Kvalita života ženy po operaci stresové inkontinence
Nikola Dobešová
Bakalářská práce
2020
ABSTRAKT
Bakalářská práce se zabývá kvalitou života žen se stresovou močovou inkontinencí. Cílem práce bylo zjistit, jak se změnila kvalita života po operaci inkontinence. Teoretická část se zabývá anatomií a fyziologií močových cest a pánevního dna, mikcí a stresovou inkontinencí a její diagnostikou a terapií. Posledním zmíněným okruhem je kvalita života a její hodnocení. Pro výzkum byl zvolen standardizovaný dotazník Contilife, upraven do verze „před operací“ a „po operaci“ a doplněn o demografické otázky autorky. Dotazník byl rozdán ženám v ambulanci MUDr. Adamíka a na internetových fórech.
Klíčová slova: stresová inkontinence, operace stresové inkontinence, kvalita života
ABSTRACT
This bachelor thesis deals with the quality of life in women with stress urinary incontinence. The aim of the study was to find out how the quality of life changed after incontinence surgery. The theoretical part deals with the anatomy and physiology of the urinary tract and pelvic floor, micturition and the stress incotinence and its diagnosis and therapy. The last mentioned area is the quality of life and its evaluation. The standardized Contilife questionnaire was chosen for the research, modified to the "before surgery" and
"after surgery" versions and the author's demographic questions was added. The questionnaire was distributed to women in the ambulance of MUDr. Adamík and on internet forums.
Keywords: stress incontinence, stres incontinence surgery, quality of life
Děkuji MUDr. Zdeňkovi Adamíkovi, Ph.D. za odborné vedení mé bakalářské práce, za cenné rady, ochotu, vstřícnost a čas, který mi věnoval. Velký dík patří také respondentkám, které se zúčastnily dotazníkového šetření. Dále bych chtěla poděkovat mé rodině za podporu a trpělivost během celého studia.
Prohlašuji, že jsem práci s názvem Kvalita života ženy po operaci stresové inkontinence vypracovala samostatně a veškeré zdroje informací jsem uvedla v seznamu použité literatury.
Prohlašuji, že odevzdaná verze bakalářské/diplomové práce a verze elektronická nahraná do IS/STAG jsou totožné.
Je dobré nikoli pouze žít, nýbrž dobře žít.
Seneca
OBSAH
ÚVOD ... 10
I TEORETICKÁ ČÁST ... 11
1 ANATOMIE ... 12
1.1 VESICA URINARIA – MOČOVÝ MĚCHÝŘ ... 12
1.2 URETHRA FEMININA-ŽENSKÁ MOČOVÁ TRUBICE ... 12
1.3 DIAPHRAGMA PELVIS – SVALY PÁNEVNÍHO DNA ... 13
1.4 DIAPHRAGMA UROGENITALE ... 14
1.5 ZÁVĚSNÝ APARÁT POCHVY ... 14
2 FYZIOLOGIE A PATOFYZIOLOGIE MIKCE ... 16
3 STRESOVÁ INKONTINENCE ... 18
3.1 RIZIKOVÉ FAKTORY ... 18
3.2 EPIDEMIOLOGIE ... 20
3.3 VYŠETŘOVACÍ METODY ... 20
3.4 LÉČBA STRESOVÉ INKONTINENCE ... 23
4 KONZERVATIVNÍ METODY LÉČBY STRESOVÉ INKONTINENCE ... 24
4.1 REHABILITACE SVALŮ PÁNEVNÍHO DNA ... 24
4.2 DIVEEN ... 24
4.3 ELEKTOSTIMULACE ... 24
4.4 FARMAKOLOGICKÁ LÉČBA ... 25
5 OPERAČNÍ METODY LÉČBY STRESOVÉ INKONTINENCE ... 26
5.1 SUBURETRÁLNÍ PÁSKY ... 26
5.2 PERIUTERÁLNÍ AGENS ... 26
5.3 ZÁVĚSNÉ METODY ... 27
6 KVALITA ŽIVOTA ŽEN POSTIŽENÝCH MOČOVOU INKONTINENCÍ ... 28
II PRAKTICKÁ ČÁST ... 30
7 METODIKA VÝZKUMNÉ PRÁCE ... 31
7.1 CÍL ... 31
7.2 FORMULACE PROBLÉMU ... 31
7.3 CHARAKTERISTIKA VÝZKUMNÉHO SOUBORU ... 32
7.4 METODA A ORGANIZACE SBĚRU DAT ... 32
7.5 STRUKTURA VÝZKUMNÉ ČÁST ... 33
8 ANALÝZA DAT ... 34
8.1 DEMOGRAFICKÉ ÚDAJE ... 34
8.2 DENNÍ AKTIVITY... 37
8.3 FYZICKÁ AKTIVITA ... 41
8.4 VLASTNÍ OSOBNOST ... 43
8.5 CITOVÉ DŮSLEDKY ... 46
8.6 SEXUALITA ... 50
ZÁVĚR ... 56
SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY ... 57
SEZNAM POUŽITÝCH SYMBOLŮ A ZKRATEK ... 60
SEZNAM TABULEK ... 61
SEZNAM PŘÍLOH ... 62
ÚVOD
Stresová inkontinence u žen je téma, o kterém se velmi málo hovoří a ženám způsobuje celou řadu nepříjemností a problému. V našem okolí, je takových žen spousta, ale mnohé z nich se svůj problém neodváží řešit se svým gynekologem. Často je stud tou největší překážkou, která stojí ženě v cestě navštívit svého gynekologa a svěřit se mu se svými potížemi. Toto téma je pro ženy velmi citlivé a intimní, proto i několik let žijí s močovou inkontinencí a jediným způsobem, jak ji řeší, je využívání pomůcek pro inkontinentní ženy. Pokud již ženy navštíví svého gynekologa s cílem tento problém vyřešit, často bývá podnětem celkové zhoršení projevů inkontinence. Toto téma je pro nás velmi zajímavé a zamyšlení se nad touto problematikou nás vedlo k vypracování bakalářské práce na toto téma.
Stresovou inkontinencí se rozumí nechtěný únik moči při náhlém zvýšení nitrobřišního tlaku. Žena tento únik moči není schopna vůlí ovládat. Stresová inkontinence pro ženu představuje bio-psycho-sociální problém zasahující do všech oblastí jejího života. Tento problém sice nijak neohrožuje život ženy, ale jeho kvalita je do značené míry narušena.
Mezi nejčastější dopady na život žen trpících stresovou inkontinencí patří sociální izolace, zhoršení sexuálního nebo partnerského života, narušení spánku, vyšší finanční výdaje spojené s nákupem pomůcek a změny psychiky ženy (náladovost, úzkost, smutek, pocit neatraktivnosti, ztráta sebedůvěry).
Kvalitu života mohou ovlivňovat subjektivní a objektivní faktory, které mohou být u každého jiné v závislosti na věku, pohlaví, rase a osobnosti člověka. Cítit, že náš život je kvalitní, je pro naše bytí velmi důležité, a proto bylo hlavním cílem této práce zjistit, zda operace stresové inkontinence ovlivnila kvalitu života žen v bio-psycho-sociálních sférách.
Bakalářská práce je rozdělena na teoretickou a praktickou část. V části teoretické se zabýváme anatomií a fyziologií močového systému u ženy, strukturami svalového dna pánevního a mikcí. Je zde také popsána stresová inkontinence, její diagnostika a možnosti terapie. Teoretická část je věnována i kvalitě života a možnostem jejího hodnocení.
Praktická část je tvořena pomocí kvantitativního výzkumu, kde byl využit standardizovaný dotazník „Contilife“, který byl doplněn o demografické otázky a upraven do takové formy, aby ženy mohly porovnat svůj stav „před operací“ a „po operaci.
I. TEORETICKÁ ČÁST
1 ANATOMIE
Termín „pánevní dno“ vyznačuje soubor orgánů, které jsou uloženy ve spodní oblasti malé pánve. Společně s kostěným aparátem utváří funkční celek, který zajišťuje močovou kontinenci, kontinenci stolice a umožňuje pohlavní život. (Roztočil a Bartoš, 2011)
Pánevní dno je možno rozdělit na tři skupiny.
Tabulka 1 Rozdělení pánevního dna, zdroj: (Roztočil a Bartoš, 2011)
Vlastní orgány Močový měchýř, močová trubice, pochva,
konečník, děloha, ovaria
Závěsný aparát Parietální fascie, viscerální fascie
Podpůrný aparát Svaly malé pánve
1.1 Vesica urinaria – močový měchýř
Močový měchýř je dutý roztažitelný orgán. Jeho funkcí je shromažďování moči a kontrakce stěny nezbytná pro mikci. Jeho stěnu tvoří sliznice s přechodným epitelem a svalovina.
