutaneus (NMC), resp. přímo větve pro m. biceps brachii (Oberlin a spol., 1994, Sungpet a spol., 2003, Nath a spol., 2006).
Zatím žádná anglicky psaná práce však nehovoří o uplatnění OT u jiného nervu než NMC. V našem souboru tedy zhodnotíme úspěch OT zejména u n. axillaris (NAX).
Reinervační potenciál OT je však výrazně vyšší. Cílem této práce je tedy vymezení ETS anastomózy v rámci ostatních neurotizačních metod a zejména k OT.
6 3
3..22 MMATATEERRIIÁÁLL AA MMEETTOODDIIKKAA
V rámci souboru 441 pacientů s traumatickým PPP operovaných jedním chirurgem (s celkovými 661 rekonstruovanými nervy) operovaných v letech 1993 – 2011 (P. Haninec, Neurochirugická klinika 1. LF UK a ÚVN, od roku 1998 naše pracoviště) byly zhodnoceny dvě skupiny pacientů:
A. 23 pacientů operovaných na naší klinice v letech 1998 – 2007, u kterých byla v rámci komplexního ošetření PPP provedena i end-to-side anastomóza.
B. 18 pacientů operovaných v letech 2007 – 2010, u nichž byl jeden z rekonstruovaných nervů operován Oberlinovou technikou.
3.3.33 VVÝSÝSLLEEDDKKYY
Všech 23 pacientů s ETS anastomózou splnilo minimální dobu sledování v délce 24 měsíců. Ve 21 případech se jednalo o neurotizaci NAX, 10 x z n. ulnaris, 10 x z n. medianus a jednou z n. radialis. U dvou zbylých byl neurotizován NMC.
Alespoň na úroveň 3 stupně svalového testu (elevace nad 30 o proti gravitaci) regenerovalo 10 deltových svalů, přičemž nebyl rozdíl mezi použitím n. ulnaris či medianus jako zdroje. Ani jedna ze dvou reparací flexorů předloktí neměla efekt.
7
Reinervace NAX pomocí ETS anastomózy měla efekt ve 47, 6
% (10 z 21), celkově byla metoda úspěšná v 43, 5 % (10 z 23).
Z 18 operovaných pacientů pomocí Oberlinovy techniky má v současné době dostatečně dlouhou dobu sledování pouze 9 z nich, u tří pacientů však došlo k reinervaci i před uplynutím této hranice. NAX se podařilo reparovat pomocí fasciklu z n. ulnaris v 77, 8 % (7 z 9) a NMC ve všech třech případech (100 %). Celková efektivita tedy činí 83, 3 %. Porovnání výsledků obou metod ukazuje Graf 1.
Graf 1. Procentuální úspěšnost obou metod. Komplet – NAX + NMC
3.3.44 DDISISKKUUZZEE
Většina literárních údajů o využití ETS v klinické praxi jsou soubory několika pacientů nebo kazuistiky (Oğün a spol., 2003, Beris a
8
spol., 2007, Schmidhammer a spol., 2009). Největší soubor pacientů má Mennen, který postupně publikoval více než 50 různých rekonstruovaných nervů (NU, NMC, n. medianus a digitální nervy) pomocí ETS anastomózy. Byla potvrzena motorická i senzorická reinervace, úspěšnost se však vzhledem k výrazné variabilitě jak příjemců, tak i dárců nedá určit (Mennen, 1998, Mennen, 2003).
V souhrnné publikaci hodnotící úspěšnost všech používaných metod při řešení PPP u pacientů z našeho pracoviště byla publikována efektivita ETS anastomózy v 64 %. V té době ale splňovalo dostatečnou dobu sledování jen 14 z 23 pacientů, přičemž 9 z nich bylo úspěšných (Haninec a spol., 2007, Šámal, 2007). Dnes, kdy jsou k dispozici data u všech pacientů, je nutno přiznat, že celková úspěšnost je nižší a dosahuje 43, 5 %, což reálněji odpovídá obecnému pohledu na tuto techniku (Beris a spol., 2007).
