V Ý V O J ODDĚLENÍ FOTOGRAFIE NA STŘEDNÍ ŠKOLE UMĚNÍ A
D E S I G N U V BRNĚ PO ROCE 1989
R a d o v a n S a i s s
Bakalářská práce 2 0 1 1
A B S T R A K T
M o j e bakalářská p r á c e s e z a b ý v á vývojem a změn a m i oddělení f o t o g r a f i e n a Střední škole umění a designu v Brně p o r o c e 1 9 8 9 . T a k é čím se stude n t i v e s v ý c h s o u b o r e c h z a b ý v a l i a k a m n e j s p í š e budou své práce směřovat do budoucna.
Klíčová slova: v ý v o j , f o tografie, změny, střední škola
A B S T R A C T
M y t h e s i s d e a l s w i t h d e v e l o p m e n t a n d c h a n g e s p h o t o g r a p h y d e p a r t m e n t a t H i g h S c h o o l o f A r t a n d D e s i g n i n B r n o s i n c e 1 9 8 9 . A l s o , s t u d e n t s a r e e n g a g e d i n t h e i r f i l e s , a n d w h e r e t h e i r w o r k w i l l p r o b a b l y g o i n t h e f u t u r e .
K e y w o r d s : d e v e l o p m e n t , p h o t o g r a p h y , c h a n g e s , H i g h s c h o o l
Poděkování panu prof. Pavlu Diasovi za vedení práce, dále Mgr. Martinu Vybíralovi, Mgr. Jiřímu Víškovi, Ivanu Emrovi, Jiřímu Dvořákovi za rozhovory a za poskytnuté zdroje k t é m a t u .
P r o h l a š u j i , ž e o d e vzdaná verze bakalářská p r á c e a v e r z e e l e k t r o - n i c k á n a h r a n á d o I S / S T A G j s o u t o t o ž n é .
V Zlíně d n e . . . R a d o v a n S a i s s . . .
ÚVOD ... 9
OBSAH 1. JAKÁ BYLA BRNĚNSKÁ ŠUŘKA? ANEB JAK TO BYLO TENKRÁT ... 10
2. JAK TO BYLO S OBOREM FOTOGRAFIE? ... 16
2.1 Mgr. Martin Vybíral ... 18
2.2 Mgr. Jiří Víšek ... 20
2.3 Ivan Emr ... 22
2.4 Jiří Dvořák ... 24
3. OBOR FOTOGRAFIE V 90. LETECH ... 25
4. ČESKÁ PARALAXA ... 27
5. PŘICHÁZÍ DIGITÁLNÍ ÉRA! ... 28
6. ZMĚNY – 90. LÉTA vs. SOUČASTNOST ... 29
7. JAK DÁL? ... 33
8. JAK TO VIDÍ STUDENTI? ... 34
9. CO ŘÍCI NAKONEC? ... 36
ZÁVĚR ... 38
SEZNAM POŽITÝCH ZDROJŮ ... 39
OBRAZOVÁ PŘÍLOHA ... 40
ÚVOD
Jak to bylo? To je ta hlavní otázka, která mě na tomhle tématu zajímá. Jaké byly nejvýznamnější změny na oddělení fotografie na Střední škole umění a designu v Brně po roce 1989? A b y l y vůbec nějaké? Nebo se za těch posledních 22 let nic nezměnilo? A jak to asi bude dál? Jak to bude pokračovat? C o s i m y s l í s t u d e n t i a a b s o l v e n t i o své škole? Jak se dostali současní kantoři k působení zde na škole?
Byl to jejich cíl, který chtěli ve svém životě dělat? A jak se oni s a m i d o s t a l i k f o t o g r a f i i ? Jak na ně působila škola v době, kdy zde sami studovali? Samozřejmě, mě také zajímalo, jak to bylo s o b o r e m f o t o - grafie před rokem 1989. Stejně tak jak to bylo s h i s t o r i í c e l é š k o l y ! Jaké měla problémy škola ve své historii? Jak přežívala svá těžká i l e h k á o b d o b í , c o s e s n í z a d o b u o d j e j í h o z a l o ž e n í u d á l o ? T o v š e j s o u o t á z k y , k t e r é m n e z a j í m a l y již při zdejším studiu, a t a k j s e m s e rozhodl na tyto i další otázky nalézt ve své práci odpověď. N a t o t o t é m a , z a t í m m n o h o p u b l i k a c í n e v z n i k l o, nicméně jsem vy u ž i l d o s t u p - nost různých katalogů, vydaných u příležitosti založení výročí školy nebo u různých výstav, dále pak samozřejmě internetové stránky ško -
l y i j i n é , k d e j s e m z í s k a l h o d ně informací o historii školy, a l e nejvýznamnější měrou do mé práce přispěly rozhovory s k a n t o r y ,
s t u d e n t y i a b s o l v e n t y .
1 . JAKÁ BYLA BRNĚNSKÁ ŠUŘKA? ANEB JAK TO BYLO T E N K R Á T .
K a ž d á š k o l a – š k o l n í i n s t i t u c e , š k o l n í b u d o v a – j e j i n á , c h a r a k - teristická svým zaměření m, učebním plánem, profilem absolven - t a . J i n á s v o u náladou, atmosférou i přístupem ke studentům.
Od svého založení byla ostře sledována, chválena i haněna, jako každá škola prožívala období aktivity a růstu, ale také období stagnace a napětí. Brno, jako významné centrum umělec -
k é h o i kulturního života, postrádalo umělecké učiliště již
v letech před vznikem Československé republiky. O založení
š k oly se diskutovalo od počátku 20. století a vzorem byla řada
škol, které již rozvíjely svou činnost ve všech větších měst e c h E v r o p y . V ý s l e d k e m d l o u h o d o b é h o ú s i l í b y l o z a l o ž e n í Š k o l y uměleckých řemesel (ŠUŘ) v roce 1924. ŠUŘ byla podporována a s l e d o v á n a O b c h o d n í a ž i v n o s t e n s k o u k o m o r o u , k t e r é m u s e l a skládat nejen účty finanční, ale také dokazovat, jak naplňuje s t a n o v e n ý c í l : „ p r o v á dět uměleckou výchovu dorostu v oblasti průmyslu, řemesel, obchodu a mít péči o povznesení umělecké výroby vůbec“ (z prvních osnov školy – 1 9 2 4 / 2 5 ) . K o n c e p c e školy byla stanovena tak, aby bylo možné přizpůsobovat učební plán potřebám praxe.
N e j s t a r š í učební plán, který se pak po léta osvědčoval, rozdělil školu na dva stupně. První tvořila dvouletá přípravka, v níž se vyučovalo technickým základům kresby, k r e s l e n í p o d l e ž i v é h o m o d e l u , m o d e l o v á n í , d o k r e s l e n í b y l y z a h r n u t y i z á k l a d y m a l b y . Část s t u d i a byla věnována i předmětům teoretickým, např. to by - l a d e s k r i p t i v n í g e o m e t r i e , n a u k a o slozích, dějiny uměleckého řemesla, technologie výtvarných materiálů. Po absolvování přípravky bylo možné volit z devíti oborů pokračovacího tříleté -
h o s p e c i á l n í ho studia. Původní velkorysá koncepce nebyla
rozvinuta v plné šíři. Důvodem byly jistě provozní problémy
a m o ž n á i skutečnost, že některé obory nebyly pro praxi aktuální, dalším důvodem byl i nedostatek učitelů.
V určitých obdobích měla probl é m y s e s v o u š k o l n í b u d o v o u a prostorami svých ateliérů, ale byla vždy plna nadějí a plánů do budoucna. Od roku svého založení byly učebny a p r a c o v n y umístěny v budově Moravského uměleckoprůmyslového muzea na Husově ulici (nyní Moravská galerie), k dispozici měla škola i r o z s á h l o u k n i h o v n u t é t o i n s t i t u c e . D v a c á t á l é t a 2 0 . s t o l . j s o u d o b o u o p t i m i s m u , p l á n u j e s e k o m p l e x n o v ý c h b u d o v p r o o d b o r n é
š k o l y . Architektonické soutěže, vypsané v roce 1930,
s e zúčastnilo mnoho architektů, k realizaci byl určen návrh
architekta Bohuslava Fuchse. V plánovaném areálu měla mít ŠUŘKA k dispozici jednu budovu včetně dílenského zázemí.