Detruzor můžeme jednoduše popsat jako sval podílející se na vyprazdňování močového měchýře. Svalovina stěny močového měchýře se skládá ze tří vrstev hladké svaloviny (m.detrusor vesicae), které tvoří různě orientované snopce buněk hladkých svalů, které jsou navzájem spletené. K uretrovezikální junkci se vážou ze zadní části, po stranách močové trubice se táhnou dopředu a vytváří detruzorovou smyčku. Při mikci zabraňují zpětnému toku moči za stahu močového měchýře, protože kraniálně vystupují také do svaloviny ureterů. Svalová vlákna střední vrstvy jsou směrována šikmo a cirkulárně. Část vnitřní vrstvy tvoří smyčku, která je postavena v opozici ke smyčce zevní vrstvy.
Svalovina je inervována parasympatickým systémem, jehož synapse jsou umístěny v míšních segmentech S2-S4. (Halaška, c2004)
1.2 Urethra feminina-ženská močová trubice
Močová trubice ženy má tvar válce. Jedná se o dutý orgán dlouhý 30-40 mm. Rozdělujeme ji na tři části: část intramurální, která je uložena ve stěně močového měchýře, střední část
uretry, nacházející se mezi močovým měchýřem a perineální membránou a část distální – perineální. (Martan, Mašata a Švabík, c2013)
Uretra probíhá přes hiatus urogenitalis a spojuje močový měchýř a vestibulum vaginae.
V proximálních dvou třetinách je uretra vystlána vrstevnatým přechodným epitelem, který v distální části pozvolna přechází ve vrstevnatý nerohovějící dlaždicový epitel. Žilní plexy se v oblasti močové trubice nachází v submukózní vrstvě. Tyto pleteně bývají nejpatrnější ve fertilním věku ženy a díky nim je sliznice močové trubice červenofialová. V období stárnutí dochází k poklesu hladiny estrogenů, což vede k vymizení kavernózní pleteně a s ním spojeným změnám na uzávěrovém mechanismu uretry. (Martan, Mašata a Švabík, c2013), (Roztočil a Bartoš, 2011)
Močová trubice je tvořena hladkou svalovinou, skládající se z vnější a vnitřní vrstvy.
Vnější vrstva je kruhová a je popisována jako musculus sphincter urethrae internus. Vnitřní vrstva je podélná. Vně hladkého svalstva uretry a ve střední části se nachází příčně pruhované svalstvo, jehož nejsinější část se je na přední ploše střední třetiny močové trubice. Toto místo se nazývá rhabdosfinkter – musculus sphincter urethrae externus.
V distální části sval obepíná pochvu i uretru, a je proto označován jako uterovaginální sfinkter. Příčně pruhovaná svalová vlákna typu I. tvoří většinu pruhované svaloviny uretry a tím se podílí na udržení jejího dlouhodobého tonu. Příčně pruhovaná vlákna typu II.
zprostředkovávájí krátkodobé zvýšení intrauretrálního tlaku, který je potřebný zejména při náhlém zvýšení abdominálního tlaku. Uretru zásobují tepny, které jdou z aa.vesicales inferiores a a.vaginalis. (Martan, Mašata a Švabík, c2013), (Roztočil a Bartoš, 2011)
Pro kontinenci je důležitá správná fixace močového měchýře, hrdla močového měchýře a uretry ve správné poloze. Tuto polohu zajišťuje svalstvo pánevního dna a ligamenta fixující uretru k okolním strukturám. Ve spodní čísti dutinu břišní uzavírá diaphragma pelvis a diaphragma urogenitale. (Martan, Mašata a Švabík, c2013)
1.3 Diaphragma pelvis – svaly pánevního dna
Pánevním dnem se rozumí soubor svalů a fascií, spolu vytvářející funkční uzávěr pánevní dutiny ve tvaru nálevky. Tvoří oporu orgánům v malé pánvi a zapojuje se do tvorby břišního lisu. Podílí se také na inspirační fázi klidového dýchání. (Roztočil a Bartoš, 2011) Do skupiny svalů pánevního se řadí musculus levator ani, musculus ischiococcygeus a musculus sphincter ani externus. Částí m.levator ani je musculus puborectalis, který se
významně podílí na podpoře orgánů procházejících diafragmou skrz hiatus levator ani. Při poklesu m.puborectalis se hiatus otevírá, a tím stoupá riziko descenzu (poklesu) pánevních orgánů. (Halaška, c2004) (Martan, Mašata a Švabík, c2013)
1.4 Diaphragma urogenitale
Diaphragmu uroenitale známe také pod pojmem perineální membrána. Je to svalová plotna ve tvaru trojúhelníku, která se napíná mezi rameny kostí stydkých a svou plochou částečně uzavírá hiatus urogenitalis. Perineální membránou prochází pochva a močová trubice.
Mezi jednotlivými listy se nachází příčně pruhovaná svalová vlákna m.compressor urethrae a m.sphincter urethrovaginalis. Na spodním listu perineální membrány jsou uloženy povrchové svaly – mm.transversus perinei superficialis, m. ischiocavernosus a m.
bulbocavernosus. Tyto svaly se podílejí na správném držení dolních cest močových.
(Martan, Mašata a Švabík, c2013) (Roztočil a Bartoš, 2011)
1.5 Závěsný aparát pochvy
Závěs pochvy nejčastěji rozlišujeme do tří úrovní.
Level I (první etáž): přední a zadní stěna pochvy jsou k sobě přiloženy a místa přechodu jsou uchycena pomocí vláken parakolpií ke stěně pánve. Parakolpium je složeno z pojiva, hladké svaloviny, krevních a lymfatických cév a nervů. Porucha závěsu na úrovni této etáže je označována jako cystokéla. (Martan, Mašata a Švabík, c2013) (Halaška, c2004)
Level II (druhá etáž): v těchto místech se pochva přibližuje ke stěně pánve.
Hladká svalovina spolu s kolagenem a elastinem se propojují se svalovými vlákny střední části. Močová trubice je pevně spojena s předním listem pochvy. V tomto místě má pochva motýlový průřez. Rektovaginální fascie propojuje zadní křídla poševního profilu s m. lektor ani a s rektem. Je to důležitý faktor fixace této etáže.
Defekty v této etáži mohou vést k poruše uretrovezikální junkce, která může být příčinou stresové inkontinence. Retrokéla vzniká při porušení vazů, které kotví zadní rohy pochvy k m. levator ani. (Martan, Mašata a Švabík, c2013) (Halaška, c2004)
Level III (třetí etáž): kraniálně od hymenálního prstence je pochva pevně spojena s perineální membránou, která se za ní propojuje v centrum tendineum perinei.
