Hlavní práce3380_xblal11.pdf, 408.6 kB Stáhnout

VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMICKÁ V PRAZE Fakulta mezinárodních vztahů

BAKALÁŘSKÁ PRÁCE

2006 Lenka Blažejová

VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMICKÁ V PRAZE Fakulta mezinárodních vztahů

Obor:

Mezinárodní obchod

Název bakalářské práce:

Globální problém ekologický – zaměření na změny klimatu

Autor: Lenka Blažejová

Vedoucí práce: Prof. Ing. Vladimír Jeníček, DrSc.

Prohlášení:

Prohlašuji, že bakalářskou práci na téma

„Globální problém ekologický – zaměření na změny klimatu“

jsem vypracovala samostatně a že jsem uvedla všechnu literaturu a použité prameny, ze kterých jsem čerpala.

V Praze dne 21.srpna 2006 ………

podpis

Obsah:

1. Globální problém ekologický ...6

1.1. Dělení ekologického problému...6

1.1.1. Ohrožení biosféry ...7

1.1.2. Redukce biologického bohatství...7

1.1.3. Ubývání přírodních zdrojů...7

1.1.4. Přímé ohrožení lidského zdraví ...7

2. Problém změny klimatu...8

2.1. Základní pojmy ...8

2.2. Skleníkový efekt ...9

2.3. Mezivládní panel pro změny klimatu IPCC...12

2.4. Dosavadní změny klimatu...12

2.4.1. Rostoucí teploty ...12

2.4.2. Tání ledovců...13

2.4.3. Vzestup hladiny oceánů...14

2.4.4. Změny srážkového režimu...15

2.4.5. Extrémy počasí...15

2.4.6. El Niño...16

3. Klimatické modely...17

3.1. Předpovídání počasí...17

3.2. Předpověď klimatu...18

4. Mezinárodní spolupráce...19

4.1. Konference OSN o životním prostředí a rozvoji...20

4.2. Konference smluvních stran ...21

4.3. Kjótský protokol ...21

4.3.1. Společně zaváděná opatření...23

4.3.2. Obchodování s emisemi...23

4.3.3. Mechanismus čistého rozvoje...23

4.3.4. Ratifikace Kjótského protokolu ...24

4.4. Další spolupráce...26

5. Prognózy dalšího vývoje...26

5.1. Ve světě...27

5.1.1. Emisní scénáře...27

5.1.2. Oteplení...28

5.1.3. Ubývání ledovců a sněhové pokrývky...29

5.1.4. Vzestup mořské hladiny...29

5.1.5. Změna oceánského proudění...30

5.1.6. Srážky a extrémy počasí...30

5.1.7. Zdroje pitné vody...31

5.1.8. Zemědělství a rybolov ...31

5.1.9. Negativní dopad na ekosystémy ...32

5.2. V rozvojových zemích ...32

5.3. V ČR...33

Seznam tabulek v textu:

Tabulka č.1...11 Tabulka č.2...22

Seznam grafů v textu:

Graf č.1...13 Graf č.2...16

Úvod

Vsoučasné době se problematice životního prostředí přikládá veliký význam.

Člověk sice ovlivňuje život na Zemi již od počátku své existence, avšak spřibývajícím rozvojem světového hospodářství, srostoucími nároky na uspokojování potřeb a na životní standard se devastace přírody stává neúnosnou.

První větší obtíže v oblasti ekologie se objevují po druhé světové válce a všedesátých letech pak začínáme hovořit o problémech globálního charakteru.

Vposledních několika letech pak nabývá na významu otázka klimatických změn, respektive tzv. globálního oteplování.

Cílem této bakalářské práce je podat charakteristiku tohoto velmi diskutovaného problému. Zejména o možných dopadech klimatických změn na naší planetu a na lidskou civilizaci jako takovou. Dále také poukázat na mezinárodní spolupráci, jež je jedinou možností jak tento problém alespoň částečně vyřešit nebo zmírnit.

Bakalářská práce je rozdělena do pěti částí. V první kapitole je uvedeno čím vším je naše životní prostředí ohroženo. Je zde vyjmenován stručný výčet součástí celosvětového ekologického problému.

Druhá kapitola se již zabývá problémem změny klimatu. Vysvětluje základní pojmy nutné pro pochopení daného tématu, zejména pak skleníkový efekt, který je považován za hlavní příčinu globálního oteplování. Dále uvádí dosavadní pozorované klimatické změny.

Třetí kapitola popisuje jakým způsobem se předpovídá počasí a jakým způsobem klima.

Čtvrtá část se věnuje vývoji mezinárodní spolupráce vproblematice klimatických změn. Jsou zde zmíněny nejdůležitější mezinárodní konference a také okolnosti, které provázely vznik a ratifikaci Kjótského protokolu.

Vpáté kapitole jsou uvedeny možné dopady klimatických změn vglobálním měřítku, v rozvojových zemích a v České republice.

1. Globální problém ekologický

Globální problém ekologický je jedním z nejzávažnějších celosvětových problémů dneška. S ostatními globálními problémy má společné to, že se týká celé lidské civilizace a že je řešitelný pouze celosvětovým úsilím.

Jeho vznik lze spojovat s růstem počtu obyvatel na Zemi, s rozvojem světového hospodářství, a sneustále rostoucími nároky na přírodní zdroje. Negativní vliv člověka na přírodu existuje od samého počátku lidské civilizace, avšak zatímco dříve se jednalo o dopady na životní prostředí lokálního či regionálního charakteru, dnes je tento problém daleko širší a dosahuje celosvětových rozměrů. Není to tedy jev nový svou podstatou, ale svojí intenzitou.

Prvním závažnějším projevem ekologického problému byl tzv. Velký londýnský smog vroce 1952, kdy byl nad Londýnem po celou řadu týdnů velký oblak smogu, vdůsledku spalování nekvalitních paliv. Zahynulo při něm tehdy přes 4000 lidí.

V60. letech pak začíná být jasné, že životní prostředí je ohroženo jako celek, vglobálním měřítku. Lidé si začínají uvědomovat, že člověk je součástí přírody, a že zachování kvalitního životního prostředí je nezbytně nutné pro jeho další existenci.

Ekologický globální problém začal být vnímán.

1.1. Dělení ekologického problému

Nejzávažnější faktory zátěže životního prostředí můžeme rozdělit do čtyř hlavních skupin:¹

 Ohrožení biosféry

 Redukce biologického bohatství

 Ubývání přírodních zdrojů

 Přímé ohrožení lidského zdraví

Každou ztěchto skupin potom ještě dále rozdělujeme na dílčí problémy.

1 JENÍČEK, V. – FOLTÝN J.:Globální problémy a světová ekonomika. 1. vydání. Praha, C. H. Beck 2003, ISBN 80-7179-795-2

1.1.1. Ohrožení biosféry

Do této skupiny patří:

a) Problém změny klimatu (koncentrace skleníkových plynů v atmosféře stoupá, což s největší pravděpodobností povede ke změně klimatu s mnoha negativními důsledky)

b) Kyselá atmosférická depozice (kyselé deště)

c) Redukce ozónu ve stratosféře, na Zem tak dopadá více škodlivého ultrafialového záření

d) Ubývání pralesů, znečišťování moří

1.1.2. Redukce biologického bohatství

a) Devastace přírodních ekosystémů b) Vymírání živočišných i rostlinných druhů c) Redukce genetické základny

1.1.3. Ubývání přírodních zdrojů

a) Fosilní paliva mizí jako zdroj energie, mizí jejich zásoby, jsou neobnovitelné

b) Ztráta zemědělských ploch a snižování úrodnosti zemědělské půdy (zasolování, vypalování)

c) Nedostatečné zdroje pitné vody

d) Vyčerpávání biotických zdrojů, především nadměrný výlov mořských ryb

1.1.4. Přímé ohrožení lidského zdraví

a) Toxické látky v ovzduší

b) Ionizující záření (z televizorů, počítačů, mobilních telefonů) c) Hluk

d) Nedostatečné zdroje vody, závadná pitná voda

e) Živelné katastrofy a lidmi způsobené katastrofy (havárie technologií)

2. Problém změny klimatu

Vdalším textu se již zaměřím na změny klimatu. Nejprve je třeba ujasnit si základní pojmy. Co to je klima, jaký je rozdíl mezi klimatem a počasím, a čím jsou klimatické změny způsobeny.

