V YSOKÁ ŠKOLA EKONOMICKÁ V P RAZE Fakulta financí a účetnictví
katedra bankovnictví a pojišťovnictví
DIPLOMOVÁ PRÁCE
Rok obhajoby:2021 Bc. Yulia Lopatkina
2
V YSOKÁ ŠKOLA EKONOMICKÁ V P RAZE Fakulta financí a účetnictví
katedra bankovnictví a pojišťovnictví studijní obor: Finance
Analýza IPO na Moskevské burze
Autor diplomové práce: Bc. Yulia Lopatkina
Vedoucí diplomové práce: prof. Ing. Petr Musílek, Ph.D.
Rok obhajoby: 2021
3
Čestné prohlášení
Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma „Analýza IPO na Moskevské burze“ vypracovala samostatně a veškerou použitou literaturu a další prameny jsem řádně označila a uvedla v přiloženém seznamu.
V Praze dne ………..
...
Bc. Yulia Lopatkina
4
Poděkování
Ráda bych tímto poděkovala vedoucímu své diplomové práce prof. Ing. Petrovi Musílkovi, Ph.D. za jeho odbornou pomoc, vstřícnost a cenné rady při vypracování této diplomové práce.
5
Abstrakt
Tématem této diplomové práce je analýza IPO na Moskevské burze pro zvolené banky.
V rámci první kapitoly byla provedena obecná charakteristika IPO z teoretického hlediska – historie vývoje, porozumění pojmu, implementační mechanismy, výhody a nevýhody a účinnost veřejné nabídky. Druha kapitola se zabyva stejnou problematikou, ale jíž se zaměřením na ruský trh, který má své podstatné odlišností a specifiku vývoje. V poslední kapitole praktické části této diplomové práce byla provedena analýza efektivity získávání kapitálu na příkladu zvolených ruských bank - Sankt Petersburg Bank a Moskovskij Kreditnij Bank.
Klíčová slova:
IPO, burza, banka, kapital, Moskevská burza, Sankt Petersburg Banj a Moskovskij Kreditnij Bank
Abstract
The topic of this diploma thesis is the analysis of IPOs on the Moscow Stock Exchange for selected banks. Within the first chapter, a general description of the IPO from a theoretical point of view - the history of development, understanding of the concept, implementation mechanisms, advantages and disadvantages and the effectiveness of the public offer. The second chapter deals with the same issues, but with a focus on the Russian market, which has its significant differences and specifics of development.
The last chapter of the practical part of this diploma thesis, an analysis of the efficiency of raising capital was performed on the example of selected Russian banks - Bank St.
Petersburg and Credit Bank of Moscow
Key words
IPO, stock exchange, bank, capital, Moscow Stock Exchange, Bank of Sankt Petersburg and Credit Bank of Moscow
6 Obsah
Úvod ...8
1. Podstata a mechanismus realizaci IPO ...9
1.1. Obecná charakteristika trhu IPO ...9
1.1.1. Historie vývoje IPO a její trendy ...9
1.1.2. Výklad pojmu počáteční veřejné nabídky ... 15
1.2. IPO jako zdroj získávaní kapitálu ... 17
1.2.1. Mechanismus implementace procesu IPO ... 18
1.2.2. Důvody provedení IPO ... 21
1.2.3. Důvody umístění cenných papírů na mezinárodní trh IPO ... 22
1.2.4. Volba okamžiku pro uskutečnění IPO ... 23
1.3. Výhody a nevýhody IPO ... 24
2. Proces IPO ... 27
2.1 Analýza trhu IPO v Rusku ... 27
2.1.1 Historie vývoje trhu v Rusku ... 27
2.1.2 Současný vývoj trhu IPO v Rusku ... 34
2.2 Provádění IPO na Moskevské burze ... 39
2.2.1 Postup zařazení na seznam cenných papírů na Moskevské burze ... 40
2.2.2 Požadavky na údržbu v seznamu... 44
3. Analýza efektivity získávání kapitálu na příkladu zvolených ruských bank 46 3.1 Vývoj IPO komerčních bank v Rusku ... 46
3.2 Přehled bankovního sektoru z hlediska kapitalizace banky ... 51
3.3 Měření výkonnosti IPO zvolených bank ... 56
3.3.1 Analýza finančních ukazatelů Bank St. Petersburg ... 56
7
3.3.2 Analýza finančních ukazatelů Moskovskij Kreditni Bank ... 59
3.3.3 Vývoj kurzu akcie Sankt Petersburg Bank a Moskovskij Kreditnij Bank 63 3.3.4 Hodnocení účinnosti IPO v ruském bankovním sektoru ... 65
Závěr ... 67
Seznam použité literatury a pramenů ... 69
Seznam obrázků a tabulek ... 72
8
Úvod
Tempo rozvoje globální ekonomiky určuje potřebu společností investovat do rozvoje její činnosti, což vytváří poptávku na mezinárodním kapitálovém trhu. V případě potřeby dalších finančních prostředků společnosti nejčastěji používaly jako hlavní zdroj financování – vklady, zůstatky na účtech a také směnky a dluhopisy. V poslední době se objevil nový zdroj financování pro potřeby společnosti, který se v současných ekonomických podmínkách rychle rozvíjí a zaujímá rostoucí místo mezi tradičními zdroji kapitálu – počáteční veřejná nabídka či IPO (Initial Public Offering).
Tento nástroj je rovněž přijatelným řešením problémů, kterým čelí komerční banky.
Nedostatečnou kapitalizaci bank, která brání plnohodnotnému udržitelnému růstu jejich činnosti, lze vyrovnat přilákáním peněžních zdrojů prostřednictvím primární veřejné nabídky na finančních trzích. Celkový objem finančních prostředků získaných v rámci transakcí IPO na světovém trhu dosahuje ročně stovek miliard amerických dolarů a je srovnatelný s národním HDP mnoha zemí.
Dopad globalizace na mezinárodní ekonomické vztahy, vedoucí ke zjednodušení přeshraničního pohybu kapitálu, zvyšuje vliv globálních finančních center na trhy IPO, což mění rovnováhu nabídky a poptávky na regionálních a národních akciových trzích, zejména na akciových trzích rozvojových zemí. Intenzita implementace IPO, jejich efektivita a úspěšnost, které umožňují posoudit stav národní a globální ekonomiky a také určit typ investorů a předpovědět jejich chování. Účastníci procesu IPO by měli vzít v úvahu projev globálních, regionálních a národních vzorců a trendů na počátečním trhu s veřejnými nabídkami.
Jedním ze základních cílů transakce IPO je maximalizovat získaný kapitál.
Kvalitní technická příprava na IPO nezaručuje úspěšné, efektivní a ziskové IPO.
Makroekonomické ukazatele, stav kapitálového trhu, aktuální fáze ekonomického cyklu, volba místa a čas umístění, stejně jako interní ukazatele emitující společnosti a mnoho dalších mohou mít rozhodující vliv na účinnost IPO. Pochopení podstaty faktorů ovlivňujících proces implementace IPO na národním i globálním trhu zvýší úroveň efektivity umístění.
Tato práce se skládá z úvodu, tří hlavních kapitol a závěru. První a druha kapitoly zkoumají teoretické aspekty IPO, poskytuje přehled stávajícího výzkumu. Ve třetí
9
kapitole je na příkladu dvou bank provedena komparativní analýza jejich aktivit před a po IPO.
1. Podstata a mechanismus realizaci IPO
Na národní i mezinárodní úrovni potřebují společnosti financování rozvoje a jednou z nejatraktivnějších a zároveň riskantních a nákladových metod zvyšování kapitálu je IPO cenných papírů společností. Abychom mohli dále analyzovat implementační mechanismy, výhody a nevýhody a účinnost veřejné nabídky, prozkoumejme v širokém smyslu koncept počáteční veřejné nabídky.