Pochva zde je ve tvaru písmene U a na její přední stěně je k ní pevně fixována
distální část močové trubice. Při defektu v této etáži může dojít ke vzniku distálního typu retrokély. Správná funkce tohoto závěsu hraje významnou roli v ženské inkontinenci. (Martan, Mašata a Švabík, c2013) (Halaška, c2004)
2 FYZIOLOGIE A PATOFYZIOLOGIE MIKCE
Mikční cyklus za normálních okolností rozdělujeme do dvou fází. První fáze se vyznačuje nahromaděním moči v močovém měchýři. Po této fází následuje fáze, kdy je moč vypuzena z močového měchýře. Na tomto cyklu se podílí tří složky: močový měchýř, močová trubice a svalové pánevní dno. Močení je tedy výsledkem jejich koordinované funkce. Při plnění močového měchýře dochází k uvolnění jeho svaloviny a současně probíhá tonus svaloviny močové trubice a svalstva pánevního dna. Při pomalém plnění močového měchýře močí se dostaví první pocit nucení na močení. Aby došlo k mikci, je potřeba, aby na jejím počátku došlo k vědomému stažení svalů břišní stěny, což vede ke zvýšení nitrobřišního tlaku. Následně dojde k uvolnění svalů pánevního dna, které vede k postavení močové trubice do polohy příznivé pro močení. Aby mohlo dojít k vyprázdnění močového měchýře je potřeba, aby nastal pokles tlaku v močové trubici, a naopak došlo ke zvýšení tlaku v močovém měchýři. Na konci močení nastane kontrakce močové trubice a tím se přeruší tok moči. (Roztočil a Bartoš, 2011) (Genadry a Mostwin, 2013)
Na kontinenci ženy se podílí intraabdominální tlak, uretrální uzávěrový tlak a transmise tlaku. K zadržení objemu moči v měchýři je nutné, aby tlak v uretře převyšoval tlak v močovém měchýři i při činnostech, kdy stoupá nitrobřišní tlak (kašel, poskok, smích, zvedání těžkých předmětů, sportovní aktivity). (Martan, c2006)
Na mikčním cyklu se podílí pontinní mikční centrum, které je kontinuálně ovlivňováno šedou kůrou mozkovou a sakrální mikční centrum, nacházející se ve výši míšních segmentů S2-S4. V průběhu života dochází ke zkracování míchy, a proto v dospělosti je toto centrum uloženo asi ve výši obratlů Th12-L1. Další složkou, která se podílí na mikci, jsou periferní somatické a autonomní nervy. (Roztočil a Bartoš, 2011)
Ve fázi plnění močového měchýře převládá tonus sympatiku, zajišťující relaxaci detruzoru a kontrakci svaloviny hrdla močového měchýře a proximální části močové trubice. To vede ke zvýšení intrauretrálního tlaku. Sympatický systém hraje hlavní roli při udržení moči. (Martan, Mašata a Švabík, c2013)
Naopak v mikční fázi převládá tonus parasympatiku. Aferentní vlákna, jdoucí z plexus pelvicus, přivádějí podněty z močového měchýře, které mohou být vyvolány teplem, bolestí, nucením na močení nebo pocity plnosti, do zadních míšních provazců a jimi dále putují do mozku. Většina parasympatických vláken leží v detruzoru, což způsobuje jejich
zranitelnost při operačních zákrocích a infekcích. (Martan, Mašata a Švabík, c2013) (Roztočil a Bartoš, 2011)
3 STRESOVÁ INKONTINENCE
Inkontinenci definujeme jako každé vůlí neovladatelné odtékaní moči, které způsobuje hygienický nebo sociální problém a je objektivně prokazatelné. Protože inkontinence ženu ovlivňuje z hlediska sociálního, psychologického a medicínského, hovoříme o komplexním problému. (Genadry a Mostwin, 2013)
Urodynamická stresová inkontinence (USI) je dle ICS definována jako nechtěný únik moči uretrou při zvýšení intraabdominálního tlaku. K tomuto jevu dochází při insuficienci uzávěrového mechanismu a při absenci kontrakce detruzoru. Příčinou z velké části bývá patologická pohyblivost močové trubice, vznikající z důvodu poškození podpůrných a závěsných aparátů uretry. (Čermák a Pacík, 2006) (Horčička, 2017)
V praxi se nejčastěji užívá klasifikace stresové inkontinence dle Ingelmanna a Sundberga:
Tabulka 2 Stupně stresové inkontinence, zdroj: Slezáková et al., 2017 I. stupeň únik moči při náhlém zvýšení nitrobřišního tlaku (kýchnutí, smích, kašel) II.stupeň stejný jako I.stupeň a k němu přidružený únik moči při chůzi, práci a
pohybech, kdy nedochází k výraznému zvýšení nitrobřišního tlaku
III.stupeň inkontinence i při nepatrném vzestupu nitrobřišního tlaku, i na lůžku v leže
3.1 Rizikové faktory
Rizikové faktory ovlivňující vznik stresové inkontinence můžeme rozdělit do čtyř skupin.
(Čermák a Pacík, 2006)
1. Faktory predisponující
Genetické: Dědičnost může hrát roli při vzniku stresové inkontinence.
Pohlaví: U žen je prokázáno vyšší riziko výskytu inkontinence než u mužů.
Rasa, kultura, prostředí: Studie zjistily větší výskyt stresové inkontinence u bělošských žen. (Čermák a Pacík, 2006)
Anatomické, neurologické a svalové abnormality: Defekty močové trubice, defekty a vrozené vývojové vady dělohy, píštěle, spina bifida a traumata míchy a mozku mohou být příčinou vzniku inkontinence. (Čermák a Pacík, 2006)
2. Faktory vyvolávající
Porod a těhotenství: Těhotenství a porod mohou vést k poškození pánevního dna. Riziko vzniku stresové inkontinence může být zvýšeno také instrumentálním porodem (partus per forcipem, vakuumextrakce) a epiziotomií. Největší roli při vzniku inkontinence má první těhotenství a porod, další porody již nebývají natolik významné. (Roztočil a Bartoš, 2011)
Účinky pánevní chirurgie a radioterapie: Hysterektomie může způsobit poruchu inervace močového měchýře a tím nepříznivě změnit stav kontinence. Ozařování oblasti malé pánve může vést k poškození svalových a nervových vláken, která blízce souvisí se vznikem inkontinence. (Čermák a Pacík, 2006)
3. Faktory podporující
Obezita: Narůstající obezita navyšuje abdominální tlak, což způsobuje napínání a oslabení svalů, nervů a pojivových tkání pánevního dna. Vyšší výskyt stresové inkontinence je evidován u obézních žen. (Čermák a Pacík, 2006)
Kouření a onemocnění plic: Studie prokázala, že u kuřaček se inkontinence vyskytuje 2-3x častěji než u nekuřaček. (Čermák a Pacík, 2006)
Opakované infekty močových cest
Menopauza: Atrofické změny, které vznikají při přechodu do menopauzy, mohou zvyšovat riziko náchylnosti k močové inkontinenci. (Čermák a Pacík, 2006)
Medikace: Mezi léky způsobující stresovou inkontinenci patří α-adrenergní antagonisté (užívané při hypertenzi) a ACE inhibitory (užívané při hypertenzi a srdečních onemocněních). Tyto lékové skupiny mohou způsobovat chronický kašel, který způsobuje zvyšování intraabdominálního tlaku. (Čermák a Pacík, 2006)
4. Faktory dekompenzující
Věk: Výskyt inkontinence stoupá s vyšším věkem, ale věk není příčinou inkontinence.
3.2 Epidemiologie
Z epidemiologických studií plyne, že se výskyt močové inkontinence u žen pohybuje kolem 25-40 %. Přitom stresovou inkontinencí moči trpí téměř 50 % inkontinentních žen a na lékařskou pomoc se obrátí méně než polovina z nich. Prevalence stoupá s věkem a množstvím rizikových faktorů, které se u ženy objevují. (Martan, Mašata a Švabík, c2013)
3.3 Vyšetřovací metody
Diagnostický algoritmus slouží především k potvrzení toho, že je žena skutečně inkontinentní a vede k určení toho, zda se nejedná o únik moči pouze přechodný, jak tomu může být například při cystitidě. Při vyšetření je také důležité určit, zda není únik moči způsoben vážnou příčinou, jako je maligní onemocnění nebo předešlou operací v malé pánvi. Výsledkem by mělo být určení, zda dojde k využití chirurgické nebo konzervativní léčby. (Horčička et al., 2017)
Diagnostický program se skládá z několika složek:
1. Anamnéza – Skládá se z anamnézy rodinné, osobní, gynekologicko-porodnické, urogynekologické, sociální, pracovní a farmakologické. Velmi důležitou složku při odběru anamnézy tvoří analýza stávajících obtíží (při jakých aktivitách dochází k úniku moči). (Roztočil a Bartoš, 2011)
2. Gynekologické vyšetření – Morfologicky a funkčně potvrzuje podezření vzniklé na základě anamnézy. Inspekce slouží k posouzení změn, které by mohly ovlivňovat funkci uretry a močového měchýře. Odhalují se také zánětlivé změny a jizvy. Palpačně zjišťujeme stav závěsného a podpůrného systému, stav poštovního introitu, stav hráze, zevní ústí uretry a sestup stěn poševních. (Roztočil a Bartoš, 2011)
3. Jednoduché funkční testy – Tyto testy slouží v závislosti na gynekologickém vyšetření k posouzení stavu pánevního dna. Patří sem Q-tip test, při kterém se do močové trubice zavede vatová štětička namočená do mezokainu (lokálního anestetika) a následně pacientka volně zatlačí. Pokud štětička opisuje polokruh směrem vzhůru (více než 30 stupňů), jedná se o pozitivní test. Dalším testem je test
Bonneyův, při kterém dochází k elevaci oblasti uretrovezikální junkce na úroveň dolního okraje spony, což udává informaci o pohyblivosti a elasticitě tkáně.
Pacientka může zakašlat a může být vidět patrné unikání moči. (Horčička, 2017) Dalším velmi často používaným je Pad-weight test (PWT). Jedná se o test, při kterém je prováděno vážení vložky, které určuje ztrátu moči před a po provedení standartních aktivit. Vložky se zváží před výkonem aktivity a jsou vloženy do nepropustných kalhotek, poté žena vypije 500ml tekutiny a následně 30 minut chodí (i po schodech). Dalším krokem je 10 x stoj ze sedu, 10x kašel, minutový běh na místě a 5x zvednutí předmětu ze země a minutové mytí rukou pod proudem vody. Po ukončení jsou vložky opět zváženy a test může být prohlášen za pozitivní při ztrátě větší než 2g. (Roztočil a Bartoš, 2011) (Halaška, c2004)
4. Kontrola reziduální moči – Provádí se měření obsahu moči, který zůstane v močovém měchýři po vymočení. Dnes se nejčastěji používá ultrazvukové měření obsahu močového měchýře. (Adamík, 2012)
5. Vyšetření moči – Vyšetřuje se čerstvá moč ze středního proudu moči ve sterilní nádobce. Provádí se kultivační vyšetření, stěr na chlamydie, mykotické infekce a mykoplazmata. (Adamík, 2012)
6. Vyhodnocení mikčního deníku – Klientka si jej vede sama, jedná se o počet mikcí a jejich objem za 24h. Je nutné zaznamenat i příjem tekutin a nechtěné úniky moči.