2.1. Základní pojmy

Klima² neboli podnebí je dlouhodobý charakteristický režim počasí vdaném místě či oblasti. Popisuje se pomocí různých charakteristických prvků, například průměrné teploty vzduchu, průměrných úhrnů srážek, délky a intenzity slunečního svitu, rychlosti větru, vlhkosti vzduchu, atd. za delší období, obvykle za 30 let

Počasí³ je dáno stavem všech atmosférických jevů pozorovaných na určitém místě a v určitém krátkém časovém úseku nebo okamžiku. Tento stav se popisuje souborem hodnot meteorologických prvků, které byly naměřeny meteorologickými přístroji nebo zjištěny pozorovatelem.

Počasí je na rozdíl od podnebí jedním jedinečným stavem atmosféry. Může se v daném místě rychle měnit z hodiny na hodinu, ze dne na den, sezónu od sezóny i rok od roku, aniž by se měnilo v daném místě klima.

Změnou klimatu⁴ se označuje dlouhodobý posun klimatického režimu v daném místě, regionu či na celé planetě. Posun je spojen se změnou typického průměrného počasí (teplota, rozložení větru a srážek, apod.). Změnou klimatu jsou ale rovněž chápány změny v jeho variabilitě i tehdy, kdy se průměrné počasí nemění.

2 http://cs.wikipedia.org/wiki/klima

3 http://cs.wikipedia.org/wiki/počasí

4 www.chmi.cz/cc/inf/klima.doc

Je třeba zdůraznit, že klima na Zemi se během její historie vždy měnilo a měnit bude díky přirozeným procesům, které zde probíhají. Mezi ně patří například změna oběžné dráhy Země, změna sklonu zemské osy, proměnlivost sluneční aktivity, sopečná činnost, rozložení pevnin a oceánů, horotvorné procesy, oceánická cirkulace, stav a vývoj biosféry, a další.

Vedle těchto faktorů, ale existují i vlivy vyvolané činností člověka, které narušují klimatický systém Země. Patří sem zejména nadměrné emise skleníkových plynů, narušování ozónosféry, znečišťování ovzduší, využívání půdy a krajiny.

Je velmi obtížné přesně kvantifikovat podíl člověka na klimatických změnách, nicméně současné vědecké poznatky dokazují, že lidmi produkované skleníkové plyny klimatický systém Země ovlivňují.

2.2. Skleníkový efekt

Skleníkový efekt⁵ je proces, při kterém atmosféra způsobuje ohřívání planety tím, že pohlcuje dopadající sluneční záření a zároveň brání jeho zpětnému odrazu do prostoru

Tento pojem se v běžné řeči používá k označení dvou rozdílných věcí:

přírodního skleníkového efektu, což je skleníkový efekt vyskytující se přirozeně na Zemi, a přídatného (antropogenního) skleníkového efektu, jehož původ tkví v lidské činnosti a který pravděpodobně způsobuje globální oteplování.

Jak skleníkový efekt funguje?⁶

K Zemi proniká sluneční energie ve formě krátkovlnného záření. Část této energie je odrážena atmosférou zpět do vesmíru, zbytek, zejména v podobě světla, prochází atmosférou a dopadá na zemský povrch

Přicházející světelná energie ohřívá Zemi, která pak vydává energii ve formě dlouhovlnného infračerveného záření nebo tepla.

5http://cs.wikipedia.org/wiki/skleníkový efekt

6 www.bbc.co.uk/czech/worldnews/story/2005/02/050202_greenhouse_flash_movie.shrml

Část tohoto infračerveného záření se vrátí opět na Zemi, protože ho odráží tzv.

skleníkové plyny, které jsou obsažené vatmosféře. Skleníkové plyny, na rozdíl od jiných plynů, obsahují molekuly, které toto záření pohlcují. Po té jej vyzařují zpět do okolí všemi směry. Část energie je vyzařována do vesmíru, část se ale vrací zpět na Zemi, kterou dále zahřívá. Čím více skleníkových plynů v se atmosféře vyskytuje, tím více tepla vní zůstává.

Mezi skleníkové plyny patří zejména vodní pára, oxid uhličitý (CO2), methan (CH4) a oxid dusný (N2O),což jsou látky přírodní, dále pak některé umělé látky, především hydrogenované fluorovodíky (HFC), halogenované uhlovodíky (freony, CFC), polyfluorovodíky (PFC) a fluorid sírový (SF6).⁷

Vodní pára je součástí koloběhu vody. Vyskytuje se v atmosféře ve formě mraků a zadržuje šedesát pět procent zcelkového množství tepla, které je pohlcováno skleníkovými plyny.

Oxid uhličitý je hlavním přispívatelem k přídatnému skleníkovému efektu. Podílí se na něm celosvětově šedesáti procenty. V průmyslových zemích představuje dokonce oxid uhličitý více jak 80% emisí skleníkových plynů.

Koncentrace CO2 se zvyšuje vdůsledku spalování uhlí a dalších fosilních paliv, hlavně zemního plynu a ropných produktů – benzínu a nafty. Doprava, energetický a chemický průmysl mají nejvyšší vliv na zvyšování emisí oxidu uhličitého. Tvoří asi 75% z celkových emisí CO2 . Zbylá čtvrtina emisí vzniká kácením a vypalováním lesů.

Metan přispívá k přídatnému skleníkovému efektu dvaceti procenty. Od počátku průmyslové revoluce se koncentrace metanu vatmosféře zdvojnásobily. Do ovzduší se dostává díky pěstování rýže a dalších zavlažovacích projektů, intenzivnímu chovu dobytka, těžbě uhlí, a uvolňuje se také při hnilobných procesech na odpadních skládkách a při jeho průmyslovém zpracovávání.

Oxid dusný se přirozeně uvolňuje z oceánů a deštných pralesů. Mezi lidmi ovlivněné zdroje patří dusíkatá hnojiva, spalování fosilních paliv a průmyslová chemická výroba využívající dusík, například zpracování odpadních vod.

7 http://klima.ecn.cz/plyny.htm

Vprůmyslových zemích představuje N2O přibližně 6% emisí skleníkových plynů. Od počátku průmyslové revoluce vzrostla jeho koncentrace v atmosféře o 16%

a k zesílenému skleníkovému efektu přispěla čtyřmi až šesti procenty.

Fluorované skleníkové plyny se vatmosféře nevyskytují přirozeně. Byly vyvinuty člověkem pro průmyslové účely

Fluorované uhlovodíky (HFC) se používají v klimatizacích a chladících zařízeních, fluorid sírový (SF6)velektronickém průmyslu). Jejich podíl na emisi skleníkových plynů je vindustrializovaných zemích okolo 1,5 %. Jsou ale schopné účinněji zadržovat teplo (až 22 tisíckrát více než CO2) a vatmosféře mohou zůstat i několik tisíc let.

V následující tabulce jsou uvedeny zvyšující se koncentrace oxidu uhličitého, methanu a oxidu dusného. Za povšimnutí stojí hodnota 75 procentního podílu lidské činnosti na emisích CO2 .

Tabulka č.1

Skleníkové plyny

Oxid uhličitý

(CO2)

Methan (NH4)

Oxid dusný

(N2O)

Koncentrace v preindustriálním období (kolem r.

1750)

280 ppm⁸ 700 ppb⁹ 270 ppb

Koncentrace v r.

1998 365 ppm 1745 ppb 314 ppb Koncentrace v r.

2004 377,1

ppm 1783 ppb 318,6 ppb Nárůst v % od r.

1750 do r. 2004 1135% 155% 18%

Emise způsobené

lidskou činností 1175% 60% 33%

Emise vdůsledku

přírodních procesů

25% 40% 67%

Zdroj: IPCC: http://www.grida.no/climate/ipcc_tar/wg1/016.htm [22.6.2006], WMO: First WMO Greenhouse Gas Bulletin : http://www.wmo.ch/index-en.html [22.6.2006]

8 Jednotka ppm (parts per million), znamená 1 díl v milionu

9Jednotka ppb (part per bilion) , znamená 1 díl v miliardě

Přítomnost skleníkových plynů je v atmosféře pro zemské klima a život velmi důležitá, bez nich by teploty na Zemi byly nižší asi o 30C, a planeta Země by byla pro náš život zcela nepřijatelná.

