Č a s o p i s L é k a ř s k é f a k u l t y U n i v e r z i t y K a r l o v y v P l z n i
7–8/2014
číslo
142–143
XVI. Minářův den
str.: 14
Zahradní slavnost
str.: 25
Letní škola experimentální chirurgie
str.: 2–3
Antoine-Laurent de Lavoisier
str.: 39
Vzpomínka na prof. J. Heřta, DrSc.
str.: 21
2
Letní škola experimentální chirurgie
30. 6. – 11. 7. 2014
Slavnostním zakončením na plzeňské radnici se v pátek 11. 7. po dvoutýdenní intenzivní práci roz- loučili účastníci Letní školy experimentální chirur- gie – vzdělávacího kurzu zaměřeného na sezná- mení s metodikami vědecké a výzkumné práce a nácviku chirurgických technik. Kromě teoretické i praktické vzdělávací části nabídla škola i příleži- tost k aktivnímu odpočinku – například na vodác- kém výletu.
Dvoutýdenní letní vzdělávací kurz „Summer School of Experimental Surgery“ (SSES) orga- nizovala naše fakulta tento rok v premiéře. Kurz je věnován demonstraci experimentální chirur- gie na praktických příkladech. Naznačuje také možnosti a hranice tohoto oboru. Značný pro- stor je v něm věnován metodám, které mohou experimentální práci nahradit, nebo jí dodat nový rozměr, například softwarovému modelo- vání a práci s tkáňovými kulturami. Specifikem
SSES je práce formou workshopu na velkých zvířatech, která slouží k nácviku chirurgických technik používaných v humánní medicíně. Vy- učuje se perioperační péče o zvířecí modely, experimentální radiologie, vyhodnocování ex- perimentů (histologické, biochemické a statis- tické metody). Velký důraz je kladen na etický aspekt experimentálních chirurgických pro- cesů s ohledem na zásadu „3R“ (replacement, reduction, refinement). Studenti se seznamují s modelovacím softwarem, který v některých případech umožňuje nahrazení experimentál- ních modelů.
Výuka kurzu probíhá v angličtině, kurz je nabí- zen pregraduálním studentům medicíny od 3.
ročníku zejména ze zahraničních univerzit. Mo- hou se ho však zúčastnit i studenti z naší uni- verzity, což umožňuje navazovat další kontakty tolik potřebné pro další profesionální rozvoj a současně tím i posílit vazby naší fakulty na za- hraniční vzdělávací instituce.
Součástí letošní SSES byl i doplňkový program, který poskytl příležitost k aktivnímu odpočinku – například vodácký výlet na Berounku a ná- vštěva Prahy. Kurz byl zakončen slavnostním
předáním certifikátů v historické budově pl- zeňské radnice, poslední tečkou pak byla party na rozloučenou na zahradě Procháskova pavi- lonu.
3
Více informací o Letní škole experimentální chi- rurgie lze nalézt na našich webových stránkách – www.sses.eu nebo i na Facebooku pod jmé- nem „Summer School of Experimental Surgery“.
MUDr. Václav Liška, Ph.D.
Summer School of Experimental Surgery
The first Summer School of Experimen- tal Surgery was orga- nized under the auspi- ces of the Faculty of Medicine in Pilsen, Charles University in Prague. The course lasted two weeks from 30th of June to 11th of July 2014 and aimed not only to demonstrate experimental surgery in practical exercises, but also introduced students to the possibilities, li- mits and boundaries of the field. Considerable time and space was devoted to methods that experimental work could partially replace or enhance an extra dimension, such as software modeling, working with cell cultures, etc. The course was designed for 17 undergraduate stu- dents who were divided into two groups. The course contained a syllabus that included peri- operative care of experimental animals, ane- sthesia, surgical techniques of training and pre- paration of animal models, experimental radio- logy, evaluation of the experiment (histologi- cal, biochemical, statistical methods, etc). It also put great emphasis on the ethical aspects of experimental surgical procedures with re- gard to the principle of the 3R’s (reduction, refi- nement, replacement). Finally, students were familiar with the modeling software, which allows in certain situations the replacement of experimental models.
The course was taught in English language and has been open to students from all over the world. Students of our university could also attend the course, so they had a chance to establish contacts and improve their profes- sional skills and to strengthen the international cooperation
Social programme of Summer School provi- ded wide range of activities to suit all tastes.
Let’s name at least two highly evaluated leisure activities – canoeing on the Berounka River or visit to Prague. The course was concluded with Certificate Presentation Ceremony at historic building of Pilsen town hall. The last evening the Farewell party took place in the garden of Procházka Pavilion.
Participants of the Summer School 2014:
Christophe Nizet (University of Liège, Belgi- um), Olga Dorokhita (Tyumen State Medical Academy, Russia), Andrea Eriksson Spang- berg (Umeå University, Sweden), Thorsten Lion (Universität des Saarlandes, Germany), Syed Wafa (Cambridge, Homerton College, United Kingdom), Bastian Willig (University of Lübeck, Germany), Alexander Wick (Univer- sität des Saarlandes, Germany), Elena Streck (FAU Erlangen – Nürnberg, Germany), Landen Lucas (Catholic University of Leuven, Belgi- um), Tomáš Zajíc (Medical Faculty of Charles University, Plzeň, Czech Republic), Victor Ruiz Artola (Universitat Pompeu de Barcelona, Spain), Omar Shahin (Université Paris Descar- tes, France), Blazej Kuffel (Poznań University of Medical Sciences, Poland), Elisa Pichlinski (Université Paris Descartes, France), Jakub Vondraš (Medical Faculty of Charles University, Plzeň, Czech Republic), Zohir Benrabah (Uni- versité Paris Descartes, France) and Daniela Bolerová (Medical Faculty of Charles Universi- ty, Plzeň, Czech Republic).
Team of the lecturers and organizers:
MUDr. Václav Liška, Ph.D., prof. MUDr. Vla- dimír Třeška, DrSc., MUDr. Jan Brůha, MUDr. Ondřej Vyčítal, MUDr. Jana Křečková, MUDr. Jan Beneš, Ph.D., MUDr. Lenka Hai- dingerová, doc. MUDr. Mgr. Zbyněk Tonar, Ph.D., doc. MUDr. Milena Králíčková, Ph.D., prof. Ing. Josef Rosenberg, DrSc., Ing. Petr Ho- šek, Ph.D., MUDr. Hynek Mírka, Ph.D., Richard Palek, Martin Skála, Jáchym Rosendorf, Ondřej Troup, Michal Emingr, Ing. Miroslava Svobodo- vá, Ph.D., Ing. Miroslav Jiřík, Mgr. Vlaďka Mlejn- ková, Mgr. Pavel Piťule, MUDr. Vladimír Rohan, Ph.D., Mgr. Vlaďka Mlejnková, Mgr. Markéta Maurer and Mgr. Blanka Rybnerová.
More information about Summer School of Ex- perimental Surgery can be found on web page www.sses.eu or on Facebook page.
MUDr. Václav Liška, Ph.D.
Students´ letters of appreciation
“Here are not many surgery programs in the world and this program definitely attracted me the most due to the number of surgical tech- niques being performed in the program, dura- tion and finances. Charles University is well re- nowned and thus, I thought it would be a good opportunity to come here. The SSES program definitely met my expectations and I think it was one of the best experiences of my life. The group size was not too big and not too small and so it was perfect for learning techniques.”
Syed Wafa, University of Cambridge
“I am very happy with this experience because I have learnt how to use surgical instruments and I have had the opportunity of doing sur- gical techniques myself. One of things I would like to remark from this experience is the good relationship between all the organizers, you are like a big family and I have felt as I was at home!“
Victor Ruiz Artola, UPF/UAB Barcelona
“The SSES in Pilsen was a great experience and
I am kind of sad that it already ended. I would love to come back another time someday. I ex- pected very less before coming over. The fact that we could perform surgeries in a realistic environment was overwhelming.“ Thorsten Lion , Saarlandes University
“It did fully meet my expectations, in special for developing of skills. So I considered the pro- gram as very learnfull.“ Lucas Landen, Catho- lic University of Leuven
11. červenec - Světový den populace
Roku 1987 byl na planetě Zemi za- znamenán přesný počet obyvatel, a to 5 miliard přesně.
Dokonce bylo sta- noveno i přesné da- tum, kdy tohoto počtu obyvatel bylo dosaženo – 11. července. To byl jeden z prvních důvodů určení data pro Světový den populace, dalšími důvody byly jevy populaci zasahující, například zemětřesení a jiné katastrofy. Tento den se za- měřuje na problematiku lidnatosti, nemocnosti a úmrtnosti, dětské úmrtnosti, sexuálního cho- vání, postavení žen, vývojových trendů popula- ce, biokapacity a další.
