VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMICKÁ V PRAZE FAKULTA MEZINÁRODNÍCH VZTAH Ů
B A K A L Á Ř S K Á P R Á C E
2006 Eliška Dudová
VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMICKÁ V PRAZE FAKULTA MEZINÁRODNÍCH VZTAH Ů
Obor: Mezinárodní obchod
PERSPEKTIVA ČESKO-ITALSKÉ OBCHODNÍ SPOLUPRÁCE S PŘIHLÉDNUTÍM KE KULTURNÍM ODLIŠNOSTEM
(bakalářská práce)
Autor: Eliška Dudová
Vedoucí práce: Ing. Františka Müllerová
Prohlášení:
Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracoval/a samostatně a vyznačil/a všechny citace z pramenů.
V Praze dne 9.12.2006 ………
podpis
Ráda bych zde vyjádřila své poděkování vedoucí práce Ing. Františce Müllerové za cenné rady a připomínky.
OBSAH
1 ÚVOD DO TEORIE MEZINÁRODNÍHO OBCHODU A MEZINÁRODNÍHO MARKETINGU .... 4
1.1 FUNKCE A DŮSLEDKY MEZINÁRODNÍHO OBCHODU... 4
1.2 MEZINÁRODNÍ MARKETING... 5
1.2.1 Mezinárodní marketingové plánování ... 6
1.2.2 Mezinárodní marketingový výzkum ... 6
1.2.3 Druhy marketingového výzkumu... 7
2 CHARAKTERISTIKA ZAHRANIČNÍHO OBCHODU ČESKÉ REPUBLIKY... 8
2.1 VÝVOJ ZAHRANIČNÍHO OBCHODU ČESKÉ REPUBLIKY... 8
2.2 PODPORA EXPORTU VČESKÉ REPUBLICE... 14
3 ZÁKLADNÍ INFORMACE O ITALSKÉM TERITORIU... 18
3.1 HOSPODÁŘSKÁ CHARAKTERISTIKA... 20
3.1.1 Základní makroekonomické ukazatele ... 21
3.1.2 Služby... 23
3.1.3 Průmysl... 23
3.1.4 Zemědělství ... 25
3.2 VSTUP NA ITALSKÝ TRH... 26
4 OBCHODNÍ VZTAHY ČESKÉ REPUBLIKY A ITÁLIE ... 28
4.1 OBCHODNÍ PŘÍLEŽITOSTI... 31
4.1.1 Hlavní vývozní a dovozní komodity ... 31
4.1.2 Naši největší vývozci do Itálie a zastoupení českých firem v Itálii ... 32
4.2 OČEKÁVANÝ VÝVOJ OBCHODNÍCH VZTAHŮ MEZI ČR A ITÁLIÍ... 33
4.3 PŘÍKLADY ÚSPĚCHŮČESKÝCH OBCHODNÍKŮ VOBCHODNÍCH VZTAZÍCH S ITÁLIÍ... 34
4.4 VZÁJEMNÁ SPOLUPRÁCE VOBLASTI INVESTIC... 35
4.4.1 Významní italští investoři v České republice ... 36
4.5 OBCHODNÍ JEDNÁNÍ SITALSKÝMI PARTNERY A KULTURNÍ ZVLÁŠTNOSTI... 36
4.5.1 Doba vhodná pro jednání a význam času ... 38
4.5.2 Verbální a neverbální komunikace ... 38
4.5.3 Oslovování a předávání vizitek... 39
4.5.4 Způsob jednání a konverzace... 39
4.5.5 Pracovní návyky ... 40
4.5.6 Hodnoty, normy a vztahy mezi lidmi... 41
4.5.7 Náboženství a kulturní zvláštnosti ... 42
ZÁVĚR ... 43
PŘÍLOHA 1 – SWOT ANALÝZA ČR ... 48
PŘÍLOHA 2 – VÝVOJ TERITORIÁLNÍ STRUKTURY VÝVOZU ČR MEZI ROKY 1995 A 2005 ... 49
PŘÍLOHA 3 – GRAFICKÉ SROVNÁNÍ TERITORIÁLNÍ STRUKTURY V ROCE 1995 A 2005 ... 50
PŘÍLOHA 4 – TABULKA ZAHR. OBCHODU ČR V JEDNOTL. MĚSÍCÍCH ROKU 2005 A 2006 ... 51
PŘÍLOHA 5 – ITÁLIE: GEOGRAFICKÁ A POLITICKÁ MAPA ... 52
PŘÍLOHA 6 - TERITORIÁLNÍ STRUKTURA ITALSKÉHO ZAHRANIČNÍHO OBCHODU... 53
PŘÍLOHA 7 – UŽITEČNÉ KONTAKTY A ADRESY ... 54
PŘÍLOHA 8 - BILATERÁLNÍ DOHODY UZAVŘENÉ MEZI ITÁLIÍ A ČR ... 56
PŘÍLOHA 9 - AKTUÁLNÍ POPTÁVKY ITÁLIE PO EXPORTECH... 57
PŘÍLOHA 10 – KOMODITNÍ STRUKTURA ZAHRANIČNÍHO OBCHODU ITÁLIE ... 58
Úvod
V současné době můžeme mluvit o značném rozvoji mezinárodního obchodu a s ním také mezinárodního marketingu. Domácí trhy jsou již přesyceny některými výrobky a tak se domácí firmy snaží uplatnit na zahraničních trzích. Mezinárodní obchod je tedy dnes nutností, popisovat v době rostoucí internacionalizace a globalizace jeho význam je skoro zbytečné.
Zvláště pak pro Českou republiku, vzhledem k jejím hospodářským charakteristikám, má zahraniční obchod neodmyslitelnou úlohu a jeho význam dále roste. Pro ekonomiku takového typu, jako je Česká republika, je typické vysoké zapojení do mezinárodního obchodu. Klíčový je pro českou ekonomiku export, jeho teritoriální a komoditní struktura, a z toho vyplývající nutnost aktivní podpory exportu ze strany vládních i soukromých institucí.
Podíváme-li se podrobněji na teritoriální strukturu zahraničního obchodu České republiky, snadno zjistíme, že v průběhu posledních patnácti let doznala určitých neopomenutelných změn mezi něž patří zejména obrat k trhům zemí Evropské unie na úkor zemí bývalé RVHP a s tím spojená přeměna naší vývozní struktury. Ve své práci jsem se zaměřila na trh Itálie, protože ta se řadí dlouhodobě na přední příčky mezi našimi obchodními partnery a i po našem vstupu do Unie, kdy se již dá hovořit spíše o vnitrounijním obchodě, stojí náš vzájemný obchod za podrobnější analýzu.
Tato práce má za cíl zhodnotit vzájemnou obchodní výměnu, pokud vezmeme v potaz hospodářský profil obou zemí a také jisté kulturní odlišnosti. Celé téma je rozděleno do čtyř hlavních částí- kapitol. První z nich má sloužit k základnímu vymezení pojmů a uvedení do problematiky mezinárodního obchodu a mezinárodního marketingu. Druhá část zaměřuje svou pozornost na českou ekonomiku- její zahraniční obchod, přední exportní komodity a také vývoj v posledních letech a zejména po vstupu do Evropské unie. V závěru této kapitoly ještě zmíním, jaké jsou konkrétní způsoby podpory českých exportérů a na koho se mají v případě nutnosti obracet. Třetí kapitola podává základní informace o italském teritoriu jako je hospodářská a vnitropolitická charakteristika, zahraničně-politická orientace a vstup na italský trh. Poslední kapitola je jádrem samotné práce. Pojednává o obchodních vztazích obou zemí a o obchodních příležitostech. Za důležité zde považuji zmínit kulturní specifika a jejich využití při obchodování s italskými partnery. Dále se pokusím zhodnotit vývoj a perspektivu naší obchodní spolupráce a konkrétní komodity směřující na italský trh včetně příkladů úspěšné probíhající spolupráce a také nastíním další oblasti vzájemné kooperace.
