Diplomová práce
2007 Kate ř ina Wojciková
Fakulta podnikohospodá ř ská
Obor: Podniková ekonomika a management
Název diplomové práce:
Podnikatelský zám ě r: kv ě tiná ř ství
Vypracovala: Kate ř ina Wojciková
Vedoucí práce: Doc. Ing. Jitka Srpová, CSc.
P r o h l á š e n í
Prohlašuji, že diplomovou práci na téma
„Podnikatelský zám ě r: kv ě tiná ř ství“
jsem vypracovala samostatn ě .
Použitou literaturu a podkladové materiály uvádím v p ř iloženém seznamu literatury.
V Praze dne 7. kv ě tna 2007 Podpis
Obsah
ÚVOD ... 1
TEORETICKÁ ČÁST ... 3
1 SPECIFIKA PODNIKÁNÍ MALÝCH A STŘEDNÍCH PODNIKŮ... 3
1.1 DEFINICE MALÝCH A STŘEDNÍCH PODNIKŮ(MSP)... 3
1.2 SPECIFIKA MSP ... 4
1.3 VÝZNAM MSP... 5
1.3.1 Společenské přínosy... 5
1.3.2 Ekonomické přínosy... 6
1.4 OMEZENÍ MSP... 6
2 ZAHÁJENÍ PODNIKATELSKÉ ČINNOSTI... 8
2.1 DŮVODY PODNIKÁNÍ... 9
2.2 PROFIL PODNIKATELE... 12
2.3 LEGISLATIVNÍ RÁMEC PODNIKÁNÍ... 15
2.4 PRÁVNÍ FORMY PODNIKÁNÍ... 16
2.4.1 Kritéria volby právní formy ... 17
2.4.2 Fyzická osoba podnikající na základě živnostenského oprávnění ... 18
3 ZAKLADATELSKÝ ROZPOČET ... 27
3.1 POTŘEBA STARTOVNÍHO KAPITÁLU... 28
3.2 ROZPOČET NÁKLADŮ, VÝNOSŮ A ZISKU... 29
4 PODNIKATELSKÝ PLÁN ... 31
4.1 DEFINICE PODNIKATELSKÉHO PLÁNU... 31
4.2 FUNKCE PODNIKATELSKÉHO PLÁNU... 32
4.3 ZÁSADY TVORBY ÚSPĚŠNÉHO PODNIKATELSKÉHO PLÁNU... 32
4.4 STRUKTURA PODNIKATELSKÉHO PLÁNU... 33
4.5 ZDROJE FINANCOVÁNÍ... 37
4.5.1 Vlastní zdroje financování ... 37
4.5.2 Cizí zdroje... 38
4.5.3 Další zdroje financování... 39
PRAKTICKÁ ČÁST ... 40
5 ZAHÁJENÍ PODNIKATELSKÉ ČINNOSTI... 40
5.1 ZÁKLADNÍ FAKTA... 40
5.2 DOSTATEČNÁ MOTIVACE A ODHODLÁNÍ... 40
5.3 ZVÁŽENÍ VŠECH OSOBNÍCH SCHOPNOSTÍ A VLASTNOSTÍ... 41
5.4 PODNIKATELSKÝ NÁPAD A MEZERA NA TRHU... 42
6 ZAKLADATELSKÝ ROZPOČET ... 44
6.1 POTŘEBA STARTOVNÍHO KAPITÁLU... 44
6.1.1 Kapitál potřebný na zařízení prodejny ... 45
6.1.2 Kapitál potřebný na provozní výdaje... 49
6.2 ROZPOČET NÁKLADŮ, VÝNOSŮ A ZISKU... 50
6.2.1 Kalkulace zakázek – příklady ... 52
6.3 ODHAD CASH FLOW V 1. ROCE PODNIKÁNÍ... 57
6.4 ODHAD HOSPODAŘENÍ NA NÁSLEDUJÍCÍ 3 ROKY... 57
7 PODNIKATELSKÝ PLÁN ... 60
7.1 OBSAH... 60
7.2 SHRNUTÍ... 61
7.3 VŠEOBECNÝ POPIS FIRMY... 62
7.4 KLÍČOVÉ OSOBNOSTI... 63
7.5 PRODUKTY A SLUŽBY... 63
7.6 DODAVATELÉ... 72
7.7 ANALÝZA OKOLÍ... 74
7.8 PRODEJ... 77
7.8.1 Cenová strategie ... 77
7.8.2 Zákazníci... 78
7.9 FINANČNÍ PLÁN... 78
ZÁVĚR ... 80
LITERATURA ... 82
SEZNAM TABULEK A OBRÁZKŮ... 84
SEZNAM PŘÍLOH ... 85
Úvod
V dnešní době má každý možnost začít se samostatným podnikáním, které mu může pomoci splnit jeho sny nebo realizovat jeho představy. Zároveň mu umožňuje získat finanční i časovou nezávislost. Začínající podnikatel musí ovšem počítat s tím, že bude potřebovat opravdu velkou dávku odhodlání a velmi silnou motivaci, aby své vize dotáhnul do zdárného konce a stal se úspěšným podnikatelem. Ne všechny podnikatelské záměry jsou realizovatelné, a proto by každé rozhodnutí o tom, zda začít podnikat nebo raději ne, mělo být důkladně promyšleno a měly by být také zváženy všechny podstatné skutečnosti. Podnikání znamená vyvinout značné úsilí, a to nejen v počáteční fázi, a obrnit se obrovskou dávkou trpělivosti. Na začátku stojí před podnikatelem úkol zdolat všechny administrativní překážky, které jsou mu kladeny státní správou. Pro mnoho potenciálních podnikatelů znamenaly začátek i konec jejich snu o podnikání.
Hlavním cílem této diplomové práce je posoudit, zda je v současných legislativních a ekonomických podmínkách možné si založit malé květinářství, které by jeho majitelce zajistilo kromě seberealizace i potřebné finanční prostředky nutné pro uspokojení jejích potřeb i potřeb celé její rodiny. Kromě toho také zhodnotit, jak snadné resp. nesnadné je s podnikáním začít a zda má vůbec smysl se do podnikání pouštět.
Diplomová práce je rozdělena na dvě hlavní částí : část teoretickou a část praktickou.
Teoretická část je ve své první kapitole zaměřena na vymezení malého a středního podnikání. Jsou zde popsána specifika malých a středních podniků a také přínosy a omezení těchto podniků. V další části je pozornost soustředěna na zahájení podnikatelské činnosti.
Jsou zde vyjmenovány jednotlivé důvody podnikání a nastíněn profil podnikatele. Dále je zde vymezen legislativní rámec soukromého podnikání a definovány jednotlivé formy podnikání se zaměřením na kritéria volby té nejvhodnější. Pozornost je také soustředěna na fyzickou osobu jako podnikatele a s tím související podmínky vydání živnostenského oprávnění. Další část této diplomové práce se věnuje zakladatelskému rozpočtu a jeho významu v začátcích podnikání. Poslední kapitola teoretické části se věnuje podnikatelskému plánu. Je zde uvedena jeho definice, pravidla jeho sestavení a také význam jeho sestavení.
