Veřejná příloha470_xbros03.pdf, 163 kB Stáhnout

(1)

P ř ílohy

P ř íloha č . 1

Celková míra nezam ě stnanosti v č lenských státech EU v letech 2000 – 2005 (v %)

Celková míra nezam ě stnanosti v EU v letech 2000 - 2005 (v %)

Zem ě 2000 2001 2002 2003 2004 2005

EU 25 8.7 8.5 8.9 9.1 9.0 8.8

Belgie 6.9 6.7 7.3 8.1 7.7 8.0

Č eská republika 8.7 8.0 7.3 7.8 8.4 8.3

Dánsko 4.4 4.3 4.6 5.6 5.3 5.1

N ě mecko 7.8 7.8 8.7 9.6 9.9 9.6

Estonsko 12.5 11.8 9.5 10.1 8.9 8.1

Ř ecko 11.0 10.4 10.0 9.3 9.3 10.5

Špan ě lsko 11.3 10.6 11.3 11.3 10.6 10.3

Francie 9.1 8.4 8.9 9.4 9.6 9.7

Irsko 4.3 3.9 4.3 4.6 4.4 4.3

Itálie 10.4 9.4 9.0 8.6 8.5 7.8

Kypr 5.2 4.4 3.9 4.4 5.1 5.6

Lotyšsko 13.7 12.9 12.6 10.5 9.7 9.6

Litva 16.4 16.4 13.5 12.7 10.4 9.1

Lucembursko 2.3 2.1 2.8 3.7 4.3 4.4

Ma ď arsko 6.3 5.6 5.6 5.8 5.9 6.3

Malta 7.0 6.7 7.5 8.2 8.4 6.9

Nizozemsko 2.9 2.5 2.7 3.8 4.7 4.7

Rakousko 3.7 3.6 4.2 4.3 4.5 4.5

Polsko 16.4 18.5 19.8 19.2 18.7 18.2

Portugalsko 4.1 4.0 5.0 6.3 6.5 6.9

Slovinsko 6.6 5.8 6.1 6.5 5.9 5.8

Slovensko 18.7 19.4 18.7 17.1 18.0 16.5

Finsko 9.8 9.1 9.1 9.0 8.4 8.9

Švédsko 5.6 4.9 4.9 5.6 6.8 6.1

Velká Británie 5.4 5.0 5.1 5.0 4.6 4.6

Zdroj: Eurostat - http://ec.europa.eu/eurostat, vlastní zpracování

(2)

P ř íloha č . 2

Program zaměstnanosti a sociální solidarity (angl. Programme for Employment and Social Solidarity – PROGRESS)

PROGRESS je rozdělen do pěti sekcí, které odpovídají pěti hlavním oblastem činností, a to zaměstnanost, sociální ochrana a začlenění, pracovní podmínky, boj proti diskriminaci a rozmanitost a rovnost pohlaví.

Sekce 4 bude podporovat účinné provádění principu nediskriminace z důvodu rasového či etnického původu, náboženského vyznání nebo víry, invalidity, věku nebo sexuální orientace, jak je uloženo článkem 13 Smlouvy. Dále bude podporovat začleňování boje proti diskriminaci do politik EU jako hlavního programu a přínosy rozmanitosti.

Sekce 5 bude na straně jedné podporovat účinné provádění principu rovnosti žen a mužů a na straně druhé lepší zacílení rovnosti pohlaví v politikách EU, jak ukládají články 2, čl. 3 odst. 2 a články 13 a 141 Smlouvy.

Sekce 5 bude podporovat účinné provádění principu rovnosti pohlaví a podporovat systematické přihlížení k otázce rovných příležitostí pro muže a ženy v politikách EU takto:

(1) zlepšováním pochopení situace v souvislosti s otázkami rovnosti pohlaví a systematického začleňování rovnosti pohlaví, zvláště pomocí analýzy a studií a rozvoje statistiky a ukazatelů, jakož i hodnocením vlivu stávající legislativy, politik a postupů;

(2) podporou provádění legislativy EU k rovnosti pohlaví posílením monitorování, školením odborníků a práce v síti mezi organizacemi specializovanými na rovnost;

(3) zvyšováním povědomí, rozšiřováním informací a podporou dialogu o klíčových výzvách a politických otázkách v souvislosti s rovností pohlaví a prováděním zásady rovnosti pohlaví;

(4) rozvíjením schopnosti klíčových sítí EU plnit cíle politiky EU.

Přístup k tomuto programu bude otevřený všem veřejným a/nebo soukromým subjektům a institucím, zejména těmto:

– členské státy; veřejné pracovní úřady; místní a regionální úřady; specializované subjekty podle legislativy EU; sociální partneři; nevládní organizace organizované na úrovni EU; univerzity a výzkumné ústavy;

odborníci na hodnocení; národní statistické úřady; média.