Problémem posledních 150 let je však stále vzrůstající koncentrace těchto plynů v atmosféře díky rozvoji průmyslové výroby a růstu populace. Zemský povrch se tak více zahřívá a právě to způsobuje obavy o další budoucnost planety Země.

2.3. Mezivládní panel pro změny klimatu IPCC

V roce 1988 byl založen Mezivládní panel pro změnu klimatu IPCC (Intergovernmental Panel on Climate Change), který sdružuje mnoho vědců zcelého světa a kde se uskutečňuje velká část výzkumů týkajících se klimatických změn.

Zkoumá jejich příčiny a odhaduje další vývoj.

Výsledky své činnosti zveřejňuje vpravidelných Zprávách, které vyšly v letech 1990, 1995, 2001 a čtvrtá je plánovaná na rok 2007.

2.4. Dosavadní změny klimatu

2.4.1. Rostoucí teploty

Ve dvacátém století byla teplota povrchu Země jednoznačně vyšší než v jakémkoli jiném století za uplynulé tisíciletí..

Podle IPCC se ovzduší blízko povrchu Země oteplilo o 0,4° až 0,8°C, přičemž vzduch nad pevninou se oteploval více než nad oceány.¹⁰ 90. léta dvacátého století byla nejteplejší dekádou za posledních tisíc let a trend oteplování pokračuje i vtomto století. Podle NASA mělo pět nejteplejších let toto pořadí: nejteplejší byl rok 2005, dále pak 1998, 2002, 2003, 2004.. Následující graf ukazuje odchylky globálního ročního průměru teploty vzduchu při zemském povrchu od průměru za období 1960- 1990.

10 http://www.osn.cz/zpravodajstvi/zpravy/zprava.php?id=775

Graf č.1

Zdroj: http://www.ecoinfo.org/env_ind/region/climate/climate_e.cfm

2.4.2.Tání ledovců

V důsledku stále rostoucí teploty jsou zaznamenávány úbytky horských ledovců v Alpách, vHimalájích, na Aljašce, snižuje se průměrná tloušťka ledu v Antarktidě a zkracuje se i průměrná doba, po kterou jsou zamrzlá jezera a řeky na severní polokouli.

Vsoučasné době je rychlost tání ledovců největší za posledních 150 let.

Velmi rychle mizí zalednění Grónska, které má druhou největší ledovou pokrývku na světě.¹¹ Z celkové rozlohy ostrova 2 175 000 km² pokrývá pevninský ledovec 1 833 900 km², který je na některých místech silný tři až čtyři kilometry

Zatímco v roce 1996 Grónsko ztrácelo 100 km³ za rok, letos to podle pracovníků NASA bude 200 km³. Ledovce se posouvají o 13 kilometrů ročně, kloužou do oceánu a tají. Nejrychleji ze všech ledovců na světě. Každých 40 hodin ubývá v Grónsku jeden km³ ledu. To je stejné množství vody, jaké Los Angeles spotřebuje za celý rok. Kdyby všechny grónské ledovce roztály hladina moře by se zvedla o šest metrů.

11 http://stoplusjedna.newtonit.cz/stare/200607/so07a49a.asp

Podobná situace je i v Antarktidě.Ta má jeden ledovcový štít stejně velký jako Grónsko a druhý desetkrát větší.

Po polárních oblastech jsou druhou největší zásobárnou sněhu a ledu Himaláje.¹² Zde ledovcové masívy také ustupují. Světový fond na ochranu přírody upozorňuje, že jejich roztávání nejprve způsobí záplavy v Indii, Nepálu a Číně.

Následně pak, za několik desetiletí, budou tyto povodně vystřídány obdobím sucha.

Voda ztěchto ledovců totiž zásobuje mnoho asijských veletoků a tvoří tak zdroje vody.

Tání ledovců zaznamenávají i Alpy.¹³ Podle odborníků ze švýcarské univerzity vZürichu činil úbytek z celkové plochy alpských ledovců od roku 1850 padesát procent. Přičemž v letech 1970 až 2000 byla rychlost tání téměř třikrát větší než vletech 1850 až 1970. Navíc období let 2000 až 2005 bylo ještě teplejší a ledovce tály ještě rychleji. Při současném tempu se polovina celkového objemu ledovců rozpustí do roku 2025 a do konce století jich zbude jen 10%.

2.4.3.Vzestup hladiny oceánů

Vzestup úrovně hladiny oceánů je dán jednak táním ledovců, ale i tzv. tepelným rozpínáním oceánů.¹⁴ Výpočet přesné velikosti rozpínání je složitý, přestože významně závisí na teplotě vody. Při teplotách vody kolem nuly je rozpínání téměř zanedbatelné. Při teplotě 5 °C (což je běžná teplota ve vyšších zeměpisných šířkách) způsobuje růst o 1 °C zvětšení objemu vody přibližně o 100 ppmv a při 25 °C (což je obvyklá teplota vtropických šířkách) stejný růst teploty zvětší objem asi o 300 ppmv.

Když by byla například teplota vody v oceánu v horních 100 metrech 25 °C, oteplení na 26 °C by zvýšilo její mocnost přibližně o 3 centimetry. Dále však ale musíme vzít v úvahu, že vrůzných částech oceánů probíhají změny teploty různou rychlostí.

Ve dvacátém století se růst hladin oceánů pohyboval vrozsahu 1 až 2 mm za desetiletí. Celkově jde tedy o vzestup hladiny o 10 až 20 cm.

12 http://www.bbc.co.uk/czech/worldnews/story/2005/03/050314_himalayan_glaciers_0630.shtml

13http://www.zimni-alpy.cz/archiv-clanku/oteplovani-zpusobuje-rapidni-tani-ledovcu/

14 HOUGHTON, J.: Globální oteplování.1. vydání, Praha, Academia 1998, ISBN 80-200-0636-2

2.4.4. Změny srážkového režimu

Zvyšující se roční úhrny srážek o 0,5 – 1% za deset let byly zaznamenány během minulého století ve většině středních a vysokých poloh na severní polokouli i na většině území Austrálie a Jižní Ameriky s výjimkou západního pobřeží obou kontinentů.¹⁵

Na mnoha místech vtropických a subtropických oblastech severně od rovníku naopak množství srážek pokleslo.

Vzápadní Evropě, v jižní Africe a vněkterých oblastech střední Asie nebyly pozorovány žádné zvláštní výkyvy.

2.4.5.Extrémy počasí

Procesy vklimatickém systému Země jsou navzájem těsně provázané. Nárůst průměrné teploty tedy vyvolává mnoho reakcí a ovlivňuje spoustu dalších jevů.

Kromě již výše zmíněného tání ledovců, je rovněž zaznamenáno čím dál tím větší množství přírodních katastrof, které lidem komplikují život.

Když je na Zemi vyšší teplota, znamená to, že vklimatickém systému Země je koncentrováno více energie (pocházející ze slunečního záření), která je ve formě tepla zadržována vatmosféře skleníkovými plyny. Tato energie uvádí do pohybu všechny meteorologické děje, její nárůst tedy všechny tyto děje zesílí. Tlakové výše a níže budou výraznější a budou pomaleji měnit svojí polohu.¹⁶

Mezi velkými tlakovými nížemi a výšemi vznikají větrné bouře, vichřice, tornáda, hurikány a tajfuny doprovázené silnými mořskými příboji, jež ohrožují pobřežní oblasti.

Následující graf ukazuje neustálé zvyšování výskytu větrných bouří i přírodních katastrof jako celku v letech 1900 až 2004.

15 http://www.osn.cz/zpravodajstvi/zpravy/zprava.php?id=775

16 http://klima.ecn.cz/katastrofy.htm

Graf č.2

Zdroj: EM-DAT :the International Disaster Database, http://www.em-dat.net/windstorms_05.html [23.6.2006]

Mezi další extrémní projevy počasí patří i vydatné deště, způsobující stále častější rozsáhlé záplavy (kterým jsme svědky i v České republice), sesuvy půdy, vzimě sněhové kalamity. Nebo v létě naopak období sucha.