Praktická část je zaměřena na konkrétní podnikatelský záměr, kterým je květinářství paní Evy Kudelové. Úvodní kapitola této části se soustřeďuje především na vše, co souvisí s aktivitami před samotným zahájením podnikatelské činnosti. Jsou zde shrnuta základní fakta o paní Evě, nastíněny její představy a motivace, odhodlání i všechny potřebné schopnosti a dovednosti. V neposlední řadě je zde také zmínka o důležitosti správné volby obchodního jména. Další kapitola je zaměřena na zpracování zakladatelského rozpočtu, jako jednoho z nejdůležitějších kroků začínajícího podnikatele. Je zde sestaven rozpočet startovního kapitálu potřebného na zařízení prodejny a na počáteční provozní výdaje. Dále je pozornost věnována také sestavení rozpočtu nákladů, výnosů a zisku, a to nejen pro počáteční fázi podnikání, ale i s výhledem na několik let dopředu. Na konci této diplomové práce je sestaven nástin podnikatelského plánu výše zmíněného květinářství paní Evy. V něm je všeobecně popsána firma, klíčové osobnosti, produkty, okolí, prodejní strategie a finanční plán.
Teoretická č ást
1 Specifika podnikání malých a st ř edních podnik ů
1.1 Definice malých a st ř edních podnik ů (MSP)
Existuje velké množství definic malého a středního podnikání. Jednotlivé země v rámci Evropské unie používaly různá kritéria pro zařazení podniků do kategorie malého a středního podnikání. Pro lepší srovnání jejich ekonomik se rozhodla Evropská komise v roce 1996 zavést jednotnou definici, kterou od roku 2000 používá i Česká republika. Jako
základní kriteria pro posuzování byla zvolena:
počet zaměstnanců
roční tržby, resp. příjmy
celková hodnota aktiv, resp. majetku
nezávislost
Z těchto výše uvedených kritérií je rozhodující počet zaměstnanců, ostatní kritéria hrají doplňkovou roli.
Třídění podniků je tedy následující:
1) velmi malý podnik tzv. mikropodnik
do 10 zaměstnanců
obrat nesmí přesáhnout 7 mil. EUR
aktiva nesmí převyšovat 5 mil EUR 2) malý podnik
do 25 zaměstnanců
obrat nesmí přesáhnout 7 mil. EUR
aktiva nesmí převyšovat 5 mil. EUR 3) střední podnik
do 250 zaměstnanců
obrat nesmí být vyšší než 40 mil. EUR aktiva nesmí přesáhnout 27 mil. EUR
4) velký podnik
do 500 zaměstnanců
1.2 Specifika MSP
Malé a střední podniky mají ve srovnání s velkými podniky řadu výhod, které lze rozčlenit do následujících oblastí:1
Organizační a řídící
– mají jednoduchou organizační a řídící strukturu, která umožňuje přímé vedení a kontrolu
– majitel je přímým účastníkem řízení bez mezistupňů a přerušování informačních toků
– jednoduchá organizační struktura znamená nižší náklady na správu firmy a nižší míru byrokracie
– rychleji reagují na potřeby a přání zákazníků
– mohou vytvářet sítě mezi firmami v jejichž rámci si předávají své zkušenosti
– zmírňují důsledky strukturálních změn, a to tím, že absorbují pracovní sílu uvolněnou z neefektivních podniků tzn. že svou činností podporují strukturálně postižené regiony.
Personální
– majitel má přímý, osobní kontakt se všemi zaměstnanci
– není zde anonymita, zaměstnanci mohou snadno srovnávat své výkony a identifikovat se s firmou, je tak posílen pocit odpovědnosti a také pocit vlastní důležitosti
– zaměstnanci mají z práce větší uspokojení, jsou více flexibilní a také mají větší osobní nasazení
– existuje zde možnost vytváření vztahů důvěry
– vznikají nové pracovní příležitosti
Výrobní
- specializace na specifický sortiment
1 Vojík, V.: Vybrané kapitoly z managementu malých a středních podniků - kap. 1.2.
– rychlá adaptace v případě změn výrobního programu
– možnost členství v družstvech, svazech a účelových organizacích s možností spolupráce
– působí velmi často jako dodavatelé velkých podniků
– mají větší pružnost a schopnost improvizace
– aktivně se účastní inovačního procesu
Obchodní
– možnost zaměření na lokální a okrajové trhy
– vytvoření specifického okruhu odběratelů
– možnost udržování osobního kontaktu se zákazníky a flexibilní uspokojování jejich potřeb
– přednost v rychlém reagování na změny
Finanční
- založení firmy nebývá příliš kapitálově náročné
1.3 Význam MSP
Jak je zřejmé ze statistických údajů Ministerstva průmyslu a obchodu, mají malé a střední podniky v České republice značnou převahu. Jsou jedním ze základních kamenů ekonomiky. Podobná situace je i v ostatních Evropských zemích.
1.3.1 Spole č enské p ř ínosy
Malé a střední podniky jsou jakýmsi pomyslným garantem základních lidských svobod. Tuto skutečnost je nutné si při hodnocení společenského významu malých a středních podniku uvědomit. Dávají lidem možnost svobodně se realizovat a uplatnit plně své schopnosti a znalosti. Zároveň jsou také protipólem ekonomické a politické moci. Tyto podniky na sebe nemohou díky své velkosti strhnout moc, je pro ně nereálné dosáhnout např. monopolního postavení ani ho tedy nemohou zneužívat k získání moci a nejrůznějších výhod.
Lidé z malých a středních podniků nesou na sobě veškerou odpovědnost za svou činnost.
´
Dobře vědí, že jakýkoliv omyl může znamenat obrovské ztráty a mnohdy i zánik samotného podniku.
Malé a střední podniky jsou i stabilizujícím článkem ekonomiky. Jsou velmi citlivé na politické změny a radikální proudy ve společnosti. Pro tento typ podniků je také málo typické, aby byly vlastněny zahraničními osobami. Malé a střední podniky reprezentují zejména domácí kapitál resp. místní kapitál. Tyto podniky jsou také jedním z nástrojů jak oživit regionu s vážnými problémy jako jsou např. nezaměstnanost. Stát se většinou snaží v těchto problematických regionech ve velké míře podporovat právě malé a střední podnikání. Tyto podniky potom vytvářejí nová tolik potřebná pracovní místa a přinášejí do regionu finance – podnikatelé žijí v regionu. Kromě jiného jsou tyto podniky také velmi často sponzory různých charitativních, sportovních a podobných akcí. Důležitá je také skutečnost, že jsou tyto podniky mnohem méně anonymní. Vzhledem k tomu, že je jejich okolí většinou dobře zná, je jejich chování většinou pod veřejnou kontrolou.
Mimo to nelze opomenout, že velké množství malých provozoven velmi často urbanisticky dotváří města i vesnice. Zejména ve velkých městech se tak podnikatelský stav prezentuje. Právě podle vzhledu a úpravy provozoven malých a středních podnikatelů lze usuzovat na celkovou úroveň malého a středního podnikání.
1.3.2 Ekonomické p ř ínosy
Charakteristickým a také velmi ceněným rysem malých a středních podniků je jejich obrovská flexibilita. Tyto podniky se poměrně velmi snadno a rychle přizpůsobují měnícím se podmínkám.
Z hlediska ekonomických přínosů je v době stále se prohlubující globalizace důležité, že malé a střední podniky hrají roli protipólu monopolů. Tyto podniky jsou rovněž nositeli velkého množství malých inovací, a to v nejrůznějších oborech.