Naopak výsledky OT jsou výrazně lepší, u dvou pacientů dokonce došlo k reinervaci NAX i před uplynutím obecně uznávané hranice 24 měsíců (18 a 19 měsíců) a u jednoho došlo k obnově funkce m. biceps již za 14 měsíců. Opakovaně byla ještě nižší doba reinervace popsána u klasického postupu (OT na NMC), zde je však reinervační dráha mnohem kratší (viz výše). Není nám známa žádná publikace, která by se týkala využití OT u NAX. Všichni autoři totiž dodržují původní určení, tj. rekonstrukci NMC, resp. bicipitální větve pro využití
9
její největší výhody, tj. možnosti sutury co nejblíže k cíli (90 – 100 % při využití n. ulnaris, resp. 64 – 80 % při využití n. medianus, viz výše).
Důvodem, proč nevyužíváme OT přednostně u NMC, jsou naše dobré zkušenosti s použitím n. pectoralis medialis k rekonstrukci NMC (91 %, Haninec a spol., 2007). Tento postup tedy používáme (stejně jako anastomózu n. XI na n. suprascapularis) standardně. OT a ETS jsme využili u NMC pouze v případě špatného stavu n. pectoralis medialis a u NAX při nedostupnosti n. thoracodorsalis či n. thoracicus longus (intraplexální dárci). Hlavním problémem pektorálních nervů v případě PPP jsou totiž, jak udávají někteří autoři, špatné výsledky při rekonstrukci NAX (Songcharoen, 2008, Jiang a spol., 2010).
3.3.55 ZZÁVÁVĚRĚR
Náš soubor pacientů operovaných OT tedy s celkovou úspěšností 83, 3 % v podstatě kopíruje zahraniční výsledky u NMC.
Lze tedy říci, že vzhledem k rozvoji variant Oberlinovy techniky ztratila end-to-side anastomóza v naprosté většině indikací u poúrazových PPP smysl. Zůstává jen technikou rezervní při nedostatku jiných dárců. Otázkou je její využití u perinatálních PPP, kde je možné ETS použít i u proximálních elementů PB. Tato oblast čeká na další výzkum.
10 4
4 EXEXPPEERRIIMMEENNTTÁÁLLNNÍÍ ČČÁÁSSTT –– VLVLIIVV LLOOKKÁÁLLNNĚĚ
APAPLLIIKKOOVVAANNÉÉHHOO VVEEGGFF NNAA RREEGGEENNEERRAACCII PPEERRIIFFEERRNNÍÍHHOO NENERRVVUU
4.4.11 ÚÚVOVODD
Neurogenní působení VEGF bylo poprvé zmíněno až roku 1999, kdy Sondell a spol. publikovali jeho působení na periferní nervový systém (Sondell a spol., 1999).
V případě neuroprotekce, resp. neuroregenerace je obtížné určit, zda jsou dány přímým působením VEGF na nervovou tkáň či sekundárně vlivem angiogenezí dané lepší perfúze tkáně. V případě regenerace periferních nervů byl prokázán účinek VEGF na dělení axonu i jeho vliv na vyšší reinervaci cílového orgánu (viz dále, Rovak a spol., 2004, Pereira Lopes a spol., 2011).
Ačkoli za poslední desetiletí vzniklo velké množství prací zabývajících se neuroprotektivním účinkem VEGF deklarujících převážně in-vitro efekt, doposud nejsou zcela jasné molekulární mechanismy jeho působení v nervové tkáni ani specifické účinky na neurony: působení v navádění axonů k cíli, regulaci cytoskeletu či ovlivňování synaptické plasticity (ALS, Ruiz de Almodovar a spol., 2009).
11
Zatím žádná anglicky psaná práce nezmiňuje vliv VEGF na kolaterální dělení z intaktního axonu, tj. u ETS anastomózy.
4.4.22 MMATATEERRIIÁÁLL AA MMEETTOODDIIKKAA Příprava VEGF plazmidu
Příprava plazmidu probíhala ve spolupráci s Oddělením nádorové biologie 3.
