V YSOKÁ ŠKOLA EKONOMICKÁ V P RAZE Fakulta financí a účetnictví
katedra financí a oceňování podniku
DIPLOMOVÁ PRÁCE
2022 Bc. Nikola Mejsnarová
V YSOKÁ ŠKOLA EKONOMICKÁ V P RAZE Fakulta financí a účetnictví
katedra financí a oceňování podniku studijní program: Finance
Analýza dopadu investic do výzkumu a vývoje na profitabilitu a tržní hodnotu ve
farmaceutickém průmyslu
Autor diplomové práce: Bc. Nikola Mejsnarová
Vedoucí diplomové práce: Ing. Tatiana Škerlíková, Ph.D., ACCA
Rok obhajoby: 2022
Čestné prohlášení
Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma „Analýza dopadu investic do výzkumu a vývoje na profitabilitu a tržní hodnotu ve farmaceutickém průmyslu“
vypracovala samostatně a veškerou použitou literaturu a další prameny jsem řádně označila a uvedla v přiloženém seznamu.
V Praze dne 11. 01. 2022
...
Nikola Mejsnarová
Poděkování
Chtěla bych poděkovat vedoucí práce Ing. Tatianě Škerlíková, Ph.D., ACCA za cenné rady, ochotu a vstřícnost během vypracovávání této diplomové práce. Dále bych ráda poděkovala svému manželovi a rodině za neutuchající podporu během celého studia.
Abstrakt
Cílem této diplomové práce je zjistit, zda existuje souvislost mezi výší výdajů vynaložených na výzkum a vývoj a profitabilitou či tržní hodnotou farmaceutických společností. K tomu je využita jednoduchá lineární regrese datového souboru 16 nejvýznamnějších farmaceutických společností z hlediska tržeb.
Na základě interpretace výstupů provedených regresních analýz byla prokázána existence statisticky významného vztahu mezi intenzitou výzkumu a vývoje a dvěma ukazateli profitability (ROA, ROS) a jedním ukazatelem tržní hodnoty (P/S).
Identifikovaná míra závislosti však byla relativně slabá. Pro dvojice proměnných intenzita VaV – ROE a intenzita VaV – P/B se naopak nepodařilo zjistit přítomnost statisticky významné vazby. Lze tedy konstatovat, že pouhé zvýšení vynaložených prostředků na výzkum a vývoj nestačí k lepším hodnotám ukazatelů profitability či tržní hodnoty farmaceutických společností.
Klíčová slova
Výzkum a vývoj; farmaceutický průmysl; profitabilita; tržní hodnota; lineární regrese
Abstract
The aim of this diploma thesis is to find out whether there is a relationship between the amount of research and development expenses and the profitability or market value of pharmaceutical companies. To do so, a simple linear regression of the data set of the 16 most important pharmaceutical companies in terms of sales is used.
Based on the interpretation of the results of the regression analyses, the existence of a statistically significant relationship between research and development intensity and two profitability indicators (ROA, ROS) and one market value indicator (P/S) was proved. However, the identified level of dependence was relatively weak. On the other hand, for the pairs of variables RD intensity – ROE and RD intensity – P/B, it was not possible to determine the presence of a statistically significant link. It can therefore be stated that a mere increase in R&D spending is not enough to improve the profitability or market value of pharmaceutical companies.
Key words
Research and development; pharmaceutical industry; profitability; market value;
linear regression
Obsah
Úvod ... 1
1 Farmaceutický průmysl... 3
1.1 Velikost trhu ... 4
1.2 Fúze a akvizice ... 7
1.3 Výzkum a vývoj ... 10
1.3.1 Fáze vývoje léčiv ... 11
1.3.1.1 Preklinická fáze ... 11
1.3.1.2 Fáze klinického hodnocení ... 12
1.3.2 Celosvětové výdaje na výzkum a vývoj ... 14
1.4 Patentová ochrana ... 17
2 Přehled literatury – VaV a profitabilita ... 23
3 Analytické nástroje ... 25
3.1 Intenzita výzkumu a vývoje ... 25
3.2 Ukazatele rentability ... 25
3.2.1 Rentabilita aktiv (ROA) ... 25
3.2.2 Rentabilita vlastního kapitálu (ROE) ... 26
3.2.3 Rentabilita tržeb (ROS) ... 26
3.3 Ukazatele tržní hodnoty ... 27
3.3.1 Price-to-Sales (P/S) ... 27
3.3.2 Price-to-Book (P/B) ... 28
3.4 Regresní analýza ... 28
3.4.1 Jednoduchá lineární regrese... 29
3.4.1.1 Koeficient determinace (R2) ... 30
3.4.1.2 Koeficient korelace (ryx) ... 31
3.4.1.3 Celkový F-test ... 31
3.4.1.4 Dílčí t-testy ... 32
4 Praktická část ... 34
4.1 Vybrané farmaceutické společnosti ... 37
4.1.1 Roche Holding AG ... 37
4.1.2 Novartis International AG ... 38
4.1.3 Johnson Johnson ... 40
4.1.4 Bristol Myers Squibb ... 41
4.1.5 Merck Co., Inc. ... 42
4.1.6 Sanofi-Aventis ... 43
4.1.7 Pfizer Inc. ... 44
4.1.8 GlaxoSmithKline plc ... 46
4.1.9 Takeda Pharmaceutical Company Limited ... 47
4.1.10 AstraZeneca plc ... 48
4.1.11 Amgen Inc. ... 50
4.1.12 Gilead Sciences, Inc. ... 51
4.1.13 Eli Lilly and Company ... 52
4.1.14 Novo Nordisk A/S ... 53
4.1.15 Bayer AG ... 55
4.1.16 Boehringer Ingellheim ... 56
4.2 Regresní analýza ... 57
4.2.1 Vztah mezi RD výdaji a profitabilitou ... 57
4.2.2 Vztah mezi RD výdaji a tržní hodnotou ... 65
4.3 Vyhodnocení praktické části ... 70
4.4 Omezení a potenciál dalšího výzkumu ... 71
Závěr ... 73
Seznam použité literatury a pramenů ... 75
Seznam použitých zkratek ... 96
Seznam tabulek ... 98
Seznam grafů ... 100
Seznam rovnic ... 101
Seznam příloh ... 102
1
Úvod
Investice do výzkumu a vývoje (zkráceně VaV, RD) značně přispívají k produktivitě a konkurenceschopnosti společností, sektorů a zemí. Konečným důsledkem je potom dosažení dlouhodobých cílů v podobě udržitelného růstu a blahobytu. Mnoho studií dospělo k závěru, že výdaje na výzkum a vývoj pozitivně ovlivňují růst produktivity (Schumpeter 1934) (Griliches 1979) (Bartelsman a kol.
2019) a efektivity, což vede k vyšší konkurenceschopnosti firem a ekonomiky jako celku (Ortega-Argilés a kol. 2015) (Montresor a Vezzani 2015) (Castellani a kol.
2019).
Každý rok tedy společnosti investují významné částky do výzkumu a vývoje za účelem získání a udržení konkurenční výhody. Panuje obecná představa, že čím více prostředků firma vynaloží, tím vyšší zisky se časem dostaví (Jaruzelski a kol. 2005).
Cílem této diplomové práce je zjistit, zda skutečně existuje souvislost mezi výší investic do výzkumu a vývoje a profitabilitou či tržní hodnotou společností.
Sektorem s nejvyšší intenzitou výzkumu a vývoje, tzn. poměrem investic do VaV k čistým tržbám, byl na základě dat z roku 2019 farmaceutický průmysl (EFPIA 2021).
