Vysoká škola ekonomická v Praze
Fakulta informatiky a statistiky
Studijní program: Kvantitativní metody v ekonomice Studijní obor: Statistické a pojistné inženýrství
Diplomant: Marie Bláhová
Vedoucí diplomové práce: Ing. Jitka Langhamrová, CSc.
DOMÁCNOSTI A RODINY V REGIONECH ČESKÉ REPUBLIKY
školní rok 2005/2006
Prohlášení
Prohlašuji, že jsem diplomovou práci zpracoval(a) samostatně a že jsem uvedl(a) všechny použité prameny a literaturu, ze kterých jsem čerpal(a).
V Praze dne
……….
podpis
Touto cestou děkuji Ing. Jitce Langhamrové, CSc za pomoc a trpělivost, kterou mi věnovala v souvislosti s touto prací.
Anotace
Tato práce shrnuje poznatky o vývoji domácností a rodin v ČR v letech 1980 – 2001 a o jejich struktuře ze sociálního hlediska v roce 2001 a porovnává jejich strukturu mezi regiony. Obsahuje i stručné mezinárodní srovnání s vybranými evropskými zeměmi.
Annotation
This diploma thesis summarizes information about households and families in Czech Republic in the period 1980 – 2001 and their structure from social point of view in 2001 and it compares their structure between regions. It also includes short international comparison with chosen European countries.
Domácnosti a rodiny v regionech České republiky
1. Úvod a cíle práce ...6
2. Základní pojmy ...7
3. Rodiny a domácnosti v České republice v roce 2001...11
3.1. Bytové domácnosti...12
3.2. Hospodařící domácnosti ...15
3.3. Cenzové domácnosti ...17
4. Vývoj počtu a složení cenzových domácností v letech 1980 – 2001...33
4.1. Rodinné domácnosti ...37
4.2. Domácnosti jednotlivců...44
4.3. Shrnutí ...46
5. Analýza sociální situace domácností v roce 2001...48
5.1. Analýza jednotlivých charakteristik ...48
5.2. Shluková analýza...55
6. Domácnosti a rodiny v České republice a vybraných zemích Evropy v kontextu populačního vývoje...60
7. Závěr ...65
Tabulková příloha...67
Přehled použité literatury:...77
Prameny dat: ...78
Domácnosti a rodiny v regionech České republiky 1. Úvod a cíle práce
V této práci jsem si kladla za cíl zprostředkovat ucelený pohled na domácnosti a rodiny v regionech České republiky. V rámci demografické statistiky a sledovaných údajů patří informace o domácnostech a rodinách mezi velmi důležité ukazatele stavu společnosti.
Je třeba si uvědomit, že právě informace o domácnostech a rodinách slouží k nastavení řady výchozích ukazatelů naší společnosti. Zásadně tak ovlivňují pohled na sociální systém protože jsou základem pro sestavení sociálního obrazu naší současné společnosti a tím ve výsledku ovlivňují přístup k přerozdělovaní státních prostředků. Účelem této práce je tedy poskytnout nejen přehled o charakteristikách domácností a rodin, ale také nastínit souvislosti a vztahy mezi jednotlivými ukazateli.
Pro snazší pochopení a orientaci v této práci uvádím její stručnou charakteristiku Výsledky této práce by tak měly sloužit i zájemcům z jiných oborů, kteří zde uvedené informace mohou využít přímo či nepřímo při jejich každodenní rutině.
V úvodu práce jsou srozumitelně představeny a vymezeny používané termíny a postupy. Dále následuje vlastní část věnovaná domácnostem a rodinám v České republice.
Zde jsou zmíněny postupně všechny pohledy na jednotlivé typy domácností a jejich současné trendy. Tato část se věnuje i srovnání jednotlivých regionů České republiky.
Následuje část, která se věnuje vývoji a počtu cenzových domácností v České republice.
Pokračuje jedna z hlavních částí této práce, a to podrobné hodnocení sociální situace domácností v roce 2001. V této části jsem využila i shlukovou analýzu pro závěrečné shrnutí podobnosti použitých charakteristik sociální situace domácností mezi kraji. Samozřejmostí je i řada nabídnutých dílčích postřehů a závěrů nad těmito daty. Pro ucelenější pohled nabízím v poslední části i srovnání vybraných evropských zemí. V závěru nalezneme stručné a srozumitelné shrnutí práce a dosažených výsledků.
V roce 2001 proběhlo na území České republiky zatím poslední Sčítání lidu, bytů a domů, které poskytlo nejnovější vyčerpávající údaje. V této práci vycházím zejména z tohoto sčítání. Rovněž uvádím i souvislosti mezi předchozími cenzy, zvláště v souvislosti se zavedením již zmiňovaného termínu cenzových domácností.
2. Základní pojmy
Nejprve je nutné vymezit terminologii, respektive skupinu názvů, pojmů a postupů, které jsou používány dále v této práci. I když se pro zasvěceného čtenáře může jednat o poměrně lehce srozumitelnou záležitost, je třeba i zde věnovat úvodní části zvláštní pozornost, a brát v potaz důležitý fakt, že práce je k dispozici všem čtenářům, tedy nejen těm, kteří se dané problematice více věnují.
Do demografické statistiky patří zkoumání počtu a struktury různých sociálních skupin obyvatelstva. Skupiny, kterými se zabývá demografie, jsou, na rozdíl od demografických událostí, konkrétní a mají určitou délku trvání. Jedná se především o rodiny a domácnosti.
U rodiny se jedná se o jednotku, která se skládá z osob, mezi kterými je příbuzenský vztah. Naproti tomu u domácnosti se jedná o skupinu osob, které spolu hospodaří nebo bydlí. I když je pravdou, že velká většina domácností je rodinného typu, existuje i nezanedbatelná část domácností nerodinného typu. Tedy složených z osob, mezi kterými není příbuzenský vztah.
Rodina
V demografii se obvykle rodina definuje jako rodina dvougenerační. Tedy svazek dvou nejbližších pokrevně příbuzných (rodiče, děti). Neuvažují se prarodiče, vnuci a další vzdálenější příbuzní. Výjimkou byl rok 1991, kdy při Sčítání lidu, domů a bytů byli do pojmu rodina zahrnuti i prarodiče s vnoučaty. Dopady této změny se zabývám v dalších kapitolách.
Rodiny můžeme dělit na rodiny úplné (tedy oba rodiče s dětmi nebo bezdětní manželé) a rodiny neúplné (tedy jeden z rodičů s alespoň jedním dítětem). Za rodinu tedy považujeme i „potenciálně budoucí“ rodiče nebo rodiče, jejichž děti se již osamostatnily.
Domácnost
Za domácnost označujeme skupinu osob, která se sdružuje za účelem společného hospodaření, nejčastěji na rodinném základě. Může být tvořena i více rodinami, které společně hospodaří a bydlí.
Domácnosti můžeme rozlišovat podle několika hledisek. Z hlediska ekonomického hovoříme o hospodařící domácnosti a z hlediska prostorového o bytové domácnosti.
Za základní členění domácností lze považovat rozdělení na soukromé a ústavní domácnosti. Ústavní domácnosti tvoří malý soubor se specifickou strukturou (jde o různé typy sociálních ústavů), proto se jimi dále nebudu zabývat. Soukromé domácnosti dále dělíme na rodinné a nerodinné. Nerodinné domácnosti se zpravidla dále člení na domácnosti jednotlivců a vícečlenné domácnosti.
Poslední dva typy se zjišťují deklaratorní metodou. Osoba tedy prohlásí svou příslušnost k domácnosti a určí i své postavení. To znamená, že přednostou domácnosti je ten, koho domácnost prohlásí přednostou. Není přesně určen.
