Prevence kriminality ve školách a školských zařízeních Bakalářská práce

(1)

Vysoká škola regionálního rozvoje a Bankovní institut – AMBIS Bezpečnostní management v regionech

Prevence kriminality ve školách a školských zařízeních

Bakalářská práce

Autor: Gabriela Moravová

Bezpečnostní management v regionech Vedoucí práce: PhDr. Jan Tomášek, PhD.

Odborný konzultant: PhDr. Jan Tomášek, PhD.

Pracoviště

Praha 2020

(2)

Prohlášení

Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a v seznamu uvedla veškerou použitou literaturu.

Svým podpisem stvrzuji, že odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámena se skutečností, že se práce bude archivovat v knihovně VŠ AMBIS a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací.

V Praze, dne 29. července 2020 Gabriela Moravová

vlastnoruční podpis

(3)

Poděkování

Ráda bych na tomto místě poděkovala PhDr. Janu Tomáškovi, PhD., za projevenou pomoc, konzultaci a práci, kterou mi věnoval po celou dobu vypracování této bakalářské práce.

Zároveň děkuji metodikům prevence kriminality na vybraných školách za poskytnuté

informace, vstřícnost a za jejich usilovnou práci vedoucí k řešení prevence kriminality ve škole.

(4)

Zadání bakalářské práce Téma: Prevence kriminality ve školách a školských zařízeních

Student (jméno a příjmení): Gabriela Moravová

Vedoucí práce: PhDr. Jan Tomášek, PhD.

Cíl práce:

Cílem bakalářské práce je zhodnocení zkušenosti s programy prevence kriminality ve vybraných školách.

Formou expertního šetření budou osloveni metodici ve školách.

Zmapováním aktuální podoby prevence kriminality ve školách bude v bakalářské práci kvalitativně zhodnocen užitek preventivních opatření.

Zásady pro vypracování práce:

Pro tuto bakalářskou práci bude zvolena metoda expertního šetření a komparace.

Bakalářská práce bude rozdělena na část teoretickou a praktickou. V teoretické části bakalářské práce budou shrnuty dostupné poznatky o možnostech prevence kriminality v prostředí škol a systému prevence kriminality v České republice.

Dotazovány budou metodici prevence v základních školách, středních školách s maturitním oborem a školách s učebním oborem.

Základní literatura:

MATOUŠEK, Oldřich a Andrea MATOUŠKOVÁ. Mládež a delikvence: možné příčiny, struktura, programy prevence kriminality mládeže. Vyd. 3., aktualiz. Praha: Portál, 2011. ISBN 978-80-7367- 825-8.

MARTÍNEK, Zdeněk. Agresivita a kriminalita školní mládeže. 2., aktualizované a rozšířené vydání.

Praha: Grada, 2015. Pedagogika (Grada). ISBN 978-80-247-5309-6.

MIOVSKÝ, Michal, Lenka SKÁCELOVÁ, Jana ZAPLETALOVÁ, et al. Prevence rizikového chování ve školství. Druhé, přepracované a doplněné vydání. Praha: Klinika adiktologie 1. LF UK v Praze a VFN v Praze, 2015. ISBN 978-80-7422-392-1.

TOMÁŠEK, Jan. Úvod do kriminologie: jak studovat zločin. Praha: Grada, 2010. ISBN 978-80- 247-2982-4.

(5)

BÁRTÍK, Pavel, MIOVSKÝ, Michal, ed. Primární prevence rizikového chování ve školství:

monografie. Praha: Sdružení SCAN, 2010. ISBN 978-80-87258-47-7.

MŠMT aktualizuje metodický pokyn k řešení šikany ve školách, MŠMT ČR. MŠMT ČR [online].

ŘÍČAN, Pavel a Pavlína JANOŠOVÁ. Jak na šikanu. Praha: Grada, 2010. Pro rodiče. ISBN 978- 80-247-2991-6.

JANOŠOVÁ, Pavlína, Lenka KOLLEROVÁ, Kateřina ZÁBRODSKÁ, Jiří KRESSA a Mária DĚDOVÁ. Psychologie školní šikany. Praha: Grada, 2016. Psyché (Grada). ISBN 978-80-247- 2992-3.

ČERNÁ, Alena. Kyberšikana: průvodce novým fenoménem. Praha: Grada, 2013. Psyché (Grada).

ISBN 978-80-247-4577-0.

_________________________ _________________________

Podpis studenta Podpis vedoucího práce

(6)

Anotace

Bakalářská práce je rozdělena na teoretickou a praktickou část.

V teoretické části jsou vymezeny základní pojmy kriminality, resorty a systém prevence kriminality.

V praktické části jsou na základě expertního šetření prostřednictvím kvalitativního rozhovoru s metodiky prevence kriminality ve vybraných školách uvedeny nejčastěji se projevující patologické jevy u studentů. V této části bakalářské práci je stanoven cíl, zvolena metoda a na základě expertního šetření jsou vyhodnoceny a analyzovány výsledky.

V závěru bakalářské práce je na základě kvalitativních rozhovorů s metodiky prevence kriminality ve školských zařízeních na téma této práce poukázáno na důležitost primární prevence a výchovných opatření.

Klíčová slova

Kriminalita, kyberšikana, netolismus, prevence, rasismus, šikana, xenofobie

Annotation

The bachelor thesis is divided into theoretical and practical parts.

In the theoretical part, the basic concepts of crime, resorts and the crime prevention system are defined.

In the practical part, on the basis of an expert survey, through qualitative interviews with crime prevention methodologies in selected schools, the most frequently mentioned pathological phenomena in students. In this part of the bachelor thesis is set a goal, the method is chosen and on the basis of an expert investigation, the results are evaluated and analysed.

At the end of the bachelor thesis, on the basis of qualitative interviews with the methodology of crime prevention in school facilities on the subject of this work, the importance of primary prevention and educational measures is pointed out.

Key words

Crime, cyberbullying, netolism, prevention, racism, bullying, xenophobia

(7)

6

OBSAH

SEZNAM ZKRATEK ... 8

ÚVOD ... 9

1 VYMEZENÍ POJMŮ ... 10

2 Definice kriminality ... 13

2.1 Pojetí kriminality ... 13

2.1.1 Legální pojetí kriminality ... 13

2.1.2 Sociologické pojetí kriminality ... 13

2.2 Registrovaná a skrytá kriminalita ... 14

2.2.1 Zjevná kriminalita... 14

2.2.2 Latentní kriminalita ... 14

3 Trestné činy v ČR v roce 2019 ... 15

3.1 Celková kriminalita za rok 2019 dle krajů v ČR ... 15

4 Prevence kriminality ... 18

4.1 Prevence kriminality dle adresátů ... 18

4.2 Dělení prevence kriminality ... 18

4.2.1 Sociální prevence ... 18

4.2.2 Situační prevence ... 18

4.2.3 Prevence viktimnosti ... 19

5 Systém prevence kriminality v ČR ... 20

5.1 Prevence kriminality dle úrovně... 20

5.1.1 Strategie prevence kriminality ... 26

6 Kriminalita ve školách a školských zařízeních... 27

6.1 Kriminalita dětí a mládeže ... 27

7 Prevence kriminality ve školách a školských zařízeních... 32

7.1 Národní strategie primární prevence rizikového chování dětí a mládeže 2019-2027 ... 34

7.2 Orgány a výchovná opatření k prevenci kriminality ... 35

7.2.1 OSPOD ... 35

7.2.2 IVýP ... 35

PRAKTICKÁ ČÁST ... 37

7.3 Kvalitativní rozhovory se školními metodiky prevence ... 37

(8)

7

7.3.1 Střední škola v Praze 4 ... 37

7.3.2 Základní škola v Praze 10 ... 39

7.3.3 Základní škola v Praze 5 ... 41

7.3.4 Základní škola v Moravskoslezském kraji ... 42

7.3.5 SŠ v Českých Budějovicích ... 43

7.3.6 Gymnázium v okresu Rakovník ... 44

8 SROVNÁVACÍ ANALÝZA ... 46

ZÁVĚR ... 49

SEZNAM POUŽITÝCH ZDROJŮ ... 51

SEZNAM OBRÁZKŮ A TABULEK ... 54

(9)

8

SEZNAM ZKRATEK

ČR Česká republika

IVýP Individuální výchovný program

IZS Integrovaný záchranný systém

MPSV Ministerstvo práce a sociálních věcí

MŠMT Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy

MV Ministerstvo vnitra

MVČR Ministerstvo vnitra České republiky OSPOD Orgán sociální a právní ochrany dětí

PČR Policie České republiky

PPŠ Preventivní program školy

SŠ Střední škola

VŠ Vysoká škola

ZŠ Základní škola

(10)

9

ÚVOD

Téma této bakalářské práce „Prevence kriminality ve školách a školských zařízení“ bylo autorkou práce vybráno z důvodu osobního setkání s projevy patologického chování u svých dětí. Projevy dětí se týkaly především verbální šikany a kyberšikany. Patologickému chování dětí předcházel negativní přístup a chování jejich spolužáků na základní škole.