Na základě několika definic, které jsou ve své podstatě stejné, můžeme počáteční veřejnou nabídku nadefinovat následujícím způsobem: IPO – je počáteční veřejná nabídka společnosti na burze cenných papírů, která je k dispozici široké škále investorů a stávají se nástrojem burzovní hry. Díky IPO mění společnost svůj status ze
„soukromého“ na „veřejný“ a aby mohla být společnost uvedena na burze cenných papírů, musí splňovat řadu požadavků: mít dobře vybudovaný systém správy a řízení společností, srozumitelnou strukturu aktiv a peněžních toků pro investory a zveřejňovat všechna podstatná fakta o svých činnostech. Kromě výnosů z prodeje akcií poskytuje veřejný status společnosti mnoho dalších výhod: zvyšuje se její obchodní pověst a popularita na trhu, je možné přilákat půjčky, umístit dluhopisy za nižší úrokové sazby atd.1
1.1. Obecná charakteristika trhu IPO
Pokud bychom chtěli pochopit podstatu IPO, musíme se nejprve obrátit k historii její vzniku. Samotná historie existence veřejné nabídky akcií má více než sto let.
1.1.1. Historie vývoje IPO a její trendy
Vývoj globálního trhu IPO lze rozdělit do několika fází:
Fáze I.
1 Мошенский, Зарождение финансового капитализма. Рынок ценных бумаг доиндустриальной эпохи. Moskva: Планета, 2016. 269 str. ISBN: 978-966-8851-08-7
10
Obecně se uznává, že k první veřejné nabídce akcií došlo v 17. století. V této době nabídla své akcie britská východoindická společnost (Verenigde Oostindische Compagnie neboli „VOC“) založená v roce 1600 a stala se první firmou, která byla volně obchodována na trhu. V roce 1611 byla založena amsterdamská burza, která se stala první burzou, na které se začaly provádět transakce s cennými papíry, včetně akcií, směnek a státních cenných papírů, což nakonec vedlo k vytvoření velkého počtu akciových společností v různých oblastech činnosti a začalo přitahovat investory2.
Fáze II.
Další období rozkvětu trhu s cennými papíry a oživení obchodu nastalo v polovině 19. století spolu s průmyslovým rozmachem. Toto období lze charakterizovat masivním umisťováním akcií a dluhopisů, stejně jako spekulacemi s akciemi. Investice do společností a jejich rozvoj probíhaly souběžně s technologickým pokrokem a vedly ke vzniku hospodářských odvětví. V této době se zrodily nové průmyslové, obchodní a stavební společnosti, banky, úvěrové a pojišťovací společnosti. Na počátku 70. let 19. století se získávání kapitálu prostřednictvím umisťování akcií stalo mezinárodním.
Kromě toho během tohoto období, do začátku 20. století, dochází k formování a rozvoji profesionálních zprostředkovatelů na primárních trzích, jako jsou investiční banky, a začíná formování postupů pro počáteční veřejnou nabídku. Současně dochází k rychlému růstu národních akciových trhů, zvyšuje se popularita metody získávání kapitálu umisťováním cenných papírů. Díky tomu se zvyšuje objem mezinárodního pohybu kapitálu a v důsledku toho se formují globální trhy s cennými papíry a kapitálem3.
Fáze III
Spojené státy staly lídrem ve finančním prostředí a centrem veřejné nabídky cenných papírů. Od poloviny roku 1910 do šedesátých let objevuje se vyspělý trh s prodlouženým obdobím růstu ve 20., 50. a 60. letech. Období růstu se na kapitálových
2 Мошенский, Зарождение финансового капитализма. Рынок ценных бумаг доиндустриальной эпохи. Moskva: Планета, 2016. 283 str. ISBN: 978-966-8851- 08-7
3 Никифорова В.Д., Макарова В.А., Волкова Е.А. IPO – путь к биржевому рынку. Практическое руководство по публичному размещению ценных бумаг.
Petrohrad: Издательский Дом ПИТЕР, 2008. ISBN: 978-5-91180-562-3.
11
trzích střídají s obdobími poklesu a stagnace. To bylo do značné míry způsobeno světovými válkami a finanční krizí, která zpomalila a částečně zastavila vývoj kapitálových trhů.
V první třetině 20. století nebyl americký akciový trh prakticky regulován:
společnosti měly právo vydávat neomezený počet cenných papírů, spolehlivost informací nabízených společnostmi nebyla ověřena. Objem transakcí na akciovém trhu v USA vzrostl, společnosti raději investovaly své zisky do rozšiřování aktivit korporace a do vytváření nových typů produktů. Za tímto účelem byly akcie výrobců průmyslového zboží nakupovány z úvěrových fondů. To vše a mnoho dalších doprovodných faktorů vedlo ke kolapsu amerického akciového trhu 24. října 1929 a následné „Velké americké hospodářské krize“. S cílem rehabilitovat trh v roce 1933 provedl prezident Franklin Roosevelt řadu reforem a zavedl opatření státní regulace finančních trhů, v důsledku čehož se veřejná nabídka stala složitým a pečlivým procesem dostupným hlavně velkým společnostem. Tento trend pokračoval až do roku 1980, poté rychle rostoucí malé a střední společnosti začaly vstupovat na trh IPO. V červenci 1967 vypukla ve Spojených státech první krize na akciovém trhu po druhé světové válce - „papírová“ krize - vzhledem k tomu, že technologie zpracování informací na papírových médiích nedokázala zvládnout rostoucí objem transakcí na trhu. Výsledkem bylo, že krize vedla k technologické revoluci, která se dotkla pouze Spojených států a neměla vliv na akciový trh v západní Evropě a ve zbytku světa4.
Fáze IV.
Druhá světová válka vedla ke zhoršení mezinárodních vztahů a ke zvýšení protekcionistických opatření na trzích, poté začala druhá fáze globalizace a vlna liberalizace. Od tohoto období došlo k formování moderního trhu IPO, formování technologií IPO a moderních přístupů k jeho implementaci.
Jednou z klíčových událostí v tomto období byl kolaps měnového systému Bretton Woods. V roce 1973 došlo k přechodu na plovoucí směnné kurzy. V tomto ohledu v období od roku 1968 do roku 1975 mnoho makléřských firem zkrachovalo.
4 Никифорова В.Д. Макарова В.А., Волкова Е.А., IPO – путь к биржевому рынку. Практическое руководство по публичному размещению ценных бумаг.
Petrohrad: Издательский Дом ПИТЕР, 2008. ISBN: 978-5-91180-562-3.
12
A již v roce 1975 přinesla liberalizace amerického akciového trhu své první výsledky – investiční banky přestaly být de facto monopolisty na trhu obsluhujících umisťovacích transakcí, což do určité míry poskytlo trhu svobodu a stabilizovalo situaci. Během tohoto období byla aktivita na globálním trhu IPO nerovnoměrná:
zatímco trh v USA se rozvíjel, v mnoha dalších zemích neprobíhalo vůbec žádné umístění5.
Fáze V.
V 90. letech. 20. století došlo k prudkému nárůstu objemu obchodování s akciemi po celém světě a byla zahájena liberalizace rozvíjejících se trhů, podporovaná širokým přijetím internetu, které snížilo náklady investorů, zrychlilo tok informací a umožnilo obchodování v reálném čase6.
Růst trhu byl nejvýznamnější v období od roku 1995 do roku 2000, kdy se nové technologie a IT společnosti rychle rozvíjely a začaly vstupovat na globální trh IPO.
Fáze VI.
V roce 2003 většina asijských společností dosáhla při svém vývoji potřeby externího financování a mnoho z nich se rozhodlo provést počáteční veřejnou nabídku.
To vše vedlo k nekontrolovanému nárůstu aktivity na trhu IPO, v jehož důsledku byla vláda nucena omezit domácí emitenty ve vstupu na zahraniční kapitálové trhy.
Čínská vláda zavázala společnosti, které vstupují na akciový trh, dodržovat mezinárodní standardy pro podávání zpráv a správu a řízení společností.Legislativní americké a evropské regulační orgány se snažily zvýšit požadavky na standardy správy a řízení emitentů, které by podle jejich názoru mohly posílit důvěru v trh cenných papírů a v důsledku toho vést ke zvýšené aktivitě na akciových trzích. Ve Spojených státech byl přijat zákon, kde byly stanoveny standardy pro veřejné společnosti a potenciální emitující společnosti. Řada zemí tyto standardy buď přijala, nebo se jimi snaží vyhovět. V důsledku přijetí zákona se významně zvýšily náklady na IPO a
5 Ильин Е.А. IPO: особенности рынков США, Европы и России. Научные труды Вольного экономического общества России: 2010. Т.