Cenzová domácnost
Každá domácnost má jádro, to bývá označováno za rodinu nukleární. Pokud je domácnost tvořena více rodinami, je to ta, kolem které se domácnost vytvořila. Ostatní rodiny jsou pak potenciálními jádry dalších domácností. Podle zkušeností ze sčítání lidu, domů a bytů jejich počet není vyšší než 3 %. Ostatní případy tedy signalizují nedostatek volných nebo spíše dostupných bytů.
Za cenzovou označujeme takovou domácnost, která je tvořena z osob společně bydlících v jednom bytě na základě jejich příbuzenských vztahů v rámci jedné hospodařící domácnosti. Jde o základní jednotku, která se dále nečlení.
Rozdělení cenzových domácností je velmi podobné rozdělení deklaratorních domácností. Rozlišujeme tyto základní typy:
1) cenzové domácnosti rodinné – jejich jádrem může být buď úplná nebo neúplná rodina
2) cenzové domácnosti nerodinné – zde můžeme dále rozlišit domácnosti vícečlenné a domácnosti jednotlivců
Bytová domácnost
Ve sčítání lidu, domů a bytů je definována jako soubor osob, které společně bydlí v jednom bytě. Může se tedy opět skládat z více rodin či domácností. Jejich počet je obvykle o málo vyšší než počet bytů. Problém označení bytové domácnosti spočívá v přesné definici bytu. Za byt se zpravidla považuje soubor místností pod jedním uzamčením. Proto je situace, kdy v jednom bytě žije více domácností, ošetřena definicemi hospodařící a cenzové domácnosti.
Bytová domácnost tedy může zahrnovat i více cenzových domácností. Zároveň může zahrnovat buď jen jednu úplnou rodinu a nebo neúplnou rodinu.
Hospodařící domácnost
Hospodařící domácnost tvoří osoby, které společně bydlí a uvedly, že společně hospodaří. Taková domácnost může být také tvořena jednou nebo více cenzovými domácnostmi.
Hlavní znaky hospodařící domácnosti jsou opsány skutečnostmi, které není možné objektivně vyhodnotit. Například hned hlavní znak domácnosti – společné hospodaření – se špatně zjišťuje. Dalším znakem je společné bydlení, což je zdánlivě poměrně snadno
zjistitelný znak, ale nemusí mít požadovanou vypovídací schopnost. Problémy způsobují fiktivní hlášení osob, které v bytě nebydlí nebo naopak fiktivně hlášené oddělené bydlení manželů, kteří však spolu žijí.
Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem je používána deklaratorní metoda přesto, že oba zmíněné znaky mají zásadní dopady na vyhodnocení. Nejzávažnější je asi oddělené bydlení manželů. Ovlivňuje totiž zařazení domácností. Například matka s dcerou tvoří samostatnou domácnost, zatímco manžel žije odděleně. To může být způsobeno ještě nevyřešenou bytovou domácností nebo je hlášení odděleně žijícího manžela fiktivní z důvodů možnosti získání dalšího bytu. Pak tedy žijí manželé spolu a jedná se o jednu úplnou domácnost a ne o jednu neúplnou rodinu a jednu domácnost jednotlivce.
Z těchto a mnoha dalších důvodů lze vývoj počtu domácností sledovat a odhadovat velmi obtížně. Rodinná domácnost vzniká sňatkem, ale cenzová domácnost až společným bydlením manželů. Naopak zánik úplné rodiny ještě nemusí vždy znamenat vznik jedné nebo více rodin neúplných. Neúplná rodina může vzniknout mimo jiné i zánikem manželství - úmrtím jednoho z partnerů nebo rozvodem. A zároveň neúplná rodina může zaniknout úmrtím nebo sňatkem ať již rodiče nebo dítěte.
Údaje o počtu a složení domácností jsou důležité zejména pro posouzení rozvoje bytové výstavby a životní úrovně. Rovněž poskytují informace potřebné pro plánování vývoje zdravotnických a sociálních zařízení. Ze struktury rodin můžeme vyčíst výsledky populační politiky a zároveň je možné podle nich uvažovat o sociálních opatřeních.
Při hodnocení vybavenosti domácností předměty dlouhodobé spotřeby je třeba mít na zřeteli skutečnost, že dříve stačilo vztahovat ukazatele vybavenosti domácnosti k bytovým domácnostem. Později se ale poptávka po těchto předmětech nasytila a nyní není výjimkou vybavení domácnosti dvěma stejnými předměty. Proto je lepší používat ukazatele vybavenosti ve vztahu k hospodařícím domácnostem.
Různé druhy domácností se využívají i při prognóze vývoje domácností. Počet bytových domácností lze odhadovat málo spolehlivě na rozdíl od cenzových domácností.
Zde se využívá koeficientů hlav domácností rozdělených podle věku a pohlaví. Problémy a nepřesnosti přinášejí domácnosti jednotlivců.
Obydlí
I když se jedná o běžný termín, nebo možná právě proto, setkáváme se s mnoha definicemi. Vzhledem k potřebám statistiky je ale nutné, aby definice byla přesná a jednotná.
Proto statistika charakterizuje pojem obydlí jako objekt vybudovaný, přebudovaný nebo jinak přizpůsobený k bydlení a dále také jako objekty určené k jiným účelům než k bydlení, ale ve skutečnosti jsou obývané. To znamená, že objekty, které sice byly vybudovány za účelem bydlení, avšak nejsou obývané, se za obydlí nepovažují.
Byty
Byt je jedním ze základních typů obydlí a pro sledování bytů je nejvýznamnější.
Avšak i byt, stejně jako obydlí, má mnoho definic. Záleží, kterou charakteristiku chceme sledovat.
Při sčítání lidu, domů a bytů byl byt definován jako místnost nebo soubor obytných místností a jejích příslušenství, které slouží, nebo jsou určeny k trvalému bydlení a tvoří jeden stavebně technický celek pod jedním uzavřením. Někdy se za byt považuje i část rozděleného bytu, na kterou byla uzavřena zvláštní nájemní smlouva.
V rámci způsobu bydlení se rozlišuje trvale obydlený a neobydlený byt. Byt je neobydlený, pokud v něm není hlášena žádná osoba k trvalému nebo dlouhodobému pobytu.
Trvale obydlené byty se dělí do následujících čtyř kategorií, které se odlišují způsobem vytápění a rozsahem základního příslušenství.
I. kategorie – všechny obytné místnosti jsou vytápěny ústředním vytápěním a mají úplné základní příslušenství
II. kategorie – byty bez ústředního vytápění a s úplným základním příslušenstvím, případně byty s ústředním vytápěním, ale pouze s částečným základním příslušenstvím
III. kategorie – byty bez ústředního vytápění a s částečným základním příslušenstvím, nebo byty s ústředním vytápěním ale bez základního příslušenství
IV. kategorie – byty bez ústředního vytápění a bez základního příslušenství
3. Rodiny a domácnosti v České republice v roce 2001
V roce 1961 byly výsledky cenzů zpracovány podle nové koncepce, začaly se rozlišovat údaje za tři typy domácností, byla zavedena nová kategorie domácností – cenzová domácnost. S odstupem času se ukázalo, že toto rozhodnutí bylo předvídavé.
I nadále zůstaly zachovány údaje za bytové domácnosti (BD), zjišťovaly se ale podle osob, které měly v bytě trvalé bydliště s cílem zjistit úroveň bydlení. Z charakteristik bydlení byl zjišťován zejména průměrný počet osob na jednu obytnou místnost, průměrná obytná plocha připadající na osobu, velikost domácností a jejich soužití v bytech, podíl bytů obydlených jednou či dvěma a více cenzovými domácnostmi, atd. V současné době je zřejmý rostoucí počet domácností jednotlivců, proto jsou údaje o nich důležité.