Světový den populace je v systému OSN při- pomínán od roku 1989. Organizace spojených národů prostřednictvím svého populačního fondu (UNFPA) usiluje o dosažení rovnováhy mezi světovou populací, rozvojem a životním prostředím. Populační problém je jeden ze zá- kladních globálních problémů, kterému musí čelit nejen dnešní, ale zejména také budoucí společnost. Počet obyvatel Země se neustále zvyšuje. První miliardy dosáhlo lidstvo v roce 1804, druhé v roce 1927 (za 123 let), třetí v roce 1960, čtvrté již po 14 letech v roce 1974, páté v roce 1987, šesté v roce 1999, zatím poslední sedmé v roce 2011. V současnosti se každý rok počet obyvatel planety Země zvýší o zhruba 75 – 80 milionů, v roce 2050 se očekává na Zemi 8,9 miliard lidí a koncem 21. století 10 - 14 mi- liard lidí.
V Evropě bude značným demografickým pro- blémem stárnutí populace. Oproti dnešku se celkový počet obyvatel do roku 2060 nijak dra- maticky nezvýší (ze současných okolo 500 mili- onů má vzrůst pouze na 517 milionů), popula- ce však bude mnohem starší – 30 % Evropanů bude patřit do věkové skupiny 65 let a více.
I když prodloužení délky života můžeme po- važovat za velký úspěch, odvrácenou stranou mince jsou problémy, které dopadají na eko- nomiky jednotlivých států a systémy sociálního zabezpečení.
Jedná se především o snižování počtu ekono- micky aktivních obyvatel: podle odhadů se po- čet lidí ve věkové skupině od 15 do 64 let sníží z 67 % na 56 %. Dnes na jednoho důchodce při- padají čtyři ekonomicky aktivní lidé, v budouc- nosti se tento poměr sníží zhruba na dvě ekono- micky aktivní osoby.
Předpokládá se, že tyto demografické změny
4
budou mít velký dopad na veřejné finance stá- tů EU. Vezmeme-li jako základ stávající přístup, očekává se, že veřejné výdaje vynakládané vý- hradně v souvislosti se staršími občany (důcho- dy, zdravotní a dlouhodobá péče) se v letech 2010 až 2060 zvýší o 4,1 procentních bodů HDP z 25 % na 29 % HDP. Jen samotné výdaje na dů- chody by se měly do roku 2060 zvýšit z 11,3 % na téměř 13 % HDP. Mezi jednotlivými státy lze však očekávat značné rozdíly, jež budou z velké části záviset na tom, jak který stát pokročí v pro- vádění důchodových reforem.
Vývoj světové populace v letech 1800 – 2011, projekce do roku 2050 Zdroj: http://www.unfpa.org/swp/
Předpokládaný vývoj podílu ekonomických generací v České republice I v České republice nepříliš vysoká plodnost a nízké migrační saldo budou mít spolu s dal- ším růstem střední délky života za následek pokračující stárnutí obyvatelstva. Podíl osob v předproduktivním věku poklesne ze součas- ných 20 % na méně než 17,5 %. Mnohem vyšší pokles zaznamenáme – navzdory zvyšujícímu se důchodovému věku – u podílu osob v pro- duktivním věku: ze současných 58 % na 47 %.
A naproti tomu podíl osob v poproduktivním věku, který je v současné době o něco málo vyšší než 20 %, vzroste na více než 35 % (viz obrázek).
Naproti tomu v mnoha rozvojových zemích kvůli přetrvávající vysoké plodnosti a postup- nému snižování úmrtnosti především v dět- ském věku dochází k výraznému zvýšení podílu mladého obyvatelstva. Zatímco v Evropě je přibližně 17 procent obyvatel mladších pat- nácti let, v zemích třetího světa je to takřka dvojnásobek - 30 procent. V Africe a na Blízkém východě je mladších osmnácti let již 43 pro- cent lidí. Takové věkové složení má specifické ekonomické, sociální, politické i demografické dopady. Vysoký podíl mladých zatěžuje nepříliš výkonné ekonomiky rozvojových zemí a vy- volává potřebu vyšších nákladů na fungování vzdělávacích systémů. Vysoká nezaměstnanost mezi mladými může vést k jejich radikalizaci, která je potenciálním zdrojem ozbrojených konfliktů. Mladí lidé zároveň vytvářejí předpo- klad pro další populační růst.
Ještě závažnějším problémem bude pro rozvo-
jové země postupné stárnutí populace. Jestliže v současnosti je to jedna z nejžhavějších otázek řešených ve vyspělých zemích, pak například v Číně budou dopady tohoto procesu kvůli ra- pidnímu poklesu plodnosti ještě dramatičtější.
Podíl osob starších šedesáti let zde v součas- nosti činí asi deset procent, za padesát let se ale podle prognózy zvýší až na 30 procent, což v absolutním vyjádření bude představovat té- měř 440 milionů obyvatel. Demografové a eko- nomové v souvislosti se změnami ve věkové struktuře rozvojových zemí hovoří o „demogra- fickém okně“ - etapě, kdy při přechodu od po- pulace převážně mladé k populaci starého obyvatelstva (s významnou ekonomickou zátě- ží) dojde k období, v němž podíl produktivního obyvatelstva výrazně bude výrazně převážen neproduktivní složkou populace. Toto stadium vytváří pozitivní, byť časově omezený prostor k řešení ekonomických problémů těchto zemí.
(JN)
6. srpen - Světový den boje za zákaz jaderných zbraní
29. srpen – The International Day against Nuclear Tests
Dnešní mladá generace si již nijak nepřipouští obavy z jaderných pokusů a z ne- představitelné ničivé síly, kterou jaderné zbraně od svého zavedení do vý- zbroje některých zemí po- stupně stále získávaly. V le- tech 1945 až 1998 bylo na Zemi uskutečněno 2053 jaderných výbuchů. Další tři v pozdějších letech provedla Severní Korea, která v roce 2003 odstoupila od smlouvy o nešíření jader- ných zbraní
Nejvíce jaderných výbuchů provedly Spojené státy – celkem 1032, druhý v pořadí Sovětský svaz zaznamenal 715 explozí, třetí Francie jich má na kontě 210, Velká Británie 45, další po- kusné jaderné výbuchy připadají na Čínu, Indii, Pákistán a Izrael.
Vůbec první jaderný výbuch byl uskutečněn v Novém Mexiku 16. července 1945. Následo- valy dva další a dosud jediné případy nasazení jaderných zbraní ve válce, když byla 6. srpna shozena první jaderná bomba na japonskou Hirošimu a druhá o tři dny později na Nagasaki.
Sovětský svaz první jadernou nálož odpálil 29.
srpna 1949, a tím byly zahájeny závody v ja- derném zbrojení. K prvním uranovým a pluto- niovým zbraním přibyla v padesátých letech i vodíková, zvaná též termojaderná. První vy- zkoušely USA v roce 1952. Sověti otestovali nej- větší vodíkovou bombu v roce 1961 – byla to zároveň nejsilnější zbraň, jaká kdy byla na Zemi odpálena, a dostala přezdívku Car-bomba, jako analogie se světovými unikáty „car-kolokol“
(car-zvon) a „car-puška“ (car-dělo), umístěnými jako turistická atrakce v moskevském Kremlu.
Variantou vodíkové bomby je neutronová bomba, u níž je omezen destruktivní účinek a vyzařuje neutrony, takže byla určena přede- vším k ničení živé síly nepřítele. Spojené státy ji vyzkoušely poprvé v roce 1963.
Postupně získaly atomové zbraně i další země, v roce 1952 Velká Británie a v roce 1960 Fran- cie, která v rámci do jisté míry nezávislé politiky věnovala jaderným zbraním velkou pozornost.
V roce 1980 vyzkoušela i neutronovou bombu.
První atomovou bombu otestovala v roce 1964 Čína, o tři roky později již měla i vodíko- vou bombu. Indie vyzkoušela první atomovou bombu v roce 1974, s výrobou jí pomohl So- větský svaz. Pákistán, který se tím cítil ohrožen, vyvinul svou v roce 1998. Jaderné zbraně zřej- mě vlastní i Izrael, který to nikdy nepotvrdil, a měla je i Jihoafrická republika, která se jich však po pádu apartheidu vzdala. Totéž uděla- ly i postsovětské republiky Ukrajina, Bělorusko a Kazachstán. V novém tisíciletí vyzkoušela vlastní jadernou zbraň jen Severní Korea, která provedla tři jaderné výbuchy – v letech 2006, 2009 a 2013.