1.4 Omezení MSP
I když hrají malé a střední podniky v ekonomice důležitou roli, jsou s jejich existencí spojena i určitá omezení:
- mají poměrně malou ekonomickou sílu, která často způsobuje i obtížnější přístup ke kapitálu a tím omezuje i možnosti dalšího rozvoje těchto firem,
- mají výrazně slabší pozici v případě, že se účastní veřejných soutěží o veřejné zakázky,
- předem jsou vyloučeny z některých typů podnikání, u kterých jsou nutné velké investice,
- nemohou si dovolit zaměstnávat špičkové vědce, manažery a obchodníky,
- ačkoliv jsou malé a střední podniky nositeli inovací, jedná se pouze o inovace nižších řádů ,
- mají problémy monitorovat a zejména využívat existujících dostupných znalostí, - velmi často je jejich existence ohrožována chováním velkých, často nadnárodních
podniků a obchodních řetězců prosazujících dumpingové ceny,
- také rostoucí počet právních předpisů a jejich nejasnost a komplikovanost kladou velké požadavky na malé a střední podnikatele.
2 Zahájení podnikatelské č innosti
Ten, kdo se rozhoduje zda bude nebo nebude podnikat, se musí vážně zamyslet nad všemi pozitivními i negativními důsledky, které podnikání může přinést. Zaměstnanecký poměr představuje určitou jistotu a je někdy velmi těžké ho opustit. Rozhodnutí zaměstnance, že bude podnikat může mít vliv na celý jeho další život a to nejen ten pracovní. Samozřejmě může mít dobrý podnikatelský záměr a jeho podnikání bude úspěšné, ale i tak riskuje, že bude muset podnikání věnovat veškerý svůj čas a může tak přijít i např. o rodinné zázemí.
V horší situaci se ocitne člověk, který se pustí do podnikání se špatným podnikatelským záměrem. Jeho podnikání skončí krachem a může ho to poznamenat na dlouhou dobu. Může se stát, že si přestane věřit a bude mít problém vrátit se do zaměstnaneckého poměru.
Aby budoucí podnikatel snížil riziko negativních dopadů podnikání na svůj život a to nejen ten pracovní, musí své rozhodnutí důkladně zvážit a promyslet. Zaměstnanecký poměr i podnikání mají svoje výhody a nevýhody.
Zaměstnanecký poměr znamená mít mnohem méně odpovědnosti. Pracovník většinou na pracovišti stráví určitý dohodnutý počet hodin. Pro svoji práci má od zaměstnavatele připravené podmínky. Má poměrně velkou jistotu, že každý měsíc dostane svou mzdu. Na rozdíl od podnikání, kde nic není jisté a dosažení úspěchu stojí většinou velké úsilí. Podnikání je jen velmi výjimečně bez problémů a rizika. Na podnikatele je kladeno obrovské množství požadavků. Podnikatel se musí orientovat v účetních, daňových i ostatních potřebných zákonech. Pokud zaměstnává nějaké zaměstnance nese za ně odpovědnost. Musí zajistit dostatek finančních prostředků na jejich mzdy. Pro podnikatele v žádném případě neexistuje osmi hodinová pracovní doba. Nemůže si „dovolit“ ani nemoc, která může pro mnohé podnikatele znamenat i konec podnikání.
Každý začínající podnikatel by si měl uvědomit, že jeho podnikání ovlivní i jeho soukromý život. Aby mohl bez problémů podnikat musí být zdravý, mít dobré zázemí ve své rodině a musí ho jeho podnikání uspokojovat. Podnikatel také na rozdíl od zaměstnance potřebuje pro podnikání mít určité materiální předpoklady. Pro své podnikatelské záměry musí disponovat vhodnými prostory. Musí také počítat, že pro svou firmu bude muset zajistit určité provozní vybavení a bude muset vytvořit administrativní zázemí. Kromě toho bude
muset nakoupit i nějaké počáteční zásoby a k tomu bude potřebovat disponovat nějakým kapitálem. Při provozování své firmy bude muset plnit řadu povinností jako např. vedení účetnictví příp. daňové evidence a také dodržovat celou řadu dalších zákonů, vyhlášek a nařízení. A to vše musí mít podnikatel podpořené podnikatelským záměrem. Podnikatel musí mít určitou vizi a za tou si jít.
Neexistuje žádný spolehlivý univerzální recept na založení prosperujícího podniku, avšak dá se definovat určitá souslednost klíčových momentů, které tvoří jakousi množinu základních předpokladů úspěchu začínající firmy2:
získání motivace a odhodlání podnikat, zvážení osobních předpokladů pro podnikání,
objevení podnikatelského nápadu nebo mezery na trhu, vyjasnění podnikatelského záměru,
vyjasnění potřeby finančních a dalších zdrojů,
vymezení předmětu činnosti a volba vhodné právní formy podnikání, sestavení zakladatelského rozpočtu,
zpracování podnikatelského plánu.
2.1 D ů vody podnikání
Důvodů proč začít podnikat existuje celá řada a mohou být velmi různé. Někoho k podnikání přivede např. náhoda, jiného třeba osud. Odborná literatura 3 uvádí následující důvody pro podnikání:
Sebezáchovný přístup
Relativně velká skupina nezaměstnaných nebo lidí ohrožených v zaměstnání se upíná k podnikání jako k poslední naději „sebezáchovy“. Značná část z nich má však o podnikání idealistické představy a přijímá větší rizika, než je únosné. Většinou tato skupina občanů není vybavena ani potřebným kapitálem, ani vzděláním vhodným pro podnikání.
2 Veber, J. – Srpová, J. a kol.: Podnikání malé a střední firmy – kap. 2.3.1
3Veber, J; Srpová J. a kol..: Podnikání malé a střední firmy - kap. 2.1.2
Romantický přístup
Takto většinou začínají nadšenci pro určitou činnost nebo mladí lidé. Na základě jednostranných informací či představ se pustí do podnikání. Často nedocení, že není šíře akceptováno to, co je zajímá. V horším případě může naivnost podnikatele směřovat k objednání velkorysých objemů zboží a dochází k překvapením, že toto zboží nejde na odbyt.
Dodavatelé, ale žádají zaplacení faktur atp.
Podnikatel rozsévač
Jde o podnikatele, který hýří řadou nápadů, často i originálních. Otázkou je, zda jsou v daných podmínkách realizovatelné. Jsou mu cizí myšlenky omezující jeho jednání, jako je zpracování kalkulace, rozpočetů, vedení účetní evidence, kolik si může dovolit vynaložit na reklamu.
Příliš se nestará o dotažení projektu do konce, a pokud se nedaří, přichází s novým nápadem.
Košatý strom tohoto typu podnikání má mnoho suchých větví, tedy mnoho ztrátových aktivit, které jsou spíše přáním podnikatele než odrazem reálné potřeby.
Podnikání zkusmo
Většinou jde o souběžné podnikání (podle živnostenského zákona, svobodné podnikání umělců apod.) s pracovním poměrem. Příkladem může být příležitostný prodej ( např. kosmetiky), nabídka pojistných produktů, provozování drobných služeb, chov zvířat.
Podnětem k podnikání může být snaha zvýšit své osobní příjmy, ověření svých podnikatelských schopností, zvědavost či napodobování jiných apod.
Rentiérské podnikání
Typické „podnikání“ vlastníků realit, kteří nemusí mít ani invenci, ani zájem skutečně podnikat. Získali určitou nemovitost a podnikání je formální stránkou legalizace příjmů z jejího pronájmu.