Programu se mohou zúčastnit:

• země ESVO/EHP v souladu s podmínkami stanovenými v dohodě o EHP;

• kandidátské země přidružené k EU a také země západního Balkánu zapojené do procesu stabilizace a přidružení.

Financování

1. Finanční rámec pro provádění činností Společenství uvedených v tomto rozhodnutí v období od 1.

ledna 2007 do 31. prosince 2013 se stanoví ve výši 628,8 miliónů eur.

2. Rozdělení financí mezi různé sekce musí respektovat následující spodní hranice:

Sekce 1 Zaměstnanost 21 %

Sekce 2 Sociální ochrana a začlenění 28 %

Sekce 3 Pracovní podmínky 8 %

Sekce 4 Boj s diskriminací a rozmanitost 23 %

Sekce 5 Rovnost pohlaví 8 %

Zdroj: Evropská komise: Návrh na rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady, kterým se zavádí program Společenství pro zaměstnanost a sociální solidaritu - PROGRESS. KOM (2004) 488 v konečném znění, 2004. Přístup z internetu: http://eur-lex.europa.eu/LexUriServ/site/cs/com/2004/com2004_0488cs01.pdf

(3)

P ř íloha č . 3

Směrnice Rady 2000/78/ES ze dne 27. listopadu 2000, kterou se stanoví obecný rámec pro rovné zacházení v zaměstnání a povolání.

Článek 1 - Účel

Účelem této směrnice je stanovit obecný rámec pro boj s diskriminací na základě náboženského vyznání či víry, zdravotního postižení, věku nebo sexuální orientace v zaměstnání a povolání, s cílem zavést v členských státech zásadu rovného zacházení.

Článek 2 - Pojem diskriminace

1. Pro účely této směrnice se "zásadou rovného zacházení" rozumí neexistence jakékoli přímé nebo nepřímé diskriminace na jakémkoli základě uvedeném v článku 1.

2. Pro účely odstavce 1 se

a) "přímou diskriminací" rozumí, pokud se s jednou osobou zachází méně příznivě, než se zachází nebo zacházelo nebo by se zacházelo s jinou osobou ve srovnatelné situaci na základě jednoho z důvodů uvedených v článku 1;

b) "nepřímou diskriminací" rozumí, pokud by v důsledku zdánlivě neutrálního ustanovení, kritéria nebo zvyklosti byla osoba určitého náboženského vyznání nebo víry, určitého zdravotního postižení, určitého věku nebo určité sexuální orientace v porovnání s jinými osobami znevýhodněna, ledaže

i) takové ustanovení, kritérium nebo praxe jsou objektivně odůvodněny legitimním cílem a prostředky k dosažení uvedeného cíle jsou přiměřené a nezbytné, nebo

ii) v případě osob s určitým zdravotním postižením jsou zaměstnavatel nebo kterákoli osoba či organizace, na které se tato směrnice vztahuje, povinny podle vnitrostátních právních předpisů učinit vhodná opatření v souladu se zásadami uvedenými v článku 5 za účelem odstranění nevýhod vyplývajících z takového ustanovení, kritéria nebo praxe.

3. Obtěžování se považuje za diskriminaci ve smyslu odstavce 1, pokud dojde k nežádoucímu chování souvisejícímu s kterýmkoli z důvodů uvedených v článku 1, které má za účel nebo za následek narušení důstojnosti osoby a vytvoření zastrašující, nepřátelské, ponižující, pokořující nebo urážlivé atmosféry. V této souvislosti může být pojem obtěžování vymezen v souladu s vnitrostátními právními předpisy a zvyklostmi členských států.

4. Jakékoli chování směřující k navádění k diskriminaci osob z kteréhokoli z důvodů uvedených v článku 1 se považuje za diskriminaci ve smyslu odstavce 1.

5. Tato směrnice se nedotýká opatření stanovených vnitrostátními právními předpisy, která jsou v demokratické společnosti nutná pro veřejnou bezpečnost, udržování veřejného pořádku a předcházení trestním činům, pro ochranu zdraví a ochranu práv a svobod ostatních lidí.

Článek 3 - Oblast působnosti

1. V rámci pravomocí svěřených Společenství se tato směrnice vztahuje na všechny osoby ve veřejném i soukromém sektoru, včetně veřejných subjektů, pokud jde o

a) podmínky přístupu k zaměstnání, samostatné výdělečné činnosti nebo k povolání, včetně kritérií výběru a podmínek náboru bez ohledu na obor činnosti a na všech úrovních profesní hierarchie včetně získávání praktických zkušeností;

b) přístup ke všem typům a úrovním poradenství pro volbu povolání, odborného vzdělávání, dalšího odborného vzdělávání a rekvalifikace včetně pracovní praxe;

c) podmínky zaměstnání a pracovní podmínky včetně podmínek propouštění a odměňování;

d) členství a činnost v organizaci zaměstnanců nebo zaměstnavatelů nebo v jakékoli organizaci, jejíž členové vykonávají určité povolání, včetně výhod poskytovaných těmito organizacemi.