6 Рубцов Б.Б. Тенденции развития мировых фондовых рынков [online].
Moskva:“Мировой фондовый рынок и интересы России”,2003 [cit 11.11.2020].
Dostupné z: https://studfile.net/preview/1100106/
13
provozní náklady veřejných společností. IPO na americkém trhu byly k dispozici pouze velmi velkým společnostem7.
Fáze VII.
Světová hospodářská krize poněkud upravila kvantitativní a kvalitativní ukazatele světového finančního trhu a měla také významný dopad na globální trh IPO, aniž by se změnily hlavní trendy ve vývoji trhu IPO. Tato krize byla důsledkem hypoteční krize v USA a měla nejhorší dopad na americký trh IPO.
Graf 1 Základní údaje o transakcích na globálním trhu IPO
Zdroj: vlastní zpracování na základě informací z webových stránek E&Y, KPMG, PriceWhaterhouse Coopers.
Stojí za zmínku, že rok 2007 zůstává rokem s nejvyššími ukazateli na trhu IPO, kterých nebylo v současné době dosaženo: počet realizovaných počátečních veřejných nabídek činil 2014 transakcí a objem přilákaného kapitálu – téměř 300 miliard amerických dolarů. Ke skutečnému poklesu IPO trhu došlo v roce 2008, kdy počet transakcí a objem přilákaného kapitálu poklesly více než dvakrát, ale trh se poměrně rychle stabilizoval a pokles se zastavil. Již v roce 2010 se na globálním trhu IPO objevily první známky obnovené aktivity – růst činil 50%.
7 Gul F. Government Share Ownership, Investment Opportunity Set of Corporate Policy Choices in China, Pacific Basian Financial Journal. №7. 2003, str. 167
14
V roce 2011 se odehrálo několik událostí, které přímo zasáhlo globální ekonomiku jako celek a vedlo k poklesu aktivity na trhu IPO. Pokles pokračoval až do roku 2012. Vysoká aktivita na trhu IPO probíhala v roce 2013. V roce 2014 taky došlo na trhu k výraznému nárůstu aktivity, což naznačovalo konec období stagnace. Rok 2015 skončil se stejnými výsledky.
V roce 2019 plánovala IPO řada známých společností, ale dopad Covid-19 na ekonomiku, finanční trhy a důvěru investorů tlačil objem nových emisí na minimum.
Rozsáhlé stimulační balíčky zahájené vládami po celém světě k udržení ekonomik na hladině spolu s liniemi likvidity poskytovanými centrálními bankami však pomohly urychlit oživení ekonomiky a lepší přístup ke kapitálu, což následně zvýšilo chuť investorů k investování.8
Výsledkem je, že od června 2020 přišla na trh velká vlna úspěšných IPO. Jednou z významných události, která by mela proběhnut na začátku listopadu – IPO dceřiné společnosti Alibaba Ant Group, která měla být největší v historii. Společnost naznačuje, že obdržela oznámení od regulačních orgánů, že kótování jejích akcií na Star Market bylo pozastaveno, protože společnost nesplňuje požadavky na kótování.9
Při pohledu na IPO v roce 2020 se však jasně objevují klíčové trendy, které je třeba vzít v úvahu.
Trend 1: Technologie
Řada známých technologických společností zpozdila své IPO kvůli dostupnosti soukromého financování, a tak zůstaly soukromé. Společnosti jako například Snowflake, cloudová datová platforma, společnost zabývající se vývojem aplikací, přicházejí na trh v roce 2020.
Trend 2: Zdravotnictví
8 PriceWhaterhouse Coopers Online. Global IPO Watch Q3 2020 [online].[cit.
2020-11-11] Dostupné z: https://www.pwc.com/gx/en/audit-services/ipo- centre/assets/pwc-global-ipo-watch-q3-2020.pdf
9 RBK Online. В Гонконге и Шанхае приостановили крупнейшее IPO в
истории [online].[cit.2020-11-11].Dostupné z
https://quote.rbc.ru/news/article/5fa15aa99a7947059ebf123d
15
V roce definovaném hlavně dopadem nového viru na společnosti a ekonomiky na celém světě, v důsledku bezprecedentního množství veřejného financování dostupného pro lékařský výzkum, není překvapením, že na trh přišlo mnoho společností zaměřených na zdravotnictví a zdravotnické technologie.
Trend 3: Finance - „rok SPAC“
Konečně třetím trendem, který v roce 2020 způsobil nárůst IPO, byl příchod
společností pro speciální akvizici (SPAC). SPAC jsou investiční podniky zvyšující kapitál s úmyslem získat společnost.
Tedy můžeme dojít k závěru, že trh s počátečními veřejnými nabídkami je velmi citlivý na opatření regulačních orgánů i na celkový stav ekonomiky. Na vývoj trhu s IPO mají vliv obecné makroekonomické faktory, politické konflikty, války, geopolitické změny i přírodní katastrofy.
1.1.2. Výklad pojmu počáteční veřejné nabídky
Definice pojmu IPO jsem naznačila na začátku této kapitoly, ale z mého pohledu, abychom mohli dále analyzovat implementační mechanismy, výhody a nevýhody a účinnost veřejné nabídky, prozkoumejme v širokém smyslu pojem počáteční veřejné nabídky. Existuje široká škála definic IPO. Rozdíl v definicích vede k tomu, že někteří vědci používají při své práci údaje od různých společností, chápou IPO v širším smyslu, zatímco jiní se řídí pouze takovými umístěními, která odpovídají klasické definici IPO.
Schéma 1 Pojem IPO
Zdroj: vlastní zpracování
Klasické IPO
Primary Public Offering
Ruská definice IPO
Primary Public
Offering Follow-on Secondary Public Offering
Direct Public Offering
není IPO
Placing Private Offering
16
Chybějící jednotná přijatá definice IPO vede k řadě problémů, zejména různé analytické agentury poskytují různé statistiky za stejné časové období. To samozřejmě vede k různým výsledkům v analýze trhu IPO ve stejném časovém období.
Primary Public Offering (PPO) - je proces nabízení / umisťování cenných papírů společnosti, ke kterému dochází souběžně s jejich vydáváním. To znamená, že před umístěním právní forma společnosti neznamenala přítomnost akcií a akcionářů a všechny přilákané investice půjdou do rozvahy společnosti. Jinými slovy, cenné papíry umisťuje společnost, která již na trhu existuje. Společnost však zároveň nemá akcie a během jednání vydává poprvé cenné papíry, čímž mění svou právní strukturu. Během IPO je tedy cenný papír přijat k obchodování (dosud nebyl obchodován na burze), umístění probíhá poprvé, která je za účasti profesionálních účastníků nabízena široké škále investorů na burzovním trhu.
Follow on – nabídka dodatečné emise akcií společnosti (cenné papíry emitenta jsou již obchodovány na burze cenných papírů), umístěné otevřenou nebo uzavřenou akciovou společností, neomezenému počtu osob, vedoucí k získání status veřejné obchodní společnosti10.
Secondiry Public Offering (SPO) - veřejný prodej velkého bloku akcií společnosti vlastněné stávajícími akcionáři. V této situaci bude příjem z prodeje cenných papírů získávat prodávající akcionáři společnosti, a nikoli samotná společnost11.
Direct Public Offering (DPO) - je metoda, pomocí které může emitující společnost nabízet cenné papíry přímo investorům, přičemž se vyhýbá organizátorům obchodů a trhu. Toto umístění znamená, že emitent prodává akcie samostatně, přímo široké škále investoři, obcházející burzovní trh. Toto umístění často probíhá bez pomoci upisovatele12.