LF UK (Mgr. Katarína Kološtová, Ph.D.). Podrobnosti jsou uvedeny v dizertační práci. VEGF plazmid byl následně injikován v koncentraci 10 ng / μl.
Skupiny potkanů a chirurgické metody
Experimenty byly prováděny v souladu s etickými pravidly Evropské unie a etické komise LF Masarykovy univerzity v Brně. K experimentálním zákrokům bylo použito celkem 24 dospělých laboratorních potkanů linie Wistar o váze kolem 250 g.
U 12 potkanů byla provedena end-to-end a u zbylých 12 end-to-side anastomóza.
Polovině z každé skupiny byl lokálně aplikován VEGF plazmid. Celkem tedy byly operovány 4 skupiny zvířat. Zvířata byla chována při 20°C s přirozeným cyklem den – noc, přičemž potravu a vodu požívala dle chuti.
Zvířata byla operována v celkové anestezii po intraperitoneálně aplikované směsi xylazinu a ketaminu (xylazin 1,6 mg/kg, ketamin 64 mg/kg). Po uvedení do anestezie byl po vyholení pravé axilly vypreparován NMC a v případě ETS anastomózy i NU.
U experimentálních zvířat bylo do intaktního NMC injikováno 20 μl (tj. 200 ng) VEGF plazmidu pomocí mikroinjektoru Hamilton (Hamilton Syringe, USA).
Teprve po několika minutách byl těsně nad místem aplikace nerv přeťat.
Při provádění end-to-end sutury byl NMC přeťat a následně byla provedena perineurální sutura nervu stehem 10/0 (Ethilon®). Rána byla uzavřena stehy o síle 5/0.
V případě ETS anastomózy byl opět NMC přeťat a jeho distální pahýl byl po přípravě perineuriálního okna našit na stranu NU.
Množství myelinizovaných regenerovaných axonů bylo zhodnoceno morfometricky po usmrcení potkanů 2 měsíce po operaci.
Morfomerické vyšetření
Z distálního pahýlu NMC i z kontralaterálního NMC ve stejné úrovni byly odebrány segmenty, které byly zality Durcupanem (podrobnosti v dizertaci). Poté byly vytvořeny transverzální polotenké řezy (80 nm), které byly obarveny Toluidinovou
12
modří (Obr. 14). Šest náhodně vybraných řezů z každého nervu bylo digitalizováno při 600x zvětšení pomocí mikroskopu Leica DMBL a digitální kamery DFC-480 (Obr.
15). Dva až šest individuálně digitalizovaných obrazů bylo spojeno v programu Image Folio 4.1.5 (Newsoft Technology Co.). Byl počítán celkový počet myelinizovaných axonů a samotná morfometrická analýza – průměr axonu a tloušťka myelinu – byla provedena z řezu obrazovou analýzou pomocí programu Lucia-G (Laboratory Imaging, Praha). Průměr axonu byl počítán z vnitřní hranice myelinového obalu, tloušťka myelinu pak porovnáním vnější a vnitřní hranice této vrstvy.
Statistické zpracování
Data byla statisticky zhodnocena pomocí software Statistica 9.0 (StatSoft Inc.). Hladina statistické významnosti byla stanovena na 0,05. Statistická významnost mezi jednotlivými měřeními byla zhodnocena dle standardního t-testu závislých hodnot.
4
4..33 VVÝSÝSLLEEDDKKYY
Graf 2. Průměrný kalibr axonu. Hodnoty v grafu: Číselné hodnoty – průměr, Vertikální rozsah – ± SD. ETE – end-to-end anastomóza, ETS – end-to-side anastomóza. Lv a Pv - potkani s aplikovaným VEGF plazmidem.
13
Graf 3. Průměrná tloušťka myelinového obalu. Legenda – viz Graf 1
Grafy jsou pro názornost uspořádány v tomto pořadí: zleva kontrolní vyšetření z kontralaterálního NMC u zvířat bez/s VEGF (v).