Z toho důvodu bude práce zaměřena právě na dané odvětví. Otázkou možného vztahu mezi výší výdajů na výzkum a vývoj a profitabilitou či tržní hodnotou farmaceutických společností se navíc zabývalo mnoho autorů s nejednoznačnými závěry, téma proto stále zůstává aktuální. Výhodou je, že přední společnosti působící v daném sektoru jsou povětšinou veřejně obchodovatelné a proto jsou potřebná data relativně snadno dostupná.
V teoretické části diplomové práce budou nejprve představeny charakteristiky a specifika farmaceutického průmyslu od velikosti trhu až po patentovou ochranu.
Důraz bude kladen především na proces výzkumu a vývoje nového léčiva. Vzhledem k tomu, že americký farmaceutický průmysl je nejvýznamnější na světě z hlediska příjmů, vývoje a výroby léků, bude teoretická část zaměřená primárně na daný trh.
V USA navíc sídlí mnoho předních farmaceutických společností, stejně tak nejprodávanější léky na světě byly vyrobeny právě v USA (Pharmapproach 2020).
Následovat bude literární rešerše shrnující různé pohledy několika autorů na možnou souvislost mezi výší výdajů vynaložených na VaV a profitabilitou či tržní hodnotou.
2
Nakonec se představí poměrové ukazatele, jež budou dále používány, včetně zvolené statistické metody, kterou je jednoduchá lineární regrese.
V úvodu praktické části bude prezentován vzorek 16 vybraných farmaceutických společností, za něž se následně sesbírají potřebná data. Na základě shromážděných údajů se pro jednotlivé firmy vypočtou poměrové ukazatele investic do VaV, profitability a tržní hodnoty. Po spuštění regresních analýz se interpretují získané výstupy a budou přijaty odpovídající závěry. Chybět nebude ani nastínění hlavních omezení diplomové práce představující potenciál pro dodatečný výzkum.
Shrnutí poznatků diplomové práce týkajících se otázky možné souvislosti mezi výší investic do VaV a profitabilitou či tržní hodnotou farmaceutických společností bude uvedeno v závěru.
3
1 Farmaceutický průmysl
Farmaceutický průmysl je nedílnou součástí systémů zdravotní péče po celém světě, tvoří ho mnoho veřejných a soukromých organizací, které se zabývají výzkumem, vývojem, výrobou a prodejem léčivých přípravků zlepšujících kvalitu života a zdraví lidí i zvířat (Remington a Gennaro 1990).
Na farmaceutický průmysl má vliv mnoho vědeckých, sociálních a ekonomických faktorů, většina farmaceutických společností působí na nadnárodních trzích, jejich činnost podléhá zákonům, předpisům a politikám týkajících se vývoje a schvalování léčiv, výroby a kontroly kvality, marketingu a prodeje (Spilker 1994).
Přísná regulace bezpečnosti a účinnosti nových farmaceutických výrobků zvyšuje náklady na klinické testování.
Dalším specifikem farmaceutického průmyslu jsou vysoké výdaje na výzkum, vývoj a již zmíněné klinické testování, kromě toho je poměrně snadné napodobit nové, jednou schválené produkty – díky těmto faktorům je pro sektor nesmírně důležitá patentová ochrana. Na druhou stranu patenty, výhoda „prvního na trhu“ a nedostatek vhodných substitutů významných nových léčiv dávají prostor pro vznik značné monopolní síly, proti které nastavilo mnoho zemí různorodou škálu mechanismů cenové kontroly. Jakmile patenty originálních (inovativních) léčiv vyprší, přichází na trh jejich generické náhrady (tzv. generika) a zavádí silnou cenovou konkurenci.
Do jaké míry získají generika podíl na trhu značkových originálních léků závisí opět na vládních regulačních politikách, ale i strategiích zdravotních pojišťoven a organizaci společností poskytujících zdravotní péči (Scherer 2000).
Na základě pokroků v molekulární biologii a genetickém inženýrství lze pravděpodobně v budoucnosti očekávat revoluci ve výrobě léčiv. Avšak podmínky, které vytvářejí silné pobídky pro investice do farmaceutického výzkumu a vývoje vzbuzují znepokojení veřejnosti nad monopolními pozicemi, vysokými cenami a zaváděním produktů nejisté účinnosti nebo bezpečnosti. Z toho plynou regulační zásahy do protokolů týkajících se klinického hodnocení a cen produktů, které by mohly zpomalit budoucí technologický pokrok. Dosažení správného kompromisu mezi pokrokem, dostupností a optimální informativností klinických studií proto zůstává těžko dosažitelným cílem (Scherer 2000).
4
1.1 Velikost trhu
Velikost globálního farmaceutického průmyslu byla v roce 2020 přibližně 1,27 bilionu amerických dolarů (dále jen USD). Nabídka farmaceutických produktů je velmi široká – od antibiotik, která se od svého vzniku příliš nezměnila, až po nejnovější generaci přípravků pro genové terapie a individuálně přizpůsobené metody léčby.
Narůstající míra využívání umělé inteligence při výzkumu nemocí a vývoji nových léků výrazně zrychluje tempo tohoto odvětví. (Statista 2021a).
Graf zobrazuje vývoj celosvětových příjmů farmaceutického průmyslu v letech 2005 až 2020, velikost trhu se za posledních 15 let více než zdvojnásobila. Farmacie se řadí mezi odvětví, která jsou odolnější vůči krizím, oproti jiným sektorům nezaznamenal trh výraznější propad v příjmech v souvislosti s globální ekonomickou krizí (Statista 2021a).
Zdroj: vlastní zpracování na základě (Statista 2021b)
Růst trhu byl historicky způsoben především stárnutím populace, silným ekonomickým růstem rozvíjejících se zemí, zvyšováním výdajů na zdravotní péči, nárůstem počtu kuřáků nebo zvýšenou prevalencí respiračních chorob. Negativními faktory byly naopak vysoké náklady spojené se schvalováním léčiv, expirace patentů na léky, zvýšená preference chirurgické a biologické léčby, tlaky regulačních orgánů na ceny a další regulatorní výzvy. Do budoucna bude růst farmaceutického sektoru pohánět především technologický pokrok, stále významnějším se stává například využívání fyziologického modelování a simulací, které výrazně urychlují jednotlivé
601 649 726 799 831
888 963 964 994 1 064 1 0731 116 1 135
1 2051 250 1 265
0 200 400 600 800 1 000 1 200 1 400
2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013 2014 2015 2016 2017 2018 2019 2020
Příjmy (mld. USD)
Rok Graf 1: Celosvětové příjmy farmaceutického průmyslu (mld. USD)
Graf 2: Celosvětové příjmy farmaceutického průmyslu (mld. USD)
5
fáze vývoje léků. Mezi další motory růstu patří změny životního stylu, velká skupina dosud nediagnostikované populace, nové metody objevování léků a v neposlední řadě také nárůst užívání farmaceutických přípravků v důsledku pandemie covid-19. Velmi důležitou roli hraje také neustále se zvyšující poptávka po tzv. personalizované medicíně, jejímž cílem je poskytovat lékařskou péči dle individuálních charakteristik, potřeb a preferencí pacienta. Do vývoje léků užívaných právě při personalizované medicíně investují světově významné společnosti jako jsou AstraZeneca, GlaxoSmithKline nebo Teva Pharmaceuticals. Mezi faktory, které by naopak mohly zpomalovat růst farmaceutického průmyslu, patří vysoké výrobní náklady biologických látek či omezení volného obchodu (The Business Research Company 2020).
Obecně platí, že některé trhy jsou pro farmaceutické společnosti vhodnější než jiné. Téměř polovina celkových světových farmaceutických příjmů pochází ze Spojených států amerických (dále jen USA), z nichž se globálně stal přední farmaceutický trh. Díky významným pokrokům v biologických vědách a vyspělé technologii zaručující inovace se nepředpokládá, že by se mělo dominantní postavení USA na poli farmaceutického průmyslu v dohledné budoucnosti změnit. Navíc se jedná o trh, na kterém se platí nejvyšší ceny léků na celém světě (Statista 2021a).