Jinou situaci představují podnikatelské projekty investovat finance do nemovitostí s minimálními provozními činnostmi, které by však podnikateli přinášely minimálně srovnatelné ekonomické přínosy jako jiné projekty, např. malé vodní elektrárny.
Podnikání vyslanců
Řada začínajících nebo i úspěšných podnikatelů a podniků se nachází v pozici „vyslanců“.
Podnikatelé jsou obchodními zástupci domácích a zejména zahraničních firem, které takto
postupně získávají pozice na lokálním trhu, regionálním či celostátním trhu. Efekt české firmy je dočasný v podobě relativně vysokého rabatu s malý vlastním rizikem. Firma je však zcela připojena „pupeční šňůrou“ s pilotním subjektem a je na něm plně závislá.
Exkluzivní podnikání
Relativně málo podnikatelů – odborníků, umělců a firem je schopno nastavit exkluzivní standard služeb a produktů, např. právníci, návrháři, lékaři, projektanti atd. a dále tento standard udržovat a rozvíjet. Často takto začínají podnikat zaměstnanci některých špičkových pracovišť, kteří opouštějí svou firmu a využívají know-how privátně. Nemívají obvykle ani potíže s počátečním kapitálem. Tento tip podnikání je vždy rizikem pro původní zaměstnavatele.
Expanzivní podnikání
Jde o podnikání podložené nápadem a přiměřeným štěstím na dobu zahájení podnikání.Jinými slovy podnikatel přišel v pravou chvíli na pravé místo s pravým produktem, o který byl značný zájem. Během několika let se firma rozvinula do značných rozměrů a často sehrává významnou lokální či celostátní roli.
Podnikání jako poslání
Řada občanů začíná podnikání ze stavovské, rodinné či náboženské cti. Tito lidé přes veškeré překážky vidí v podnikání poslání. Pravé příčiny mohou být různé „seberealizační“ momenty - „pracuj sám na sebe, zkus si vést vlastní firmu“. Tito podnikatelé mají obvykle zcela jasnou strategii podnikání, často i vyhraněnou životní filozofii. Jde o určitý životní styl. Jinou
příčinou náležející do této skupiny podnikání je udržení tradice rodinného podnikání, pokračování ve vedení rodinné firmy.
Tiché podnikání
Existují dvě formy tichého podnikání. Legální podle obchodního zákoníku a neleegální. V obou případech tichý společník vystupuje často jako věřitel, který zapůjčil finanční kapitál a očekává jeho zhodnocení, aniž by se sám přímo podnikání zúčastnil. Možné jsou i příčiny, kdy tichý společník vystupuje jako subdodavatel, nepřímý kupec majetku, poradce, pronajímatel apod. Obvykle nemívá, často ani nepotřebuje, oprávnění k podnikání., které má oficiálně registrovaný podnikatel.
2.2 Profil podnikatele
Kromě dostatku kapitálu, vhodných prostor a znalosti příslušných zákonů musí podnikatel, aby jeho podnikání mohlo skutečně být úspěšné, mít i určité typické rysy. V odborné literatuře4 jsou uváděny následující:
Aspekt dlouhodobosti
Podnikatelské aktivity lze považovat obvykle za záležitost relativně dlouhodobou. Z uvedeného logicky vyplývá , že rozhodne-li se člověk dát se na dráhu podnikání, musí předpokládat, že se tím bude zabývat delší dobu.
Podnikateli sice nic nebrání, ani z hlediska právního, založit podnik či živnost s krátkodobým cílem a po uskutečnění určité akce či projektu podnikatelskou činnost ukončit.
Ovšem tyto případy nejsou typické. Daleko častěji jsou podnikatelské aktivity spojeny s postupným rozvojem, budováním a posilováním podnikatelských pozic.
Podnikavost
Úspěch v podnikání je spojen s vhodným podnikatelským záměrem a jeho prosazením do praxe. Důležitou vlastností člověka v tomto směru je „být podnikavý“, tzn. mít určité dispozice a osobní vlastnosti.
Dispozice představují výkonový potenciál, nazývaný též jako znalosti, kompetence nebo know-how, a schematicky se rozčleňuje na :
schopnosti - jsou převážně vrozené (např. inteligence, organizační schopnosti ..)
vědomosti - získané znalosti odborné, podnikatelské, komunikační atp.
dovednosti - naučené vzorce chování získané tréninkem, jinými slovy je to aplikace vědomostí při řešení konkrétních problémů
Osobní vlastnosti charakterizují osobnost podnikatele. Typické jsou dva druhy osobních vlastností:
nespecifické – všeobecné, např. bezúhonnost, důvěryhodnost, poctivost, čestnost, zásadovost, důslednost, ohleduplnost, přesnost.
4Veber,J., Srpová J. a kol.: Podnikání malé a střední firmy - 2.2.1
specifické – rozhodnost, svědomitost, iniciativnost, cílevědomost, vytrvalost, samostatnost, zodpovědnost, vztah k práci, vztah k druhým lidem.
Motivace
Výrazným faktorem v podnikání je motivace. Motivy jsou podněty lidského chování.
Motivace integruje psychickou a fyzickou aktivitu člověka směrem k vytčenému cíli. Je vázána na vnitřní podněty člověka. Představy, tužby, zájmy a hlavně neuspokojené potřeby vyvolávají psychické napětí, které se stává impulzem k určitému chování jedince.
Iniciativa, aktivita
V každé vyspělé společnosti existují statisíce či miliony podnikatelských subjektů. Za této situace má-li být podnikatel úspěšný, nemůže být pasivní. Naopak, typickým rysem charakterizujícím podnikatelskou osobnost jsou takové výrazy, jako je být proaktivní, dynamický, optimistický, kreativní, iniciativní, mít pozitivní myšlení atp. Většina reálných skutečností, produktů měla svůj předobraz v určité ideji, myšlence, nápadu, představě.
Podstupování rizika
Většina podnikatelských aktivit je jednoznačně spojena s rizikem. Turbulentní, chaotické prostředí, které je příznačné pro současnost, se promítá prakticky do každodenní činnosti podnikatele. Většina klíčových rozhodnutí má jednoznačně charakter rozhodování za rizika a nejistoty. Z uvedeného důvodu není dráha podnikatele pro ty, kteří neradi rozhodují a neradi přijímají odpovědnost, jsou při rozhodování nejistí, důležitá rozhodnutí odkládají, přenášejí své pravomoci na podřízené apod.
Dobrý zdravotní stav
V neposlední řadě bezpochyby profil podnikatele dotváří dobrý zdravotní stav, zejména psychický. Pro podnikatelskou činnost není typická pravidelná pracovní doba, podnikatel je vystaven řadě stresů, mnohdy pracuje pod různými tlaky apod.