Plány ukončila hospodářská krize i druhá světová válka a projekt
c e l é h o k o m p l exu zůstal nerealizován. Brno bylo ochuzeno
o jednu ze staveb významného architekta a řešení provozních
p r o blémů školy se odsunulo do budoucnosti. Situace byla
vyřešen a p o v á l c e , k d y b y l a škole přidělena stávající budova na Husově ulici 10. [ o b r . 1 ] H i s t o r i z u j í c í s t a v b a a r c h i t e k t a F e r - d i n a n d a H r a c h a , p o s t a v e n a v l e t e c h 1 8 9 6 – 97, procházela řadou
o p r a v a rekonstrukcí, zmodernizována byla na počátku 90. let
20. století také přístavbou podkrovních učeben a s á l u f i g u r á l n í h o k r e s l e n í , k t e r ý s l o u ž í i j a k o a u l a při slavnostních příležitostech.
Nově byla vybudována ve školní budově v Husově ulici školní j í d e l n a .
Škola je právem hrdá na své učitele - v ý t v a r n í k y , j e j i c h ž j m é n a
se často objevují v o d b o r n ý c h p u b l i k a c í c h věnovanýc h dominantním osobnostem české výtvarné kultury. Svou tvorbou,
osobním příkladem, pokorou a odpovědností při své vlastní výtvarné práci často formovali charakter i atmosféru školy, p r o f i l a t eliéru, který vedli, a především studenta. Šťastná o b d o b í rozvoje školy i jednotlivých ateliérů jsou většinou spojena
se jmény výtvarníků – učitelů. Chod školy neurčují vždy jen normy a pravidla či osnovy, ale také výrazné osobnosti pedagogů i studentů, což platí zejména pro školství umělecké. Za nece l ý c h osmdesát let existence školy zde působila řada významných umělců – malíři a grafici Emanuel Hrbek, František Süsser, Petr D i l l i n g e r , F r a n t i š e k M a l ý , F r a n t i š e k M y s l i v e c , K a r e l J í l e k , Bohdan Lacina, Jiří Hadlač, Karel Langer, Jaroslav Král, Jiří
Š i n d ler, Zdeněk Fuksa, Bedřich Petrovan, Emanuel Ranný,
D alibor Chatrný, Jiří Coufal, Antonín Odehnal, sochaři Václav V o k á l e k , V i k t o r O p p e n h e i m e r , J a n L i c h t á g , L a d i s l a v M a r t í n e k , F r a n t i š e k N a v r á t i l , a r c h i t e k t i J o s e f Š á l e k , K a r e l O r t , F r a n t i š e k
K a l i v o d a , m i str knihař Jindřich Svoboda, fotografové K. O.
Hrubý, Oldřich Staněk, Jaroslav Bouček, P a v e l D i a s , V l a d i m í r Ž i d l i c k ý n e b o A n t o n í n D u f e k , [ o b r . 2 ] k t e r ý j e v současnosti k u r á t o r e m M o r a v s k é g a l e r i e n a p e n z i a čas od času uspořádává pro studenty různé přednášky a výklady k nejnovějším výstavám
n e b o k dílům v depozitářích Moravské galerie.
Není možné uvést jména všech významných učitelů, zhodnocení významu pedagogů školy a jejich díla výtvarného v rámci kultury r e g i o n u a r e p u b l i k y b y v y d a l o n a s a m o s t a t n o u práci. Přístupem ke studentům i pojetím výuky mnohdy vybočují z tradičn í představy o učiteli. Předali absolventům své nejlepší praktické i řemeslné zkušenosti, které jsou j e d n o u z e z á k l a d n í c h p o d m í n e k vzniku dobrého uměleckého díla, ale také citlivě rozvíjeli s a m o s t a t n o u v ýtvarnou práci studentů, pomáhali utvářet vlastní n á z o r i h l e d a t d a l š í c e s t u t v o r b y .
V čele školy se vystřídala řada ředitelů, z nichž mnozí dokáza l i udržet úroveň školy i za nepříznivých společenských podmínek.
Prvním ředitelem školy byl ing. arch. Stanislav Sochor, který byl současně i ředitelem Moravského uměleckoprůmyslového muz e a . Bylo tak určeno podle původní koncepce z dob založení škol y , k d y b y l o s t a n o v e n o , že ředitel této instituce bude i ředitelem
š k o l y . Ke správnímu oddělení školy od muzea došlo v roce 1938, kdy byl ředitelem Moravského uměleckoprůmyslového muzea jmenován historik umění Václav Richter a správcem školy
a k a d e m i c k ý malíř Emanuel Hrbek, který se tak stal prvním
samostatným ředitelem ŠUŘKY. Výraznou osobn o s t í brněnské ŠUŘ byl Josef Vydra, který stál v čele školy i v nelehkých dobách druhé světové války. V době předválečné využil svých b o h a t ý c h z k u š e n o s t í z e s v é ho předc h o z í h o působení na bratislav -
ské umělecké škole i kontaktů s Bauhasem, který v době meziválečné výrazně spoluvytvářel dějiny moderního umění i uměleckého školství nové dob y . Důležitá pro rozvoj školy je i skutečnost, že s ním přišla do Brna řada významných umělců - pedagogů školy, kteří přenesli do výuky své poznatky z vlast - ního studia na německém Bauhausu (např. Zdeněk Rossmann).
Z poválečných ředitelů uvedu alespoň jména – Zdeněk Juna, Oldřich Bárta, Josef Umlášek, J a n Š e b e l a a z e j m é n a p a k J a n Mária Najmr, který stál v čele školy v letech 1963– 1 9 8 2 , k d y b y l v ystřídán Vladimírem Židlickým. Malíř a grafik Antonín Odehnal stál v čele školy v letech 1989– 9 0 , p o m o h l š k o l e překlenout období společenských i politických změn a v této době vznikly t a k é p r v n í p l á n y p r o g e n e r á l n í o p r a v u š k o l n í b u d o v y . K z á s a d n í r e k o n s t r u k c i š k o l n í b udovy a přístavbě d a l š í h o – p r o p r o v o z š k o l y n u t n é h o – patra pak přistoupil ředitel ing. arch. Petr Haimann, který byl ředitelem školy v letech 1 9 9 0 – 1 9 9 9 .
Pro obyvatele Brna, studenty i absolventy měla škola vžitý h o v o r o v ý n á z e v „ŠUŘKA“, který přetrval i v dobách, kdy škola měnila své názvy v rámci různých organizačních a administrativ - ních změn v československém školství. Od roku 1991 u ž í v a l a s nepatrnou změnou svého původního tradičního názvu (Střední škola uměleckých řemesel) . V r o c e 1 9 9 4 n a š k o l e v z n i k l o p o m a - t u r i t n í s t u d i u m , k t e r é s e v r o c e 1 9 9 8 t r a n s f o r m o v a l o n a v y š š í o d -
borné, a ke Střední škole uměleckých ře m e s e l při b y l a V y š š í o d - borná škola uměleckých řemesel.
V roce 2005 byla vyšší odborná škola přejmenována na Vyšší odbornou školu restaurátorskou. Od roku 2006 má střední i vyšší škola společný název Střední škola umění a designu (dále jen
„Šuřka“) a Vyšší odbo r n á š k o l a r e s t a u r á t o r s k á .
Šuřka se vždy snažila chápat své studenty, byla hrdá na své a b s o l v e n t y . S t u d e n t i v ž d y – j a k u ž t o b ý v á – p r o v o k o v a l i . K a ž d ý p o s v é m , a l e t a k é „ Šuřácky“. „Šuřáci“ byli vždy trochu odlišní – svým oblečením, svými názory, vztahem k výtvarnému umění, ke svým učitelům i škole. Pořádali (a zase pořádají) „Šuřinky“
[ o b r . 3 ], původně (a snad opět) maškarádu, která byla i příleži - tostí pro setkání absolventů i studentů s učiteli a patřila ( a s n a d
z a s e patří) k oblíbeným společenským akcím kulturního Brna.
M a t u r i t n í z k o u š k a , k t e r o u k o nčí svá studia na SŠUŘ studenti o d š k o l n í h o r o k u 1 9 4 7 / 4 8 , n e n í p o u h ý m m o n o l o g e m n a v y l o s o v a - né téma z českého jazyka či dějin výtvarné kultury, ale také dialogem s učite l i a o p o n e n t y – v ý t v a r n í k y n a d v l a s t n í m v ý t v a r - ným dílem při jeho obhajobě, vysvětlení s v é h o v ý t v a r n é h o p o j e t í i svých názorů. Údaje o studiích na uměleckých školách patří k důležitým datům ze života výtvarníků a nechybějí zpravidla v ž á d n é m v ý s t a v ním katalogu, slovníkovém hesle a tím méně pak v monografických studiích. Za dobu existence brněnské SŠUŘ se k jejímu absolutoriu hlásilo a hlásí řada umělců.