Odborníci pro prevenci kriminality se shodují, že patologické chování mládeže je pro celou společnost problémem. Z tohoto důvodu je důležité včasné odhalení asociálního chování v rodině či ve školských zařízeních. Primární prevence je nedílným výchovným opatřením pro předcházení možného negativního vlivu na celou společnost.

V teoretické části této práce jsou vymezeny pojmy související s kriminalitou včetně jejich preventivních opatřeních. Zároveň je v teoretické části této práce, v podkapitole Legální pojetí kriminality, na základě zveřejněných informací na internetovém portálu MVČR, tabulkově znázorněna statistika registrovaných, objasněných a dodatečně objasněných spáchaných trestných činů v ČR za rok 2019.

Projevy patologického chování lze výrazně snížit již v raném věku dětí, a proto se autorka této práce v praktické části zaměřila na nejvíce projevující se patologické jevy na základních a středních školách. Trestná činnost páchána mladistvými je různorodá a předcházejí jí různé momentální spouštěče. Je momentálním osobním projevem, který i když není dokonalý, má hluboký dopad nejen na oběti. Je tedy nezbytné se kriminalitou mládeže neustále zabývat a její projevy se snažit co nejvíce minimalizovat.

Pro bakalářskou práci byla zvolena metoda expertního šetření formou kvalitativního rozhovoru s metodiky prevence kriminality ve školských zařízeních. Kvalitativní rozhovor byly proveden podle jednotlivých témat této bakalářské práce.

Cílem této bakalářské práce je analyzovat nejčastěji se projevující patologické chování ve školských zařízeních a srovnávací metodou analyzovat zavedená výchovná a preventivní opatření ve vybraných školách.

V závěrečné části této bakalářské práce jsou, dle výsledků expertního šetření, uvedeny nejčastěji se projevující patologické jevy a srovnávací metodou je analyzována zavedená výchovná a preventivní opatření ve vybraných školských zařízeních.

(11)

10

1 VYMEZENÍ POJMŮ

Kriminalita - kriminalita (z latinského slova „criminalis“ zločinný) je ve Velkém sociologickém slovníku definována jako výskyt trestního/kriminálního chování. Kriminalitou lze rozumět páchání trestné činnosti bez ohledu na věk pachatelů.

Trestný čin – protiprávní jednání vymezené v trestním zákoně. „Trestní odpovědnost pachatele a trestněprávní důsledky s ní spojené lze uplatňovat jen v případech společensky škodlivých, ve kterých nepostačuje uplatnění odpovědnosti podle jiného právního předpisu“.

Trestný čin je též příprava k trestnému činu (§ 20 odst. 1), pokus trestného činu (§ 21 odst. 1), organizátorství, návod a pomoc k trestnému činu (§ 24 odst. 1) pokud z jednotlivých ustanovení trestního zákona nevyplývá něco jiného (§111)“. (Masařík, 2018, s. 8) V trestním právu je trestní odpovědností spáchání trestného činu a u mladistvých provinění.

Provinění – mladistvým spáchaný trestný čin, který se posuzuje dle trestního zákoníku, pokud není dle zák. č. 218/2003 o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a soudnictví ve věcech mládeže, stanoveno jinak.

Delikvence - dle NICM (2015, s. 1) je delikvence širším pojmem než kriminalita, a to z důvodu porušení nejen právní, ale také společenské normy. Delikvence se vztahuje také na děti a mládež. Stávají se delikventy. U osoby, která porušuje právní a společenské normy, dle stupně závažnosti činu, hodnotíme chováno jako disociální, asociální a antisociální. Delikventní chování je sociální, kulturní a morální odchylka. (Linhart, Petrusek, Vodáková, Maříková, 1996)

Disociální chování – nepřiměřené a nespolečenské chování, které bývá přechodné (zlozvyky, návyky, pasivní přístup k okolí, agresivní chování, odmítá komunikovat apod.)

Asociální chování – porušení společenských norem, ale svou intenzitou nepřekračuje právní předpisy. Bývá setrvalé. (krádež, záškoláctví, sebepoškozování, závislost na alkoholu, a tabákových výrobcích, gamblerství apod.)

Antisociální chování – protispolečenské a protiprávní chování, které poškozuje jedince i společnosti, vysoká pravděpodobnost recidiv (krádeže, vandalství, zabití, vraždy, rasismus, sexuální delikty, rasismus apod.)

(12)

11 Šikana – je velmi nebezpečnou formou delikventního chování. Jedná se o fyzické či psychické omezování či týrání jedince. Setkat se s ní můžeme u všech věkových a sociálních skupin, ve školách a školských zařízeních, v zaměstnání, v rodině (např. při domácí násilí páchaného na ženách i mužích).

Sociálně patologické jevy – „společensky nežádoucí jevy (např. nezaměstnanost, chudoba, vysoká rozvodovost, extrémně zvýšená nemocnost) a především společensky nebezpečné jevy (např.poruchy chování, násilí, vandalismus,terorismus, šikana,kriminalita, rasismus, drogové závislosti,alkoholismus, prostituce, pornografie, gamblerství).“ (Slovník cizích slov, online)

Agrese - úmyslné ubližování, vědomé a záměrné omezení jiného jedince. Jedná se o typ chování, který nebývá plánovaný. Její projevy jsou myšlenkovité, verbální nebo fyzické. Násilník má potřebu se před ostatními zviditelnit, jeho snahou je mít převahu nad ostatními a poté mít schopnost je ovládat. Neuvědomuje si své zavinění, chybí mu morální a emoční uvědomění. Agresor si svým nadřazeným počínáním získává jedince či skupinu lidí, kteří se zaměřují na fyzicky nebo mentální slabšího jedince. (Jandourek, 2007, s. 17)

Agresivita - pochází z latinského slova „aggressivus“ útočný. Jedná se o sklon k útočnému jednání, které může mít různé podoby. Agresivita je chápána jako určitý znak osobnosti, který mobilizuje síly k dosažení určitého cíle a zároveň je to způsob reakce ze strachu, pocitu méněcennosti, heredity (dědičnosti) apod. Každý jedinec má určitou agresivitu vrozenou, je to přirozený jev, který mu dává šanci přežít. Nekontrolovatelná agresivita může jedince vyloučit ze společnosti a následně způsobit projevy patologického chování. Podoby agresivního chování se projevují přehnanou přecitlivostí, vztahovačností, urážlivostí, nekomunikativností a nepřijetí jiného než vlastního názoru. Agresivní chování může mít také dědičné kořeny, které pocházejí z rodinného prostředí. (Jandourek, 2007, s. 17)

Recidiva - (zpětnost) je v trestním právu se chápána jako spáchání dalšího trestného činu poté, co byl pachatel za předchozí trestné činy pravomocně odsouzen. Znamená to, že dřívější odsouzení pachatele, nevedlo k jeho nápravě a nadále se trestné činnosti dopouští.