2. Tato směrnice se netýká rozdílů v zacházení na základě státní příslušnosti a nejsou jí dotčeny ustanovení a podmínky upravující vstup a pobyt státních příslušníků třetích zemí a osob bez státní příslušnosti na území členských států a dále se netýká rozdílů v jakémkoli zacházení souvisejícím s právním postavením dotyčných státních příslušníků třetích zemí a osob bez státní příslušnosti.

3. Tato směrnice se nevztahuje na platby jakéhokoli druhu poskytované státními systémy nebo podobnými systémy, včetně systémů státního sociálního zabezpečení a sociální ochrany.

4. Členské státy mohou stanovit, že se tato směrnice, pokud se týká diskriminace na základě zdravotního postižení a věku, nevztahuje na ozbrojené síly.

Článek 6 - Opodstatněnost rozdílů v zacházení na základě věku

1. Bez ohledu na čl. 2 odst. 2 mohou členské státy stanovit, že rozdíly v zacházení na základě věku nepředstavují diskriminaci, jestliže jsou v souvislosti s vnitrostátními právními předpisy objektivně a rozumně odůvodněny legitimními cíli, zejména legitimními cíli politiky zaměstnanosti, trhu práce a odborného vzdělávání, a jestliže prostředky k dosažení uvedených cílů jsou přiměřené a nezbytné.

Tyto rozdíly v zacházení mohou zahrnovat zejména:

(4)

a) stanovení zvláštních podmínek pro přístup k zaměstnání a odbornému vzdělávání, pro zaměstnání a povolání včetně podmínek propuštění a odměňování, a to pro mladé pracovníky, starší osoby a osoby s pečovatelskými povinnostmi za účelem podpory jejich pracovního začlenění nebo zajištění jejich ochrany;

b) stanovení minimálních podmínek věku, odborné praxe nebo let služby pro přístup k zaměstnání nebo k určitým výhodám spojeným se zaměstnáním;

c) stanovení maximálního věku pro přijetí, který je založen na požadavcích dotyčného pracovního místa na odbornou přípravu nebo na potřebě přiměřené doby zaměstnání před odchodem do důchodu.

2. Bez ohledu na čl. 2 odst. 2 mohou členské státy stanovit, že v systémech sociálního zabezpečení v zaměstnání nepředstavuje stanovení věkových hranic pro přijetí nebo pro nárok na dávky v důchodu nebo invaliditě, včetně stanovení různých věkových hranic pro zaměstnance nebo skupiny či kategorie zaměstnanců v těchto systémech, a používání věkových kritérií při pojistně matematických výpočtech v souvislosti s těmito systémy diskriminaci na základě věku, pokud nepovede k diskriminaci na základě pohlaví.

Článek 8 - Minimální požadavky

1. Členské státy mohou přijmout nebo zachovat ustanovení, která jsou příznivější pro ochranu zásady rovného zacházení než ustanovení této směrnice.

2. Provádění této směrnice nesmí být v žádném případě důvodem pro snížení úrovně ochrany proti diskriminaci, kterou členské státy již poskytují v oblastech upravených touto směrnicí.

KAPITOLA II - OPRAVNÉ PROSTŘEDKY A VÝKON PRÁVA Článek 10 - Důkazní břemeno

1. Členské státy přijmou v souladu se svými vnitrostátními soudními systémy nezbytná opatření, aby pokud se určitá osoba cítí poškozena nedodržením zásady rovného zacházení a předloží soudu nebo jinému příslušnému orgánu skutečnosti nasvědčující tomu, že došlo k přímé nebo nepřímé diskriminaci, příslušelo žalovanému prokázat, že nedošlo k porušení zásady rovného zacházení.

2. Odstavec 1 nebrání členským státům přijmout pravidla o dokazování, která jsou pro žalobce příznivější.

3. Odstavec 1 se nevztahuje na trestní řízení.

4. Odstavce 1, 2 a 3 se rovněž vztahují na všechna řízení zahájená podle čl. 9 odst. 2.

5. Členské státy nemusí uplatňovat odstavec 1 na řízení, v nichž zjišťování skutečností přísluší soudu nebo příslušnému orgánu.

Článek 11 - Pronásledování

Členské státy zavedou do svých vnitrostátních právních řádů nezbytná opatření pro ochranu zaměstnanců před propuštěním nebo jiným nepříznivým zacházením ze strany zaměstnavatele, které je reakcí na stížnost podanou v podniku nebo na soudní řízení zaměřené na dodržování zásady rovného zacházení.

KAPITOLA III - ZVLÁŠTNÍ USTANOVENÍ KAPITOLA IV - ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ

pracovníků a zaměstnavatelů, která odporují zásadě rovného zacházení.