Každá přírodní katastrofa s sebou přináší také velké ekonomické škody, o čemž vypovídají statistiky pojišťoven. I z nich se dá usoudit, že výskyt přírodních katastrof se zvyšuje, neboť výdaje na úhradu škod se vposledních padesáti letech zvýšily až patnáctkrát.

2.4.6. El Niño

El Niño (v překladu "jezulátko") je klimatický jev, který se objevuje v atmosféře a oceánu v oblasti tropického Pacifiku podél pobřeží Jižní Ameriky. Není to ovšem jev nový, zmínky o něm existují už od 16. století, protože měl negativní vliv na rybářský průmysl. Vyskytuje se poměrně nepravidelně. Většinou se opakuje po třech až sedmi letech a vyznačuje se tím, že vtéto oblasti vzniká velká oblast teplejší vody, která se zde udržuje po dobu jednoho roku i déle. Povrchová teplota oceánů pak velmi ovlivňuje rozložení dešťových srážek na celém světě.

Jev El Niño tedy nepůsobí samostatně, je jen jednou z částí komplexnějšího cirkulačního systému, který se nazývá ENSO (z anglického "El Niño/Southern Oscillation"). Jižní oscilace znamená změny atmosférické cirkulace včetně změny intenzity rovníkových pasátů.

Tyto jevy pak mají za následek extrémy počasí na některých místech světa, zejména sucha a záplavy .

Podle některých modelů mohou vzrůstající emise skleníkových plynů a růst průměrné teploty na Zemi ovlivnit chování celého systému ENSO. Především zesilování jevu El Niño a zkracování jeho periody výskytu na dva až pět let kolem roku 2100.

Zatím nejintenzivnější El Niño proběhl vletech 1982 až 1983, kdy byly povrchové vody oceánu o 7°C vyšší než průměr. Podobná situace nastala pak v letech 1997 až 1998 .

3. Klimatické modely

Klimatický systém je velmi komplikovaný. Probíhají vněm procesy, které jsou vzájemně propojené složitými vazbami. Pro předpovědi klimatu se používají klimatické modely, které jsou založeny na matematickém popisu těchto skutečností, pomocí soustav rovnic a různých pracných výpočtů.

3.1. Předpovídání počasí

Základem všech předpovědí počasí jsou matematické modely, které jsou zpracovávány počítači¹⁷. Sestavení modelu atmosféry pro předpověď počasí spočívá v tom, že musíme matematicky popsat procesy spojené s pronikáním slunečního záření do atmosféry. Část tohoto záření je odrážena zemským povrchem nebo oblačností a část je pohlcována. Je třeba také popsat výměnu energie a vodní páry mezi atmosférou a povrchem Země. Kondenzací vodní páry se tvoří oblačnost a vzniká teplo. Tím se mění i hustota atmosféry, což dále ovlivňuje vzdušné proudění a vítr. Tyto pohyby vzduchu opět mění hustotu a složení atmosféry.

17 HOUGHTON, J.: Globální oteplování.1. vydání, Praha, Academia 1998, ISBN 80-200-0636-2

Pro předpověď počasí na několik dní dopředu musíme mít globální model pro celou zeměkouli. Model obsahuje síť uzlových bodů v několika vrstvách kolem celé zeměkoule. V těchto uzlech máme kdispozici parametry (tlak, teplota, vlhkost, rychlost větru, aj.). to jsou výchozí údaje, jež potřebujeme k popsání dynamiky atmosféry a vní probíhajících fyzikálních procesů. Na základě současného stavu atmosféry získáme pomocí mnoha matematických rovnic předpověď počasí na šest i více dní dopředu.

Oproti minulosti se přesnost předpovídání počasí velmi zlepšila, nicméně i za předpokladu dokonalých vstupních dat a dokonalých modelů nelze přesně předpovědět počasí na déle než dvacet dní dopředu. Je to dáno tím, že atmosféra je do jisté míry chaotický systém a proto má předpověditelnost jejího stavu své hranice.

Sezónní předpovědi jsou možné v některých částech světa díky vlivu teploty povrchu oceánu na stav atmosféry. Týká se to zejména tropických oblastí.

3.2. Předpověď klimatu

Klima se na rozdíl od počasí, posuzuje za delší období. Popisuje se pomocí průměrných hodnot veličin, jež charakterizují počasí. Dále také musíme vzít vúvahu jejich proměnlivost a v neposlední řadě musíme zohlednit i vliv lidské činnosti.

Klimatický systém zahrnuje pět složek, které na sebe vzájemně působí a vzájemně se ovlivňují. Jsou to atmosféra, oceán, pevnina, led a biosféra. Při sestavování klimatických modelů musíme vzít vúvahu čtyři zpětné vazby, které významně ovlivňují klimatické podmínky.¹⁸

Nejdůležitější je zpětná vazba vodní páry. Při vyšší teplotě se vypařuje více vody zoceánů a atmosféra tedy obsahuje více páry. Ta se řadí kskleníkovým plynům a způsobuje další zahřívání Země. Druhá zpětná vazba je spojená sradiačním působením oblačnosti. Její celkový účinek může být pozitivní i negativní.

Oblačnost totiž na jedné straně odráží určitou část slunečního záření zpět do prostoru (a zmenšuje tak celkovou energii systému), na druhé straně zadržuje teplo vydávané zemským povrchem. Jeden ztěchto procesů převládne. O tom, který to bude rozhoduje především teplota oblaku a dále jeho optické vlastnosti (např. jestli je

18 HOUGHTON, J.: Globální oteplování.1. vydání, Praha, Academia 1998, ISBN 80-200-0636-2

oblak tvořen vodními kapkami nebo ledovými částicemi, na obsahu vody, na průměrné velikosti oblačných částic).

Další zpětnou vazbou je cirkulace v oceánech. Oceány působí na klimatický systém následovně: jsou hlavním zdrojem vodní páry, která pak zadržuje teplo vatmosféře. Dále mají velkou tepelnou kapacitu, což znamená, že i k malému zvýšení jejich teploty je potřeba velké množství tepla. Díky cirkulaci uvnitř oceánů se přenáší teplo do celého klimatického systému

Čtvrtou zpětnou vazbou je zpětná vazba albeda ledu. Albedo je míra odrazivosti tělesa nebo jeho povrchu. Udává se jako poměr odraženého záření ku množství dopadajícího záření. Při teplotách pod bodem mrazu led a sníh dopadající záření odráží. Pokud se ale teplota zvýší a led začne tát, je sluneční záření pohlcováno, což potom vede k dalšímu oteplení.

Aby byly modelové předpovědi úspěšné, musí zahrnovat patřičný popis těchto zpětných vazeb. Po sestavení modelu porovnáme jeho výstupy se současným klimatem a s podnebím vminulosti. Po té můžeme model použít pro předpověď klimatu v budoucnosti.

4. Mezinárodní spolupráce

O první pokusy systematického studování klimatického systému naší planety se postarala Mezinárodní meteorologická organizace (IMO), založená v roce 1873. Ta v roce 1929 ustavila Komisi pro klimatologii. ZIMO později vznikla Světová meteorologická organizace WMO pod záštitou Organizace spojených národů. Vroce 1976 vydává první uznávané prohlášení o možnosti vlivu zvyšování koncentrací skleníkových plynů v atmosféře na budoucí vývoj našeho podnebí. Vroce 1979 WMO svolala první světovou konferenci o klimatu v Ženevě, z níž vešel Světový klimatický program (WCP). Světová meteorologická organizace rovněž vyzvala ke spolupráci i další organizace, např. Program pro životní prostředí OSN (UNEP), Mezinárodní radu pro vědu (ICSU), aj. Rostoucí obavy zovlivňování klimatu člověkem vedly k založení Mezivládního panelu pro klimatické změny (IPCC). IPCC vyhodnocuje vědecké informace o klimatických změnách a jejich ekologických a socioekonomických dopadech. Navrhuje i potřebné kroky, které je potřeba uskutečnit

křešení těchto problémů. Závěry své práce zveřejňuje ve svých hodnotících zprávách.