Dle druhu spáchání trestného činu dělíme recidivu za a) na recidivu stejnorodou - pachatel spáchal stejný trestný čin, za který byl již odsouzen, za b) na recidivu nestejnorodou – pokud byl pachatel v minulosti odsouzen za jiný druh trestného činu, než kterého se nově dopustil.

(Masařík 2018, s. 19)

Kyberšikana – druh šikany v elektronických médiích, v posledních letech je rozšířenějším patologických jevem než šikana. Snadný přístup k internetu a tím i k sociálním

(13)

12 sítím „ulehčuje“ projev útočníka. Útočník je nejčastěji anonymní a o to je kyberšikana hrozivější. Skutečnost, že šikanování uskutečňující se pomocí internetu odehrává prostřednictvím skupin lidí, především spolužáků, způsobuje nepřátelské až agresivní chování ve školním prostředí. Oběť se tedy stává terčem fyzických i verbálních útoků od lidí, se kterými je oběť v každodenním kontaktu. Jedním z negativních vlastností sociálních sítí je snadný přístup spojený s nepravdivými údaji o profilu uživatele.

Rasismus - rasismus se projevuje v nadřazenosti bílé rasy nad ostatními méněcennými rasami.

Xenofobie - pojem pocházejících ze dvou řeckých částí a to „xénos“ cizí a „fobos“

strach, úzkost. Již v počátku raného dětství se můžeme s projevem xenofobie setkat (batolata vystraší pohled na cizí lidi či věci). Xenofobii lze tedy považovat za přirozený jev, nicméně je xenofobie spojována především s odlišností rasy, kultury nebo náboženství.

Netolistmus - závislost na virtuálních drogách (televize, video, počítačové hry apod.)

„Mezi typické příznaky netolismu řadíme: ztrátu kontroly nad časem (zvyšuje se tolerance, brzké vstávání či naopak ponocování z důvodu potřeby být online); psychické projevy (pocit prázdnoty, když člověk není u počítače či mobilu, rostoucí nervozita a neklid, když člověk nepoužívá počítač delší dobu, přemýšlení o počítači, když ho člověk zrovna nepoužívá, zatajování informací o závislosti, počítač/mobil jako únik od osobních problémů atd.);

psychosociální projevy (narušení vztahů s rodinou, ztráta dřívějších přátel); projevy spojené s prací (méně vykonané práce, zanedbávání učení, zhoršující prospěch).“ (Projekt e-bezpečí, 2015)

(14)

13

2 Definice kriminality

Kriminalitou se rozumí souhrn činů, které jsou uvedeny v trestním zákoníku a jsou popisovány podle prostoru, času, rozsahu, struktury a pohybu. (NICM, 2015)

Tomášek (2014, s. 9) ve své studijní opoře poskytnuté studentům na VŠ Ambis uvádí, že „kriminalita je sociálně negativní jev, který ohrožuje zdraví a majetek občanů.“.

Dle Tomáška (2014, s 9) nelze kriminalitu zcela odstranit, ale je nutné její míru v určitých mezích udržovat. Pojem kriminalita je vymezen dle trestního (legálního) nebo sociologického pojetí. (Jandourek, 2012, s. 539)

2.1 Pojetí kriminality

Kriminalitu dle pojetí dělíme na legální a sociologickou. Pro legální kriminalitu je východiskem trestní zákoník. Sociologické pojetí kriminality není na trestním zákoně závislé.

2.1.1 Legální pojetí kriminality

Jedná-li se o souhrn trestných činů, které byly spáchány na určitém území za určité období, jde o tzv. legální pojetí kriminality. Východiskem pro legální kriminalitu je trestní zákoník. Jde o takový typ chování, které jsou v trestním právu posuzovány jako trestné činy.

(Tomášek, 2018)

V legálním pojetí kriminality se stává zločincem pouze ten, který byl pravomocně odsouzen. To znamená, že spousta pachatelů nebyla nikdy dopadena, ačkoliv se dopustila páchání trestného činu.

2.1.2 Sociologické pojetí kriminality

Na rozdíl od legálního pojetí kriminality není sociologické pojetí kriminality závislé na trestním právu. Jedná se o odchylné/deviantní chování. Jak uvedl ve své práci ve třicátých letech 20. století T. Sellin, je podstatné se zaměřit v obecnější rovině na porušování morálních a sociálních norem, a ne se omezovat na trestní zákony. (SEBS a ASEBS, 2011)

(15)

14

2.2 Registrovaná a skrytá kriminalita

2.2.1 Zjevná kriminalita

Zjevný (registrovaný) je PČR registrovaný trestný čin, který je předmětem trestního řízení. Znamená to, že oběť nebo jiná zúčastněná osoba nahlásila trestný čin příslušným orgánům PČR, který trestný čin zaregistruje a dále se trestným činem zabývá. Na základě evidence oběti a pachatele jsou vyhotovovány policejní statistiky.

2.2.2 Latentní kriminalita

Latentní (skrytou) kriminalitu chápeme jako neregistrovanou trestnou činnost.

K neohlášení spáchaného trestného činu dochází zejména z důvodu, kdy oběť má strach ze msty pachatele; oběť si nepřipouští, že byl na ní trestný čin spáchán;

pachatelem je blízká osoba; nemá důvěru k PČR anebo pociťuje stud před ostatními lidmi.

Latentní kriminalita zkresluje kriminální statistiky právě z důvodu jejich neevidování.

Existují viktimologické a self-reportové studie. Během viktimologických studií jsou dotazování rezidenti, zda se nestali obětí trestného činu. V anonymní self-reportové studii jsou uskutečňovány dotazy k respondentům, zda oni sami nespáchali trestnou činnost.

Umělá latence - PČR o trestném činu ví, ale z nějakého důvodu nedojde k jeho zaregistrování.

(16)

15

3 Trestné činy v ČR v roce 2019

MV ve spolupráci s PČR na svých webových stránkách pravidelně zveřejňuje aktuální přehled kriminality v ČR dle spáchaných trestných činů a za určitá období. Statistika spáchaných kriminálních činů obsahuje počet zjištěných a objasněných trestných činů. Autorka této bakalářské práce přepracovala vlastním znázorněním přehled celkově páchané trestné činnosti v jednotlivých krajích ČR v roce 2019, bez ohledu na druh trestného činu. U každého kraje, je následně určeno měsíční období, ve kterém došlo, dle zveřejněné statistiky kriminality, k nejvyššímu zjištění spáchání trestného činu.

Autorka vycházela ze zveřejněných statistik na portálu MVČR, které publikuje Otevřená společnost, o.p.s. na webu www.mapakriminality.cz. Cílem publikace je usnadnění orientace veřejnosti v datech PČR o trestné činnosti.

3.1 Celková kriminalita za rok 2019 dle krajů v ČR

„Registrovaný/zjištěný skutek", jedná se trestný čin, u kterého bylo zahájeno trestní řízení v předmětném období a je dosud neukončen nebo ukončen určitými způsoby.

„Objasněnost" je podíl počtu objasněných skutků a počtu registrovaných skutků.