Článek 17 - Sankce

Členské státy stanoví sytém sankcí za porušování vnitrostátních předpisů přijatých k provedení této směrnice a přijmou všechna opatření nezbytná k zajištění jejich uplatňování. Tyto sankce, které mohou zahrnovat náhradu škody poškozenému, musí být účinné, přiměřené a odrazující. Členské státy oznámí tyto předpisy Komisi nejpozději do 2. prosince 2003 a co nejdříve veškeré následné změny, které se jich týkají.

Článek 19 - Zpráva

1. Členské státy sdělí Komisi nejpozději do 2. prosince 2003 a poté každých pět let veškeré informace nezbytné k tomu, aby Komise vypracovala zprávu pro Evropský parlament a Radu o uplatňování této směrnice.

2. Zpráva Komise vezme podle potřeby v úvahu hlediska sociálních partnerů a příslušných nevládních organizací. V souladu se zásadou systematického přihlížení k otázce rovných příležitostí pro ženy a muže musí zpráva mimo jiné obsahovat zhodnocení dopadu přijatých opatření na ženy i muže. S ohledem na získané informace zahrne zpráva, je-li to nezbytné, návrhy na přezkoumání a aktualizaci této směrnice.

Článek 21 - Určení

Tato směrnice je určena členským státům.

V Bruselu dne 27. listopadu 2000.

Za Radu předsedkyně É. Guigou

Zdroj: http://eur-lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=CELEX:32000L0078:CS:HTML (upraveno, zkráceno)

(5)

P ř íloha č . 4

Směrnice Rady 2000/43/ES ze dne 29. června 2000, kterou se zavádí zásada rovného zacházení s osobami bez ohledu na jejich rasu nebo etnický původ.

Článek 1 - Účel

Účelem této směrnice je stanovit rámec pro boj s diskriminací na základě rasy nebo etnického původu s cílem zavést v členských státech zásadu rovného zacházení.

Článek 2 - Pojem diskriminace

1. Pro účely této směrnice se "zásadou rovného zacházení" rozumí, že neexistuje žádná přímá nebo nepřímá diskriminace na základě rasy nebo etnického původu.

2. Pro účely odstavce 1 se

a) přímou diskriminací rozumí případ, kdy je s jednou osobou zacházeno z důvodu rasy nebo etnického původu méně příznivým způsobem, než je, bylo nebo by bylo s jinou osobou ve srovnatelné situaci;

b) nepřímou diskriminací rozumí případ, kdy by v důsledku navenek neutrálního předpisu, kritéria nebo zvyklosti byla znevýhodněna osoba určité rasy nebo etnického původu v porovnání s jinými osobami, ledaže uvedený předpis, kritérium nebo zvyklost je objektivně odůvodněn legitimním cílem a ledaže prostředky k dosažení tohoto cíle jsou přiměřené a nezbytné.

3. Obtěžování se považuje za diskriminaci ve smyslu odstavce 1, pokud dojde k nežádoucímu chování souvisejícímu s rasou nebo etnickým původem, které má za účel nebo za následek narušení důstojnosti osoby a vytvoření zastrašující, nepřátelské, zahanbující, ponižující nebo urážející atmosféry. V této souvislosti může být výraz obtěžování vymezen v souladu s vnitrostátními právními předpisy a zvyklostmi členských států.

4. Jakékoli chování spočívající v navádění k diskriminaci osob na základě rasy nebo etnického původu se považuje za diskriminaci ve smyslu odstavce 1.

Článek 3 - Oblast působnosti

1. V rámci pravomocí svěřených Společenství se tato směrnice vztahuje na všechny osoby z veřejného i soukromého sektoru včetně veřejných subjektů, pokud jde o

a) podmínky přístupu k zaměstnání, samostatně výdělečné činnosti nebo do pracovního poměru včetně kritérií výběru a podmínek náboru, bez ohledu na obor činnosti a na úroveň profesní hierarchie, včetně pracovního postupu;

b) přístup ke všem typům a úrovním odborného poradenství, odborného vzdělávání, dalšího odborného vzdělávání a rekvalifikace, včetně získávání praktických zkušeností;

c) podmínky zaměstnání a pracovní podmínky včetně podmínek propouštění a odměňování;

d) členství a účast v organizaci zaměstnanců nebo zaměstnavatelů nebo v jakékoli organizaci, jejíž členové vykonávají určité povolání, včetně výhod poskytovaných těmito organizacemi;

e) sociální ochranu včetně sociálního zabezpečení a zdravotní péče;

f) sociální výhody;

g) vzdělání;

h) přístup ke zboží a službám, které jsou k dispozici veřejnosti, včetně ubytování, a jejich dodávky.

2. Tato směrnice se netýká rozdílů v zacházení na základě státní příslušnosti a nejsou jí dotčeny předpisy a podmínky upravující vstup a pobyt státních příslušníků třetích zemí a osob bez státní příslušnosti na území členských států, a dále se netýká rozdílů v jakémkoli zacházení souvisejícím s právním postavením dotčených státních příslušníků třetích zemí a osob bez státní příslušnosti.