Základní jednotkou i pro další cenzy se staly hospodařící domácnosti (HD). Údaje o nich poskytují informace o soužití a hospodaření osob v domácnostech. Tyto informace se však získávají pouze na základě deklaratorního prohlášení.
Zcela novou kategorií byly cenzové domácnosti (dále jen CD). Cílem bylo získat informace o podrobné struktuře domácností a složení členů. Vzhledem k další nedělitelnosti cenzové domácnosti slouží tyto údaje ke stanovení potřeby bytů. Od roku 1961 se definice tohoto typu domácností mírně měnila. Podrobnosti k těmto změnám uvádím v části věnované vývoji cenzových domácností.
Vzhledem k typům jednotlivých domácností je zřejmé, že největší je počet cenzových domácností, které tvoří jádro každé rodiny. Bytových domácností je naopak nejméně. V roce 2001 bylo bytových domácností dokonce o 443 tisíc méně.
Tab. 3.1 Počet domácností podle počtu členů a podle typů domácností Počet domácnosti podle počtu členů
Typ domácnosti
1 2 3 4 5+
Domácnosti celkem Bytové domácnosti 957 757 1 049 211 743672 746 289 330 749 3 827 678 v tom: 1 HD a 1 CD 957 757 1 002 116 674898 654 441 167 077 3 456 289
1 HD a 2 a více CD 14 953 34 141 49 094
2 a více HD 47 095 68774 76 895 129 531 322 295
Hospodařící domácnosti 1 276 176 1 187 439 794734 737 407 220 329 4 216 085 v tom: 1 CD 1 276 176 1 187 439 794734 720 862 183 584 4 162 795
2 a více CD 16 545 36 745 53 290
Cenzové domácnosti 1 276 176 1 251 359 823865 733 095 186 222 4 270 717 v tom: úplné rodiny 815 625 641286 698 084 178 597 2 333 592
neúplné rodiny 359 567 175587 33 991 7 276 576 421
domácnosti jednotlivců 1 276 176 1 276 176
nerodinné domácnosti 76 167 6992 1 020 349 84 528
Pramen: Sčítání lidu, domů a bytů 2001
Naopak počty cenzových a hospodařících domácností jsou téměř stejné. Větší rozdíly jsou až v porovnání těchto dvou typů domácností s domácnostmi bytovými. Cenzové domácnosti mají pouze 4 % domácností s pěti a více členy, zatímco bytové domácnosti mají pěti a vícečlenných domácností 9 %. Další rozdíl je v podílu jednočlenných domácností.
U hospodařících domácností, stejně jako u cenzových, činil podíl 31 % a u bytových domácností jen 25 %.
Myslím, že to bylo způsobeno tím, že část jednočlenných hospodařících resp.
cenzových domácností bydlí společně s domácnostmi se čtyřmi a více členy. Příčiny mohou být různé (např. nedostatek menších bytů, které by vyhovovaly domácnostem jednotlivců, vysoké pořizovací náklady i bytů malých).
3.1. Bytové domácnosti
Podle údajů Sčítání lidu, bytů a domů v roce 2001 (dále jen SLBD 2001) bylo v České republice k 1. 3. 2001 celkem 3 827 678 bytových domácností, podíl samostatně bydlících domácností činil 90,3 %. Důvodem je rozdíl mezi počtem cenzových a bytových domácností, který byl více než 443 tisíc a tvořily jej domácnosti bez vlastního bytu.
Soužití s jinou domácností je častější v rodinných domech. To je velmi často dáno už stavebním řešením rodinného domu, které umožňuje vícegenerační bydlení. Tím se dostáváme k základní charakteristice bytové domácnosti a tou je její velikost.
Velikost bytových domácností
Velikost bytové domácnosti lze popsat několika charakteristikami:
¾ počet členů domácnosti - můžeme pracovat jednak s rozlišením počtu členů domácnosti od 1 do 5 a více a také s průměrným počtem členů v bytové domácnosti
¾ počet cenzových domácností v jedné bytové domácnosti
¾ počet obytných místností v bytě – sledujeme rozlišení počtu obytných místností (1 až 5 a více) nebo průměrný počet obytných místností na byt
Podle průměrného počtu členů bytové domácnosti v roce 2001 ji tvořilo 2,64 osob.
Přičemž nejvíce (28 %) bytových domácností mělo dva členy zatímco podíl pěti a více členných bytových domácností byl jen 8,6 %.
V jednotlivých krajích lze blíže zkoumat strukturu bytových domácností podle počtu jejích členů.
Obr. 3.1 Struktura domácností podle počtu členů a podle krajů
Pramen: Sčítání lidu, domů a bytů 2001
Z obrázku 3.1 je zřejmé, že se od ostatních svou strukturou odlišuje Praha (tak tomu zřejmě bude i v mnoha dalších případech). Má zdaleka nejvyšší podíl jednočlenných domácností a nejnižší podíl pěti a vícečlenných domácností. V Praze se nacházelo významně nejvíce jednopokojových bytů, a to jak procentuelně (23 %), tak absolutně (115 089) ale i významně nejméně bytů s 5ti a více obytnými místnostmi (3,1 %). Viz obrázek 3.2.
Naopak v kraji Vysočina a Zlínském kraji bylo nejvíce pěti a vícečlenných domácností a nejméně jednočlenných, ale také nejvíce domácností se čtyřmi a více obytnými místnostmi (v obou krajích to bylo téměř 25 %). Nicméně více než 24 % domácností žijících v bytech se čtyřmi nebo více obytnými místnostmi bylo také ve Středočeském a Jihomoravském kraji.
Přesto tyto kraje nepatřily mezi oblasti s největším zastoupením čtyř a více členných bytových domácností.
S jistotou je možné hledat příčinu v kvalitě bydlení dané nikoliv kategorií bytu ale především velikostí jeho plochy a počtu jeho obytných místností, protože jsem přesvědčena, že to jsou sice přesně nespecifikovatelné, ale přesto základní podmínky možnosti standardního dlouhodobého spolužití vícečlenných domácností.
V případě vysokého počtu pěti a vícečlenných domácností v kraji Vysočina a Zlínském kraji je možné, že příčinou nebyl jen počet místností v bytě a jeho velikost plochy ale důvodem by mohl být počet cenzových nebo hospodařících domácností v jedné bytové domácnosti (viz tabulka I v příloze), neboť ve větších bytech je toto soužití možné.
0%
10%
20%
30%
40%
50%
60%
70%
80%
90%
100%
Praha
Středočeský kraj Jihočeský kraj
Plzeňský kr aj
Karlov arský kraj
Ústecký kraj Libe
recký kraj
Králov
éhradecký kraj Pardub
ický kra j Vysočina Jihomoravský kr
aj
Olom oucký kraj
Zlínský kraj Moravs
koslezský kraj
5+
4 3 2 1
Obr. 3.2 Podíly bytových domácností podle počtu místností v krajích v roce 2001
Pramen: Sčítání lidu, domů a bytů 2001
Další charakteristikou velikosti bytu je počet cenzových domácností. Jednotlivé kraje se mezi sebou příliš neliší. Nejvíce bytových domácností složených z jedné CD bylo opět v Praze. Nejvyšší podíl dvou a více cenzových domácností v jedné bytové byl ve Zlínském kraji což může být příčinou vyššího podílu domácností s pěti a více členy. Z toho vyplývá i nižší průměrný počet členů bytové domácnosti v Praze (2,33) a vyšší ve Zlínském kraji (2,87).