Vzhledem k ničivému účinku jaderných zbraní a ohromným nákladům na zbrojení se od še- desátých let postupně začalo jednat o jejich omezování. První odzbrojovací smlouva SALT pochází z roku 1969 a přijata byla v následující dekádě. Další byly podepsány v devadesátých letech. Současně byly omezovány i jaderné tes- ty. Nejprve se dospělo k dohodě, že se budou kvůli nebezpečí radioaktivity provádět jen pod- zemní zkoušky, pak se upustilo i od nich. So- větský svaz podnikl poslední v roce 1990, USA v roce 1996 a bylo přijato moratorium na testy.
I tak je ale Indie a Pákistán provedly ještě v roce 1998.
Jedním z největších problémů, který Sovětský svaz řešil při stavbě jaderných bomb, byl nedo- statek uranové rudy. Do poloviny 40. let nebylo v Sovětském svazu objeveno žádné význam- nější naleziště uranové rudy. První jaderný reak- tor F-1 se tak mohl rozběhnout jen díky uranu získanému z bývalých nacistických zásob. Ten navíc pocházel z Belgického Konga a nacisté jej zabavili po okupaci Belgie v roce 1940. Zdroje se proto musely hledat jinde. Nejvýznamnější- mi zásobárnami uranové rudy pro první sovět- ské jaderné zbraně se tak staly především doly v Německé demokratické republice a Česko- slovensku, až na konci 40. let byla objevena na- leziště i na území SSSR. Mezi lety 1946 až 1950 se v NDR vytěžilo asi 2400 tun uranové rudy, v SSSR 1080 tun a v Československu 600 tun.
Nejsilnější jaderné zbraně představují obří niči- vou hrozbu. Již testovací exploze první z nich měla podstatně větší sílu, nežli veškerá muni- ce použitá v obou světových válkách ve dva- cátém století dohromady. V druhé polovině
5
50. let na přímý příkaz generálního tajemníka KSSS Nikity S. Chruščova byla sestrojena „bom- ba posledního soudu“, tedy nejničivější zbraň, jaká kdy byla vymyšlena. Familiárně se bombě přezdívalo Velký Ivan, Váňa nebo Kuzkina Mať, v zahraničí se však vžilo označení Car bomba (Царь-бомба, Tzar-bomb).
Tato bomba byla od roku 1954 projektována jako třífázová vodíková puma o síle odpovídají- cí ekvivalentu 100 megatun (mT) TNT. Nakonec ale v utajovaném a uzavřeném městě Arza- mas (dnešní Sarov) vznikla dvoufázová puma o síle „jen“ 58 Mt. Konstruktéři její plášť vyrobili z olova, aby snížili její účinek, protože 100 Mt bylo přece jen pro testovací výbuch příliš (jen pro srovnání, nejničivější americká nukleární bomba té doby Castle Bravo měla sílu o ekvi- valentu 25 Mt TNT). Dne 30. října 1961 nad polygon umístěný na souostroví Nová Země (Nováka Zemlja) přilétl strategický bombardér Tu-95 a svrhl Váňu na padáku z výšky 10,5 km.
Exploze vyhloubila obrovský kráter a také způ- sobila zemětřesení o síle 5 stupňů Richterovi škály. V okruhu 40 kilometrů se vše hmotné vypařilo a ještě ve vzdálenosti 280 km od epi- centra výbuchu byla tlaková vlna schopná ničit obydlené oblasti, pokud by se tam nacházely.
Hřib, který výbuch stvořil, vystoupal až do výš- ky 60 km a průměr měl 40 km. Síla Car bomby odpovídala všem bombám svrženým během celé druhé světové války na všech frontách násobeným deseti nebo souhrnu tisíce čtyř set jaderných bomb svržených na Hirošimu.
Záhy bylo jasné, že bomba, která je schopná zničit například celou Francii, je nepoužitel- ná. Mít klíč k likvidaci světa nemá praktický význam. Test Velkého Ivana vyvolal ve světě velkou nevoli a vlastně všechny strany přiměl sednout k jednacímu stolu. Tak došlo k tomu, že v roce 1963 byla podepsána mezinárodní smlouva o zákazu zkoušek jaderných zbraní ve vodě, ovzduší a vesmíru.
Velká většina sovětských pokusů se uskutečnila na polygonu v Semipalatinsku na území dneš- ního Kazachstánu. Na celém území SSSR se vedle toho nacházelo deset uzavřených měst (atomgrady) založených v průběhu 40. a 50. let, ve kterých probíhal jaderný výzkum nebo se ja- derné zbraně vyráběly. Tato místa se nedala na- jít na mapách a bez povolení se do nich nikdo nedostal, ani je nemohl opustit. Okolí těchto lokalit jsou dodnes často natolik znečištěná, že i krátkodobý pobyt v nich způsobuje závažná onemocnění i smrt. Příkladem může být oblast Majak a jezero Karačaj u bývalého zakázaného města Čeljabinsk-40, dnes Ozersk.
Radioaktivní mraky z 55 atmosférických a po- zemních explozí a s tím také plynné částice ze 169 podzemních testů zamořily celý východní Kazachstán. Udává se 1,3 milionu obětí těchto jaderných pokusů. Incidence zhoubných ná- dorů je dodnes kritická, vysoký je počet no- vorozenců s vrozenými vadami, průměrný věk v těchto oblastech se pohybuje mezi 40 a 50 lety. Obdobně měly tyto pokusy negativní do- pad na zdraví rybářů a posádek lodí pohybu- jících se v Pacifiku či obyvatel žijících poblíže střelnic testujících nukleární zbraně v americké Nevadě.
Mezinárodní den boje proti jaderným poku-
sům má upozornit na nutnost trvale upustit od jakýchkoliv jaderných explozí. V preambuli rezoluce 64/35 se uvádí: „Je třeba vyvinout veš- keré úsilí k ukončení jaderných testů a zastavit je- jich zhoubné účinky na zdraví člověka. Ukončení jaderných pokusů je jedním z klíčových prostřed- ků jak dosáhnout konečného cíle – světa bez ja- derných zbraní“.
K tomu však má svět ještě hodně daleko. Ar- zenál těchto zbraní by stále stačil naši planetu zcela zničit – ve své výzbroji mají USA asi 8 000 jaderných hlavic, Rusko jich má 11 tisíc, Francie 300, Velká Británie 225, Čína asi 240, Izrael asi 80. Zatímco od roku 1991 docházelo k neustá- lému snižování jaderných zbraní USA a Ruska, nyní po více než dvou dekádách nastává opač- ný pohyb. Za poslední půlrok navýšilo Rusko počet svých jaderných hlavic o 131 a USA o 57.
Nelze ani přehlížet některé výroky typu „Chci vám připomenout, že Rusko je jednou z nejmoc- nějších jaderných velmocí“ (prezident Putin).
K úplnému jadernému odzbrojení povede ještě dlouhá cesta. Její konec je zatím v nedohlednu.
A proč zrovna 29. srpen? Právě v tento den byl v roce 1991 výnosem prezidenta Kazachstánu uzavřen zkušební polygon v Semipalatinsku.
Kazachstán měl po rozpadu Sovětského sva- zu na svém území jaderný arzenál, který by jej řadil na čtvrté místa mezi světovými jadernými mocnostmi. Obdobná situace byla i na Ukra- jině a v Bělorusku. Tyto země však jako zatím jediné země na světě se rozhodly zcela toto jaderné dědictví zlikvidovat a patřit tak mezi
„bezjaderné“ země, samozřejmě za mezinárod- ních záruk své národní bezpečnosti.
(JN)
Bikini není totéž co bikini
Atol Bikini je součástí Marshallových ostrovů.
Tvoří ho 36 ostrovů, které obklopují lagunu o ploše 591,1 km2. Celková plocha souše všech ostrovů je však jen 6 km2. Lidé zde žijí asi dva tisíce let. Španělskými mořeplavci byly Mar- shallovy ostrovy objeveny v 17. století. Jméno dostaly po britském kapitánovi Johnu Marsha- llovi, který je prozkoumal roku 1799. Atol Biki- ni však z Evropanů jako první spatřil v r. 1820 ruský kapitán výzkumník Otto von Kotzebue, který atol pojmenoval Eschscholtzův atol podle ruského vědce Johanna Friedricha von Eschscholtze. Ostrovy dlouho vlastnili Španělé jako součást své koloniální říše. Po prohrané španělsko-americké válce, kdy se jejich teritoria smrskla na 6000 drobných ostrovů v Pacifiku, se Španělé rozhodli prodat Marshallovy ostrovy Německu. Tomu patřily do začátku 1. světové války, kdy postupně přešly pod mandát císař- ského Japonska, tehdejšího spojence Velké Bri- tánie. Japonská správa ostrovů padla v únoru 1944 po dobytí strategického atolu Kwajalein americkými námořními silami a Spojené stá- ty byly poté pověřeny OSN jejich správou. V r.