Článek 6 - Minimální požadavky

1. Členské státy mohou přijmout nebo zachovat předpisy, které jsou příznivější pro ochranu zásady rovného zacházení než ustanovení této směrnice.

2. Provádění této směrnice nesmí být v žádném případě důvodem pro snížení úrovně ochrany proti diskriminaci, kterou členské státy již poskytují v oblastech upravených touto směrnicí.

KAPITOLA II - OCHRANA A VÝKON PRÁVA Článek 8 - Důkazní břemeno

1. Členské státy přijmou v souladu se svými právními řády nezbytná opatření, aby, jakmile se osoba cítí poškozena nedodržením zásady rovného zacházení a předloží soudu nebo jinému příslušnému orgánu skutečnosti nasvědčující tomu, že došlo k přímé nebo nepřímé diskriminaci, příslušelo odpůrci prokázat, že nedošlo k porušení zásady rovného zacházení.

2. Odstavec 1 nebrání členským státům přijmout pravidla o dokazování, která jsou pro žalobce příznivější.

3. Odstavec 1 se nevztahuje na trestní řízení.

4. Odstavce 1, 2 a 3 jsou rovněž použitelné na všechna řízení zahájená v souladu s čl. 7 odst. 2.

5. Členské státy nemusí uplatňovat odstavec 1 na řízení, v nichž zjišťování skutečností přísluší soudu nebo příslušnému orgánu.

(6)

Článek 9 - Ochrana před pronásledováním

Členské státy zavedou do svých vnitrostátních právních řádů nezbytná opatření pro ochranu osob před jakýmkoli nepříznivým zacházením nebo nepříznivými následky, které jsou reakcí na žalobu nebo na zahájení řízení zaměřených na dodržování zásady rovného zacházení.

KAPITOLA III - SUBJEKTY PRO PODPORU ROVNÉHO ZACHÁZENÍ Článek 13

1. Členské státy určí jeden nebo několik subjektů pověřených podporou rovného zacházení se všemi osobami bez diskriminace na základě rasy nebo etnického původu. Mohou být součástí orgánů pověřených ochranou lidských práv nebo ochranou práv osob na vnitrostátní úrovni.

2. Členské státy zajistí, aby do pravomoci těchto subjektů spadalo

- aniž je dotčeno právo obětí a sdružení, organizací a dalších právnických osob uvedených v čl. 7 odst. 2, poskytování nezávislé pomoci obětem diskriminace při podávání návrhů na zahájení řízení z důvodu diskriminace,

- příprava nezávislých studií týkajících se diskriminace,

- zveřejňování nezávislých zpráv a podávání doporučení k jakékoli otázce související s touto diskriminací.

KAPITOLA IV - ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ Článek 15 - Sankce

Členské státy stanoví systém sankcí za porušování vnitrostátních ustanovení přijatých podle této směrnice a přijmou všechna opatření nezbytná k zajištění jejich uplatňování. Takto stanovené sankce, které mohou zahrnovat vyplácení náhrad oběti, musí být účinné, přiměřené a odrazující. Členské státy oznámí tyto předpisy Komisi nejpozději do 19. července 2003 a co nejdříve veškeré následné změny, které se jich týkají.

Článek 17 - Zpráva

1. Členské státy sdělí Komisi do 19. července 2005 a poté každých pět let veškeré informace nezbytné k tomu, aby Komise vypracovala zprávu pro Evropský parlament a Radu o uplatňování této směrnice.

2. Zpráva Komise vezme podle potřeby v úvahu názor Evropského střediska pro sledování rasismu a xenofobie a stanovisko sociálních partnerů a dotčených nevládních organizací. V souladu se zásadou systematického přihlížení k otázce rovných příležitostí pro muže a ženy zpráva mimo jiné obsahuje zhodnocení dopadu přijatých opatření na ženy a muže. S ohledem na získané informace zahrnuje tato zpráva, je-li to nezbytné, návrhy na přezkoumání a aktualizaci této směrnice.

Článek 19 - Určení

Tato směrnice je určena členským státům.

V Lucemburku dne 29. června 2000.