Americká výzkumná instituce RAND Corporation v rámci své studie porovnávala ceny léků na předpis v roce 2018 v USA s cenovým průměrem 32 zemí OECD. Zjistila, že americké ceny léků byly na úrovni 256 % průměru OECD. Rozdíl byl ještě významnější u originálních léčiv, kde se ceny v USA pohybovaly na úrovni 344 % průměru OECD. Na druhou stranu byly zaznamenány nižší ceny generických léčiv, u kterých americké ceny dosahovaly pouze 84 % OECD průměru. Originální léčiva tvořila v USA pouhých 11 % všech prodaných léků na předpis, z hlediska celkových tržeb se však jednalo o celých 82 %. Generika naopak představovala 84 % objemu prodeje (zatímco v porovnávaných zemích OECD 35 %), ale pouze 12 % celkových tržeb. Ve výsledku tak kombinace výrazného tržního podílu generických léčiv a jejich nižších cen plně nevykompenzovala vyšší ceny originálních léčiv (Mulcahy a kol. 2021).
6
Graf 3: Celosvětové tržby farmaceutického průmyslu v letech 2014–2020 dle regionu (mld. USD)
Zdroj: vlastní zpracování na základě (Statista 2021c)
Tabulka 1:Celosvětové tržby farmaceutického průmyslu dle regionu v letech 2014-2020 (mld. USD)
Region 2014 2015 2016 2017 2018 2019 2020
USA 369 416 437 440 467 492 514
Evropa 179 197 182 177 192 203 211
Rozvojové trhy 168 183 185 198 199 220 228
Zbytek světa 110 109 113 112 113 117 117
Celkem 826 905 917 927 971 1 032 1 070
Zdroj: vlastní zpracování na základě (Statista 2021c)
Graf zobrazuje historický vývoj celosvětového prodeje léčiv na vybraných regionálních trzích v letech 2014 až 2019 a predikci pro rok 2020. V roce 2019 generovaly USA tržby ve výši 492 miliard USD a obhájily tak pozici největšího farmaceutického trhu na světě. Ke konci třetího kvartálu roku 2020 se odhadovalo, že celkový prodej farmaceutických výrobků dosáhne v USA za rok 2020 přibližně 514 miliard USD. Spolu s Evropou, Japonskem, Kanadou a Austrálií se USA řadí mezi rozvinuté trhy. Největšími evropskými trhy jsou Německo, Francie, Itálie, Španělsko a Velká Británie (Statista 2021c).
Stále významnější podíl na tržbách náleží rozvojovým trhům, jež vykazují nejrychlejší nárůst prodejů léčiv. Sem spadá například Rusko, Brazílie, Indie a Čína, která je v současné době druhým největším farmaceutickým trhem na světě (Statista 2021c). V letech 2014–2019 vykázaly brazilský, čínský a indický trh meziroční růsty
45%
46% 48% 47%
48% 48% 48%
20% 20% 20% 21% 20% 21% 21%
22% 22% 20%
19% 20% 20% 20%
13% 12% 12% 12% 12% 11% 11%
0 100 200 300 400 500 600
2014 2015 2016 2017 2018 2019 2020
Tržny (mld. USD)
Rok
USA Rozvojové trhy Evropa Zbytek světa
7
ve výši 11,2 %, 6,9 % a 11,1 %, zatímco průměrný růst top 5 evropských trhů byl 5,4 % a u amerického trhu 6,1 %. Následkem toho dochází k posupnému přesunu ekonomických a výzkumných činností z Evropy na tyto rychle rostoucí trhy (EFPIA 2020). Latinská Amerika, indický subkontinent a evropské státy, které nejsou členy EU, patří mezi světové regiony s nejvyššími předpokládanými ročními tempy růstu až do roku 2024 (Statista 2021c).
1.2 Fúze a akvizice
Farmaceutický trh je vysoce konkurenční, pro odvětví jsou typické fúze a akvizice, které společnosti provádí za účelem zvýšení efektivnosti, získání znalostí, technologií či přístupu na regionální trhy a rozšíření portfolia nabízených produktů (Bansal a kol. 2018).
Raná fáze vývoje nového léku je spojena s potřebou vysokých investic a často nízkou pravděpodobností úspěchu. Mimořádně nákladné jsou i klinické studie v pozdním stádiu, vyžadovaná je též schopnost orientovat se v komplikovaných regulatorních požadavcích. Velké farmaceutické společnosti disponují finančními prostředky a schopnostmi k zajištění jmenovaných požadavků na rozdíl od menších kreativnějších firem, které jsou obvykle schopné zafinancovat pouze primární výzkum. Následně do hry vstupují větší farmaceutické společnosti vyhledávající na trhu inovace a získávají menší firmy, jejichž přípravky mají vysokou pravděpodobnost úspěchu. V dalším kroku poskytnou zdroje potřebné k financování pozdějších fází výzkumu a zafinancují rovněž marketingové kampaně (Bansal a kol. 2018).
Rostoucí zájem o outsourcing ze strany velkých farmaceutických společností v průběhu celého procesu vývoje léčiv je hnacím motorem konsolidací mezi organizacemi nabízejícími smluvní výzkum (CROs) a společnostmi specializovanými na vývoj a smluvní výrobu přípravků (CDMOs) za účelem dosažení pozice strategických dodavatelů komplexních farmaceutických služeb (Alvaro a kol. 2020).
Další motivací fúzí a akvizic ve farmaceutickém průmyslu jsou úspory z rozsahu a ostatní synergické efekty, konsolidací lze dosáhnout významných finančních a provozních zisků (Bansal a kol. 2018).
Využívání moderních technologií ve farmaceutickém průmyslu se stává jedním z klíčových prvků budoucího růstu, proto jsou čím dál častější fúze napříč odvětvími
8
s digitálními a technologickými společnostmi (PricewaterhouseCoopers 2021a).
Ty nabízejí výrobní analytiku, výpočetní výkon a také pokročilé systémy řízení dodavatelského řetězce, díky čemuž zajišťují lepší proces rozhodování a provozní flexibilitu. Zavádění telemedicíny, umělé inteligence či virtuálních klinických testů by mohlo zlepšit přístup k výzkumu a současně zvýšit jeho rozmanitost. Mezi další trendy zvyšující efektivitu farmaceutických společností prostřednictvím digitalizace a racionalizace procesů patří strojové učení, internet věcí, rozšířená realita či aditivní výroba. Tyto technologie podporují zkrácení doby cyklu a úsporu nákladů. Jsou to právě AI startupy, které hrají hlavní roli v novém přístupu k vývoji moderních léčivých přípravků a v důsledku toho lze očekávat tvrdý konkurenční boj o talenty v oblasti umělé inteligence (Anderson a kol. 2020).
Velké farmaceutické a biotechnologické společnosti mimo jiné provádí fúze či akvizice s cílem přeskupování jejich portfolií. Důvodem může být změna strategie a posílení obchodních aktivit vstupem do nových terapeutických oblastí nebo naopak prodej tzv. non-core aktiv. Pravidelné rebalancování portfolia je pro farmaceutické společnosti velmi důležité kvůli pokrytí nevyhnutelného poklesu příjmů v důsledku expirace patentů na originální léčiva, čímž společnost ztrácí výhradní právo na jejich výrobu a prodej (Bansal a kol. 2018). Dle výhledu společnosti Evaluate Pharma je v následujících 3 letech (2021-2023) vypršením patentu ohroženo až 111 miliard USD světových tržeb, související předpokládaná ztráta je potom ve výši 60 miliard USD (Evaluate 2020).