Kromě prostého počtu cenzových domácností můžeme odlišit i další situace:
0.00 5.00 10.00 15.00 20.00 25.00 30.00 35.00 40.00 45.00
Praha
Středo český kraj
Jiho český kraj
Plzeňský k raj
Karlovarský kraj
Ústec ký kraj
Libere cký k
raj
Králov éhradec
ký kraj Pardubick
ý kraj Vyso
čina
Jihomoravsk ý kraj
Olomouc ký kraj
Zlínsk ý kraj
Mor avskoslez
ský k raj
1 2 3 4 5+
¾ bytová domácnost (BD) tvořená zároveň jednou hospodařící a jednou cenzovou domácností
¾ BD tvořená jednou hospodařící ale se dvěma a více cenzovými domácnostmi
¾ BD tvořená dvěma a více hospodařícími domácnostmi
Nejprve se podívejme na situaci, kdy jedna hospodařící domácnost představuje i jednu cenzovou. Až na Prahu je ve všech krajích vyšší podíl dvoučlenných domácností než domácností jednotlivců. I když podíl dvoučlenných bytových domácností je v Praze téměř jedna třetina, což je stále ještě více než v ostatních krajích. Tříčlenných domácností je ve všech krajích přibližně stejně. Jejich podíly se pohybují mezi 18 a 20 %.
Pokud dohromady hospodaří dvě nebo více cenzových domácností, tak má bytová domácnost nejčastěji pět nebo více členů. Pouze v Praze se poměry čtyř nebo pěti a vícečlenné domácnosti navzájem přiblížily.
Poslední skupinu tvoří dvě a více hospodařících domácností v jedné bytové domácnosti. Samozřejmě opět se vyčleňuje Praha, kde je podíl domácností s počtem členů od 2 do 5+ zhruba stejný. Ve všech ostatních krajích převažuje počet členů v domácnostech 5+. Nejvyšších podílů dosahují tyto domácnosti v krajích Vysočina, Jihomoravském a Zlínském. Tím se také vysvětluje vyšší podíl vícečlenných domácností v těchto krajích.
Podrobné údaje jsou uvedeny v příloze v tabulce I.
Při hodnocení velikosti bytu podle počtu obytných místností se překvapivě sledují současně jak obytné místnosti s plochou 8 m2 a více, tak i místnosti s obytnou plochou již od 4 m2. Při cenzu v roce 2001 byly místnosti s plochou 4 – 7,9 m2 součástí plochy obytných místností zatímco při předešlém sčítání byla plocha těchto místností zahrnuta do ostatních prostor bytu společně s plochami předsíně, příslušenství, apod. Vzhledem k srovnatelnosti ukazatelů jsem dále sledovala jen obytné místnosti s plochou 8 m2 a více.
Průměrný počet obytných místností na byt byl nejvyšší ve Středočeském a Olomouckém kraji, ale nejnižší průměr byl v Praze. To souvisí samozřejmě také s typy domů, ve kterých se byty nacházejí. Téměř jedna pětina bytů z bytových domů se nachází v Praze, zatímco více než 22 % bytů v rodinných domech se nachází ve Středočeském nebo Olomouckém kraji. A naopak v Praze se nachází pouze necelá 3 % bytů v rodinných domech.
Přitom je zajímavé, že ve všech krajích převažoval podíl třípokojových bytů. Pouze v Karlovarském kraji byl nejvyšší podíl dvoupokojových bytů.
3.2. Hospodařící domácnosti
V České republice bylo v roce 2001 celkem 4 216 085 hospodařících domácností.
Z nich 98,7 % bylo tvořeno jednou cenzovou domácností. Téměř všechny ostatní případy představovaly dvě cenzové domácnosti. Situace, kdy byla hospodařící domácnost tvořena třemi a více cenzovými domácnostmi se téměř nevyskytovala. V absolutním vyjádření šlo pouze o 1 282 hospodařících domácností.
Tab. 3.2 Hospodařící domácnosti se 2 a více cenzovými domácnosti podle počtu členů Domácnosti s počtem členů
(v %) Hospodařící domácnosti Počet HD
(v tis.)
4 5 6 7+
Průměrný počet členů se 2 a více cenzovými domácnostmi
celkem 53.3 16.0 18.0 12.7 6.1 5.22
2 CD - rodiče a děti 50.0 15.8 17.4 12.0 4.8 5.15 ostatní 2.0 0.7 0.6 0.4 0.3 5.20
3+ CD 1.3 x x 0.3 1.0 8.08
Pramen: Sčítání lidu, domů a bytů 2001 x – údaj neexistuje
V roce 2001 hospodařilo společně s jinou CD jen 1,3 % CD. Průměrný počet členů u více společně hospodařících domácností byl dokonce 5,22. Přičemž společné hospodaření bylo nejčastější u rodičů a dětí. Jen mírně přitom převažovalo společné hospodaření jedné úplné rodiny a jedné neúplné (23,3 tis.) nad hospodařením dvou úplných rodin (22,8 tis.).
Společné hospodaření úplné a neúplné rodiny může být důsledkem nejen špatné dostupnosti levného bydlení, ale i přetrvávající pohodlnosti mladých lidí, kteří bydlí u rodičů buď neustále nebo opětovně hledají oporu. Hospodaření dvou úplných rodin lze, i přes nízký počet těchto domácností, považovat za důsledek horší dostupnosti levného bydlení.
Největší podíl více cenzových domácností, které společně hospodaří byl v kraji Vysočina a v Jihomoravském kraji.
Dalším možným důvodem pro společné hospodaření více cenzových domácností může být ekonomická aktivita členů domácností. Proto nyní oddělím ekonomicky neaktivní členy (ve většině případů se jedná o důchodce, děti nebo studenty) a budu se zabývat pouze počtem ekonomicky aktivních členů domácnosti.
Obr. 3.3 Struktura hospodařících domácností podle počtu ekonomicky aktivních členů v krajích
0%
10%
20%
30%
40%
50%
60%
70%
80%
90%
100%
Praha
Středočeský kraj Jiho
český kr aj
Plzeňský kraj Karlovarský k
raj Ústecký kr
aj
Libe recký kraj
Královéhradecký kr aj
Pardubický kr aj
Vys očina
Jiho moravský kr
aj
Olomoucký kraj Zlínský kra
j
Moravskoslezský kr
aj ČR
3+
2 1 0
Pramen: Sčítání lidu, domů a bytů
Více než třetina všech hospodařících domácností uvedla, že v čele domácnosti stojí ekonomicky neaktivní osoba. Většinou šlo o nepracující důchodce. Mezi kraji tak vynikl Zlínský kraj, kde byl nejnižší podíl domácností bez ekonomicky aktivních členů. Zároveň byl v tomto kraji i nejvyšší průměrný počet členů v domácnosti, což by mohlo vysvětlovat větší sociální soudržnost mezi dospělými dětmi a jejich rodiči v důchodovém věku.
3.3. Cenzové domácnosti
Počet cenzových domácností byl v roce 2001 4 270 717, tedy o málo více než počet všech hospodařících domácností.
V následující tabulce (Tab. 3.3) je uvedena struktura cenzových domácností v roce 2001. Největší část byla tvořena úplnými rodinami bez závislých dětí (29 %) a domácnostmi jednotlivců (30 %). I přesto, že tuto skupinu tvořili kromě jednotlivců bydlících samostatně i jednotlivci bydlící s jinou CD nebo podnájemníci, byl počet CD tvořených jednotlivci bydlícími samostatně více než 972 tis. Domácnosti jednotlivců byly v roce 2001 dokonce nejčetnějšími typy domácností. Z tabulky je rovněž zřejmý i vysoký podíl úplných rodin se závislými dětmi.