Údaje by měly být zaznamenávány alespoň po dobu 7 dnů. (Roztočil a Bartoš, 2011), (Martan, Mašata a Švabík, c2013), (Adamík, 2012)
Specializovaný diagnostický program se skládá z urodynamického vyšetření, zobrazovacích vyšetření dolních močových cest, urocystoskopie a kalibrace uretry.
1. Urodynamické vyšetření:
Cystometrie: Tato metoda zkoumá elasticitu stěny močového měchýře, inervaci a kontrakci detruzoru. Údaje zjištěné touto metodou mají zásadní vliv na diagnostiku stresové inkontinence. Měří se intravezikální tlak při plnění močového měchýře i při močení. Klientka je v poloze vleže. Pro naplnění močového měchýře je používána sterilní tekutina a katetr, který slouží k měření se zavádí do močové trubice a do konečníku. Po naplnění močového měchýře 100 ml tekutiny je klientka vyzvána k zakašlání, aby
došlo k ověření, zda se měchýř nestahuje a dále tak při každých 100 ml tekutiny. Dále je klientka požádána o oznámení prvního pocitu nucení na močení, pocitu silného nucení na močení a úplného pocitu maximální urgence, kterou již nelze vůlí ovládat. (Halaška, c2004)
Uretrální tlakový profil: Klidový profil zahrnuje měření intraluminálního tlaku po celé délce uretry, za souběžného měření intravezikální tlaku.
Vyhodnocován je jejich rozdíl, tzv. uretrální uzávěrový tlak. Nejčastěji se využívá až k srovnání hodnot před operací a po ní. Dynamický-stresový profil je při zpětném pohybu katetru doprovázen kašlem nebo jiným stresovým manévrem klientky. Pokud na záznamu dojde k zápisu vyšších hodnot tlaku v močovém měchýři, než jsou hodnoty intrauretrálního tlaku, je diagnostikována inkompetence uretry. (Martan, Mašata a Švabík, c2013)
Uroflowmetrie: Je metoda vyšetřující objem tekutiny vypuzené močovou trubicí za jednotku času. Hodnotí se vztah mezi odporem močové trubice a silou kontrakce močového měchýře. Uroflowmetrická křivka hodnotí množství moči vypuzené z uretry (mikční objem), maximální průtok, trvání průtoku a průměrný proud moči. (Halaška, c2004)
Klientka močí do speciálně upravené toalety, která zaznamenává parametry močení a následně je vyhodnotí. (Houfková, 2015)
Elektromyografie: Speciálním přístrojem je snímána elektrická aktivita příčně pruhovaného svalstva pánevního dna. Používány jsou elektrody povrchové nebo jehlové. Své využití má tato metoda při diagnostice synergie nebo dyssynergie funkce uretrálního sfingteru a detruzoru. Další využití má při hodnocení funkčnosti pánevního dna při zátěžových testech.
(Martan, Mašata a Švabík, c2013) (Horčička et al., 2017) 2. Zobrazovací metody
Cystouretrografie: Slouží k zobrazení močového měchýře a uretry. Pro určení stresové inkontinence hraje významnou roli zobrazení celého průběhu močové trubice. Na bočním snímku je možné také hodnotit polohu uretrovezikálního spojení. Tato rentgenová metoda se využívá v dnešní době méně často a je plně nahrazena vyšetřením ultrazvukovým. (Halaška, c2004)
Intravenózní vylučovací urografie: Tato metoda bývá většinou prováděna při podezření na uretrovaginální píštěle a extrauretrální příčiny inkontinence. (Halaška, c2004)
Cystouretroskopie: Je indikována při nálezech krve v moči, při vyloučených zánětlivých příčinách nebo při výskytu uretrovaginálních píštělí, uretrálních divertiklů a evakuačních poruch. (Martan, Mašata a Švabík, c2013)
UZ vyšetření: Toto vyšetření spadá mezi neinvazivní vyšetřovací metody.
Nejčastěji bývá ultrazvukem sledováno postmikční reziduum, pohyblivost a pozice uretry, hrdla a báze močového měchýře a tloušťka detruzoru.
Rozlišujeme vnitřní (vaginální sonda) a vnější (abdominální sonda) sonografický přístup. Ultrazvukové vyšetření je dnes nejvyužívanější metodou, zastoupilo tak vyšetření rentgenové. (Martan, Mašata a Švabík, c2013) (Halaška, c2004)
Magnetická rezonance: Metoda, která disponuje nelepší rozlišovací schopností, poskytuje kvalitní informace o strukturách pánevního dna, jeho defektech a funkci. Nevýhodou je časová a finanční náročnost tohoto vyšetření. (Halaška, c2004) (Adamík, 2012)
3.4 Léčba stresové inkontinence
Nechirurgická: k dispozici je spektrum neinvazivních terapeutických postupů a režimů léčby, jako je například kontrola příjmu tekutin, skončení s kouřením nebo redukce tělesné hmotnosti. Další možností jsou rehabilitační metody, kam spadá cvičení pánevního dna a metody elektrostimulace. Možností je také užití farmakoterapie a používání různých pomůcek (pesary,..). (Čermák a Pacík, 2006)
Chirurgická: V dnešní době je známo několik možností operačního řešení stresové inkontinence. (viz.kapitola 5)
4 KONZERVATIVNÍ METODY LÉČBY STRESOVÉ INKONTINENCE
Konzervativní metody léčby stresové inkontinence zahrnují změny životního stylu, cvičení pánevního dna, pesaroterapii, fyzioterapii, obnovu mikčních reflexů a v neposlední řadě farmakoterapii. Vždy je nutné vzít v úvahu celkový stav klientky a stupeň inkontinence.
(Čermák a Pacík, 2006)
4.1 Rehabilitace svalů pánevního dna
Aby tento druh terapie měl viditelné výsledky je potřeba, aby žena měla velkou motivaci, která ale může v mnoha případech chybět. Mezi nejznámější a nejvíce využívané metody posílení pánevního dna patří Kegelovy cviky (v angličtině PFMT- pelvic floor muscle training). K dosažení požadovaného efektu musí být klientka řádně informována o správném provedení cviků a o nutnosti jejich provádění pravidelně, a to i po úplném vymizení příznaků. (Dumoulin, 2015)
Další využívanou metodou jsou vaginální kónusy (závaží různé hmotnosti), které si žena sama zavádí do pochvy. Stěžejní je, aby žena vybrala správnou velikost, která jí umožní kónus udržet v pochvě i při pohybu. (Čermák a Pacík, 2006)¨
4.2 Diveen
Jedná se o intravaginální pomůcku sloužící k zabránění úniku moči. Toto tělísko si klientka sama za pomoci aplikátoru zavede do pochvy, podobně jako se zavádí tampony. Pomůcka byla navržena tak, aby při jejím použití docházelo k podpoře přední poševní stěny v oblasti pod hrdlem močového měchýře, což způsobí výrazné snížení výskytu úniku moči.
(Diveen®)
4.3 Elektostimulace
Tato metoda je založená na elektrické stimulaci nervových struktur pánevního dna pomocí vaginálních elektrod. (Houfková, 2015)
Stimulací jsou vytvářeny reflexní kontrakce příčně pruhovaných periuretrálních a parauretrálních svalů. Frekvence elektrické stimulace se pohybuje okolo 50Hz, jejíž pomocí se zvýší tonus a kontrakční schopnost svalů pánevního dna. Tento jev vede i ke zvýšení uzávěrového tlaku močové trubice. Tato metoda není invazivní, lze ji kombinovat i
s jinými léčebnými metodami a může být prováděna ambulantně. (Mareš, Herzig a Kaňovský, 2005)
4.4 Farmakologická léčba
Nejčastěji se využívají léky, které zvyšují tlak v močové trubici. Jelikož se nejedná o léky specifické pro tyto obtíže, je zde možnost, že dojde k tomu přesile nežádoucích účinků těchto léků nad účinky žádoucími. Z tohoto důvodu je farmakologická léčba k řešení stresové inkontinence využívána minimálně. (Zámečník a Soukup, 2009)
Pokud je ale farmakologické léčba indikována, nejvíce se využívají α-adrenergní agonisté a estrogeny. Alfa-adrenergní agonisté zajišťují zvýšení napětí uretrálních svalů vnitřního systému svěračů a tím dochází k zvýšení jejich rezistence, a také se výrazně zlepší symptomatologie inkontinence. Kladný efekt u klientek se stresovou inkontinencí mají inhibitory reabsorpce serotoninu a norepinefrinu. Estrogeny ovlivňují močový měchýř zesílením jeho hustoty a senzitivity α-adrenergních receptorů. Nicméně, substituční léčba estrogeny s sebou nese velké riziko pro vznik endometriálního karcinomu a také karcinomu prsu. (Kawaciuk, c2009)
5 OPERAČNÍ METODY LÉČBY STRESOVÉ INKONTINENCE
K operačnímu řešení stresové inkontinence se přistupuje, pokud již jsou vyčerpány všechny konzervativní metody. Protože se jedná o operaci obnovující kontinenci, je volba správné techniky velmi důležitá. Nutností je posuzovat každou klientku individuálně a přihlížet i jejím subjektivním pocitům. Důležité je vzít v úvahu celkový zdravotní stav klientky, věk, zda byla již pro močovou inkontinenci operována a také výskyt descenzu nebo cystokély. (Halaška, c2004).