Fúze a akvizice se staly zásadní součástí farmaceutického průmyslu, bez jejichž uskutečnění by mnoho společností nedokázalo uspět. Dramaticky proměňují podobu sektoru, což dokazuje skutečnost, že z celkového počtu farmaceutických společností, které existovaly v roce 1999, jich 60 bylo sloučeno do 10 velkých firem (Cha a Lorriman 2014). V časovém horizontu posledních tří desetiletí potom došlo ke konsolidaci 110 farmaceutických společností do zhruba 30 (Davidovic 2014). Zatímco v roce 1990 zastávala pozici lídra v prodeji léků na předpis společnost Merk Co.
následovaná společnostmi Bristol Myers Squibb a Glaxo, o necelých 10 let později se na první příčku dostal Pfizer díky nákupu společnosti Warner-Lambert (Alvaro a kol.
2020). Hlavní motivací dohody bylo získání výhradního práva na přípravek s názvem Lipitor, který se používá ke snížení hladiny cholesterolu. Ten se stal doposud
9
nejprodávanějším lékem všech dob, celkové tržby přesáhly v období od počátečních prodejů v roce 1997 do roku 2018 164 miliard USD (Elmhirst a Urquhart 2019).
Několik let dokonce tvořil 20-25 % celkových ročních tržeb společnosti Pfizer (Statista 2021d,e). Dohoda Pfizeru a firmy Warner-Lambert za 87,3 miliard USD z roku 1999 zůstává historicky největší fúzí farmaceutického průmyslu. Druhé místo v prodeji léků na předpis potom na přelomu tisíciletí obsadila korporace GlaxoSmithKline, která rovněž vznikla fúzí (Alvaro a kol. 2020).
Graf 4: Fúze a akvizice farmaceutických a technologických společností v letech 2010-2020
Zdroj: vlastní vypracování na základě dat z DealForma Database a analýzy (Daghlian a Dokomajilar 2021)
Graf zobrazuje vývoj fúzí a akvizic z hlediska počtu a celkové hodnoty transakcí společností zabývajících se výrobou léčiv, diagnostikou a medicínskými technologiemi. Po předchozím tříletém růstu klesla v roce 2020 celková hodnota obchodů na 190,9 miliard USD, jednalo se o 25 % pokles oproti roku 2019 (Daghlian a Dokomajilar 2021). Důvodem byla zejména pandemie covidu-19, která významně ovlivnila subsektor zdravotnických prostředků a pozdržela mnoho obchodů. Studie společnosti PWC nicméně předpokládá, že rok 2021 bude návratem k normálu a přinese ve farmaceutickém průmyslu obchody za 250 až 270 miliard USD (PricewaterhouseCoopers 2021b). Naopak z hlediska počtu transakcí byl rok 2020 rekordním za sledované období, uzavřeno bylo celkem 384 obchodů, dominovaly však spíše menší fúze a akvizice (Daghlian a Dokomajilar 2021). Na druhou stranu lze v roce 2020 nalézt i významné obchody, britská AstraZeneca koupila amerického
$ 83,9
$ 125
$ 65,1
$ 93,6
$ 282,2
$ 198
$ 111,2
$ 205,1
$ 236,5
$ 254,2
$ 190,9
0 50 100 150 200 250 300 350 400 450
0 50 100 150 200 250 300
2010 2011 2012 2013 2014 2015 2016 2017 2018 2019 2020
Počet transakcí
Hodnota v mld. USD
Hodnota v mld. USD Počet transakcí
10
výrobce léků Alexion Pharmaceuticals za 39 miliard USD. Akvizicí plánuje posílit svou nabídku v oblasti vzácných onemocnění a imunologie (ZdraveZpravy.cz 2020a).
Na podzim roku 2020 také společnost Gilead Sciences koupila za 21 miliard USD firmu Immunomedics, čímž získala přístup ke slibně se vyvíjejícímu přípravku proti rakovině Trodelvy a rozšířila tak své portfolio onkologických léků (FinTag 2020).
Investovala také americká farmaceutická společnost Bristol Myers Squibb, která oznámila koupi firmy MyoKardia za 13,1 miliard USD, jejíž hlavní motivací bylo posílení portfolia v oblasti léčiv pro kardiaky (ZdraveZpravy.cz 2020b).
1.3 Výzkum a vývoj
Celý proces vývoje nového léku od zahájení výzkumu přes jeho klinické hodnocení, schválení až po uvedení do prodeje může trvat 12 až 15 let (Drugs.com 2020). S tím související průměrné náklady činily dle společnosti Deloitte v roce 2019 2,42 miliard USD (Deloitte 2020). Pravděpodobnost, že vyvíjený lék vstoupí do klinického testování a bude schválen je menší než 12 % (PhRMA 2015). Tento úspěšně registrovaný přípravek následně musí uhradit veškeré náklady spojené s vývojem nejen svým, ale i všech neúspěšných kandidátů, ze kterých se léky nakonec nestaly.
Veškeré tyto náklady kompletně nesou farmaceutické firmy vyrábějící daný inovativní preparát. Odhaduje se, že z přibližně 10 000 látek, u kterých se dle výsledků základního výzkumu předpokládá možný léčivý účinek, jich maximálně 10 vstupuje do klinického hodnocení, zatímco ostatní kandidáti jsou zavrženi z důvodu chybějících léčivých účinků či dokonce potenciální nebezpečnosti. Pouze 1 z těchto 10 přípravků je následně registrován jako lék vhodný k předpisu a prodeji. Díky finančně a časově náročnému procesu tak není ročně na celém světe registrováno více než 40-60 nových léčiv (Mayer 2012).
11
1.3.1 Fáze vývoje léčiv
Dle výsledků studie DiMasiho a kol. z roku 2016 se celkové náklady související s klinickým hodnocením pohybovaly ve výši 1 065 milionů USD na jeden schválený lék (DiMasi a kol. 2016).
Tabulka 2: Průměrné náklady a trvání jednotlivých fází vývoje nového léku
Fáze Průměrné náklady Průměrná doba trvání
Preklinické testování 474 mil. USD 31 měsíců
Fáze I. 28 mil. USD -
Fáze II. 65 mil. USD -
Fáze III. 282 mil. USD -
Ostatní 690 mil. USD -
Klinické hodnocení 1 065 mil. USD 95 měsíců
Celkem 1 539 mil. USD 126 měsíců
Zdroj: vlastní vypracování na základě (Congressional Budget Office 2021)
1.3.1.1 Preklinická fáze
Před klinickým hodnocením preparátu probíhá na buněčných kulturách či zvířatech tzv. preklinické testování, při němž se ověřuje například mutagenita, karcinogenita nebo akutní a chronická toxicita (Státní ústav pro kontrolu léčiv ©2010).
Preklinická fáze je v porovnání s klinickými studiemi kratší, i přesto však představuje značný podíl na celkových výdajích spojených s vývojem nového léku a to zejména díky tomu, že společnosti obvykle zkoumají a vyvíjejí mnoho potenciálně léčivých přípravků, které však nikdy nedokončí nebo vůbec nepostoupí do fáze klinického hodnocení (DiMasi a kol. 2016).
Dle studie z roku 2016 provedené na datech velkých farmaceutických firem dosahují odhadem výdaje spojené s preklinickým testováním v průměru 474 milionů USD na nový schválený lék, což představuje zhruba 31 % celkových výdajů spojených s výzkumem a vývojem nového léčiva. Při zahrnutí oportunitních nákladů (výnosy, které by mohly vynaložené prostředky vydělat při jiném způsobu investování – náklady obětované příležitosti) představovaly náklady vynaložené v preklinické fázi až 43 % celkových výdajů na výzkum a vývoj (DiMasi a kol. 2016).