O mezinárodním obchodu můžeme mluvit jako o aktuálním tématu, které se týká velkého množství našich firem, a vzhledem k této skutečnosti jsem si také vybrala toto téma své bakalářské práce. Mnoho zejména menších firem se nezapojuje do mezinárodního obchodu, i když by chtěly, hlavně kvůli neznalosti podmínek, ale ani poptávek daných zemí, a tedy z obavy z neúspěchu. V tomto však mohou využít nabízených služeb státu pro exportéry a obrátit se na jím zřízené instituce.
V mé práci se budu zaměřovat na Itálii, budu se zabývat popisem italského trhu a analýzou obchodu mezi Českou republikou a Itálií a jeho perspektivním vývojem do budoucnosti. Protože nemůžu v této práci obsáhnout všechny země, myslím, že ukázka na jedné zemi může být vodítkem pro všechny podniky, které se rozhodují zapojit do mezinárodního obchodu a neví, kde začít.
1 Úvod do teorie mezinárodního obchodu a mezinárodního marketingu
„Zahraniční obchod je historicky nejstarší a dosud významnou formou vnějších hospodářských vztahů. Jejich vliv na hospodářský rozvoj jednotlivých zemí se podstatně prohloubil v celém období po 2. světové válce (v komparaci s meziválečným vývojem), v posledních desetiletích pak vývoj mezinárodního obchodu patří k nejdynamičtějším prvkům vývoje světové ekonomiky. Přitom jde o dynamický vývoj nejen v měřítku kvantitativním, nýbrž i z hlediska změn struktur zahraničně-obchodních toků jednotlivých zemí i celkového mezinárodního obchodu. V souladu se závěry teorií mezinárodního obchodu klasických, neoklasických i novodobých je možno konstatovat, že zahraniční obchod patří v současné době k rozhodujícím faktorům, ovlivňujícím ekonomický růst jednotlivých ekonomik koneckonců, ekonomiky světové.“1
Mezinárodní obchod můžeme označit, jako směnu zboží či služeb různých subjektů určitého státu v rámci celého světového hospodářství. Míru zapojení státu (jeho ekonomiky) do mezinárodního obchodu označujeme jako otevřenost ekonomiky nebo uzavřenost ekonomiky. Míru otevřenosti ekonomiky je možné nejlépe vyjádřit jako podíl vývozu a dovozu (obratu zahraničního obchodu) na GNP (HDP) v % nebo jako jeho objem v konvertibilní měně (nejčastěji v USD) na jednoho obyvatele.
Mezinárodní obchod rozdělujeme na několik typů:
• bilaterální (dvojstranný) … obchod pouze mezi dvěma zeměmi,
• trilaterální (trojstranný) … vzájemný obchod mezi třemi zeměmi,
• multilaterální (mnohostranný) … obchod mezi velkým počtem zemí.
1.1 Funkce a d ů sledky mezinárodního obchodu
Do základních funkcí můžeme i přes rozdílnost ekonomiky v různých zemí zahrnout tyto funkce:2
• Transformační funkce, což znamená vliv zahraničního obchodu na utváření stavu vnitřní ekonomické rovnováhy,
1 PLCHOVÁ, B a kol. Zahraniční ekonomické vztahy České republiky……..str. 5 a dále
2 tamtéž
• Funkce růstová, tzn. naplňování hlediska „ekonomie času“ s výsledkem úspory národní práce při zapojení do mezinárodní dělby práce,
• Zahraniční obchod může za určitých specifických podmínek působit jako bariéra růstu domácí ekonomiky,
• Vzájemná interakce mezi růstem (či poklesem) národního důchodu, růstem (či poklesem) dovozu a růstem (či poklesem) vývozu.
Důvody, pro které vznikl mezinárodního obchod můžeme shrnout takto:
• odlišnost výrobních podmínek,
• jednotlivé země jsou odlišně vybaveny přírodními zdroji, leží v odlišných klimatických a geografických podmínkách, rozdíly v kvalitě lidských zdrojů,
• klesající náklady z velkovýroby (rostoucí výnosy z rozsahu),
• v různých zemích jsou různé statky vyráběny s odlišnými náklady. Při specializaci země s nízkými náklady na výrobu určitého statku dochází při výrobě ve velkém k úsporám z rozsahu (průměrné výrobní náklady se zvyšováním objemu výroby klesají),
• rozdíly ve spotřebitelském vkusu,
• obyvatelé různých států mají odlišné preference ve spotřebě.
1.2 Mezinárodní marketing
Spolu se vznikem mezinárodního obchodu vznikl také mezinárodní marketing.
„Mezinárodní marketing je podnikatelská filozofie, jejímž cílem je uspokojování potřeb a přání zákazníků na mezinárodních trzích. Úkolem mezinárodní marketingové strategie je zajištění optimalizace firemních zdrojů a vyhledávání takových příležitostí na světovém trhu, které podnikům umožňují využívá konkurenčních výhod.“1
I v oblasti mezinárodního marketingu jsou využívány moderní marketingové koncepce, jako jsou: „One-to-one Marketing“ a „Relationship Marketing“. Obě tyto koncepce se snaží o co neosobnější přístup k zákazníkům
1 MACHKOVÁ, H. a kol. Mezinárodní obchod a marketing………….. str. 121
1.2.1 Mezinárodní marketingové plánování
Spolu s marketingem a zahraničním obchodem neodmyslitelně souvisí také plánování.
I mezinárodní marketing potřebuje plánování, jehož cílem je stanovení koncepce mezinárodního podnikání ve střednědobém a dlouhodobém horizontu. Strategický plán musí směrovat mezinárodní aktivity firmy do geografických zón s růstovým potenciálem, musí vyčíslit investice, které budou spojeny se vstupem na nové trhy, musí harmonizovat výrobní aktivity v jednotlivých zemích a zajistit jejich soulad s očekávaným vývojem poptávky na mezinárodních trzích. Dalším důležitým úkolem plánování je stanovit marketingové cíle a náklady, které budou spojeny s jejich dosažením.
Výstupem mezinárodního marketingového plánování je tedy mezinárodní marketingový plán, který obvykle obsahuje následující náležitosti1:
Úvod - obsahuje popis hlavních principů firemní strategie, hlavní firemní hodnoty a hlavní firemní cíle pro plánování období.
Marketingová analýza – zahrnuje analýzu PEST a analýzu bezprostředního podnikového okolí, tj. analýzu konkurence, analýzu vývoje poptávky, apod.
Vnitropodniková analýza – je účinným nástrojem pro vyhodnocení situace podniku, jedná se o analýzu SWOT.
Marketingové cíle – podnik si zde musí stanovit jednotlivé konkrétní cíle na zahraničních trzích, a to jak hodnotové nebo objemové.
Stanovení mezinárodní marketingové strategie – jedná se především o stanovení segmentace, positioningu a marketingového mixu a plánu realizace.
Stanovení rozpočtu – nakonec si firmy stanoví rozpočet, který stanoví výši předpokládaných příjmů a výdajů za plánované období.
1.2.2 Mezinárodní marketingový výzkum
Mezinárodní marketing je jeden ze základních nástrojů mezinárodního managementu, který poskytuje nejen podklady pro rozhodování o strategiích mezinárodního marketingu, ale je i významným nástrojem operativního řízení. Cílem výzkumu je shromáždění informaci, jejich analýza a interpretace.
Marketingový výzkum má význam především pro plánovací a kontrolní funkci řízení.