Od svého založení chtěla být sledována, upozorňoval a n a s v o u činnost řadou výstav samostatných i svou účastí na různých přehlídkách. Na počátku prezentační činnosti z a u j í m á v ý z n a m n é místo expozice ŠUŘKY na Výstavě soudobé kultury v Brně v r o c e 1 9 2 8 , k t e r á s e s t a l a j e d n o u z d o m i n a n t v ý s t a v y a k t e r o u š k o l a d a l a n a j e v o s v o u p o k r o k o v o u o r i e n t a c i . V l e t e c h 1 9 2 4 –1939 vydávala škola Výroční zprávy, obsahově i výtvarně
d o k u m e n t y v ynikající úrovně. Zprávy uvádí nejen výčet
absolventů jednotlivých oborů, s e z n a m u j í t a k é v ý s t a v y jednotlivých oddělení, škola zveřejňovala výsledky práce svých
učitelů i studentů v rámci různých přehlídek i soutěží, pořádala a pořádá výstavy. V soutěžích byli a jsou studenti školy často velmi úspěšní.
Současná doba si vyžádala změnu názvu i proměnu koncepce
š k o l y, mění se studijní program jednotlivých oddělení. Škola
reaguje na celkovou proměnu společnosti i nové požadavky, kladené na absolventy školy. Zůstává nadále špičkovým pracovištěm, které inovuje a zároveň navazuje na to nejlepší z m i n u l o s t i . A t a k „ g é n i u s l o c i “ – „duch času“ zůstává zachován ve výuce i školních prostorách, řada věcí se však mění – některé razantně, některé postupně, proměna dalších se připrav u j e . Ostatně o změnách oddělení f o t o g r a f i e p o r o c e 1 9 8 9 j e t a t o p r á c e .
K l a u z u r n í p r á c e – v ý t v a r n é p o l o l e t n í z k o u š k y – m a j í p o s l e d - ních několik let jednotné téma pro všechny obory. Utajované náměty – „ ú k o l y “ – se dozvídají studenti i učitelé těsně před za - čátkem klauzur tak, aby byla startovní čára pro všechna oddělení stejná. A začíná přemýšlení, hledání – jak vyjádřit podstatné,
j a k o u t e c h n o l o g i i z v o l i t , a b y b y l a p r á c e hotova včas, jak z a u j m o u t a vložit do výtvarného úkolu i svůj pocit, individuali -
tu, své vidění i názor. Studenti od 3. ročníku své práce obh a j u j í před k o m i s í , v ysvětlují, debatují. Připravují se tak nejen na odbornou část maturitní zkoušky. Obhajoba se stává modelovou s i t u a c í b u d o u c í h o j e d n á n í s e z á k a z n í k e m – vysvětlit a obhájit s v o u p r á c i , n e u s t o u p i t o d s v é v i z e . A p o k u d u s t o u p i t , t a k s e c t í , při dodržení v ý t v a r n é k v a l i t y d í l a i svého vidění.
Je možné naučit všechny studenty stejné gramatice v j a z y c í c h , čas tvorby a díla významných mistrů minulosti i současnosti v dějinách umění. Ve výtvarných předmětech je však učení se t a k é h l e d á n í m sebe. Co a jak chci vyjádřit? Je mi bližší moderní
vyjadřování nebo spíše tradiční pojetí? Řekl jsem podstatné?
A p o k u d a n o – řekl jsem to dobře? Hledání – mnohdy plné omylů a s l e p ý c h c e s t – usměrňují odborní učitel é – c i t e m i z k u š e n o s t í ,
s o h l e d e m na uměleckou konstituci budoucích „umělců“. Výuku
odborných předmětů vedou výtvarníci, od kterých se – t a k é t r a - dičně – vyžaduje vlastní tvůrčí činnost. Mnohdy jsou vnímáni studenty jako starší „mistři cechu výtvarného“ – jako někdo, k d o m á h l e d á n í z a s e b o u a přitom stále tvoří něco nového, někdo, kdo ví jak, je těžké obstát před divákem, zákazníkem.
Od odborných učitelů se očekává mnoho a v neposlední řadě i t o , ž e j s o u s c h o p n i i o c h o t n i p o r a d i t , p o m o c i s e o r i e n t o v a t v nejnovějších technologických postupech. Výstavy děl učitelů j s o u studenty sledovány a příklad učitelů vede studenty k pořá -
dání vlastních autorských výstav. Zkušenosti starších pedagogů i n a d š e n í řady nových mladých učitelů – často absolventů školy
– jsou zárukou kvality výuky, vedení a usměrňování… Tradiční je také spolupráce mezi ateliéry, která se ve škole rozvíjela ještě před nyní požadovanými „rámcovými vzdělávacími programy“.
P r o s t u p n o s t j e dnotlivých oddělení je dána šíří výtvarných úkolů, které často přestupují rámec výtvarné tvorby s t u d o v a n é h o oddělení. Na odborné předměty navazují také předměty teoretic -
k é – dějiny výtvarného umění jsou základní orientací v minulosti
i inspiračním zdrojem vlastní tvorby, literatura dává řadu námětů, jazyky učí i odborné terminologii oboru. Nemění se jen koncepce výuky, průběžně je modernizováno i vybavení školní.
2 . J A K T O B Y L O S O B O R E M F O T O G R A F I E ?
O b o r f o t o g r a f i e s e o b j e v u j e j i ž v n e j s t a r š í m učebním plánu SŠUŘ, fotografie byla zařazena do speciálního tříletého studia s p o l u s g r a f i k o u a t y p o g r a f i í . V p r o v i z o r n í c h p o d m í n k á c h , v e k t e r ý c h š k o l a v m e z i v álečném období pracovala, nebylo
možné původní koncepci ateliéru g r a f i k y , t y p o g r a f i e a f o t o g r a f i e r o z v i n o u t v plné šíři a zvláště ateliér fotografie neměl potřebné z á z e m í p r o s v o u p r á c i . I k d y ž n e b y l o v době meziválečné ve ško - le založeno fotografické oddělení, nelze říci, že by se žáci s tímto oborem nesetkali. Fotografii se vyučovalo v r á m c i grafického oddělení (učitelé Zdeněk Kowalski, Jaroslav Bouček).
Pod vedením Emanuela Hrbka začíná pracovat v o b o r u f o t o g r a f i e pět studentů, kteří v r o c e 1 9 3 3 p r e z e n t u j í s v é p r á c e v o b o r u g r a f i k y , t y p o g r a f i e a f o t o g r a f i e v ý s t a v o u v Krásné jizbě D r u ž s t e v n í h o p a l á c e v Praze i jinde (Fotoskupina pěti – F 5 , J o s e f Kamenický, Bohumil Němec, Jaroslav Nohel, František Povolný, Hugo Táborský). Svým dílem reaguje každý ze členů skupiny na obecné umělecké podněty 20. a 30. let, fotografickou tvorbou našli studenti adekvátní vyjádření svého uměleckého výrazu.
Činnost skupiny F5 je důkazem o možnosti věnovat se studiu v oblasti fotografické tvorby na brněnské ŠUŘ, jejich výstavní činností počíná dlouhodobá prezentační činnost tohoto ateliéru.
V l a s t n í založení samostatného oddělení fotografie se všemi
a d m i n i s t r a t i v n í m i n á l e ž i t o s t m i s p a d á d o š k o l n í h o r o k u 1 9 5 1 / 5 2 ,
k d y v čele ateliéru vystřídal Vítězslava Tučného fotograf Karel
O t t o H r u b ý . T a t o v ý r a z n á o s o b n o s t v o b l a s t i f o t o g r a f i e i p e d a g o -
g i k y v t i s k ává tvář fotooddělení téměř po 30 let. Dalšími
vedoucími byli Oldřich Staněk, Vladimír Židlický, František Chrástek, Pavel Dias, František Maršálek, Jiří Víšek a Martin V y b í r a l , k t e r ý j e j í m d o d n e s .
Za tu dobu prošly oddělením stovky studentů. Desítky učitelů se snažili o hledání co nejlepší metody středoškolského umělec - kého vzdělávání. Uplynulo přes padesát let, a oddělení potvrdilo v současné době oprávněnost vlastní existence. Učí se podle novelizovaných výukových plánů, personální a technick é vybavení oddělení je, přes všechny provozní potíže, na solidní úrovni. Uplatňuje se důraz na koncepčnost tvorby, na nutnost pracovat ve větších, myšlenkově propracovaných celcích.
Druhým, nikoliv méně významným aspektem je iniciovat a u d r ž e t během studia vlastní fotografickou tvorbu, to je ta část práce, která pramení z niterné potřeby vyslovit se, sdělit nějaký obsah.
