PROTIKLAD m im o t ř íd n í A MIMOŠKOLNÍ VÝCHOVY ŽACTVA V KAPITALISTICKÉ A SOCIALISTICKÉ SPOLEČNOSTI
Dr. RICHARD SEDLAR, C Sc,
Katedra pedagogiky filosofické fakulty Karlovy university, Praha
Mimotřídní a mimoškolní výchova žactva ]e závažný problém současné pedagogické teorie i praxe. Socialistické společenské vztahy vytvářejí nové podmínky pro výchovu dětí a mládeže. Jim musí odpovídat také výchovná soustava, která vedle školy zahrnuje i širokou oblast mimo
školní výchovy žactva. Vyžadují si to zvýšené nároky na vzdělání a vý
chovu mládeže, vyplývající z růstu ekonomických a kulturních potřeb socialistické společnosti.
Jedním z účinných prostředků všestranné výchovy dětí a mládeže je mimotřídní a mimoškolní výchova, která se u nás v současné době rychle rozvíjí. Její výsledky nebývají však vždy úměrné úsilí vychovatelů ani nákladům, které na ni poskytuje stát. Neujasněnost vztahu školní a mimoškolní výchovy žactva způsobuje, že často dochází bud k přetěžování dětí mimoškolní činností, nebo že je tato činnost opomíjena na úkor je jich systematické a všestranné výchovy. Tento problém souvisí se základ
ním nedostatkem, který nutno spatřovat v neujasněnosti mezi obecným a zvláštním ve výchovném úsilí školy a jednotlivých mimotřídních a mi
moškolních zařízení. Příčinou četných nesnází v praxi mimotřídní a mimo
školní výchovy žactva je okolnost, že není přesně ohraničen zvláštní — specifický smysl a ráz toho kterého výchovného zařízení. Půjde o to, vyznačit dominující funkci jednotlivých zařízení v celkovém systému vý
chovy.
Problémem zůstávají také některé otázky rázu pedagogicko-organizač- ního. Je dosud mnoho nejasností v otázce, které žáky přijímat do mimo
třídních a mimoškolních zařízení, jaká hlediska přitom uplatňovat, zda je např. rozhodující prospěch a chování žáka nebo ještě jiné zřetele apod. Náležitému pedagogickému využití mimotřídní a mimoškolní vý
chovné práce s dětmi brání také její nerovnoměrný rozvoj. Všechny děti nemají dosud stejné možnosti využívat mimoškolních výchovných zaří
zení a také rozsah mimotřídní činnosti žactva není ve většině škol uspo
kojující. Velké rozdíly se vyskytují při srovnání výchovných možností dětí ze škol městských a venkovských.
Mnoho nesnází působí také neujasněnost kompetence vedení školy a mimoškolních výchovných institucí, zejména pak malá účast pedagogic
kého kolektivu na pravidelném sledování a hodnocení mimoškolní čin
nosti žactva.
Nevyřešeným problémem zůstává také účast rodičů na mimotřídní a mimoškolní výchovné práci s dětmi, jakož i otázka jejího řízení školský
mi úřady a orgány CSM. Nedostatečná je také příprava vychovatelů pr®
tuto činnost.
Příčiny těchto nedostatků nutno hledat především v neblahém dědictví staré buržoazní společnosti, v doznívajících kapitalistických společen
ských vztazích, ale také v dosud nedostatečně vybudovaných teoretických základech socialistické výchovy dětí a mládeže. To se odráží i v nespráv
ném chápání obsahu, metod a organizace pedagogické praxe. Její proble-
malika je velmi rozsáhlá a pedagogická teorie na ni nejen neodpovídá jednotně, ale všímá si mimotřídní a mimoškolní výchovné činnosti příliš monotematicky — zaměřuje se pouze na konkrétní situaci v jednotlivých zařízeních. Nedostala se doposud přes první stadium shromažďování zku
šeností a sestavování metodických příruček, týkajících se dílčích otázek praxe bez zřetele ke komplexnímu a syntetickému chápání a řešení těchto otázek. Jen ojedinělé pokusy o řešení některého problému nemohou uspo
kojit naléhavou potřebu vědeckého zpracování celého komplexu otázek mimotřídní a mimoškolní výchovy žactva, které vyznačují její úlohu v so
cialistické výchovné soustavě.
Nemáme doposud syntetické odborné dílo o mimotřídní a mimoškolní výchově, které by postihovalo všechny stránky tohoto důležitého prostřed
ky výchovy a vzdělání našich dětí a mládeže. Pokud se objevují některé pedagogické práce směřující k zachycení mimotřídní a mimoškolní vý
chovy vcelku, mají spíše ráz informativní, určený pro studijní účely, nebo je to jen souhrn zkušeností z výchovné práce mimo vyučování, bez jedno
tícího pedagogického hlediska.') Promýšlet mimotřídní a mimoškolní vý
chovu žactva z komplexnějšího a syntetičtějšího hlediska je nutné proto, abychom zachytili všechny složky a stránky této výchovy v jejich vzá
jemné souvislosti a uvedli je v harmonické vztahy s výchovou školní.
K ujasnění si těchto teoretických základů přispěje i analýza historic
kého vývoje mimoškolní výchovy žactva, hlavně v období kapitalismu.
Konfrontace mimoškolní výchovy žactva v kapitalistické společnosti s po
žadavky socialistické výchovy dětí a mládeže pomůže nám stanovit vý
chozí hlediska i pro obsah, metody a organizaci mimotřídní a mimoškolní Výchovy žactva v socialistické výchovné soustavě.
1. C h a r a k t e r i s t i k a m i m o š k o l n í v ý c h o v y ž a c t v a v k a p i t a l i s t i c k é s p o l e č n o s t i
Současně se vznikem škol, budovaných v zájmu vládnoucích tříd, roz- ''íjl se také úsilí, dát dětem těchto tříd co největší vzdělání doplňujícím '7učováním v rodině nebo v různých institucích mimo školu. S rozvojem školství, kdy se stále větší počet dětí podílí na soustavné školní výchově, tato tendence ještě zesiluje. Když jsou vládnoucí třídy postupně donuco- yány zřizovat školy i pro děti jiných společenských skupin, poskytují jim nejelementárnější vzdělání, zatímco pro vlastní děti budují zvláštní
^ýchovné ústavy na nejvyšší úrovni, které jsou nemajetným vrstvám ne
dostupné, a kde je vedle školní výuky prováděna také rozsáhlá mimoškol- výchova.
Postupná demokratisace základního školství nedovoluje alespoň na
M Sem patři zejména pojednáni sovětských autorů, uveřejněná v učebnicích peda
gogiky A. M. Gelmontova z r. 1949 (u nás v Pedagogice redigované 1. A. Kalrovem f-^ytlané v r. 1950], I. T. Ogorodnlkova z-r. 1950 (u nás uveřejněné v Pedagogice Ogo- uQnikově— Slmblr)ově v r. 1952} 1 nejnovějši stať »Mimotřídní a mtmoSkolní práce se
'^y", zpracovaná kolektivem autorů sovětské učebnice pedagogiky z r. 1956.
, í^ejhloubějl k problémům mimotřídní a mimoškolní výchovy proniká sovětská autor- Ůvfií' Dubrovlnová ve stati: O vneklassnoj 1 vneškotnoj rabote s detml, uveřejněné Jako Mn u * sborníku: Voprosy vneklassnoj i vneSkolnol rabaty s detml (UCpedglz, 2°skva 1955, str. 3). U nás vyšel výtah z této publikace v SPN v roce 1957 pod názvem:
^*■3X6 mimotřídní a mimoškolní práce v sovětské škole.
.'547
nejnižším stupni odlišovat výchovu dětí nemajetných vrstev obyvatelstva od dětí privilegovaných tříd. Povinná školní docházka však ještě nezna
mená, že byly všem dětem dány stejné možnosti ke vzdělání, k rozvoji jejich schopností. Stále jsou diskriminovány děti sociálně slabších spole
čenských skupin, což se projevuje zejména ve výchovných možnostech, které jsou dětem poskytovány mimo základní vyučování ve škole. Nejvý
razněji se tato skutečnost projevuje v období kapitalistického společen
ského řádu, kdy vyhrocené třídní rozpory se promítají i do školské poli
tiky a rozhodným způsobem ovlivňují také mimoškolní výchovu žactva.