Zaměřuje se především na:
1Členění viz: MACHKOVÁ, H. a kol. Mezinárodní obchod a marketing………….. str. 121
o výzkum podnikatelského prostředí zahraničních trhů, o výrobkový výzkum,
o cenový výzkum,
o výzkum účinnosti reklamy a dalších forem komunikace,
o výzkumy spotřebních zvyklostí, výzkumy životního stylu, image značek, postojů spotřebitelů, apod.
1.2.3 Druhy marketingového výzkumu
Marketingový výzkum můžeme rozdělit na několik druhů:
1. Výzkum od stolu (Desk Research) se zaměřuje se na shromáždění a analýzu snadno dostupných informací, sekundárních informací, jako jsou interní zdroje MIS (účetnictví, výroční zprávy, zprávy od prodejců) a externí zdroje (statistiky, odborná literatura, informace od specializovaných agentur – Czechtrade, od obchodních a průmyslových komor).
2. Terénní výzkum (Field Research) realizacuje výzkum v konkrétních podmínkách sledované země, v případě, že sekundární data neposkytují dostatečné podklady pro rozhodování. Tento výzkum pracuje s primárními informacemi, což je dost nákladné.
Využívání také služeb mezinárodních či tuzemských výzkumných agentur, ale převážně formou kontinuálního výzkumu.
3. Kontinuální výzkum umožňuje sledovat a měřit účinnost reklamních kampaní a dalších nástrojů komunikačního mixu, úspěšnost zavádění nových výrobků na trh, efektivnost a využívání distribučních cest, vliv cenové politiky na odbyt, atd.
4. Panely prodejen (Retail audit) využívají reprezentativní vzorek maloobchodní sítě dané země. Informace pravidelně získávají z existujících prodejních sítí, např. od hypermarketů, samoobsluh, pultových prodejen, diskontních prodejen atd. Získané údaje umožňují sledovat velikost trhu a jeho trendy, podíl jednotlivých značek a výrobků podle typů prodejen, podle regionů a podle velikosti a druhu prodávaného balení.Umožňují také měřit účinnost akcí na podporu prodeje, účinnost reklamních kampaní a umožňují sledovat cenou politiku obchodních mezičlánků a konkurence.
5. Spotřebitelské panely, panely domácností (Consumer Scan) využívají reprezentativní výběr spotřebitelů dané země. Poskytují informace podobné informacím
z panelu prodejen. Výhodou je možnost získání informací o profilu spotřebitelů a spotřebitelském chování.
6. Omnibusové výzkumy (Omnibus Research) jsou vícetematická šetření, které probíhají nejčastěji formou dotazování, nejčastěji osobním pohovorem nebo telefonicky.
Výhodou je nižší cena (náklady rozloženy na více zadavatelů, umožňuje oslovit přesně definované skupiny). Nevýhodou je pravděpodobnost výskytu větší výběrové chyby než v panelu domácností, příp. ovlivňování tazatele v průběhu rozhovoru. Předmět tohoto výzkumu bývá testování nových výrobků před uvedením na trh, chuťové testy, testy názvů, balení, image, cenové testy, testování reklamy, zjišťování postojů spotřebitelů, zjišťování způsobů používání výrobků, výzkumy spokojenosti zákazníků apod.
2 Charakteristika zahrani č ního obchodu Č eské republiky
Zahraniční obchod je v české ekonomice jedním z dominantních faktorů dosahování vnitřní ekonomické rovnováhy. Česká ekonomika nikdy nedisponovala velkým vnitřním trhem a bohatou zásobou surovin, a tak byla vždy nucena k intenzivnímu zapojování do mezinárodního obchodu a směny, k čemuž dále přispěly globalizační a liberalizační tendence a nyní jsou tímto motorem, ještě dále urychlujícím tento trend, integrační procesy v Evropě. Pro českou ekonomiku- s relativně malým a saturovaným trhem a s poměrně vysokou mírou industrializace a specializace, by měla být charakteristická vysoká míra otevřenosti (čili zapojení do mezinárodního obchodu), která však v současnosti zdaleka nedosahuje míry otevřenosti ekonomik podobných typem z oblasti rozvinutých zemí (jakou je například Belgie). Poměrně uklidňujícím faktem zde je, že již po delší dobu vykazuje míra otevřenosti české ekonomiky dost dynamický vzestup právě z důvodu rostoucí liberalizace obchodu a orientace na trhy vyspělejších zemí zejména z oblasti Evropy.
Většina českých podniků má zájem uplatnit své výrobky na zahraničních trzích. Avšak hledání odbytu na zahraničních trzích vykazuje určité změny a posuny nejen v teritoriální a strukturální rovině, ale i v samotném přístupu institucí k podpoře našeho exportu a v poskytování rad a informací exportérům.
2.1 Vývoj zahrani č ního obchodu Č eské republiky
Zahraniční obchod České republiky prošel zásadními změnami na začátku 90. let, mimo jiné byl zrušen monopol zahraničního obchodu, nastal velký obrat v teritoriální a komoditní struktuře našeho zahraničního obchodu: dřívější přední obchodní partner- Sovětský
svaz, se změnil na Německo a bývalá RVHP na země Evropské unie. V období 90. let prošel zahraniční obchod procesem liberalizace a snižování tarifů, ovšem zpočátku spíše v náš neprospěch. Pro skoro celé toto období je charakteristické převažování dovozu nad vývozem a tedy i rostoucí pasivní saldo obchodní bilance, které se začíná zmenšovat až od konce 90. let.
Co se týká zbožové struktury, na začátku 90. let došlo k nárůstu podílu vývozu s nižším stupněm zpracování a polotovarů, což do jisté míry souviselo s novou teritoriální orientací na země vyspělé, vůči nimž najednou vystupujeme jako země s nižší úrovní technické vyspělosti. Avšak v průběhu 90. let tato struktura, pro nás jakožto zemi nepříliš bohatou na suroviny nepříznivá, doznala určitého zlepšení zejména v nárůstu podílu strojů a dopravních zařízení a zdravotnického vybavení a vývoz polotovarů určených k další výrobě ustoupil mírně do pozadí. Dominantní položkou v českém zahraničním obchodě je výroba kovozpracujícího průmyslu- čili produkty středně kvalifikované, řemeslné práce (asi 50%
vývozu), kdy skoro třetinu tvoří prostředky silniční dopravy (s aktivní bilancí) – hlavně osobní vozy střední kubatury, dále také součásti, náhradní díly a příslušenství. Silně jsou v českém vývozu zastoupeny výrobky kapitálově náročné (metalurgie, chemie, papírenství, stavebnictví...), které ovšem současně poměrně dost škodí životnímu prostředí. Ve vývozu a dovozu služeb je dost markantní rozdíl ve struktuře. Příjmy plynoucí ze služeb jsou založeny především na příjmech z cestovního ruchu, naproti tomu ve výdajích na přijaté služby tvoří hlavní část „ostatní služby“ (finanční, právní, účetní, poradenské, pojištění a jiné obchodní služby), určené podstatnou měrou podnikové sféře.
Při hodnocení komoditní struktury ovšem zůstává důležitou otázkou, do jaké míry odpovídá náš specializační profil vývozu komparativním výhodám české ekonomiky. V čem můžeme spatřovat potenciální výhody, nevýhody, příležitosti a hrozby, si lze blíže prohlédnout v příloze 1 – SWOT analýza ČR zaměřená na vývoz.