10 Investopedia Online. Wha Is a Follow-On Offering (FPO)? [online]. [cit 2020- 11-11]. Dostupné z: https://www.investopedia.com/terms/f/followonoffering.asp
11 Investopedia Online. What Is a Secondary Offering (FPO)? [online]. [cit 2020- 11-11]. Dostupné z: https://www.investopedia.com/terms/s/secondaryoffering.asp
12 Investopedia Online. IPO vs. Direct Listing: What's the Difference? [online].
[cit 2020-11-11]. Dostupné z: https://www.investopedia.com/investing/difference- between-ipo-and-direct-listing/
17
Private offering (PO) – soukromé umístění znamená nabídku cenných papírů mezi předem určeným úzkým okruhem investorů13.
Výsledkem těchto typů umístění je získávání kapitálu prostřednictvím nabídky cenných papírů investorům na burze, ale nejedná se o typy IPO. V rámci možnosti SPO jsou cenné papíry vydávány emitující společností, která již má veřejný status a která zveřejňuje informace o sobě, má určitou úroveň transparentnosti a patří k široké škále akcionářů. V případě soukromého umístění (DPO) společnost nezíská status veřejné společnosti, není nutné, aby splňovala požadavky regulátora akciového trhu.
Pochopeni definice IPO a odlišností tohoto pojetí od jiných typu získávání kapitálu společností je nezbytnou složkou pro porozumění problematiky, kterou budeme probírat v následujících částech této kapitoly.
1.2. IPO jako zdroj získávaní kapitálu
Někteří vůdci někdy dodržují následující postulát: „Proč potřebujete řešit tento problém se vstupem na veřejný trh, pokud můžete získat potřebné prostředky prostřednictvím jednoduché bankovní půjčky? Je to mnohem jednodušší a získaná částka může být srovnatelná s částkou, kterou lze získat na akciovém trhu.“ Je však třeba poznamenat, že vstup na veřejný trh není jen zdrojem přilákání potřebných finančních prostředků. Vstup na trh veřejného kapitálu je především přechodem na kvalitativně novou úroveň rozvoje společnosti. Tento krok nejen otevírá široké příležitosti pro akciový trh, ale také umožňuje společnosti řešit řadu konkrétních úkolů, včetně získání tržní hodnoty nebo možnosti výhodného odchodu pro vlastníky z podnikání.
Úspěšnému IPO předchází soubor přípravných opatření a postupů přímo souvisejících s organizací a chováním samotného IPO.
13 Investopedia Online. What is Private Offering(PO)? [online]. [cit 2020-11-11].
Dostupné z:
https://www.investopedia.com/terms/p/privateplacement.asp#:~:text=A%20private%
20placement%20is%20a,to%20raise%20capital%20for%20expansion.
18
1.2.1. Mechanismus implementace procesu IPO
IPO je vícestupňový a poměrně zdlouhavý proces. Délka období mezi rozhodnutím o IPO a zahájením obchodování se zpravidla pohybuje v rozmezí 2–4 let. Vstup na IPO závisí na mnoha faktorech: stavu a současných tržních podmínkách, úrovni zpracování dokumentů, vnitřní připravenosti účastníků, složitosti byrokratického postupu atd. Celý proces může být rozděleny do tří fází: před umístěním, umístění, po umístění14.
Fáze I. Rozhodování o umístění a přípravě společnosti.
Společnosti, které nabízejí své akcie, poskytují různé investiční příležitosti a podle toho přitahují různé investory. Ačkoliv není možné spolehlivě předem předpovědět zájem o akcie emitující společnosti, ale je docela možné určit, ke kterému typu společnost patří a porovnat to s aktivitou kategorie investorů. V závislosti na splatnosti, ziskovosti, vyhlídkách na rozvoj a důležitosti pro úspěšný vývoj určitých faktorů lze vydávající společnosti rozdělit do několika podskupin.
Především se jedná o velké společnosti s příznivou úvěrovou historií, dobrým prodejem a úrovní ziskovosti. Nabízejí ziskovou investiční příležitost s přijatelným poměrem P / E pro většinu investorů. Jejich vlastníci se rozhodli stát veřejnou společností buď proto, že potřebují finanční prostředky na expanzi nebo akvizice, nebo proto, že považují společnost za prošlou určitým vrcholem svého vývoje a rozhodnou se dosáhnout zisku. Jsou to také rychle rostoucí společnosti s dobrou ziskovostí a malé inovativní společnosti, které jsou původně zaměřeny na IPO.
Pro efektivní a úspěšnou přípravu počáteční veřejné nabídky musí společnost komunikovat s řadou specialistů a konzultantů.15 Velké investiční banky obvykle působí jako konzultanti, kteří si jsou vědomi situace na trhu, popularity určitých cenných papírů mezi investory a jsou informováni o cenách akcií podobných společností. Investiční banka, která dohlíží na celou transakci, vede knihu pokynů k akciím a odpovídá za jejich distribuci mezi investory, se nazývá upisovatel umístění.
Upisovatel určuje, kolik cenných papírů a za jakou cenu dostane kupující.
14MELUZÍN, Tomáš a Marek ZINECKER, IPO: prvotní veřejná nabídka akcií jako zdroj financování rozvoje podniku. Brno: Computer Press, 2009. ISBN 978-80-251-620-2.
15 PATRIA Online. Transakční tým a role členů [online]. [cit. 2020-11-12]. Dostupné z:
https://www.patria.cz/generated/articles/ipo/2_faze_IPO_Pre-Listing.pdf
19
U malých společností se reputace upisovatele někdy stává jedním z rozhodujících faktorů, které příznivě ovlivňují názor potenciálních investorů. Nejběžnějším postupem při výběru vedoucího manažera je výběrové řízení. Nejvýznamnější část objemu emisí tvoří náklady na služby upisovatele a jeho provize - od 6 do 10%.
Investiční umístění je založeno na ceně nebo hodnotě umisťované společnosti. K určení těchto parametrů je nutné posoudit společnost. Společnost je oceněna buď na srovnávacím základě, přičemž jsou analyzovány podobné veřejné společnosti, nebo je reálná hodnota vypočítána diskontováním peněžních toků. Druhý přístup se často používá, když je nemožné najít veřejnou společnost podobných parametrů na trhu.
Takže na základě uvedené informací můžeme vymezit následující kroky přípravné fáze při vydávání cenných papírů16:
- Tvorba úvěrové historie
- Implementace přechodu na mezinárodní standardy účetnictví:
o US GAAP či IAS
- Hodnocení alternativních zdrojů financování z hlediska strategických cílů společnosti a vlastníků
- Volba upisovatele
- Implementace premarketingu:
o shromažďování názorů investorů a investičních analytiků na kritéria hodnocení společností stejného typu, stejného odvětví, stejné země - Přijetí rozhodnutí o vydání akcií představenstvem
- Vytvoření projektového týmu, výběr partnerů o finanční a právní poradci
- Připravení a schválení rozhodnutí o vydání prospektu cenných papírů:
o prospekt je oficiální dokument, který je připraven vydávající společností, schválen představenstvem a obsahuje podstatné informace o emitentovi a jeho cenných papírech
- Připravení analytické zprávy
o výkonnostní ukazatele společnosti, o firemní strategie,
16 PATRIA Online. Hlavní předpoklady pro úspěšné IPO [online]. [cit. 2020-11-12]. Dostupné z:
https://www.patria.cz/generated/articles/ipo/1_faze_IPO_Priprava.pdf
20 o vedení společnosti
- Due diligence
o je komplexní posouzení stavu jednotlivých aktiv a celého podniku jako celku. Zahrnuje analýzu finančních, právních, daňových a dalších aspektů činnosti společnosti se zapojením odborníků
- Státní registrace dokumentů
- Připravení prospektu na základě výsledků due-diligence
- Aktualizace ocenění umisťovaného balíčku (na základě výsledků due – diligence a vyhodnocení tržních podmínek)
- Zveřejnění informací o společnosti široké škále investorů - Stanovení cenového rozpětí
o odhady jsou prováděny na základě analýzy IPO analogických společností obchodovaných na burzách.
- Vydání prospektu předběžného vydání
o nezávislá analýza prospektu auditorem.