1986 vyhlásily Marshallovy ostrovy nezávislost.
Atol Bikini byl znám především jako americká jaderná střelnice. V letech 1946–1958 zde bylo provedeno 23 zkušebních jaderných výbuchů.
Byl zkoumán mimo jiné vliv jaderných výbu- chů na válečné lodě – krycí název byl Operace Crossroads. V prostoru prvního výbuchu bylo soustředěno pět bitevních lodí, čtyři křižníky, dvě letadlové lodě, 12 torpédoborců, osm po- norek, obchodní a výsadkové lodě. Jednalo se vesměs o plavidla, ukořistěná nebo vyřazená z výzbroje po 2. světové válce.
První jaderný test Able byl odpálen 1. července 1946. Puma byla shozena z bombardéru a vy- buchla ve vzduchu. Mnohem ničivější ovšem byl podhladinový výbuch, ke kterému došlo 25. července 1946 při testu Baker. Řada lodí se po některém z výbuchů potopila na místě a vy- tvořila lodní pohřebiště, ty které přečkaly, byly často později potopeny jinde.
Před 60 léty 1. března roku 1954 byla na ato- lu při testu Castle Bravo odpálena vodíková bomba. Díky východnímu proudění a k ne- předvídaně vyššímu účinku došlo k zamoření vzdálených obydlených atolů Rongelap a Ron- gerik. Až tři dny po explozi americké námořnic- tvo evakuovalo 236 ostrovanů a 28 amerických vojáků, u kterých se objevila nausea, průjmy, popáleniny a depigmentace kůže, bolesti hlavy a očí, otupělost a celková vyčerpanost, na zá- kladnu na ostrově Kwajalein, Laboratorní testy prokázaly příznaky nemoci z ozáření - pokles počtu leukocytů a T-lymfocytů, později postiže- ným vypadaly nehty a vlasy. Přesná dávka, které byli ostrované vystaveni, nebyla změřena. Od- hady hovoří o hodnotách od 11 rem až do 190 rem. Mnoho obyvatel Marshallových ostrovů bylo později postiženo vrozenými vadami. Ob- drželi kompenzace od vlády USA.
U testu Castle Bravo se jednalo o nejsilnější výbuch americké vodíkové bomby. Se silou 15 megatun TNT byla vodíková nálož Bravo asi tisíckrát silnější než atomová bomba sho- zená na Hirošimu v srpnu 1945. Přesto byla ale asi čtyřikrát slabší než sovětská vodíková Car- -bomba z října 1961, která měla sílu asi 50-60 megatun TNT.
Do kontaktu s radioaktivním spadem přišel také japonský rybářský člun Daigo Fukuryu Maru (Lucky Dragon). Po návratu do mateřského pří- stavu se u 23 členů posádky objevily příznaky akutní nemoci z ozáření, jedna osoba nakonec zemřela. To způsobilo silný mezinárodní odpor a znovu podnítilo obavy Japonců týkající se radioaktivity, obzvlášť s ohledem na možnou kontaminaci ryb. Radioaktivní kontaminace
6
také zasáhla mnoho testovacích zařízení, která byla vybudovaná na atole Bikini. Radioaktivní spad zasáhl Austrálii, Indii, Japonsko a dokonce i USA a části Evropy. Přestože byl test organizo- vaný jako tajný, Castle Bravo se rychle stal me- zinárodním incidentem. Vzápětí byly vysloveny výzvy na zákaz atmosférických testů termonuk- leárních zbraní.
Před zahájením testů byli místní obyvatelé přesídleni nejdříve na atol Kili, pak na i na další atoly. Od poloviny 70. let minulého století se někteří z původních obyvatel a jejich potomci již na Bikini vrátili. Do dnešních dnů odplavily mořské proudy převážnou většinu radioaktiv- ních zplodin a podmořský život se vrátil k nor- málu. Na ostrově také poklesla radioaktivita na přijatelnou úroveň a Bikini se staly pro život celkem bezpečné. Přesto přetrvává jeden pro- blém. Kokosové mléko a kokosová dřeň dosud obsahují ve vysoké míře nebezpečné cesium.
Protože cesium má po chemické stránce vlast- nosti podobné draslíku, pak pokud je v půdě draslíku nedostatek, rostliny místo něj absor- bují cesium. Recept na jeho plošné odstranění prozatím není a obě základní potraviny ostro- vanů ho obsahují více, než je pro každodenní konzumaci přijatelné.
Díky nepřítomnosti člověka se ukázalo, že pří- roda má neuvěřitelnou sílu sama sebe obnovo- vat a znovu obsazuje území, které kdysi patřilo jen jí. Laguny Bikiny se staly opět domovem obrovské rozmanitosti přírodních druhů.
Vzhledem k množství vraků válečných lodí na dně laguny je oblast vyhledávanou potá- pěčskou lokalitou. Před deseti léty byl atol Biki- ni otevřen pro veřejnost jako „světové vrakoviště pro potápění“. Nikde na světě není možné se potápět na letadlovou loď a opodál ležící dvě bitevní lodě. Letadlová loď Saratoga o výtlaku 39 tisíc tun spočívá na dně v hloubce 54 met- rů vzpřímena, jako by plula. Paluba se nachází v hloubce 27 metrů a můstek dokonce pou- hých 12 metrů pod vodní hladinou. Na palubě stojí ještě čtyři letouny.
V roce 2010 byl atol Bikini zapsán na se- znam kulturního dědictví UNESCO.
Jen zcela okrajově souvisí termín bikini s výše popsaným atolem v Pacifiku. Jedna z prvních zmínek o dvoudílných ženských oděvech po- užívaných pro atletické účely, jež dnes tímto názvem označujeme, pochází již z antického Řecka z období okolo roku 1400 př. n. l. Ženy ve dvoudílném „sportovním“ obleku jsou zob- razeny také na řadě římských mozaik z 3. století př. n. l., odkrytých při výzkumu římské vily ne- daleko města Piazza Armerina na Sicílii.
Za vynálezce bikin v moderním pojetí je považována dvo- jice Francouzů - in- ženýr Louis Réard (1897–1984) a návr- hář Jacques Heim (1899–1967). Jako první představil Ja- cques Heim v květ- nu 1946 v Cannes svoje plavky s ná- zvem „Atome“ a sloganem „nejmenší plavky na světě“. Známější je však prezentace ještě
menšího modelu inženýra Réarda, který před- stavil svojí verzi plavek 5. července 1946 na módní přehlídce v pařížských lázních Piscine Molitor se sloganem „bikiny - menší než nej- menší plavky na světě“. Tyto plavky pojmeno- vané podle atolu Bikini, měly symbolizovat
„atomový výbuch“ ve světě dámské plážové módy. Vzhledem ke střihu plavek nenalezl teh- dy Louis Réard žádnou modelku, která by nové bikiny chtěla předvádět. Bikiny proto v lázních Molitor předvedla striptýzová tanečnice Miche- line Bernardiniová. Představení nových plavek způsobilo mezi novináři i diváky nebývalý roz- ruch a vlnu kritiky.
Přelomovou událostí pro masivní rozšíření to- hoto typu plavek bylo v roce 1957 natočení fil- mu „A bůh stvořil ženu“, kde se v bikinách uká- zala francouzská filmová hvězda Brigitte Bardo- tová. Podobný účinek měly i scény z „bondov- ky“ „Doktor No“ (1962), kde Ursula Andressová vystupuje z moře v bílých bikinách s nožem za opaskem, a z dalších filmů s půvabnými hr- dinkami. V 60. letech se móda bikin postupně rozšířila téměř do celého světa.
(JN)
9. Šonkův den
Praha, 30. 1. 2014
Tradiční Šonkův den se již po deváté za- měřil především na problematiku obezity. Po úvod- ním příspěvku, v němž prof. MUDr.