Zajímavé je sledovat i změny teritoriální struktury našeho zahraničního obchodu, které ukazují na dlouhodobý trend vzestupu podílu vyspělých zemí a současný pokles úlohy zemí s tranzitivní a státní ekonomikou. Tato reorientace českého obchodu odpovídá novým politickým zájmům a orientaci České republiky. V roce 1989 se podílely státy RVHP na našem obchodu téměř 55% a vyspělé státy s tržní ekonomikou asi jen 37%, z čehož EU tvořila 32%. V roce 1993, po rozpadu Československa, již podíl vyspělých zemí dosahoval 57% (EU 50%). V roce 2000 byl podíl bývalé RVHP již pouze pětinový a 74% připadalo na ostatní rozvinuté země, z toho podíl EU činil 67%. Novodobější vývoj teritoriální struktury
zachycuje následující tabulka, která jasně demonstruje další posun našeho zájmu směrem k vyspělým zemím, avšak tyto změny už nejsou tolik radikální.
Tabulka 1 Vývoj teritoriální struktury českého vývozu1
1995 1997 1999 2001 2003 2005
Vývoz celkem 100,00% 100,00% 100,00% 100,00% 100,00% 100,00%
v tom vyspělé tržní ekonomiky 88,06% 87,84% 92,04% 91,75% 92,10% 90,27%
EU 25 82,68% 82,31% 86,74% 85,74% 86,30% 84,06%
EU 15 60,52% 59,77% 69,21% 69,06% 69,84% 65,99%
ESVO 1,68% 1,70% 1,82% 1,83% 1,82% 1,67%
ostatní vyspělé tržní
ekonomiky 3,70% 3,83% 3,48% 4,18% 3,98% 4,61%
rozvojové ekonomiky 5,03% 4,50% 3,29% 3,34% 2,91% 3,57%
evropské tranzitivní
ekonomiky 1,60% 2,09% 1,87% 2,11% 2,08% 2,05%
SNS 4,63% 5,17% 2,45% 2,47% 2,06% 3,15%
Ostatní 0,60% 0,33% 0,35% 0,32% 0,57% 0,44%
Nespecifikováno 0,08% 0,06% 0,00% - 0,28% 0,07%
z toho OECD 86,25% 86,24% 90,24% 90,31% 90,59% 88,89%
Zdroj: ČSÚ ( www.czso.cz )
Hlubší analýza současné teritoriální orientace českého obchodu prozrazuje, že více než 50% našeho zahraničního obchodu je realizováno s našimi sousedními zeměmi, a tak je vývoj českého zahraničního obchodu silně závislý na hospodářské situaci tohoto regionu. Je také nutné zdůraznit, že asi polovina obchodu s Unií se odehrává s Německem, vedle tohoto rozhodujícího partnera patří mezi významné destinace našeho exportu Slovensko, Rakousko, Polsko, Itálie (asi 4-5%) a Francie. Těchto šest zemí se tak podílí na celkovém zahraničním obchodu České republiky přibližně z poloviny. Zvláštní pozornost na tomto místě zasluhuje obchodní výměna s Itálií, kde zaznamenáváme dlouhodobě poměrně vysoké pasivní saldo, které má naštěstí tendenci se snižovat. Naproti tomu nejvyšší přebytky má Česká republika s Německem, Slovenskem, Rakouskem a Polskem- tedy se svými sousedy. Bližší informace podává tabulka 2 na další straně.
1 Podrobnější přehled desetiletého vývoje teritoriální struktury vývozu ČR (v % i v hodnotovém vyjádření v mil.Kč) uvádím v příloze 2 a grafické srovnání situace v roce 1995 a 2005 vykreslují grafy v příloze 3
Tabulka 2 Zahraniční obchod ČR s vybranými zeměmi
Pořadí Země
Podíl (v %) na celkovém vývozu ČR
Podíl (v %) na celkovém dovozu ČR
Bilance zahranič. obchodu ( v mld.Kč )
1995 2000 2005 1995 2000 2005 1995 2000 2005
1. Německo 37,0 40,5 33,6 31,5 32,3 30,1 -89 52983 78034 2. Slovensko 14,0 7,7 8,6 11,8 6,0 5,5 1056 11474 61547 3. Rakousko 6,6 6,0 5,6 6,9 4,9 4,0 -8658 5624 31642 4. Polsko 4,5 5,4 5,5 2,7 3,6 5,0 7418 16566 11342 5. Itálie 3,7 3,8 4,2 5,3 5,2 4,8 -14373 -21806 -8938 6. Francie 2,7 4,0 4,9 4,0 5,0 4,6 -11823 -16557 8713 Zdroj: ČSÚ ( www.czso.cz )
Podíváme-li se dále na zbožovou strukturu, odpovídá vývozním strukturám vyspělých zemí. Produkty primárního sektoru jsou v českém vývozu zastoupeny menší měrou než je světový průměr (asi 8% ku 23%)1, v rámci zpracovatelského průmyslu vyvážíme meziprodukty asi z 36%, produkci kovozpracujícího průmyslu z 46% a spotřební zboží z 18%, což zhruba odpovídá průměrným hodnotám dosahovaným západní Evropou.
V průběhu 90. let i v současnosti hrají rozhodující roli výrobky zpracovatelského průmyslu- podle klasifikace SITC2 jsou to skupiny 5-8 (blíže v tabulce 3 na následující straně), avšak jejich podíl na našem celkovém vývozu se ve sledovaném období v některých případech dost zásadně změnil. Nejrychleji rostl podíl skupiny 7- stroje a dopravní prostředky a dále pak skupiny 8- různé průmyslové výrobky, kam patří kromě výrobků s nepříliš vysokým stupněm zpracování i různé vědecké přístroje a zařízení, optické a fotografické přístroje, odborné a vědecké (např. zdravotnické) vybavení, tento růst se však od poloviny devadesátých let zastavil. Skupiny 6 a 7 zahrnují také polotovary a výrobky s nižším stupněm zpracování, v 1. polovině 90. let se jejich podíl na vývozu zvyšoval, ale od roku 1996 se postupně snižuje (hlavně skupina 6- průmyslové zboží tříděné podle druhu materiálu). Tento trend lze hodnotit jako příznivý.
1 údaje z roku 1997
2 Standard International Trade Classification
Tabulka 3 Komoditní struktura českého vývozu podle klasifikace SITC
Zdroj: ČSÚ ( www.czso.cz )
Naše přistoupení k EU znamenalo uvolnění a zjednodušení vzájemné výměny zboží s původními i novými členy tohoto uskupení, už před vstupem byl obchod značně liberální díky preferenčním dohodám, avšak samotný obchod byl spojen s procedurami na hranicích a v omezené míře s celními a netarifními opatřeními. Vstupem do EU dne 1.5. 2004 ČR přejala celní sazebník EU při obchodování se třetími státy a byla zrušena pravidelná celní kontrola zboží při přechodu vnitřních hranic Unie, místo toho je nyní třeba vyplňovat výkaz Intrastat pro účely společné obchodní politiky a sledování statistických údajů o obchodu mezi členy EU navzájem. Dalšími pozitivy našeho vstupu bylo například rozšíření prostoru pro podnikání, posílení spolupráce v technické oblasti a v oblasti výzkumu, nové investiční příležitosti, růst konkurenceschopnosti EU jako celku na světovém trhu, stabilní podnikatelské prostředí, jasná pravidla hospodářské soutěže, snadnější přístup ke kapitálu a veřejným zakázkám, vyšší mobilita pracovníků, možnost využívat prostředků ze strukturálních fondů a z Fondu soudržnosti2 a ve výčtu by bylo možné pokračovat. Na druhou stranu náš vstup přinesl zvýšené nároky na etiku podnikání, plnění technických předpisů a norem, ekologických požadavků, předpisů na ochranu spotřebitele a mnoho dalšího.