- Organizace road-show
o je prezentace umístění akcií. V rámci road-show se formuje cena za uvedení akcií společnosti na trh, určuje se jejich očekávaná poptávka atd.
- Vydání konečného prospektu
o nezávislá analýza prospektu auditorem.17
Fáze II. Umístění akcií společnosti na burze cenných papírů.
Druhou fází je přímé umisťování akcií na burzu. Je třeba poznamenat, že cenné papíry nevstupují na burzu automaticky a ne všechny z nich lze na burzu přijmout. Ve všech zemích, v souladu s přijatými předpisy, o přijetí cenných papírů na burzu rozhoduje samotná burza. Pokud jsou cenné papíry kteréhokoli emitenta přijaty k prodeji na burze cenných papírů, znamená to, že jsou přijaty ke kotaci a jsou zahrnuty do seznamu kotovaných cenných papírů. V této práce budou podrobněji rozebraný
17 ELLIS, Katrina, Roni MICHAELY a Maureen O’HARA. A Guide to the Initial Public Offering Process [online]. [cit. 2020-11-13]. Dostupné z:
http://citeseerx.ist.psu.edu/viewdoc/download?doi=10.1.1.198.5840&rep=rep1&type
21
požadavky na listing cenných papírů na Moskevské burze. Tato problematika se probere v následujících kapitolách.
Fáze III. Činnosti během oběhu akcií na burze.
V této fáze od společnosti, které své akcii uvedli na trh ceká neustále práce s investory, organizace pravidelných reportovacích publikací, podpora webových stránek společnosti, zveřejňování a správná prezentace tzv. podstatných faktů ze života společnosti.
Po dokončení IPO je možné posoudit, jak úspěšná se ukázala. Znamením úspěchu emitenta je zájem, který akcie vyvolaly u investorů – objem poptávky zaznamenaný v knize upisovatele a přebytek konečné ceny nad odhady, které byly uvedeny v prospektu.18
1.2.2. Důvody provedení IPO
Abychom dosáhli co nejúplnějšího porozumění procesům IPO, je třeba vzít v úvahu nejen mnoho existujících definic a typů počáteční veřejné nabídky, ale také důvody, proč se emitující společnost snaží IPO provést. Získání statusu veřejné společností je často nezávislým finančním cílem vlastníků podniků, který umožní přeměnit podíl s nízkou likviditou v podniku na vysoce likvidní cenné papíry. IPO vede ke vzniku likvidity akcií společnosti a poskytuje příliv kapitálu k financování budoucího růstu, a také dávají zakladatelům příležitost diverzifikovat svá rizika.
Veřejnost se často používá jako nástroj ke kompenzaci a odměňování zaměstnanců společnosti, který je motivuje ke zvyšování budoucích zisků. Existují případy, kdy majitelé společností považují veřejnou nabídku za šanci na změnu v managementu a modernizaci managementu, jejíž implementace za normálních podmínek může mít na společnost negativní dopad. Společnosti, které mají veřejný status, jsou obvykle v obchodním prostředí známější. Pravidelně zveřejňovaná účetní závěrka a publicita o změně vrcholových manažerů upozorňují na společnost.
18 MELUZÍN, Tomáš a Marek ZINECKER. IPO: prvotní veřejná nabídka akcií jako zdroj financování rozvoje podniku. Brno: Computer Press, 2009. ISBN 978-80-251- 620-2.
22
Analytici pravidelně hodnotí stav společnosti na trhu a komentují situaci na trhu cenných papírů, což také vede ke zvýšení povědomí společnosti na trhu.
Je také třeba poznamenat, že ve srovnání s půjčováním existuje významná výhoda získávání finančních prostředků prostřednictvím počáteční veřejné nabídky, a to – absence dluhových závazků. Zájem o IPO ovlivňují také faktory, jako je aktuální finanční stav společnosti, velikost společnosti, objemy prodeje, tempo růstu a prognózy odvětví. 19
Emitent cenných papírů se především snaží maximalizovat své příjmy během umisťování. Zvyšování kapitálu nabídkou cenných papírů široké veřejnosti umožňuje společnosti přilákat externí financování ve větším objemu, než je možné pomocí jiných metod, a získat toto financování za příznivějších podmínek. Veřejně oceněná společnost je obvykle vyšší než přímý prodej investorům z několika důvodů. Hlavním důvodem je možnost přilákat širší výběr investorů, kteří jsou přítomni na burze a představují institucionální a soukromé investory, místní i zahraniční. Přítomnost výměnného mechanismu pro přidělení mnoha akcií a široká nabídka investorům s různými motivy poskytuje významné výhody oproti přímému prodeji jednomu nebo několika investorům se zájmem o podnikání. Zvýšená úroveň zabezpečení poskytovaná výměnným umístěním pomáhá přilákat konzervativnější investory.
Reklama a propagace kterou společnost obdrží v souvislosti s úspěšným IPO, není možné získat prostřednictvím tradičních PR kanálů. Tyto dohody přitahují pozornost celé podnikatelské komunity na společnost, což společnosti zřídka zvládají prostřednictvím tradičního využívání marketingu. Ocenění, které společnost obdrží v důsledku umístění, pomáhá zvýšit úroveň likvidity cenných papírů společnosti na sekundárním trhu.
1.2.3. Důvody umístění cenných papírů na mezinárodní trh IPO V rámci této subkapitoly bych chtěla probrat jednu problematiku, která mne zaujala během napsání této diplomové práci. Proto chtěla bych položit otázku – proč společnosti preferuji mezinárodní IPO trhy pro získání financování?
19 Ritter J., Welch I. A Review of IPO Activity, Pricing and Allocations. The Journal of Finance. 2002.
23
Finanční důvody pro výběr národního nebo mezinárodního trhu IPO pro umístění zahrnují:
Přístup k většímu kapitálu a větší likviditě je základním důvodem pro vstup na zahraniční kapitálové trhy. Tyto trhy nabízejí širokou diverzifikovanou škálu obchodních partnerů a investorů i rozvinutější tržní infrastrukturu, jako jsou burzy cenných papírů v Londýně nebo New Yorku.
Přístup k širšímu okruhu investorů a analytiků. Tento faktor primárně ovlivňuje hodnocení společnosti na trhu a chrání společnost před riziky.
Umístění na trzích, kde podobné společnosti provedly IPO. Uvedení na trh, kde byly dříve implementovány IPO podobných společností, může zvýšit atraktivitu emitenta mezi investory.
Strategie rozvoje. Někteří emitenti používají mezinárodní nabídky jako první fázi své strategie fúzí a akvizic (M&A).
Mezi nefinanční důvody pro výběr místa pro IPO patří:
„Značka důvěry“. Držení IPO na globální burze je druh metody zvyšování důvěry ve značku, protože podmínky a požadavky na stránky jsou poměrně přísné, což naznačuje vývoj a stabilitu společnosti.
Regulační překážky na domácím trhu. Politické nebo právní překážky na domácím trhu mohou vést k tomu, že zavedení bude velmi časově náročné nebo pracovně náročné.
1.2.4. Volba okamžiku pro uskutečnění IPO
Při provádění IPO stojí společnost před úkolem zvolit si okamžik pro její realizaci.
Složitost výběru je dána nutností kombinovat interní plány a faktory rozvoje společnosti, stejně jako vnější podmínky vývoje ekonomiky ovlivňujících úspěšnost umístění.
V tuto chvíli neexistuje žádná univerzální metoda pro určení nejpříznivějšího okamžiku pro vstup na burzu. To je do značné míry způsobeno tím, že umístění je vysoce závislé na velkém počtu parametrů, které nejednají podle obecných zákonů.
Každopádně můžeme naznačit klíčové faktory, které by mela společnost uvazovat při převedení na IPO. Tyto faktory rozdělíme do dvou skupin: interní, které obsahují důvody v rámci emitující společnosti, a externí, které určují faktory mimo kontrolu
24
emitenta. Interní důvody pro rozhodnutí o IPO zahrnují fázi vývoje společnosti, to znamená, že společnost bude realizovat počáteční veřejnou nabídku až po dosažení fáze vývoje, kdy je pro další rozvoj nutné externí financování. Vnější faktory zahrnují jak globální faktory, tak národní a dokonce odvětvové. Ekonomika má cyklický typ vývoje, což má za následek cyklickou povahu trhu IPO. V různých fázích tržního cyklu má chování IPO různé charakteristiky, které jsou určovány náladou investora.