Následuje kontrolní vyšetření z pravého NMC u zvířat s „čistou suturou“ a jako poslední je vyšetření z pravého NMC s aplikovaným VEGF plazmidem (ETE – Pv a ETS – Pv).
Průměrný kalibr myelinizovaných axonů a tloušťka jejich myelinového obalu v distálním pahýlu NMC po end-to-end a end-to- side anastomóze u kontrolní skupiny (P) a zvířat s aplikací VEGF plazmidu (Pv) nevykazovaly statisticky významné rozdíly. Přestože tyto hodnoty byly zjištěny větší u zvířat s end-to-end anastomózou po aplikaci VEGF plazmidu (ETE – Pv), statistický významný rozdíl nebyl zaznamenán. U zvířat s end-to-side anastomózou po aplikaci VEGF plazmidu (ETS – Pv) byly průměrné hodnoty kalibru myelinizovaných
14
axonů a tloušťky jejich myelinového obalu prakticky stejné jako u kontrolní skupiny (ETS – P, Graf 2,3).
Průměrné počty myelinizovaných axonů v přepočtu na jednotkovou plochu nervu (10 000 m2) byly statisticky významně vyšší v NMC jak po end-to-end, tak i po end-to-side anastomóze po aplikaci VEGF plazmidu (ETE – Pv a ETS – Pv) ve srovnání s kontrolní skupinou (ETE – P a ETS – P, p<0,001). Množství axonů u end-to-end anastomózy s použitím VEGF plazmidu je dokonce vyšší než v kontralaterálním intaktním NMC (ETE – L a Lv, Graf 4) Tento nárůst však není statisticky signifikantní.
Graf 4. Průměrné počty myelinizovaných axonů v přepočtu na jednotkovou plochu nervu (10 000 µm2). Legenda viz Graf 1. Statisticky významný nárůst (*) počtu axonů ve skupině ETE – Pv k ETE – P a ve skupině ETS – Pv k ETS – P (p<0,001, t-test).
*
*
15 4
4..44 DDISISKKUUZZEE
Teoretických prací zabývajících se vlivem VEGF na periferní nerv je velmi málo. Byl prokázán nárůst počtu axonů na proximálním konci 2 cm dlouhého acelulárního nervového štěpu použitého k rekonstrukci n. peroneus při lokální aplikaci VEGF165 (Rovak a spol., 2004). Taktéž intrakavernózní injekce VEGF zvýšila reinervaci přeťatého kavernózního nervu potkana a zlepšila regeneraci neuronů obsahujících neuronální NO syntázu (NOS) se zlepšením erektilní dysfunkce (Hsieh a spol., 2003). Jiná studie demonstrovala výrazně lepší výsledek po použití VEGF při přetětí n. ischiadicus potkana – o 78
% více myelinizovaných axonů v distálním pahýlu a lepší motorická odpověď po regeneraci (Hobson a spol., 2000). I jiná studie uvádí lepší výsledky po přetětí n. ischiadicus v případě podání VEGF: více regenerujících vláken, delší přežívání neuronů v míše a spinálních gangliích a větší hmotnost regenerovaného m. gastrocnemius (Pereira Lopes a spol., 2011). Podobné výsledky prezentují i Fu a spol., kdy se reinervace přeťatého n. ischiadicus zlepšovala s rostoucí dávkou lokálně injikovaného VEGF165 (Fu a spol., 2007).
V těchto experimentech VEGF způsobilo zvýšení angiogeneze stejně jako proliferaci a migraci Schwannových buněk. Tloušťka myelinového obalu je však nižší než u neporušených axonů. Bylo také zjištěno, že tyto buňky mohou zvýšit expresi VEGF při chronické kompresi nervu (Gupta a spol., 2005). Pola a spol. zjistili klesající
16
schopnost exprese VEGF v ischemicky postiženém nervu s rostoucím věkem (Pola a spol., 2004).