Další změnou po 1.5.2004 je rozdělení obchodních partnerů do dvou skupin, a to na:
1) členské státy EU25- tento obchod již není počítán do zahraničního obchodu, ale je
1 Obsahuje hodnoty od 1.1.2006 do 30.9.2006
2 Kohezní fond
Třídy SITC, rev.3 1993 1996 1999 2002 2005 20061 0 Potraviny a živá zvířata 5,9% 4,0% 2,9% 2,5% 3,3% 2,9%
1 Nápoje a tabák 1,1% 1,0% 0,9% 0,7% 0,6% 0,5%
2 Surové materiály, nepoživatelné, s
výjimkou paliv 5,7% 4,8% 3,8% 2,8% 2,5% 2,6%
3 Minerální paliva, maziva
a příbuzné materiály 5,5% 4,5% 2,9% 2,9% 3,1% 3,0%
4 Živočišné a rostlinné oleje, tuky, vosky 0,2% 0,2% 0,1% 0,1% 0,1% 0,1%
5 Chemikálie a příbuzné výrobky jinde
neuvedené 8,9% 9,0% 7,4% 6,0% 6,4% 6,1%
6 Tržní výrobky tříděné hlavně podle
materiálu 29,9% 28,6% 26,0% 23,4% 21,7% 21,2%
7 Stroje a dopravní prostředky 29,1% 32,8% 42,4% 49,6% 50,8% 52,5%
8 Průmyslové spotřební zboží 13,5% 15,0% 13,5% 11,9% 11,5% 11,1%
9 Komodity a předměty obchodu jinde
nezatříděné 0,1% 0,1% 0,1% 0,2% 0,0% 0,0%
Celkem 100,0% 100,0% 100,0% 100,0% 100,0% 100,0%
obchodem vnitřním, funguje na principu jednotného vnitřního trhu jako celku bez vnitřních hranic1. Aby trh mohl bez problému fungovat, musela být pro všechny vytvořena jednotná pravidla, která vznikla postupným sbližováním a sjednocováním právních předpisů nebo vzájemným uznáním předpisů národních.
2) všechny ostatní státy- tzn. nečlenské země EU25 (označované jako třetí země)- při obchodu výrobky přecházejí unijní hranici a tento obchod tedy zůstává zahraničním obchodem (vývozem/dovozem).
Z toho vyplývá, že náš zahraniční obchod, jak ho budu zjednodušeně nazývat, je souhrnem vnitrounijního obchodu a obchodu se třetími zeměmi. Statistika zahraničního obchodu je založena na dvou systémech sběru dat: Intrastat sleduje pohyb zboží uvnitř Společenství (přijetí a odeslání zboží z/do států EU) a Extrastat sleduje obchod s nečlenskými státy EU (dovoz a vývoz zboží z/do třetích zemí).Vývoz vyjadřuje hodnotu odeslaného zboží do zahraničí, které přestoupilo státní hranici za účelem jeho trvalého nebo dočasného ponechání v zahraničí. Celkový vývoz se tak skládá z odeslání do států EU a vývozu do třetích zemí. Dovoz vyjadřuje hodnotu zboží přijatého ze zahraničí, které přestoupilo státní hranici za účelem jeho trvalého nebo dočasného ponechání v tuzemsku. Celkový dovoz se tak skládá z přijetí ze států EU a dovozu ze třetích zemí.
Zahraničním obchodem v pravém slova smyslu po 1.5.2004 zůstalo přibližně 20%
z jeho dřívější hodnoty ( to znamená, že 80% vnějšího obchodu ČR tvoří obchod s Unií). Ve vývozu do EU jsou nejvíce zastoupeny osobní auta a náhradní díly, různé stroje a přístroje, výrobky ze železa, oceli, plastů, skla a dřeva, elektrická energie aj.
Nejdůležitější změny pro náš zahraniční obchod po vstupu do EU lze shrnout takto:
-větší trh vzniklý propojením trhů národních
-stabilní podnikatelské prostředí a větší právní ochrana -účast na programech EU a prostředcích z fondů2
-nutnost orientace v nových podmínkách a dobré informovanosti -nová zahraniční obchodní politika- tzv. společná obchodní politika3
-zlepšení jména ČR jako země původu zboží ( a to zejména při obchodu se třetími zeměmi, kde lze využít faktu, že zboží je vyráběno v EU)
1 Zásady jednotného trhu jsou: volný pohyb zboží, služeb, kapitálu a osob (s některými dočasnými výjimkami)
2 Větší část prostředků z EU je však možné čerpat jen na základě projektů, a tudíž základními předpoklady na jejich získání jsou příprava dostatečného množství projektů a rozpočtová kapacita pro jejich spolufinancování.
3 Orgány ČR nebudou realizovat vůči třetím zemím samostatnou zahraniční obchodní politiku, ale tuto pravomoc převezme EU a my budeme pouze participovat při jejích jednáních a při formování této politiky.
Pro zahraniční obchod České republiky je důležitým faktorem v poslední době: -rychlý hospodářský růst v našem regionu
-růst zájmu investorů -posilování kurzu koruny -drahá ropa
-vysoká hospodářská závislost na regionu Evropy.
2.2 Podpora exportu v Č eské republice
Zahraniční obchod je pro naší republiku mimořádně významný a je žádoucí, aby bylo v budoucnu dosahováno aktivního salda, a proto je důležité věnovat podpoře exportu pozornost. O to se u nás starají jak státní, tak nestátní organizace a jejich složky.
Z mimostátního sektoru lze jmenovat například Hospodářskou komoru ČR a Svaz průmyslu a dopravy ČR, avšak stěžejní část zajišťuje sektor státní- a to zejména Ministerstvo průmyslu a obchodu (MPO) a Ministerstvo zahraničních věcí (MZV) a na ně návazné podpůrné organizace jako jsou Česká exportní banka (ČEB), Exportní garanční a pojišťovací společnost (EGAP), agentura CzechTrade, Česká centra, zastupitelské úřady ČR v zahraničí ( hlavně OEÚ ZÚ). Mimo to byla ještě zřízena Ministerstvem průmyslu a obchodu Zelená linka pro export s telefonním číslem: 800 133 331 a lze také využívat služeb oficiálního portálu pro podporu exportu a podnikání www.businessinfo.cz . Rovněž vhodnou pomůcku by měli exportéři nalézt v příručce Export v kostce, kterou vypracovalo MPO a která je také pod tímto názvem ke stažení například na stránkách BusinessInfo. Příručka shrnuje nabídku státní podpory pro exportéry.
Služby státu exportérům jsou zde dále rozčleněny do třech hlavních oblastí a to na:
-informační služby,
-vzdělávací a poradenské služby,
-asistenční, finanční a prezentační služby.
S dalším obdobným materiálem přišla agentura CzechTrade a nabízí ho zdarma k dispozici na svých internetových stránkách. Jedná se o příručku Manuál úspěšného exportéra. Pokud chce exportér získat konkrétní informace o teritoriu svého zájmu, může mu v tom posloužit brožura Souhrnné teritoriální informace, kterou vydává OEÚ ZÚ ( v případě Itálie to je obchodně ekonomický úsek velvyslanectví České republiky v Římě).
Když se ve své práci zaměřuji na italský trh, nelze v této oblasti opominout aktivitu Italsko-české obchodní a průmyslové komory (La Camera di Commercio e dell' Industria Italo Ceca - CAMIC)- o ní budu mluvit dále, a ani Italského úřadu pro zahraniční obchod v Praze (Instituto nazionale per il Commercio Estero – ICE), který je zřízen pod záštitou italské vlády za účelem podpory hospodářské kooperace včetně obchodu a obchodních příležitostí mezi italskými a českými partnery.