Pokud má být podnikatel hlavní hnací silou celé své firmy a úspěšně ji dále rozvíjet nebo i případně rozšiřovat, potom by měl ve své každodenní činnosti uplatňovat určité rysy,
které odborníci shrnují do jakéhosi „DESATERA ÚSPĚŠNÉHO PODNIKATELE“5:
vytrvalost - podnikání je běh na delší trať. Případné nezdary nesmí podnikatele odradit, měl by si z nich vzít poučení.
sebedůvěra - podnikatel musí mít důvěru ve vlastní schopnosti. Musí umět zhodnotit rizika a neustupovat před překážkami či dílčími neúspěchy.
odpovědnost - podnikání je spojeno s odpovědností, a to nejen ve formě právního ručení, ale také odpovědnosti morální. Ta mnohdy není právně vymahatelná, ale její nerespektování se může negativně projevit např. v obchodních vztazích s dodavateli,ve ztrátě autority u zaměstnanců apod.
informovanost – i pro podnikatele jednoznačně platí přísloví „štěstí přeje připraveným“. V tomto směru nezastupitelná úloha patří informovanosti podnikatele, jenž by si měl vybudovat a využívat co nejlepší informační kanály o zákaznících, konkurentech, situaci na trzích, vývoji ekonomické situace atp.
iniciativa - podnikatel by měl předvídat a jednat dříve, než k tomu bude událostmi dotlačen. Přizpůsobivé chování je sice pohodlné a zároveň méně rizikové, avšak nemusí přinášet žádoucí efekt.
monitoring a využití příležitostí a svých silných stránek - podnikatel by měl znát své předností a využívat je tak, aby ho to vedlo k rozvoji. Neustále by měl sledovat své okolí a zkoumat nové příležitosti.
koncepce „cena – kvalita – flexibilita“ - v současnosti již nestačí spoléhat na nalákání zákazníků na nižší cenu, samozřejmostí se stává kvalita produkce a stále častěji i schopnost pružného reagování na požadavky zákazníků.
5 Veber, J. – Srpová, J. a kol.: Podnikání malé a střední firmy – kap. 2.2.2
úsilí o úspěch - u většiny podnikatelů je důležitý nejen hospodářský výsledek jako objektivní měřítko úspěchu, ale také jeho subjektivní obraz, např. jak podnikatelská činnost naplňuje představy podnikatele či přispívá k jeho realizaci.
racionální chování - tržní ekonomika vyžaduje, aby podnikatel uvažoval ve variantách, zvažoval různé alternativy, predikoval své podnikatelské aktivity, v provozních činnostech důsledně uplatňoval hospodárné přístupy.
respektování okolní reality - podnikatel musí respektovat určité okolní vlivy jako legislativní rámec, daná infrastruktura či globalizace. Je prakticky nemožné tyto skutečnosti změnit, musí jim tedy přizpůsobit své podnikání a případně je využít ve svůj prospěch.
2.3 Legislativní rámec podnikání
V počátcích podnikatelské aktivity je nutnou podmínkou alespoň základní orientace v legislativních předpisech týkajících se nejrůznějších oblastí, kterých se podnikání dotkne.
Jsou to zejména následující oblasti: účetnictví, daňová problematika, náležitosti smluv, podmínky získání živnostenského oprávnění atp. Vše je upraveno v zákonech, vyhláškách a dalších předpisech a jejich stručný přehled je následující:
Obchodní zákoník - zákon č. 513/1991 Sb.
Občanský zákoník - zákon č. 47/1964 Sb.
Živnostenský zákon - č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání.
Zákon o účetnictví - č. 563/1991 Sb.
Daňové zákony:
zákon České národní rady č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů zákon č. 588/1992 Sb., o dani z přidané hodnoty
zákon České národní rady č. 587/1992 Sb., o spotřebních daních
zákon České národní rady č. 338/1992 Sb., o dani z nemovitostí
zákon č. 16/1993 Sb., o dani silniční
zákon České národní rady č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků
zákon České národní rady č. 357/1992 Sb., o dani dědické, darovací a z převodu nemovitosti
Zákony o sociálním a zdravotním pojištění:
zákon č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení
zákon č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti
zákon č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů
zákon č. 592/1992 Sb., o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění
zákon č. 155/1992 Sb., o důchodovém pojištění
zákon č. 54/1956 Sb., o nemocenském pojištění zaměstnanců
vyhláška ministerstva financí o podmínkách a sazbách zákonného pojištění odpovědnosti organizace za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání
K dalším předpisům, které se mohou podnikatelské činnosti dotknout, jsou následující:
Zákoník práce, Zákon o zaměstnanosti, Zákon o mzdě; Celní a devizový zákon; Zákon o cenných papírech; Zákon o dluhopisech, Zákon o konkurzu a vyrovnání; Zákon o cestovních náhradách; Stavební řád atp.
Ovšem výčet výše uvedených právních norem není úplný. Jde o základních právní norma, ale při podnikání je třeba dodržovat i ustanovení dalších předpisů upravujících např. dodržování zásad bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, protipožární předpisy, hygienické a ekologické předpisy ad. Dodržování těchto předpisů je vymahatelné pod uvalením sankcí, proto je nutné, aby s nimi byl podnikatel i jeho zaměstnanci detailně seznámeni.
2.4 Právní formy podnikání
Podnikatel by si před tím než začne podnikat, měl ujasnit jaká právní forma bude pro jeho podnikatelský záměr nejvhodnější. Typy právních forem jsou upraveny v obchodním zákoníku – zde jsou rozlišeny dvě základní kategorie: fyzické osoby a právnické osoby.
Typy právnických osob:
obchodní společnosti ( právnické osoby založené za účelem podnikání),
– osobní obchodní společnosti – charakteristickým rysem je osobní účast na podnikání vedení společnosti a neomezené ručení společníků za závazky společnosti
- veřejná obchodní společnost - komanditní společnost
– kapitálové obchodní společnosti – společníci-zakladatelé mají ze zákona vkladovou povinnost, jejich ručení za závazky společnosti je buď omezené nebo žádné
- společnost s ručením omezeným - akciová společnost
družstva
2.4.1 Kritéria volby právní formy
To jakou zvolí podnikatel formu podnikání musí řádně zvážit. Může to mít poměrně velký vliv na úspěch jeho podnikání. Volba nevhodné formy může mít za následek spoustu budoucích komplikací. Každá z výše uvedených forem podnikání má svá specifika a pro daný druhu podnikatelské aktivity svoje výhody a nevýhody. Volba právní formy není nezvratný proces, v průběhu podnikání lze provést změnu, je ale třeba počítat, že mohou nastat určité komplikace a že je tento proces spojen s možnou finanční a administrativní náročností.
Při volbě je třeba zvážit především tato kritéria6:
počet zakladatelů - budoucí podnikatel si musí promyslet, zda bude podnikat sám, nebo půjde o spojení více osob. I pokud se rozhodne pro samostatné podnikání, musí si promyslet, zda bude podnikat jako fyzická osoba nebo jestli založí obchodní společnost a bude tedy podnikat formou osoby právnické.
nároky na počáteční kapitál - některé formy mají zákonem stanovenou minimální velikost základního kapitálu,
6 Synek, M.: Manažerská ekonomika – kap. 1.3
Veber, J. – Srpová, J. a kol.: Podnikání malé a střední firmy – kap. 3.1.1
způsob a rozsah ručení za závazky vzniklé podnikatelskou činností
- omezené ručení – podnikatel ručí jen do výše svého nesplaceného majetkového vkladu - neomezené ručení – podnikatel ručí za závazky podniku celým svým majetkem
administrativní náročnost - obtížnost založení a výdaje s ním spojené,
oprávnění k řízení - jedná se hlavně o to, kdo bude podnik vést a zastupovat navenek, v některých případech je toto ponecháno na uvážení společníků – lze to zakotvit do společenské smlouvy, u některých forem zákon předepisuje povinně vytvářené orgány a jejich kompetence.