Za Radu předsedkyně M. Arcanjo

Zdroj: http://eur-lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=CELEX:32000L0043:CS:HTML (upraveno, zkráceno)

(7)

P ř íloha č . 5

Mezinárodní srovnání klí č ových ukazatel ů (2005)

Mezinárodní srovnání klíčových ukazatelů (2005)

EU-25 EU-15 USA Japonsko

Populace (mil.) 459 385 296 128

HDP

(v 1000 mil., PPS, běžné ceny) 10798 9822 10362 3274

růst HDP

(v konst. cenách, roční % změna) 1,6 1,5 3,5 2,7

míra zaměstnanosti

(% z populace v aktivním věku) 63,8 65,2 71,5 69,3

růst zaměstnanosti

(roční % změna) 0,9 0,7 1,8 0,4

míra nezaměstnanosti

(% z civilní pracovní síly) 8,7 7,9 5,1 4,4

Zdroj: European Commission: Employment in Europe 2006. Brusel, Directorate-General for Employment, Social Affairs and Equal Opportunities, Unit D.1 2006. ISBN 92-79-02642-9

P ř íloha č . 6

P ř ínos k tvorb ě zam ě stnání v letech 2004 – 2005 dle pohlaví, v ě ku a typu úvazku (v %)

Přínos k tvorbě zaměstnání v letech 2004 - 2005 dle pohlaví, věku a typu úvazku (v %)

Přínos v % Věk /

Úvazek

Ženy Muži

15 - 24 zanedbatelný zanedbatelný

25 - 54 32,6 30,6

55 - 64 20,6 11

dohromady 15+ 54,6 45,4

plný 35,4

částečný 64,6

(8)

P ř íloha č . 7

Index GEM – míra genderového zastoupení, 2006

Index GEM - míra genderového zastoupení, 2006

Pořadí Země Hodnota GEM

1 Norway 0.932

2 Iceland 0.866

3 Australia 0.833

4 Ireland 0.753

5 Sweden 0.883

6 Canada 0.810

7 Japan 0.557

8 United States 0.808

9 Switzerland 0.797

10 Netherlands 0.844

11 Finland 0.853

12 Luxembourg ..

13 Belgium 0.855

14 Austria 0.815

15 Denmark 0.861

16 France ..

17 Italy 0.653

18 United Kingdom 0.755

19 Spain 0.776

20 New Zealand 0.797

21 Germany 0.816

22 Hong Kong, China (SAR) ..

23 Israel 0.656

24 Greece 0.614

25 Singapore 0.707

26 Korea, Rep. of 0.502

27 Slovenia 0.603

28 Portugal 0.681

29 Cyprus 0.584

30 Czech Republic 0.615 Pozn.

Rumunsko se nachází na 60.místě (hodnota 0,492).

hodnoty označené „…“ nejsou k dispozici

Zdroj:Human Development Report 2006 (http://hdr.undp.org/hdr2006/statistics/countries/data_sheets)

(9)

P ř íloha č . 8

Populace v Č R a ve Švédsku v roce 1990 a 2004, „neob č ané“ v tis. a v %

Populace v ČR a ve Švédsku v roce 1990 a 2004,

"neobčané" v tis. a v %

Neobčané Populace/

stát Občané v tis.

v tis. v %

ČR, rok 1990 10327 36 0,3

ČR, rok 2004 10016 195 1,9

Švédsko, rok 1990 8071 456 5,3

Švédsko, rok 2004 8500 476 5,3

z toho ČR

země původu v % Ukrajina 28,9

SR 17

Vietnam 13,1

Polsko 8,2

Rusko 6,4

ostatní 26,5

P ř íloha č . 9

Podíl v % populace v aktivním v ě ku (15-64) v EU-25, Č R a Švédsku dle úrovn ě dosaženého vzd ě lání, 2005)

Podíl v % populace v aktivním věku (15-64) v EU-25, ČR a Švédsku dle úrovně dosaženého vzdělání, 2005

Celkově Muži Ženy

nižší střední

vyšší

střední VŠ nižší střední

vyšší

střední VŠ nižší střední

vyšší

střední VŠ

EU-25 32,8 47,3 19,9 32,1 48 19,9 33,5 46,6 19,9

CZ 17,2 71,8 11 14,3 73,6 12,1 20,1 69,9 10

SE 21,3 52,9 25,8 23,1 55,1 21,8 19,4 50,6 30

(10)

P ř íloha č . 10

Míra zam ě stnanosti a míra nezam ě stnanosti v EU-25, Č R a Švédsku dle úrovn ě vzd ě lání, v %, v ě ková skupina (15-64)

Míra ZAměstnanosti (MZ), míra NEzaměstnanost (MN) v EU-25, ČR a Švédsku dle úrovně vzdělání, v %, věková skupina (15-64)

bez ohledu na

vzdělání vysokoškolské vyšší střední nižší střední

MZ MN MZ MN MZ MN MZ MN

EU-25 63,6 9,1 82,5 5 68,7 9,3 46,4 12,9

CZ 64,7 7,8 85 2,1 72 7,1 21,3 27,3

SE 72,6 8,8 86 4,7 78,7 7,8 52 17,1

P ř íloha č . 11

Ro č ní r ů st produktivity v EU-25, EU-15, Č R a Švédsku v letech 2000-2005

Roční růst produktivity v EU-25, EU-15, ČR a Švédsku v letech 2000-2005

2000 2001 2002 2003 2004 2005

EU-25 2,4 1 0,9 1 2 0,9

EU-15 1,9 0,6 0,6 0,9 1,9 1

CZ 4,6 2,2 0 0,1 4,8 5

SE 1,9 -0,8 1,8 2 4,3 2,4

(11)