Pro získání informací se exportéři mohou obrátit zejména na Zelenou linku pro export, která má sloužit jako prvotní rozcestník k dalším zdrojům informací a má šetřit firmám jejich čas. Informuje o konkrétních službách poskytovaných exportérům státem, sděluje kontakty na konkrétní odpovědné pracovníky agentur a institucí, poskytuje odkazy na další informační zdroje a radí, jak a kde je případně hledat. Tato služba byla zřízena teprve v nedávné době ( v květnu 2006), a proto ještě není mezi exportéry dostatečně známá a využívaná. Kromě telefonického spojení je ještě k dispozici emailová adresa na pracovníky Zelené linky: export@mpo.cz.
Další užitečnou pomůckou je portál BusinessInfo.cz, který je obdobou již zmíněné telefonické linky. Poskytuje kontakty na ostatní složky na podporu exportu a detailně popisuje jejich funkce a činnosti, včetně aktuálních informací integrovaných z různých zdrojů (mezi něž patří zejména již zmíněné Souhrnné teritoriální informace a Export v kostce). Tvoří tak velice přehledný a komplexní soubor informací pro české podnikatele.
Česká agentura na podporu obchodu CzechTrade je proexportní organizací Ministerstva průmyslu a obchodu, založená 1. května 1997. Disponuje informacemi o světových trzích a širokou sítí zahraničních a regionálních kanceláří po celém světě (v současnosti má 30 takových zastoupení ve 27 zemích) a sbírá tak užitečné informace přímo u zdroje. V Itálii nalezneme kancelář CzechTrade v Miláně (podrobný kontakt je v příloze 7). CzechTrade pomáhá podnikatelům s nalezením kontaktů a partnerů, provádí marketingový průzkum v teritoriu, poskytuje individuální konzultace, vzdělává (např. příručka Manuál úspěšného exportéra přístupná na www stránkách agentury, různé odborné semináře a vzdělávací programy), vypracovává databázi exportních příležitostí (zahraniční poptávky/nabídky a exportní příležitosti včetně tendrů a veřejných zakázek) a pomáhá s prezentací firem v zahraničí. Navíc ještě zprostředkovává platformu pro setkávání zainteresovaných subjektů formou Exportního klubu (blíže na www.exportniklub.cz ).
Kromě Zelené linky pro export se lze na MPO obrátit při zájmu o prezentaci exportérů v rámci oficiálních účastí ČR na veletrzích a výstavách (což je jedna z forem vstupu na trh, velice vhodná v případě Itálie). MPO také formuluje koncepci proexportní politiky jako celku, kterou shrnuje Exportní strategie ČR na léta 2006-2010. Strategie se věnuje činnostem a postupům, které mají přímý a výhradní vztah k exportním procesům. Zejména definuje vize, hlavní cíle a klíčové projekty státní proexportní politiky.
MZV se předně angažuje v udržování a dalším rozvíjení diplomatických a hospodářských vztahů. Pro využití pro exportéry jsou rozhodující obchodně-ekonomické úseky zastupitelských úřadů (OEÚ ZÚ) a Česká centra. Plní významnou roli při prosazování obchodně ekonomických zájmů České republiky. Poskytují informace jako kontakty na potenciální obchodní partnery, doporučení právních služeb kanceláří, obchodních komor, informace o zakázkách, projektech a soutěžích v teritoriu, pomáhají při aktivním vyhledávání příležitostí pro české firmy aj. V Itálii máme zastupitelský úřad i České centrum v Římě. Pro podrobnější informace o jejich činnosti je možné navštívit www.mzv.cz/rome a www.czechcentres.cz/rome . Obě stránky jsou provozovány jak v češtině, tak v italštině. Na stránkách Českých center je možnost bezplatného zadávání nabídek českými podnikateli formou inzerátu (v cizím jazyce), tyto kontakty jsou pak zprostředkovány zahraničním zájemcům.
V roce 2001 zahájila svou činnost Italsko-česká obchodní a průmyslová komora v Praze (CAMIC) za přispění Italského velvyslanectví v Praze a byla uznána MPO. Poslání Obchodní komory spočívá ve vytvoření sítě služeb za účelem podpory obchodní a ekonomické výměny mezi Itálií a Českou republikou a asistenci při vstupu italských podnikatelů na náš trh.CAMIC hraje podstatnou roli v integraci italské podnikatelské komunity v České republice. Vykonává širokou škálu aktivit a služeb jako organizace obchodních a institucionálních misí a workshopů, účast a organizace veletrhů a seminářů, pořádání kurzů českého a italského jazyka pro vlastní členy. V současné době má CAMIC přes 160 členů, většinou italských podnikatelů působících na českém teritoriu.
S finančním zajištěním exportních aktivit pomáhá Česká exportní banka a Exportní garanční a pojišťovací společnost. Podnikatelé, kteří se rozhodnou vstoupit na italský trh, musí počítat s tím, že EGAP může poskytovat krytí rizik nezaplacení u běžných krátkodobých pohledávek, tj. se
splatností do 2 let pouze v rámci tzv. komerčního pojištění. Státní podpora v oblasti pojištění rizik nezaplacení krátkodobých pohledávek není pro oblast EU dovolena.
Pro projekty, kde splatnost dodavatelského úvěru přesahuje 2 roky, je již možné nabídku pojištění EGAP rozšířit i o produkty se státní podporou, tzn. produkty, jejichž krytí je zajištěno pojistnými fondy a rezervami garantovanými státem. O komerční pojištění EGAP v Itálii je mezi českými firmami poměrně vysoký zájem a Itálie je i bohužel na třetím místě co se týká objemu vypláceného pojistného plnění.
Dále lze také podpořit export ze strukturálních fondů Evropské unie jako formy podpory z Operačního programu Průmysl a podnikání 2004-2006 (OPPP). Avšak posledním dnem přijímání projektů v programovacím období 2004-2006 byl první říjen 2006. Jako příklad lze uvést program Marketing a Projekt rozvoje informačních a poradenských služeb pro mezinárodní obchod a v rámci něj exportně zaměřené projekty jako marketingový průzkum, příležitosti na zahraničních trzích, prezentace na internetu, výstavy a veletrhy v zahraničí.
Další užitečné kontakty k dispozici v příloze 7.
3 Základní informace o italském teritoriu
Italská republika, jak zní její oficiální název, má rozlohu 301 338 km2 a 57 478 000 obyvatel (údaj z roku 2001), toho je 61,4 % ekonomicky činných. Úředním jazykem je italština, v určitých oblastech ale také němčina, slovinština a francouzština. 0,07 % je průměrný roční přírůstek obyvatel a národnostní složení je z 98 % tvořeno Italy. Zbylá dvě procenta tvoří Němci, Slovinci, Francouzi, Romové, Afričani a Asiaté.
Z náboženství zde drtivě převažuje katolické vyznání (97 %), 1,5 % se hlásí k valdenské evangelické církvi a ostatní jsou muslimové a jiná náboženství. Itálie je rozčleněna na 20 oblastí (krajů neboli regionů) se 103 provinciemi a 8 100 obcemi s hlavním městem Římem, ve kterém žije 2 800 000 obyvatel. Z dalších velkých měst můžeme jmenovat např. Milán, Neapol, Turín, Palermo, Boloňa a další.
Podrobnou mapku Itálie, rozčleněnou podle krajů (regionů) a její geografickou polohu a členění, si lze prohlédnout v příloze 5.