První hodnotící zpráva IPCC byla vydána v roce 1990. Shrnuje první mezinárodně uznané vědecké výsledky o změnách podnebí. Tato zpráva vedla k tomu, že WMO a UNEP zahájily jednání o Rámcové úmluvě o klimatických změnách, jež byla podepsána v roce 1992 na Konferenci OSN o životním prostředí a rozvoji (UNCED) v Rio de Janeiro.

4.1. Konference OSN o životním prostředí a rozvoji

Na této konferenci byla přijata Rámcová úmluva Organizace spojených národů o klimatických změnách, v platnost vstoupila 21. března 1994. Jejím cílem je

„stabilizace koncentrací skleníkových plynů v atmosféře, na úrovni, která by umožnila předejít nebezpečným důsledkům vzájemným působením lidstva a klimatického systému. Této úrovně by mělo být dosaženo v takovém časovém úseku, který umožní ekosystémům přizpůsobit se přirozenou cestou změně klimatu, přičemž by nebyla ohrožena produkce potravin a ekonomický vývoj by mohl pokračovat trvale udržitelným způsobem.“¹⁹

Úmluva je založena na pěti hlavních principech. Princip mezigenerační spravedlnosti a diferencované odpovědnosti, upozorňuje na to, že je třeba zachovat kvalitní životní prostředí i pro příští generace. Jde o problém, který má globální povahu a je třeba, aby jednotlivé státy vyvinuly společné úsilí pro jeho řešení.

Zvláštní odpovědnost musí nést ekonomicky vyspělé země. Druhým principem je zohlednění zvláštních potřeb rozvojových států. Některé znich jsou více citlivé na případné důsledky klimatických změn a nesly by nepřiměřeně vysoké náklady na jejich odstraňování. Jedná se zejména o státy vAfrice, v jižní a jihovýchodní Asii a malé ostrovní státy ležící v Tichém oceánu.

Princip předběžné opatrnosti znamená začít jednat už nyní, i když nejsou některé příčiny dlouhodobých projevů počasí zcela vědecky prokázané.

Další zásadou je právo všech zemí na podporu a hájení zájmů trvale udržitelného rozvoje společnosti. Přístupy a opatření, které jsou na ochranu

19 HOUGHTON, J.: Globální oteplování.1. vydání, Praha, Academia 1998, ISBN 80-200-0636-2

klimatického systému přijímány musí odpovídat specifickým podmínkám jednotlivých států a musí být v souladu s programy jejich ekonomického a sociálního rozvoje.

Dále je nutné, aby jednotlivé státy mezi sebou spolupracovaly a společně přispívaly ke splnění cílů Úmluvy.²⁰

Do 8. června 2006 Úmluvu ratifikovalo nebo kní přistoupilo 189 zemí. Česká republika ji ratifikovala 7. října 1993.

4.2. Konference smluvních stran

Podle článku 7 Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu se od roku 1995 každoročně konají konference smluvních stran. Hodnotí způsob plnění tohoto dokumentu, kontrolují a ukládají státům další úkoly.

První Konference smluvních stran se uskutečnila na jaře 1995 v Berlíně. Byl přijat tzv. Berlínský mandát, v kterém je uvedeno, že je třeba přijmout další usnesení, kde budou stanoveny přesné limity pro emise skleníkových plynů. Byla vytvořena vyjednávací skupina, jejímž úkolem bylo připravit příslušný dokument a předložit ho na konferenci v japonském Kjótu.²¹

Další Konference se konala o rok později v Ženevě. Zde byla podepsána Ministerská deklarace o závažnosti problému a nutnosti okamžitého řešení rizikové situace.

4.3. Kjótský protokol

Na třetím zasedání Konference smluvních stran v Kjótu měly signatáři Rámcové úmluvy přesně stanovit o kolik sníží emise. Nejodvážnější návrh podala Asociace malých ostrovních států, jež požadovaly snížení emisí o dvacet procent do roku 2005 ve srovnání s rokem 1990. Následoval návrh Evropské unie snížit emise do roku 2010 o patnáct procent oproti stavu v roce 1990. Stím ale nesouhlasily země OPEC a některé státy OECD. Samotná jednání probíhala 1.-11. prosince 1997. Nakonec

20 http://www.chmi.cz/cc/ramuml.html

21 http://klima.ecn.cz/kjoto.htm

došlo kdohodě a Kjótský protokol k Rámcové úmluvě OSN o změně klimatu byl přijat.²²

Protokol určuje státům Dodatku I, což jsou průmyslové země o kolik musí snížit emise skleníkových plynů do období let 2008-2012. Tyto redukce se týkají oxidu uhličitého, methanu, oxidu dusného, hydrogenovaných fluorovodíků, polyfluorovodíků a fluoridu sírového. Všechny se přepočítávají na ekvivalent oxidu uhličitého. Je to dáno tím, že jednotlivé plyny mají různou schopnost vyvolávat skleníkový efekt a různou životnost v atmosféře. Celkové snížení emisí by mělo činit 5,2 procent v porovnání se stavem v roce 1990. Zadané procentuální omezení pro jednotlivé státy se však liší. Tak jak to ukazuje následující tabulka.

Tabulka č.2

Kvantifikovaný závazek států Dodatku I na snížení emisí

% Státy

8

Belgie, Bulharsko, Česká republika, Dánsko, Estonsko, Evropská unie, Finsko, Francie, Holandsko, Irsko, Itálie, Lichtenštejnsko, Litva, Lotyšsko,

Lucembursko, Monako, Německo, Portugalsko, Rakousko, Rumunsko, Řecko, Slovensko, Slovinsko, Španělsko, Švédsko, Švýcarsko, Velká

Británie

7 USA

6 Japonsko, Kanada, Maďarsko, Polsko

5 Chorvatsko

0 Nový Zéland, Rusko, Ukrajina

-1 Norsko

-8 Austrálie

-10 Island

Zdroj: Český hydrometeorologický ústav: http://www.chmi.cz/cc/kyoto.html

Státy, u kterých je uvedena záporná hodnota, mohou emise o tolik procent zvýšit. Co se týče Evropské unie, ta se bude snažit o snižování emisí jako celek.

Teprve kdyby se jí to nepodařilo, nastupuje role jednotlivých členských států. Proto je v tabulce uvedena jak EU, tak i její členové.

Pro usnadnění splňování cílů Protokol umožňuje část závazku splnit pomocí tzv. flexibilních mechanismů. Jednotlivé země mohou zajistit snížení emisí rovněž na

22 JENÍČEK, V. – FOLTÝN J.:Globální problémy a světová ekonomika. 1. vydání. Praha, C. H. Beck 2003, ISBN 80-7179-795-2

území jiného státu nebo naopak odkoupit od jiného státu právo vypouštět skleníkové plyny.²³

Kjótský protokol uvádí tři typy flexibilních mechanismů. Jsou to společně zaváděná opatření, obchodování s emisemi a mechanismus čistého rozvoje.

4.3.1. Společně zaváděná opatření

Jedná se o spolupráci mezi zeměmi různé ekonomické úrovně, která je založena na tom, že vjednom státě jsou nižší náklady na snižování emisí než v druhém. Vtransformujících se ekonomikách střední a východní Evropy jsou větší možnosti pro redukci emisí, diky dřívějšímu neefektivnímu využívání tepla a elektřiny.

Do těchto zemí by měly vstupovat zahraniční investoři, kteří zde budou zavádět nové moderní technologie a napomáhat tak snižování emisí skleníkových plynů. Za odměnu dostanou emisní kredity, které odpovídajícím způsobem snižují vlastní emisní limit tohoto investujícího státu.

Přijímající země (ta na jejímž území byly emise sníženy), si toto snížení nemůže započíst do svých závazků z Kjótského protokolu, ale získá zahraniční investice a vyspělou technologii.

4.3.2. Obchodování s emisemi

Vpřípadě, že některý stát nejenže splňuje podmínky Kjótského protokolu, ale emituje dokonce ještě méně emisí než mu ukládá Protokol, může tuto „rezervu“

prodat jiné zemi. Dochází pak tedy kpřerozdělení emisních limitů mezi tyto dvě země. Obě země svůj závazek splní, ale každá z nich se na emisích podílí jinou měrou. Tento systém funguje v rámci Evropské unie, jež počítá emise všech členských států dohromady.