J. Pařízková, DrSc.
zavzpomínala na společné projekty s prof. Šonkou se ujala slova doc. MUDr. Dana Müllerová, Ph.D. (spoluautorka MUDr. D. Ma- tějková) na téma „Obezita, obezitogeny a pre- natální a postnatální vývoj“. Obezitou na svě- tě trpí přes miliardu dospělých a 10 procent všech dětí. Obezitu můžeme do jisté míry chá- pat jako adaptační proces na sedavý způsob života a nadměrný energetický příjem. Může být dokonce evolučním stupněm ve vývoji člo- věka. Řada epidemiologických studií poukazu- je na vliv perzistentních polychlorovaných or- ganických polutantů v epidemiologii obezity a zejména jejích metabolických komorbidit především ve fiormě inzulinové resistence a diabetu 2. typu i kardiovaskulárních a nádoro- vých onemocnění. Podle teorie fetálního pro- gramování je zvláště kritickým obdobím pro uplatnění jejich vlivu přes epigenetické mecha- nismy a neuroendokrinní disrupční potenciál období prenatálního vývoje a ranného vývoje po narození.
P. Sucharda v příspěvku „Obezita a těhoten- ství – nežádoucí aliance“ uvedl, že těhoten- ství představuje významný rizikový faktor pro vznik nebo přetrvávání obezity. Riziko obezity u žen, které rodily je 2,5krát vyšší než u žen bezdětných a stoupá s počtem porodů. Dopo- ručené hodnoty nárůstu hmostnosti během těhotenství nepřekročí jen třetina těhotných žen. Významným rizikem obezity potomků je
hladovění matek a kouření. Zvýšené riziko mají o potomci kouřících otců.
K. Šonka upozornil na souvislost mezi Obezi- tou a syndromem neklidných nohou (RLS).
RLS je neurologické onemocnění charakterizo- vané nucením k pohybu končetinami, zejména dolními, někdy spojené s různými parestéziemi.
RLS zhoršuje kvalitu spánku, snižuje kvalitu ži- vota a je asociovaný s vyšším výskytem kardio- vaskulárních chorob. Většina prací zabývajících se problematikou RLS prokazuje, že obezita se u RLSD vyskytuje s vyšší frekvencí.
J. Pařízková se za- měřila na proble- matiku Fyzické akti- vity dětí ve vztahu k adipozitě dříve a nyní. Akcelerace růstu a hmotnosti v posledních deseti- letích je provázena zvyšováním obsahu tuku v organismu dětí a mládeže. Nárůst adipo- zity je současně provázen snižování aerobní i anaerobní kapacity. Porovnání výsledků měře- ná z období 50tých až 70tých let s výsledky na začátku tohoto milénia potvrdilo již v před- školním věku 4-7 let nárůst tukové tkáně a po- kles motorických schopností.
V příspěvku „Cíle léčky obezity“ (Z. Stránská a Š. Svačina) autoři varovali, že rizika nadváhy a obezity jsou značná. Pro pacienta nejvýhod- nější je začít s intervencí hmotnosti co nejdříve – především v mladém a středním věku. V této fázi života je také obvykle ještě prostor pro pravidelnou fyzickou aktivitu. Pohyb zlepšuje prognózu všech – bez ohledu na hodnotu BMI.
Š. Svačina pak seznámil přítomné s Novými antiobezitiky používanými v USA. Zatímco u nás v současnosti jsou jedinými dostupný- mi antiobezitiky orlistat a metfermin, v USAse nabízí i další, schválené FDA: Lorkaserin, Topi- ramat s fenterminem, Bromokrioptin a Amalin.
Nové léky jsou v USA schvalovány dynamičtěji než v Evropě.
V přednášce Glifloziny a ovlivnění hmotnosti seznámila P. Šrámková přítomné s povzbu- divými účinky nové skupiny perorálních anti- diabetik. Glifloziny snižují zpětné vstřebávání glukózy selektivní inhibicí SGLT2 receptorů v proximálním tubulu. Dochází tak k iatrogen- ní glykosurii a kalorické ztrátě cca 1200 kJ/den.
Krom úpravy glykémie tak dochází i k podstat- nému snížení hmotnosti diabetika.
V přednášce Včasná terapie pacienta s dia- betem – předcházení komplikací upozornil M. Prázný, že základní léčebná opatření musí být vždy zaměřena na ovlivnění životního sty- lu (dieta a pohybová aktivita) a na metformin.
Samostatná léčba metfiorminem dlouhodobě ve většině případů postupně selhává a je nutná kombinační léčba s dalšími antidiabetiky. Těmi jsou gliptiny a glifloziny, z nichž hlavně gliptiny mají potenciál stát se hlavní variantou přídatné terapie k metforminu. Taková terapie má mini- mální riziko hypoglykémie a pozitivní vliv na tě- lesnou hmotnost.
Za těžkou hyperttriglyceridémii se považu- jí hodnoty na 5 mmol/l, častěji na 10 mmol/l, jsou však nemocní s hodnotami nad 50 i 100
7
mmol/l (autoři R. Češka a přednášející T. Šulc).
Největším rozokem je rozvoj akutní pankreati- tidy a kardiovaskulárních onemocnění. Typické provokující faktory, vedoucí u disponovaných osob ke zvýšení koncentrace triglyceridů, jsou hyperglykémie, abusus alkoholu a dietní ex- cesy, také užívání steroidních hormonů nebo těhotenství. Základem léčby je odstranění vyvolávajících faktorů, přísná dieta s omeze- ním tuků, z léků fibráty, příp. niacin a omega- -3-mastné kyseliny.
Na téma Obezita a ledvinné selhání hovořil P. Táborský. Glomeruklopatie způsobená obe- zitou (ORG) se projevuje proteinurií a progre- sivním úbytkem funkce ledvin. Obézní diabetik má až 7krát vyšší pravděpodobnost selhání ledvin než diabetik s normální vahou, podob- ný vztah platí u hypertenzí. Prevence obezity v mladém věku by mohla být cestou ke snížení terminálního selhání ledvin ve stáří.
J. Widimský jr. upozornil na možnost Renální denervace u arteriální hypertenze a obezity.
Nejefektivnější je tento zásah u osob s těžkou hypertenzí (TK 180/110a více). Na řadu otázek spojených s RDN odpoví probíhající studie Sim- plicity 3 a Prague 15.
V přednášce Statiny, glykémie a diabetes uve- dl R. Štulc, že glykemické účinky statinů zřejmě zvyšují kardiovaskulární riziko u většiny osob, které je užívají. Toto zvýšení lze odhadnout při- bližně na 5 procent.
Odborný program zahrnoval také další téma- ta, zaměřená na výživu a pohybovou aktivitu obézních (M. Matoulek: Proskripce pohybové aktivity a diety, I. Málková a spol.: STOBklub – 7 stupňů ke změně životního stylu, J. Kopecký:
Omega-3 index)i sdělení chirurgů se zkuše- nostmi s bariatrickými operacemi. Zdařilé sym- pozium uspořádali pracovníci III. interní kliniky 1. LF UK v pražském hotelu DAP.
(Text a foto JN)
Postgraduální lékařské dny
Plzeň 4. – 6. 2. 2014 (III)
Závěrečný den přednášek na konferenci Post- graduální lékařské dny 2014 ve čtvrtek 6.
února 2014 měl na programu dva poslední bloky. V bloku přednášek VII, jemuž před- sedali prim. MUDr. Vladimír Přibáň, Ph.D., a MUDr. Milan Choc, CSc., zaznělo sedm přednášek.
1MUDr. David Blu- dovský, 1MUDr.
Slavomír Žídek,
2MUDr. Miroslava Schützová, 3MUDr.
Hana Korunková,
4MUDr. Petr Duras,
4MUDr. Jan Kast- ner, 5MUDr. Jarmil Šafránek, Ph.D. (1Neurochirurgické oddělení LF UK v Plzni a FN Plzeň, 2Hematoonkologické oddě- lení FN Plzeň, 3Klinika onkologie a radioterapie LF UK v Plzni a FN Plzeň, 4Klinika zobrazovacích me- tod LF UK v Plzni a FN Plzeň
5Chirurgická klinika LF UK v Plzni a FN Plzeň):
Multioborová kooperace v terapii sekun- dárních tumorů páteře. Léčba sekundárních nádorů páteře je jedním z příkladů mezioboro- vé spolupráce při péči o pacienty s nádorovým onemocněním. Často se jedná o nemocné v pokročilé nebo dokonce terminální fázi zá- kladního onemocnění. Při zvažování nejvhod- nější terapeutické modality je nutné posouzení stavu onkologem, radiologické zhodnocení ná- lezu v místě primárního nádoru a rozsahu me- tastatického rozsevu grafickým vyšetřením. Ná- sledně po zvážení komorbidit jsou posuzovány intervenční možnosti léčení od kauzální léčby, jako například u hematologických tumorů, přes spondylochirurgické výkony až po paliativní analgetickou léčbu. Cílem spondylochirurgické léčby je snížit bolest a uchovat hybnost konče- tin ideálně soběstačného chodícího pacienta.