Tab. 3.3 Struktura cenzových domácností podle typu domácnosti v krajích (v %) v tom Rodiny se závislými
dětmi Rodiny
celkem
úplné neúplné
Jednotlivci Nerodinné domácnosti
úplné neúplné Praha 59.62 43.26 16.36 36.75 3.63 18.34 9.52 Středočeský kraj 69.30 55.91 13.39 28.93 1.77 25.20 7.88 Jihočeský 69.73 57.18 12.55 28.68 1.59 27.34 7.51 Plzeňský 68.33 55.78 12.55 29.92 1.75 24.88 7.52 Karlovarský 65.33 49.61 15.72 32.51 2.16 22.72 10.03 Ústecký 65.27 51.53 13.75 32.60 2.12 23.91 9.08 Liberecký 66.65 52.78 13.87 31.22 2.13 24.94 8.83 Královéhradecký 69.50 56.92 12.58 29.18 1.31 26.39 7.57 Pardubický 70.93 58.98 11.95 27.73 1.34 27.99 7.08 Vysočina 73.57 62.42 11.15 25.07 1.36 30.66 6.11 Jihomoravský 70.47 56.98 13.50 27.35 2.18 26.88 7.77 Olomoucký 70.81 57.97 12.84 27.63 1.56 27.94 7.45 Zlínský 72.80 60.40 12.39 25.84 1.37 29.78 6.70 Moravskoslezský 69.17 55.84 13.33 29.21 1.62 27.33 8.08
ČR celkem 68.14 54.64 13.50 29.88 1.98 25.54 8.04
Pramen: Sčítání lidu, domů a bytů 2001
Směrem od západu k východu republiky stoupaly podíly rodinných domácností, a to především úplných rodin, výjimkou byla velká města. Vliv na úplnost rodiny má jistě rozvodovost a sňatečnost v dané oblasti. Na východě republiky je tradice početnějších rodin, které společně i žijí. Naproti tomu v příhraničních oblastech, které byly osídlovány uměle po roce 1945, tyto silné rodinné vazby ani nemohly vzniknout. Jižní Morava je velmi úrodnou oblastí, kde se plnou měrou projevuje vztah zemědělců k půdě, který přechází z generace na generaci. Od společného hospodaření na půdě je blízko i ke společnému hospodaření v domácnostech. V tomto regionu je i velký podíl nábožensky založeného obyvatelstva.
Spolu s těmito faktory je třeba zvážit ještě vliv velikosti obce na typ domácnosti.
Nejvyšší zastoupení rodinných domácností bylo v kraji Vysočina, ale podíl rodinných domácností vyšší než 70 % byl také v krajích Zlínském, Pardubickém, Olomouckém a Jihomoravském. Naopak nejnižší podíl rodinných domácností byl v Praze. Praha zase vykazovala nejvyšší podíl domácností jednotlivců.
V celorepublikovém průměru byly podíly rodin bez závislých dětí a se závislými dětmi na počtu rodinných domácností v podstatě vyrovnané. Jen mírně převažovaly rodiny bez závislých dětí (50,7 %). Od tohoto průměru se odlišovaly kraje Moravskoslezský, Liberecký, Ústecký, Karlovarský a Zlínský, kde převažovaly rodiny s dětmi. Nejnižší podíl neúplných rodin byl na Vysočině, nejvyšší v Praze.
Kromě vazby na území je možné posuzovat jednotlivé typy domácností v závislosti na velikostních skupinách obcí.
Tab. 3.4 Struktura cenzových domácností podle počtu obyvatel v obci (v %) do 499 500 –
1 999
2 000 – 9 999
10 000 – 49 999
50 000 – 99 999
100 000 a více CD celkem 100.0 100.0 100.0 100.0 100.0 100.0 úplné rodiny 59.9 61.4 59.1 55.0 51.1 45.8 neúplné rodiny 10.8 11.4 12.5 14.0 14.4 15.8 nerodinné domácnosti 1.5 1.5 1.4 1.8 2.2 3.0 domácnosti jednotlivců 27.7 25.7 27.0 29.2 32.3 35.3
Pramen: Sčítání lidu, domů a bytů
Zde je naprosto zřejmá závislost mezi velikostí obce a strukturou cenzové domácnosti. V obcích do 2000 obyvatel je jednoznačná převaha rodinných domácností a to především úplných rodin. Spolu s tím, jak roste velikost obce, roste i zastoupení neúplných rodinných domácností a domácností jednotlivců, zatímco podíl úplných rodin klesá.
Velikost obce má i vliv na počet závislých dětí. Platí, že čím menší je obec, tím větší je podíl rodin s více závislými dětmi. Hranici tvoří města s 50 000 obyvateli. V nich již v rámci úplných rodin převažují rodiny s jedním závislým dítětem. V menších obcích jsou nejčetnější rodiny se dvěma dětmi.
Rodinné domácnosti
Jak už bylo uvedeno výše, rodinné domácnosti dělíme na úplné a neúplné. Vzhledem k vysoké rozvodovosti se zvyšuje váha neúplných rodin na úkor rodin úplných.
Úplné a neúplné rodiny můžeme porovnat podle počtu závislých dětí. Převažují úplné rodiny bez závislých dětí. U neúplných rodin je podíl bezdětných a s jedním závislým dítětem zhruba stejný. U vyššího počtu závislých dětí se podíly domácností zase tolik neliší.
Obr. 3.4 Struktura rodinných domácností podle typu rodiny a počtu závislých dětí
Struktura úplných rodin
54%
20%
22%
4%
0 1 2 3+
Struktura neúplných rodin
40%
39%
18%
3%
0 1 2 3+
Pramen: Sčítání lidu, domů a bytů 2001
Pokud se podíváme na tuto strukturu podle jednotlivých krajů, tak opět vyčnívá Praha, kde je více než 57 % úplných rodin bezdětných. Současně se ale od ostatních odlišují i Vysočina a Zlínský kraj. V těchto krajích zase tvoří největší část neúplných rodinných domácností domácnosti bezdětné. Předpokládám, že se jedná o domácnosti tvořené dospělými dětmi a jedním z rodičů.
Úplné rodiny
Úplné rodiny zahrnují jednak manželské páry, ale i faktická manželství – tedy soužití druha a družky. Právě počet faktických manželství v poslední době značně vzrůstá. V roce 2001 bylo nejčastějším faktickým manželstvím soužití osob rozvedených nebo ovdovělých.
Podíl faktických manželství je v souboru úplných rodin nízký (5,5 %) a proto ani významnou měrou neovlivňuje základní charakteristiky úplných rodin.
Více než 1/3 úplných rodinných domácností má 2 členy. Podíl domácností se stoupajícím počtem členů klesá. Výjimku tvoří Zlínský kraj a kraj Vysočina, kde naopak převyšuje podíl domácností se 4 členy nad domácnostmi se 2 členy. Tyto kraje mají velký podíl i pěti a vícečlenných domácností. Pravděpodobně to bude způsobeno tím, že je zde velký důraz kladen na rodinu. Což jen potvrzuje rozložení počtu dětí v úplných domácnostech. V těchto krajích téměř čtvrtina úplných domácností má 2 závislé děti a preferuje tento počet před jiným počtem dětí. V průměru ale připadá na jednu úplnou rodinu 0,78 závislého dítěte.
Většinu úplných rodin tvoří pouze nejužší rodina bez dalších osob. Jen zhruba v 90ti tisících úplných rodin žije s rodinou ještě nějaká další osoba – nejčastěji se jedná o rodiče jednoho z partnerů.