Vývoj školy a lidového vzdělání a výchovy za kapitalismu je určován ekonomickými a politickými zájmy buržoazie a je ovlivňován dvěma hlavními činiteli. Jednak potřebou dát dělníkům nejnulnější přípravu pro práci v rozvíjejícím se průmyslu, jednak úsilím buržoazie vychovat si vlastní inteligenci, bez níž by nemohla uhájit své vedoucí postavení. Dru
hým činitelem je boj dělnické třídy za vzdělání — boj, který nutí buržo
azii ustupovat dělnickým požadavkům. Tento stav se odráží i v oblasti mimoškolní výchovy mládeže, která je stejně jako výchova ve škole, tříd
ně ovlivňována.
Rozsáhlé všeobecné vzdělání, podmíněné soustavnou výchovou dětí a mládeže i v době mimo školní vyučování, je proklamováno ideology nastupující buržoazie. Mirabéau, Condorcet, Lepelletier ve svých návrzích na všeobecnou organizaci veřejného vzdělání z r. 1792 ukazují na neudrži- telnost dosavadní jednostranné školní výchovy a žádají rozsáhlou mimo
školní činnost s mládeží, rozvíjení pracovních návyků.^) Avšak tyto po
krokové plány a návrhy, stejně jako Owenovy a Fourierovy požadavky všestranného vzdělání, spjatého s potřebami společnosti, zůstaly jenom ideou, protože překračovaly hranice zájmů velké buržoazie. Proto také pokusy o jejich realizaci nutně brzy ztroskotaly.
Třídní záměry buržoazie ve školství jsou v rozporu s ideou širokého všeobecného vzdělání pro všechny děti. Buržoazie zřizuje síť počátečních škol, novým způsobem organizuje středoškolské a vysokoškolské vzdělání.
Od druhé poloviny 19. století je v řadě kapitalistických zemí zaváděna povinná školní docházka. Základní škola však poskytuje jenom elemen
tární vzdělání. Zatímco střednímu a vysokému školství je věnována velká péče, obecné školství živoří a je omezováno na nejnutnější míru, odpoví
dající zájmům buržoazie, dát dělníkům jen nejnutnější vzdělání, potřebné k práci v rozvíjející se výrobě. Tento záměr je uskutečňován jak v ideovém směru výchovy a vzdělání, tak v organizační výstavbě školství, kde jeden typ školy je určen pracujícím a jiný dětem vládnoucí třídy. Také mimo
školní výchova žactva není jednotná. Děti sociálně silnějších rodičů mají všechny podmínky vzdělávat se i mimo školní vyučování, děti proletář- ské jsou odkázány toliko na elementární, třídně zaměřené vzdělání a výchovu ve škole. Dvoukolejnost se projevuje v tom, že mimoškolní vý
chova žactva je organizována jednak státem, jednak spolky a sdruženími nejrůznějšího zaměření.
2) Mlrabeau, Condorcet, Lepelletier: Erziehungsprogram m e d er FranzOztschen Revo
lution (Red. R. Alt), Berlin 1949, str. 121.
1. Mimoškolní výchova žactva organizovaná státem
Třídní záměry buržoazie ve školství nedovolují větší rozvoj soustavné mimoškolní výchovy mládeže, která je spíše potlačována než rozvíjena, zejména když jde o pokrokové působení jednotlivců nebo institucí na školní mládež. Rakouský Říšský zákon školní z 14. května 1869 se ani slovem nezmiňuje o nějaké výchovné nebo vzdělávací péči o mládež mimo školní vyučování. Prováděcí nařízení školních úřadů týkají se jen takové mimoškolní činnosti mládeže, která podporuje náboženskou výchovu žáků, slouží hospodářským zájmům státu, nebo je spojena se sociální péčí
mládež.
Povinnou a vyžadovanou součástí mimoškolní výchovy katolické mlá
deže byla návštěva kostela. Místní školní rady a správy škol byly póvinny dohlížet na návštěvu školních služeb božích a mládež v této povinnosti přidržovat. Ú č a s t n a n á b o ž e n s k ý c h c v i č e n í c h a s l a v n o s t e c h byla povinným doplňkem školního vyučování pro katolickou niládež, která tvořila u nás daleko největší část žactva obecných škol.
Mládež byla vzdělávána a vychovávána i v době mimo školní vyučování v kostelích a na farách za vedení kněží. Školní úřady tuto činnost ochotně podporovaly, protože vyhovovala třídním zájmům buržoazie.^)
Hospodářským zájmům sloužilo poučování i praktické cvičení školní niládeže v době mimo vyučování při pěstování nejrůznějších zeměděl
ských plodin. Výnos c. k. zemské školní rady z r. 1893 nařizuje, aby se na školách obecných přihlíželo k pěstování lnu a dává učitelům směrnice, ]ak u žáků probouzet zájem o pěstování a zpracování této hospodářsky důležité plodiny. Elementárnímu poučování o základech pěstění země
dělských plodin sloužily š k o l n í z a h r a d y , určené hlavně pro žáky íiiěšťanských škol. .školní zahrady měly výměru až do 5 arů — větší po- Zemky při venkovských školách sloužily jako školní pole k rolnickým Pokusům. Větší zahrady měly všechna důležitá oddělení; ovocnářské, Zelinářské, rolnických plodin, lesního stromoví, květinářské a přiměřeně
^^řlzený včelník pro seznámení školní mládeže s včelařstvím. Po orga- jiizační i metodické stránce byly dobře zajištěny ustanovením okresních nstruktorů školních zahrad, kteří pečovali o zřizování nových školních 9hrad, dohlíželi na jejich organizaci a celoroční provoz, předávali na j*^tiŮ2ích školních zahradníků nejlepší zkušenosti, vyučovali teoreticky prakticky. Každoročně podávali zprávy o své činnosti a o stavu škol- zahradnictví okresní školní radě a činili návrhy k podporování /dolních zahrad.^) Tato zařízení by bylo možno hodnotit kladně, kdyby
^oyiíi určena jen určité části žactva, vyloučené prakticky z dalšího
^dělání na vyšších školách.
i ^edle náboženského a hospodářského zaměření mimoškolní činnosti prdjevuje se zájem školních úřadů o volný čas žáků toliko v d o-
c. k. zemské školní rady ze dne 31. května 1880, Jimž se ustanovuje, že
*'9víts ^'ád ež obecných a měšťanských škol Arcldlecése olomoucké v neděli a svátek řech má kostel. Příruční kniha říšských zákonů, nařízení a předpisů v zálelitos-
4 ^Kohtví obecn ého na Moravě. IV. vydáni, Brno 1908, str. 202.
P r o i^ y io s c. k. zemské školní rady ze dne 19. dubna 1901, kterým se vydává poučeni
Q Mow '^^'^tora školních zahrad. Příruční kn iha říšských a zem ských zákonů, nařízení Brno 1908, str. 441.
543
z í r á n í n a c h o v á n í š k o l n í m l á d e ž e m i m o v y u č o v á n í . ®) Dohled nad chováním žactva mimo školu se týkal především spolupůso
bení školy a školních úřadů při zakročování proti mravní zpustlosti do
růstající mládeže. Nešlo tedy o nějaké výchovné působení na mládež mimo školní vyučování, jednalo se spíše o opatření policejní, postihující nezákonné chování mládeže školou povinné. Aby se zabránilo příležitosti ke zpustnutí, je podle výnosu c. k. zemské školní rady z r. 1898 »nutně zapotřebí, aby se aspoň částečně umožnil spořádaný život a pokud se týče i výživa a dozor na nejchudší žáky mimo čas vyučování, zvláště tam, kde děti z daleka do školy docházejí a za poledne bez teplé stravy a bez dozoru v místě školním zůstávají. Okresním školním radám se tudíž do
poručuje působiti k tomu, aby učitelé tvoření se spolků na stravování chudá školní mládeže, zejména zřizování polévkových ústavů pro ně co nejvíce podporovali«.