S o u b o r v o l n ý c h p r a c í j e a v ž d y byl součástí matur i t n í c h p r a c í . Pojďme si představit učitele, kteří sami studovali a teď působí a vyučují na oddělení fotografie v průměru od roku 1989. Jsou to čtyři páni fotografové:
2 . 1 M g r . M a r t i n V y b í r a l
n a r . 3 1 . 3 . 1 9 6 0
S t u d i a :
• 1 9 8 0 –1982 Střední umělecko-průmyslová škola, Brn o
• 1 9 8 5 - 1 9 9 3 F A M U P r a h a , k a t e d r a f o t o g r a f i e ( p r o f . J á n Š m o k , d o c . J a r o s l a v R a j z í k )
P e d a g o g i c k á činnost:
• 1 9 9 1 – d o s u d S Š U D B r n o .
• 1 9 9 5 – dosud vedoucí oddělení Užitá fotografie a média na SŠUD
B r n o .
Člen sdružení Q. V osmdesátých letech působil jako fotograf v reklamní agentuře a tiskárně.
V o b l a s t i u ž i t é f o t o g r a f i e s p o l u p r a c u j e s P a m á t k o v ý m ú s t a v e m v Brně a M o r a v s k o u g a l e r i í d á l e p a k s r e k l a m n í m i a g e n t u r a m i a v y d a v a t e l s t v í m i . Autor řady fotografií v o b o r u m ó d n í a r e - klamní fotografie, ve volné tvorbě se zaměřuje na nalezená k l i d n á z á t i š í .
Jak Martin Vybíral začal fotografovat?
Měl k f o t o g r a f i i blízko již od útlého dětství, j e h o m a m i n k a i dědeček fotografovali. Ta t í n e k b y l a m a t é r s k ý k a m e r a m a n , s i c e
bez nějakých uměleckých a autorských ambicí, zaměřený přede - v š í m n a r o d i n o u f o t o g r a f i i a f i l m , a t a k M a r t i n V y b í r a l s e j i ž odmalička rád pohyboval v temné komoře.
Šuřka a Martin Vybíral jako student:
Na Šuřku se dostal až časem, na poprvé přijat nebyl. Začal
s t u d o v a t n a g y m n á z i u v I vančicích, odkud poté přestoupil n a L e r c h o v o g y m n á z i u m v Brně, kde i odmaturoval . T e p r v e p o t o m n a s t o u p i l d o 3 . ročníku na Šuřku na oddělení fotografie a v této době již intenzivně fotografoval. Oproti s t u d i u n a g y m - n á z i í c h na něj z d e působila úplně jiná atm o s f é r a , k r á s n á a t m o s f é -
r a , s v ý h o d o u v tom, že nemusel navštěvovat všeobecné předměty a m o h l s e t a k naplno věnovat pouze fotografování. V této době zde učil p a n V l a d i m í r Ž i d l i c k ý , k t e r ý d o j i s t é m í r y o v l i v n i l s v o j í l í b i v o u t v o r b o u v š e c h n y s t u d e n t y t é t o d o b y . V š i c h n i měli p o c i t , že tak to má vypadat, tak je to správně, a l e d n e s j i ž M a r t i n V y b í - r a l v í , ž e t o n ebylo úplně dobré a byl po léta prob l é m , z b a v i t s e t o h o t o s t y l u a n e f o t o g r a f o v a t j a k o o n - V l a d i m í r Ž i d l i c k ý . Dodnes jeho někteří spolužáci fotografují jako V. Židlick ý .
Šuřka a Martin Vybíral jako kantor:
P o s t u d i u n a F A M U, kde studoval fotografii a přitom ještě p r a c o v a l j a ko noční hlídač, přišla revoluce a na Šuřce nastala situace, kdy byl její ředitel Vladimír Židlický odvolán. V té době tu již učil Jiří Víšek a F r a n t i š e k M a r š á l e k . J e l i k o ž b r z y Jiří Ví - š e k o n e m o cněl , n e b y l z d e dostatečný počet lidí pro výu k u . Po domluvě nastoupil nejdříve na externí úvazek, který se potom dále rozšiřov a l . Atmosféra při nástupu jako kantora tu pro něj byla jiná, bylo tu napětí a rozepře mezi kantory, kteří odcházeli
a přicházeli. Ale nicméně původní svobodný a tvořivý duch školy zůstal.
2.2 Mgr. Jiří Víšek
n a r . 2 0 . 1 2 . 1 9 6 0
S t u d i a :
• 1 9 7 6 – 1 9 8 0 S U P Š B r n o
• 1 9 8 1 – 1 9 8 6 F A M U P r a h a
P r a x e :
• 1 9 8 7 – 1 9 8 8 P r e s s f o t o P r a h a – r e d a k t o r
• Od roku 1988 vyučuje na SŠUŘ Brno
• V 9 0 . l e tech působil na FAVU Brno, FAMU Praha a v IRTMK
Z l í n
• V l e t e c h 1 9 9 9 -2003 vyučoval externě na SUPŠ v Uherském
H r a d i š t i
• V 9 0 . l e t e c h a b s o l v o v a l s t á ž v e f i n s k é m L a h t i .
• V roce 2002 vedl Workshop pro absolventy SŠUŘ a SUPŠ v Prostějově
Věnuj e s e i v l a s t ní volné tvorbě, svým dí lem se zařadil mezi naše přední tvůrce portrétní fotografie. P u b l i k o v á n v e n c y k l o p e - dii českých a slovenských fotografů, Praha 1993 a v k n i z e K d o j e k d o 2 0 0 0 a 2 0 0 5 .
Jak se stal Jiří Víšek fotografem?
T a k , j a k s e s t a l o i několika jeho spolužákům, jedním z n i c h b y l i Rudo Prekop, že se hlásili na Šuřku nebo- l i t e n k r á t n a Střední Umělecko-průmyslouvou školu a přijímací zkoušky byli obecné. Udělali v ý t v a r n o u p r á c i a d a l š í ú k o l y a nakonec je rozřadili na
o b o r y . Jiří Víšek n a p s a l , ž e r á d f o t o g r a f u j e a t a d y v té době v y u - čoval K. O. Hrubý s A n t o n í n e m H y n š t e m a n a j e d n o u z něj b y l f o - t o g r a f a n e g r a f i k ! Původně myslel, že sem jde studovat g r a f i k u . Jaká byla šuřka v době jeho studia?
Podle jeho slov, prostě toto b y l a a j e s t á l e š k o l a , k d e d í l n y n e b o v ý t v a r n é p r á c e v ž d y d o m i n o v a l y . Z d e v o n í m a l b a p o c h o d - b á c h , t a d y s e o p r a v d u s něčím pracuje, t a d y s e ž i j e j i n a k . T e n p o c i t z a ž i l k d y s i n a lidové škole umění, c o ž b y l a z á k l a d n í š k o l a , k d e b y l o p o z n a t , k d y ž s e t a m p r a c o v a l o v e v ý t v a r n é m o b o r u . A při s t u d i u měl to štěst í , ž e m e z i n i m i b y l i s t a r š í s p o l u ž á c i , třeba Ivan Emr, který znal současnou muziku a tak se vzdělávali ve věcech, které se běžně člověk na škole nedozvěděl…
Jak se Jiří Víšek stal učitelem fotografie?
V době před nástupem na post kantora fotografie působil jako
r e d a k t o r P r e s s p h o t a v P r a z e , t o s e p s a l o s m d e s á t ý o s m ý r o k a P a v e l D i a s o d c h á z e l vyučovat d o P r a h y . Tehdejší ředitel V l a d i m í r Ž i d l i c k ý j e j o s l o v i l , a b y n astoupil místo něj. B o h u ž e l v té době n e b y l o m o c l i d í , k t eří by sem mohl i jít vyučovat, bylo za potřebí vysokoškolsky vzdělaného kantora v o b o r u f o t o g r a f i e ,
a p r o t o ž e absolventů FAMU z Moravy bylo málo, zůstal.
J a k o v l i v n i l a Šuřka jeho volnou tvorbu?
N a Šuřce fotografoval město- jako cvičení v době jeho studia a t o j e j o v l i v n i l o n a t o l i k, že město je j e h o f o t o g r a f i c k ý a t e l i é r a fotí ho občas dodnes. Svoje portéty začal fotografovat teprve při studiu na Filmové akademii múzi ckých umění (FAMU) .
2 . 3 I v a n E m r n a r . 2 3 . 2 . 1 9 5 8
S t u d i a :
• 1976 vyučen – o b o r f o t o g r a f
• 1980 maturita na SŠUŘ – u ž i t á f o t o g r a f i e
• 1 9 8 5 – 1 9 9 0 F A M U – umělecká fotografie – nedokončeno
P e d a g o g i c k á činnost:
• S O U P o l n á - v e d o u c í p r a k t i c k é v ý u k y
• S O U P r a h a
• 1 9 9 3 – d o s u d S Š U D B r n o
Autor mnoha reklamních fotografií, kalendářů, katalogů, spolu - pracuje na tvorbě publikací, zabývá se i fotografií dokumentární.