4.3.3. Mechanismus čistého rozvoje

Státy dodatku I mají možnost financovat projekty, které by vedly ke snižování emisí v rozvojových zemích a tím si mohou splnit svůj vlastní závazek.

Mezi diskutabilní způsoby využití mechanismu čistého rozvoje, která Protokol rovněž umožňuje patří investice do tzv. propadů. Jde o to, že závazky nemusí být

23 http://cs.wikipedia.org/wiki/Kj%C3%B3tsk%C3%BD_protokol

splněny pouze snížením emisí, ale signatáři mohou také vytvářet a chránit propady uhlíku. Znamená to umožnit větší ukládání uhlíků vlesích nebo vpůdě, např.

vysazováním nových lesů. Čisté emise oxidu uhličitého se tak rovněž sníží. Čistými emisemi se rozumí emise, od kterých je odečten nově uložený uhlík.

4.3.4. Ratifikace Kjótského protokolu

Aby mohl Kjótský protokol vejít vplatnost, musí být splněny dvě podmínky. Je třeba, aby ho ratifikovalo alespoň 55 států jejichž podíl na emisích oxidu uhličitého všech států Dodatku I vroce 1990 byl nejméně 55%. Právě splnění druhé podmínky, tj. 55-ti procentní podíl států, přineslo problémy.

Některé státy, které Kjótský protokol podporovaly čekaly sjeho ratifikací na dobu, kdy budou přijata přesná pravidla pro využívání flexibilních mechanismů a započítávání propadů. Tato pravidla se stala předmětem na několika dalších konferencích smluvních stran.

Jednání na konferenci v Bonnu vroce 2000 skončilo neúspěchem. Státy se nedohodly v oblasti obchodování semisemi. Zatímco USA, Kanada, Rusko a některé další státy požadovaly neomezené obchodování s emisemi, Evropská unie byla proti.

Tento spor pokračoval i na konferenci v nizozemském Haagu, která se uskutečnila ve stejném roce. Navíc se signatáři Protokolu nedohodly ani votázce propadů. Spojené státy americké, Japonsko, Kanada a Austrálie podporovaly co největší využívání propadů a tím tedy i vysazování nových lesů. Stím nesouhlasily různé ekologické organizace, podle nichž by to vedlo ke kácení starých lesů a vysazování nových rychle rostoucích dřevin. EU argumentovala tím, že je nutné především snížit emise pocházející z lidské činnosti a postupně přecházet na nové ekologicky šetrné zdroje energie. Jedině tak lze přispět k řešení problému klimatu.

Velkým problémem se stalo odstoupení Spojených států amerických od Kjótského protokolu vbřeznu 2001. Americký prezident George Bush prohlásil, že by Kjótský protokol poškodil ekonomiku USA. To vyvolalo velké pobouření po celém světě. USA jsou totiž největším producentem oxidu uhličitého na světě. Na celkových emisích se podílí více než třiceti procenty.

I přes odmítnutí Protokolu Spojenými státy se nakonec Kjótský protokol podařilo ratifikovat, zejména díky Evropské unii. Včervenci 2001 na Konferenci smluvních stran vBonnu uzavřela sostatními státy dohodu o podmínkách plnění Kjótského protokolu, i když za cenu velkých ústupků ze strany EU. Japonsko, Kanada, Austrálie a Rusko si vynutily široké započítávání propadů a pouze malé sankce při nesplnění svých povinností.

Na sedmé konferenci smluvních stran v listopadu 2001, která se konala vmarockém Marrákeši byla stanovena přesná pravidla pro omezování emisí a započítávání propadů. Nevyřešená zůstala otázka, co se stane v případě, pokud některý stát dodatku I své závazky nesplní.

Prvního června 2002 ratifikovaly Kjótský protokol Evropská unie a Japonsko.

Austrálie přijetí odmítla. Dále se čekalo zda k dohodě přistoupí i Rusko. Na něm nyní, po odstoupení Spojených států, závisel osud Kjótského protokolu. Rusko se rozhodlo pro ratifikaci Protokolu až na podzim roku 2004 a tím umožnilo vstoupení této dohody vplatnost 16.února 2005 (podle článku 25 Kjótského protokolu devadesátý den ode dne, kdy Protokol ratifikovalo 55 států Dodatku I odpovědných za nejméně 55 procent celkových emisí). K 16.2.2005 to bylo 65 států, které ratifikovaly Protokol zcelkových 141 zemí, které ho podepsaly nebo k němu přistoupily a které dohromady vyprodukovaly 61 procent celosvětových emisí.

Způvodních signatářů se nepřipojily USA a Austrálie. K 10. červenci 2006 celkový počet zemí, jež podepsaly nebo ratifikovaly Kjótský protokol činí 164. Tyto státy jsou odpovědné za 61,6 procent celkových emisí skleníkových plynů.²⁴

Od března 2006 začal fungovat kontrolní systém pro dodržování Kjótského protokolu. Na konferenci v Marrákeši byl ustanoven kontrolní výbor, který bude dohlížet na plnění cílů. Má dvě části: podpůrnou a kontrolní. Podpůrná složka má za úkol pomáhat smluvním stranám a upozorňovat na případné nedostatky ve snižování emisí. Úloha kontrolní složky nastoupí, pokud některá země nebude plnit své závazky. Podle předem dohodnutých pravidel z toho pak bude vyvozovat důsledky.

Tato země po překročení stanoveného emisního limitu bude muset tento rozdíl

24 http://unfccc.int/files/essential_background/kyoto_protocol/application/pdf/kpstats.pdf

vyrovnat a vdalším kontrolním období navíc přidat třicet procent. Zároveň nebude moci s emisemi obchodovat.²⁵

4.4. Další spolupráce

Kjótský protokol tedy vstoupil v platnost po více než sedmi letech od svého schválení. Je to první krok mezinárodního úsilí v boji proti klimatickým změnám, nicméně snížení emisí skleníkových plynů v průměru o 5 procent tak jak to ukládá Kjótský protokol není dostatečné. Ve skutečnosti to povede kpouhé stabilizaci dnešního stavu emisí. Do budoucna je nutné stanovit další pravidla, další akční plán, který nastoupí po uplynutí platnosti Kjótského protokolu, tedy po roce 2012. Bude třeba zapojit do celosvětového snažení i rozvojové země, zejména Čínu a Indii, jež jsou také na předních místech ve vypouštění oxidu uhličitého do ovzduší. Tyto nelehké úkoly jsou předmětem dalších mezinárodních konferencí. Nadále pokračují konference smluvních stran. Vpořadí jedenáctá se uskutečnila na podzim roku 2005 v kanadském Montrealu. Zároveň to bylo i její první zasedání po vstupu Kjótského protokolu vplatnost. Sešlo se zde téměř deset tisíc odborníků a vládních zástupců, kteří reprezentovaly 189 zemí. Cílem tohoto setkání bylo formálně přijmout dokumenty týkající se fungování Kjótského protokolu. Prodiskutovány byly i otázky týkající se aktivit po roce 2012 až platnost Protokolu vyprší. Státy se shodly na tom, že je třeba pokračovat ve snižování emisí skleníkových plynů a připravovat tak další dohodu, která vstoupí vplatnost po roce 2012. Na ní by se rovněž měly podílet i rozvojové země, Spojené státy americké a Austrálie. Jestli se jim to podaří, ukáže čas. Dvanáctá konference smluvních stran Rámcové úmluvy OSN a druhé setkání signatářů Kjótského protokolu je plánováno na listopad letošního roku. Místem konání bude Nairobi vKeňi.