"Dodatečně objasněné" skutky jsou skutky, kde datum zahájení trestního řízení je před 1. 1. předmětného roku a datum objasnění je v období od 1. 1. předmětného roku. (MVČR, Statistické přehledy kriminality, 2020)

Tabulka č. 1 Celková kriminalita od 1. ledna - 31. prosince 2019 v krajích ČR

HLAVNÍ MĚSTO PRAHA Počet obyvatel územní

jednotky Počet zjištěných

trestných činů Počet objasněných trestných činů

Počet dodatečně objasněných trestných činů

1 324 277 49 772 11 158 2 634

(17)

16 STŘEDOČESKÝ KRAJ

Počet obyvatel územní jednotky

Počet zjištěných trestných činů

Počet objasněných trestných činů

1 268 916 20 402 9 370 1 509

JIHOČESKÝ KRAJ Počet obyvatel územní

jednotky

634 443 9 207 6 109 705

PLZEŇSKÝ KRAJ Počet obyvatel územní

jednotky

571 357 10 318 4 927 829

ÚSTECKÝ KRAJ Počet obyvatel územní

jednotky

828 335 17 049 10 911 995

KRÁLOVÉHRADECKÝ KRAJ Počet obyvatel územní

jednotky

554 155 7 115 4 391 488

JIHOMORAVSKÝ KRAJ Počet obyvatel územní

jednotky

1 162 318 19 722 8 378 1 449

MORAVSKOSLEZSKÝ KRAJ Počet obyvatel územní

jednotky

1 233 622 23 846 12 372 1 510

(18)

17 OLOMOUCKÝ KRAJ

Počet obyvatel územní jednotky

638 461 9 823 5 733 677

ZLÍNSKÝ KRAJ Počet obyvatel územní

jednotky

589 790 6 171 4 133 360

KRAJ VYSOČINA Počet obyvatel územní

jednotky

511 946 5 534 3 466 409

PARDUBICKÝ KRAJ Počet obyvatel územní

jednotky

516 123 5 609 3 607 368

LIBERECKÝ KRAJ Počet obyvatel územní

jednotky

437 894 8 555 4 894 679

KARLOVARSKÝ KRAJ Počet obyvatel územní

jednotky

303 609 5 716 3 555 180

Uvedené počty zjištěných trestných činů jsou dle počtu obyvatel v jednotlivých krajích podobný. Nepatrný rozdíl můžeme najít v objasněných a dodatečně objasněných trestných činech. Dle takticko-statistické klasifikace je ve všech krajích ČR nejvyšší počet registrovaných trestných činů obecné kriminality, následuje majetková trestná činnost a prostá krádež.

(19)

18

4 Prevence kriminality

Pojem „prevence“ pochází z latinského slova „praeventus“ zákrok předem. (Jandourek, 2012).

Přeložit pojem prevence můžeme dle Tomáška (2014, s. 9) ve smyslu předchozího zajištění, včasné obrany nebo ochrany. Jde především o snahu eliminovat trestnou činnost před jejím samotným započetím nebo jejím pokračováním.

4.1 Prevence kriminality dle adresátů

„Tato klasifikace, kterou obohatili kriminologickou literaturu P. Brantingham a F. Faust (1976), je inspirována medicínou a jejími přístupy k různým skupinám klientů. Klíčem pro rozdělení je adresát preventivní aktivity, tedy osoba, která je dané programy či opatření určena.“ (Prevence se musí vyplatit, 2019)

4.2 Dělení prevence kriminality

4.2.1 Sociální prevence

Sociální prevence představuje aktivity ovlivňující proces socializace a sociální integrace a aktivity zaměřené na změnu nepříznivých společenských a ekonomických podmínek, které jsou považovány za klíčové příčiny páchání trestné činnosti. Sociální prevence je součástí sociální politiky. Efektivita sociální prevence je obtížně statisticky či ekonomicky měřitelná, lze na ni jen usuzovat, a to z hlediska odhadů sociálních perspektiv jedinců – objektů preventivního působení.

4.2.2 Situační prevence

Situační prevence je postavena na zkušenosti, že určité druhy kriminality se objevují v určité době, na určitých místech a za určitých okolností. Prostřednictvím opatření režimové, fyzické a technické ochrany se snaží kriminogenní podmínky minimalizovat. Nejefektivněji působí při omezování majetkové trestné činnosti. Úspěšnost situační prevence je vysoká, je však podmíněna adekvátní volbou opatření a finančními a personálními prostředky

(20)

19 do ní vložených. Těžiště odpovědnosti za opatření situační prevence nesou především občané a obce a v rámci vymezených kompetencí i Ministerstvo vnitra, respektive Policie ČR.

4.2.3 Prevence viktimnosti

Prevence viktimnosti a pomoc obětem trestných činů je založena na konceptech bezpečného chování, diferencovaného s ohledem na různé kriminální situace a psychickou připravenost ohrožených osob. V praxi se jedná o skupinové i individuální zdravotní, psychologické a právní poradenství, trénink v obranných strategiích a propagaci technických možností ochrany před trestnou činností. Užívá metody sociální i situační prevence, a to podle míry ohrožení na primární, sekundární i terciární úrovni. (Prevence se musí vyplatit, 2019)

(21)

20

5 Systém prevence kriminality v ČR

5.1 Prevence kriminality dle úrovně

„V ČR republice je prevence kriminality organizována na třech úrovních:

1. Na meziresortní úrovni – meziresortní spolupráce spočívá ve vytváření preventivní politiky vlády ve vztahu k tradiční (obecné) kriminalitě a koordinace preventivních činností jednotlivých resortů zastoupených v Republikovém výboru pro prevenci kriminality. Situační prevencí kriminality se věnuje Poradní sbor pro situační prevenci kriminality.

2. Na resortní úrovni – programy prevence kriminality vycházejí z věcné působnosti jednotlivých ministerstev, obohacují jejich běžné činnosti o nové prvky a přístupy a ovlivňují tvorbu příslušné legislativy.

3. Na místní úrovni – jsou do ní zapojeny orgány veřejné správy, police, nevládní organizace a další instituce působící v obcích. Podstatou systému prevence kriminality na místní úrovni je optimální rozložení působnosti v oblastech sociální a situační prevence s ohledem na místní situaci, potřeby i možnosti.“ (Prevence se musí vyplatit, 2019)

(22)

21 Obrázek 1 Systém prevence kriminality v ČR

Zdroj: MVCR, on-line

„Republikový výbor pro prevenci kriminality Koordinační úlohu na celorepublikové úrovni plní v systému prevence kriminality Republikový výbor pro prevenci kriminality.

Republikový výbor je meziresortní iniciační, koordinační a metodický orgán zřízený při Ministerstvu vnitra usnesením vlády ze dne 3. 11. 1993 č. 617. Řídí se statutem a jednacím řádem schváleným vládou ČR.

Úloha Republikového výboru je iniciační a informační. Plní koordinační roli vůči aktivitám na všech úrovních veřejné správy, mj. rovněž schvaluje dotace na preventivní projekty realizované na republikové, krajské a místní úrovni.

Předsedou je ministr vnitra a výkonným místopředsedou jeho první náměstek. Úkoly související s činností sekretariátu Republikového výboru plní odbor bezpečnostní politiky a prevence kriminality MV.

Členy výboru jsou Ministerstvo vnitra, Ministerstvo práce a sociálních věcí, Ministerstvo školství mládeže a tělovýchovy, Ministerstvo spravedlnosti, Ministerstvo zdravotnictví, Ministerstvo obrany, Ministerstvo financí, Rada vlády ČR pro záležitosti romské menšiny,

(23)

22 Rada vlády pro koordinaci protidrogové politiky, Policejní prezidium ČR, Probační a mediační služba ČR, Nejvyšší státní zastupitelství, Generální ředitelství Vězeňské služby ČR, Institut pro kriminologii a sociální prevenci, Soudcovská unie ČR.

Specifické cíle: posilovat spolupráci subjektů v oblasti prevence kriminality na bázi Republikového výboru. Za tím cílem rozšířit zastoupení v Republikovém výboru na úrovni členství o zástupce krajských a obecních samospráv (příp. též včetně městských a obecních policií) a Agentury pro sociální začleňování.

Jednotlivá ministerstva a jim podřízené státní organizace (zejména členové Republikového výboru) v návaznosti na vládní strategii prevence kriminality vytvářejí vlastní resortní strategie prevence kriminality a kriminogenních jevů a zajišťují jejich realizaci.

Na primární, sekundární a terciární úrovni se resorty zaměřují především na zkvalitňování oblasti rodinné politiky, vzdělávání, problematiky týkající se dětí a mládeže, rozvoje služeb sociální prevence, nástrojů aktivní politiky zaměstnanosti, prevence závislostí, problematiku národnostních a etnických menšin, osob sociálně vyloučených, osob již odsouzených nebo jimž odsouzení hrozí.

