Atmosféra

Atmosféra

Atmosféra

 plynný obal země

 podmínkou života na Zemi (ve dne brání přehřátí, v noci naopak prochlazení)

 tvořena vzduchem (tekuté, plynné a tuhé částice)

 N₂ (78 %; bouřky, rozkládání organismů, vulk. činnost)

 O₂ (21 %; fotosyntéza – tropické deštné lesy a řasy)

 CO₂ (0,35 %; viz dále – skleníkový efekt)

 ostatní plyny (argon, heilum, aj. + vodní pára)

složení atmosféry

Složení atmosféry

 troposféra (cca do 11 km, nad póly ↓, nad rovníkem ↑)

 probíhají zde meteorologické jevy a procesy

 typický pokles teploty s rostoucí výškou o 0,65 ºC na 100 m

(tzv. teplotní gradient)

 stratosféra (cca do 50-60 km)

 poměrně stálá teplota mezi -45 ºC až -75 ºC

 ve výšce 25-35 km ozonosféra

Složení atmosféry

 mezosféra ^{(do 80 km)} – teplota -100 ºC

 termosféra (do 800 km)

 prudký vzrůst teploty na 1500 ºC

 plyny v ionizovaném stavu (odrážení radiových vln)

 exosféra (nad 800 km)

 přechod do vesmírného prostoru

 obecně pak platí pravidlo, že s rostoucí výškou řídne vzduch

polární záře

Skleníkový efekt

 světelné záření → tepelné záření

 tepelné záření pohlcováno vodní párou, CO₂ aj.

=> ohřívání atmosféry → růst teploty

 bez SE teplota Země cca -18 ºC

 problém nárůstu CO₂

Glaciály a interglaciály



...

Ozonosféra

 odrážení škodlivého UV záření díky ozonu O₃

 problém freonů a

„ozonové díry“

 Cl + O₃ → ClO + O₂

 ClO + O → Cl + O₂

 O₃ + O → 2 O₂

Počasí

 okamžitý stav atmosféry v místě, vyjádřený několika hodnotami

 teplota vzduchu

 tlak (1013 hPa)

 síla a rychlost větru (proudění vzduchu)

 vlhkost vzduchu

 srážky

 oblačnost

 intenzita slunečního záření

 sněhová pokrývka

Proudění vzduchu

 vznik rozdílným tlakem vzduchu na Zemi

 rozložení tlaku vzduchu na Zemi způsobeno rozdílným příjmem slunečního záření

 tendence vyrovnávat tlak – vzduch proudí z míst vyššího tlaku vzduchu do míst nižšího tlaku

vzduchu → vznik větru

 vliv zemské rotace → stáčení větru (Coriolisova síla) => tlakové rozdíly se proto nevyrovnávají

Cyklona

(tlaková níže)

 oblast nízkého tlaku vzduchu

 do cyklony vzduch vtéká spirálovitě proti směru hod. ručiček (na sev. polokouli)

 vzestup vzduchu, ochlazování a zvýšení vlhkosti

→ vznik oblačnosti a příchod srážek

 speciálním případem tropické cyklony (relativně malá velikost, ale značná síla)

cyklona nad Islandem

Anticyklona

(tlaková výše)

 oblast vysokého tlaku vzduchu

 v anticykloně vzduch klesá a spirálovitě se roztéká od středu k okrajům po směru hod.

ručiček (na sev. polokouli)

 při sestupu snižování vlhkosti vzduchu → rozpad oblačnosti → suché a jasné počasí

cyklona a anticyklona

Atmosférické fronty

 rozhraní mezi teplou a studenou vzd. hmotou

 hlavní

 arktická (mezi arktickým a polárním vzduchem)

 polární (mezi polárním a tropickým vzduchem)

 tropická (mezi tropickým a rovníkovým vzduchem)

 pohyblivé

 studená

 teplá

 okluzní

 stacionární

Atmosférické fronty

 studená (teplý vzduch nahrazen studeným)

 studený vzduch se tlačí pod teplý, který stoupá a kondenzuje

→ mohutná bouřková oblačnost

 po přechodu fronty rychlé vyjasnění a citelné ochlazení

 teplá (studený vzduch nahrazen teplým)

 teplý vzduch stoupá nad studený, vodní pára kondenzuje → vznik mraků a trvalých dešťů

 zpočátku vysoká oblačnost, s přibližující se frontou klesá základna mraků

 po přechodu fronty citelné oteplení

Atmosférické fronty

 okluzní

 studená fronta dostihne teplou a spojí se s další studenou, která se pohybuje před teplou → studený vzduch vytlačuje teplý nahoru, občas přichází déšť

 stacionární

 nemění svou polohu v prostoru,vzduchové hmoty se pohybují horizontálně a rovnoběžně s rozhraním