účast na zisku (popř. ztrátě) - jedná se hlavně o to, kdo bude podnik vést a zastupovat navenek,v některých případech je toto ponecháno na uvážení společníků – lze to zakotvit do společenské smlouvy, u některých forem zákon předepisuje povinně vytvářené orgány a jejich kompetence.
finanční možnosti - především možnosti zvyšování vlastního kapitálu a přístup ke kapitálu cizímu (zejména bankovní úvěry),úvěrové možnosti se odvíjejí jednak od výše kapitálu, kterým společnost disponuje, ale i od způsobu a míry ručení společníků. daňové zatížení - zda bude vytvořený zisk podléhat dani z příjmů fyzických osob a
odvodům sociálního pojištění nebo dani z příjmů právnických osob,
míra právní regulace činnosti - požadavky na vedení účetnictví, zveřejňovací povinnost, povinnost auditu, povinnost tvořit rezervní fondy ze zisku atd.
2.4.2 Fyzická osoba podnikající na základ ě živnostenského oprávn ě ní
Pokud se podnikatel rozhodne pro provozování podnikatelské činnosti menšího rozsahu je vhodné začít podnikat jako fyzická osoba. Do podnikání nejčastěji vstupuje pouze sám podnikatel. Sám také podnik řídí a zastupuje navenek vůči třetím osobám, mnohdy i sám provádí veškerou potřebnou administrativu. Pro to, aby mohl zahájit podnikání potřebuje obvykle pouze získat živnostenský list případně koncesní listinu. Výhodou je, že nemá ze zákona povinnost vytvářet základní kapitál a počáteční výdaje jsou tedy relativně
nízké. Nevýhodou může být, že za závazky firmy ručí neomezeně, tj. i svým soukromým majetkem. Na druhé straně mu připadá veškerý zisk, s nímž může po zdanění naložit zcela dle svého uvážení – buď ho použít pro osobní potřebu nebo ho reinvestovat zpět do podnikání. V České republice je tato forma podnikání nejčastější.
Na tomto místě jsou shrnuty hlavní výhody a nevýhody podnikání fyzické osoby na základě živnostenského oprávnění:
Mezi hlavní výhody lze zahrnout:
minimum formálně-právních povinností (není nutný zápis do obchodního rejstříku a tak odpadají procedury spojené s tímto krokem a povinnost zveřejňování požadovaných údajů),
velmi nízké správní výlohy nutné pro založení,
podnikatelskou činnost lze, až na výjimky zahájit hned po ohlášení, případné změny lze vyřešit poměrně rychle,
není vkladová povinnost,
rozhodování je samostatné a volné,
přerušení či ukončení činnosti je poměrně jednoduché,
v mnoha případech není nutné vedení podvojného účetnictví, ale lze vést účetnictví pouze v zjednodušené podobě, jde o tzv. daňovou evidenci,
pro zjištění dílčího základu daně z příjmů lze uplatnit výdaje paušální částkou z dosažených příjmů (je-li to výhodnější),
za určitých podmínek lze požádat o stanovení daně paušální částkou,
zisk z podnikání celý náleží podnikateli, je zdaněn progresivní daní z příjmů fyzických osob, je možno uplatnit nezdanitelné částky a jiné odpočitatelné položky,
k podnikání lze přizvat osobu žijící ve společné domácnosti s podnikatelem jako spolupracující osobu a přerozdělit na ni kromě pracovních povinností také část příjmů a výdajů z podnikání a využít tak možnost daňové úspory.
Mezi hlavní nevýhody patří:
poměrně vysoké riziko vyplývající z neomezeného ručení za závazky společnosti celým majetkem podnikatele,
je možné, že se projeví finanční problémy i v rodině podnikatele,
vysoké požadavky na odborné i ekonomické znalosti podnikatele – podnikatel obvykle zastává jak vlastní podnikatelskou činnost, tak nezbytnou administrativu spojenou s podnikáním,
omezený přístup k bankovním úvěrům,
obvykle není v podnikání fyzické osoby mnoho dlouhodobého hmotného majetku, což má za následek, že odpisy nevytvářejí dostatečný zdroj pro reinvestování a hlavním zdrojem financování se tak stává samofinancování,
v obchodních kontraktech může být malý podnikatel v mnoha případech hodně znevýhodněný a bývá často brán jako „méněcenný partner“,
progresivní sazba daně z příjmů fyzických osob je v nejvyšším pásmu vyšší než sazba daně z příjmů právnických osob,
ze zisku z podnikání se platí i pojistné sociálního zabezpečení, a tak při vysokém zisku jsou velmi vysoké odvody,
nemusí být zaručena kontinuita podnikání (existence fyzické osoby je vázána na osobu podnikatele).
2.4.2.1 Získání a vydání živnostenského oprávn ě ní
K získání živnostenského oprávnění je nutné učinit potřebné kroky, a ty jsou, jak uvádí odborná literatura, následující7:
1. Ověřit zda činnost v níž chceme podnikat vykazuje znaky živnosti
Živnost je definována v Živnostenském zákoně jako soustavná činnost provozovaná samostatně, vlastním jménem, na vlastní odpovědnost, za účelem dosažení zisku a za
7 Synek, M.: Manažerská ekonomika – kap. 1.4
Veber, J. – Srpová, J. a kol.: Podnikání malé a střední firmy – kap. 3.1.3
podmínek stanovených tímto zákonem. Zákon zároveň taxativně vymezuje činnosti, které živností nejsou – jejich provozování je vyhrazeno státu či určené právnické osobě nebo je upraveno zvláštními právními předpisy. Například se jedná o činnost lékařů, advokátů, notářů, pošt, bank, pojišťoven či o využívání výsledků duševní tvůrčí činnosti jejich autory.
2. Ověřit, zda jsou splněny podmínky pro provozování živnosti
Všeobecné podmínky provozování živnosti fyzickými osobami:
– dosažení věku 18 let
– způsobilost k právním úkonům
– bezúhonnost (výpis z rejstříku trestů)
– předložení dokladu o splnění všech daňových povinností vůči územním finančním orgánům.
Zvláštními podmínkami provozování živnosti jsou odborná nebo jiná způsobilost.
Odbornou způsobilostí se rozumí především kvalifikační předpoklady pro výkon a praxe, jinou způsobilostí je míněna zejména zvláštní spolehlivost vyžadovaná u koncesovaných živností (se zřetelem na ochranu života, zdraví, majetkových práv a veřejných zájmů).
3. Zjistit do jaké skupiny živností patří činnost, kterou chce podnikatel vykonávat Živnostenský zákon rozděluje živnosti z hlediska dvou kritérií:
a) podle předmětu podnikání
b) podle požadavků na odbornou způsobilost, které musí žadatel o vydání živnostenského oprávnění splňovat.
ad a) podle předmětu podnikání se živnosti dělí na obchodní, výrobní a poskytující služby.
Obchodní živnosti jsou zejména:
– koupě zboží za účelem dalšího prodeje a prodej ( velkoobchod a maloobchod)
– provozování čerpacích stanic s palivy a mazivy,
– provádění dražeb mimo výkon rozhodnutí.
V zákoně je podrobně vymezen rozsah aktivit a doplňkových činností, které může podnikatel provozovat v rámci vydaného živnostenského oprávnění pro příslušný druh živnosti (zůstane-li zachována povaha živnosti). V rámci provozování obchodní živnosti je podnikatel oprávněn:
- pronajímat zboží,
- zprostředkovávat koupi a prodej zboží v jednotlivých případech,
- provádět na zboží drobné změny, jimiž ho přizpůsobí potřebám kupujícího,
- provádět montáž zboží dodaného zákazníkovi (pokud může být provedena jednoduchými operacemi bez zvláštních odborných znalostí),
- provádět výměnu vadných součástí u dodaného zboží (pokud může být provedena jednoduchými operacemi bez zvláštních odborných znalostí).