Vzniká zde významná prodleva mezi investicí a potenciální návratností prostředků, která je navíc velmi nejistá neboť závisí na úspěšném dokončení
12
preklinické fáze i následujících klinických studií. Prostředky investované do preparátů, které neprojdou zmiňovaným hodnocením, tak mají nulovou návratnost, ačkoli na druhou stranu mohou společnosti přinést významné poznatky užitečné pro další výzkum a vývoj.
Podle výsledků výše zmiňované studie trvá preklinické testování v průměru 31 měsíců, klinické hodnocení potom dalších 95 měsíců – celkem se tedy jedná o 10,5 roku dlouhý proces uvedení nového léku na trh (DiMasi a kol. 2016).
1.3.1.2 Fáze klinického hodnocení
Lék, který uspěje v preklinickém hodnocení, postupuje do klinického testování na zdravých dobrovolnících či pacientech (Státní ústav pro kontrolu léčiv ©2010).
Rozlišují se 4 fáze klinického hodnocení:
Fáze I
V počáteční fázi je léčivo poprvé podáno člověku v různých úrovních dávkování s cílem posoudit bezpečnost přípravku. Testování obvykle probíhá u malé skupiny zdravých dobrovolníků. V případě léků s vysokou úrovní očekávané toxicity probíhá klinické hodnocení u pacientů s příslušnou nemocí (Congressional Budget Office 2021). Průměrné náklady první fáze činily 28 milionů USD (DiMasi a kol.
2016).
Fáze II
Druhá fáze klinického hodnocení už probíhá pouze u jedinců se zdravotními obtížemi, které má testovaný přípravek léčit. Je mnohem rozsáhlejší, sleduje se biologická aktivita léčiva, dále se identifikují a charakterizují jakékoli vedlejší účinky (Congressional Budget Office 2021). Tato fáze stála farmaceutické společnosti v průměru 65 milionů USD (DiMasi a kol. 2016).
Fáze III
V další fázi probíhají potvrzovací léčebná podání přípravku, v jejichž rámci se hodnotí klinická účinnost léku. Provedené studie jsou velice rozsáhlé a mohou trvat roky. Čím menší se předpokládá terapeutický účinek léčiva v porovnání s placebem,
13
tím větší počet pacientů je potřeba pro třetí fázi klinického hodnocení za účelem rozeznání skutečných účinků léku z náhodné variace výsledků pacientů (Congressional Budget Office 2021). Zde se průměrné náklady pohybovaly na úrovni 282 milionů USD (DiMasi a kol. 2016).
Fáze IV
Po uvedení léku na trh následuje čtvrtá fáze klinického hodnocení. Sledují se nežádoucí účinky přípravku a jeho účinnost při dlouhodobém užívání, popisují se možné interakce s dalšími léky (Congressional Budget Office 2021).
Pro každé léčivo, které úspěšně dokončilo první tři fáze klinického hodnocení, činily průměrné náklady na provedení zmíněných studií 375 milionů USD. Dalších 690 milionů USD potom musely farmaceutické společnosti v průměru vynaložit na přípravky, které neuspěly v klinickém testování nebo byly vyřazeny z jiného důvodu.
Vzhledem k tomu, že výzkum a vývoj nového léku trvá mnoho let, ovlivňují značně výslednou hodnotu celkových průměrných výdajů i oportunitní náklady z ušlých investičních příležitostí farmaceutických společností (DiMasi a kol. 2016)
V USA obecně platí, že pouze léky, které úspěšně dokončí první tři fáze klinického hodnocení, jsou doručeny Úřadu pro kontrolu potravin a léčiv (zkráceně FDA) ke schválení. Výjimečně mohou regulační orgány schválit nové přípravky bez třetí fáze klinického hodnocení, v roce 2018 například 7 z 59 schválených léků nepodstoupilo fázi III (IQVIA 2019). V případě léčiv, u kterých lze detekovat možné nežádoucí účinky až při dlouhodobém užívání, FDA přímo vyžaduje provedení čtvrté fáze klinického hodnocení. Některé společnosti podstupují fázi IV pro marketingové účely, aby prokázaly nadřazenost svého produktu oproti konkurenci (Congressional Budget Office 2021).
14
1.3.2 Celosvětové výdaje na výzkum a vývoj
Celosvětové výdaje na výzkum a vývoj ve farmaceutickém průmyslu činily v roce 2020 necelých 200 miliard USD, zahrnuty jsou všechny kroky od počátečního výzkumu chorobných procesů až po testování sloučenin v preklinických a všech fázích klinického hodnocení. Pro farmaceutický sektor jsou typické vysoké investice do výzkumu a vývoje inovativních produktů ve srovnání s jinými průmyslovými odvětvími. To je způsobeno zejména časově omezenou patentovou ochranou léčiv a následným poklesem tržeb z důvodu zahájení prodeje generik konkurenčními společnostmi (Statista 2021f).
Graf 5: Celosvětové výdaje na výzkum a vývoj v letech 2012-2020 a predikce pro roky 2021-2026 v mld. USD
Zdroj: vlastní vypracování na základě (Statista 2021f)
Z grafu je patrný rostoucí trend a předpokládá se, že bude i nadále pokračovat.
Podíl celkových příjmů, které farmaceutické společnosti investují zpět do výzkumu a vývoje také roste; v roce 2019 utratily firmy v průměru až čtvrtinu celkových příjmů na VaV – oproti roku 2000 se podíl téměř zdvojnásobil.
Za posledních 10 let se také navýšil počet nových schválených léků. FDA schválil v letech 2010-2019 v průměru 38 nových léčiv ročně, což je o 60 % více než činil roční průměr za předchozí desetiletí. Významný podíl nově schválených léků v posledních letech činily specializované přípravky, které léčí komplexní, vzácné nebo chronické stavy a mnohdy také vyžadují zvláštní sledování nebo zacházení s pacienty. Jedná se
137 139 145 149 160 169 182 190 198 212 226 237 239 248 254
0 50 100 150 200 250 300
2012 2013 2014 2015 2016 2017 2018 2019 2020 2021 2022 2023 2024 2025 2026
Výdaje (mld. USD)
Rok
15
zejména o nové nebo vylepšené léky na diabetes, autoimunitní poruchy (jako je roztroušená skleróza nebo revmatoidní artritida), HIV či různé druhy rakoviny. Mnoho nových specializovaných přípravků tvoří biologická léčiva založená na živých buněčných liniích, jejichž vývoj je nákladný, obtížně napodobitelný a proto mívají dané přípravky velmi často vysoké ceny. V minulosti byla naopak většina léčiv na bázi chemických sloučenin. Ačkoli byly dané přípravky pod patentovou ochranou, prodávaly se za nižší ceny než léky specializované (Congressional Budget Office 2021).
Dalším možným faktorem zvyšování výdajů na výzkum a vývoj by mohlo být stále obtížnější shánění pacientů do některých druhů klinických studií (Malani a Philipson 2011). Potenciální pacienti mohou mít menší zájem podstoupit nevyzkoušenou léčbu v rámci klinických studií, pokud jsou dostupné schválené možnosti léčby již relativně účinné. Navíc je v některých terapeutických třídách stále obtížnější prokázat, že by nový lék zlepšil stávající standard péče. Například díky pokrokům v onkologické léčbě, které prodloužily očekávanou délku života pacientů s rakovinou, musely být rozšířeny klinické studie případných protinádorových léčiv, aby bylo možné odhadnout s určitou přesností účinek léčby na délku života. Díky tomu, že se onkologická léčba stala účinnější, trvá nyní v průměru delší dobu sledovat dané počty úmrtí v klinickém hodnocení (Lakdawalla 2018).