Jak již bylo uvedeno výše, největší část tvoří úplné rodiny bez dětí. I když velikost podílu těchto rodin se v jednotlivých krajích liší. Nejvyšší je v Praze a v Plzeňském kraji, zatímco nejnižší je na Vysočině a ve Zlínském kraji.
Zajímavé je, že pouze v Praze, v Karlovarském a v Ústeckém kraji je vyšší podíl úplných rodin s jedním dítětem, než se dvěma dětmi.
Obr. 3.5 Struktura domácností podle počtu závislých dětí v úplných rodinách s ekonomicky aktivní ženou
0 5 10 15 20 25 30 35 40 45 50
Praha
Středo český
kra j Jiho
český Plzeňský
Karlovarský
ÚsteckýLiberecký Králov
éhradecký Pardub
ický Vyso
čina Jiho
moravský Olomo
ucký Zlínský Mor
avskoslezs ký
0 1 2 3+
Pramen: Sčítání lidu, domů a bytů 2001
Při porovnání počtu dětí v úplných rodinách s ekonomicky aktivní ženou zjišťuji, že nejvyšší podíl tvoří rodiny bez dětí. Mezi jednotlivými kraji jsou v zastoupení bezdětných rodin velké rozdíly. Nejvyšší podíl bezdětných domácností s ekonomicky aktivní ženou je v Praze. I v tomto případě je v Praze, v Karlovarském a Ústeckém kraji vyšší podíl rodin s jedním dítětem než se dvěma.
Neúplné rodiny
Průměrná velikost neúplné rodiny v roce 2001 byla 2,46 osob a průměrný počet závislých dětí byl 0,85. Celkem žilo v neúplných rodinách 488 219 závislých dětí. Z toho většina (více než 87 %) žila s matkou.
Obr. 3.6 Struktura neúplných rodin podle počtu členů
63%
30%
6% 1%
2 3 4 5+
Pramen: Sčítání lidu, bytů a domů 2001
Mezi jednotlivými kraji opět, byť mírně, vyčnívá Praha, kde je podíl dvoučlenných neúplných rodin více než 65 %. V ostatních krajích se tento podíl pohybuje mezi 60 a 63 %.
Nejvyšší podíl čtyřčlenných domácností byl opět v kraji Vysočina, stejně jako v případě úplných rodin. Tentokrát však na druhém místě nebyl Zlínský kraj ale Liberecký.
Při srovnání podle počtu závislých dětí (viz obrázek 3.4) největší podíl neúplných rodin tvoří rodiny bezdětné. I když podíl neúplných rodin s jedním dítětem je téměř shodný (39 %). Největší podíl je u rodin s jedním závislým dítětem v kraji Karlovarském, Libereckém a Ústeckém. Naopak je velmi překvapivé, že nevyčnívala Praha. Tam je podíl rodin bezdětných a s jedním dítětem téměř shodný čímž se přibližuje Moravskoslezskému kraji.
Naopak největší rozdíl mezi těmito dvěma typy rodin je na Vysočině a ve Zlínském kraji.
Podíly rodin se dvěma a více dětmi se mezi kraji příliš neliší. Podíl rodin se dvěma závislými dětmi se pohybuje mezi 16 a 19 % a se třemi a více závislými dětmi je mezi 2 a 4 %.
Domácnosti jednotlivců
V České republice bylo v roce 2001 1 276 176 domácností jednotlivců, které tvořily téměř 30 % všech cenzových domácností. Sem zahrnujeme osoby, které bydlí samostatně, spolubydlící s jinou cenzovou domácností a podnájemníky. V České republice bydlí v bytě samostatně více než tři čtvrtiny všech cenzových domácností (77 %). U domácností jednotlivců je tento podíl jen o málo nižší, samostatně bydlelo 76 % všech CD jednotlivců.
Dalších více než 23 % CD jednotlivců sdílelo byt společně s jinou domácností, z tohoto počtu je o málo více než 17 tis. (tj. 6,1 %) podnájemníků. Zbylých 1,8 % jednotlivců bydlelo mimo bytový fond.
Cenzové domácnosti jednotlivců (CDJ) jsem dále zkoumala podle těchto charakteristik:
¾ pohlaví a věk
¾ rodinný stav
¾ ekonomická aktivita osoby v čele domácnosti
Struktura cenzových domácností jednotlivců podle pohlaví a věku
Při sčítání v roce 2001 tvořily největší část domácností jednotlivců osoby starší 70 let.
Vyšší počty byly ale zaznamenány také ve věkové kategoriích 50 – 69 let a 25 – 29 let.
U domácností jednotlivců – žen – převažují velmi výrazně osoby ve vyšších věkových skupinách. Dokonce více než polovina jich je starší 65 let. Je to dáno vyšší úmrtností u mužů ve vyšších věkových skupinách. Tím pádem lze i očekávat, že značná část těchto žen je ovdovělá. Počty jednočlenných domácností žen nejprve rostou do 30 let a posléze klesají.
Příčinou může být postupující trend uzavírání sňatků po 30. roce věku. Dále potom znovu rostou počty jednočlenných domácností od 50. roku věku.
Rozložení jednočlenných domácností u mužů je podstatně rovnoměrnější. Je to dáno jak vyšším podílem svobodných mužů v populaci, tak také skutečností, že po rozvodu muž obvykle vytváří domácnost jednotlivce, zatímco žena – matka tvoří spolu s dětmi neúplnou rodinu. Nejvyšší podíl je u mužů také před 30. rokem, ale pak již počty domácností jednotlivců tolik neklesají. Cenzové domácnosti mužů starších 70 let pak tvoří pouze 12,8 % domácností jednotlivců, přibližně stejně je tomu i u mužů mezi 25 a 29 lety. Nízký podíl CDJ – mužů – starších 70 let je způsoben mužskou nadúmrtností v tomto věku.
Obr. 3.7 Počty cenzových domácností jednotlivců podle pohlaví a věku v roce 2001
Pramen: Sčítání lidu, domů a bytů 2001
Pokud porovnáme tuto strukturu domácností jednotlivců, můžeme si všimnout, že největší podíl jednotlivců starších 70 let je v kraji Vysočina a nejnižší v Karlovarském kraji a v Praze. Kromě Středočeského kraje ve všech krajích převáží podíl jednotlivců žen nad muži ve věku 55 let. Ve Středočeském kraji až v 60ti letech.
V celém souboru domácností jednotlivců tvoří největší část – tři čtvrtiny - domácnosti jednotlivců žijících samostatně v bytě. Přičemž větší je podíl jednočlenných domácností žen, než u celého souboru domácností jednotlivců. Ženy starší 60 let bydlící samostatně tvoří více než dvě třetiny a ženy starší 70 let dokonce více než 46 %. Také u mužů je největší podíl ve věku 70 a více let. Ale opět jsou poměrně silně a rovnoměrně, na rozdíl od žen, zastoupeny jednotlivě věkové kategorie mezi 25 a 59 lety.
Další skupinou domácností jednotlivců jsou ty, které bydlí společně s další domácností. Tyto domácnosti jsou většinou tvořeny muži. Na rozdíl od samostatně bydlících domácností jednotlivců zde výrazně převažují mladší věkové skupiny. Více než třetina spolubydlících jednotlivců patří do věkové kategorie 20 – 34 let, zatímco osoby ve věku 70 a více let tvoří již jen 14,7 %. Z toho můžeme usoudit, že starší lidé dávají přednost po ztrátě partnera samostatnému bydlení, nejspíše v původním bytě. Pro mladé je naopak získání bytu složité a proto často volí společné bydlení, ale samostatné hospodaření.