Tyto výnosy školských úřadů jsou svědectvím, že péče státu o mládež v době mimoškolní měla ráz převážně charitativní a týkala se toliko dětí ze sociálně nejslabších společenských vrstev. Děti zámožných rodičů měly neomezené možnosti dalšího rozšiřování svého vzdělání v soukro
mých vzdělávacích ústavech nebo prostřednictvím domácích učitelů a vychovatelů. Ostatní děti byly v době školního volna zaměstnány prací v průmyslu, zemědělství nebo vykonávaly nejrůznější příležitostné služ
by. Při projednávání zákona o ochraně dětí v říšském sněmu německém v r. 1898 bylo např. konstatováno na základě úředního šetření, že celkem 532.283 dětí je zaměstnáno při rozličných pracích, a to 57 % v průmyslu, 32 % při obstarávání rozličných donášek a posílek, 4 % při hostinských živnostech, 3 % při obchodě, Vi % v podnicích dopravních. Dále bylo zjištěno, že se dětské práce užívá i v podnicích zdraví nebezpečných, a to až po 10 hodin denně (např. při výrobě tabáku, v čistírnách apod.J-
O rozsahu mimoškolní péče školy a učitelů o mládež svědčí § 213 defi
nitivního Řádu školního a vyučovacího pro školy obecné a měšťanské ze dne 29. září 1905. Školním úřadům a učitelům se v něm ukládá, aby se ujímali zejména takových dítek, jejichž domácí vychování se zane
dbává, kterým se nedostává přiměřené ochrany ze strany otcovského domu, nebo které jsou mimo školu vydány zvláštním nebezpečenstvím- Učitelé i školní úřady mají pečovat o to, aby byly zakládány ústavy na ochranu a k zaměstnání dětí mimo školu, zejména dětské útulky, ohrl' várny a hřiště pro mládež, polévkové ústavy apod. Pro školní děti map být pořádány vánoční nadílky, při kterých by chudé školní dítky by*/
podělovány teplým šatstvem, mají být zakládány podpůrné spolky a fe' riální osady pro chudé děti.^)
Pokud byly zakládány různé mimoškolní ústavy, byla jejich úkole^
především o c h r a n a d ě t í p ř e d š k o d l i v ý m i v l i v y u l i c e , už to byly dětské útulky nebo tzv. »ústavy ku zaměstnání chlapců«, P kterých byla ve větších městech zřizována i dětská hřiště. Výnos c. • zemské školní rady z roku 1908 doporučuje v těchto ústavech pěsto
•‘’I Výnosem c. k. zemské školní rady z r. 1887 se nařizuje školním radám, »or- Škol a učitelům, aby »vychování mládeže povinnou péči v plné míře věnovali a P nostl zostřenou dozírali k chováni se školních dítek mimo školu«. Tamtéž, str. 3U •
6) Tamtéž, str. 415. ,56-
Věstník Vládní pro Školy ob ecn é v m arkrábství M oravském, Brno 1905. str.
hry a rukodělné práce, které by mládež vzdalovaly »radostí a zábav pouličních s jejich zhoubnými zjevy následnými«. Neměly tedy tyto mi
moškolní instituce prohlubovat a rozšiřovat školní vzdělání mládeže — jejich úkolem bylo toliko vhodně zaměstnat chudé žáky v době, kdy neměli vyučování a poskytnout jim i některé sociální výhody. O třídním zaměření těchto institucí svědčí instrukce pro zřizování školních útulků, vydané r. 1886 pražskou městskou radou: »1. Do útulku přijímá se chudá mládež školou povinná, na kterou rodiče pro zaměstnání, nemoc nebo jiné příčiny nemohou náležitě dozírati, a to k tomu cíli, aby v čase kromě vyučování školního se jí dostalo vhodného dozoru a zaměstnání. 2. V útul
ku se vedou děti k životu mravnému a náboženskému vůbec; k vypraco
vání úkolů školních; k přiměřené práci ruční; baví se zpěvem, hrou, spo
lečnými vycházkami a koupáním. 3. Během každého půldne poskytne se každému dítku v útulku kousek chleba nebo jiná strava.«*)
Otulky školní mládeže byly základní typ sociálního zařízení pro mlá
dež školou povinnou. Ten se objevil s různými obměnami ve všech kapi
talistických zemích, a v mnohých státech i dnes je hlavní veřejnou insti
tucí mimoškolní výchovy mládeže. Tak např. v Anglii nebo ve Svédsku hojně budované m ě s t s k é a o k r e s n í d o m y m l á d e ž e jsou vý
razem snahy vládnoucí buržoazie ovlivňovat také mimoškolní výchovu niládeže. Ústřední, krajské a okresní rady mládeže v těchto zemích zři
zují ve větších městech domy mládeže vedené placenými instruktory, kde se děti mohou věnovat nejrůznějším zaměstnáním v době mimo školní Vyučování. Účelem těchto zařízení však není soustavná péče o rozvoj schopností a zájmů všech dětí, ale především nutnost zaměstnat děti ve '^olném čase, abv nebyly na obtíž svému okolí, bojovat proti neustále narůstající zločinnosti mládeže. I když domy mládeže organizují rozsáh- zájmovou činnost, nelze mluvit o soustavné výchovné péči. Svědčí
° tom obsah i metody práce v zájmových kroužcích, které slouží samo-
^líielně toliko zábavě dětí (četné taneční a herní kroužky), nebo jsou ''yužívány jen k prospěchu jednotlivců bez ohledu na společenský význam Zájmové činnosti mládeže. Domy mládeže v kapitalistických státech S'ouží k propagaci buržoazní Ideologie mezi mládeží.
Rozsáhlá mimoškolní činnost nauková, estetická a tělovýchovná byla Pastována také v nejrůznějších i n t e r n á t n í c h š k o l á c h , které Sak sloužily toliko dětem zámožnějších společenských vrstev. IBylo to {Í^Př-hnutí Nových škol, které se snažilo o reformu stávajícího školství
‘‘ozšířením výchovného působení na žáky také v době mimo školní vyu- ování. Nové školy byly zřizovány mimo rámec obecného školství a za- yvaly se hlavně přípravou středoškolskou.
J^celku má kapitalistická mimoškolní výchova žactva, organizovaná
^‘zená státními orgány, tyto podstatné znaky:
není jednotná pro všechny děti (rozlišení na základě sociálního postavení rodičů, nikoli podle schopností a zájmů dětí);
je odtržena od školní výchovné soustavy;
íe jednostranně zaměřena převážně k praktické přípravě pro ma
nuální zaměstnání;
^^¡Iny pražského školství, Praha 1920, str. 607.
551
d) ve výchovné oblasti se omezuje na mravní dozor, využívajíc k tomu hlavně náboženství;
e) je chápána především jako sociální a nikoli výchovné opatření.
2. Mimoškolní výchova žactva organizovaná spolky a sdruženími Mimoškolní výchova žactva organizovaná různými spolky a sdruženími má dvojí charakter: a) buržoazie sdružuje svou mládež v politických a sta
vovských organizacích, které jsou zaměřeny reakčně, nebo se snaží získat vliv na mládež prostřednictvím organizací, spolků a klubů s nejrůzněj
ším posláním; b) dělnická třída si naproti tomu vytváří vlastní, pokrokové organizace dětí a mládeže.
Vládnoucí buržoazie, která má dosti prostředků, aby svým dětem po
skytla náležité vzdělání ve škole třídně diferencované i vhodné zaměst
nání v době mimo školní vyučování, snaží se určovat také směr mimo
školní výchovné práce s dětmi pracujících. Vedle oficiálních dětských útulků a chudinských zařízení svěřuje stát péči o proletářské děti růz
ným dobročinným spolkům, které mají převážně klerikální charakter a jsou zaměřeny především k posilování buržoazní ideologie mezi dětmi pracujících. Připomeňme alespoň jeden z nejstarších našich dobročinných spolků tohoto typu »Americký klub dam«, založený r. 1864 a v r. 1898 přeměněný na »Americký klub českých dam«. Klub vedle charitativní činnosti, spočívající v podělování chudých dítek šatstvem, obuví nebo jídlem, pořádal pro děti přednášky, výlety a nejrůznější zábavní podniky.
Činnost těchto spolků byla značně rozsáhlá, ale soustřeďovala se vět
šinou jen na velká města.