J a k s e I v a n E m r s t a l f o t o g r a f e m ?
S t a l s e f o t o g r a fem ze zcela jednoduchého důvodu. D í k y š p a t - n é m u k á d r o v é m u p o s u d k u j e h o o t c e , a t í m p á d e m i j e h o s a m o t n é - ho, mu nebyl umožněn nástup na střední školu a musel si vybrat nějaký učební obor a zvolil si fotografii. I když nikdy předtím o fotografii neprojevil velký zájem, tak jej fotografie začala neskutečně bavi t a b a v í j e j d o d n e s .
Šuřka v době studia Ivana Emra:
Díky jeho původu z malého měs t a z Jižních Čech, s e n a n i d í v a l hodně zvenčí a pro něj byla Šuřka naprostá legenda, k a m s e m á l o k d o d o s t a n e . Tenkrát se na školu, kromě normálních t a l e n t o v ý c h zkoušek, přijímalo d l e p r a v i d e l t a k , ž e m u s e l b ý t někdo z jihočeského kraj e , j i n ý z O s t r a v s k a a t d . T a k ž e po úspěš - ném přij e t í s e m u s p l n i l s e n , a o n zde mohl studovat, Šuřka v době jeho studia (v l e t e c h 1 9 7 6 - 1 9 8 0 ) b y l a i z a t u h é h o
b o l š e v i c k é h o r e ž i m u svým způsobem s v o b o d o m y s l n á o p r o t i jiným školám, sice zde samozřejmě pořád hrozilo nějaké politic - k é ú s k a l í , a l e s n a ž i l i s e t e h d y j e j m o c n e v n í m a t a š k o l u v k l i d u d o s t u d o v a t . K d y ž b y l v 2. ročníku, nastoupil na oddělení foto - g r a f i e j a k o n o v ý k a n t o r p a n Vladimír Židlický, na nějž všichni současní pedagogové rádi vzpomínají, protože t o on přinesl do v ý u k y t v r d o u p r o f e s i o n a l i t u z F A M U . Do té doby mělo studium t r o š k u c h a r a k t e r a m a t é r s k é h o k u r z u . P o u ž í v a l y se především zá - kladní levné kinofilmové či středofor mátové přístroje jako P e n t a c o n S i x a p o d o b n é a p a r á t y. Ale za V. Židlického se začalo p r a c o v a t s p r o f e s i o n á l n í v e l k o f o r m á t o v o u t e c h n i k o u .
Jak se stal učitelem fotografie?
Jeho první působiště jako učitele fotografie bylo na fotogra - fickém učilišti v Polném, kde působil jako vedoucí praktické čás t i . A t e p r v e p o t o m s e d í k y M a r t i n u V y b í r a l o v i , s n í m ž s e j i ž dlouhá léta přátelil, přestěhoval v r o c e 1 9 9 3 d o B r n a , k d e z p o - čátku působil jako fotograf n a t z v . „ v o l n é n o z e “ a n a š k o l u n a s t o u p i l j a k o e x t e r n í p e d a g o g n a pár hodin týdně. Časem s e z toho stalo zaměstnání na plný úvazek.
Jak jej Šuřka ovlivnila?
I v a n E m r u ž v době svých studií rád fotografoval reportáž, a v době jeho studia, kdy zde působil V. Židlický, který repor -
t á ž n í f o t o g r a f i í t a k t rošku opovrhoval, měl I. Emr již svůj
v l a s t n í s t y l . Nicméně nechal se přeci jen lehce ovlivnit V. Židlickým a do svých reportážních fotografií přidával něco
neobvyklého, např.: je lepil na různé kartony nebo nafotografo - val nějaké špagáty a provázky a poté je přidělal k f o t o g r a f i i , takže to působilo, že pokračují dál i mi mo fot ografii.
2.4 Jiří Dvořák
n a r . 2 5 . 1 0 . 1 9 6 2
S t u d i a : 1 9 7 8 – 1 9 8 2 S U P Š B r n o
P r a x e : 1 9 9 0 – d o s u d S Š U D B r n o
A u t o r r e k l a m n í c h f o t o g r a f i í s různou tematikou, spolupracuje s řadou výtvarníků, reklamních agentur a vydavatelství.
Jak se Jiří Dvořák d o s t a l k f o t o g r a f i i ?
Po absolvování základní umělecké školy, se hlásil na Šuřku a teprve během prvního týdne studia se dělali takzvané rozřaďo - vací zkoušky na jednotlivé obory. Chtěl původně na oddělení g r a f i k y , a l e t a m s e j i ž h l á s i l o k o l e m 8 0 % s t udentů! Když chtěl n a g r a f i k u , s n a ž i l s e udělat grafický úkol nejlépe, a ty ostatní trošku zkazit, nicméně na oddělení fotografie se žádný úkol t e n k r á t nedělal, jen se chodilo n a ú s t n í p o h o v o r k V l a d i m í r u Židlickému, který zde vyučoval. Základní otázka u něj byla, jest - li je uchazeč technický typ, na to Jiří Dvořák odpověděl, že to nemůže posoudit, ale že si myslí, že je manuálně zručný. Poté se V l a d i m í r Ž i d l i c k ý z e p t a l , z d a l i s i u m í opravit kolo, na což Jiří odpověděl, že to pro něj není žádný probl é m , a o d t é d o b y s t u d o - v a l f o t o g r a f i i …
Jaká pro něj byla Šuřka v době jeho studia?
J a k o p r o c h l a p c e z maloměsta, který najednou musel dojíždět do Brna, to byl obrovský skok oproti základní škole, především přístupem a nápl ní studia, prostředím. V n í m a l t o t r o š k u j a k o o á - zu vnitřní svobody.
Jiří Dvořák jako učitel:
K povolání vyučujícího na Šuřce se dostal velmi podobně jako
M a r t i n V y b í r a l , s e k t e r ý m s t udoval a přátelil se dlouhá léta.
T a k ž e k d y ž M a r t i n V y b í r a l d o s t a l p o r e v o l u c i n a b í d k u z d e v y u - čovat, tak oslovil také Jiřího Dvořáka, aby sem přišel vyučovat
s n í m . Z p r v u nastoupili jako externí kantoři, ale nakonec
zde byla potřeba kantora na plný úvazek a Martin Vybíra l v t é t o době měl ještě neměl dokončeno studium n a F i l m o v é a k a d e m i i múzických uměn í v P r a z e ( F A M U ), a tak padla volba na Jiřího Dvořáka.
3 . O B O R F O T O G R A F I E V 9 0 . L E T E C H
J a k o p r v n í z dnešních pedagogů nastoupil Jiří Víšek ( r o k 1 9 8 8 ) , který začal j a k o v e l m i m l a d ý p e d a g o g , t a k ž e j e j s t u d e n t i b r a l i
s p í š e j a k o s p o l u ž á k a n e ž j a k o o s o b n o s t . V té době zde byli i d o s t z a j í m a v í l i d é j a k o J . P r c í n n e b o P . K a p r á l a j i m p o d o b n í .
Po něm přišel Jiří Dvořák a Martin Vybíral (rok 1990), kteří n a s t o u p i l i a ž v lednu a než se stačili trošku zaklimatizovat v n o v é r o l i středoškolského kantora, dostali do vedení třídu 4.
ročníku, který mat u r o v a l a d o k o n c e v pořádku i o d m a t u r o v a l . Jiří Víšek se o rok později stal vedoucím a t e l i é r u . N a k o n e c j a k o p o s l e d n í z dnešních současných pedagogů nastoupil Ivan E m r ( r o k 1 9 9 3 ) a v roce 1995 se při dlouhodobějších zdravotních p r o b l é m e c h Jiřího Víška stal v e d o u c í m o b o r u M a r t i n V y b í r a l a j e j í m d o d n e s .
V této době b y l s y s t é m v ý u k y z d e j i ž zaveden a nově příchozí kantoři se na něj snažili navázat, i když se jej jako abs o l v e n t i n e b o b ý v a l í s t u d e n t i F A M U snažili lehce přizpůsobit sobě samý m a předvést to co se na FAMU nebo v předešlé praxi naučili.
Například Ivan Emr v této době pracoval na zakázce pro pivovar
B u d w a i s e r Budvar a tak zavedl cvičení na nafotografování piva.
Tento systém technických fotograficky náročných cvičení byl již d á v n o v y m y š l e n u ž o d J . Funkeho nebo J.Ehma, ale hlavně j e t o d í l o p r o f e s o r a J á n a Š m o k a a v š i c h n i a b s o l v e n t i F A M U, kteří
později někde vyučovali, tento systém cvičení přejali.
Samozřejmě byl tento způsob cvičení přizpůsoben na výuku na střední škole.