Všechny společnosti se tak snaží provést umístění v nejpříznivějším čase na trhu (ekonomická expanze)20.
Taky jednou z metod načasování IPO je studium strategií srovnávacích společností (z podobných průmyslových odvětví, která IPO nedávno uspořádala) a dynamiky cen jejich cenných papírů. Jinými slovy, majitelé společností touží využít příležitosti na rostoucím trhu a umístit cenné papíry za vyšší ceny.
1.3. Výhody a nevýhody IPO
Každá společnost má samozřejmě svá specifika a vlastní zvláštnosti podnikání, proto může v každém konkrétním případě vstup na veřejný trh mít pozitivní i negativní následky.
V předchozí kapitole jsem již naznačila důvody umístění svých akcii na veřejném trhu. Takže na základě uvedených informaci veřejná nabídka akcií na burze dává společnosti řadu nepopiratelných výhod:
Přístup k dlouhodobému kapitálu za příznivých podmínek. Soukromá společnost má omezený přístup k vypůjčenému kapitálu kvůli svému stavu, ukazatelích výkonnosti a dalších faktorech. Postavení veřejné společnosti otevírá nový zdroj financování a ve výsledku usnadňuje přístup k tradičním úvěrovým zdrojům.
Získání tržní hodnoty společnosti a zvýšení kapitalizace. Druhou nejdůležitější pozitivní složkou veřejné nabídky je možnost získat skutečnou tržní hodnotu společnosti nebo zvýšit její kapitalizaci. Mít objektivní odhad hodnocení společnosti je důležité v následujících situacích:
20 Дрейхо, Дж. IPO. Как и почему компании становятся публичными.
Издательство “Весь Мир”, 2008. ISBN 978-5-7777-0384-2
25
Obchodní expanze prostřednictvím fúzí nebo akvizic. Účastníci procesu mají nezávislý hodnotící mechanismus, který usnadňuje proces vyjednávání.21
Možnost použít akcie jako zajištění pro získání půjčky. Aktuální hodnota akcií a jejich likvidita určují podmínky pro získání dalších finančních prostředků.
Zlepšení úvěrového hodnocení a prestiže společnosti. Společnost, jejíž akcie jsou kótovány na burze, se stává lépe uznávaný, což vytváří další konkurenční výhody pro její podnikání a může přispět k růstu počtu potenciálních partnerů a klientů.
Zlepšení podnikové kultury a zvýšení loajality zaměstnanců. Jakmile je vytvořen otevřený trh s akciemi společnosti, může vedení lépe přilákat a udržet si správné talenty tím, že jim nabídne celou řadu kompenzačních schémat a plánů souvisejících s nabídkou opcí a akcií za pevné nebo preferenční ceny. Takové systémy odměňování nejen šetří hotovost společnosti a poskytují určité daňové výhody, ale také stimulují zaměstnance a jejich loajalitu vůči společnosti.
Příznivý odchod majitelů podniků. Jak ukazuje praxe, dalším důležitým důvodem popularity IPO, je příležitost, která se v tomto případě poskytuje vlastníkům využít IPO jako nástroj pro výnosný odchod ze společnosti. Za prvé, inteligentní IPO umožňuje majitelům získat maximální cenu za své akcie. Zadruhé, IPO poskytuje příležitost nejen se ziskem dostat z podnikání, ale také zabránit tomu, aby se dostal do nežádoucích rukou, například do konkurenčních struktur. Zatřetí, prodej podniku na veřejném trhu umožňuje nejen odchod, ale také návrat do společnosti22.
Se všemi pozitivními aspekty veřejné nabídky společnosti však existuje řada negativních faktorů. Nevýhody spojené se získáním statutu veřejné společnosti, o nichž budu hovořit níže, je třeba vzít v úvahu v kontextu cílů a záměrů společnosti. V mnoha případech lze tyto nedostatky minimalizovat pečlivým plánováním a účinnou pomocí zkušených a kvalifikovaných konzultantů. Každopádně můžeme vyčlenit následující nevýhody IPO:
„Průhlednost “společnosti. Mezi „nejcitlivější“ oblasti, které společnost je povinna „osvětlit“, patří: 1) seznam a struktura vlastníků společnosti; 2) výše a objemu
21 MELUZÍN, Tomáš a Marek ZINECKER. IPO: prvotní veřejná nabídka akcií jako zdroj financování rozvoje podniku. Brno: Computer Press, 2009. ISBN 978-80-251- 620-2.
22 PATRIA Online. IPO - možnosti primárních emisí v ČR [online]. [cit. 2020-11-15]. Dostupné z:
https://www.patria.cz/ipo/firmy.html
26
platů, plateb, náhrad a odměn řídících pracovníků; 3) finanční informace popisující aktuální stav věcí ve společnosti.
Vysoké náklady. Jedná se zejména o náklady na služby finančního poradce, registrátora, pojistitele, právníků, auditorů atd., jakož i na marketingovou a informační podporu.
Ztráta určité kontroly nad společností. Pokud společnost při IPO prodá více než 50% svého základního kapitálu externím investorům, původní vlastníci by mohli trvale ztratit kontrolu nad vlastněnou společností. Pokud jsou však prodané bloky akcií rozděleny mezi velký počet akcionářů, zbavení i 50 % bloku akcií umožňuje udržet kontrolu v rukou držitelů velkých bloků akcií. Rozhodnutí o preferované struktuře investorů se zpravidla provádí během předběžných konzultací mezi emitentem a upisovatelem. Riziko nepřátelského převzetí však stále existuje.
Závislost na konečných výsledcích. V uzavřené a soukromé společnosti jednají vlastník a manažer zcela nezávisle. Pouze oni mohou rozhodnout, zda jsou s výkonem společnosti spokojeni nebo ne. Zároveň je pod „výsledky“ lze chápat jako konečné finanční ukazatele a jakékoli další - marketing, produkci, výsledky experimentálního výzkumu a vývoje atd. Činnost veřejné společnosti je neustále sledována investiční komunitou, která sleduje každý pohyb společnosti, zajímá se o finanční výsledky, plánované ukazatele a jejich úspěchy atd.
V tomto okamžiku je složitě posoudit, jestli IPO má víc pozitivních či negativních důsledků, ale v této práce budu se snažit posoudit IPO v pohledu bank, ocenit jejich výkonnost před a po IPO23.
Každopádně z uvedené informaci můžeme udělat závěr, že před rozhodnutím o zveřejnění musí společnost a její akcionáři komplexně analyzovat její důsledky a zohlednit všechny pozitivní i negativní aspekty takového kroku.
V této kapitole jsem chtěla naznačit základní prvky, které jsou z mého pohledu nezbytné pro pochopení obecné teoretické stránky daného procesu. V následujících kapitolách práce bude zaměřena konkrétně na problematiku IPO v Rusku, kde zanalyzuju vývoj daného procesu v Rusku a podívám se blíž na určité požadavky listingu cenných papírů na Moskevské burze.
23 MELUZÍN, Tomáš a Marek ZINECKER. IPO: prvotní veřejná nabídka akcií jako zdroj financování rozvoje podniku. Brno: Computer Press, 2009. ISBN 978-80-251-620-2
27
2. Proces IPO
Tato část mé práce bude věnovaná stejné problematice, ale jíž se zaměřením na ruský trh, který má své podstatné odlišností a specifiku vývoje.
2.1 Analýza trhu IPO v Rusku
2.1.1 Historie vývoje trhu v Rusku
Praxe používání IPO v moderním chápání tohoto procesu se v Rusku vyvíjí pouze poslední 20 let a historii vývoje ruského trhu s IPO lze rozdělit do dvou hlavních fází: předrevoluční a moderní.
Předrevoluční období zahrnuje první praxi získávání kapitálu pomocí akcií.