Politická orientace
Italský politický systém je založený na parlamentní demokracii, přičemž parlament se skládá ze dvou komor s pětiletým funkčním obdobím. Itálie má souběžný kombinovaný systém parlamentních voleb, a to ze 75 % většinový a z 25 % poměrný. V parlamentních volbách konaných 9. a 10. dubna 2006 těsně prohrál do té doby úřadující premiér a lídr pravého středu Silvio Berlusconi (u moci od 2001) s levicovou koalicí vedenou bývalým předsedou Evropské komise Romanem Prodim. Tento výsledek byl pro mnohé Italy velmi překvapivý. Bývalý italský prezident Carlo Azeglio Ciampi, jehož sedmiletý mandát vypršel v květnu 2006, již znovu nekandidoval. Nynější hlavou státu je Giorgio Napolitano, který byl zvolen 10.5.2006 na společné schůzi Poslanecké sněmovny, Senátu a 58 zástupců 20 italských regionů.
Hlavní politické strany a jejich bloky jsou:
„Vládní" strany - strany levého středu (koalice Unie),
Levicoví demokraté - nejsilnější levicová strana (středového charakteru); má sociálně- demokratické zaměření, vznikla spojením ex-komunistické Demokratické strany levice - PDS a několika malých stran levého středu,
Kopretina - koalice sdružující Lidovou stranu, Stranu italské obnovy, Demokratickou stranu,
Strana komunistické obnovy - pokračovatelka marxistického levého křídla Italské komunistické strany,
Zelení - strana s důrazem na životní prostředí,
Růže v pěsti - vznikla v roce 2005 a sdružuje Italské socialistické demokraty, Sdružení Cascioni, Italské radikály a Socialistickou mládežnickou federaci,
Lidovci-Unie za demokratickou Evropu - v koalici zastupuje levý, sociálně zaměřený křesťansko-demokratický prvek,
Italská strana hodnot - program této strany je více politicko-morální než ekonomický a je orientován na nespokojenost občanů s fungováním italského státu,
Strana italských komunistů - vznikla odštěpením od Strany komunistické obnovy Opozice - strany pravého středu (koalice Dům svobod),
Vzhůru, Itálie! - strana podnikatelů, manažerů a bývalých křesťansko-demokratických a socialistických politiků, stmelená kolem osoby S. Berlusconiho,
Národní aliance - strana, která vznikla odštěpením od postfašistického Italského sociálního hnutí,
Křesťansko-demokratická unie - sdružující od roku 2002 tři drobné nástupnické strany po bývalé Křesťansko - demokratické straně Itálie: Křesťansko-demokratický střed, Unii křesťanských demokratů a Evropskou demokracii,
Liga Severu - opoziční autonomisticko-separatistické hnutí, které radikálně oponuje centristické formě státu, hlavně dopadům jeho dosavadního daňového systému.
Zahraničně-politická orientace
V oblasti zahraniční politiky se země opírá o členství v EU, OSN, NATO, OBSE, WTO, MMF, G7 aj. Za vlády Berlusconiho došlo ke zřetelnému zintenzivnění a prohloubení vztahů s USA a Ruskem. Itálie hodlá v budoucnu hrát vůdčí roli ( v politické a ekonomické oblasti) na Balkáně, Blízkém východě a v severní Africe, tzn. ve své tradiční sféře vlivu.
Itálie patří k zakládajícím členům EU a toto členství představuje základní nástroj její zahraniční politiky. Italové všeobecně zaujímají k EU vstřícný postoj a rozšiřování o nové členy chápou jako historicky neopakovatelný krok, kde může Itálie daleko více získat než ztratit. Itálie je čistým finančním přispěvatelem do rozpočtu EU. V hospodářské oblasti si Itálie od rozšíření EU slibuje další zvýšení svého vývozu do nových členských zemí. U valné většiny z těchto zemí si udržuje kladné saldo zahraničního obchodu. Na druhé straně Italy mrzí, že země, na kterých jim z ekonomického hlediska velmi záleží (hlavně Rumunsko a Bulharsko), do EU vstoupí až v další vlně.
Itálie patří do Eurozóny od počátku jejího vzniku, a tak se i zde počínaje rokem 2002 stalo oficiálním platidlem euro, které nahradilo dříve užívanou liru.
3.1 Hospodá ř ská charakteristika
Itálie patří k zemím s nejrozvinutějším hospodářstvím a je proto také členem G7/G8- má vysoce rozvinutý průmysl, intenzivní zemědělství, velký vnitřní trh, výhodnou polohu umožňující přístup jak směrem do Evropy, tak do severní Afriky a na Blízký východ a v úrovni HDP je mezi evropskými zeměmi na čtvrtém místě za Německem, Francií a Velkou Británií.
Navzdory tomu však stále přetrvávají v zemi rozdíly mezi vysoce rozvinutým severem a zaostávajícím jihem, které se nedaří uspokojivě řešit. Navíc se v poslední době Itálie potýká s hospodářskými potížemi, z nichž nejhorším prohřeškem je celková zadluženost státu1, která je obrovská- dokonce převyšuje hodnotu HDP (pohybuje se někde okolo 106 % HDP2 a nyní opět začíná mírně stoupat) a řadí tak Itálii na předposlední místo v Eurozóně před Řecko a v absolutní výši je Itálie úplně nejhorší. Nezanedbatelný je v Itálii též podíl šedé ekonomiky, která podle odhadů statistiků tvoří až 17% HDP a zaměstnává na 3,5 mil. osob.
Je vidět, že italská ekonomika trpí řadou chronických problémů. Dosavadní italská vláda premiéra Berlusconiho (v úřadu do května 2006) se pokoušela nalézt jejich řešení, zaměřila se proto na pokračování klíčových ekonomických reforem a přijala daňové reformy.
Dále zaváděla rovněž proexportní opatření a pokračovala v restrukturalizaci a privatizaci státních podniků. Nová italská vláda R. Prodiho zatím potvrdila závazek předešlé vlády S.
Berlusconiho snížit poměr deficitu veřejných financí k HDP pod 3 %, jak požadují pravidla Paktu stability a růstu, do konce roku 2007.
V průběhu posledních třiceti let minulého století se Itálie změnila z agrární ekonomiky na průmyslovou, ovšem dnes jasně převládá sektor terciální na tvorbě HDP (asi 65%) i v zaměstnanosti (okolo 60%). Průmysl tvoří přibližně 35% HDP a zaměstnává v průměru 25% populace. Na zemědělství připadá zbytek. Avšak vliv zemědělství nelze opomíjet zejména v oblastech jižní Itálie, kde stále zaměstnává poměrně dost lidí.
Itálie je typickou ekonomikou odkázanou na dovoz valné části surovin, díky nemalé podpoře exportu má však dlouhodobě kladné saldo zahraničního obchodu. Páteří ekonomiky
1 Toto zadlužení se skládá ze státního dluhu domácího a dluhu vůči zahraničním věřitelům, přičemž zahraniční zadluženost je oproti státní skoro zanedbatelná.
2 Tato hodnota je skoro dvojnásobná, než povolují Maastrichtská kritéria, která stanovují maximální výši na 60% HDP.
jsou malé a střední podniky ( 94% všech podniků představují firmy do 9 zaměstnanců zaměstnávající 42% pracovní síly).
K největším italským obchodním partnerům Itálie se řadí mimo jiné Německo, Francie, USA a Španělsko. Česká republika se pohybuje až mezi 20. a 30. místem. Bližší výčet obchodních partnerů ukazuje příloha 6.
3.1.1 Základní makroekonomické ukazatele
Itálie, která je zemí velmi citlivou na výkyvy světového hospodářství, vykázala oproti předchozím letům razantní zpomalení růstu HDP. Za rok 2005 italský HDP nezaznamenal žádný růst oproti předcházejícímu roku (na ukázku- v roce 2004 činil růst 1,2 % , v roce 2003 0,3 % a v poslední době nejúspěšnějším rokem byl rok 2000 s růstem 2,7 %). Na letošní rok se zatím předpokládá růst okolo 1,5 %. Pro srovnání, v naší republice vzrostl HDP za rok 2005 v posledním čtvrtletí loňského roku meziročně reálně o 6,9 %, tedy nejvíce za existující srovnatelnou časovou řadu (od roku 1995). Je tedy vidět, že italské hospodářství v poslední době stagnuje.
