Antoine de Saint-Exupéry
Malý princ
ANTOINE DE SAINT EXUPÉRY
• 1900 – 1944
• francouzský pilot, básník, romanopisec, novinář a esejista
• otec zemřel když mu byly 4 roky, s matkou měl velmi krásný vztah
• v rodině mu říkali „Král Slunce“, měl totiž světle blonďaté vlasy
• od dětství psal básně a zajímal se o letectví
• po maturitě roku 1921 nastoupil vojenskou službu, na vlastní žádost byl přidělen k letectvu
• pracoval pro leteckou společnost, která doručovala dopisy (Evropa, západní pobřeží Afriky)
• zkušenosti a zážitky z letectví uplatnil v literatuře
• 31. července 1944 vzlétl z Korsiky k letu nad Francií, ze kterého se
již nevrátil
„Zemi nedědíme po
předcích, nýbrž si ji
jen vypůjčujeme od
našich dětí.“
AUTOROVA TVORBA
• prózy na pomezí reportáže a dokumentu, vycházejí z osobních zážitků, často líčí
skutečné nebezpečné situace
• úvahy o smyslu života
• humanistická literatura, oslava humanistických hodnot: přátelství, solidarity, služby druhým,…
• filozofické úvahy v díle
DÍLA
• Letec (L'Aviateur, 1928)
• Kurýr na jih (Courrier Sud, 1929)
• Noční let (Vol de nuit, 1931)
• Země lidí (Terre des hommes, 1939)
• Válečný pilot (Pilot de guerre, 1942)
• Malý princ (Le Petit Prince, 1943)
• Dopis rukojmímu (Lettre à un otage, 1944)
• Citadela (Citadelle, 1948), nedokončeno
MALÝ PRINC (1943)
literární druh: epika
literární žánr: filozofická pohádka
literární forma: próza
TÉMATICKÁ SLOŽKA
• motto knihy: „Všichni dospělí byli dětmi, ale málokdo si na to pamatuje.“
• hlavní téma: kontrast mezi chladným, přísně
rozumovým světem dospělých a zdánlivě nelogickým, bezstarostným světem dět
• motivy: dětská představivost, neschopnost dospělých, materialismus, rozmanitost lidských povah, přátelství
• prostředí: planeta Země (poušť Sahara), planetka B 612 a další planetky, které Malý princ navštvil
• čas: není přesně určen
HLAVNÍ POSTAVY
• Malý princ – hodný, velmi citlivý a vnímavý, bezelstný,
nezkažený, mladý, nevinný, křehký, má rád západy slunce, je zklamaný lidskými charaktery, později nachází skutečný smysl života (láska, přátelství), nechápe svět dospělých (zloba zášť, faleš, chamtivost,...), má zářivé blond vlasy
• Pilot – vypravěč, tak trochu snílek, chápe dětské myšlení, a proto si porozumí s Malým princem
• Princova květina - marnivá a nafoukaná, myslí si o sobě, že je nejkrásnější na světě a jediná svého druhu
• Liška – ukázala chlapci význam přátelství a nechala se jím
ochočit, také mu dokázala jedinečnost jeho květiny
• Král - pořád si potřebuje dokazovat svoji nadřazenost, je panovačný
• Domýšlivec - samolibý, jediné, co ho zajímá, je chvála na svoji osobu
• Pijan - osamělý, utápí se v alkoholu a je proto nešťastný, jeho životem je alkohol
• Businessman - stále velmi zaneprázdněn, zakládá si na preciznosti a přesnosti, na nic nemá čas
• Zeměpisec - sobecký, myslí si, že je nejdůležitější na světě
• Lampář - pracovitý, ale smutný, věrný příkazu
• Had - jeho uštknut navrací malého prince zpět na
svoji planetu
KOMPOZIČNÍ SLOŽKA
• chronologický postup (začátek a konec
příběhu), retrospektiva – Malý princ vzpomíná, co prožil
• 27 kapitol
• příběh vypráví pilot – autor, na začátku a konci – ich forma, když popisuje činy a zážitky Malého prince, je použita er forma
• slohový postup: vyprávěcí, úvahový, popisný
JAZYKOVÁ SLOŽKA
• spisovný jazyk, srozumitelné krátké věty a souvět
• citově zabarvená slova (beránek, provázek, človíček) a slova neutrální (princ, zvíře, had)
• nespočet obrazných pojmenování metafora: stará opuštěná skořápka hyperbola: nekonečná poušť
• přímá řeč (např.: „Správně vidíme jen srdcem. Co je důležité, je očím neviditelné.“)
• vnitřní monology (když princ uvažuje o své květině, např.: „Strašně by ji to mrzelo, řekl si, kdyby to
viděla.“)
ROZBOR ÚRYVKU
„Toužím po té vodě,“ řekl malý princ, „dej mi, prosím, napít...“
A tu jsem pochopil, co hledal.
Zvedl jsem vědro až k jeho rtům. Pil se zavřenýma očima. Bylo to líbezné jako sváteční den. Ale tato voda byla docela něco jiného než
obyčejný pokrm. Zrodila se z pochodu pod hvězdnou oblohou, ze zpěvu rumpálu a z úsilí mých paží. Byla srdci tak milá jako nějaký dárek. Když jsem byl malý chlapec, světlo vánočního stromku a něha úsměvů, to vše dodávalo vždycky zvláštní záři vánočnímu dárku, který jsem dostal.
„U vás lidé pěstují pět tisíc růží v jedné zahradě,“ řekl malý princ, „a přece tam nenalézají to, co hledají...“
„Nenalézají...,“ odpověděl jsem.
„A přesto by mohli najít, co hledají, v jediné růži nebo v trošce vody...“
„Jistě,“ odpověděl jsem.
A malý princ dodal:
„Ale oči jsou slepé. Musíme hledat srdcem.“
historismus, přirovnání, personifikace, přímá řeč
DĚJ
Kniha vypráví o pilotovi, jenž havaroval se svým letadlem na saharské poušti. Na poušti se setká s malým princem. Ten přišel z daleké planetky B 612. Malý princ vyprávěl pilotovi o planetách, které zatm navštvil. Obyvatelé těchto planet představovali pokřivené lidské charaktery. Rozkazovačný král, který chtěl všemu
vládnout. Domýšlivec, jenž chce být sále obdivován. Pijan, který pije, aby zapomněl, že se stydí za to, že pije. Businessman, jenž stále počítá hvězdy. Zeměpisec zase neustále vyzvídal, co kde malý princ viděl, aby si vše mohl zaznamenat. Na šesté planetě se malý princ setkal se smutným pracovitým lampářem, který stále zhasínal a rozsvěcel pouliční lampu. Princovo putování skončilo na sedmé planetě - Zemi. Zde se setkal s liškou, jež ho zasvětila do tajemství hlubokého citu („vidět srdcem“) a přivedla k poznání, co pro něho květina znamená. Prostřednictvím lišky poznal princ, co je skutečné přátelství, jak proniknout k podstatě věcí. Díky ní také pochopil, že co je důležité, je očím neviditelné, že jen srdcem správně vidíme. Po setkání s výhybkářem věčně spěchajících vlaků a obchodníkem prodávajícím pilulky utěšující žízeň pochopil malý princ nesmyslnost lidského spěchu. Malý princ byl stále smutnější, protože toužil po návratu domů. Jeho planeta byla příliš daleko. Princ pilotovi řekl, že jeho cesta je těžká, a proto s sebou nemůže vzít své tělo. Domluvil se s hadem, aby ho uštknul do kotníku, a tak se cestou smrti vrátila princova duše na planetu ke květině, za níž se cítil být odpovědný.