Klientka musí být důkladně informována o výhodách a nevýhodách operace, o trvání rekonvalescence, o možných komplikacích, o možné neúspěšnosti operace a o dalších opatřeních spojených se stavem po zákroku.
5.1 Suburetrální pásky
Jedná se o operační metodu, při které jsou vkládány polypropylenové pásky pod střední uretru bez pevné fixace. Díky této pásce se snižuje hypermobilita uretry. (Adamík, 2012)
Retropubické zavedení: Páska je zavedena suburetrálně a její konce jsou vyvedeny za symfýzou, výkon je možné provádět v lokální analgezii a za výkonu je pacientka požádána, aby prováděla stresové manévry (kašel,...). Páska je dotahována tak dlouho, dokud není žena při těchto manévrech kontinentní. Tento typ je vhodný při insuficienci sfinkteru nebo hypermobilitě uretry. (Adamík, 2012)
Transobturatorní zavedení (TOT): Páska se zavádí pod močovou trubici stejně jako páska předešlá a je vyvedena přes obturatorní fossy na obou stranách. Tato operace je vhodná pro klientky trpící stresovou inkontinencí při hypermobilitě utery. (Adamík, 2012) Úspěšnost této operace se pohybuje v rozmezí mezi 80-94%.
(Martan, Mašata a Švabík, c2013)
Minipásky: Jedná se o krátké pásky, které neprotínají obturatorní membránu a jsou uchyceny se v oblasti obturátorového svalu. Tento zákrok je možné provádět za použití lokální anestezie. (Cervigni a Gambacciani, 2015)
5.2 Periuterální agens
Tato metoda probíhá za pomoci uretroskopu, kdy je jehlou vpuštěna látka do podslizniční oblasti močové trubice a oblasti sfinkteru. To způsobí zvýšení intrauretrálního tlaku, a tím se zamezí úniku moči. Při vysokém tlaku při močení dochází k jeho povolení, a je tak
umožněna mikce. Látky používané k tomuto druhu léčby prošly rozsáhlým vývojem. Byly používány látky jako je například teflon, silikon a hydrogel. Možností je aplikace preparátu Bulkamid (hydrogel připravený s 97,5% vody a 2,5% polymeru se zkříženou vazbou), jehož schopností je udržet svůj tvar a zůstat na místě. Tento přípravek není toxický, nevstřebává se, není alergogenní a má neutrální pH. (Halaška, c2004) Zájem o tento druh léčby je především kvůli jeho miniinvazivitě. Efektivita této metody ovšem není natolik úspěšná jako jsou etablované chirurgické metody. Úplná možnost vyléčení je velmi nízká, ale vlivem tohoto zákroku dochází ke zlepšení kvality života. (Adamík, 2012) (Roztočil a Bartoš, 2011)
5.3 Závěsné metody
Závěsné laparoskopické metody nebo metody otevřenou cestou retropubicky zamezují pohybu uretry její fixací, nejčastěji prováděnou na Cooperská ligamenta. Jelikož jejich provedení je složitější a více zatěžuje klientku, je jejich použití spíše indikováno ve speciální případech, kdy je nutná reoperace. (Adamík, 2012)
Burchova retropubická kolopopexe je jednou ze závěsných suprapubických operací prováděných u žen, které trpí hypermobilitou uretry a malým descendem. Burchova otevřená kolposuspenze bývá považována za „zlatý standart“ v možnostech provádění závěsných metod. Při tomto zákroku dochází k elevaci závěsu hrdla močového měchýře, k čemuž jsou využívány nevstřebatelné stehy. Je žádoucí, aby klientka v období 6 měsíců po provedení zákroku dodržovala klidový režim. (Čermák a Pacík, 2006)
5.4 Laserová terapie
Léčba pomocí laserové terapie se zavádí a používá v celém světě. Tímto způsobem lze léčit celou řadu urogenitálních symptomů, včetně léčby stresové inkontinence. (Dwyer a Kajmakar, 2019)
6 KVALITA ŽIVOTA ŽEN POSTIŽENÝCH MOČOVOU INKONTINENCÍ
Kvalita života je obvykle spojována s termínem zdraví podle Světové zdravotnické organizace. Zdraví je definováno jako stav fyzické, psychické a sociální spokojenosti, kdy nejde jen o absenci nemoci nebo slabosti či tělesné vady. Obsah definice poukazuje na klientem hodnocené oblasti života, které odrážejí jeho vnímání kvality života a spokojenost ve vztahu ke zdraví. Ukazuje také na rozsah možných fyzických, psychických i intelektuálních aktivit a možnosti účastnit se rodinného, pracovního a sociálního života.
(Čech, 2006)
Inkontinence není stav, kdy by byl život ženy ohrožen, ale jedná se o stav velmi omezující.
Únik moči, kterému žena nemůže nijak zabránit je pro ni ponižující a následky se promítají v bio-psycho-sociálních oblastech života. (Galajdová, 2000) (Chmel, 2010)
V některých případech dochází k totální izolaci ženy ze společenského života, k ukončení sexuálního života a omezení jejího partnerského života. Ženy, trpící inkontinencí mohou mít sklony k depresím a často mohou být vyčerpané a unavené. Následky inkontinence se u ženy mohou promítat i v pracovním životě a je zaznamenán i vliv na finanční stránku života ženy, protože pořizování inkontinenčních pomůcek může být nákladné. (Galajdová, 2000) (Krofta a Feyereisl, 2010) (Chmel, 2010)
V rámci urogynekologie je vyvíjena snaha o zajištění kvalitnějšího života každé klientky prostřednictvím léčby konkrétních problémů spojených s inkontinencí. Lze ji buď zcela vyléčit, nebo alespoň ve velké míře zmírnit její projevy, které mají negativní vliv na život klientky. Cílem je ženu navrátit zpět do normálního života, takového, jaký vedla před začátkem prvních projevů inkontinence. (Galajdová, 2000) (Krofta a Feyereisl, 2010) V urogynekologii probíhá měření kvality života ženy pomocí dotazníkového šetření. Roli hraje tehdy, pokud zjišťujeme vliv inkontinence na život ženy před začátkem terapie a později vliv terapie na kvalitu života. (Horčička, 2006)
Existuje velké množství dotazníků, které hodnotí kvalitu života ženy trpící inkontinencí. Je nutností vybrat vhodný druh dotazníku se zaměřením na cíl zkoumání. (Horčička, 2006) Pro výzkum ve své práci jsem si vybrala dotazník „Contilife“. Tento dotazník je určen pro ženy se stresovou inkontinencí, byl vytvořen Amarencem a spol. v roce 2003. Skládá se z 28 otázek hodnotících vliv inkontinence na běžné denní aktivity a aktivity spojené s
námahou, emoční důsledky, vliv na pohlavní život, celkový pocit spokojenosti a obsahuje sebehodnocení. Tento dotazník je také využíván k hodnocení efektu operační terapie stresové inkontinence pomocí polypropylenové TOT pásky.
II. PRAKTICKÁ ČÁST
7 METODIKA VÝZKUMNÉ PRÁCE
7.1 Cíl
Cílem práce bylo provést „krátkodobý follow up“ u žen, které byly operovány pro stresovou inkontinenci. Chtěli jsme zjistit, zda operace stresové inkontinence ovlivnila kvalitu života ženy. Pomocí standardizovaného dotazníku „Contilife“, upraveného do verze „před operací“ a „po operaci“ a doplněného o demografické otázky, byl zkoumán vliv operace stresové inkontinence na kvalitu každodenního života ženy.
Dílčí cíl 1
Zjistit, zda ženy trpící inkontinencí odkládají návštěvu lékaře.
Dílčí cíl 2
Zjistit, zda operace stresové inkontinence ovlivnila kvalitu života ženy v oblasti každodenních aktivit.
Dílčí cíl 3
Zjistit, zda se po operace kvalitu života ženy v oblasti fyzických aktivit.