4.4.55 ZZÁVÁVĚRĚR
Z výše uvedených studií tedy vyplývá, že VEGF zvyšuje dělení axonů a vede k většímu počtu axonů v distálním pahýlu, což potvrzuje i naše studie. Jeho účinek roste s dávkou. Stejně jako jiné práce, i náš experiment potvrzuje, že VEGF neovlivňuje maturaci kolaterál. Žádná z prací se však nevěnuje zkoumání vlivu VEGF u ETS anastomózy, tzn.
na dělení neporušeného axonu. Z našich výsledků vyplývá, že VEGF ovlivňuje jak tvorbu kolaterál u end-to-end sutury, tak i u end-to-side anastomózy.
Ačkoli předchozí část práce končí tím, že ETS sutura ztrácí na významu, jsou to právě růstové faktory, které mohou v budoucnu tento trend zvrátit. Navíc snad budou moci být použity k posílení reinervace u jakékoli klasické sutury.
17
5
5 SESEZZNNAAMM VVYYBBRRAANNÉÉ LLIITTEERRAATTUURRYY
1. Bajrović F, Kovacic U, Pavcnik M, Sketelj J. Interneuronal signalling is involved in induction of collateral sprouting of nociceptive axons. Neuroscience. 2002; 111(3):587-596.
2. Beris A, Lykissas M, Korompilias A, Mitsionis G. End-to-side nerve repair in peripheral nerve injury. J Neurotrauma. 2007;
24(5):909-916.
3. Fu C, Hong G, Wang F. Favorable effect of local VEGF gene injection on axonal regeneration in the rat sciatic nerve. J Huazhong Univ Sci Technolog Med Sci. 2007; 27(2):186-189.
4. Geuna S, Papalia I, Tos P. End-to-side (terminolateral) nerve regeneration: a challenge for neuroscientists coming from an intriguing nerve repair concept. Brain Res Rev. 2006; 52(2):381- 388.
5. Gupta R, Gray M, Chao T, Bear D, Modafferi E, Mozaffar T.
Schwann cells upregulate vascular endothelial growth factor secondary to chronic nerve compression injury. Muscle Nerve.
2005; 31:452–460.
6. Haninec P, Šámal F, Tomáš R, Houšťava L, Dubový P. Direct repair (nerve grafting), neurotization, and end-to-side neurorrhaphy in the treatment of brachial plexus injury. J Neurosurg. 2007; 106(3):391-399.
7. Hobson MI, Green CJ, Terenghi G. VEGF enhances intraneural angiogenesis and improves nerve regeneration after axotomy. J Anat. 2000; 197:591-605.
8. Hsieh PS, Bochinski DJ, Lin GT, Nunes L, Lin CS, Lue TF. The effect of vascular endothelial growth factor and brain-derived neurotrophic factor on cavernosal nerve regeneration in a nerve- crush rat model. BJU Int. 2003; 92(4):470-475.
18
9. Jiang S, Li ZY, Hua XY, Xu WD, Xu JG, Gu YD. Reorganization in motor cortex after brachial plexus avulsion injury and repair with the contralateral C7 root transfer in rats. Microsurgery.
2010; 30(4):314-320.
10. Mennen U. End-to-side nerve suture in the human patient. Hand Surg. 1998; 3:7-15.
11. Mennen U. End-to-side nerve suture in clinical practice. Hand Surg. 2003; 8:33-42.
12. Nath RK, Lyons AB, Bietz G. Physiological and clinical advantages of median nerve fascicle transfer to the musculocutaneous nerve following brachial plexus root avulsion injury. J Neurosurg. 2006; 105(6):830-834.
13. Oberlin C, Beal D, Leechavengvongs S, Salon A, Dauge MC, Sarcy JJ. Nerve transfer to biceps muscle using a part of ulnar nerve for C5-C6 avulsion of the brachial plexus: anatomical study and report of four cases. J Hand Surg Am. 1994; 19:232-237.
14. Oğün TC, Ozdemir M, Senaran H, Ustün ME. End-to-side neurorrhaphy as a salvage procedure for irreparable nerve injuries. Technical note. J Neurosurg. 2003; 99(1):180-185.