Daleko významněji se buržoazie podílela na mimoškolní výchově mlá
deže prostřednictvím tělovýchovných organizací Sokola, Orla a meziná
rodní skautské organizace. Tyto organizace, vedle jiných, jako byl např.
Československý Červený kříž. Sdružení mladých katolických mužů a žen (YMCA, YWCA), nejrůznější sportovní kluby apod., kde všude měla vliv buržoazie, staly se oporou kapitalistického zřízení u nás. Zvláště poučný příklad, jak dovedla buržoazie těchto spolků využívat ve svůj prospěch, skýtá vývoj tělovýchovné organizace Sokol, která výchovně ovlivňovala největší část našich dětí a mládeže. V době svého vzniku, v druhé polo
vině 19. století, sledoval Sokol především cíle národního osvobození a jeho snahy měly ráz politický, národně buditelský, demokratický a kulturní. V postupujícím třídním boji usilovala buržoazie získat rozho
dující vliv i v Sokole. Jako záminku k vyštvání politicky uvědomělých dělníků ze Sokola použila tzv. protistátoprávního prohlášení českých sociálně demokratických poslanců na zasedání zákonodárného parlamen
tu po volbách v r. 1897. Tak došlo třináct let po Tyršově smrti k prvnímu rozkolu v českém tělovýchovném hnutí. Buržoazie ovládající Sokol, bu
dovala sokolskou organizaci jako »své třídní elitní těleso, kde se dělníl<
nikdy necítil doma a kde politicky uvědomělého dělníka nemohla po
třebovat.«®)
Reakčním směrem ovlivňovala mimoškolní výchovu mládeže také tělo
výchovná jednota Orel, která uplatňovala svůj vliv hlavně na venkove,
*) Vilém Mucha: Dědiny d ěln ick é tělovýchovy v Československu. I. díl, Praha 19®®’
str. 55.
na rozdíl od Sokola, který se stal doménou české průmyslové buržoazie.
Rozhodující vliv zde měla klerikální a agrární buržoazie.
Vedle těchto organizací mládeže, které otevřeně hlásaly třídní boj, značně ovlivňovala výchovu dětí a mládeže mezinárodní skautská orga
nizace, která pod pláštěm domnělé nestrannosti a snahy vyrovnávat výchovou sociální rozpory, otupovala v zájmu buržoazie třídní uvědomění proletářské mládeže. V programové stati o poslání skautingu píše zakla
datel české skautské organizace A. B. Svojsík: »Ve skautingu výchovou mládeže všech tříd společenských na podkladě stejných zákonů a mrav
ních zásad vyrovnávají se protivy sociální. Skaut netřídí lidi podle toho, co mají nebo co představují, ale podle toho, jací jsou. Jemu jsou všichni pouze „bližními“, kterým, může-li, pomáhá.«'")
Tou měrou, jak se zostřovaly třídní protiklady mezi buržoazií a děl
nickou třídou, zostřoval se také třídní boj na pedagogické frontě. Rozví
jející se dělnické hnutí vytvářelo v osmdesátých a devadesátých letech minulého století první vlastní o r g a n i z a c e d ě l n i c k é m l á d e ž e , pečující o výchovu mladé generace dělnické třídy (organizace Mladé gardy v Belgii aj.). V roce 1907 vzniká socialistická internacionála mlá
deže, která sjednocuje činnost dělnické mládeže. U nás vznikají první organizace dělnické mládeže až po roce 1918. Jsou řízeny sociálně demo
kratickou stranou a organizačně přičleněny k Dělnické tělocvičné jed
notě (DTJ), která do té doby pečovala i o výchovu učňů a žactva mimo vyučování.
První dětské dělnické organizace vznikají u nás v období bojů o komu- histickot stranu, jsou zakládány při různých politických stranách a mají pokrokový charakter. Přestože měly jasný politický cíl, jejich praktická činnost trpěla četnými nedostatky — přeceňováním výchovného systému skautingu, sklonem k sektářství — což vedlo k roztříštěnosti a nebez
pečně zužovalo masovou základnu dětského proletářského hnutí.
Po ustavení Komunistické strany Československa v roce 1921 snaží se pokrokoví učitelé-komunisté sjednotit dětské komunistické hnutí v jednu Organizaci s jednotným vedením. Po slučovacím sjezdu dělnických skaut
ských organizací v Třebíči v r. 1924 vzniká jednotná dětská organizace Spartakovi skauti práce (SSP), hledající nové výchovné metody, které Dy byly v souladu s cíli proletářské výchovy mládeže, na rozdíl od bur-
^oazního skautingu — junáctví, které se dávalo stále více do služeb bur
žoazie. Třídní zaměřenost výchovy v oddílech SSP byla na rozdíl od Skautingu zdůrazněna hned v prvním článku slibu SSP: »Jako Spartakův Skaut práce jsem příslušníkem dělnické třídy, pro kterou budu obětavě Pracovat až do úplného jejího osvobození.«“ )
Dětské proletářské hnutí v Československu bylo však hned od svého Zniku oslabováno politickými boji v dělnickém hnutí. Vnitřní boj ve straně za bolševickou linii proniká i do dětského hnutí. Odpůrci bolše-
^zace strany zneužívají dělnických tělovýchovných organizací pro svou poziční činnost. Po období vnitřních bojů dochází hlavně zásluhou sou- ruha Chaloupeckého, zakladatele dělnického tělovýchovného hnutí,
^'^^ P ž e n í výchovné práce mezi dělnickou mládeží, zejména v její ideově
í jj A. B. Svojsík, Jan Novák: Základové skautingu, I. část. Praha 1920, str. 31.
• V- Mucha: Organtsační rádce Spartakových skautů práce, FPT, Praha 1926.
5 53
politické složce. Federace dělnických tělocvičných jednot (FDTJ) orga
nizuje rozsáhlou tělovýchovnou i kulturně vzdělávací práci s mládeží mimo školu. To se projevilo také v nejrůznějších formách, jako byla např.
bohatá vycházková činnost, práce s knihou, dětské besídky a akademie, hudební besedy, společenské hry, výchovné kursy a přednášky, exkurse do průmyslových závodů, muzeí, veřejně prospěšná práce, prázdninové výměny žactva mezi různými kraji, přátelská setkání dětí různých národ
ností v CSR, kulturní a technická tvořivost dětí. To všechno byly základy mimoškolní výchovy dělnických dětí, která je měla chránit před proni
káním buržoazních vlivů do jejich řad.
Po roce 1922 se rozšiřuje základna dětského komunistického hnutí, které se organizačně dělí ve dvě složky: dětské hnutí řízené FDTJ a hnutí řízené Komunistickým svazem mládeže ČSR — obojí pod vedením komu
nistické strany. To umožňovalo rozšiřovat základnu dětského proletář- ského hnutí a usnadňovalo boj proti persekuci ze strany buržoazie.
Z podnětu II. sjezdu Komunistické internacionály rozhodl výkonný výbor KSČ v roce 1922, aby i u nás byla vybudována samostatná dětská komunistická organizace Mladých průkopníků pod vedením Komunistic
kého svazu mládeže ČSR. Tak vzniká organizace M l a d ý c h p r ů k o p n í k ů , vybudovaná podle sovětské pionýrské organizace. Děti organizo
vané v Mladých průkopnicích účastnily se politického boje komunistické strany, seznamovaly se s cílem strany, poznávaly její úkoly a snažily se podle svých sil tomuto boji napomáhat. Naše dětské pokrokové hnutí se od počátku vyvíjelo v těsném sepětí s bojem dělnické třídy proti bur
žoazii. Organizace Mladých průkopníků nebyla státem povolena, děti byly za členství v ní trestány ve škole, její vedoucí zbavováni práce. V období zvýšené persekuce dělnického hnutí a nezaměstnanosti bylo třeba i ma
teriálně zabezpečit dětské komunistické hnutí. V roce 1931 převzal úkol pečovat o proletářské děti S v a z p r o p é č i o p r o l e t á ř s k é dě- t i, jehož čestným předsedou byl Zdeněk Nejedlý. To byla organizace povolená státem, která se stala základnou pro pionýrské hnutí R u d ý c h p r ů k o p n í k ů (tak byli nazýváni od třicátých let Mladí průkopníci)-
V letech 1929—1935 utváří se dětské komunistické hnutí novým způ' sobem, hlavně na základě zkušeností Pionýrské organizace V. I. Lenina v Sovětském svazu. Nejvýrazněji se zaměření jeho činnosti projevilo v letních táborech Mladých průkopníků, které se stávaly postupně jakousi politickou školou dětského komunistického hnutí. Jejich působením byl aspoň částečně paralyzován vliv buržoazní ideologie, která byla dětem vštěpována v kapitalistické škole. Jestliže letos vzpomínáme 40. výročí založení Komunistické strany Československa, s uznáním a vděčností vzpomínáme také záslužné práce průkopníků proletářské výchovy našich dětí, mezi něž patřili význační činovníci KSČ — soudruzi V. Kopecký- J. Fučík, S, Horník, V. Šantroch, J. Chaloupecký, J. Jabůrková, jakoz i řada pokrokových učitelů organizovaných v Učitelské unii — soudruzj Císař, Hanuš, Koubek a jiní, jejichž prostřednictvím se seznamovali na»
pracovníci se zásadami komunistické výchovy dětí a mládeže v Sovět
ském svazu. Jejich zásluhou dovedla mládá generace naší republiky ně obstát i v zatěžkávací zkoušce proti německým okupantům, překoná neblahý vliv dětských fašistických organizací.