Dílčí cíl 4
Zjistit jaký měl zákrok vliv na zlepšení pocitů znepokojení v situacích, které vznikly na základě úniku moči.
Dílčí cíl 5
Popsat, jaký vliv měl zákrok na citové vnímání ženy sebe samé a na její emoční stránku.
Dílčí cíl 6
Zjistit, zda operace stresové inkontinence vedle ke zlepšení kvality sexuálního života ženy.
Dílčí cíl 7
Zmapovat, jak ženy hodnotí svoji kvalitu života.
7.2 Formulace problému
Stresová inkontinence ovlivňuje ženu ve všech oblastech každodenního života a omezuje ji v mnoha směrech. Tato problematika zasahuje do oblasti denních aktivit, působí problémy
při fyzických aktivitách, ovlivňuje vlastní osobnost ženy, má dopad na citovou stránku a výrazně může zasahovat do sexuálního života.
Jedná se o velmi častou problematiku v oblasti urogynekologie. Často jsou při léčbě u žen opomíjeny její subjektivní pocity, popřípadě nejsou využívány možnosti zpříjemnění života s danou problematikou. (Horčička, 2017)
Výsledek výzkumného šetření by měl poukázat na to, jak operační zákrok ovlivňuje kvalitu života ve všech bio-psycho-sociálních oblastech. Mohl by také v případě neúspěšné operace pomoci k případnému zlepšení kvality života.
7.3 Charakteristika výzkumného souboru
Aby mohl být výzkum zahájen, bylo žádoucí, aby výzkumný soubor tvořily ženy, které podstoupily operaci stresové inkontinence před méně než 6 měsíci od doby, kdy vyplňovaly dotazník. Jedná se tedy o metodu krátkodobého follow-upu. Dotazníky byly zcela anonymní a dobrovolné. Z důvodu situace nouzového stavu v ČR způsobeného COVID-19 byly ženy oslovovány nejen v urogynekologické ambulanci MUDr. Adamíka, ale také na několika internetových fórech. Věkové rozmezí respondentek bylo různé.
7.4 Metoda a organizace sběru dat
Pro bakalářskou práci byla zvolena kvantitativní metoda výzkumu. Ke sběru dat jsme zvolili standardizovaný dotazník Contilife, který jsme upravili do verze „před operací“ a
„po operaci“, aby bylo možné vyhodnotit dopad operace na změnu kvality života ženy ve všech jeho oblastech. Dotazník se skládá z 28 otázek hodnotících vliv inkontinence na běžné denní aktivity a aktivity spojené s námahou, emoční důsledky, vliv na pohlavní život, celkový pocit spokojenosti a sebehodnocení.
Ženy měly vždy možnost zaznačit odpověď do připravených kolonek na škále vůbec ne- málo-středně-hodně-velmi hodně a na škále nikdy-zřídka-někdy-často-vždy.
Standardizovaný dotazník byl doplněn o demografické otázky, kde jsme se zajímali o věk ženy; nejvyšší dosažené vzdělání; dobu, po kterou navštěvuje urogynekologickou ambulanci; dobu po kterou měla potíže s únikem moči; dobu, po kterou svůj problém řešila konzervativně a také o důvod, který ji přiměl k přijmutí operačního řešení inkontinence Distribuce dotazníků byla zajištěna pomocí ambulantní sestry v urogynekologické ambulanci Gyneko s.r.o, pod vedením MUDr. Adamíka a z důvodu vzniklé situace
nouzového stavu v ČR, která způsobila minimalizování provozu ambulancí, byla další část dotazníků byla zaslána elektronickou formou ženám na internetových fórech.
Vyplněné dotazníky byly zpět odevzdány sestře a vloženy do označené obálky v ambulanci.
Právě v závislosti na vzniklé situaci nebylo dotazníků rozdáno mnoho, celkem 80, z toho vráceno 45. Návratnost dotazníků byla tedy 56%.
Výzkum byl prováděn od 10. 1. 2019 do 30. 4. 2020, po schválení ředitelky Ústavu zdravotnických věd a zástupce zdravotnického zařízení Gyneko Zlín s.r.o. Povolení o možnosti provést dotazníkové šetření v ambulanci Gyneko s.r.o.ve Zlíně spolu s výsledky zkoumání jsou k nahlédnutí u autora práce. Data byla zpracována pomoci programu Microsoft Word 2010 a Microsoft Office Excel 2010. Pro lepší přehlednost jsou data zpracována do tabulek.
7.5 Struktura výzkumné část
První dvě otázky jsou otázky demografické a slouží ke zjištění věku a nejvyššího dosaženého vzdělání respondentek. Další čtyři otázky se zabývají zjištěním délky potíží, délky dispenzarizace v ambulanci, délky využívání konzervativní terapie a zjišťují hlavního důvodu přijetí operačního řešení. U těchto otázek měly respondentky možnost zakroužkovat jednu odpověď.
Druhá část standardizovaného dotazníku „Contilife“ byla rozdělena do kapitol: denní aktivity, fyzická aktivita, vlastní osobnost, citové důsledky a sexualita. Tyto kapitoly celkem zahrnovaly 27 otázek. Otázky jsme zpracovali do tabulek, kde respondentky měly možnost vyznačit odpovědi na škále vůbec ne-málo-středně-hodně-velmi hodně a na škále nikdy-zřídka-někdy-často-vždy. Tabulky byly vytvořeny tak, aby do nich mohly dotazované ženy vpisovat jejich odpovědi v závislosti na subjektivních pocitech, jak je cítily před operací a po ní. Posledním bodem dotazníku byla škála subjektivního hodnocení kvality života, kdy měly respondentky možnost zhodnotit kvalitu svého života a zakroužkovat odpověď na škále 1-5, kdy číslo 1 značí nízkou kvalitu života a číslo 5 je ukazatelem výborné kvality života.
8 ANALÝZA DAT 8.1 Demografické údaje
1. Do jaké věkové kategorie spadáte?
Tabulka 3 Věk respondentek
20-30 let 0 0%
31-45 let 10 20,4%
46-65 let 31 63,27%
66 let a více 8 16,33%
Komentář: Touto otázkou bylo zjišťováno, v jaké věkové kategorii jsou u žen nejčastěji prováděny operace stresové inkontinence. Odpovědělo 49 žen, mezi nimiž nejvíce zastoupenou kategorii byla věková kategorie 46-65 let. Ve věku 20-30 let neodpověděla žádná žena.
2. Vaše nejvyšší dosažené vzdělání?
Tabulka 4 Nejvyšší dosažené vzdělání
Základní 2 4,08%
Středoškolské bez maturity 10 20,41%
Středoškolské s maturitou 22 44,9%
Vyšší odborné 6 12,24%
Vysokoškolské 9 18,37%
Komentář: Touto otázkou, která sloužila k informaci o tom, jaké mají ženy nejvyšší dosažené vzdělání bylo zjištěno, že všechny dotazované ženy dosáhly alespoň základního vzdělání. Z tabulky vyplývá, že nejvíce respondentek dosáhlo středoškolského vzdělání s maturitou (44,9%). Vyšší odborné vzdělání mělo pouze 6 žen (12,24%) a vysokoškolského titulu dosáhlo pouze 9 žen (18,37%).
3. Jak dlouho navštěvujete urologickou ambulanci?
Tabulka 5 Návštěva urologické ambulance
Méně než 6 měsíců 24 48,98%
6-12 měsíců 13 26,53%
13 a více měsíců 12 24,49%
Komentář: Z tabulky je zřejmé, že téměř polovina žen dochází do urologické ambulance po dobu méně než půl roku, zbylý počet dotazovaných navštěvuje ambulanci po delší dobu.
4. Jak dlouho jste před návštěvou ambulance měla potíže s únikem moči?
Tabulka 6 Délka potíží
Méně než 1 rok 2 4,08%
2 roky 21 42,86%
3 roky 22 44,9%
4 a více let 4 8,16%
Komentář: Čtvrtá otázka zjišťovala, po jak dlouhou dobu měly ženy potíže s únikem moči, než navštívily lékaře. Nejvyšší počet žen pociťovalo potíže po dobu dvou nebo tří let.
Z toho vyplývá, že tento problém ženy neřeší hned po vypozorování příznaků. Navštívit lékaře se 21 žen (42,86%) rozhodlo až po dvou letech života s inkontinencí a 22 (44,9%) žen vyhledalo lékařskou pomoc až po třech letech výskytu potíží.
5. Jak dlouho jste řešila inkontinenci konzervativně, než bylo provedeno operační řešení?
Tabulka 7 Délka konzervativní terapie
Méně než 1 rok 28 57,14%
2 roky 20 40,82%
3 roky 1 2,04%
4 a více let 0 0%
Komentář: Pátá otázka se týkala konzervativní terapie stresové inkontinence. Cílem bylo zjistit, jak dlouho respondentky svůj problém řešily konzervativně. Z tabulky vyplývá, že více než polovina dotazovaných žen (57,14%) využívala konzervativní terapii po dobu kratší než jeden rok. Dva roky se konzervativně léčilo 20 žen (40,82%). Pouze jedna ženy uvedla, že tento druh terapie využívala po dobu tří let.