Také u spolubydlících jednotlivců se liší věková struktura u mužů a žen. Největší podíl opět tvoří ženy starší 70ti let. Je zajímavé, že jejich podíly jsou vyšší ve věkových kategoriích do 55 let než u žen bydlících samostatně. U mužů naopak výrazně převažují mladší věkové kategorie. Více než polovina všech mužů spolubydlících s jinou domácností je ve věku mezi 20 a 39 lety. Počty spolubydlících jednotlivců mužů výrazněji klesají až po 50. roce života.
0 50000 100000 150000 200000 250000 300000 350000
15 - 19
20 - 24
25 - 29
30 - 34
35 - 39
40 - 44
45 - 49
50 - 54
55 - 59
60 - 64
65 - 69
70+
muži ženy
Struktura cenzových domácností jednotlivců podle rodinného stavu
Tato struktura velmi úzce souvisí s věkovou strukturou. Jak už vyplývá z dříve uvedeného, mezi domácnostmi jednotlivců převažují starší věkové skupiny. Není proto překvapivé, že více než třetinu domácností jednotlivců tvoří osoby ovdovělé. Ovšem zhruba stejně velkou skupinu tvoří skupina svobodných nebo rozvedených. Překvapivé je, že více než 10 % jedinců uvedlo jako stav ženatý nebo vdaná i přesto, že tvoří samostatnou domácnost jednotlivců. Nelze však zjistit, zda jde o manželství, kdy manželé žijí odděleně, ale nejsou rozvedeni, nebo jde pouze o jakési umělé rozdělení vzniklé tím, že mají přihlášená různá trvalá bydliště.
Tab. 3.5 Cenzové domácnosti jednotlivců podle pohlaví a rodinného stavu v roce 2001 svobodný/á ženatý/vdaná rozvedený/á ovdovělí nezjištěno celkem
absolutně
Muži 205 694 83 650 187 666 71 127 18 152 566 289 Ženy 120 382 46 710 143 494 389 069 10 232 709 887 Celkem 326 076 130 360 331 160 460 196 28 384 1 276 176
v %
Muži 36.32 14.77 33.14 12.56 3.21 100.00 Ženy 16.96 6.58 20.21 54.81 1.44 100.00 Celkem 25.55 10.21 25.95 36.06 2.22 100.00 Pramen: Sčítání lidu, domů a bytů 2001
Z tabulky vidíme,že i zde se velmi liší podíly CDJ mužů a žen v jednotlivých skupinách. Počty mužů jsou značně vyšší v kategoriích svobodných, ženatých a rozvedených jednotlivců. A to nejen celkově, ale i ve většině věkových kategorií. CDJ žen převažují až od 55. roku. Mezi svobodnými je to dokonce ještě později, až ve věkové skupině 70 a více let. Naproti tomu jsou počty CDJ žen vyšší v kategorii ovdovělých. A to dokonce ve všech věkových skupinách. Je jich více než 80 % z celkového počtu ovdovělých domácností jednotlivců.
Z toho vyplývají i další rozdíly ve struktuře domácností jednotlivců podle rodinného stavu. Mezi domácnostmi žen je více než polovina tvořena ženami ovdovělými. Zhruba pětinu tvoří ženy rozvedené. Naopak u domácností jednotlivců mužů, kde jsou zastoupeny hlavně mladší věkové skupiny, kde je více než třetina svobodných a téměř stejně tolik rozvedených. Je zde jen 15 % ovdovělých.
Nejpočetnější skupinu u jednotlivců žijících samostatně v bytě tvoří ovdovělé osoby.
U mužů je největší část tvořena svobodnými. Naopak v domácnostech jednotlivců žijících společně s jinou domácností tvoří největší část rozvedení. Zřejmě se po rozvodu nemá bývalý partner kam přestěhovat, proto žije nadále ve stejném bytě, jen vytváří samostatnou cenzovou domácnost. Naproti tomu spolubydlící jednotlivci muži jsou nejčastěji svobodní.
Obr. 3.8 Struktura domácností jednotlivců mužů podle rodinného stavu a krajů (v %)
0 10 20 30 40 50 60 70 80
Praha
Středočeský kraj Jihočeský
Plzeňský Karlovarský
Ústecký Liberecký
Královéhradecký Pardubický
Vysočina Jihom
orav ský
Olomoucký Zlínský
Moravskoslezs ký ČR
svobodní ženatí rozvedení ostatní
Pramen: Sčítání lidu, domů a bytů v roce 2001
Zastoupení svobodných domácností jednotlivců mužů převažuje v krajích Vysočina, Pardubickém a Olomouckém. Vysoké zastoupení svobodných mužů v cenzových domácnostech jednotlivců by se dalo očekávat také v Praze. Naproti tomu je zde dokonce nejnižší v celé České republice.
Velmi nízké zastoupení ženatých mužů mezi domácnostmi jednotlivců nalezneme zejména v moravských krajích a na Vysočině. To lze přisuzovat zejména důležité roli rodiny v těchto regionech, což koresponduje s předchozí domněnkou, uvedenou v rámci analýzy údajů v tabulce 3.3, která se týkala struktury cenzových domácností podle typu domácnosti v krajích.
Obr. 3.9 Struktura domácností jednotlivců žen podle rodinného stavu a krajů (v %)
0 10 20 30 40 50 60 70 80
Praha
Středočeský kra j Jiho
český Plzeňský
Karlovarský Ústecký
Libe recký
Královéhradec ký Pardubický
Vyso čina Jihomoravsk
ý Olomoucký
Zlínský Moravskoslezsk
ý ČR
svbodní vdané rozvedené ostatní
Pramen: Sčítání lidu, domů a bytů v roce 2001
Naopak struktura domácností žen tvořících samostatnou cenzovou domácnost se od mužů značně liší. Největší zastoupení připadá ve všech krajích na kategorii ostatní.
V této kategorii jsou zahrnuty ovdovělé ženy a nezjištěné případy. Pouze v Pardubickém kraji jsou podíly svobodných a ovdovělých žen přibližně stejné.
Struktura domácností jednotlivců podle ekonomické aktivity
Rozložení domácností jednotlivců podle ekonomické aktivity je také ovlivněno věkem.
Vyplývá to i z faktu, že největší skupinu domácností jednotlivců tvoří zaměstnaní muži (konkrétně většinou zaměstnanci), zatímco největší skupinu domácností jednotlivců u žen tvoří nepracující důchodci. Zaměstnaných žen je jen 27 %. Vzhledem k tomu, že u mužů jsou více zastoupeny nižší věkové kategorie, tak nepracujících důchodců je jen čtvrtina.
Tab. 3.6 Cenzové domácnosti jednotlivců podle ekonomické aktivity a pohlaví v roce 2001
Cenzové domácnosti jednotlivců (absolutně)
Cenzové domácnosti jednotlivců (v %)
muži ženy celkem muži ženy celkem Zaměstnaní 335 955 193 370 529 325 59.33 27.24 41.48
Zaměstnavatelé 16 801 4 556 21 357 2.97 0.64 1.67
Zaměstnanci 253 886 165 693 419 579 44.83 23.34 32.88
Samostatně činní 56 466 17 053 73 519 9.97 2.40 5.76
Ostatní 8 802 6 068 14 870 1.55 0.85 1.17
Nezaměstnaní 51 042 20 416 71 458 9.01 2.88 5.60 Nepracující důchodci 143 318 470 487 613 805 25.31 66.28 48.10 Ostatní ekonomicky neaktivní 10 993 14 712 25 705 1.94 2.07 2.01 Nezjištěno 24 981 10 902 35 883 4.41 1.54 2.81 Celkem 566 289 709 887 1 276 176 100.00 100.00 100.00
Pramen: Sčítání lidu, domů a bytů 2001
U domácností jednotlivců se rozdíly více prohlubují, protože je zde vyšší podíl žen a starších osob. Proto je zde i více než polovina domácností jednotlivců tvořena nepracujícími důchodci. U žen tvoří nepracující důchodkyně dokonce více než 70 %.