15. Pereira Lopes FR, Lisboa BC, Frattini F, Almeida FM, Tomaz MA, Matsumoto PK, Langone F, Lora S, Melo PA, Borojevic R, Han SW, Martinez AM. Enhancement of sciatic-nerve regeneration after VEGF gene therapy. Neuropathol Appl Neurobiol. 2011
16. Pola R, Aprahamian TR, Bosch-Marcé M, Curry C, Gaetani E, Flex A, Smith RC, Isner JM, Losordo DW. Age-dependent VEGF expression and intraneural neovascularization during regeneration of peripheral nerves. Neurobiol Aging. 2004;
25(10):1361-1368.
19
17. Rovak JM, Mungara AK, Aydin MA, Cederna PS. Effects of vascular endothelial growth factor on nerve regeneration in acellular nerve grafts. J Reconstr Microsurg. 2004; 20(1):53-58.
18. Ruiz de Almodovar C, Lambrechts D, Mazzone M, Carmeliet P.
Role and therapeutic potential of VEGF in the nervous system.
Physiol Rev. 2009; 89(2):607-648.
19. Schmidhammer R, Nógrádi A, Szabó A, Redl H, Hausner T, van der Nest DG, Millesi H. Synergistic motor nerve fiber transfer between different nerves through the use of end-to-side coaptation. Exp Neurol. 2009; 217(2):388-394.
20. Sondell M, Lundborg G, Kanje M. Vascular endothelial growth factor has neurotrophic activity and stimulates axonal outgrowth, enhancing cell survival and Schwann cell proliferation in the peripheral nervous system. J Neurosci. 1999; 19:5731–5740.
21. Songcharoen P. Management of brachial plexus injury in adults.
Scand J Surg. 2008; 97(4):317-323.
22. Sungpet A, Suphachatwong C, Kawinwonggowit V. One-fascicle median nerve transfer to biceps muscle in C5 and C6 root avulsions of brachial plexus injury. Microsurgery. 2003;
23(1):10-13.
23. Šámal F. Využití „end-to-side“ techniky při řešení složitých poranění pažní pleteně. Dizertační práce. 2006.
24. Viterbo F, Trinidade JC, HoshinoK, Mazzoni A. Latero-terminal neurorrhaphy without removal of the epineural sheath:
experimantal study in rats. Sao Paulo Med J. 1992; 110:267-275.
20 6
6 PUPUBBLLIIKKAACCEE
SESE VVZZTTAAHHEEMM KKDIDIZZEERRTTAACCII –– SS IIFF
1. Haninec P, Tomáš R, Kaiser R, Čihák R. Development and clinical significance of the musculus dorsoepitrochlearis in men. Clin Anat.
2009; 22(4): 481–488. IF 1,084
2. Kaiser R, Houšťava L, Mencl L, Brzezny R, Haninec P. Operační léčba poranění peroneálního nervu. Cesk Slov Neurol N. 2011;
74/107(2): 187-190. IF 0,265 S
SEE VVZZTTAAHHEEMM KKDIDIZZEERRTTAACCII –– BBEEZZ IIFF
3. Haninec P, Kaiser R, Brzezny R, Mencl L. Chirurgická léčba porodní parézy brachiálního plexu. Neonatol Listy. 2011; (v tisku).
BEBEZZ VVZTZTAAHHUU KK DDIIZZEERRTTAACCII –– SS IIFF
4. Kaiser R, Mencl L, Haninec P. Lehké mozkové poranění:
intrakraniální komplikace a indikační kritéria pro CT vyšetření. Cesk Slov Neurol N. 2011; 74/107(3): (v tisku). IF 0,265
5. Kaiser R, Houšťava L, Mencl L, Haninec P. Organizovaný chronický subdurální hematom. Cesk Slov Neurol N. 2011; 74/107(3): (v tisku).