6. Co Vás přimělo k přijmutí operačního řešení? (hlavní důvod) Tabulka 8 Přijmutí operačního řešení
Doporučení lékařem 29 59,18%
Samostudium možných způsobů léčby 3 6,12%
Nový partnerský vztah 1 2,04%
Zhoršení příznaků 14 28,57%
Dobrá zkušenost známe/přítelkyně/rodiny 0 0%
Ekonomická situace 2 4,08%
Komentář: Touto otázkou bylo zjišťováno, co bylo u žen hlavním důvodem, proč přijmuly chirurgickou léčbu stresové inkontinence. Respondentky nejčastěji odpovídaly, že hlavním důvodem, proč léčbu přijaly, bylo to, že jim tato metoda byla doporučena gynekologem nebo urogynekologem. Takto odpovědělo 29 žen, tedy 59,18% z celkového počtu dotazovaných. Dalším nejvíce zastoupených důvodem bylo to, že u nich došlo ke zhoršení příznaků inkontinence. Tuto variantu odpovědělo 14 žen, tedy 28,57 % dotazovaných žen.
8.2 Denní aktivity
Jak moc Vás obtěžovaly/obtěžují problémy s močením:
Tabulka 9 Denní aktivity I - před operací PŘED OPERACÍ Vůbec
ne Málo Středně Hodně Velmi
hodně
1. Mimo domov 0 3
(6,12%) 19
(38,78%) 21
(42,86%) 6 (12,25%) 2. Řízení/jízda
v autě 0 1
(2,04%) 16
(32,65%) 28
(57,14%) 4 (8,16%) 3. Chůze po
schodech 3
(6,12%) 9
(18,37%) 26
(53,06%) 11
(22,44%) 0
4. Nakupování 0 3
(6,12%) 18
(36,73%) 26
(53,06%) 2 (4,08%) 5. Stání a čekání
(MHD) 9
(18,37%) 16
(32,65%) 1
(2,04%) 23
(46,94%) 0
Komentář: První oblastí života, která byla zkoumána, je oblast denních aktivit. Pro lepší přehlednost jsme odpovědi středně, hodně a velmi hodně sečetli. Celkem 93,89%
dotazovaných žen uvedlo, že je inkontinence obtěžovala, pokud se nacházely mimo domov (výlet, návštěva,..). Při řízení auta nebo jízdě v autě jako pasažér na delší vzdálenosti uvedlo obtíže 97,95 žen. Potíže s únikem moči při chůzi po schodech mělo 75,5%
respondentek. Celkem 48,98 % žen obtěžoval únik moči, pokud stály ve frontě nebo čekaly na zastávce MHD.
Tabulka 10 Denní aktivity I - po operaci
PO OPERACI Vůbec ne Málo Středně Hodně Velmi hodně 1. Mimo domov 37
(75,51%) 9
(18,37%) 1
(2,04%) 2
(4,08%) 0 2. Řízení/jízda
v autě 43
(87,76%) 5
(10,2%) 0 1
(2,04%) 0 3. Chůze po
schodech 42
(85,71%) 5
(10,2%) 1
(2,04%) 1
(2.04%) 0 4. Nakupování 44
(89,8%) 4
(8,16%) 0 1
(2,04%) 0 5. Stání a čekání
(MHD) 42
(85,71%) 6
(12,25%) 0 1
(2,04%) 0
Komentář: V této tabulce jsou zaznamenány odpovědi žen, do jaké míry je po operačním zákroku ovlivňuje inkontinence v denních aktivitách. Pouze jedna respondentka uvedla, že i po operačním řešení jejího problému se u ní stále vyskytují obtíže spojené s únikem moči, a to při nakupování, chůzi po schodech, při jízdě v autě a při pobývání mimo domov.
Jak často kvůli problémům s močením:
1. Jste měla/máte pauzy v denních aktivitách nebo při práci
2. Jste se probouzela/probouzíte během spánku v noci nebo přes den Tabulka 11 Denní aktivity II před operací
PŘED OPERACÍ Vůbec ne Málo Středně Hodně Velmi hodně 6. Denní aktivity
- pauzy 0 2
(4,08%) 24
(48,98%) 15
(30,61%) 8 (16,33%) 7. Probouzení a
spánek 11
(22,45%) 11
(22,45%) 16
(32,65%) 7
(14,29%) 4 (8,16%) Komentář: Další oblastí z denních aktivit, kterou jsme zkoumali, byla kvalita spánku a četnost pauz při práci nebo denních aktivitách. Před operací muselo 46,94 % žen dělat pauzy v aktivitách ve velké nebo hodně velké míře. Nejvíce žen (48,98%) odpovídalo, že si pauzy při provádění práce nebo při denních aktivitách musely dělat středně často.
Kvalitu spánku před operací ženy hodnotily různě, 16 žen (32,65%) uvedlo, že se v noci
nebo přes den během spánku probouzelo středně často. Odpověď hodně a velmi hodně označilo celkem 11 žen (22,45%). Celkem 22 žen (44,9%) uvádí, že jejich kvalita spánku není inkontinencí nijak narušena nebo ovlivněna.
Tabulka 12 Denní aktivity II po operaci
PO OPERACI Vůbec ne Málo Středně Hodně Velmi hodně 6. Denní aktivity
- pauzy 41
(83,67%) 7
(14,29%) 0 1
(2,04%) 0
7. Probouzení a
spánek 41
(83,67%) 7
(14,29%) 1
(2,04%) 0 0
Komentář: Otázku v oblasti pauz v denních aktivitách a kvalitu spánku hodnotily ženy i po operaci, kdy z tabulky vyplývá, že 48 žen (97,96%) dělá pauzy při práci a při provádění denních aktivit málo nebo vůbec. Probouzení během spánku po zákroku se nevyskytuje u 41 (83,67%) žen.
8.3 Fyzická aktivita
Jak často Vás potíže s močením obtěžovaly/ obtěžují:
Tabulka 13 Fyzická aktivita před operací
Komentář: Z tabulky, která popisuje míru ovlivnění kvality života před operací v oblasti fyzických aktivit, vyplývá, že téměř polovina žen (48,98%) velmi hodně pociťovalo potíže při zvedání těžkých břemen. Odpovědi vůbec ne a málo se v oblasti před operací téměř nevyskytovaly. Tabulka nám tedy říká, že stresová inkontinence všechny ženy ať už středně, hodně nebo velmi hodně ovlivňuje při sportu, při záchvatech smíchu, při kýchání, kašli a smrkání.
PŘED OPERACÍ Vůbec
ne Málo Středně Hodně Velmi
hodně 8. Zvedání
těžkého břemene
0 0 6
(12,25%) 19
(38,76%) 24 (48,98%)
9. Sport 0 0 8
(16,33%) 23
(46,94%) 18 (36,73%) 10. Smrkání,
kašel kýchání
0 0 4
(8,16%) 16
(32,65%) 29 (59,18%) 11. Záchvat
smíchu 0 1
(2,04%) 2
(4,08%) 21
(42,86%) 25 (51,02%)
Tabulka 14 Fyzická aktivita po operaci
Komentář: Pro lepší přehlednost jsme odpovědi vůbec ne a málo sečetli. V tabulce můžeme vidět, že 47 žen (95,92%) nepozoruje žádné potíže při zvedání těžkého břemene.
Sport nebo tanec není narušen u stejného počtu dotazovaných žen. Při kašli, smrkání a kýchání nepozorovalo únik moči celkem 48 žen (97,96%). Stejný počet žen nepozoruje žádné potíže pří smíchu.
PO OPERACI Vůbec ne Málo Středně Hodně Velmi
hodně 8. Zvedání
těžkého břemene
(77,55%) 38 9
(18,37%) 1
(2,04%) 1
(2,04%) 0
9. Sport 39
(79,59%) 8
(16,32%) 1
(2,04%) 1
(2,04%) 0
10. Smrkání,
kašel kýchání 38
(77,55%) 10
(20,41%) 0 1
(2,04%) 0
11. Záchvat
smíchu 42
(85,71%) 6
(12,25%) 0 1
(2,04%) 0
8.4 Vlastní osobnost
Jak často jste se k vůli problémům s močením cítila/ cítíte:
Tabulka 15 Vlastní osobnost před operací
PŘED OPERACÍ Nikdy Zřídka Někdy Často Vždy
12. Méně atraktivně 4
(8,16%) 9
(18,37%) 25
(51,02%) 11
(22,45%) 0 13. Znepokojená
zápachem 2
(4,08%) 7
(14,29%) 21
(42,86%) 18
(36,73%) 1 (2,04%) 14. Znepokojená
vědomím okolí 1
(2,04%) 5
(10,2%) 25
(51,02%) 17
(34,69%) 1 (2,04%) 15. Znepokojená
skvrnami 2
(4,08%) 8
(16,32%) 24
(48,98%) 12
(24,49%) 3 (6,12%)
Komentář: Do skupiny otázek týkajících se vlastní osobnosti respondentek jsme zařadili otázky týkající se vlastní atraktivity, znepokojení ze zápachu, možné nehody a z viditelných skvrn zanechaných na nábytku. Polovina respondentek uvádí, že u nich někdy dochází k tomu, že se cítí méně atraktivní. Polovina žen odpovídajících na dotazník někdy pociťuje znepokojení z toho, že si okolí uvědomuje, jakým trpí problémem. 42,86%
respondentek je někdy znepokojeno možným zápachem, který vzniká při úniku moči a 36,73% žen je zápachem znepokojeno často. Téměř polovina žen uvádí občasnou obavu ze zanechání skvrn na nábytku.