Ministerstva, poradní orgány vlády a další členové Republikového výboru rovněž vytvářejí a realizují resortní a tematicky specifické projekty prevence kriminality, které vycházejí z jejich věcné působnosti. Zajišťují vzdělávání příslušných pracovníků ve své působnosti v oblasti prevence kriminality.

Výše uvedené aktivity jednotlivých resortů je nezbytné zajišťovat i v nadcházejícím období. Pro kvalitnější realizaci těchto činností v oblasti prevence kriminality je vhodné posilovat kompetence a kapacity těchto orgánů a jejich zaměstnanců (např. v oblasti odborného vzdělávání, sdílení příkladů dobré praxe, legislativy, mezinárodní spolupráce či vědy a výzkumu), o čemž bude blíže pojednáno v dalším textu věnujícím se těmto problematikám.

Specifické cíle: Ministerstva a jim podřízené státní organizace (zejména členové Republikového výboru): promítají preventivní politiku do svých působností a prevenci kriminality vhodně implementují i do svých vlastních strategií a koncepcí. Disponují odpovídajícími dotačními programy na podporu aktivit prevence kriminality dle své působnosti, realizují vlastní preventivní projekty a aktivity dle své působnosti, posilují vlastní kapacity a kompetence (vzdělávání, analytika, metodika, konzultace, meziresortní a mezinárodní spolupráce, …) v oblasti prevence kriminality, dle své působnosti, působnosti jednotlivých ministerstev a ústředních orgánů státní správy upravuje

(24)

23 zák. č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy ČR (kompetenční zákon). Konkrétní aktivity ministerstev a jim podřízených organizací (zejména členů Republikového výboru) ve vztahu k prevenci kriminality jsou pak zmíněny také ve Vyhodnocení Strategie prevence kriminality v České republice na léta 2012 až 2015 a dále pak v úkolech, které budou navazovat na tuto Strategii.

Role PČR je dána zák. č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů. Jejím úkolem je chránit bezpečnost osob a majetku a veřejný pořádek, předcházet trestné činnosti, plnit úkoly podle trestního řádu a další úkoly na úseku vnitřního pořádku a bezpečnosti svěřené jí zákony. PČR se zaměřuje především na primární prevenci, prevenci sociální, situační, sekundární prevenci, prevenci viktimnosti a systém pomoci obětem trestné činnosti.

V současné době prevenci kriminality v PČR blíže upravuje zejména Koncepce prevence kriminality Policie ČR na léta 2014 až 2016 (přijatá po dlouhé době poté, kdy policie takovým koncepčním materiálem v oblasti prevence kriminality vůbec nedisponovala).

Prevence kriminality je v rámci policie svěřena do působnosti specializovaných pracovišť, jejichž názvy nebyly dlouho na krajské ani celorepublikové úrovni jednotné, používaly se názvy preventivně informační skupiny, preventivně informační oddělení, oddělení tisku a prevence. Jednou z priorit policie v oblasti prevence pak je a nadále bude problematika prevence kriminality v oblasti bezpečnosti silničního provozu (řízení pod vlivem alkoholu a jiných návykových látek, těžké ublížení na zdraví, těžké ublížení na zdraví s následkem smrti).

Prevence kriminality v Policii ČR se opírá o koordinovanou spolupráci, ve které se promítá: praktický přístup k prevenci kriminality (proaktivní na problém orientovaný přístup základních článků Policie ČR zaměřený na eliminaci podmínek páchání trestné činnosti);

analyticko-teoretický přístup (kriminologický sběr a analýza dat, navrhování preventivních opatření); informačně-osvětový přístup (informace veřejnosti o kriminálních rizicích a možnostech ochrany před nimi, informace veřejnosti o realizovaných preventivních aktivitách a projektech) a multioborový koordinační přístup (spolupráce s dalšími subjekty prevence kriminality, sdílení dat a informací a příkladů dobré praxe, se zvláštním zaměřením na spolupráci na úrovni obce).

Na úrovni Policejního prezidia ČR, ředitelství služeb, celorepublikových útvarů a všech krajských ředitelství a územních odborů bude působit specializovaný a odborně vzdělaný koordinátor prevence kriminality. Na úrovni Policejního prezidia ČR, krajských

(25)

24 ředitelství a územních odborů bude mít tento koordinátor v popisu činností pouze problematiku prevence kriminality.

Popis pracovní činnosti koordinátora prevence kriminality na všech úrovních bude jasně určen, a to po projednání Metodickou radou Policie ČR pro prevenci kriminality.

Policie ČR přijme Koncepci analytických pracovišť Policie ČR, ve které jasně vymezí i roli a účel analýz kriminality, jejich využití pro práci preventistů i dalších článků policie, prediktivní analýzy, mapy kriminality.

Preventivní projekty Policie ČR se mnohem více zaměří do oblasti situační prevence, nicméně opomíjena nebude ani dnes častěji realizovaná primární a sekundární prevence sociální.

Bude vybudován jednotný systém vzdělávání na problematiku prevence kriminality uvnitř policejní organizace až na jednotlivé úrovně policejních činností.

Bude zajištěno stabilní a včasné financování preventivních aktivit a projektů nejen ze zdrojů Programu prevence kriminality a resortního programu Ministerstva vnitra, ale zejména u regionálních preventivních aktivit a projektů primárně ze zdrojů PČR (krajských ředitelství).

Kraje realizují preventivní politiku v samostatné působnosti, kdy dle § 1 odst. 4 zák.

č. 129/2000 Sb., o krajích (krajské zřízení), ve znění pozdějších předpisů, „kraj pečuje o všestranný rozvoj svého území a o potřeby svých občanů“. Kraje v rámci prevence kriminality, zejména prostřednictvím vytvořených pozic manažerů prevence kriminality, především koordinují aktivity v oblasti prevence kriminality na svém území, zprostředkovávají informace mezi ministerstvy a obcemi, účastní se dotačního řízení MV pro oblast prevence kriminality či v této oblasti realizují i vlastní dotační aktivity. Zapojením do krajské úrovně prevence kriminality získávají kraje možnost ovlivnit podobu preventivní politiky na svém území, nastavovat regionální priority, určovat lokální potřebnost realizace preventivních opatření, získávat státní účelovou dotaci pro své záměry a hodnotit programy prevence kriminality měst a obcí. Větší prostor stále existuje i ze strany státu, jak kraje ještě více zapojit do systému prevence kriminality, např. v otázce členství Asociace krajů ČR v Republikovém výboru či krajských manažerů prevence kriminality v celorepublikové hodnotící komisi Programu prevence kriminality MV pro obce a kraje.

Specifické cíle: kraje na základě doporučení této Strategie vytvářejí podmínky pro rozvoj prevence kriminality na svém území, zejména: aktivně se prostřednictvím Asociace krajů ČR

(26)

25 podílejí na činnosti Republikového výboru pro prevenci kriminality; zpracovávají krajské koncepce prevence kriminality, bezpečnostní analýzy na krajské úrovni, stanoví rizikovost jednotlivých území pro plánování preventivních opatření, zajišťují činnost krajského manažera prevence kriminality a poskytují mu potřebné zázemí a specializované vzdělávání, vytváří Pracovní skupiny prevence kriminality a zajišťují a koordinují jejich činnost; prostřednictvím manažerů prevence kriminality poskytují konzultace a metodickou podporu pro preventivní aktivity obcí na svém území, zajišťují informovanost v oblasti prevence kriminality z krajské a republikové úrovně směrem k obcím; podílí se na hodnocení a výběru projektů prevence kriminality obcí v rámci Programu prevence kriminality; zpracovávají a realizují vlastní preventivní programy a projekty v rámci Programu prevence kriminality; podporují preventivní aktivity a projekty kraje a obcí na svém území rovněž z vlastních zdrojů (např. formou dotací obcím, neziskovým organizacím apod.); vyhodnocují plnění přijatých preventivních koncepcí a realizovaných preventivních projektů a opatření.