Domácnosti jednotlivců spolubydlících v bytě s jinou domácností jsou v průměru mladší, takže nepracující důchodci tvoří jen o málo více než čtvrtinu. Zaměstnané ženy a nepracující důchodkyně tvoří zhruba stejně velké skupiny (více než 43 %). Nezaměstnaných spolubydlících žen je však dokonce třikrát více než v případě žen bydlících samostatně.
U mužů rozdíl mezi podílem nezaměstnaných samostatně bydlících a spolubydlících není tak velký.
Další charakteristiky
Stejně jako u ostatních typů domácností i u cenzových domácností jednotlivců je soužití více než dvou cenzových domácností výjimečné. Přibližně 20 % žije společně s jednou další cenzovou domácnost. Přitom zhruba v jedné pětině se jedná o společné bydlení dvou domácností jednotlivců.
Necelá třetina CDJ, kteří žijí společně s další domácností, bydlí ve vlastním bytě.
Ve více než 70 % je majitelem bytu člen spolubydlící domácnosti. Obvykle je přitom uživatel bytu v příbuzenském vztahu k majiteli bytu.
Přesto, že je způsob bydlení ovlivněn u jednotlivců, kteří sdílejí byt s další CD, asi také velikostí a typem spolubydlící domácnosti, má smysl zkoumat i charakteristiky bydlení pouze u CDJ bydlících samostatně
Cenzové domácnosti jednotlivců bydlí nejčastěji (v 37 %) ve dvoupokojových bytech.
Další třetina CDJ bydlí v bytě s jednou místností. Výraznější zastoupení mají ještě
třípokojové byty. Samostatně žijící jednotlivci obývají v průměru menší byty, jejich standard bydlení je však přesto vyšší než u ostatních domácností. Průměrná obytná plocha na osobu je v případě CDJ téměř 37m2, zatímco za všechny domácnosti činí necelých 19 m2. Podobný je i poměr počtu osob na 1 obytnou místnost s 8 m2 a více. V domácnostech celkově připadá přibližně na jednu místnost jedna osoba, zatímco u domácností jednotlivců je to jedna osoba na dvě místnosti.
Naopak hůře jsou na tom CDJ pokud jde o kategorie užívaného bytu. Z celkového počtu bytů patřilo 88,5 % do I. kategorie, ale v bytech I. kategorie bydlelo jen 81,2 % domácností jednotlivců. Avšak nadprůměrně jsou zde zastoupeny byty III. a IV. kategorie.
Domácnosti jednotlivců podle krajů
Podíly domácností jednotlivců se velmi liší i v jednotlivých krajích. Největší zastoupení mají v Praze. Ale více než 30 % bylo sečteno i v krajích Karlovarském, Ústeckém a Libereckém. Naopak znatelně nižší zastoupení je v krajích Vysočina a Zlínském.
Podprůměrné hodnoty byly však i v dalších moravských krajích. Konkrétně v Jihomoravském a Olomouckém.
Tyto rozdíly mohou být dány i sociální a kulturní strukturou obyvatelstva, ale také strukturou bytového fondu. Na Moravě je obyvatelstvo méně migrující se širšími vazbami na rodinu. Ta zde má i svou tradiční hodnotu. Proto je zde menší míra rozvodovosti. Z toho vyplývá i menší podíl domácností jednotlivců.
Naopak v pohraničních oblastech, které byly po válce osídleny uměle, jsou tyto vazby nižší, což může být jedním z důvodů pro vyšší podíl domácností jednotlivců.
Obr.3.8 Podíly domácností jednotlivců v krajích v roce 2001 (v %)
0 5 10 15 20 25 30 35 40
Praha
Středočeský kraj
Jiho český kr
aj
Plzeňský kr aj
Karlovarský kr aj
Úste cký kr
aj
Libe recký kraj
Králové hradecký kr
aj
Pardubický kr aj
Vyso čina
Jihomoravský kra j
Olomoucký kr aj
Zlín ský kr
aj
Moravskosle zský kr
aj
Pramen: Sčítání lidu, domů a bytů 2001
Nižší zastoupení najdeme v moravských krajích a na východě Čech. Nejnižší je v kraji Vysočina, ale velmi nízký podíl byl i v krajích Zlínském a Jihomoravském. Zatímco výrazně vysoké zastoupení je v Praze. Podíl vyšší než 32 % byl rovněž v Karlovarském a Ústeckém kraji.
Nerodinné domácnosti
Nerodinné domácnosti tvoří poslední typ domácností. V roce 2001 bylo sečteno necelých 85 tis. vícečlenných nerodinných domácností, což tvořilo necelá 2 % všech cenzových domácností. V roce 2001 sem byly zahrnuty i společně bydlící a hospodařící domácnosti prarodičů a vnoučat. Ty tvořily dokonce dvě pětiny vícečlenných nerodinných domácností. Pro úplnost uvádím i pouze členění podle počtu členů.
Nejčastějším případem byly dvoučlenné nerodinné domácnosti, které tvořily přibližně devět z deseti nerodinných domácnosti. Nejnižší podíl byl zaznamenán v Libereckém kraji.
Obr. 3.9 Struktura nerodinných domácností v krajích podle počtu členů (v %)
0 10 20 30 40 50 60 70 80 90
Praha
Středo český kraj
Jiho český
Plzeňský Karl
ovarský Ústecký
Libe recký
Královéh radeck
ý Pard
ubický Vyso
čina Jihomoravský
Olomouck ý
Zlínský Moravskosl
ezský 0 2 3 5 6 8 9 11 12 14
2 3 4 5+
Pozn.: Nerodinné domácnosti s počtem členů 3+ jsou uvedeny v grafu na vedlejší ose.
Pramen: Sčítání lidu, domů a bytů 2001
Nejvíce dvoučlenných nerodinných domácností je v Praze. A to jak procentuelním podílem, tak i absolutně. Podobně nad ostatní vybočuje Ústecký kraj, kde je nejvyšší podíl nerodinných domácností s pěti a více členy. Zajímavostí je, že při srovnání v absolutním vyjádření jich je dokonce více (54 domácností) než v Praze (52 domácností). Tento jev může být důsledkem situace, kdy takovéto domácnosti vznikají kvůli nedostatku dostupných vhodných bytů, které jsou přiměřené svou velikostí, respektive dispozicí, těmto vícečlenným domácnostem. V praxi jde pravděpodobně o situace spolužití sourozenců nebo prarodičů s vnoučaty.
Dalším možným vysvětlením může být to, že jde o lidi, kteří se přestěhovali za prací.
Což nevylučuje předchozí domněnku o soužití sourozenců či prarodičů. Například vnouče se přistěhuje k prarodičům, protože v dané oblasti je více pracovních nabídek. Při pohledu na údaje z Libereckého kraje se nabízí vysvětlení o imigraci přesahující rámec České republiky.
Můžeme vycházet z faktu, že v tomto kraji byla silná textilní výroba, kde byla v minulosti zaměstnána i řada zahraničních pracovníků. Ti se po útlumu textilní výroby úspěšně začlenili do jiných ekonomických odvětví a již v průběhu 70. a 80. let 20. století k nim přibývali jejich příbuzní, nejčastěji sourozenci. Věkově si bližší pak vytvořili vícečlenné nerodinné domácnosti.