1 z tohoto hrubého nástinu mimoškolní výchovy žactva v podmínkách kapitalismu je patrno, že toto společenské zřízení nemohlo úspěšně roz
řešit problém mimoškolní výchovy žactva. V kapitalistické společnosti se děti rozdělují do dvou skupin. Dětem vládnoucí třídy se dostává všech vymožeností — materiálních prostředků i daleko větší příležitosti ke vzdělání než dětem dělnické třídy, které jsou od útlého věku poškozo
vány nedostatečnou výživou a ve starším věku bezohledně pracovně vy
kořisťovány. Jednostranné elementární vzdělání, které se jim dostává v buržoazní škole, směřuje k přípravě poslušného dělníka na nízkém stupni kulturního rozvoje, vhodného k co největšímu vykořisťování.
Tato třídní zaměřenost výchovy se projevuje i v oblasti mimoškolní Výchovné péče o děti. Svým dětem poskytuje buržoazie všechny podmínky k všestrannému rozvíjení zájmů a schopností i mimo vyučování ve škole, kdežto výchovná péče o proletářské děti se omezuje toliko na organizo
vání takové činnosti, která slouží hospodářským zájmům buržoazního státu nebo je určena k zmírnění nejpalčivějších sociálních problémů. To Se konkrétně projevuje v budování útiilků, opatroven, ústavů pro chudé děti a ve využívání činnosti různých dobročinných a tělovýchovných spolků a dětských organizací k propagaci buržoazní ideologie mezí mládeží.
Tuto skutečnost dotvrzuje nejen historie našeho dětského hnutí, ale také současný stav mimoškolní výchovy žactva v kapitalistických státech.
Vznikají zde politické organizace mládeže reakčního zaměření (například Konservativní liga mládeže v Anglii), jednotlivé politické strany mají vlastní organizace mládeže. Buržoazie se snaží získat vliv na mládež prostřednictvím četných organizací, spolků a klubů, jejichž třídně poli- ti(;ké cíle jsou zastírány nejrůznějším posláním, jako je např. meziná
rodní bratrství dětí (skauting), boj proti alkoholismu (abstinentní svazy), sportovní a tělovýchovná činnost (sportovní kluby), náboženská výchova (církevní svazy, sekty, YMCA, YWCA, Armáda spásy), příprava pro za- niěstnání (Liga zemědělské mládeže. Mladí farmáři) apod. Vedle orga
nizací tohoto druhu, jejichž velký počet svědčí o roztříštěnosti mimo
školní výchovy žactva, záměrně podporované vládnoucí třídou, vytváří si dělnická třída v kapitalistických státech vlastní organizace dětí a mlá
deže, aby čelila nezdravému vlivu buržoazní výchovy ve škole i mimo na své mladé pokolení. Jsou to například Liga mladých komunistů Anglii (\oung Communist League), Finská pionýrská organizace (Suo-
*^en Demokratian Pioneerien LUtto), pokroková organizace francouz
ských dětí (L’Union des Vaillants et Vaillantes] — organizace blízká naší Pionýrské organizaci, jak o tom svědčí cíl, který si klade; »Vychovávat nUadou generaci v duchu nejlepších tradic lidu Francie - v lásce k vlasti, f dělnické třídě a k míru.«i^) Byla založena v r. 1945 a je členem Světové tederace demokratické mládeže. Pokrokové zaměření má také meziná- Í,°dní Liga mladých orlů se svými národními svazy v NSR a Rakousku;
Falken, v Anglii; Woodcraft Folk, ve Skandinávii; Unge Oernar aj.
. ^elze proto hovořit o jednotném výchovném vlivu na mládež v kapi
talistických státech, ani o stejných podmínkách pro rozvíjení schopností f,2ájmú dětí ve škole i mimo vyučování. Na tom nic nezmění ani úsilí
dokázat, že lze tyto rozdíly překlenout
Michel Berthelot: Nous les Vaillants, Paris 1959, str. 4.
555
správně organizovanou výchovou. Různé pedagogiclcé koncepce, vytvá
řené pod viivem buržoazních filosofických směrů, ať šlo o positivismus nebo pragmatismus, neviděly souvislost výchovy s hospodářsko-společen- skými podmínkami. I když některé vycházely z názoru, že otázky výchovy jsou také otázky politické, toto heslo chápaly jen deklarativně. Nevyvo- zovaly z této skutečnosti žádné důsledky, chápaly politiku jako něco nadtřídního, nadstranického, jako by šlo o nějakou »obecnou politiku«, ač šlo ve skutečnosti o politiku buržoazie.
Nejvýraznějším znakem mimoškolní výchovy dětí a mládeže v kapita
listické společnosti je její ideová a organizační roztříštěnost, která je nutným důsledkem společenských vztahů. Odtud pramení také výchovné nedostatky, projevující se v nejednotnosti ideového vedení dětí a mlá
deže. Vládnoucí třída využívá nejednotnosti a programové neujasněnosti výchovy n^ládeže k zastírání svých třídních zájmů v oblasti výchovy a k paralyzování vlivu pokrokových idejí na mládež.
Přehlížíme-li a hodnotíme-li školský systém a zařízení mimoškolní výchovy žactva v kapitalistické společnosti, snadno postřehneme, že svou třídní zaměřeností jsou daleko vzdáleny od vychovatelského ideálu vše
stranného duševního a tělesného rozvoje všech dětí, jaký hlásali nejpo
krokovější myslitelé všech dob. Tento výchovný ideál mohl být uskutečněn toprve v další etapě společenského vývoje — ve společnosti socialistické.
II. C í l e a ú k o l y m i m o š k o l n í v ý c h o v y ž a c t v a v s o c i a l i s t i c k é v ý c h o v n é s o u s t a v ě
Poučky historického materialismu, aplikované na oblast výchovy, po
máhají řešit novým způsobem také problémy mimotřídní a mimoškolní výchovy žactva, pro jejíž rozvoj vytváří socialistický společenský řád zvláště příznivé podmínky. Vítězství socialistické revoluce znamená roz
hodující krok k odstranění hlavních překážek všestranného rozvoje do
růstajícího pokolení — rozdílů mezi prací duševní a tělesnou a rozdílů mezi podmínkami života v městě a na venkově. Antagonistický ráz kapi
talistického společenského zřízení odráží se i v antagonistickém charak
teru výchovy. Zcela jiné perspektivy má výchova v komunistické společ
nosti. Naznačuje je Engels v »Zásadách komunismu«: »Komunistická výchova zbaví mladé lidi jednostranného charakteru, který každému vtis- kuje nynější dělba práce. Tak dá komunisticky organizovaná společnost svým členům příležitost, aby všestranně uplatňovali své všestranně vy
vinuté vlohy.