Růst HDP (respektive jeho stagnace) v roce 2005 byl nejvíce způsoben domácí poptávkou, jež přispěla k růstu 1,2 % a v jejím rámci to byla hlavně spotřeba obyvatelstva.
Negativní dopad na růst HDP měl vývoz (Itálie měla v roce 2004 záporné saldo , které srazilo HDP o – 1,1 %. Negativní byl také vliv investic.
Inflace v roce 2005 dosáhla výše 1,9 %, tedy nepatrně méně než v roce 2004.
Pokračoval tak trend snižování inflace, který se střídavými výkyvy zaznamenává italská ekonomika již několik let. Zatímco v roce 1990 byla inflace v Itálii na úrovni 6,5 %, v roce 2004 byla již pouze 2,0 % , v roce 2003 2,7 % a v roce 2002 2,6 % (v tomto roce probíhá v celé nynější Eurozóně nahrazení národních měn eurem, které mohlo mít v následujícím roce vliv na mírné zvýšení inflace v Itálii). V červnu roku 2006 dosahovala inflace v Itálii výše 2,3 %, tedy nárůst na úroveň let 2000 až 2003. V České republice byla míra inflace v červnu roku 2006 2,5 %. V roce 2005 byla 1,9 % což je stejně, jako v Itálii.
Státní dluh v roce 2005 bohužel opět rostl- v poměru k HDP dosáhl výše 108,5 %, což je zpět na úroveň před rokem 2002. V roce 2004 činila jeho výše 105,8 %, v roce 2004 106,2 %. Z tabulky na další straně je vidět přesnější vývoj tohoto ukazatele. Můžeme si povšimnout postupného lehkého snižování státního dluhu, zatím s minimem dosaženým v roce 2004, ale pozvolné vzrůstání deficitů veřejných financí započaté rokem 2002 se nutně muselo odrazit na zadlužení celkovém v dalších letech. V ČR byl státní dluh v poměru k HDP
v roce 2004 21,3 % a v roce 2005 23,3 %, čili na úrovni několikanásobně nižší, avšak se vzrůstající tendencí.
V roce 2005 se podařilo snížit míru nezaměstnanosti na celostátní úroveň 7,7 %, z loňských 8,1 % a předloňských 8,7 %. Současná míra nezaměstnanosti v Itálii je nejnižší od roku 1992. Průběžného úspěšného snižování nezaměstnanosti si můžeme všimnout v následující tabulce. Tento úspěch poněkud zastiňuje fakt, že nadále přetrvávají příkré regionální rozdíly v rozložení míry nezaměstnanosti. V regionech severní Itálie činila nezaměstnanost průměrně 4,3 %, regiony střední Itálie vykázaly v roce 2005 průměrnou nezaměstnanost ve výši 6,6 % a v jihoitalských regionech, kde v roce 2005 dosáhla míra nezaměstnanosti 14,0 %, se alespoň dlouhodobě projevuje trend snižování nezaměstnanosti.
Pro srovnání, v ČR byla obecná míra nezaměstnanosti v roce 2004 8,3 % a v roce 2005 7,9 %.
Tabulka 4 Vývoj základních makroekonomických ukazatelů Itálie
Zdroj: http://www.businessinfo.cz/cz/clanky/italie-souhrnne-informace/ekonomicka-charakteristika- zeme/1000916/35335/
Podle druhu pracovního poměru se nejvíce (tak jako v minulých letech) zvýšil počet pracovních poměrů na dobu neurčitou. Počet pracovních poměrů na dobu určitou a počet
1 Velké meziroční výkyvy v hodnotách v USD jsou způsobeny vývojem kursu eura a dolaru.
Ukazatel 1999 2000 2001 2002 2003 2004 20051 2006 červen HDP (v mld. USD)
2005- USD/euro
1.124 1.154 1.176 1.180 1.184 1.198 1.645/
1.417 euro HDP na 1 obyvatele
(USD)
2005- USD/euro
19.894 20.430 20.806 20.890 20.953 21.204 28.300 /24.47
8 euro
Míra růstu HDP(%) 1,3 2,7 1,8 0,4 0,3 1,2 0 1,5 Deficit veřejných
financí (% HDP)
1,9 1,5 1,4 2,3 2,4 3,0 4,1 4,2
Průmyslová výroba (%)
0,1 3,1 - 0,7 - 2,1 - 0,8 - 0,4 -0,8% -0,1%
Obch. bilance (mld.
USD)
2005- USD/euro
17,3 0,79 8,63 7,58 2,04 - 0,51 - 2,76/
-2,045 euro
- 1,727 euro 5/06 Státní dluh (% z
HDP)
114,9 110,3 109,4 106,7 106,2 105,8 108,5 108,5
Inflace (%) 1,7 2,6 2,7 2,5 2,7 2,0 1,9 2,3
Míra
nezaměstnanosti(%)
11,1 10,6 9,5 9,0 8,7 8,1 7,7 7,6
atypických pracovních poměrů (pracovních smluv na kratší pracovní dobu) se oproti roku 2003 snížil.
V sektorovém vyjádření bylo nejvíce nových pracovních míst vytvořeno ve službách a v průmyslu, dále pak ve stavebnictví, zatímco v zemědělství došlo k poklesu.
Z teritoriálního pohledu vznikla nová pracovní místa bylo nejvíce míst vytvořeno v severo a středoitalských regionech.
Itálie vykazovala v letech 2000 - 2003 aktivní saldo obchodní bilance, které se však jako důsledek poklesu konkurenceschopnosti italských vývozců snižovalo a v posledních dvou letech (2004 a 2005) bylo italské saldo obchodní bilance pasivní. V roce 2005 činilo saldo obchodní bilance Itálie -9,947 miliardy euro. Největšími obchodními partnery Itálie jsou Německo, Francie, Velká Británie, Nizozemsko, USA a Španělsko. Na pasivním saldu obchodní bilance Itálie za rok 2005 se mimo jiné významně podepsal i nárůst cen ropy, zemního plynu a dalších energetických zdrojů, na jejichž dovozu je Itálie závislá.
3.1.2 Služby
Z hlediska podílu na tvorbě HDP a zaměstnanosti jde o rozhodující sektor italské ekonomiky: zaměstnává na 60 % obyvatel v produktivním věku a přibližně stejným procentem se podílí na tvorbě HDP.
Největší význam má obchod a turistický ruch včetně hotelové činnosti a restaurací, na druhém místě jsou služby neurčené k prodeji (tzn. státní správa), dále pak doprava a spoje a finanční služby. Nejvíce turistů v poslední době přicestovalo do Itálie ze střední a severní Evropy. Italové nejvíce cestovali do zemí EU- Francie, Španělska, Německa a Velké Británie.
3.1.3 Pr ů mysl
Průmysl je nejdůležitějším sektorem italského hospodářství z hlediska podílu na mezinárodní dělbě práce, i když se na tvorbě HDP podílí méně, tedy jen 35,6 % (z toho stavebnictví 5,3 %) a zaměstnává jen 31,7 % obyvatel v produktivním věku (z toho stavebnictví 7,1 %).
Průmyslová výroba se v roce 2005 snížila oproti roku 2004 o 0,8 %. V roce 2004 se naopak oproti roku 2003 zvýšila o 0,7 %. Průmyslová výroba se tak po loňském mírném oživení opět vrátila k poklesu. Pokud jde o zastoupení průmyslových oborů, ve spotřebním průmyslu má nejdůležitější místo textilní, oděvní, kožařský, obuvnický, nábytkářský a