Spíše než výuka a cvičení fotografických prací se změnila výuka technologie. Protože před tím technologii učil kantor, k t e r ý b y l c h e m i k , a l e s fotografií to nemělo mnoho společného, j en nějaké vzorečky a recepty, a pro potřeby v p r a x i t o b y l o n e u - p l a t n i t e l n é . V této době se také začalo v í c e p r a c o v a t s b a r e v n o u fotografií, především na popud Ivana Emra, k t e r ý z n o v u z a v e d l tvorbu diafonů: diapozitivy s hudbou, kterou na Šuřce používal z a d o b s v é h o s t u d i a . D i a f o n s e p o u ž í v a l j i ž v době, kdy zde vyu - čoval K.O. Hrubý, v této době se zde také natáčely fil my, a l e hlavně se pracovalo s v e l k o f o r m á t o v o u k a m e r o u 1 3 x 1 8 c m . K . O . Hrubý tuto techniku sám moc neovládal, ale nicméně používáním této techniky se studenti naučili základům profesní fotografie na v y s o k é t e c h n o l o g i c k é ú r o v n i . V době kdy Pavel Dias odcházel ze Šuřky v školním roce 1987/88 zde zanechal několik ve l k o f o r m á - tových aparátů: Cadrar 435, Linhof 9x12, dvě Linhof supertech - n i k y 6 , 5 x 9 a v e l m i d o b r o u k a m e r u L i n h o f 1 3 x 1 8 c m .
D a l š í p r o b l é m b y l o t á z k o u v y b a v e n o s t i , t a d y u ž z a d o b s t u d i a současných kantorů bylo vybavení velmi malé, b y l o t u p o u z e několik zoufalých obyčejných la m p[ o b r . 4 ], z á b l e s k o v á světla
s e z ačala kupovat až později. První záblesková světla byla poří -
zena až začátkem 90. l e t [ o b r . 5 ] , potom se různě dokupovala , obměňovala , d o s t á v a l a darem. Ať to již bylo fotografické vyba - v e n í d o a t e l i é r u , fotoaparáty od kinofilmových for mátů, přes di - g i t á l n í a p a r á t y p o v e l k oformátové kamery a j ejich různá příslu - š e n s t v í . Také se podařilo sehnat za velmi výhodných podmínek 3 velkoformátové zvětšovací přístroje značky Durst do temné
k o m o r y . A p o s l e d n ím úspěšným k r o k e m b y l a z a k á z k a , k d e M a r t i n Vybíral spolu se studenty čtvrtého ročníku lon vypracoval k a l e n - dář na propagaci středních odborných škol a učilišť[ o b r . 6 ]. P o - dařilo se tímto koupit n o v á z á b l e s k o v á světla.
4. ČESKÁ PARALAXA
J e d e n z vůbec nejúžasnějších ročníků, byla sestava lidí okolo Jiřího Lívance (dnes Zykmunda) – m a t u r o v a l v r o c e 1 9 9 5 a o r o k níž Vojtěc h a V . S l á m y a J a n a F i š e r a , D e n i s y B u r k a l o v é ( d n e s B l a t n é ) , D a v i d a Ž i d l ického, Tomáše Nováčka a dalších. S i c e s e pořád ml uví o těchto autorech, ale byly jich desítky. A ti zde založili skupinu Česká paralaxa. Při vzniku této skupiny kantoři n i j ak nepůsobili, spíš jen pozorovali a dělali si z t o h o i l e g r a c i . Zpočátku šlo především o brutální recesi, kdy tato skupina foto -
g r a f o v a l a jen na čtvercový for mát dvouokou zrcadlovkou,
z p očátku pouze českými zrcadlovkami, které vyráběla Přerovská
Meopta a známe je jako Flexarety, později už přešli na jiné značky fotoaparátů jako Rolleiflex, Yashica nebo Hassellblad, ale pořád se dodržuje čtvercový formát fotografií. Ale Par a l a x a b y l a také středoškolská aktivita t a k o v é h o t y p u , ž e p o z v a l i k a n t o r y například d o l omu za účelem posezení, s b l í ž e n í s e s t u - denty a jiné společné aktivity. . .
Tehdy se začali objevovat lidé, kteří chtěli dělat v í c e i něco mi mo zadané školní cvičení a úkoly, jako třeba Peter Huba. T o b y l j e d e n z těch prvních a byl zase jeden i z p o s l e d n í c h s l o v e n s k ý c h s t u d e ntů. Dále J .Zykmund a spol. a pozdější roční - ky, jako třeba ročník, kde jsem byl i já… Jelikož j s m e dělali s p olečné věci d o h r o m a d y m i m o š k o l n í z a d á n í , podařilo s e n á m sehnat peníze od sponzorů a z různých grantů a mohli jsme t a k t o uspořádat vlastní výs t a v y ! P r v n í b y l a v r o c e 2 0 0 7 n a t é m a
„ C z e c h M a d e “ [ o b r . 7 , 8 ] na této výstavě vystavoval s n á m i t a k é v e d o u c í o b o r u M a r t i n Vybíral, o rok později jsme uspořádali
v ý s t a v u s názvem „700 cm čtverečních“ v r á m c i f i l m o v é h o f e s t i - valu Jeden Svět na téma sociálních problémů [ o b r . 9 , 1 0 ] a r o k p o maturitě jsme uspořádali workshop s n á s l e d n o u v ý s t a v o u „ F o t o - j a m “ . A p o z n á s e , ž e s t u d e n t i n e c h o d í n a t e n t o o b o r j a k o d o tě- locviku, ale dělají i jiné věci a na ty se potom nejvíc vzpomíná, tak jako řekl Pavel Štecha Jiřímu Víškovi, když sem přišel učit, ž e n e j v í c e se bude vzpomínat na plenéry. A J.Víšek odvětil: „ja - k ý plenéry?! Já chci vyučovat!“ [ o b r . 1 1 ] N a k o n e c m u s e l u z n a t , že měl pravdu. Nejlepší bylo anebo vůb e c j e , ž e k a ž d ý z e s t u d e n - tů je j i n ý .
5. PŘICHÁZÍ DIGITÁLNÍ ÉRA!
Asi nejvýznamnější změnou ve výuce byl nástup digitální f o t o g r a f i e . P r o v ý u k u o b r o v s k á v ý h o d a , p r o t o ž e s e v š e začalo u r y c h l o v a t a ú k o l y s e m o h l y z k r a c o v a t . P r v n í d i g i t á l n í f o t o a p a - r á t , k t e r ý s e z a k o u p i l v roce 1996, byl Kodak. Jeho pořizovací
c e n a b y l a přes padesát tisíc a měl j e n a s i 1,5 megapixelů.
A t í m t o s e v ý u k a změn i l a o d z á k l adů, přestože se původně m y s - l e l o , ž e s i k a ž d ý ze studentů tak nějak s á m v y b e r e . A l e
v současnosti k d y v šichni většinou dělají digit á l n í v ý s t u p a povinně musí t a k é udělat mokrý proces. Samozřejmě se na n o v i n k y r e a g o v a l o , a v š e c h n o b y l a o t ázka peněz, aby se mohlo d o k u p o v a t . Začínali tímhle způsobem, ale tento fotoaparát měl b o h u ž e l značné z p o ždění. Viděno nejlépe na f o t o g r a f o v á n í s p o r t u - f o t b a l u , k d e s e zmáčkla spoušť a aparát se posunul tam, kde se očekávalo, že dopadne míč. Ze začátku také kantoři nebyli digi - tální technice moc nakloněni, i když se ji snažili dostat na školu
co nejdříve. Technika byla nekvalitní, velmi drahá, měla
o b r o v s k o u spotřebu energie a potom samozřejmě postprodukce
v počítači, t y b y l y p o m a l é a v š e c h n o b y l o z d l o u h a v é . A l e postupně se dokupovalo a obměňovalo, a p a k n a s t a l j e d e n moment, kdy se zjistilo, že určitá d l o u h o d o b á cvičen í s e m o h o u z k r á t i t . A t a k s e třeba kniha o architektuře [ o b r . 1 2 ] n e m u s e l a
v y p r a c o v á v a t 3 měsíce, ne b o k a t a l o g f o t o a p a r á t u , p o t o m u ž b y l p r o b l é m s p í š e o t á z k o u p r o s t o r u v a t e l i é r u n e ž v n á s l e d n é p o s t - p r o d u k c i . P r o t o ž e d i g i t á l n í p r o c e s j e m n o h e m r y c h l e j š í . A l e p o - z o r , j e t o i další nebezpečí pro stud e n t y , k d y s e jim může zdát v š e c h n o s n a dnější. Samozřejmě i pro výuku je digitální p r o c e s l e p š í , p r otože můžete se studentem konzultovat okamžitě po ex - p o z i c i s n í m k u n a d i s p l e j i f o t o a p a r á t u n e b o n a m o n i t o r u v počítači a případně student může expozici okamžitě zopakov a t . Ovšem i další malé negativum přinesl digitální pr o c e s v p o s l e d n í době, a to při přijímac í c h z k o u š k á c h , k d y d n e s j i ž d i g i t á l n í t e c h - nika dosáhla takové úrovně, že většinu fotografické práce ohled - ně nastaven í a d a l š í c h z á l e ž i t o s t í udělá fotoaparát automaticky a je potom hodně těžké při talentových zkouškách poznat, zdali
u c h azeč má na zdejší studium…
Ale jsem rád, že klasické úkoly zůstávají, jako například:
kniha tvář a tělo, c o ž j e k l a s i c k é z a d á n í z F a m u , k t e r é z a v e d l Cliford Seidling, bylo to cvičení, které nebylo zaměřeno na akt, ale na techniku snímání a zvětšování. Teprve potom člověk po - c h o p í , c o t a f o t o g r a f i e z n a m e n á … a d o k o n a l e h o t a k é n aučí práci v a t e l i é r u a v počítači je potom postprodukce už snadnější na různé retuše a úpravy než v temné komoře. Bohužel se s n á s t u p e m d i g i t á l n í f o t o grafie začal zdražovat analogový p r o - ces, a stal se hůře dostupný. Dříve se daly z a k o u p i t b e z p r o b l é - m u i s a m o s t a t n é c h e m i k álie, když bylo potřeba „uvařit“ s i v l a s t -
n í vývojku, ale dnes pouze na objednávku a stěží. Nicméně vě-
řím, že analogový proces si své příznivce najde a nezmizí doce - l a . Myslím, že oba póly fotografie zůstanou, i když bude asi di - gitální fotografie převažovat nad analogovou.