Mraky

 cirrus (řasa)

 cirrocumulus (řasová kupa)

 cirrostratus (řasová sloha)

 altocumulus (vysoká kopa)

 altostratus (vysoká sloha)

 nimbostratus (dešťová sloha)

 stratocumulus (slohová kupa)

 stratus (sloha)

 cumulus (kupa)

 cumulonimbus (dešťová kupa)

Podnebné pásy Země

Globální cirkulace atmosféry Podnebné pásy

Podnebí

 dlouhodobý stav atmosféry v oblasti, vyjádřený několika hodnotami

 zeměpisná šířka

 vzdálenost od moří (oceanita × kontinentalita)

 cirkulace atmosféry

 oceánské proudy

 vlastnosti zemského povrchu (nadmořská výška a georeliéf → hory jako překážka => srážkový stín)

 vliv člověka (pozitivní × negativní antropogenní zásahy člověka)

Globální atmosférická

cirkulace

Vlhké tropy

 díky slun. záření pravidelné rozložení vzduchu:

 v pásu subtropů V → roztékání vzduchu k rovníku a pólům;

díky zemské rotaci ovšem stáčení (Coriolisova síla)

 pasáty – pravidelné větry vanoucí k rovníku

 okolo rovníku N – zóna sbíhavosti (konvergence) pasátů → obrovská srážková činnost

Monzuny

 v létě (letní monzun):

 pevnina se intenzivně zahřívá, vzduch stoupá, N nasává vlhký vzduch od oceánu → vydatné srážky

 v zimě (zimní monzun):

 země rychle ochladne → V suchý a studený vzduch z pevniny nad oceán

 obvykle červen až září

 v podobné formě funguje i denní a noční vánek (bríza) kdekoliv u moře

Západní Ghát

zimní monzun (květen)

letní monzun (srpen)

Subtropy

 okolo obratníků trvalá V – suchý vzduch a bezoblačné podnebí → pouště a polopouště

Mírný pás

 od subtropů proudění směrem k pólům

 ovšem stočení na západní proudění (na jihu „řvoucí čtyřicítky“)

 styk teplé a studené hmoty → vznik polární fronty → vznik cyklon

 časté střídání počasí (prům. každých šest dnů => 60x ročně), tj. přechod front

 střední Evropa ovlivňována azorskou výší a islandskou níží

Subarktický pás

 oblasti Kanady a severní Sibiře

 v létě intenzivní zahřívání pevniny, v zimě

naopak promrzání → extrémní výkyvy teplot ^(roční

amplituda v Ojmjakonu 112ºC)

Arktický pás

(polární pás)

 nad póly stabilní tlaková výše

 suché a mrazivé počasí téměř beze srážek

 trvalý sníh

Místní větry

Fén, chinook

 fén ^(Föhn) a chinook („snow eater“)

 velmi teplý, suchý padavý vítr na závětrné straně hor

Bríza

 specifické vanutí větrů během dne a noci

 podobná monzunům, ale většinou bez deště

 pobřežní oblasti, příp.

také u velkých jezer

Bóra

(mistral, sarma, polák)

 výskyt v přímořských oblastech

 stékání studeného vzduchu z hor či chladného vnitrozemí a nasávání skrze tlakovou níži nad

mořem (velmi citelný mistral ve Francii v údolí Rhôny → zúžení proudnic vzduchu → silný vítr)

Jet streams

(tryskové proudění)

 silné proudění vzduchu (maxima až 700 km.h^-1) díky zúženému proudění větrů (mezi N a V)

 doslova linie obepínající celý svět

 nejčastější výskyt cca 8-10 km nad mořem

 poprvé pozorovány za 2 sv. války (nálety na Japonsko, japonské bombové balony na americké území)

 využití v letectví (snížení spotřeby paliva)

Předpovědní mapy