Vývoj školy a výchovy v socialistické společnosti je určován ekonomic
kým rozvojem, odvislým od úrovně výrobních sil. Pro rozvoj vyspělé so
cialistické společnosti a vytvoření předpokladů pro přechod ke spoleC' nosti komunistické, je nutný nejen další rozvoj materiálně technické základny, ale i vysoká ideovost, uvědomělost, organizovanost a ukázně' nost všech pracujících. To předpokládá sepětí veškerého vzdělání a vý' chovy se životem společnosti, s úkoly jejího dalšího rozvoje, s jejím*
potřebami a požadavky. To je také jedna z hlavních zásad budování sO' cialistické výchovné soustavy, která má zabezpečit všestranný rozvoj mládeže, její přípravu pro život a práci v komunistické společnosti.
K. Marx, B. Engels: Spisy, sv. 5, str. 478 ruského vydáni.
Výcilova ve škole a mimoškolní péče o žáky je v socialistické společ
nosti důležitou součástí systematického boje proti silám a zvykům buržo
azní společnosti, proti měšťáckému individualismu, proti netečnosti, apo- litičnosti a jiným přežitkům, jejichž odstranění vyžaduje dlouhodobé vý
chovy k vědeckému materialistickému nazírání. Taková výchova předpo
kládá co nejdelší a nejsoustavnější vliv učitelů a pokrokových vychovatelů na mládež, který lze vedle vyučování ve škole nejlépe a nejintenzívněji uskutečňovat v organizované mimoškolní výchově žactva.
Náročné a odpovědné úkoly, které dává škole socialistická společnost, vyžadují podstatně změnit zastaralý systém výchovy ve školních třídách.
Tento systém, který byl v historii výchovy důležitou podmínkou rozvoje a lepší organizace školství, nestačí už socialistické společnosti ani po stránce organizační. Výchova omezená jen na školní třídy neumožňuje náležité sepětí výchovy se životem společnosti. Taková výchova nemůže náležitě a v plné šíři využívat výchovného působení kolektivu, rozvíjet aktivitu, samostatnost a individuální zájmy a schopnosti dětí.
Individuální zvláštnosti se projevují především v biologické a psycho
logické sféře. V biologické oblasti vystupuje do popředí hlavně otázka tělesných cvičení a sportu v mimoškolní výchově, neboť škola sama ne
může zabezpečit dostatečné množství prostředků a forem, které si široká oblast tělesných cvičení vyžaduje.
Zvláště však je třeba přihlížet k individuálním rozdílům mezi žáky v psychologické oblasti, ať už jde o jejich zájmy, schopnosti, nadání nebo o celkový rozvoj jejich osobnosti. Marxistické hledisko v psychologii, Které na rozdíl od buržoazní psychologie ukazuje na rozhodující společen
skou determinaci vzniku a vývoje lidského vědomí, umožňuje objektiv
nější a daleko hlubší proniknutí do problémů osobnosti žáka a pomáhá daleko účinněji ovlivňovat školní i mimoškolní výchovu žactva.
Je to především stanovisko marxistické psychologie, které nadání na J^ozdíl od buržoazní psychologie považuje za otázku kvality a nikoli jenom kvantity. To znamená, že rozdíl mezi lidmi netkví v tom, že jedni jsou
^íoe, jiní méně nadaní, ale v tom, že různí lidé mají různé schopnosti.
*^^0 mimoškolní výchovu je tedy důležité, aby se každému žáku dostalo příležitosti zabývat se tou činností, k níž má největší schopnosti.
Buržoazní psychologie redukuje nadání jen na poznávací, intelektuální Schopnosti. To je důsledek kapitalistické dělby práce, výraz rozdílu mezi Pťací duševní a tělesnou. Omezovat nadání jenom na »rozumové« druhy práce, znamená zanedbávat četné jiné schopnosti žactva, které mají velký
® Zvláštní význam pro naši společnost — pro výrobu, techniku, kulturu,
"tnění aj. Výchova žactva budovaná na tomto třídně omezeném základě, ystačí pak ovšem s tradiční školou, zaměřenou převážně na pamětní Učení.
Kapitalistická dělba práce vede buržoazní psychology i k metafyzické- oddělování pojmu obecného a zvláštního nadání. To se projevuje ve
¡Jaze pojímat obecné nadání nanejvýš abstraktně a vylučovat z pojmu Peciáiního nadání jakékoli obecné znaky. V důsledku toho je s každým Q ®^^6ni spojován znak jednostrannosti. V socialistické společnosti, která j vobozuje člověka od nucené jednostrannosti, nabývá pojem nadání
Plentu jiného významu. Velké nadání v jedné oblasti nevylučuje nadání 557
i v jiných oblastech. To ukazuje také na důležitost široce organizované mimoškolní výchovy žactva v nejrůznějších zájmových skupinách.
Nejde však jenom o rozdílné chápání podstaty schopností a nadání v buržoazní a marxistické psychologii. Neméně důležité pro objasnění rozdílů mimoškolní výchovy žactva v kapitalistické a socialistické společ
nosti je rozdílnost v nazírání na otázky vývoje schopností a nadání žac
tva. Je to především poučka marxistické psychologie, že »každá schop
nost vzniká a vyvíjí se v procesu takové činnosti, která nutně tuto schop
nost vyžaduje, která se bez ní nedá provádět«.’^) To znamená, že i velmi nadané děti musí mít dostatek příležitosti k projevení svého talentu, nemá-li zaniknout. U mnohých dětí se schopnosti začínají rozvíjet teprve jako důsledek plánovité pedagogické práce. Systematická mimoškolní výchova všech žáků jeví se v tomto světle jako nezbytná součást výchovy školní a rodinné. Toto hledisko opodstatňuje také marxistická kritika buržoazního učení o tom, že »úroveň« schopností a nadání člověka je určena hranicemi rozvoje těchto schopností. Tato teze je odrazem třídně zaměřených názorů na vliv dědičnosti a přehlíží skutečnost, že hranice lidských schopností jsou určovány takovými faktory, jako je délka lid
ského života, životní podmínky, metody výchovy aj. Úspěch v životě jed
notlivce není určován vysokým rozvojem jedné schopnosti, ale spojením různých schopností. To znamená, že různí lidé mohou různými cestami docházet k témuž praktickému výsledku.
Pro všestrannou mimoškolní výchovu mluví také poznání, že jednou z nejdůležitějších zvláštností lidského duševna je možnost neobyčejně rychlé kompenzace jedněch vlastností druhými, takže i schopnost, která žáku chybí, může být kompenzována jinými schopnostmi, které jsou u něho více vyvinuty. »Nedostatek jedné dílčí schopnosti nemusí člo
věku překážet, jestliže ho záliby, zájmy a druhé schopnosti vážně podně
cují, aby se danou činností zabýval.«^®)
Poučky marxistické psychologie v oblasti schopností a nadání oteví
rají široké perspektivy rozvoje mimoškolní výchovy žactva. Jejich respek
tování se odráží také ve volbě metod a forem této výchovné činnosti, které musí být v souladu s požadavky individuálního působení na žáky- Tento důležitý pedagogický úkol nestačí plnit sama škola. Individuální přístup k žákům při vyučování je závislý na metodě učitelovy práce a na organizaci vyučovací hodiny. Průběh vyučování je ovlivňován průměrnou znalostí žáků a úkoly jejich všeobecného vzdělání. Vyučovací postup j6 přesně stanoven učebním plánem a osnovami, kterými se učitel musí řídit. Není proto učiteli dosti dobře možné věnovat se podle potřeby jed
notlivým žákům, aniž byl narušován vyučovací proces. Proto budou vždy při vyučování ve třídách podle věku převažovat formy a metody hromad
ného učení. Individuální působení na žáky, jako integrující součást ko
lektivního vyučování, může být uskutečňováno v tradiční škole jeri s ur
čitým omezením.
Výchovný systém socialistické školy musí vytvářet takové podmínky»
které by umožňovaly individuální působení na žáky, a to jak při v yu čo
vání, tak i mimo výuku a výchovu ve škole. Tato snaha, dát všem dětenj všestranné & hluboké vzdělání a výchovu podle jejich Individuální<^'^
“ ) K. N. Kornllüv, A. A. Smlrnov, B. N. Těplov: Psychologie, Praha 1951, str. 438.