P ř íloha č . 12 ROK 2005 Distribuce hrubých m ě sí č ních mezd zam ě stnanc ů podle hlavních t ř íd KZAM - ženy

Mzdy v d ů ležitých kvantilech

P5 P10 P25 P50 P75 P90 P95

^kód

KZAM

Průměrná mzda

5.percentil 1.decil 1.kvartil Medián 3.kvartil 9. decil 95.percentil

C E L K E M 18 221 8 475 9 537 12 148 16 443 21 413 27 416 33 239

v tom hlavní třídy KZAM:

zákonodárci, vedoucí a řídící pracovníci 1000 30 365 10 146 12 669 18 190 25 187 34 588 50 536 66 912 vědečtí a odborní duševní pracovníci 2000 24 758 14 918 16 375 19 097 22 483 26 800 34 719 42 667 techničtí, zdravotničtí, pedagogičtí pracovníci 3000 20 353 11 832 13 250 15 880 18 941 22 760 28 307 32 983

nižší administrativní pracovníci 4000 16 648 9 112 10 423 12 838 15 576 18 823 23 158 27 422

provozní pracovníci ve službách a obchodě 5000 12 229 7 620 8 149 9 501 11 298 13 666 16 613 19 051 kvalifikovaní dělníci v zemědělství, lesnictví a ryb 6000 12 666 8 417 9 069 10 182 12 086 14 615 16 807 18 468 řemeslníci, kvalifikovaní výrobci a zpracovatelé 7000 13 216 7 997 8 883 10 365 12 399 15 180 18 680 21 264

obsluha strojů a zařízení 8000 14 329 8 372 9 297 11 122 13 925 16 908 19 816 21 856

pomocní a nekvalifikovaní pracovníci 9000 10 814 7 199 7 623 8 669 10 064 12 307 14 968 16 941 Zdroj: Český statistický úřad, www.czso.cz

(12)

P ř íloha č . 13 ROK 2005 Distribuce hrubých m ě sí č ních mezd zam ě stnanc ů podle hlavních t ř íd KZAM - muži

Mzdy v d ů ležitých kvantilech

P5 P10 P25 P50 P75 P90 P95

^kód

KZAM

Průměrná mzda

5.percentil 1.decil 1.kvartil Medián 3.kvartil 9. decil 95.percentil

C E L K E M 24 271 10 612 12 353 15 726 20 265 26 752 37 065 48 318

v tom hlavní třídy KZAM:

zákonodárci, vedoucí a řídící pracovníci 1000 49 853 16 373 19 864 26 283 36 561 54 162 88 798 125 977 vědečtí a odborní duševní pracovníci 2000 33 920 16 454 18 634 22 488 28 391 38 632 53 243 66 298 techničtí, zdravotničtí, pedagogičtí pracovníci 3000 27 300 14 191 16 229 19 889 24 774 31 065 39 219 47 592

nižší administrativní pracovníci 4000 20 332 10 899 12 462 15 242 18 464 22 914 29 450 35 076

provozní pracovníci ve službách a obchodě 5000 16 154 7 854 8 538 10 691 14 636 19 985 25 364 29 007 kvalifikovaní dělníci v zemědělství, lesnictví a ryb 6000 14 426 9 071 10 062 11 703 13 786 16 605 19 382 21 255 řemeslníci, kvalifikovaní výrobci a zpracovatelé 7000 18 836 10 788 12 142 14 778 18 033 22 067 26 515 29 311

obsluha strojů a zařízení 8000 18 930 11 002 12 573 15 166 18 324 22 061 25 813 28 427

pomocní a nekvalifikovaní pracovníci 9000 14 018 7 885 8 671 10 728 13 267 16 515 19 959 22 633

Zdroj: Český statistický úřad, www.czso.cz

(13)

P ř íloha č . 14

Podíly zam ě stnanc ů , placený č as a hrubé m ě sí č ní mzdy dle vzd ě lání a pohlaví ROK 2005

Podíly zam ě stnanc ů v %

Placený č as v hod/m ě s.

Pr ů m ě rná mzda v K č

Medián mezd v K č VZD Ě LÁNÍ

ZAM Ě STNANCE

celkem muži ženy celkem muži ženy celkem muži ženy celkem muži ženy

variační koeficient

mezd

C E L K E M

100,00 57,07 42,93 172,0 173,6 169,9 21 674 24 271 18 221 18 589 20 265 16 443 0,78

ZŠ a

nedokončené

8,12 3,37 4,75 171,3 175,1 168,6 14 157 16 598 12 422 12 796 15 343 11 451 0,52

SŠ bez maturity

39,04 26,60 12,44 173,0 175,1 168,7 16 925 18 554 13 443 16 064 17 682 12 589 0,39

SŠ s maturitou

35,19 16,60 18,60 171,2 172,2 170,2 22 267 25 261 19 595 20 003 22 699 18 261 0,59

VOŠ či Bc.