V příspěvku byly shrnuty diagnostické a tera- peutické postupy u pacientů s metastatickým postižením páteře spolu s několika kazuistika- mi.
MUDr. Vladimír Přibáň, Ph.D., MUDr Jan Mraček, Ph.D. (Neurochirur- gické oddělení LF UK a FN Plzeň): Součas- né možnosti neu- rochirurga v léčbě akutní mozkové ischemie v kontextu komplexní péče v KCC.
Postavení neurochirurga v současné terapii akutní mozkové ischemie nepatří obvykle do 1.
linie. Uzávěry mozkových tepen jsou iniciálně řešeny i.v. trombolýzou a v případě jejího selhá- ní respektive času od příhody nad 4,5 hodiny pak radiologickými neurointervencemi.
Při selhání obou metod a přítomnosti rozsáhlé penumbry na zobrazovacích metodách při- chází ke zvážení urgentní embolektomie. Ra- ritní je situace hemodynamické insuficience při uzávěru vnitřní karotidy, která si vyžádá akutní EC-IC bypass. Při rozvoji maligního mozkového infarktu s rozvojem nitrolební hypertenze a ko- nusové symptomatologie je pak indikována na podkladě studií DESTINY, DECIMAL a HAM- LET dekompresivní kraniektomie. Kromě de- kompresivní kraniektomie je relativně běžným výkonem akutní trombendarterektomie při extrakraniálním uzávěru karotidy s nasedajícím trombem. Tyto výkony jsou prováděny v situa- ci těžkého neurodeficitu s prakticky jistou zlou prognózou, pokud by se nezasáhlo. Byly pre- zentovány výsledky 50 pacientů s akutní CEA při uzávěru karotidy a nastíněn současný algo- ritmus pracoviště v těchto situacích.
1MUDr. Jan Mra- ček, Ph.D., 1MUDr.
Petr Vacek, 2MUDr.
Vladan Hrabě,
2MUDr. Ondřej Se- bera (1Neurochirur- gické oddělení LF UK v Plzni a FN Plzeň
2Otorhinolaryngo- logická klinika LF UK v Plzni a FN Plzeň): Současné možnosti léčby potraumatických likvorových píštělí. Po- traumatická kranionazální komunikace (frak-
tura báze lebeční s poškozením tvrdé pleny) může být doprovázena závažnými komplika- cemi (likvorea, pneumocefalus, meningitida, mozkový absces). Kranionazální komunikaci lze uzavřít neurochirurgickým intrakraniálním přístupem z kraniotomie, přímým extrakraniál- ním ORL přístupem přes paranazální siny nebo nově endoskopicky endonazálně ve spolupráci neurochirurga a otorhinolaryngologa. Endo- skopická endonazální cesta umožňuje identi- fikovat přesné místo likvorey prostřednictvím fluoresceinového testu a vlastní defekt uzavřít sendvičovou plastikou s využitím vaskularizo- vaných stopkatých laloků. Autoři ve svém sdě- lení podrobněji popsali indikace, techniku a vý- hody endoskopického endonazálního přístupu při řešení poúrazových likvorových píštělí.
1MUDr. Jakub Kle- tečka, 1MUDr. Eva Boháčová, 1MUDr.
Alexandra Žídko- vá, Ph.D., 2MUDr.
Milan Choc, CSc.
(1Anesteziologicko- -resuscitační klinika LFUK v Plzni a FN Pl- zeň, 2Neurochirurgické oddělení LF UK v Plzni a FN Plzeň): Kraniocerebrální poranění – ná- sledná léčba. Kraniocerebrální poranění jsou nejčastější příčinou mortality pacientů v mlad- ších věkových kategoriích. Jde o závažné úrazy, jejich léčba je velmi nákladná, komplikovaná a vyžaduje úzkou spolupráci neurochirurga, in- tenzivisty a komplementárních oborů. Mimo- řádně důležitá je včasná a kvalifikovaná před- nemocniční péče, která zásadně ovlivňuje pro- gnózu pacienta. Následná léčba a rehabilitace je dlouhodobá, úraz mozku často znamená tr- valé následky pro nemocného. Diagnostické a terapeutické postupy v posledních dvaceti letech vycházejí z pravidelně aktualizovaných guidelines Brain Trauma Foundation. Tyto me- tody, vycházející z medicíny založené na důka- zech, byly celosvětově adoptovány a přinášejí velice dobré výsledky. V posledních letech bylo publikováno několik studií, podle jejichž závěrů některé – i námi rutinně používané – postupy nemusí přinášet jednoznačný benefit pro paci- enta. V příspěvku byl stručně popsán přístup autorů k pacientovi s kraniocerebrálním pora- něním, u vybraných terapeutických intervencí byly uvedeny možné kontroverze vyplývající z recentně publikovaných prací.
MUDr. David Ště- pánek, MUDr. Da- vid Bludovský, MUDr. Slavomír Žídek (Neurochirur- gické oddělení LF UK v Plzni a FN Plzeň):
Cervikální spon- dylogenní myelo- patie: Diagnostika a možnosti chirurgické terapie. Postižení krč- ní míchy u degenerativního onemocnění páte- ře může ve své protrahované formě vést nená- padně k trvalé invaliditě pacienta. Diagnostika spočívá v opakovaném detailním neurologic- kém vyšetření a jeho korelaci s vyšetřením krční páteře na magnetické rezonanci. V současnosti
8
již rutinně bývá předoperačně doplňováno i elektrofyziologické vyšetření, evokované po- tenciály, které vypovídají o funkčním míšním postižení. Pouze u nevelké části pacientů s tím- to onemocněním je vhodná chirurgická tera- pie. Chirurgické řešení spočívá v přímé či nepří- mé dekompresi míchy, která je prováděna předním či zadním přístupem. U předních pří- stupů s narušením ventrálního páteřního sloupce je nutností obnovení stability krční páteře. Nezbytnou součástí chirurgické terapie je bezprostředně navazující rehabilitace.
MUDr. Kristýna Krakorová, MUDr.
Jiří Polívka, CSc.
(Neurologická klinika LF UK v Plzni a FN Pl- zeň): Autosomálně dominantní spino- cerebelární ataxie, přehled a diagnos- tika. Autosomálně dominantní spinocerebe- lární ataxie (AD SCA) jsou neurodegenerativní geneticky vázaná onemocnění, v jejichž obraze dominuje atrofie mozečku a postupný rozvoj paleo a neocerebelární symptomatiky. Přes tento společný rys se však jedná o početnou, značně heterogenní skupinu s velkou variabili- tou ostatních příznaků, různou rychlostí pro- grese a nesnadnou diagnostikou nejen pro obtížnou dostupnost genetického vyšetření, ale i pro jejich relativně vzácný výskyt. Někdy je však z neúplné znalosti celého vyšetřovacího procesu a doporučených postupů stanovena diagnóza SCA bez jednoznačného vyloučení jiných, potenciálně léčitelných chorob. Těmto skutečnostem lze předejít pouze kvalitním pro- vedením celého diagnostického procesu a tím, že je na tyto ne zcela dokonale poznané klinic- ké jednotky pomýšleno.
¹MUDr. Hynek Ře- hulka, ²doc. MUDr.
Radoslav Matěj, Ph.D. (¹Ústav soud- ního lékařství LF UK v Plzni a FN Plzeň, ² Oddělení patologie a molekulární medi- cíny Thomayerovy nemocnice Praha):
Zdravotní pitva na soudním lékařství s ne- obvyklým neuropatologickým nálezem.
V příspěvku je prezentován případ ženy, kdy se jednalo o úmrtí mimo zdravotnické zařízení a pro podezření na trauma hlavy byla nařízena zdravotní pitva na soudním lékařství. Dle klinic- kého sdělení trpěla žena cca 1 rok rychle pro- gredující demencí v rámci Alzheimerovy cho- roby. Krátce před smrtí došlo k pádu jmenova- né s nárazem hlavy na podlahu, jinak byla ana- mnéza bez pozoruhodností. Makroskopický nález při pitvě sice prokázal jisté úrazové změ- ny, tyto však smrt dotyčné nezpůsobily. V pitev- ním nálezu dominovala především celková tě- lesná sešlost a vyhublost. Byl odebrán biologic- ký materiál k nekroptickému vyšetření, přede- vším pak k průkazu Alzheimerovy choroby. Mi- kroskopickým vyšetřením mozku nebyly zjiště- ny morfologické známky Alzheimerovy choro- by, ve všech řezech však byla prokázána povět-
šinou excesivně vyjádřená spongiformní dys- trofie a numerická atrofie neuronů. Biologický materiál byl odeslán k imunohistochemickému vyšetření do Národní referenční laboratoře lid- ských prionových chorob, kde byl vyšetřen i za pomoci monoklonálních protilátek proti prionovému proteinu. Imunohistochemickým vyšetřením bylo prokázáno prionové onemoc- nění typu Creutzfeldtovy-Jacobovy nemoci.