5. Prognózy dalšího vývoje

Jak již bylo uvedeno, hlavní institucí, která se zabývá problematikou vývoje klimatu a jeho změn je Mezivládní panel pro změnu klimatu (IPCC). Závěry svých výzkumů uveřejňuje vhodnotících zprávách, o té první z roku 1990 jsem se již zmínila vkapitole 4. Druhá hodnotící zpráva, zveřejněná roku 1995, přispěla

25 http://www.osn.cz/zpravodajstvi/zpravy/zprava.php?id=1124

k jednáním o Kjótském protokolu kRámcové úmluvě OSN o klimatických změnách (UNFCCC). Třetí hodnotící zprávu vydává IPCC v září 2001, je v ní vyjádřen závěr, že „existují nové a silnější důkazy o tom, že většina oteplování pozorovaného za posledních padesát let je důsledkem lidské činnosti.“

IPCC se skládá ze tříhlavních pracovních skupin, z nichž každá zahrnuje účastníky ze zemí OSN. V případě zprávy zroku 2001 pracovní skupina (WG) 1 referovala o vědeckých poznatcích klimatických změn, WG 2 vyčíslila dopady klimatických změn a varianty pro přizpůsobení se těmto změnám a WG 3 se zabývala možnostmi zmírnění a zpomalení klimatických změn, včetně možných politických scénářů.

5.1. Ve světě

Jak již bylo řečeno, klimatický systém Země je velice komplikovaný. Je tedy velmi složité popsat ho různými klimatickými modely a předpovědět budoucí vývoj podnebí na naší planetě. V současné době existuje ve světě asi patnáct velkých modelů globální změny klimatu, o které se opírají vědecké výzkumy Mezivládního panelu změny klimatu IPCC. Všechny tyto modely, ač se v některých výsledcích liší, se shodují vzákladních poznatcích: celkové oteplení planety bude významnější a větší než kdykoliv v minulosti, kontinenty se budou ohřívat rychleji než oceány, nárůst průměrné teploty bude zřetelnější ve vyšších zeměpisných šířkách než vnižších, stoupnou hladiny moří, sníží se délka trvání a výška sněhové pokrývky, rovněž bude klesat mohutnost zalednění světových moří a oceánů, změní se rozložení srážek ve světě.²⁶

Změna klimatu bude významně ovlivňovat počasí na celém světě a to různou měrou.

5.1.1. Emisní scénáře

Pro posouzení vlivu lidské činnosti na změny klimatu, je třeba také zohlednit míru nárůstu koncentrací skleníkových plynů v dalších letech. Proto Mezivládní panel pro změnu klimatu vypracoval tzv. emisní scénáře možného vývoje do konce 21.

století. Tyto emisní scénáře popisují různé stupně socioekonomického vývoje světa:

26 ACOT, P.: Historie a změny klimatu. 1.vydání. Praha, Nakladatelství Karolinum 2005, ISBN 80-246-0869-3

různou míru ekonomického růstu, způsoby a možnosti využívání fosilních paliv a alternativních energetických zdrojů, regionální rozdíly v hospodářském rozvoji, růst populace, vývoj nových technologií, způsob ochrany životního prostředí, atd. Podle těchto kritérií byly vytvořeny čtyři hlavní skupiny emisních scénářů, označené jako A1, A2, B1 a B2.

Scénář A1 předpokládá velmi rychlý růst ekonomiky, velký rozvoj nových technologií a růst počtu obyvatel na Zemi do roku 2050. Podle převažujících zdrojů energie dále rozlišujeme tři podskupiny: A1F1, kde převažuje používání fosilních paliv, A1T bez fosilních paliv a A1B, jež předpovídá rovnováhu ve využívání všech druhů paliv.

Vemisním scénáři A2 roste ekonomika pomaleji než v předchozím případě.

Populace stoupá až do roku 2100 a veškerá opatření jsou přijímána na regionální úrovni. Svět je velmi heterogenní.

Scénář B1 uvádí středně rychlý hospodářský růst, velký rozvoj nových technologií, informatiky a služeb a širokou celosvětovou spolupráci. Počet obyvatel bude růst do roku 2050 a následně pak začne klesat.

Poslední emisní scénář s označením B2 popisuje pomalejší ekonomický pokrok než vA1 a B1, nárůst počtu obyvatel nižší než vA2. Dále předpovídá trvale udržitelný rozvoj a řešení problémů na úrovni regionů.²⁷

Znalost množství skleníkových plynů v atmosféře je tedy jedním z předpokladů pro předpovídání budoucího vývoje klimatu. Koncentrace oxidu uhličitého se podle různých emisních scénářů mohou na konci tohoto století pohybovat vrozmezí 540 až 970 ppm. Ve srovnání spředindustriálním obdobím v roce 1750, kdy bylo v ovzduší 280 ppm oxidu uhličitého, jde o nárůst o 90 až 250 procent. V současné době je v atmosféře asi 367 ppm oxidu uhličitého.

5.1.2. Oteplení

Podle třetí hodnotící zprávy průměrná teplota na Zemi vzroste do roku 2100 o 1,4 až 5,8 °C. To jsou hodnoty vyšší než IPCC předpokládal ve své předchozí zprávě vroce 1995. Tehdy předpovídal oteplení planety pouze o 1,0 až 3,5 °C. Rozpětí

27 http://www.geogr.muni.cz/archiv/vyuka/MeteoKlima/

několika stupňů je dáno určitou nepřesností klimatických modelů a různými emisními scénáři. Teplota poroste rychleji nad pevninou než nad oceány. To je důvod proč bude oteplováním více zasažena severní polokoule. Na jižní polokouli zaujímají oceány větší plochu.

Je třeba zdůraznit, že hodnoty 1,4 až 5,8 °C jsou globální průměrné teploty.

Vjednotlivých oblastech světa se ale bude oteplovat různou měrou. V některých oblastech se oteplí méně, v některých více a někde se může dokonce i ochladit.

I přesto takovýto nárůst globální průměrné teploty v tak krátké době, nemá za posledních deset tisíc let obdoby. Bude mít za následek mnoho problémů ekologického, sociálního a ekonomického charakteru.

5.1.3. Ubývání ledovců a sněhové pokrývky

Sněhová pokrývka a zaledněné mořské oblasti severní polokoule se podle předpovědi budou dále zmenšovat a ledovce a ledové pokrývky vrcholků hor budou dále ustupovat.

5.1.4. Vzestup mořské hladiny

IPCC předpokládá zvýšení mořské hladiny do roku 2100 v rozsahu od 9 do 88 centimetrů, které způsobí zatopení některých nízko položených oblastí, např.

rozsáhlých pobřežních městských aglomerací (New York, Londýn, Hamburk), i mnoha ostrovních a nížinných států (Nizozemí, Barma, Bangladéš, Marshallovy ostrovy, a další). Ohrožena tak bude téměř polovina světové populace.

Zevropských zemí je nejvíce ohroženo Nizozemí. Větší polovina holandského území se rozkládá na pobřežních nížinách ležících pod úrovní mořské hladiny.

Vasijském Bangladéši žije níže než jeden metr nad mořem šest miliónů lidí.

Zvednutí mořské hladiny by zde způsobilo humanitární katastrofu spojenou smigrací lidí.

5.1.5. Změna oceánského proudění

Oceánské proudění je způsobováno různou teplotou vody. Významný vliv na oceánskou cirkulaci přitom mají polární oblasti. Když mořská voda zmrzne, ztrácí svoji slanost. Voda pod ledem je tedy slanější a tím i těžší. V důsledku toho klesá ke dnu a vytváří tak hlavní oceánské proudy. Ty mají obrovský vliv na podnebí všude na světě.

Pokud ale mořský led taje, horní vrstvy oceánské vody se stávají méně slané, neklesají ke dnu a to způsobí oslabení oceánských proudů. Podle nejhorších scénářů se během několika století mohou tyto proudy zpomalit, změnit směr, nebo se dokonce zastavit. To by mělo zásadní vliv na podnebí v různých regionech světa.

Například Evropa vděčí za své mírné klima Golfskému proudu. Jeho narušení by podstatně ochladilo evropské podnebí.²⁸

5.1.6. Srážky a extrémy počasí

Očekávají se i změny srážkových režimů. Úhrny atmosférických srážek se budou zvyšovat v letním i zimním období zejména ve vyšších zeměpisných šířkách.

Vzimním období bude větší množství srážek ve středních zeměpisných šířkách severní polokoule, v rovníkových oblastech Afriky a vAntarktidě, vletním období v jižní a jihovýchodní Asii. Naopak v Austrálii, střední a jižní Americe budou srážkové úhrny hlavně v zimě spíše klesat.