6. ZMĚNY - 90. LÉTA VS. SOUČASNOST
Úkoly tehdy a dnes se moc nelišily, pořád se dělají určité věci, c o d e f i n u j í c o t a f o t o g r a f i e j e n e b o c o m á m í t . J e t u j e n o m j e d n a
velká otázka, jestli má převážit volná tvorba na střední škole n e b o p o v i n n á cvičení, která n i k o h o n e b a v í , k d y ž š k o l a n e n í v y s o k á š k o l a, která je spíše zaměřena na volnou tvorbu. A l e t o nikdo neví zcela jistě, takže zatím není možné na tuto otázku odpovědět, dokud se nezmění učební plán.
Systém cvičení byl jasný, velká cvičení se nemění, protože nemělo a nemá smysl je měnit, a tak když se dokoupily d i g i t á l n í f o t o a p a r á t y a d o ba se zkrátila, přizpůsobily se i ú k o l y . T o c o s e změnilo, se mění ze dne na den a během 10 let se všechno kompletně předěl a l o . Mluvilo se o tom, že vznikla počítačová grafika, ale fotografie se změnila úplně a nikdo o tom nemluví…
Prostě se to považuje za samozřejmost, prostě zase se fotografu - je… Samozřejmě že se muselo jít s dobou a vyučovat digitální fotografii, ale zůstalo také vybavení na analogo v o u a t o j e obrovská výhoda. Naštěstí s e a n a l o g o v á f o t o g r a f i e v r a c í a j e v á ž e n á a l e m á l o k d o j i u ž d n e s u m í .
Na začátku 90. let se také na maturitu zadávaly 3 úkoly, dnes j s o u p o u z e 2 – v o l n ý s o u b o r a p l a k á t n a z a d a n é t é m a . T e h d y t o b y l v o l n ý v ý s t a v n í s o u b o r , p o t o m d o k u m e n t á r n í ž i v á f o t o g r a f i e f o r m o u p u b l i k a c e a n a k o n e c t e c h n i c k á f o t o g r a f i e . K r e d u k c i došlo především kvůli financím, pr otože dotace na maturity se z m e n š i l y .
Když jsem se při rozhovoru s k a n t o r y z e p t a l n a o t á z k u , j a k s e změnili studenti z počátku 90. let oproti dnešním, dostal jsem většinou v odpovědí c h n á z o r , ž e s t u d e n t i c o z d e s t u d o v a l i n a začátku 90. let, se chovali samostatněji, byli dospělejší, měli větší nadhled co se týče vztahu k r e á l n é m u ž i v o t u , t a k é b y l i c í - lenější, byli více zaměření na fotografii a většinou se jí věnovali delší čas před ná s t u p e m d o š k o l y a k přijímačkám nosili h o t o v é s o u b o r y . Dnes se jí věnují chvíli a většina prací má charakter f o t o g r a f i í z rodinného alba. Samozř ejmě, že lidi typu Jiříh o Z y k m u n d a , b y l i v ž d y vzácní, ale dnes těch co dělají věci sami za
s e b e a k a n t o r j i m nemusí říkat nic, ubývá. Největší neštěstí je, a opravdu to bohužel přibývá, že chodí lidi na obor, aniž by vůbec chtěli být fotografy! Ivan Emr vždy t v r d i l , ž e s e t u p r o f e s i o n a l i - zuje, ale Jiří Víšek má již dnes dojem, že to už vůbec není p r a v d a , ž e s i chodí na střední školu, nějak ji chtějí přežít a pro - l é z t b e z z á j m u a t o j e o b r o v s k á t r a g é d i e !
Dnes je to pro některé studenty spíše škola, kde se k normálnímu studiu všeobecných předmětů ještě navíc fotogra - fuje, nicméně pokud se u fotografie někdo z k a ž d é h o ročníku u d r ž í , je to úspěch. Samozř ejmě je na škodu, pokud se talentova - ní lidé přestanou o umění zajímat a přestanou tvořit a tak nás, diváky ochudí o své práce, ale naopak pro některé byla fotogra - fie odrazovým můstkem do jiného uměleckého oboru, ve kt e r é m našli uplatnění a jsou v něm úspěšní, třeba i proto, že mají za sebou fotografickou průpravu, to se potom každý člověk již na svět okolo sebe dívá jinak, a jinak jej i vnímá. Můžeme j m e n o v a t již výše několikrát zmiňovaného Jiřího Zykmunda, k t e r ý n e n í j e n fotografem, ale i úspěšným kamer amanem. Nebo třeba dvojice Tomáš Kopr a Jan Vala, kteří již během studia měli sklon k n o v ý m t e c h n o l o g i í m a d n e s p r o v o z u j í a t e l i é r n a t v o r b u i n t e r n e - tových stránek a různých internetových obchodů.
Ale naštěstí s e v každém ročníku objeví člověk či několik, kte - ří o ten obor zájem mají, a fotografií žijí, jako například R o b i n Krčmář (jenž loni úspěšně odmaturoval a nyní pokračuje ve s t u d i u n a F A M U ) , který se již od prvního ročníku zabýval army a m i l i t a r y t é m atikou a nakonec udělal k m a t u r i t n í z k o u š c e v e l m i dobrý soubor, kde pomocí montáže vkládal různé výbuchy či jiné k a t a s t r o f i c k é s c é n y d o f o t o g r a f i í z normálních sídlišť či městských krajin a scenérií, který mu nakonec pomohl při přijímacím řízení na Vysokou školu. Nebo teď studuje v p r v n í m ročníku Eva Rybářová, která si pořídila velkoformátovou kameru na 18x24 cm a fotografuje výhradně na ni a následně dělá
kontakty těchto snímků, přičemž využívá i staré ušlechtilé t e c h n i k y j a k o b r o m o l e j o t i s k y n e b o g u m o t i s k y a j i n é .
Další na koho se hodně vzpomíná, je Marie Zachovalová, která vystudovala Famu, byla soustředěná a zaměřená na dokumentární f o t o g r a f i i , b y l a p o v a ž o v á n a z a j e d e n z nejsvébytnějších talentů české dokumentární fotografie, byla to taky velmi příjemná, přá - telská a krásná bytost, bohužel přišla o život v s e d m a d v a c e t i l e - tech při tragické nehodě během motocyklových závodů veteránů v Hořicích, zahynula i se svým tatínkem během závodu sajdkár, k d e z á v o d i l i j a k o t ý m . Před tragick o u n e h o d o u s p o l u p r a c o v a l a s e současnými velikány české d o k u m e n t á r n í f o t o g r a f i e j a k o J . Š t r e i t n e b o P . D i a s n a d o k u m e n t á r n í c h f o t o g r a f i c k ý c h c y k l e c h . D n e š n í s t u d e n t i j s o u také celkově svobodomyslnější a mají daleko více příležitostí k různým tématům, mohou s i v y z k o u š e t b e z p r o b l é m u v y c e s t o v a t a z k u s i t s i , j aké to je fotografovat třeba v Londýně n e b o v Paříži.