*5) Tamtéž, str. 442.
schopností a zájmů v souladu s potřebami společnosti, vedla k rychlému rozvoji mimoškolní výchovy žactva v zemích budujících socialismus. Stále se rozšiřující síť mimoškolních výchovných zařízení svědčí o úsilí vypo
řádat se co nejdříve s nedostatky přežitého výchovného systému. Překáž
ky, které se dnes staví v cestu rozvoje mimoškolní výchovy žactva nelze tedy spatřovat v nedostatečném počtu vhodných zařízení nebo v nezájmu veřejných činitelů o tuto důležitou složku výchovy naší mládeže, ale především v obsahu, metodách a prostředcích i organizaci výchovné práce, které nebývají vždy v souladu s cíli a posláním nově budovaných mimoškolních institucí.
Historie mimoškolní výchovy ukazuje, že zásadní rozdíl v mimoškolní výchově žactva v socialistických státech a ve vykořisťovatelských tříd
ních společenstvích nutno hledat ve vztahu mezi školní a mimoškolní Výchovou. Jde-li v kapitalistických státech o nahodilou, většinou sociál
ními poměry vynucenou péči o děti a mládež v době mimo školní vyučo
vání, je mimoškolní výchova v socialistických státech chápána jako důle
žitá součást systému výchovy, mající za cíl všestranný duševní i tělesný rozvoj všeho dorůstajícího pokolení. To ovšem neznamená, že by mimo
školní výchova měla být omezena jen na zájmové kroužky řízené školou.
Využívá všech výchovných příležitostí socialistického společenského ži
vota.
Podstatný rozdíl mezi kapitalistickou a socialistickou mimoškolní vý
chovou projevuje se také v otázce spojení praktické činnosti s teoretic
kou výukou. 1 v těch kapitalistických státech, kde je řízená mimoškolní Výchova žactva (např. v Anglii a ve Svédsku), není zaměřena k zákla
dům výzkumné práce, k probouzení badatelského zájmu u dětí a mlá
deže, jako se to výrazně projevuje v zájmové mimoškolní činnosti žactva v Sovětském svazu. Vyznačuje se tedy mimoškolní výchova v kapitalis- tických státech značným prakticismem, znemožňujícím hlubší pochopení Zákonitostí přírody a společnosti,
. V protikladu k mimoškolní výchově v kapitalistické společnosti je so-
‘^lalistlcká mimoškolní výchova žactva budována na těchto zásadách:
^ je řízena státními orgány a tvoří nedílnou součást výchovy dětí
® mládeže;
*^1 je určena všem dětem bez ohledu na sociální postavení rodičů;
, její jednotlivé složky se vzájemně doplňují v jednotnou pedagogic- soustavu;
d) je organickou složkou výchovně vzdělávacího systému;
je chápána především jako výchovná, nikoli jen sociální instituce;
^ pečuje systematicky o všestranný rozvoj individuálních schopností Zájmů dětí a mládeže v souladu se společenskými potřebami;
8) neomezuje se jenom na zájmové kroužky, ale využívá všech vý- oyných příležitostí socialistického společenského života;
fj) praktická činnost je spojována s teoretickým poznáním, směřujícím ubokému pochopení zákonitostí přírody a společnosti;
IgjSí je jedním z důležitých výchovných opatření, umožňujících ry.ch- V ® bezpečnější dosažení cíle komunistické výchovy mládeže.
mim jsou také důležitá kritéria pro posouzení současného stavu motřídní a mimoškolní výchovy žactva, kritéria, která nám pomohou 559
zhodnotit obsah, metody i organizaci současné praxe v této výchovné oblasti.
★
Z vývoje mimoškolní výchovy žactva je patrno, že v budoucnosti nevy
stačíme už ani s termíny »mimotřídní a mimoškolní práce s dětmi«, do
posud užívanými ve všech učebnicích pedagogiky. Bude nutno je na
hradit novými termíny, přesněji vystihujícími obsah činnosti, která bude stále více koordinována s výchovně vzdělávací prací školy, aby s ní v bu
doucnu splynula v jednotný pedagogický proces, uskutečňovaný a řízený školou jako nejdůležitější výchovnou institucí. Tato tendence je patrna např. i z toho, že kdysi hojně užívaný termín mimotřídní výchovy začíná dnes už pozbývat svého původního obsahu i významu pro organizování zájmové činnosti žactva.
Stále více je patrný sjednocovací proces i ve výchově školní a mimo
školní. Je to důsledek zvýšené péče státu o výchovu dětí a mládeže, která se projevuje a stále více bude projevovat v rozšiřování výchovných mož
ností pro všechny děti bez rozdílu jejich sociálního zařazení a bez ohledu na to, zda žijí v městě nebo na vesnici. Tím školství může přispět k do
sažení důležitého předpokladu rozvoje komunistických společenských vztahů. Škola bude stále více sjednocovat výchovné úsilí učitelů, rodičů, společenských organizací i nejširší veřejnosti v jednotný, soustavný, od
borně řízený proces výchovy dětí a mládeže, zahrnující nejen výuku, ale i péči o odpočinek, zábavu a zájmy dětí v souladu se společenskými po
žadavky. Takto organizovaná a řízená výchovná péče se obejde pak bez termínů »mimotřídní a mimoškolní výchova«, protože půjde o jednotný proces výchovy v nejširším slova smyslu, znamenající soustavnou péči o všestranný rozvoj dětské osobnosti, proces řízený školou, využívající všech výchovných příležitostí, které poskytuje nejen škola, ale i bohatě se rozvíjející život socialistické společnosti.
Bude to zásadní změna v organizaci i obsahu vzdělání a výchovy naŠÍ mládeže jako důsledek rozvoje socialistických ekonomicko-společenských vztahů.
PMxapf l Cef l Ji apw
PaajiHMMe Mes^y BHeKJiaccHUM n BHemKOJibHUM BocnHTaHMeM ynaii^Hxcfl
B KanMTaJIMCTMHeCKOM M COI^HaJIMCTHHeCKOM o 6 iq e C T B e
Pa3BMTwe uiKOJibi M BOcnMTaHwe npM KanuTajiHSMe onpe^^ejiHeTCH 3K0H0MMHecKHMi<
M nOJIMTMHeCKMMM MHTepeCaMM 6yp>Kya3MM M OČyCJIOBJíeHHO flByMfl OCHOBHblMM 4)3*^"
TopaMM a) noTpeČHOCTbK) 6 y p » y a 3 M n no^roTOBMTb pačoHM x a jih pasBM B aiom eííc^
npoMbiiujieHHOCTM M BOcnwTaTb AJifl CBOMx i^ejieíí cočcTBeH H yio HHTejiJinreHUíí^
M 6) 6o p b 6o ií p a čo H e ro K Jiacca s a nojiyneHMe B b icm ero oĎpasoBaHWH. 3 t o o 6 c T O f^ "
TejibCTBo OTpajKaercH m b oĎJiacTw BneiuKOJibHoro BOcnwTaHMH MOJioflexM, na**
XOAHmeříCfl nOfl KJiaCCOBblM BJIMHHHeM.
OpraHMSoBaHHoe rocy^apcTBOM BHeiuKOJibHoe BocnMTaHwe MOJiOAejKw oTJiwHaeTC^
cjieflyioiií^iMM nppiSHaKaMM:
а) He OTjiMHaeTCH eflWHCTBOM AJiH Bcex fleTeíi (pasjíMHMe Ha ocHOBe očmecrB®^"
Horo nojioHceHMH poflWTejieíí, a ne no cnocoóHOCTHM m MHTepecaM flCTeíi);
б) OHO OTopBano o t uiKOJibHOíi BOcnwTaTejibHOíí CMCTeMbi; y
B) HanpaBjíeHHo oflHOCTopoHHe npenMyinecTBeHHO Ha npaKTMHecKyio noflroTOB^^
K pyHHOMy Tpyfly;
r) B BocnuTaTejibHOíi o6jiacrti orpaHMHMBaeTCH MopajibHbíM Ha^BopoM, McnoJib3>
npM 3T0M npewMyiqecTBeHHO pejiMrPíio;
a ) M C T O J i b K O B b m a e r c H n p e J K A C B c e r o KaK o6m e c T B e H H o e , a H e B o c r i M T a T e j i b H o e y n p e j K A e H M e .