2,07 0,92 1,15 172,2 172,7 171,7 25 211 29 672 21 669 22 014 26 068 19 887 0,62

VŠ

14,55 8,97 5,59 171,7 171,6 172,0 36 788 41 867 28 637 28 437 32 363 24 253 0,86

neuvedeno

1,02 0,62 0,40 171,9 173,4 169,7 20 046 22 390 (16 389) 16 936 18 433 13 959 0,89

Zdroj: Český statistický úřad, www.czso.cz

(14)

P ř íloha č . 15

Makroekonomické indikátory, ro č ní procentní r ů st – EU-25, EU-15, Č eská republika, Švédsko a Rumunsko

Makroekonomické indikátory, roční procentní růst

EU 25 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007

reálné HDP 1,8 2,7 2,9 3 3,9 2 1,2 1,2 2,4 1,6 2,3 2,2

produktivita práce 1,5 2 1,6 2,1 2,4 1 0,9 1 2 0,9 1,4 1,3

produktivita na odpracovanou hodinu x x x x x 1,5 1,7 1,4 1,7 1 1,4 1,4

nominální jednotkové náklady na pracovní sílu 2,1 1,1 1,2 1,4 1,7 2,8 2,2 2,1 0,9 1,5 1,3 1,3

reálné jednotkové náklady na pracovní sílu -0,5 -0,9 -0,8 0 0,1 0,3 -0,5 -0,1 -1,1 -0,4 -0,5 -0,7

EU 15 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007

reálné HDP 1,7 2,6 2,9 3 3,9 1,9 1,1 1,1 2,3 1,5 2,2 2

produktivita práce 1,4 1,9 1,4 1,4 1,9 0,6 0,6 0,9 1,9 1 1,4 1,3

produktivita na odpracovanou hodinu 1,2 1,9 1,3 1,6 2,6 0,9 1,5 1,2 1,6 1,1 1,5 1,3

nominální jednotkové náklady na pracovní sílu 1,6 0,7 1 1,3 1,6 2,7 2,3 2,2 1 1,6 1,3 1,3

reálné jednotkové náklady na pracovní sílu -0,5 -0,9 -0,6 0,1 0,1 0,3 -0,4 -0,1 -1 -0,3 -0,5 -0,7

Česká republika 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007

reálné HDP 4,2 -0,7 -1,1 1,2 3,9 2,6 1,5 3,2 4,7 6 5,3 4,7

produktivita práce 4,6 -0,9 0,9 4,2 4,6 2,2 0 0,1 4,8 5 4,6 4,2

produktivita na odpracovanou hodinu 4,5 -1 0,8 4,9 4,2 7 0,9 5,1 3,9 4,8 4,5 4,2

nominální jednotkové náklady na pracovní sílu 13 12 8 3,3 1 5,3 6,2 4,7 1,5 0,1 0,2 0,9

reálné jednotkové náklady na pracovní sílu 3,9 3,4 -2,9 0,5 -0,3 0,4 3,3 2,1 -1,9 0,1 -1,1 -1,2

Švédsko 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007

reálné HDP 1,3 2,3 3,7 4,5 4,3 1,1 2 1,7 3,7 2,7 3,4 3

produktivita práce 2,2 3,7 2,1 2,4 1,9 -0,8 1,8 2 4,3 2,4 1,8 2

produktivita na odpracovanou hodinu 1,7 3,4 2,2 1,8 3,3 0,6 3,3 3,2 2,9 2,2 2,4 2,5

nominální jednotkové náklady na pracovní sílu 5 1,1 0,5 -1 5,5 5,4 1 1 -0,6 1,4 1,9 2,2

reálné jednotkové náklady na pracovní sílu 4 -0,6 -0,1 -1,9 4,1 3,2 -0,6 -1 -1,4 0,3 0,3 0,1

Rumunsko 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007

reálné HDP 3,9 -6,1 -4,8 -1,2 2,1 5,7 5,1 5,2 8,4 4,1 5,5 5,1

produktivita práce 5,2 -2,3 -2,5 3,5 -0,3 6,6 8,1 5,4 8 3,9 5,3 4,9

produktivita na odpracovanou hodinu x x x x x x x x x x x x

nominální jednotkové náklady na pracovní sílu 45,1 112,1 94,3 36,5 75,5 35,8 16,5 21,3 13 12,3 8,1 5,7

reálné jednotkové náklady na pracovní sílu -0,1 -14,2 25,1 -7,6 21,7 -1,1 -5,6 -2,2 -1,7 0,3 -0,6 -0,7

Pozn.: hodnoty označené x nebyly k dispozici

Zdroj: Zdroj: European Commission: Employment in Europe 2006. Brusel, Directorate-General for

(15)