Obce tvoří základní úroveň, na které jsou opatření prevence kriminality v praxi nakonec naplňována. Na obcích leží váha praktického výkonu projektů, aktivit a opatření prevence kriminality. Shodně jako kraje, postupují i obce v oblasti prevence kriminality v samostatné působnosti. Přitom vycházejí z § 35 odst. 2 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů, podle kterého „obec v samostatné působnosti ve svém územním obvodu dále pečuje v souladu s místními předpoklady a s místními zvyklostmi o vytváření podmínek pro rozvoj sociální péče a pro uspokojování potřeb svých občanů. Jde o uspokojování potřeby bydlení, ochrany a rozvoje zdraví, dopravy a spojů, potřeby informací, výchovy a vzdělávání, celkového kulturního rozvoje a ochrany veřejného pořádku.

Specifické cíle: obce na základě doporučení této Strategie vytvářejí podmínky pro rozvoj prevence kriminality na svém území; aktivně se prostřednictvím Svazu měst a obcí ČR podílejí na činnosti Republikového výboru pro prevenci kriminality; zpracovávají obecní koncepce či plány prevence kriminality a bezpečnostní analýzy na lokální úrovni; zajišťují činnost manažera prevence kriminalita obce a poskytují mu potřebné zázemí a specializované vzdělávání, vytváří Pracovní skupiny prevence kriminality a zajišťují a koordinují jejich činnost (se zvláštním zaměřením na spolupráci, výměnu dat a informací a příkladů dobré praxe s Policií ČR na svém území); zřizují obecní policii; zpracovávají a realizují vlastní preventivní aktivity a programy či projekty v rámci Programu prevence kriminality; podporují preventivní aktivity a projekty na svém území rovněž z vlastních zdrojů; vyhodnocují plnění přijatých preventivních koncepcí a realizovaných preventivních projektů a opatření.“ (MVCR, 2016)

(27)

26

5.1.1 Strategie prevence kriminality

„Základní strategie pro omezování kriminality se nabízejí dvě, a to strategie represivní a strategie preventivní.“ (Tomášek, 2014, s. 9) Je důležité, aby se pro účinnou kontrolu kriminality tyto dvě strategie doplňovaly.

Působivá prevence zmenšuje potřebu represe, a naopak vhodně působící represe může v některých případech pozitivně ovlivnit prevenci, jak uvádí Tomášek (2014 s. 9)

Usnesením vlády ČR ze dne 25. ledna 2016 č. 66 o Strategii prevenci kriminality v ČR na léta 2016-2020 byla schválena Strategie prevence kriminality v ČR na léta 2016-2020 a Vyhodnocení Strategie prevence kriminality v ČR na léta 2012 až 2015.

Strategie si klade za cíl a prioritu rozvoj prevence kriminality, rozšířit spolupráci s dobrovolníky pro zajištění bezpečnosti a veřejného pořádku, rozšířit spolupráci s kompetentními partnery, poskytovat pomoc obětem trestného činu, zaměřit se na narůstající pachatelovu recidivu, zaměřit se na sociálně vyloučené lokality, zaměřit se na nově vznikající hrozby a trendy v oblasti bezpečnosti a aplikovat nové efektivnější přístupy k předcházení hrozeb.

„Globální cíl: ČR se řadí mezi moderní demokratické země, které v zajišťování bezpečnosti a veřejného pořádku podporují preventivní přístupy, k čemuž vytváří vhodné systémové, organizační i finanční předpoklady. Prevence kriminality zahrnuje veškerá opatření ke snižování rizika výskytu trestných činů, jakož i jejich škodlivých důsledků pro jednotlivce a společnost, včetně strachu z kriminality. Prevence kriminality se snaží působit na různorodé příčiny kriminality. Je prokázáno, že dobře naplánované strategie prevence kriminality nejenže předcházejí trestné činnosti a viktimizaci, ale podporují bezpečnost společnosti a přispívají k udržitelnému rozvoji států. Zlepšují kvalitu života a přinášejí dlouhodobé výhody ve smyslu snižování nákladů spojených se systémem trestní justice i dalších společenských nákladů vyplývajících z trestné činnosti. ČR má již v současné době stabilní rozvinutý systém prevence kriminality, který plně odpovídá doporučením mezinárodních orgánů zabývajících se prevencí kriminality. Na systému se podílí řada partnerů ze státní správy, krajské i obecní samosprávy, neziskových organizací ad. Prevence kriminality je plánována ve zpravidla 4–5 lety cyklech prostřednictvím vládou schvalované Strategie prevence kriminality.“. (Ministerstvo vnitra ČR, 2016, s. 6)

(28)

27

6 Kriminalita ve školách a školských zařízeních

U studentů se může projevit patologické chování, které má za následek negativní dopad nejen na jedince, ale také na celou společnost. Kriminalita ve školách se projevuje u studentů nerespektováním pravidel nejen v etiketě chování vůči ostatním spolužákům, ale také vůči pedagogům.

6.1 Kriminalita dětí a mládeže

Dle Zoubkové (2002, s. 13) osoby do věku 18 let, při porušení právních předpisů a společenských norem charakteristické pro trestný čin, spadají do celkového označení kriminalita dětí a mládeže.

Osoby mladší 15 let nejsou trestně odpovědné, ale pokud se osoba ve věkovém rozhraní 12 až 15 let dopustí trestného činu, za který by mohl být dle trestního zákona uložen až výjimečný trest, může soud v občansko-právním řízení této osobě uložit ochrannou výchovu.

(NICM, 2015)

Mladistvými jsou osoby ve věku 15 až 18, a jsou dle zákona trestně odpovědní s jistým omezením. (NICM, 2015)

Příčiny páchání trestné činnosti dětmi a mládeží pocházejí již v jejich vývojových zvláštnostech a v prostředí, ve kterém vyrůstají, jako je např. rodina a škola. V případě výskytu negativních vlivů, které na ně působí v již zmíněném prostředí, je zasažena jejich psychika (sebeovládání, citlivost/přecitlivělost, vztahovačnost apod.). Páchání kriminálních deliktů dětmi a mladistvými, může být podmíněno nedostatečnou životní zkušeností v řešení krizových situacích a nedostatkem volnočasových/mimoškolních aktivit. (Kašparová, 2020)

Dle Kašparové (2020) lze rozlišit pět nejčastěji se vyskytujících negativních situací, které jsou příčinou páchání trestné činnosti dětmi a mladistvými:

• „situace s nepřiměřenými úkoly a požadavky (velké množství úkolů, na které děti nemají dostatek sil),

• situace problémové (nové úkoly nelze řešit zavedenými postupy, málo zkušeností),

• situace s překážkami (dosažení cíle hroutí překážky, nereálná přání),

• situace konfliktní (střet zájmů, dítě se musí rozhodnout pro jednu věc),

(29)

28

• situace stresové (stres – odpověď organismu na silný podnět, dítě se v náročné situaci neadaptuje, nedojde ke snížení napětí).“ (Kašparová, 2020)

Stejně jako jiná závislost se projevuje abstinenčními stavy, které mohou způsobit rizikové chování ve škole vůči spolužákům nebo pedagogům, rozvraty v rodinném zázemí. Netolismus způsobuje změny v chování závislého člověka. V současnosti je téměř v každé domácnosti počítač, televize a různé televizní hry. Více volného času je věnováno právě zmíněným elektronickým zařízením a tím méně času žáci a studenti tráví svůj volný čas např. venku či strávením společných chvil povídáním s rodinou. Následkem, byť zpočátku nepatrného projevu závislosti, je disociální chování a ostrakizace. Závislý je pak vyloučen z kolektivu spolužáků a vrací se zpět k netolismu.