IF 0,265
6. Kaiser R, Zvěřina E, Pachl J, Haninec P. Opožděný akutní subdurální hematom. Cesk Slov Neurol N. 2011; (v tisku). IF 0,265
7. Kaiser R, Douda L, Waldauf P, Houšťava L, Haninec P. Zkušenosti s léčbou chronického subdurálního hematomu z návrtu kalvy. Cesk Slov Neurol N. 2011; (v tisku). IF 0,265
8. Haninec P, Kaiser R, Skála-Rosenbaum J. Lumbo-pelvická stabilizace po subtotální sakrektomii pro obrovský invazivní schwannom. Acta Chir orthop Traum čech. 2010; (v tisku). IF 1,625 B
BEEZZ VVZTZTAAHHUU KK DDIIZZEERRTTAACCII –– BBEEZZ IIFF
9. Kaiser R, Tomáš R, Haninec P. Akutně probíhající multiformní glioblastom u mladého muže. Neurol pro Prax. 2010; 11(6): 422–424.
21 PŘEDNÁŠKY
1. Haninec P, Tomáš R, Kaiser R. Chirurgická léčba perinatálních paréz pažní pleteně. Neonatologické dny, Olomouc, 12. – 14. 11.
2008.
2. Tomáš R, Haninec P, Kaiser R. Využití kyseliny 5-aminolevulové v intraoperační diagnostice zhoubných mozkových nádorů.
Pracovní dny České neurochirurgické společnosti a Pracovní skupiny intervenční radiologie, Ústí n. L., 22. – 24. 10. 2008.
3. Haninec P, Houšťava L, Kaiser R, Brzezny D, Tomáš.
Chirurgická léčba úrazů pažní pleteně. Pracovní dny České neurochirurgické společnosti, Zámek Štiřín, 4. – 6. 11. 2009.
4. Haninec P, Dubový P, Kaiser R, Mencl L. Use of end-to-side anastomosis in brachial plexus injury. Int. Symp. Peripheral Nerve Repair and Regeneration, Torino, Italy, 4. – 5. 12. 2009.
5. Kaiser R, Zvěřina E, Haninec P. Opožděný a spontánní subdurální hematom. Neuro-SKI, Harrachov, 11. – 13. 2. 2010.
6. Haninec P, Dubový P, Mencl L, Kaiser R, Houšťava L.
Comparison of end-to-end and end-to-side neurorrhaphy in treatment of brachial plexus injury. Joint Meeting, Garmisch- Partenkirchen, Germany, 22. – 24. 4. 2010.
7. Haninec P, Dubový P, Mencl L, Kaiser R, Houšťava L. Use of the end-to-side neurorrhaphy in treatment of brachial plexus injury. 2nd Sino – European meeting on brachial plexus reconstructive surgery, Shanghai, China. 22. – 25. 10. 2010.
22
8. Haninec P, Mencl L, Kaiser R, Houšťava L, Dubový P.
Poporodní poranění pažní pleteně. V. Janskolázeňské symposium. Jánské Lázně, 13. – 15. 1. 2011.
9. Kaiser R, Haninec P. Vymezení end-to-side anastomózy ve vztahu k ostatním neurotizačním technikám při rekonstrukci PB a vliv lokálně aplikovaného VEGF na regeneraci nervu. Studentská vědecká konference 3. LF UK, Praha, 11. 5. 2011.
10. Haninec P, Mencl L, Kaiser R, Houšťava L, Dubový P.
Poporodní poranění pažní pleteně. VI. traumatologický den.
Praha, 12. 5. 2011.
11. Kaiser R, Mencl L, Haninec P. Komoce mozku: komplikace a indikační kritéria k CT vyšetření. VI. traumatologický den. Praha, 12. 5. 2011.
12. Haninec P, Dubový P, Kaiser R, Mencl L, Brzezny R. End-to- side neurorrhaphy in the treatment of adult brachial plexus injury. XVII. international symposium on brachial plexus surgery.
Lisbon, Portugal, 19. – 21. 5. 2011
13. Haninec P, Mencl L, Kaiser R, Houšťava L, Dubový P. Operační léčba porodního poranění plexus brachialis. 45. česko-slovenské dny dětské neurologie, Plzeň, 26. - 28. 5. 2011.