Ruské akcie se začaly obchodovat v 19. století na ruských a zahraničních burzách. V Evropě se zpravidla obchodovalo s akciemi ruských hutnických, uhelných a ropných společností, jakož i s cennými papíry tramvajových společností, obchodních a průmyslových podniků, komerčních bank a vládních půjček. V 19. století byla poptávka zejména po hutních společnostech, ve 20. století – po ropných společnostech.
Důvodem je především rozsáhlé zvyšování cen ropy, ropných produktů a růst spotřeby. Burza se stala centrem koncentrace kapitálu, které udávalo tón hospodářského rozvoje země. Cenné papíry akciových společností v Rusku byly většinou obchodovány na Petrohradské burze. Taky je třeba poznamenat, že ruské cenné papíry byly na bruselské burze cenných papírů druhým nejpopulárnějším typem cenných papírů24.
Současná fáze vývoje ruského trhu IPO je do značné míry v souladu s trendy na globálním trhu IPO. Lze rozlišit následující fáze:
Fáze 0 (1991-1995): zavedení akciové praxe
Po rozpadu Sovětského svazu v roce 1991 se akcie objevily v důsledku přijetí nařízení „O schválení akciových společnostech“. To vedlo ve druhé polovině roku 1991 ke vzniku akciových společností, které vydávaly akcie k veřejnému prodeji.
24 Лизунов, П.В. Русские ценные бумаги на российских и европейских фондовых биржах.Экономическая история. Ежегодник, 2001. С. 206-241
28
Emise akcií byla povinným krokem na cestě k založení akciové společnosti. Zároveň došlo k prvnímu burzovnímu boomu v Rusku. Většina akciových společností, které byly v této době vytvořeny, patřila finančnímu sektoru. Průmyslové, obchodní a výrobní společnosti vlastnil stát. K přechodu těchto společností na formu akciových společností došlo současně s plánovanými privatizačními procesy v letech 1993-1994.
Ale skutečné obchodování s akciemi začalo až otevřením burzy Neziskového partnerství pro rozvoj finančního trhu na konci roku 1995, a to pouze pro velmi malé množství společností25.
Fáze I (1996-2002): první úspěšné IPO.
V Rusku se praxe získávání kapitálu prostřednictvím IPO teprve začíná uplatňovat. Vzhledem k tomu, že emitenti v Rusku dosud nejsou s takovým nástrojem obeznámeni – IPO provádějí vybrané společnosti zejména na zahraničních burzách.
Praxe IPO během tohoto období byla ovlivněna finanční krizí Ruska v roce 1998. První IPO v klasickém smyslu tohoto procesu provedla ruská společnost Vimpelcom v roce 1996 na newyorské burze cenných papírů (NYSE), depozitní poukázky byly nabídnuty k prodeji, v důsledku čehož se společnosti podařilo přilákat 110,8 milionů dolarů USA.
K dalšímu umístění došlo až v roce 1999 Golden Telecom na americké burze cenných papírů. Poté IPO provedla MTS na NYSE. První tři IPO v Rusku tedy provedly v letech 1996–2000 společnosti zastupující dynamicky se rozvíjející telekomunikační průmysl se zahraničními spoluzakladateli se zkušenostmi na globálním akciovém trhu.
Společnosti úspěšně využily přilákaný kapitál a do roku 2007 zvýšily svou tržní kapitalizaci: VimpelCom více než 14krát, Golden Telecom více než dvakrát, MTS více než šestkrát26.
Na ruském akciovém trhu provedla první umístění RBK v roce 2002. Umístění přilákalo 13 milionů USD. Za více než 7 let tak bylo na trhu uskutečněno 9 umístění, celková částka přilákaných prostředků činila 899 milionů USD. Za zmínku stojí také to, že zlepšení ekonomické situace v Rusku vedlo ke snížení míry inflace, zvýšení
25 Белов В.А, Ценные бумаги в коммерческом обороте: курс лекций : учебное пособие для бакалавриата и магистратуры. Москва : Издательство Юрайт, 2019. ISBN 978-5-534-05424-8
26 Балашов В.Г. IPO и стоимость российских компаний: мода и реалии Издательство:
«Дело» АНХ, 2008. ISBN: 978-5-7749-0506-5
29
atraktivity domácího trhu a ke zvýšení ziskovosti výroby. Ruský finanční trh navíc dosahuje kvalitativně nové úrovně rozvoje27.
Fáze II (2003–2007): intenzivní rozvoj ruského trhu IPO.
K vytvoření trhu s IPO dochází zejména v letech 2005-2007. Pro ruský finanční trh začalo velmi příznivé období, v důsledku čehož došlo k rychlému růstu ruského akciového trhu – došlo k nárůstu objemu obchodování s akciemi, dluhopisy, deriváty i ke zvýšení trhu kapitalizace. Během této doby se obrat akcií zvýšil téměř 10krát.
Tento skok byl do značné míry způsoben rozšířením počtu investorů; největší hráči světového trhu se aktivně podíleli na obchodování na ruském trhu. To byl především důkaz atraktivity ruských aktiv. V této době byli zahraniční investoři ochotni podstoupit riziko spojené s nízkou úrovní rozvoje infrastruktury. Nerezidentní investoři hráli důležitou roli ve vývoji domácího akciového trhu v Ruské federaci a postupně přecházeli od obchodování GDR / ADR (globální / americké depozitní certifikáty) k operacím s místními akciemi.
Od roku 2003 bylo dluhové financování nahrazeno kapitálovým financováním.
Zvláštní pobídkou pro oběh ruských společností na trhu s cennými papíry bylo zvýšení úrovně tržní likvidity a odpovídající hodnocení cenných papírů vydaných jeho účastníky. Výsledkem bylo, že vlastníci podniků vyvinuli ekonomický zájem o prodej svého podílu. Růst globální ekonomiky ovlivnil růst trhu IPO v Rusku. V rámci této fáze dosáhl ruský trh IPO svého maximálního rozvoje v historii.
Regulátor akciového trhu zavedl nový systém regulace procesu IPO (2006), který vedl k úsporám nákladů a přiblížil ruské předpisy a technologické standardy mezinárodním normám. Zvláštní roli v rozvoji trhu sehrál vznik možnosti sekundárního obchodování s cennými papíry téměř okamžitě po umístění cenných papírů.
Poprvé byla uplatněna praxe „duálního výpisu“ (2006), která se následně rozšířila mezi ruskými emitenty. To vedlo k výraznému snížení nákladů na počáteční veřejnou nabídku řady akcí. Praxi „duálního výpisu“ využívají hlavně velké společnosti, které se snaží komunikovat s co největším počtem investorů. Za tímto účelem provádějí
27 Данилов Ю.А. IPO в России [online]. [cit. 2021-01-22]. Dostupné z:
http://www.crfr.ru/files/ipo-russia-2007.pdf
30
společnosti IPO současně na domácích i zahraničních platformách. Obzvláště roste popularita londýnské burzy.
V roce 2005 navrhla Federální služba pro finanční trhy změny stávajících právních předpisů, podle nichž jsou ruské společnosti před zavedením IPO na zahraničních burzách povinny provést kotování na ruských burzách, a to i v případě počáteční veřejné nabídky zahraniční dceřiné společnosti. V důsledku přijetí těchto změn byli ruské společnosti moci umístit své akcie mimo Ruskou federaci pouze se souhlasem FSFT. K získání povolení od FSFT musí být splněny podmínky, včetně zařazení na seznam kotací ruských společností. V květnu 2006 byly provedeny změny v postupu vydávání povolení – kótování na zahraniční burze je možné pouze v případě, že jsou „nabízeny na ruském trhu“. Za účelem provedení IPO na zahraniční burze cenných papírů musí společnosti nabídnout alespoň 30% první emise v Rusku28.
Během celého tohoto období došlo ke zvýšení počtu umístění, maximální nárůst počtu transakcí nastal v letech 2006-2007, což dokazuje, že trh IPO sleduje ekonomické ukazatele vývoje země. Rok 2007 byl z hlediska počtu IPO rekordním rokem - 33 umístění. Institucionální změny byly v Rusku provedeny souběžně s růstem objemu trhu. Protekcionistická politika FSFT (jejíž funkce byly v roce 2013 převedeny na Centrálni Banku Ruské Federace) umožnila posílit pozice ruských burz.