B o h u ž e l z á j e m o ž i v ý d o k u m e n t d n e s u s t u p u j e l e h c e d o p o z a d í , před různými možnostmi, které skýtá digitální fotografie, nicmé - ně se přeci jen objevuje, ale spíš se jedná povětšinou o sociálně laděný dokument, kde se využívá hlavně témat ze současné moderní společnosti jako sprejeři, lidé závislí na drogách a po - dobně. Většinou jsou tyto soubory již fotografovány barevně a černobílé klasické podání n a a n a l o g mizí. Dříve bylo zapotřebí také více manuální zručnosti, studenti se o vše museli starat sami, technika jim ještě nebyla tak velkým pomocníkem jako dnes, museli věnovat svým pracím daleko více času. Dnes se bere f o t o g r a f i e s p í š e j a k o m é d i u m , k t e r é m o h u m í t n e u s t á l e u s e b e , j a k o o b r a z o v ý z á p i s n í k . B o h u ž e l p a k n a s t á v á s i t u a c e , k d y s e f o t o g r a f u j e takzvaně na kvantitu a ne na kvalitu fotografií.
Potom je pro studenta spíše potřeba citu pro dobrý výběr než pro v y s t i h n u t í s p r á v n é h o m o m e n t u , a l e t o h l e j e samozřej mě problém v digitální fotografii celkově, poněvadž k t o m u v e l m i s v á d í , nejen při studiu na škole. Také se fotografie bere jako jedno
z médií, jež jsou dnes lehce dostupná jako třeba audiovizuální multimédia, filmy, animace a tak dále. Dříve tak ro z s á h l é m o ž - n o s t i n e b y l y, a tak se studenti více zaměřovali na fotografii, jestli to je dobře nebo špatně lze jen velmi těžko posoudit.
K tomuto problému si musí každý udělat svůj vlastní názor, podle vlastního přesvědčení a cítění.
Samozřejmě k tradičním tématům j ako j e p o r t r é t , k r a j i n y , m ó d a atd. přibyla díky digitální technologii ještě digitální koláž, kterou současní studenti hojně využívají ve svých volných sou - b o r e c h , j s o u j i ž t o u g e n e r a c í , k t e r á p o v a ž u j e k v a l i t n í d i g i t á l n í t e c h n o l o g i e za samozřejmost a následné předělání fotografií či doplnění o fiktivní věci rádi používají. Koláž jako taková nepřiš l a a ž s n á s t u p e m d i g i t á l n í f o t o g r a f i e , b y l a z n á m á d a l e k o dříve, ale nebyla tak hojně využívána pro její složitost při vý - r o b n í m p r o c e s u .
T a k é v roce 2007 došlo na oddělení fotografie k větším
stavebním úpravám, ateliér se přesunul na větší učebnu, z původní ateliérové místnosti se stala počítačová místnost [ o b r . 1 3 ] a t e m n á k o m o r a b y l a z m e n š e n a d o d v o u v e d l e j š í c h m e n š í c h m í s t n o s t í , a z původní se stala velká světlá učebna. No - vě se také vyučuje kresba i na fotografickém oddělení.
7 . J A K D Á L ?
D a l š í o t á z k a j e, kam by mohla fotografie na Šuřce směřovat d o b u d o u c n a ? K u p o d i v u s e t o j i ž t u š í , p r o t o ž e n á z e v o b o r u j e Fotografie a média a to znamená, že se kromě fotografie začíná vyučovat třeba i animace a další multimediální cvičení, i když kantoři jsou fotografové, ale v š e c h n o s e o d v í j í o d p e d a g o g a . Samozřejmě se bude oddělení v y v í j e t , t a k j a k s e b u d e v y v í j e t f o t o g r a f i e s a m o t n á , a l e n e j s p í š s e b u d e m u s e t v e l m i s p e c i a l i z o -
vat a zaměřit na profesionální fotografii, protože dnešní široká veřejnost neví, co se dá na fotografii studovat, a přitom můžet e studovat fotografii celý život a pořád Vás bude překvapovat a n e budete o ní vědět v š e c h n o .
D a l š í v p l á n u n a b u d o u c n o s t j e v y b a v o v á n í o b o r u , n e j v í c e p r o b l é m o v ý v současné době je tisk fotografií, protože na škol e j e p o u z e l a s e r o v á t i s k á r n a d o f o r m á t u A 3 a t a j e v e l m i n e k v a l i t n í p r o t i s k f o t o g r a f i í .
Další změno u , k t e r o u b y r á d v e d o u c í o b o r u M a r t i n V y b í r a l zavedl, by byla výuka všech 4 ročníků, protože dnes je situace
t a k o v á , ž e v jednom studijním roce jsou na oddělení pouze 3 ročníky, vždy jednou za 4 roky se obor neotevře, bohužel to
p l a t í o c e l é škole z kapacitních důvodů, a každý rok se neotvírají dva jiné obory. Problém je potom ve výuce na oddělení, protože každý rok, musí vyučující vyučovat jiný předmět, tomuto by chtěl Martin Vybíral zamezit a u m o ž n i t t a k ú z k o u s p e c i a l i z a c i a v y p r o f i l o v á n í kantorů na jednotlivé předměty. T a t o s n a h a s e v předmětu technologie zatím daří, kdy Ivan Emr, vždy vyučuje první ročník a další tři ročníky vyučuje Jiří Dvořák, ale tohle zaměření by bylo potřeba ve všech předmětech, ať už to jsou dějiny fotografie nebo třeba fotografický design.
Další velmi přínosnou věcí, jenž má vedoucí ateliéru v p l á n u , je uskutečnění přednášek různých autorů a představení jejich tvorby studentům. Již má také přislíbenou účast například Vojtě- c h a V . S l á m y n e b o V e r o n i k y B r o m o v é .
8 . J A K T O V I D Í S T U D E N T I ?
Většina studentů nedá na Šuřku dopustit, pro většinu je to místo, kde můžou být sami sebou, je pro ně přesně takovou ško - lou jakou vždy chtěli navštěvovat, většina z n i c h z a ž i l a š o k , p o n á s t u p u d o š k o l y , j e l i k o ž b y l i z v y k l í n a z á k l a d n í š k o l y ,
a najednou je Šuřka ohromila svým prostředím, rodinným záze - mí m, klidem a uvolněností. Jak jsem již zmínil výše, tahle škola m á s v é „ G e n i u s L o c i “ – svého „ ducha času“. Tady přijdete před školu a už Vás upoutají ohromné krásné původní dveře, vezmete z a j e j i c h m o s a z n o u k l i k u a v e j d e t e . P o t o m s e n a d e c h n e t e a u c í t í - te to! Ucítíte umění, ucítíte olej a temperu po chodbách, ucítíte, že se tu něco děje, že to tu žije p o s v é m … A b s o l v e n t i j s o u z h o d ně velké části pravověrní a velmi rádi se vracejí a častokrát v z p o m í n a j í n a s v á středoškolská l é t a s t r á v e n á na Šuřce, jako na n e j l e p š í o b d o b í s v é h o ž i v o t a .
Samozřejmě jako každá škola, i tahle má několik malých chyb a nedostatků, když se zaměříme na obor fotografie, tak největší pravděpodobně bude výuka digitální postprodukce, kde by bylo potřeb a j í t v í c e d o h l o u b k y , a l e základy dostane každý, nicméně p o k u d s e s t u d e n t t ouží tímto odvětvím zabývat dále a hlouběji, musí si na něj přijít sám. N i k d o n e p o c h y b u j e o k v a l i f i k a c i k a n t o - rů jako fotografů v a n a l o g o v é a n i v d i g i t á l n í f o t o g r a f i i , a l e p r o složité retuše je potřeba již rada profesionálního retušéra. C e l - k o vě jsem se setkal s n á z o r e m , ž e b y s t u d e n t i o c e n i l i , k d y b y
v ý u k a byla více současná, zaměřená na nejnovější technologie.
Na Šuřce se vždy tlačilo do profesionality, naučila takzvaně
„koukat“, a to Vám zůstane i když už třeba delší čas nefotografu - j e t e . Tohle si ale uvědomíte až po nějaké době, uvědomíte si,
ž e na fotografiích najednou vidíte věci, které tam jiní nevidí.
Ať už to jsou chyby, jako špatný ořez fotografie nebo kompozi - ce, neostrost snímku, přeexpozice či podexpozice, popřípadě něco dalšího. Prostě díky tomuto vytrénování očí a hlavy, rovnou při focení komponujete bez velkého přemýšlení, jde Vám to většinou samo, už tak nějak vnitřně cítíte, že takhle to je ta správná kompozice a také ten správný okamžik na zmáčknutí spouště, také rovnou komponujete do různých prostorových plánů.