Výrobní živnosti nejsou zákonem podrobně vyjmenovány, pouze je stanoven rozsah dalších činností přípustných v rámci daného oprávnění:
- nakupovat za účelem dalšího prodeje a prodávat výrobky a příslušenství i jiných výrobců, pokud jsou stejného druhu jako výrobky vlastní (ale rozsah obchodní činnosti by neměl převažovat nad vlastní výrobní činností),
- vyrábět a potiskovat obaly, etikety a jiné pomocné prostředky umožňující prodej vyrobených výrobků,
- pronajímat výrobky vlastní i jiných výrobců stejného druhu (včetně příslušenství), - provádět montáž, seřízení a údržbu výrobků.
Živnosti poskytující služby – službami se zde rozumí:
– poskytování oprav a údržby věcí,
– přeprava osob a zboží,
– provozování cestovních kanceláří,
– poskytování ubytování,
– hostinská činnost,
– provozování zastaváren,
– jiné práce a výkony k uspokojování dalších potřeb.
b) Z hlediska požadavků na odbornou způsobilost se živnosti dělí na ohlašovací a koncesované.
Živnosti ohlašovací mohou být provozovány při splnění stanovených všeobecných, popř.i zvláštních podmínek již na základě ohlášení na živnostenském úřadě. Dále se dělí na:
1. volné – pro jejich provozování se nevyžaduje prokazování odborné ani jiné způsobilosti, 2. řemeslné – odborná způsobilost se prokazuje:
- výučním listem nebo jiným dokladem o řádném ukončení příslušného tříletého učebního oboru a dokladem o vykonání tříleté praxe v oboru,
- vysvědčením o ukončení studia příslušného studijního oboru střední odborné školy (s délkou kratší než 4 roky) a dokladem o vykonání tříleté praxe v oboru,
- vysvědčením o maturitní zkoušce v příslušném studijním oboru střední odborné školy nebo středního odborného učiliště nebo gymnázia s předměty odborné přípravy a dokladem o vykonání dvouleté praxe v oboru,
- diplomem, vysvědčením nebo jiným dokladem o absolvování bakalářského nebo magisterského studijního programu uskutečňovaného vysokou školou v příslušné oblasti studijních oborů a dokladem o vykonání jednoroční praxe v oboru,
- dokladem o uznání odborné kvalifikace (vydaným uznávacím orgánem podle zákona o uznávání odborné kvalifikace).
Zákon ale umožňuje i náhradní způsob doložení odborné způsobilosti.
3. vázané - podmínkou provozování je odborná způsobilost získaná jinak než vyučením v oboru (praxe, kvalifikační zkouška apod.), je stanovena pro každý jednotlivý druh zvláštními předpisy.
Seznamy jednotlivých skupin živností (včetně požadavků na odbornou způsobilost a obsahových náplní jednotlivých živností) jsou uvedeny v přílohách živnostenského zákona a v nařízeních vlády.
Živnosti koncesované mohou být provozovány pouze na základě státního povolení – koncese. Jedná se totiž o činnosti, které mohou zvlášť výrazně ohrozit životy a zdraví lidí, majetková a jiná práva fyzických i právnických osob nebo veřejné zájmy. Proto se další podmínkou jejich provozování (v případech stanovených zákonem) stává i spolehlivost posuzovaná ve vztahu k předmětu podnikání se zřetelem na ochranu zmíněných práv a zájmů (→čisté lustrační osvědčení).
Živnostenské oprávnění vydává místně příslušný živnostenský úřad (podle bydliště fyzické osoby nebo sídla u právnické osoby). Za vydání se platí správní poplatek.
Na místně příslušném živnostenském úřadě se podá ohlášení živnosti nebo žádost o koncesi. Předtištěné formuláře „Ohlášení živnosti“ / „Žádost o koncesi“ lze získat na jakémkoli živnostenském úřadě, příp. jsou volně dostupné na internetu. Náležitosti ohlášení živnosti a žádosti o koncesi jsou specifikovány v živnostenském zákoně.
Spolu s vyplněným formulářem se musí na úřadě předložit tyto dokumenty:
- občanský průkaz pro ověření totožnosti a plnoletosti,
- výpis z Rejstříku trestů podnikatele, popř. jeho odpovědného zástupce (ne starší 3 měsíců),
- doklad prokazující odbornou či jinou způsobilost podnikatele, popř. jeho odpovědného zástupce,
- doklad o vlastnickém nebo jiném právu k objektům a prostorám uvedeným jako místo podnikání (liší-li se od bydliště ohlašovatele),
- prohlášení odpovědného zástupce (je-li ustanoven), že souhlasí s ustanovením do funkce, s převzetím povinností v rozsahu stanoveném živnostenským zákonem, neučiní-li odpovědný zástupce prohlášení osobně před živnostenským úřadem, podpis na čestném prohlášení musí být úředně ověřen.
- výpis z Obchodního rejstříku (ne starší 3 měsíců), je-li v něm fyzická osoba zapsána, - doklad o tom, že nemá nedoplatky na platbách pojistného na sociální zabezpečení a
příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, pokud na území České republiky podnikal nebo podniká (ne starší 3 měsíců),
- doklad o zaplacení správního poplatku:
ohlašované živnosti: 1 000, - Kč, koncesované živnosti: 2 000,- Kč,
- v případě záměru podnikatele provozovat živnost průmyslovým způsobem doklady o skutečnostech prokazujících provozování živnosti průmyslovým způsobem (zde je správní poplatek 10 000,- Kč).
Živnostenský úřad je povinen vystavit živnostenský list do 15 dnů od doručení ohlášení (pokud jsou splněny všechny náležitosti). K rozhodnutí o udělení koncese má
živnostenský úřad 60 dnů, koncesní listina by měla být vydána do 15 dnů ode dne nabytí právní moci rozhodnutí o udělení koncese.
Živnosti ohlašovací mohou fyzické osoby a právnické osoby již zapsané v obchodním rejstříku začít provozovat dnem ohlášení, živnosti koncesované lze začít provozovat až dnem nabytí právní moci rozhodnutí o udělení koncese.
Opis živnostenského listu či koncesní listiny zasílá živnostenský úřad příslušnému správci daně a orgánu sociálního zabezpečení, organizaci vedoucí registr všech pojištěnců zdravotního pojištění, Českému statistickému úřadu a úřadu práce.
Živnostenské úřady vedou živnostenský rejstřík, kde jsou zapsáni všichni držitelé živnostenského oprávnění a některé údaje o nich. Do veřejné části (obsahuje údaje o podnikatelích, kterým trvá živnostenské oprávnění) lze nahlížet a za poplatek pořizovat úřední opisy či výpisy.
Živnostenský zákon ukládá podnikateli oznamovací povinnost při změnách údajů, které jsou stanoveny zákonem jako náležitosti ohlášení živnosti či žádosti o koncesi.
Neoznámení změn je důvodem pro udělení pokuty.
2.4.2.2 Povinnosti po získání živnostenského oprávn ě ní
Registrační povinnosti
Po zahájení podnikatelské činnosti se musí podnikatel zaregistrovat8 u správce daně jako poplatník daně z příjmů a jiných daní, u správy sociálního zabezpečení a oznámit změnu své zdravotní pojišťovně.