Struktura ruského akciového trhu odráží surovinovou orientaci ruské ekonomiky. Dominují v něm těžební, ropné a plynárenské společnosti, hutní společnosti, podíl technologicky vyspělých společností je relativně malý. Růst aktivity na ruském trhu IPO probíhá na pozadí poklesu investičních rizik, obecného zvýšení investiční atraktivity ruských podniků a významného zvýšení celkového objemu obchodování na burze a objemu zahraničních přímých investic.
Obecně bylo během tohoto období na ruském trhu IPO provedeno 93 počátečních veřejných nabídek, celkový získaný kapitál činil téměř 64 miliard USD.
Fáze intenzivního rozvoje ruského trhu IPO zahrnuje umístění přibližně 70 % celého ruského trhu IPO v moderním období. Prudký nárůst objemu IPO a přilákání kapitálu v roce 2007 ovlivnil role IPO v ruské ekonomice29.
28 Данилов Ю.А. IPO в России [online]. [cit. 2021-02-08]. Dostupné z:
http://www.crfr.ru/files/ipo-russia-2007.pdf
29 Балашов В.Г. IPO и стоимость российских компаний: мода и реалии Издательство:
«Дело» АНХ, 2008. ISBN: 978-5-7749-0506-5
31
Fáze III (2008 - 2010): globální finanční krize.
Tato fáze odráží reakci akciového trhu na globální finanční krizi. Mezi události, které vedly k recesi, patřila krize v USA v roce 2007, krach investiční banky Lehman Brothers. V letech 2009-2010 krize státního dluhu v Evropě, která začala v Řecku, se rychle rozšířila do Španělska, Portugalska, Itálie a dalších zemí. V té době byla ve vyspělých zemích hlavním ekonomickým problémem krize na hypotečním trhu a kolosální vývoj strukturovaných produktů a derivátů.U Ruska se tyto důvody projevily v nemožnosti v relativně krátké době refinancovat půjčky, zejména eurobondy. Po hospodářském poklesu v Rusku došlo k poklesu aktivity na ruském trhu IPO, což je způsobeno především skutečností, že investoři se snažili omezit množství investovaného kapitálu a preferovali investovat pouze do nízkorizikových aktiv.
Mnoho společností taky se rozhodlo odložit nebo dokonce zrušit IPO, které bylo původně plánováno na toto období. Mezi společnostmi provádějícími IPO byla tendence ke zvýšení počtu umístění s převodem mateřské společnosti do zahraniční jurisdikce.
Krize se do Ruska nerozšířila okamžitě, společnosti pokračovaly v provádění IPO ale v menším objemu. V roce 2008 provedly významné IPO pouze 2 společnosti:
Globotrans a TGK-7. Hlavním trendem na ruském trhu IPO v roce 2008 byl růst počtu IPO malých společností. V roce 2009 došlo na ruském trhu IPO k znatelnému zpomalení, kdy na trh vstoupily pouze 2 společnosti. V důsledku těchto umístění společnosti zvýšily kapitál výrazně pod jejich očekávání, což naznačuje pesimistickou náladu mezi investory. Ceny již obchodovaných cenných papírů začaly klesat. Růst cen ropy, privatizace státních společností a oživení kapitálového trhu společně vedly k obnovení ruského trhu IPO.
V roce 2010 uspořádala ruská společnost RUSAL své první IPO na hongkongské burze cenných papírů (HKEX). V důsledku umístění ruských depozitních certifikátů bylo získáno 2,24 miliardy USD. Tento obchod podle objemu patřil mezi dvacet největších IPO na světě. Nebyla to jediná zkušenost s IPO na asijském trhu - IRC (Petropavlovsk) uskutečnila IPO v roce 2010 na hongkonské burze
32
cenných papírů (240 milionů USD). Bylo to poprvé, co ruské společnosti využívaly asijské kapitálové trhy, které byly dříve pro cizince uzavřeny30.
Fáze IV (2011–2020): oživení trhu a mezinárodní sankcí.
V tuto chvíli dochází ke sloučení dvou největších ruských burz, RTS a MMDB do jediné platformy „Moskevská burza“.
Graf 2 Vývoj IPO během posledních 10 let
Zdroj: vlastní zpracování na základě informací z webových stránek Price Whaterhouse Coopers
V roce 2011 umístilo své akcii 12 ruských společností. To naznačovalo pozitivní trend na trhu, které se v roce 2012 změnil s druhou vlnou krize, která postihla Evropu.
Vzhledem ke stále složitější ekonomické a politické situaci v letech 2012–2013 bylo provedeno 7 IPO. Obzvláště prudké zhoršení situace nastalo v roce 2014 v souvislosti s vyhlášením ruských sankcí.
V důsledku pokračující geopolitické konfrontace se místa pro umístění IPO mezi ruskými emitenty rozdělily na dvě hlavní skupiny: burzy, které se staly nepřístupnými pro ruské společnosti, na které se vztahují sankce, a burzy dostupné pro umístění.
Společnosti zařazené na sankční seznamy USA a západní Evropy jsou pod vážným tlakem, což negativně ovlivňuje jejich nabídky.
30Антипова О.В. IPO российских компаний на зарубежных фондовых рынках.
Вестник Самарского государственного финансово-экономического университета [online]. [cit. 2021-02-21]. Dostupné z: https://docplayer.ru/42197547-Ipo-rossiyskih- kompaniy-na-zarubezhnyh-fondovyh-rynkah.html
33
Tabulka 2 Burzy dostupné a nedostupné pro umístění akcii ruských společnosti
Zdroj: vlastní zpracování na základě informací z webových stránek World Federation o Exchanges
“Market highlights for the first half-year 2014“
Mezinárodní sankce vedly ke zvýšení rizikovosti investic v Rusku. Tuto situaci zhoršuje zpřísnění měnové politiky Centrální banky Ruské federace na pozadí oslabujícího rublu a rostoucích inflačních rizik i klesajících cen ropy. Ukrajinská krize tedy vedla k omezení kapitálových trhů pro ruské emitenty, čímž de facto omezila přístup na západní trhy.
Evropské a americké burzy byly pro ruské společnosti prakticky uzavřeny. V této situaci zůstávají jediným zdrojem vypůjčeného kapitálu asijské trhy, které umožní diverzifikaci kapitálu. Tokijská burza cenných papírů (TSE), třetí největší burza na světě z hlediska kapitalizace, je rovněž uzavřena pro ruský obchod a nerezidenti na ní tvoří 1% společností. Jedinými dostupnými možnostmi jsou burzy v Hongkongu a Singapuru. Hongkongská burza je šestou největší burzou na světě podle kapitalizace a druhou největší asijskou burzou po Japonsku. Hongkongská burza cenných papírů po sloučení se šanghajskou burzou cenných papírů může poskytnout přístup na trh s kapitalizací 4 biliony USD.31 Využívání hongkongské burzy cenných papírů umožní přijímat prostředky v juanech, což je zvláště důležité v souvislosti s posilováním spolupráce mezi Ruskem a Čínou. Asijští investoři se budou moci seznámit s ruským obchodem a získat přístup na nové trhy. Existuje však několik faktorů, které omezují vyhlídky ruských společností na vstup na hongkongskou burzu. Patří mezi ně nízká úroveň znalostí asijských investorů o ruských společnostech a jejich aktivitách. Za zmínku stojí také to, že půjčky na západních trzích nelze zcela nahradit asijskými akciovými trhy, protože objem kapitálu asijských investorů je mnohem menší. Je třeba mít na paměti, že asijské trhy zastupují nejen národní investoři, ale také zahraniční
31 Выход на Гонконг, торгуют за юани [online] / South Insight «Южный Китай». [cit. 2020-02- 26]. Dostupné z: http://south-insight.com/node/725
Dostupné Nedostupné
Burzy
HKEX SGX MOEX
NYSE NASDAQ OMX
LSE Euronext