Vzhledem k infekciozitě prionového agens a celkovému charakteru onemocnění autoři ro- zebírají i nutnost a formu následné dekontami- nace pitevních nástrojů a mikrotomů, které přišly do styku s tkání CNS. Dekontaminace pi- tevny proběhla v souhlase s hygienicko-epide- miologickými doporučeními WHO.
Závěrečnému bloku přednášek VIII předse- dali prof. MUDr. Milan Hora, Ph.D., MBA, a prim. MUDr. Zdeněk Chudáček, Ph.D. Za- znělo devět přednášek.
MUDr. Lucie Mráz- ková, MUDr. Ro- man Vacek (Chirur- gické oddělení, NH Hospital a.s., Nemoc- nice Hořovice): Intra- abdominální lipo- sarkom jako příči- na náhlé příhody břišní – kazuistika. Liposarkom je nejčastější maligní mezenchymový tumor, tvoří asi 17 % všech měkkotkáňových nádorů. Dle histologie je možno ho rozdělit na 5 podtypů: dobře dife- rencovaný, pleomorfní, inflamatorní, myxoidní a dediferencovaný. Vyskytují se nejčastěji na trupu a dolních končetinách. Dediferenco- vaný typ se nejčastěji vyskytuje v retroperito- neu, naopak jeho intraperitoneální umístění je vzácné. Kazuistika: 75letý pacient, interně bez komplikujících onemocnění, přišel do ambu- lance po 10 dnech nespecifických bolestí bři- cha, kdy při fyzikálním vyšetření byla hmatná bolestivá rezistence vyplňující takřka celou du- tinu břišní. Na CT vyšetření zjištěn rozsáhlý lipo- matózní prokrvácený útvar s volnou tekutinou v dutině břišní, proto nemocný indikován k operační revizi, kdy byl z laparotomie tento útvar odstraněn. Nemocný byl po nekompliko- vané hospitalizaci propuštěn do domácí péče, avšak za 3 týdny přišel zpět s totožným klinic- kým nálezem. Vzhledem k celkovému stavu pacienta a rozsahu nálezu s rychlou progresí již další operace nebyla indikována a nemocný tak zemřel ještě před zahájením onkologické léčby.
K diskuzi zůstává, zda by další operační řešení či rychlá agresivní onkologická léčba ještě mohla osud pacienta zvrátit a zda by z ní pacient pro- fitoval. Taktéž lze diskutovat o tom, zda by včas- nější návštěva nemocného v ambulanci měla na průběh onemocnění či prognózu vliv.
1MUDr. Jan Brůha,
1MUDr. Karel Ru- pert, Ph.D., 1MUDr.
Václav Liška, Ph.D.,
2doc. MUDr. Ond- řej Daum, Ph.D.,
1prof. MUDr. Vladi- slav Třeška, DrSc.
(1Chirurgická klinika LF UK v Plzni a FN Pl-
zeň, 2Šiklův patologicko-anatomický ústav LF UK v Plzni a FN Plzeň): Vaskulitida v diferenciální diagnostice náhlé příhody břišní – kazuisti- ka. Na chirurgické klinice FN Plzeň byla hospi- talizována 22letá pacientka se čyřdenní anamnézou bolestí břicha, které byly nejprve difuzního charakteru, následně s přesunem do pravého podbřišku. Vzhledem ke klinické- mu nálezu byla indikována k appendektomii.
Peroperačně makroskopicky byl apendix ver- miformis bez známek zánětu. V oblasti céka však byl přítomen infiltrát až charakteru tumo- ru, v okolí s lokalizovaným mírně zkaleným vý- potkem. U pacientky byla provedena ileocékál- ní resekce s ileoascendentoanastamózou end to end s drenáží. Na resekátu v oblasti céka bylo po rozstřižení patrné ztluštění stěny céka v cen- tru s bělavou vředovou lézí o velikosti cca 1 cm.
V prvních dvou čteních nález patologem hod- nocen jako solitární vředová léze céka s visce- rální hnisavou peritonitidou nejasné etiologie.
Tento nález může být asociován s Crohnovou chorobou, parazitózou, HIV pozitivitou či užívá- ním nesteroidních analgetik. Ve třetím čtení patolog odečítá i trombotické uzávěry malých tepen různého data a vyslovuje podezření na ischemii střeva. Pro přítomnost epiteloid- ních granulomů a známky vaskulitidy vyslovuje i podezření na syndrom Churg-Straussové. Po- operační průběh byl bez komplikací a pacient- ka byla 8. den hospitalizace dimitována do do- mácího ošetřování v celkovém dobrém stavu s doporučením k vyšetření infektologem a gas- troenterologem. V dodatečném sdělení serolo- gického vyšetření byla diagnostikována poziti- vita na filariózu. Ta by u nemocné také přichá- zela v úvahu vzhledem k její dřívější návštěvě subtropických oblastí.
1MUDr. Jakub Náh- lík, 1MUDr. Miloslav Čechura, 1prof.
MUDr. Vladislav Třeška, DrSc.,
2MUDr. Václav Svo- boda (1 Chirurgická klinika LF UK v Plzni a FN Plzeň, 2Aneste- ziologicko-resusci- tační klinika LF UK v Plzni a FN Plzeň): Krvácení do trávicího traktu jako projev vzácné kom- plikace po operaci cévního bypassu. Krváce- ní do gastrointestinálního traktu (GIT) je proje- vem řady onemocnění a nezřídka může vyústit v závažný a život ohrožující stav. Krvácení z hor- ní části GIT se projevuje hematemezou a mele- nózní stolicí, krvácení z distálních partií GIT se manifestuje enteroragií. Méně často se setkává- me s odchodem čerstvé krve konečníkem při masivním krvácení z horních partií GIT. Ke vzác- ným příčinám enteroragie patří komunikace mezi aortou a trávicím ústrojím. Nejčastěji se jedná o pacienty po předchozí náhradě aorty nebo aortobifemorálním bypassu, kdy hovoří- me o tzv. sekundární aortoduodenální píštěli, tedy komunikaci cévní protézy a duodena.
Uvedená kazuistika představila vzácnou kom- plikaci po operaci aortobifemorálního bypassu.
Byl popsán případ 77 letého pacienta v minu- losti po aortobifemorálním bypassu, který byl přijat pro masivní enteroragii s projevy hemo-
9
ragického šoku. Stav si vyžádal provedení ur- gentní laparotomie s nálezem neobvyklé píště- le z pravého raménka bypassu do céka. Kazuis- tika rovněž popisuje dokonalou mezioborovou spolupráci při řešení komplikovaného život ohrožujícího stavu.
1MUDr. Jakub Fich- tl, 1prof. MUDr. Vla- dislav Třeška, DrSc., 1doc. MUDr.
Tomáš Skalický, Ph.D., 1MUDr. Alan Sutnar, Ph.D.,
2MUDr. Radek
Tupý (1Chirurgická klinika LF UK v Plzni a FN Plzeň, 2 Klinika zobrazo- vacích metod LF UK v Plzni a FN Plzeň): Vzácné benigní nálezy při operacích jater. Nezhoub- né nádory jater jsou běžně zjištěny jako vedlejší nález při vyšetřování břicha. Výjimku tvoří ob- jemné léze často velikosti i nad 20 cm, které jsou většinou symptomatické. Z nezhoubných nádorů jsou nejčastější hepatocelulární ade- nom, fokální nodulární hyperplazie a jaterní hemangiom. Ostatní benigní nádory můžeme považovat za vzácné, a proto jsou vzhledem k nejisté diagnóze indikovány k odstranění.
Nejčastějším výkonem je prostá enukleace lo- žiska.