Existuje zde zpětná kontrola splnění těchto povinností, protože živnostenský úřad má, jak již bylo zmíněno, ze zákona povinnost sdělovat údaje o živnostech a podnikatelích správci daně a správě sociálního zabezpečení, organizaci vedoucí registr všech pojištěnců zdravotního pojištění, Českému statistickému úřadu a úřadu práce.
– registrace u finančního úřadu
Do 30 dnů od vzniku oprávnění k podnikatelské činnosti či po zahájení provádění činností, které podléhají zdanění, by se podnikatel měl přihlásit k registraci u místně příslušného finančního úřadu. Registrovat by se měl jako:
8 Cardová, Z.: Účetnictví individuálního podnikatele – kap. 1.2
Veber, J. – Srpová, J. a kol.: Podnikání malé a střední firmy – kap. 3.1.5
• plátce daně z příjmů fyzických osob,
• plátce DPH (dobrovolně nebo při překročení stanoveného obratu),
• plátce daně z nemovitosti (pokud má v majetku nemovitost),
• plátce silniční daně (pokud při své činnosti používá osobní či nákladní automobil).
Podnikatel vyplní formulář „Přihláška k registraci pro fyzické osoby“ – zde vyznačí typy daní, ke kterým se registruje, případně další formuláře pro jednotlivé daně: „Přihláška k registraci k DPH“ „Přihláška k registraci k dani z nemovitostí“ atd.
Pro ověření údajů předloží podnikatel průkaz totožnosti a živnostenský list či jiný průkaz oprávnění k podnikání. Správce daně provede zaregistrování, přidělí podnikateli daňové identifikační číslo DIČ (u fyzické osoby je tvořeno rodným číslem plátce) a vystaví Osvědčení o registraci.
– Registrace u správy sociálního zabezpečení
Do osmého dne kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž došlo ke vzniku podnikatelského oprávnění, se podnikatel musí zaregistrovat jako osoba samostatně výdělečně činná u místně příslušné správy sociálního zabezpečení k platbě pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti.
Stejně jako u registrace na finančním úřadu potřebuje podnikatel s sebou průkaz totožnosti a živnostenský list pro ověření údajů a vyplní formulář „Oznámení o zahájení samostatně výdělečné činnosti“ Po zaregistrování obdrží kopii oznámení a je mu určena výše záloh, kterou bude platit.
– registrace u zdravotní pojišťovny
Podnikatel musí oznámit své vybrané zdravotní pojišťovně zahájení podnikatelské činnosti (tj.
registrovat se jako osoba samostatně výdělečně činná) k platbě pojistného na všeobecné zdravotní pojištění, a to do osmého dne kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž došlo ke vzniku oprávnění podnikat. K přihlášení se dostaví osobně, s občanským průkazem a průkazem oprávnění k činnosti a vyplní zde formulář „Oznámení pojištěnce“ Je mu určena výše záloh, které bude platit, a sděleno číslo účtu pro placení platebním příkazem.
3 Zakladatelský rozpo č et
Jednou z velmi důležitých součástí všech přípravných prací spojených se zakládáním podniku je zpracování tzv. zakladatelského rozpočtu9. Jeho hlavním cílem je specifikovat a především kvantifikovat finanční prostředky potřebné k zahájení podnikání. Zahrnuje v sobě nejen administrativní náklady spojené se založením, ale především finanční prostředky potřebné při skutečném zahájení podnikatelské činnosti. Z hlediska financování se zahájení podnikatelské činnosti skládá ze tří stadií:
založení firmy,
zahájení podnikatelské činnosti, stabilizace.
Každému z těchto tří stadií odpovídá i odlišný režim financování. Při založení firmy je použito startovního kapitálu. Ve fázi stabilizace je potom použito režimu financování běžných prostředků.
K tomu, aby se podnikatel vyhnul případnému neúspěchu již na samém počátku podnikání, je účelné připravit zakladatelský rozpočet, který bude zahrnovat veškeré aspekty spojené s financováním. Jak je patrné z následujícího obrázku, zakladatelský rozpočet má dvě složky – rozpočet potřeby startovního kapitálu a rozpočet výnosů, nákladů a zisku pro první období stabilizace podnikatelské činnosti.
Obrázek 1: Stadia zahájení podnikatelské činnosti, režimy financování a finanční rozpočty
9 Synek, M.: Manažerská ekonomika – kap. 1.5
Veber, J. – Srpová, J. a kol.: Podnikání malé a střední firmy – kap. 3.3.1 Založení firmy Zahájení podnikatelské
činnosti
Stabilizace podnikatelské činnosti
Režim financování ze startovního kapitálu
Rozpočet potřeby startovního kapitálu
Režim běžného financování
Rozpočet výnosů, nákladů a zisku
3.1 Pot ř eba startovního kapitálu
Při zahájení podnikání je ve většině případů obvyklé, že náklady převyšují výnosy a podnik tedy vykazuje ztrátu. Při sestavování rozpočtu je nutné s tímto faktem počítat a zahrnout ho do úvah a pokusit se minimalizovat rizika zejména přesným odhadem potřeb finančních prostředků a zajištěním potřebné výše zdrojů financování. Propočet potřebné výše startovního kapitálu lze rozdělit podle účelu jejich vynaložení do dvou skupin:
1. Založení firmy - mezi nezbytně vynaložené finanční prostředky spojené se založením podniku patří zejména složení základního kapitálu a poplatky za vydání živnostenských listů, výpis z rejstříku trestů, ověření listin, popř. za zápis do obchodního rejstříku ad.
Vedle toho vzniká řada vyvolaných nákladů, které sice nejsou nezbytné, ale řada podnikatelů je realizuje – návrh loga, razítka, webové stránky, informační materiály apod.
2. Zahájení podnikatelské činnosti - Při zahájení podnikatelské činnosti je nutné si řádně promyslet a vyčíslit jednak výši potřebných finančních prostředků na pořízení dlouhodobého a oběžného majetku, ale také potřebnou výši kapitálu na financování provozní činnosti do doby, než bude zabezpečeno financování z tržeb. Běžný chod firmy se neobejde bez profinancování provozních nákladů – mezd zaměstnanců, náklady na energie, vodu, telekomunikační služby, dopravu, běžnou údržbu apod. Nezanedbatelnou položku mohou činit i náklady na propagační kampaně. Je zde třeba počítat minimálně s obdobím, dokud nepřijdou první platby za dodané zboží či služby od zákazníků.
Co se týče pořízení dlouhodobého majetku, je v této oblasti velice důležité správné stanovení nejen celkové výše, ale i potřebné struktury majetkových částí vytvářejících věcné předpoklady pro výkon podnikatelské činnosti. Jedná se o nákup pozemků, budov, technického vybavení apod. Tato rozpočtová položka představuje s ohledem na svou velikost a finanční dopady do budoucna závažný rozhodovací krok, navíc tento soubor majetkových částí určuje výrobní kapacitu. Mnohdy podnikatel část těchto prostředků vlastní, každopádně je však důležité řádně promyslet a zodpovědně rozhodnout, jaký rozsah těchto prostředků s ohledem na zamýšlený předmět a rozsah podnikání bude potřebovat a jakým způsobem si je opatří – zda je nakoupí nebo si je pronajme, pořídí na leasing apod. Nepostradatelnou součástí majetku je i složka oběžných aktiv, zejména zásob zboží, surovin a materiálů. Je důležité