BHeiuKojibHoe BocnHxaHMe ynaiuMxcfl, 0praH M 30BaHH0e p a3jiMHHbiMn o6m ecTBaMM M OS'beAMHeHMHMM, HOCMT A B O M H O Ú XapaKTep*. 6ypjKya3MH OĎ^beAMHHeT cboio mojio- AejKb B nojiMTMHecKMx M cocjiOBHbix op^aH M 3a^M Hx peaKqwoHHoro HanpaBJiennH, mjim ÍK0 CTpeMMTCH K C03AeMCTBMI0 Ha MOJIOflCJICb Hep03 opraHM3anMM, 05U4eCTBa M KJiy6bI PasjiMHHoro HasHaneHM H; b npoTMBonojiojKenHOCTb k STOMy, pa6oHnří KJiacc cosflaeT
cbom c o6c T B e H H b i e , n p o r p e c c M B H b i e o p r a H M3a i^ M M ^ j i h ^ e x e i i m m o j i o a c ^ m .
B O T J IM H M e O T B H e U I K O J I b H O r O B O C H M T a H M H y H a i l ^ M X C H B K a n M T a j I M C T M H e C K O M 06-
i H e c T B G , c o q M a j i M C T M H e c K o e B H e u i K O J i b H o e B o c n p i T a H M e y n a m M x c a o c H O B a n o n a c j i e - A y i o m M x n p M H q w n a x :
а) OHO naxoAMTCH noA pyKOBOACTBOM rocyAapcTBennbix opranoB m cocTaBjiHCT
K e A e j i M M y i o n a c T b B O c n M T a H M H A e T e ť i m m o j i d a b^k m;
б) n p e A H a3H a H0H o B c e x A e x e i i 6e3 p a3j i H H M H o6m e c T B0H H o r o n o j i O3K0H M H m x P O A M T0J i0ř i ;
B) 0ro OTA0JIbHbI0 COCTaBHbI0 3JI0M0HTbI B 3aH M H 0 AOHOJIHHIOTCfl, CJIMBaHCb B 0AM-
^ y i o n0f l a r o r M H0C K y i o c n c T0M y ;
r ) O H O B o c n p n H M M a0T C H n p0J K A e B C0r o k b k B O c n n T a T0j i b H O0, a h0 K a K c o q M a j i b H O0
y ' i P0« f l0H M0;
A ) CJiy>KMT A « n fl C M C T0M aT HH 0CK OrO a B C 0C T O pO H H 0rO p a3B M T M H M H f l H B M f l y a j I b H b I X
^ » O C o 6 h O C T 0 Í Í M M H T0P0C O B A e T0ř í M M O J IO A e S C M B C O r J ia C M M C o6m0C T B0H H b I M M n o -
’I 'P e G H o c T H M w ;
H0 OrpaHMHMBa0TCfl TOJIbKO Cn0qMajIbHbIMM KpyJKKaMM, HO MCnOJIb3y0T B C0
f i o c r i M T a T e j i b H b i e c p e A C T B a c o q n a j i M C T M H0C K o i i o6i n e c T B0H H O ň j k m3h m ;
npaKTMH0CKáH AGHTGJIbHOCTb CBHSaHa C T0Op0TIf40CKMM nO3HaHH0M, HanpaBJI0H-
HbiM Ha rjiy6oKO0 noH HM aH M0 3aKOHOMepHOCT0ii b n p n p o A0 m b o6m0CTB0;
H B J i n0T C H O A H M M M3 B a J K H0M I H M X B O C n M T a T0J l b H b I X M0p O O p M H T M M , C O A G M C T B y -
6b i c T p e M i n0M y m 6O J100 n a A e x H O M y a o c t m » :0h m k ) i ;0j i m K O M M y H M C T M H0C K o r o
® O C n H T a H M H M O J I O A0J K M .
R i c h a r d S e d l á ř
Antithesis of Out-of-class and Out-of-school Education of Pupils in Capitalist and Socialist Society
T h e d e v e l o p m e n t o f s c h o o l a n d e d u c a t i o n d u r i n g c a p i t a l i s m i s d e t e r m i n e d b y e c o - o m i c a l a n d p o l i t i c a l i n t e r e s t s o f t h e b o u r g e o i s i e a n d i s i n f l u e n c e d b y t h e t w o p r i n c i p a l f a c t o r s : a ) b y t h e f a c t t h e b o u r g e o i s i e h a s h a d n e e d o f p r e p a i r i n g t h e w o r k e r s g r o w i n g i n d u s t r y a n d n e e d o f e d u c a t i n g i t s o w n i n t e l i g e n t i a , b ) b y t h e e f f o r t o f W o r k i n g c l a s s s t r i v i n g a f t e r a h i g h e r c u l t u r e . T h i s s l a t e o f t h i n g s i s r e f l e c t e d I n t h e o u t - o f - s c h o o l e d u c a t i o n o f y o u t h w h i c h i s I n f l u e n c e d b y c l a s s d i f f e r e n c e s , o u t - o f - s c h o o l e d u c a t i o n o f p u p i l s , a s o r g a n i z e d b y s t a t e . I s c h a r a k t e r l z e d b y
^ " l l o w i n g m a r k s :
i s n o t c o n s o n a n t f o r a l l c h i l d r e n ( t h e d i s c r i m i n a t i o n I s b a s e d o n s o c i a l s t a t i o n
^ e i r p a r e n t s , n o t o n c h i l d r e n ’s t a l e n t s a n d I n t e r e s t s ;
’ I s s e p a r a t e d f r o m t h e s c h o o l e d u c a t i o n a l s y s t e m ;
^ * ^ s s io n ° " ® s i d e d l y a i m e d m a i n l y a t p r a c t i c a l p r e p a r a t i o n f o r a m a n u a l l a b o u r p r o -
t h e e d u c a t i o n a l s p h e r e i t i s l i m i t e d o n a m o r a l c o n t r o l m a k i n g u s e o f r e l i g i o n ; i s s u p p o r t e d t o b e a s o c i a l a n d n o t a n e d u c a t i o n a l o r g a n i z a t i o n ;
b y
j,
' ^ • ' e r e i s a t w o f o l d c h a r a k t e r o f t h e o u t - o f - c l a s s e d u c a t i o n o f p u p i l s o r g a n i z e d a i i d a s s o c i a t i o n s a n d f e d e r a t i o n s : T h e b o u r g e o i s i e a s s o c i a t e s y o u t h I n p o l i t i c a l o t o ® o r g a n i s a t i o n s o f r e a c t i o n a r y c h a r a c t e r o r t i l e s t o I n f l u e n c e y o u t h b y m e a n s t h e n i ® " ‘ z a t i o n s , a s s o c i a t i o n s a n d c l u b b s o f v a r i o u s m i s s i o n ; t h e w o r k i n g c l a s s , o nJ h a n d , f o r m s i t s o w n p r o g r e s s i v e c h i l d r e n a n d y o u t h o r g a n i z a t i o n s .
cIq j j'Co n t r a r y t o t h e o u t - o f - c l a s s e d u c a t i o n i n c a p i t a l i s t s o c i e t y , t h e s o c i a l i s t o u t - o f - Q j _ e d u c a t i o n o f p u p i l s i s b a s e d o n f o l l o w i n g p r i n c i p l e s :
, youth:
a t i ( j c o n t r o l e d b y s t a t e o f f i c e s a n d f o r m s a p a r t o f t h e e d u c a t i o n o f c h i l d r e n
"outh;
C l I V ® ‘ " t e n d e d f o r a l l c h i l d r e n w i t h o u t r e s p e c t t o s o c i a l s t a t i o n o f t h e i r p a r e n t s ; p a r t s o f i t c o m p l e t s e a c h o t h e r I n o n e u n i f i e d p e d a g o g i c a l s y s t e m ;
561
d) it is an organic part of the educational teaching system;
e) it is suposed to be educational and not a mere social institution;
f> in attends systematically to allround development of individual faculties and Interests of children and youth, in accordance with the needs of the whole community;
g) it is not limited only as circles of interests but uses all educational occasions of the life of socialist community ;
h) practical activity is connected with theoretical knowledge which tends to a deep understanding of the laws of nature and society;
ch) it is one of the most important educational providing making the reach of the aim of communist education of youth nearer and sure.