Byly prezentovány kazuistiky tří pacientů s vzácnými benigními tumory jater. V prvním případě se jednalo o zajímavou koincidenci fokální nodulární hyperplazie a jaterního he- mangiomu. Ve druhém šlo o cystadenom jater s ovariálním stromatem. Ten se vyskytuje u žen ve fertilním věku a jeho diagnostika je obtíž- ná. Třetí kazuistika se zabývala nejvzácnějším nálezem, a to jaterním hamartomem, který se projevuje v 95 % případů do 5 let věku a u do- spělých bylo v literatuře zatím popsáno méně než 20 případů.
1MUDr. Václav Opa- trný, 1MUDr. Tomáš Kural, Ph.D., 2doc.
MUDr. Ondřej Daum, Ph.D., 1prof.
MUDr. Vladislav Třeška, DrSc. (1 Chi- rurgická klinika LF UK v Plzni a FN Plzeň,
2Šiklův patologicko-anatomický ústav LF UK v Plzni a FN Plzeň): Objemný, extragastricky rostoucí, gastrointestinální stromální tumor – kazuis- tika a stručný přehled problematiky GIST.
Gastrointestinální stromální tumory patří mezi méně častá nádorová onemocnění trávicího traktu, zaujímající asi 2–5 % nádorů GIT. Mohou být lokalizovány kdekoliv v průběhu trávicí trubi- ce, nejčastěji v žaludku (60-70 %) a v tenkém střevě (20-25 %), kde tvoří podslizničně ulože- né, endo či exofyticky rostoucí léze, jež mohou dosahovat značných rozměrů. Histologicky se jedná o mesenchymální nádory, jejichž prekur- zorem je progenitorová kmenová buňka, dife- rencující se směrem ke Cajalovým intersticiál- ním buňkám regulujícím střevní peristaltiku.
95 % nádorů exprimuje tyrosinkinásový recep- tor (c-kit). Jedná se o nádory potenciálně ma- ligní, biologické chování nádoru souvisí s loka- lizací, velikostí a mitotickým indexem. Metasta-
zování probíhá nejčastěji hematogenně do ja- terního parenchymu, dále implantační cestou do okolí tumoru, méně často cestou lymfatic- kou. Kazuistika: Na Chirurgickou kliniku v Plzni byl přijat 74letý pacient s náhodně diagnosti- kovaným nitrobřišním tumorem, subjektivně byl nemocný zcela bez potíží. Dle počítačové tomografie (CT) se jednalo o objemný tumor levého a středního epi- a mesogastria, v dife- renciální diagnóze se mohlo jednat o teratom, desmoidní nádor či leiomyom. Byla provedena explorativní laparotomie, nalezen volně po- hyblivý tumor velikosti 18x12x13 cm uložený v omentální burze, související jen tenkou stop- kou s malou kurvaturou žaludku. Bez obtíží byla provedena resekce tumoru. Pooperační prů- běh byl bez komplikací, pacient dimitován 4.
pooperační den. Histologický nález prokázal GIST žaludku, jednalo se o jeho méně častou extragastricky rostoucí formu, dle kritérií spada- jící do prognostické skupiny 3b – maligní, s dal- ší progresí u 24 % sledovaných pacientů. U ne- mocného byla indikována adjuvantní onkolo- gická léčba imatinibem.
1MUDr. Ondřej Vy- čítal, 2RNDr. Pavel Souček, CSc., 2 Ing. Ivona Hlavatá,
1prof. MUDr. Vladi- slav Třeška, DrSc.,
1MUDr. Petr No- vák, 1MUDr. Václav Liška, Ph.D. (1Chi- rurgická klinika LF UK v Plzni a FN Plzeň, 2Státní zdravotní ústav Praha, oddělení toxikogenomiky):
Farmakogenomika jako účinný nástroj indi- vidualizace onkologické léčby. Kolorektální karcinom je v celosvětovém měřítku třetí nej- častější nádorové onemocnění. Podmínkou možné kurability je radikální chirurgická léčba, přičemž u pacientů s pokročilým nálezem je indikována onkologická terapie sestávající z ra- dioterapie nebo chemoterapie. Onkologická léčba má v tomto případě za cíl eliminovat rizi- ko přítomnosti mikrometastáz. Účinnost che- moterapie je limitována individuální variabili- tou odpovědi na léčbu a vznikem rezistence nádoru na chemoterapeutikum. Touto proble- matikou se zabývá obor farmakogenomika stu- dující genové polymorfismy vedoucí k indivi- dualizaci farmakoterapie. Cílem prezentované studie bylo zhodnotit vliv míry transkripce ABC transportérů v nádorové tkáni na prognózu pa- cientů s kolorektálním karcinomem po adju- vantní a paliativní léčbě obsahující 5-fluoroura- cil. ABC transportéry jsou transmembránové pumpy se schopností vyloučit z buňky xeno- biotika. Studie byla provedena na 52 pacien- tech s kolorektálním karcinomem plánovaně operovaných na Chirurgické klinice FN Plzeň v letech 2008 – 2010. Transkripční profil v nádo- rové tkáni a zdravé sliznici tlustého střeva stu- dovaných ABC transportérů byl stanoven po- mocí real time polymerázové řetězové reakce.
Provedená studie zjistila signifikantní snížení exprese ABCC11, ABCC6, ABCF1 a ABCF2 v ná- dorové tkáni u pacientů bez odpovědi na palia- tivní chemoterapii. Transportéry ABCC11, ABCA7, ABCA13, ABCB4 a ABCD4 byly signifi- kantně méně transkribovány v nádorové tkáni
u pacientů po adjuvantní chemoterapii s krat- ším bezpříznakovým přežitím. Uvedené výsled- ky ukazují na ABCC11 jako na slibného kandi- dáta pro ověřovací studii u pacientů po che- moterapii obsahující 5-fluorouracil.
MUDr. Zdeněk Chudáček, Ph.D., MUDr. Václav Ha- vel (Radiodiagnos- tické oddělení FN Pl- zeň): Radiointer- venční extrakce ci- zích těles – naše zkušenosti. Přítom- nost cizího tělesa v těle pacienta je v klinické praxi relativně ob- vyklou záležitostí. Moderní terapeutické postu- py jsou nezřídka spojeny s dočasným či trvalým umístěním speciálních pomůcek do těla ne- mocného (katetry, implantáty, stimulátory atd.). Většina těchto pomůcek je dříve nebo později vyňata (včetně endoskopických výko- nů), s přítomností jiných se počítá doživotně nebo do chirurgického zákroku, který implan- tát odstraní. Za určitých okolností se stává cizím tělesem i součást vlastního těla nemocného, kupř. cévní embolus nebo konkrement. Již mnoho desítek let dokáže intervenční radiolog pomocí speciálních katetrů a jiných pomůcek vyjmout některá cizí tělesa z těla pacienta, a to i z míst, která by byla těžko dostupná endosko- pii nebo chirurgické intervenci. Použít k tomu lze celou řadu typů extrakčních košíčků, nej- známější z nich je Dormia košíček. Dále se pou- žívají různě modifikované extrakční kličky, na- příklad velmi známý „goose neck“. Pro drobná či elastická cizí tělesa se hodí širší tenkostěnné aspirační katetry. Existuje celá řada speciálních katetrů pro trombembolektomii na nejrůzněj- ším principu a pro nejrůznější určení. Zvláště známý je katetr Rotarex nebo AngioJett. Méně často lze pracovat s nejrůznějšími klíšťovými katetry. Úkolem intervenčního radiologa není vždy dosáhnout kompletní extrakce cizího tě- lesa mimo tělo nemocného, úspěchem může být i odstranění tělesa z nebezpečné pozice ohrožující pacienta závažnou komplikací nebo jeho relokace do účinné polohy. U některých intervenčních pomůcek se s možností odlože- né extrakce počítá již primárně. Jde především o extrahovatelné kavální filtry. Dnes se odhadu- je jejich použití asi v 80 % a 2–20 % těchto filtrů je také vyjímáno. Cena extrakce se blíží při pou- žití dedikovaného instrumentaria ceně samot- ného filtru. Je proto třeba tyto výkony indikovat uvážlivě.
Autoři shrnuli vlastní zkušenosti na intervenč- ním pracovišti se středním objemem výkonů a limitovaným zastoupením jednotlivých kli- nických oborů. Výsledky ukazují, že i v těch- to podmínkách je nezbytně nutné, aby bylo intervenční pracoviště na potřebu extrakce cizího tělesa důkladně připraveno (zkušený intervenční radiolog s dostupností 24/7, an- giolinka, intervenční pomůcky), a to k řešení vlastních i klinikových komplikací. Ve svém sdělení autoři diskutovali 153 případů extrak- ce cizího tělesa, provedených na Radiodia- gnostickém oddělení FN Plzeň-Bory v posled- ních 15 letech.