V obecné rovině platí, že množství peněz, které farmaceutické společnosti investují do výzkumu a vývoje, ovlivňují 3 hlavní faktory:
- výše příjmů, kterou firmy očekávají z prodeje nového léku;
- předpokládané náklady na vývoj daného přípravku;
- politiky ovlivňující poptávku i nabídku léků (Congressional Budget Office 2021).
Očekávané výnosy závisí především na cenách, které by společnosti chtěly inkasovat z prodeje nového léku na globálních trzích a počtu potenciálních pacientů, kteří by přípravek mohli užívat – tedy na objemu prodeje. Farmaceutické společnosti stanovují ceny nového léku takovým způsobem, aby maximalizovaly budoucí příjmy bez ohledu na výši nákladů na výrobu a distribuci. Výdaje, které již byly vynaloženy
16
při výzkumu a vývoji daného přípravku – tzv. utopené náklady – neovlivňují jeho cenu (Congressional Budget Office 2021).
Vláda může působit na rozhodování firem v oblasti výzkumu a vývoje třemi způsoby. Jedním z nich je stimulace poptávky úplným nebo částečným dotováním nákupu léků na předpis prostřednictvím vládních programů, jakými jsou například americké Medicare (pro občany 65+ či postižené jedince) nebo Medicaid (pro občany s nízkými příjmy). Další možností, jak podporovat vývoj nových léků, je poskytování daňových preferencí pro zaměstnanecké zdravotní pojištění (Congressional Budget Office 2021).
Na straně druhé vláda stimuluje i nabídku léků a to prostřednictvím financování základního biomedicínského výzkumu, který poskytuje vědecký základ soukromému sektoru pro vývoj nových léků. Pobídky pro investice do výzkumu a vývoje představují také slevy a daňové odpočty, které je možné využít ke snížení daňové povinnosti okamžitě a nikoli postupně po celou dobu životnosti dané investice.
Stát navíc poskytuje farmaceutickým společnostem období exkluzivity na trhu, kdy je hospodářská soutěž právně omezena prostřednictvím patentového systému a jiných zákonných ustanovení, která oddalují možnost schválení generických léků.
Majitelé patentovaného léčiva tak mohou během daného období udržovat vyšší ceny, než by jinak bylo na trhu běžně možné. Nové léky se tak stávají výnosnější, což opět zvyšuje zájem farmaceutických společností investovat do výzkumu a vývoje (Congressional Budget Office 2021).
Třetím způsobem je možnost vlády zvýšit či snížit poptávku a nabídku léků současně a to například prostřednictvím regulačních politik ovlivňujících návratnost investic do výzkumu a vývoje léčiv. Dalším typem pobídky mohou být vládní doporučení konkrétních druhů vakcín, která by vedla jednak ke zvýšení poptávky po daných přípravcích a zároveň by povzbudila farmaceutické společnosti k vývoji nových vakcín (Congressional Budget Office 2021).
17
1.4 Patentová ochrana
Světová organizace duševního vlastnictví (zkráceně WIPO) definuje patent jako
„výlučné právo udělené na vynález, což je produkt nebo proces, který obecně poskytuje nový způsob, jak něco udělat nebo nabízí nové technické řešení problému.
Patentová ochrana znamená, že vynález nemůže být komerčně vyráběn, používán, distribuován, dovážen nebo prodáván jinými osobami bez souhlasu vlastníka patentu“
(World Intellectual Property Organization 2022). Vynálezem může být jakýkoli nový nebo užitečný proces, vyráběný předmět, stroj, složení hmoty a také jejich libovolné vylepšení (Shivashankar a kol. 2011).
Ve farmacii lze patentovat kromě samotných molekul i způsob výroby či použití léčiva a také nové lékové formulace (Berger a kol. 2016). Patentová ochrana platí pouze na území států, ve kterých byla jejímu majiteli na základě podané žádosti uznána vlastnická práva (Shivashankar a kol. 2011). Ve světě fungují například Americký patentový úřad (USPTO), Evropský patentový úřad (EPO), Japonský patentový úřad (JPO) a další.
Doba platnosti patentu je dle současné legislativy 20 let od podání žádosti, které obvykle nastává ještě před vstupem léčiva do klinických studií (Congressional Budget Office 2021). Několik let tedy ještě zabere samotný vývoj produktu spolu s právními a regulatorními záležitostmi. V okamžiku schválení nového léku tak v průměru z celkové doby platnosti patentu fakticky zbývá 7 až 10 let (Berger a kol. 2016). Právní předpisy v USA i dalších státech sice umožňují majiteli patentu kompenzaci v podobě žádosti o prodloužení doby platnosti, to je ale možné maximálně o 5 let (35 U.S.C.
§ 156(g)(6)) a navíc zbývající doba platnosti patentu od data schválení produktu nesmí přesáhnout 14 let (35 U.S.C. § 156(c)(3)).
Udělení patentu obvykle doprovází výhradní právo užívání daného produktu, ve farmaceutickém sektoru je však legislativně omezeno ve prospěch konkurence, které je povoleno používat inovativní lék k testování a vývoji generické alternativy, i když je patent stále v platnosti (Lehman 2003). Po vypršení ochrany lze originální léčivo snadno replikovat – na trh se téměř okamžitě dostávají generická léčiva, která se dají vyrábět poměrně levně a bez nutnosti významných investic do výzkumu a vývoje a nákladů na klinické hodnocení (Lehman 2003) (Roin 2009). Průměrná cena generik nabízených konkurenčními farmaceutickými společnostmi po vypršení platnosti
18
patentu se pohybuje přibližně na úrovni 30 % prodejní ceny originálního léku.
Dostupnost výrazně levnějších generických léčiv způsobí pokles tržeb z prodeje originálního produktu až o 90 % (Wilson 2011) (Alazraki 2011).
Graf 6: Tržby společnosti Pfizer a celosvětové tržby z prodeje léku Lipitor v letech 2006-2019 (mld. USD)
Zdroj: vlastní vypracování na základě (Statista 2021d,e)
Tabulka 3: % podíl tržeb (mld. USD) z prodeje Lipitoru na celkových tržbách (mld. USD) společnosti Pfizer v letech 2006-2017
Rok 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013 2014 2015 2016 2017 Celkové tržby 48,37 47,73 47,53 49,08 65,17 65,26 54,66 51,58 49,61 48,85 52,82 52,55 Tržby Lipitor 12,89 12,68 12,40 11,43 10,73 9,58 3,95 2,32 2,06 1,86 1,76 1,92
% podíl 27 % 27 % 26 % 23 % 16 % 15 % 7 % 4 % 4 % 4 % 3 % 4 % Tržby Lipitor
meziroční změna x -2 % -2 % -8 % -6 % -11 % -59 % -41 % -11 % -10 % -5 % 9 % Zdroj: vlastní vypracování na základě (Statista 2021d,e)
Graf zobrazuje vývoj celkových tržeb přední světové farmaceutické společnosti Pfizer v letech 2006-2019. Ve stejném období jsou v grafu zachyceny i celosvětové výnosy z prodeje léku Lipitor, který byl jedním z nejdůležitějších produktů Pfizeru – v roce 2006 tvořil až 27 % celkových příjmů společnosti. Doba platnosti patentu léčiva skončila v roce 2011 – tentýž rok Lipitor stále ještě generoval významné tržby ve výši 9,6 miliard USD. Následující rok však došlo k výraznému 60% poklesu na 4 miliardy USD.