Vyhlášením nouzového stavu vládou ČR dne 12. března 2020 z důvodu vyskytující se pandemie „Koronavirus-Covid-19“ v ČR, je u patologického chování „netolismu“ uvedeno riziko spojené s výskytem koronaviru.

Typickými projevy netolismu je např. brzké vstávání z důvodu online her, nervozita, méně trávený čas s rodinou a zhoršujícího se chování či prospěchu ve škole. Dochází k verbální nenávisti vůči ostatním vrstevníkům, a naopak přehnané virtuální spřátelení se svými online

„kamarády“. Chování netolismem postiženého jedince působí na okolí své rodiny jako agrese.

Tento patologický jev se v době vyhlášení nouzového stavu v ČR z důvodu výskytu epidemie Koronavirusu Covid-19 výrazně zvýšil.

V době znepřístupnění škol a pohybu pouze v domácím prostředí ovlivňuje psychiku všech členů rodiny. Dopad izolace žáků a studentů nejspíše způsobí chybějící seberealizaci a tlak ze strany školských zařízení. Zákaz pohybovat se a navštěvovat kulturní zařízení a tím i osobní styk s ostatními spolužáky způsobuje uzavřenost, samotu a také nedůležitost žáků a studentů. Domácí výuka nepřinese pozitivum na nutnosti používání počítačů a elektroniky, které jsou pro vyhotovení domácích prací nezbytné. Předchozí školní řády měly za cíl minimalizovat trávení času dětí a studentů u počítačů. Školy se zaměřovaly v rámci prevence patologických jevů na mimoškolní aktivity apod. Mimořádné opatření zakazující přítomnost žáků a studentů ve školách je nutností k zabránění šíření koronavirusu. Metodici prevence nemají takové možnosti, jak měli před mimořádným opatřením. Domácí prostředí u žáků a studentů vyvolává určitou volnost, což je i při zavedení navrhovaných pravidel, např.

vstávat ráno v osm hodin a věnovat se škole, pro žáky a studenty je to zatěžující. Hodnocení domácích prací odeslaných učitelům a pedagogům je mnohdy deprimující. Žáci a studenti,

(30)

29 u kterých se již dříve objevovalo patologické chování, může mít negativní vliv na jejich osobnost a celkově změnit přístup ke škole.

Komunikace mezi žáky, studenty, učiteli, pedagogy, metodiky prevence a školní psychologie složitá. Chybějící počítače a dálkový přístup je komplikací pro včasnost odevzdání domácích prací. MŠMT doporučuje, z důvodu prevence šíření koronovarusu, komunikaci mezi vyučujícími a studenty formou chatů a videokonferencemi. Kontakt na dálku je jedním s možností, jak se neizolovat pouze v domácím prostředí. Pedagogové věnují svůj čas především prostřednictvím Skype video přenosu, při kterém vzájemně diskutují.

Nařízení vlády týkajícího se zamezení pohybu více než dvou osob, tlak na žáky a studenty ze strany pedagogů mají dopad na psychiku studentů i pedagogů. Zátěž na studenty způsobuje fyzické a psychické problémy projevující se patologickým chováním. Závislost na internet se tím zvyšuje, zlost při omezené dostupnosti internetu a tím nemožnost dodržet termín pro odevzdání domácích prací se projevuje negativním postojem vůči pedagogům a celkově škole. Domácí výuku nelze kvalitně vyhodnocovat jako výuku s pedagogy.

Dle metodického pokynu bývalé ministryně školství, mládeže a tělovýchovy Mgr. Kateřiny Valachové, Ph.D. k prevenci a řešení šikany ve školách a školských zařízeních č. j. MSMT-21149/2016 je pojmenována šikana jako agresivní chování ze strany žáka či žáků vůči žákovi nebo učiteli. Není nutností opakování agresivního chování, ale jedná se zejména o záměrné a úmyslné chování cílené k fyzickému či emocionálnímu ublížení člověku.

Jedná se především o agresorem vyhlédnutou osobu (oběť), která může pocházet ze slabších sociálních rodin, může být jiné národnosti, osoba mentálně či fyzicky slabší.

Agresorem může být šikana aplikována přímo i nepřímo. (Pohořelý, 2016)

Sebepoškozování je patologickým jevem, kterému je nutné se zabývat hlouběji. Na tento patologický jev je nutné přihlížet z několika směrů. Sebepoškozování není patologickým jevem, u kterého je možné určit poměr výskytu mezi děvčaty a chlapci. Z rozhovorů s metodiky prevence kriminality ve školských zařízeních je patrné, že děvčata nejčastěji praktikují tento patologický projev, jako určitý protest a zviditelnění samy sebe. Je nutné konstatovat, že ve většině případů svá zranění nijak neskrývají. Oproti tomu chlapci, se snaží své sebepoškození skrýt. U nich je sebepoškozování „intimním“ gestem, který bohužel dle sdělení metodiků prevence kriminality ve školských zařízeních vede k pokusu o sebevraždu.

Je známo, že se na internetových stránkách v roce 2017 objevila hra „Modrá velryba“, která dává sledujícím anonymně úkoly, které zprvu začínají sebepoškozením a v závěru dochází

(31)

30 k samotné sebevraždě. Média informovala o „úspěšných“ sebevraždách, ke kterým došlo

„prozatím“ pouze v zahraničí. Média mají také vysoký vliv podporující patologické chování u žáků. Slabší jedinci jsou médii motivováni.

Dle výše uvedeného patologického jevu sebepoškozování jsou častou příčinou také vztahové záležitosti. Problém je, že má dítě v rodině zázemí, alespoň dle pocitu rodičů.

Avšak finanční zabezpečení, volnost a klidné rodinné prostředí nenahradí absenci vztahových záležitostí v rodině.

Vztahové záležitosti se nemusí jevit jako patologický jev chování a jednání. Nicméně je nutné zdůraznit, že jsou velmi diskutovaným, a to nejen studenty probíraným tématem.

Negativní vztahy v rodině nebo k dívce či chlapci jsou možným počátkem vzniku patologických jevů ve škole.

V současné době se metodici prevence nebo psychologové ve školách zabývají čím dál tím častěji právě vztahovými záležitostmi studentů. Nejčastějším projevem negativní vztahové záležitosti je sebepoškozování a pocit méněcennosti. Negativní vztahové záležitosti způsobují i nutné hospitalizace žáků či studentů v nemocničních zařízeních a v nejhorším případě vedou k sebevraždám. Z tohoto důvodu nelze vztahové záležitosti opomíjet, ale naopak se jejími negativními důsledky dostatečně zabývat. I toto téma bylo předmětem kvalitního rozhovoru s metodiky prevence, a proto bude v praktické části této bakalářské práci zhodnoceno.

Šikana – forma delikventního chování.

Přímá šikana má fyzickou a verbální podobu. Na rozdíl od fyzické šikany je verbální šikana mnohdy pro oběť horší, je to způsobeno emoční potupou a nenávistí. Verbální šikana má za důsledek snížení až ztrátu sebevědomí oběti.

Nepřímá šikana je v podstatě prohnaností agresora. Působí na oběť šikany jako by se žádného agresivního chování neúčastnil. Pro oběť nepřímé šikany dochází k zostuzení, ponižování a psychického utrpení, které je pácháno ostatními žáky či studenty.

Užívání návykových látek

Zákon č. 65/2017 Sb. Zákon o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek platný od 3. 3. 2017 s účinností od 31. 5. 2017 v §2 vymezuje pojmy škodlivých a návykových látek. Ve školách je dostatečně právní úprava vymezených pojmů aplikována do školních řádů nebo krizových plánů škol. Školní řád, Krizový plán, nařízení vlády,

(32)

31 metodický pokyn MŠMT či jinak nazvaná pravidla pro studenty musí být respektována a dodržována. V případě jejich porušení je zahájeno disciplinární jednání, které může vést až k vyloučení žáka či studenta ze školy.