Častější bude výskyt extrémních jevů počasí, jako jsou záplavy, sucha, bouře, vichřice a pravděpodobně se zvýší i jejich intenzita²⁹. Stále častěji se opakující živelné katastrofy se stále větší intenzitou se vyskytují od poloviny dvacátého století.

Většina odborníků se přiklání k názoru, že oteplování naší planety, je pravděpodobně příčinou současných extrémů počasí. Zvýšená vlhkost v atmosféře v důsledku většího odpařování vody zoceánů vede k vydatnějším a častějším srážkám nebo kintenzivnějšímu El Niño. Všichni jistě máme v paměti rok 2002, kdy katastrofální povodně, označovány jako „stoletá voda“, zasáhly i Českou republiku. Postiženo bylo 753 měst a obcí včetně Prahy. Vyžádaly si evakuaci 220-ti tisíc lidí a způsobily škody za sedmdesát miliard korun. Ve stejné době bylo záplavami zasaženo i Rakousko, Německo, Francie a Rusko. V Rakousku utrpělo materiální škody nebo muselo být

28 http://www.unep.org/themes/climatechange/PDF/ipcc_wgii_guide-E.pdf

29 ACOT, P.: Historie a změny klimatu. 1.vydání. Praha, Nakladatelství Karolinum 2005, ISBN 80-246-0869-3

evakuováno šedesát tisíc lidí, vNěmecku okolo třiceti tisíc osob. I vtěchto dvou zemích se o záplavách hovořilo jako o nejhorších za posledních sto let. VRusku si záplavy vyžádaly 58 lidských životů.

Záplavy se nevyhnuly ani asijským zemím. Postižen byl Nepál, kde povodně způsobilo mimořádně velké tání sněhu ve vysokohorských oblastech a současně časté a vydatné monzunové deště. Povodně zasáhly i Čínu. Zde zahynulo 223 osob a 320 tisíc lidí přišlo o střechu nad hlavou.

Opačným extrémem jsou období sucha. Pevniny ve středních zeměpisných šířkách budou vlétě celkově sušší. Nárůst teploty vzduchu totiž způsobí zvýšené vypařování vody a to zde nebude kompenzováno odpovídajícím růstem srážkových úhrnů. To bude mít zásadní vliv na zdroje pitné vody a na zemědělství.

Vneposlední řadě se budou častěji vyskytovat bouře, vichřice, tornáda a tajfuny.

5.1.7. Zdroje pitné vody

Globální oteplování přinese změny v přístupu ke sladké pitné vodě.

Pravděpodobně se změní zásoby vody na mnoha místech světa. Již nyní mnoho regionů trpí nedostatkem vody. Navíc do budoucna se předpokládá další růst počtu obyvatel na Zemi, takže se zvýší i poptávka po zdrojích pitné vody.

5.1.8.Zemědělství a rybolov

Měnícímu se podnebí podnebí se budou muset přizpůsobovat i zemědělci.

Budou muset pěstovat jiné plodiny, bojovat s nepříjemnými suchy a napravovat škody po ničivých záplavách. To povede ke snížení výnosů, k hospodářským a ekonomickým problémům a ke zdražení potravin rostlinného původu. Dá se předpokládat nedostatek potravin daný snižujícími se výnosy v zemědělství a současným nárůstem světové populace. Zvyšování počtu obyvatel se nejvíce týká chudých rozvojových zemí. Podle demografických projekcí OSN se počet obyvatel čtyřiceti osmi nejchudších států rozroste v příštích padesáti letech zdnešních 658 miliónů na 1,8 miliardy lidí.

5.1.9. Negativní dopad na ekosystémy

Změny podnebí budou mít negativní vliv na mnoho druhů rostlin a živočichů.

Některé se těmto změnám budou schopny přizpůsobit, jiné nikoliv. Rychlost očekávaného oteplování během tak krátké doby totiž nemá za posledních deset tisíc let obdoby. Velké množství rostlin a živočichů se proto nebude moci tak rychle adaptovat na změněné životní podmínky.

Vbudoucnosti se pravděpodobně teplomilné rostliny budou stěhovat dále na sever. Rostlinné druhy, které se na severu vyskytují dnes, budou přicházet o svůj životní prostor. Ekosystémy, které nestihnou na změny reagovat, budou náchylnější k nemocím ak napadení škůdci. Vážně by tak mohly být ohroženy například lesy mírného pásu.

Oteplování klimatu může ohrozit živočichy žijící vpolárních oblastech. Jako příklad lze uvést lední medvědy. Ti většinu roku žijí na zamrzlém moři, kde loví tuleně. V letním období, kdy led roztává se přestěhují na pevninu, kde se živí převážně z nastřádaných tukových zásob. Pokud se letní období bude prodlužovat, budou medvědi nuceni trávit na pevnině s nedostatkem potravy čím dál tím delší dobu. Tající ledové kry rovněž ohrožují jejich doupata s mláďaty.

5.2. V rozvojových zemích

Změny klimatu představují největší nebezpečí zejména pro rozvojové země, znichž nejohroženější je Asociace malých ostrovních států, jež sdružuje přibližně padesát členských zemí OSN³⁰. Hospodářství rozvojových zemí je založeno hlavně na zemědělství a těžbě surovin. Úroda či neúroda rostlinné výroby závisí především na dešťových srážkách. Nejvážnější potíže nastanou se zásobováním vodou.

Očekává se, že v suchých oblastech ve východní Africe, na Blízkém Východě a v Austrálii se sucha a nedostatek vody ještě prohloubí, zejména vletním období. Jiné části světa zase budou trpět častými záplavami, např. jihoamerické státy a země v jihovýchodní Africe.

Změny teploty vody v oceánech a změny oceánského proudění mají vliv na shromaždiště ryb. Mohou se tedy změnit i rybolovné oblasti.

30 http:// www.rozvojovka.cz/odbortext.php?co=gp&id=18

Zvýšení mořské hladiny bude mít za následek zatopení nízko položených pobřežních oblastí (např. Bangladéš, Egypt). Ty jsou většinou velmi úrodné a hustě zalidněné. Ve vzdálenosti do sta kilometrů od pobřeží žije čtyřicet procent světové populace, přestože tato plocha představuje pouze 22 procent souše. Zvýšení mořské hladiny, byť jen o několik centimetrů, může těmto zemím přinést velké problémy, např. ztrátu kvalitní zemědělské půdy, která vje v některých zemích nenahraditelným zdrojem obživy. Nastal by také problém kam několik miliónů lidí přestěhovat.

Ohrožené budou rovněž malé, nízko položené ostrovy, jako jsou Maledivy v Indickém oceánu nebo Marshallovy ostrovy v Tichém oceánu, skládající se zmnoha malých ostrovů, které nepřekračují výšku tří metrů nad hladinou moře.

Další dopady budou mít klimatické změny i na lidské zdraví. Vteplejším podnebí se bude lépe dařit hmyzu, který přenáší různé nemoci a bude znamenat také jedno znebezpečích pro rozvojové země.

5.3. V ČR

Česká republika si je dobře vědoma tohoto celosvětového problému. Dokladem toho je účast České republiky vmezinárodních aktivitách jako Rámcová úmluva OSN, či ratifikace Kjótského protokolu.

Za účelem definování environmentální politiky v oblasti změn klimatu na národní úrovni byl usnesením vlády č. 480/1999 přijat dokument „Strategie ochrany klimatického systému Země v ČR“. Tím byla tato problematika zařazena mezi nejdůležitější otázky životního prostředí.

Od jeho přijetí však uplynulo několik let, během nichž se objevila celá řada nových poznatků, došlo k významným posunům vmezinárodních jednáních a vneposlední řadě nové požadavky vyplývají zčlenství České republiky vEvropské Unii. Na změněnou situaci proto reagoval aktualizovaný dokument „Národní program na zmírnění dopadů změny klimatu v ČR“, jež byl přijat usnesením vlády č. 187 ze dne 3. března 2004. Základem pro jeho přípravu byla podrobná analýza emisí skleníkových plynů, hlavní zdroje těchto emisí a předpovědi koncentrací skleníkových plynů do budoucna. Tyto předpovědi rovněž zohledňují spotřebu