Kromě Lipitoru vypršely v letech 2010-2012 patenty i dalším dvěma významným lékům společnosti Pfizer – Protonixu (léčba zánětu jícnu, žaludečních vředů)
48,37 47,73 47,53
49,08
65,17 65,26 54,66
51,58
49,61 48,85 52,82 52,55 53,65 51,75
12,89 12,68 12,40 11,43 10,73 9,58
3,95 2,32 2,06 1,86 1,76 1,92 2,06 1,97 0
10 20 30 40 50 60 70
2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013 2014 2015 2016 2017 2018 2019
Tržby v mld. USD
Rok
Celkové tržby (mld. USD) Celosvětové tržby Lipitor (mld. USD)
19
a Geodonu (antipsychotikum k léčbě schizofrenie a bipolární poruchy). Tržby z prodeje zmíněných tří léčiv tvořily až 42 % celkových příjmů farmaceutického giganta a proto expirace daných patentů způsobila značný pokles tržeb společnosti Pfizer počínaje rokem 2012 (DeRuiter a Holston 2012). Zahájení prodeje generických verzí Lipitoru vedlo k významnému snížení ročních výdajů vynaložených na léčivé přípravky, v roce 2019 se jednalo o úsporu ve výši 17,7 miliard USD (Association for Accessible Medicines 2020).
Patentová ochrana ve farmaceutickém průmyslu je dle jejích zastánců klíčovým prvkem pro zajištění návratnosti enormních výdajů vynaložených na výzkum a vývoj nového léku (Kumazawa 2017). Jak již bylo zmíněno výše, celý proces uvedení nového produktu na trh může společnost stát až 2,6 miliardy USD (DiMasi a kol.
2016). Zisky farmaceutických firem jsou zásadní také pro budoucí vývoj léčiv, neboť většina společností investuje významnou část příjmů – až 22 % celkových tržeb – zpět do výzkumu (PhRMA 2020).
Na druhou stranu však patentová ochrana umožňuje manipulovat s exkluzivitou trhu (Mahdavi 2017), kterou farmaceutickým společnostem přináší. Zejména americký trh je mnohdy kritizován za to, že farmaceutickým společnostem umožňuje profitovat ze zranitelných pacientů (Chung a kol. 2020).
Právě v USA jsou ceny léků na předpis mnohem vyšší než v jiných vyspělých zemích, neboť americká vláda na rozdíl od ostatních přímo nereguluje ani nesjednává ceny léčiv. Ty si stanovují samy farmaceutické společnosti, přičemž lékárny a pojišťovny následně ovlivní, kolik za léky skutečně zaplatí přímo pacienti (Chung a kol. 2020).
Jako příklad vyšších cen lze uvést lék na astma Flovent, který se v roce 2017 prodával v USA za 781 USD, zatímco ve Velké Británii, Austrálii či na Novém Zélandu stál 152 USD (PharmacyChecker 2017).
Marže originálních léčiv jsou v USA velmi vysoké, pokud by příjmy z prodeje dosahovaly v průměru 1 miliardy USD ročně, splatily by náklady na výzkum, vývoj, marketing a prodej daného produktu dávno před vypršením doby platnosti patentu.
To znamená, že v posledních letech tržní exkluzivity tvoří odhadem až 90 % příjmů farmaceutických společností zisk, který lze použít na financování budoucího výzkumu
20
a vývoje. Vidina vysokých marží vede firmy ke snaze maximalizovat dobu platnosti patentové ochrany a oddálit nástup konkurenčních generik (Berger a kol 2016).
To je možné například získáním sedmileté tržní exkluzivity (bez ohledu na zbývající dobu platnosti patentu) pro léčivé přípravky na vzácná onemocnění na základě amerického Orphan Drug Act. Zákon byl přijat v roce 1983 za účelem podpory vývoje produktů, které léčí choroby postihující méně než 200 000 osob v USA nebo se u daných léčiv dle FDA neočekává plná náhrada nákladů spojených s vývojem (Congressional Budget Office 2021).
Tržní exkluzivita originálních přípravků může být prodloužena o další 3 roky i pro přírůstkové změny, jakými jsou nové indikace, populace pacientů či dávkovací režimy. Podmínkou pro udělení výhradního práva je provedení klinických testů v souladu s požadavky FDA (21 C.F.R. § 314.108).
Historicky bylo také zjištěno výrazné zvýšení cen u některých originálních léčiv 6 až 18 měsíců před vypršením doby platnosti patentu, které je dalším možným mechanismem pro udržení a maximalizaci příjmů (Staton 2014) (Berger a kol. 2016i).
Tzv. „evergreening“ lze ve farmaceutickém sektoru pozorovat poměrně často.
Jedná se o strategii, kdy se společnosti snaží co nejvíce prodloužit své výhradní postavení na trhu prostřednictvím získávání dodatečných patentů, které pokrývají různé vlastnosti stejného produktu (I-MAK 2021) bez zjevných dodatečných terapeutických výhod (WHO 2006).
Jednou z taktik je patentování nových kombinovaných léků, které vzniknou spojením dvou nebo více již známých účinných látek (Kappe 2014). Konkrétním příkladem může být lék proti HIV Zidovudine, který společnost GlaxoSmithKline poprvé vyvinula v roce 1964 a o 20 let později na produkt získala patent. V letech 1992, 1996 a 1997 společnost požádala o patentovou ochranu kombinací Zidovudinu s jinými antiretrovirotiky a uspěla – poslední patent zmíněných kombinací vypršel v roce 2017 (F. M. ’t Hoen 2016). Společnosti se také snaží prodloužit exkluzivitu originálního produktu prostřednictvím patentování odlišné frekvence (např. jednou týdně místo denně) či inovativních způsobů podávání léčiva (např. snáze polykatelné tablety) (Abbas 2019).
Farmaceutický koncern Eli Lilly například svému originálnímu léčivu na rakovinu Alimta prodloužil patentovou ochranu o 5 let díky novému způsobu použití
21
sloučeniny spolu s vitaminy. Původní patent měl vypršet v roce 2017, kvůli dodatečně udělené exkluzivitě však Eli Lilly zpozdí nástup generik až do roku 2022 (Ho 2014).
Americká nezisková společnost I-MAK, která se zasazuje o spravedlivější systém léků dostupných pro všechny, publikovala v roce 2018 report o tom, jak nadměrné patentování posiluje monopolní postavení farmaceutických firem a zvyšuje ceny léčiv.
Zpráva analyzující 12 nejprodávanějších léků v USA odhaluje, že výrobci daných originálních léčiv podávají stovky patentových přihlášek za účelem prodloužení tržní exkluzivity na dobu delší než je dvacetiletá patentová ochrana (I-MAK 2018).
Tabulka 4: Sledované charakteristiky 12 nejprodávanějších léků v USA
Název Společnost Léčebné použití
Počet podaných
žádostí o udělení
patentu
Počet udělených
patentů
Cenová změna od roku 2012
Oddálení konkurence
počet let
Na trhu v USA od roku
Humira AbbVie Artritida 247 132 +144 % 39 2002
Rituxan Biogen/
Genentech Rakovina 204 94 +25 % 47 1997
Revlimid Celgene Mnohočetný
myelom 106 96 +79 % 40 2005
Enbrel Amgen Artritida 57 41 +155 % 39 1998
Herceptin Roche/
Genentech Rakovina 186 108 -58 % 48 1998
Eliquis Pfizer/
BMS
Mrtvice/
embolie 48 27 +69 % 34 2012
Remicade Johnson
& Johnson Artritida 123 66 +18 % 32 1998
Avastin Roche Rakovina 219 86 +16 % 43 2004
Xarelto Johnson
& Johnson
Krevní
sraženiny 49 30 + 87 % 31 2011
Eylea Bayer/
Regeneron
Makulární
degenerace 67 51 +6 % 34 2018
Lantus Sanofi Cukrovka 74 49 +114 % 37 2000
Lyrica Pfizer Bolest 118 68 +163 % 32 2004
Průměr 125 71 +68 % 38 15
Celkem 1498 848 - 456 176
Rozpětí 48-247 27-132 -58 %-163 % 31-48 6-21
Zdroj: vlastní vypracování na základě (I-MAK 2018)
Na každé z 12 sledovaných léčiv připadalo průměrně 125 podaných žádostí a 71 skutečně udělených patentů. Tento evergreening umožnil výrobcům oddálit nástup generické konkurence v průměru o 38 let a zvýšit cenu originálních léčiv o 68 %.