Studenti, kteří dovršili či nedovršili plnoletosti, nesmí ve vyznačených prostorech školy užívat žádné věci ani pomůcky, které jsou v rozporu se zákonem a školním řádem.

Užívání alkoholu nezletilými i zletilými žáky či studenty způsobuje častý výskyt patologického jevu tzv. záškoláctví. Záškoláctví je projevem patologického jevu, se kterým následně souvisí další jiné projevy asociálního chování žáků a studentů.

Odpovědnost za oblast primární a sociální prevence spadá do působnosti rodiny, obce a Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy. Sekundární a terciární prevence je s ohledem na odbornou náročnost jednotlivých aktivit záležitostí resortu Ministerstva práce a sociálních věcí a v některých souvislostech i Ministerstva spravedlnosti a Ministerstva zdravotnictví. Ve specifické části populace působí i Ministerstvo obrany.

(33)

32

7 Prevence kriminality ve školách a školských zařízeních

Strategií kontroly kriminality je prevence ve školách důležitá pro předcházení, zamezení nebo snižování kriminality. Z výše uvedeného, byly k problému kriminality ve školách a školských zařízení nařízením vlády ČR a MŠMT vypracovány metodické pokyny k primární prevenci sociálně patologických jevů u dětí, žáků a studentů ve školách a školských zařízeních.

Na prevenci kriminality ve školských zařízeních odborně dohlíží tzv. „metodik prevence“.

Školní metodik prevence spadá pod resort MŠMT, který v Metodickém pokynu MŠMT č.j. 21291/2010-28 vykonává činnosti metodické, koordinační, informační a poradenské.

Koordinace školního metodika spočívá v zajištění školních aktivit, které jsou zaměřeny na patologické jevy. Jde především o spolupráci školy s orgány státní správy, samosprávy, odbornými pracovišti.

Informační činnost spočívá nejen v poskytnutých aktuálních preventivních metodách pedagogům, ale spolupracuje také se středisky výchovné péče, psychologicko-pedagogickými pracovníky, zdravotními zařízeními, s PČR, nestátními organizacemi aj. prevencí kriminality se zabývajícími odborníky.

Poradenská činnost školního metodika spočívá ve vyhledávání a včasného zjištění možných projevujících se patologických jevů u studentů.

Jak uvádí Miovský, Skácelová a kol. (2010, s. 78) jsou poradenské služby ve školských zařízeních zajišťovány školním metodikem prevence, výchovným poradce a školním psychologem.

Školní prevence je podstatná pro předcházení vzniku asociálních projevů u žáků a studentů, a tím zmírnění dopadů spojených s projevy patologického chování žáků a studentů.

Ekonomické, etnické rozdíly, výchova dětí, špatné rodinné zázemí, psychická nevyrovnanost a pocit méněcennosti komplikují prevenci ve školách. MŠMT vydalo opatření pro prevenci rizikového chování ve školách, kterým se školy a školská zařízení řídí a stanovuje cíle ke snížení rizikového chování u žáků a studentů. Cílem je snaha inicializovat taková opatření, která oddálí a co možná nejvíce omezí rizikové chování. Motivace je nepostradatelnou součástí prevence k dosažení cílů prevence projevů patologického chování dětí. Existují specializovaná

(34)

33 centra a léčby, které v případě neúčinnosti preventivních opatření MŠMT pomáhají k oddálení rizikového chování.

Preventivní opatření jsou dlouhodobé, které zahrnují pravidelné kampaně.

Nejdůležitější prevencí je včasné působení na děti již v předškolním věku. Programy jsou přizpůsobovány věku dětí a jejich možnostmi. Podpora zdravého životního stylu, četnost mimoškolních aktivit, podpora sebeúcty, důležitosti a ochoty je pro metodiky prevence důležitým pomocníkem k efektivnímu řešení s problémovými žáky či studenty.

S pomocí využití „peer“ prvku, pozitivně ovlivňuje mladší žáky. Vrstevníci bývají vzorem mladším spolužákům a mohou tak kladně ovlivnit chování ostatních. Společné programy, aktivity, debaty apod. působí oboustranně a mnohdy kvalitněji než s rodiči nebo pedagogy.

Nejpodstatnější prevencí kriminality ve školách je primární prevence. Následující prevencí ve školách je sekundární prevence a po prevence terciální. Primární, sekundární a terciální prevence se v sociálních přístupech navzájem doplňují.

Primární prevence je, jak již bylo zmíněno, nejdůležitějším preventivním a výchovným opatřením ve školách a školských zařízeních. Počátek je v rodinném zázemí, následně ve vzdělávacích zařízeních a ve volnočasových aktivitách. Primární prevencí se rozumí také zdraví životní styl, diskuse v oblasti sociálně-právní a rodinné. Primární školní strategie je pro školy dlouhodobým programem. Je zavedena do osnov školy a má zajistit schopnost žáků či studentů činit zodpovědná rozhodnutí. Dochází k pravidelným diskusím metodiků, školních psychologů a pedagogů s žáky či studenty o prevenci kriminality, vysvětlení pojmů patologických jevů, zároveň společně diskutují o aktuálních vyskytujících se problémech, např. migrace apod. Ve školách jsou aplikovány programy a různé aktivity, které jsou zaměřeny na rizikové chování žáků a studentů. Následuje omezení výskytu rizikového chování těchto žáků a studentů.

Primární prevence je zaměřena na všechny studenty bez ohledu, zda patří nebo nepatří do problémové skupiny.

Selektivní primární prevence je zaměřena na skupinu studentů s rizikovým chováním.

Selektivní primární prevencí se zabývají speciální pedagogové, psychologové aj.

(35)

34 Indikovaná primární prevence se zaměřuje pouze na studenta, který je vystaven nebo u kterého se již rizikové chování projevilo. Specializovaní pracovníci se zabývají konkrétním patologickým jevem ve škole.

Sekundární prevence je zaměřená na cílené rizikové skupiny mládeže. Z důvodu častého výskytu páchání trestných činů a asociálního chování mládeže posiluji a vytváří specializované zaměstnance PČR. Tyto specializované osoby pomohou k odhalení agresora, tím chrání oběti patologických projevů žáků. Odpovědnost zcela nese MPSV.

V terciální prevenci se jedná o resocializaci studentů, u kterých se patologické jevy již projevily. Terciální prevence se týká možnosti uplatnění se v následném zaměstnání, poskytuje pomoc nejen pro bydlení, ale především sociální a rodinné poradenství. Odpovědnost nese především Ministerstvo práce a sociálních věcí a dalších institucí odborných v takto náročných záležitost.

7.1 Národní strategie primární prevence rizikového chování dětí a mládeže 2019-2027

„Národní strategie 2019-2027 je základním strategickým dokumentem MŠMT, který tvoří základní rámec politiky primární prevence rizikového chování v ČR. Tato strategie vychází z předchozí Národní strategie primární prevence rizikového chování na období 2013-2018 a navazuje na její vyhodnocení. Národní strategie 2019-2027 vymezuje základní pilíře politiky primární prevence: systém, koordinace, legislativa, vzdělávání, financování, monitoring, hodnocení a výzkum“. (MŠMT, 2019, s.4 )

K základním pilířům jsou stanoveny cíle a priority. Navazují akční plány, které obsahují konkrétní opatření a úkoly vedoucí k dosažení cílů. V této strategii se jedná především o plány, které obsahují přesná opatření, která povedenou k dosažení cíle.

Národní strategie 2019-2027 je na tři léta, poté bude vyhodnocován a následně dojde k novému plánu na další tři roky. Nejpodstatnější je stanovení cílů, priorit v politice primární prevence a informovat o tom veřejnost.

Hlavním cílem strategie je ve zvoleném období je za pomoci efektivního systému prevence co možná nejvíce minimalizovat vznik rizikového chování u dětí a mládeže. Důležitost je ve spolupráci škol a školských zařízeních, poradenských zařízení, zákonných zástupců, nestátních neziskových organizacích, PČR a dalších subjektů.