Tabulka 16 Vlastní osobnosti po operaci
PO OPERACI Nikdy Zřídka Někdy Často Vždy
12. Méně atraktivně 39
(79,59%) 9
(18,37%) 1
(2,04%) 0 0
13. Znepokojená
zápachem 44
(89,79%) 4
(8,16%) 1
(2,04%) 0 0
14. Znepokojená
vědomím okolí 43
(87,76%) 4
(8,16%) 2
(4,08%) 0 0
15. Znepokojená
skvrnami 46
(93,88%) 1
(2,04%) 2
(4,08%) 0 0
Komentář: Pokud porovnáme odpovědi z tabulky před operací, můžeme vidět zlepšení této oblasti. 39 žen z celkového počtu 49 se po zákroku nikdy necítí méně atraktivní. 44 žen není znepokojeno zápachem moči, 43 respondentek nepociťuje znepokojení z toho, že by si okolí uvědomovalo její potíže. 46 dotazovaných žen nemá obavu ze zanechání skvrn na nábytku. Zbylý počet žen na všechny otázky odpovědělo odpovědi „zřídka“ a „někdy“.
Jak často jste musela/se musíte kvůli problémům s močením:
Tabulka 17 Vlastní osobnost- převlékání před operací
PŘED OPERACÍ Nikdy Zřídka Někdy Často Vždy
16. Převlékání 2
(4,08%) 23
(46,94%) 17
(34,69%) 7
(14,29%) 0
Komentář: Tato otázka byla směřována na četnost převlékání kvůli úniku moči. 7 respondentek se muselo kvůli pomočení před operací často převlékat, 17 respondentek se převlékalo někdy. 23 dotazovaných žen uvedlo, že jen zřídka došlo k tomu, aby se z důvodu pomočení musely převléknout. U dvou respondentek nikdy nedošlo ke znečištění oděvu.
Tabulka 18 Vlastní osobnost – převlékání po operaci
PO OPERACI Nikdy Zřídka Někdy Často Vždy
16. Převlékání 46
(93,88%) 2
(4,08%) 1
(2,04%) 0 0
Komentář: Ve srovnání s četností nutnosti převlékání před operačním zákrokem je z této tabulky patrné, že došlo k výraznému zlepšení v této oblasti, 46 žen z celkového počtu 49 uvádí, že od operace nebylo nikdy nutné vyměnit si oděv z důvodu pomočení.
8.5
Citové důsledky
Jak často jste se cítila/ cítíte:
Tabulka 19 Citové důsledky I – před operací
PŘED OPERACÍ Nikdy Zřídka Někdy Často Vždy
17. Dobře,
v pohodě 1
(2,04%) 5
(10,2%) 0 21
(42,86%) 22 (44,9%) Komentář: První otázkou pokládanou v oblasti citových důsledků stresové inkontinence byla otázka zaměřená na celkový pocit pohody. Odpovědi „často“ a „vždy“ jsme sečetli a výsledek je, že 43 žen (87,76%) i přes potíže a diskomfort způsobený inkontinencí se celkově cítí dobře a v pohodě.
Tabulka 20 Citové důsledky I – po operaci
PO OPERACI Nikdy Zřídka Někdy Často Vždy
17. Dobře,
v pohodě 0 1
(2,04%) 1
(2,04%) 5
(10,2%) 42 (85,71%) Komentář: Z tabulky hodnotící pocit pohody po operaci je patrné, že 47 žen z celkového počtu 49 respondentek hodnotí své pocity jako dobré a pociťuje životní pohodu.
Jak často jste se trápila/ trápíte:
Tabulka 21 Citové důsledky II – před operací
PŘED OPERACÍ Vůbec ne Málo Středně Hodně Velmi hodně 18. Kvůli nošení
vložek 0 1
(2,04%) 15
(30,61%) 21
(42,86%) 12 (24,49%) Komentář: Další otázka směřovala na zjištění míry trápení respondentek z nutnosti nošení vložek. Celkem 33 respondentek se před operačním zákrokem trápilo a bylo jim nepříjemné neustálé nošení vložek. 15 žen odpovídalo, že je tato záležitost netrápila až tak často.
Tabulka 22 Citové důsledky II – po operaci
PO OPERACI Vůbec ne Málo Středně Hodně Velmi hodně 18. Kvůli nošení
vložek 37
(75,51%) 8
(16,32%) 2
(4,08%) 1
(2,04%) 1
(2,04%) Komentář: Ve srovnání s tabulkou, která zaznamenává odpovědi žen před operací, je patrné že po zákroku většina žen (75,5%) se netrápí nebo není znepokojena nutností nosit vložky.
Jak často jste se cítila/ cítíte:
Tabulka 23 Citové důsledky III- před operací
PŘED OPERACÍ Nikdy Zřídka Někdy Často Vždy
19. Znechuceně 0 5
(10,2%) 22
(44,9%) 22
(44,9%) 0
20. Netrpělivá 0 8
(16,32%) 26
(53,06%) 15
(30,61%) 0 21. Špatně kvůli
možné „nehodě“ 0 4
(8,16%) 18
(36,73%) 27
(55,1%) 0 22. Nekontrolující
emoce 4
(8,16%) 27
(55,1%) 16
(32,65%) 2
(4,08%) 0 23. Posedlá svým
problémem 0 18
(36,73%) 23
(46,94%) 8
(16,32%) 0
Komentář: Pro lepší přehlednost jsme u otázek 19.,20.,21.,22. a 23. sečetli odpovědi někdy a často. Z výsledků vyplývá, že 44 žen z důvodu pomočování má pocity znechucení, 41 respondentek uvedlo, že bývají netrpělivé, u 45 dotazovaných se vyskytovaly špatné pocity při pomyšlení na možnou „nehodu“ nebo při pomočení. 31 žen potvrdilo, že u nich docházelo k pocitům, že jsou svým problémem posedlé.
Tabulka 24 Citové důsledky III- po operaci
PO OPERACI Nikdy Zřídka Někdy Často Vždy
19. Znechuceně 42
(85,71%) 5
(10,2%) 2
(4,08%) 0 0
20. Netrpělivá 44
(89,8%) 4
(8,16%) 1
(2,04%) 0 0
21. Špatně kvůli
možné „nehodě“ 41
(83,67%) 6
(12,25%) 2
(4,08%) 0 0
22. Nekontrolující
emoce 45
(91,84%) 4
(8,16%) 0 0 0
23. Posedlá svým
problémem 43
(87,76%) 4
(8,16%) 2
(4,08%) 0 0
Komentář: Z výsledků zaznamenaných v tabulce „po operaci“ je zřejmé, že většina žen pociťuje emoční stabilitu, nepociťuje znechucení, netrpělivost, kontroluje své emoce, netrápí se možnou „nehodou“ způsobenou únikem moči. Pocity posedlosti svým problémem většina respondentek nepozoruje.
Jak často jste se nutila/nutíte myslet na to:
Tabulka 25 Citové důsledky – nošení vložek – před operací
PŘED OPERACÍ Nikdy Zřídka Někdy Často Vždy 24. Vzít si
vložku před ochodem
0 0 13
(26,53%) 25
(51,02%) 11 (22,45%)
Komentář: Z tabulky je patrné, že v období, než byla provedena operace se ženy musely nutit myslet na to, aby si vzaly vložku před odchodem z domova (celkem 73,76%).
Tabulka 26 Citové důsledky – nošení vložek– po operaci
PO OPERACI Nikdy Zřídka Někdy Často Vždy
24. Vzít si vložku před odchodem
(65,31%) 32 14
(28,57%) 1
(2,04%) 2
(4,08%) 0
Komentář: Dle zpracovaných výsledků je patrné, že po zákroku se respondentky nemusí nutit brát si vložku při odchodu z domova. Pouze u dvou dotazovaných žen se objevila odpověď „často“.