Třetina sledovaných produktů zdražila od roku 2012 o více než 100 % - Lantus (114 %), Humira (144 %), Enbrel (155 %) a Lyrica (163 %) (I-MAK 2018). Mezi lety
22
2012-2016 zvyšovala společnost AbbVie cenu produktu Humira o 18 % ročně – výdaje Medicare na osobu užívající daný lék vzrostly během 4 let z 16 000 USD na téměř 33 000 USD za rok. Nejednalo se však o nárůst způsobený vyššími výrobními náklady či inflací – ta se v USA pohybovala na úrovni 1-2 % ročně. Neopodstatněné cenové přírůstky Humiry tak byly až devětkrát vyšší než míra inflace. Do roku 2018 se cena léčiva zvýšila o dalších 24 % na 44 000 USD (I-MAK 2021). FDA schválil Humiru k léčbě milionů lidí trpících revmatoidní artritidou na konci roku 2002. O šest let později byla Humira na základě podané žádosti společnosti AbbVie z roku 2003 označena jako léčivo na vzácné onemocnění zvané juvenilní idiopatická artritida.
V souladu se zákonem Orphan Drug Act byla poté Humira schválená pro čtyři další vzácná onemocnění včetně Crohnovy choroby a zánětlivého postižení očí – uveitidy.
Tržní exkluzivita pro léčbu dané nemoci končí v roce 2023 (Tribble a kol. 2017).
Ačkoli dle reportu EvaluatePharma tvoří související tržby méně než 25 % celkových výnosů z Humiry, jedná se o významné částky (EvaluatePharma 2015) – za předpokladu 10 % ročních tržeb by se jednalo o téměř 2 miliardy USD plynoucích z léčby vzácných onemocnění (Statista 2021g). Společnost AbbVie podala na Humiru v USA celkem 247 žádostí o udělení patentu, přičemž u téměř poloviny z nich tak učinila po roce 2014 – více než 20 let od zahájení prvotního vědeckého výzkumu a 10 let po uvedení produktu na trh. V Evropě (76) a Japonsku (63) se jednalo o výrazně méně požadavků. Spousta přihlášek podaných u Evropského patentového úřadu po roce 2012 byla navíc po výzvách odvolána, stažena nebo úplně odmítnuta, neboť by dle EPO vedly k výraznému rozšíření monopolu společnosti AbbVie. Generická léčiva tak mohla v Evropě vstoupit na trh již v roce 2018, důsledkem čehož klesly během následujících 6 měsíců ceny o 70 %. V USA naopak společnost AbbVie oddálila nástup generik až do roku 2023 pomocí dohod uzavřených s 8 konkurenčními výrobci léčiv. Odhadem bude tato pětiletá dodatečná tržní exkluzivita stát americké plátce a daňové poplatníky přes 14 miliard USD (I-MAK 2021).
23
2 Přehled literatury – VaV a profitabilita
Publikované studie zabývající se možnou souvislostí mezi výší vynaložených výdajů na výzkum a vývoj a profitabilitou či tržní hodnotou společností mají nejednoznačné závěry. V následující části bude uveden přehled několika z nich.
Nord ve své práci publikované v roce 2011 provedl regresní analýzu výsledků 16 nejvýdělečnějších amerických farmaceutických společností. Studie pracovala s daty za období 2007-2009, přičemž výdaje na výzkum a vývoj byly uvažovány s desetiletým zpožděním (1997-1999) díky dlouhému procesu uvedení nového léku na trh (viz podkapitola 1.3 Výzkum a vývoj). Cílem bylo zodpovědět otázku, zda společnost, která vynaloží více prostředků na VaV, bude ziskovější než méně investující firmy. Hypotéza byla prokázána, dle modelu povede každý další dolar vynaložený na investice do VaV ke zvýšení tržní hodnoty o 29 centů (Nord 2011).
Podle výsledků studie Sougiannise (1994) způsobí zmiňovaný jednodolarový nárůst RD výdajů navýšení zisku o dva dolary za sedmileté období a růst tržní hodnoty o pět dolarů (Sougiannis 1994).
K podobnému závěru došel i Jaisinghani (2016), který na vzorku 55 veřejně kótovaných společností působících v indickém farmaceutickém průmyslu v letech 2005-2014 prokázal pozitivní vliv vyšší intenzity výzkumu a vývoje na ziskovost firem. Výsledky studie mimo jiné naznačují možnou existenci prahové hodnoty, po jejímž překročení začíná vyšší intenzita VaV naopak přinášet záporné výnosy. Pro farmaceutické společnosti je proto důležité zefektivnit výdaje na VaV za účelem maximalizace užitku z daných investic (Jaisinghani 2016).
Pozitivní vliv R&D výdajů na profitabilitu společností byl prokázán v analýzách mnoha dalších autorů a to například pro britské (Wakelin 2001), italské (Monte a Papagni 2003) či jihokorejské firmy (Choi a kol. 2014).
Zatímco většina studií publikovaných k danému tématu používala vzorek firem ze stejné země (převážně pak z USA), Ding a kolektiv jako jedni z prvních pracovali s daty společností působících v 6 vyspělých ekonomikách – Německu, Japonsku, Kanadě, Velké Británii, Švýcarsku a USA. I v tomto případě byla hypotéza o pozitivním vlivu R&D výdajů na budoucí zisky společností prokázána. Míra návratnosti investic do výzkumu a vývoje se však značně lišila napříč zeměmi, sazby
24
se pohybovaly v rozmezí od 17,6 % (Švýcarsko) do 35,6 % (Japonsko) (Ding a kol.
2007).
Opačné výsledky přinesla publikace The Global Innovation 1000 americké poradenské firmy v oblasti managementu a informačních technologií Booz Allen Hamilton z roku 2005. V rámci studie proběhla identifikace 1000 společností s nejvyššími výdaji na výzkum a vývoj v roce 2004, na jejichž datech za uplynulých 6 let byla následně provedena analýza. Až na pár jednotlivých výjimek se neprokázala existence žádného přímého vztahu mezi úrovní vynaložených RD výdajů a ziskovostí, růstem společností či návratností investic. Výdaje na VaV sice přináší lepší hrubé marže, avšak celkový výkon společnosti tím není ovlivněn. Stejně tak nebyla v samostatné analýze provedené firmou Booz Allen Hamilton zjištěna souvislost mezi počtem udělených patentů a ziskem sledovaných společností (Jaruzelski a kol. 2005).
Studie The Global Innovation 1000 byla znovu publikována v roce 2018, kdy na datech z let 2012-2018 potvrdila stejný závěr o neexistenci dlouhodobé korelace mezi výší prostředků vynaložených na výzkum a vývoj a celkovou finanční výkonností firem. Důležitější než množství peněž vydaných na VaV je jejich smysluplné využití včetně dalších zdrojů, kvalita procesů a orientace na zákazníky (Jaruzelski a kol.
2018).
Možnou souvislostí mezi RD výdaji a ziskovostí společností se zabývala i studie Koka (2010) a to prostřednictvím reakce akciového trhu na zprávy o inovacích ve farmaceutickém průmyslu. Hypotéza o nepřítomnosti vztahu mezi RD výdaji a profitabilitou byla postavena na myšlence, že ne všechny inovace, které jsou výsledkem výzkumu a vývoje, budou nutně komercializovány. Výsledky empirické analýzy dat z období 1980-1989 daný předpoklad potvrdily (Koku 2010).
