Posudek oponenta diplomové práce
Studijní program:Kvantitativní metody v ekonomice Studijní obor:Ekonomická demografie
Akademický rok:2020/2021
Název práce:Genderové nerovnosti na trhu práce se zaměřením na odměňování Řešitel:Bc. Lenka Hinzeová
Vedoucí práce:Ing. Petr Musil, Ph.D.
Oponent:Mgr. Ing. Tomáš Doseděl, Ph.D.
Hlediska Stupeň
hodnocení
1. Jasnost a srozumitelnost formulace tématu a cíle práce 1
2. Rozsah a relevance popisu současného poznání 3
3. Náročnost řešeného tématu práce 1
4. Adekvátnost metod k řešení stanoveného problému, správnost jejich výběru a použití 2
5. Rozsah, hloubka a preciznost popisu výsledku 1
6. Relevance a správnost diskuse výsledku 1
7. Věcný přínos výsledku dosaženého v práci 2
8. Relevance informačních zdrojů a korektnost jejich citování 1
9. Logická stavba práce a vzájemná konzistence jednotlivých částí 2 10. Gramatika, jazykový styl, terminologie a celková úprava práce 1
Konkrétní připomínky a dotazy k práci:
Lenka Hinzeovázpracovala diplomovou práci na témaGenderové nerovnosti na trhu práce se zaměřením na odměňování. Práce má charakter sekundární analýzy dat z informačního systému o průměrném výdělku. Diplomantka hledala odpověď na otázku, jaké charakteristiky zaměstnanců a zaměstnankyň ovlivňují příjmové rozdíly mezi muži a ženami na českém trhu práce. Vzhledem k tomu, že Česká republika patří v příjmové diskriminaci žen k nejhorším zemím Evropské unie, přičemž přesné důvody tohoto jevu zůstávají do značné míry neodhaleny, jedná se o téma rozhodně relevantní.
Úvodem bych rád konstatoval, že celkově se jedná o dobře zpracovanou diplomovou práci, která splňuje všechny požadavky na diplomové práce kladené. Moje následující kritické připomínky jsou spíše dílčího charakteru.
Autorka zvolila pro svou práci datový soubor vytvářený firmou Trexima, což je rozhodně dobrá volba.
Uvádí ale, že ze souboru byl vybrán menší vzorek 10 000 pozorování, přičemž neuvádí žádné další podrobnosti. Nevíme, z jakého důvodu si svou analýzu takto omezila; dnešní statistické programy bez problémů zvládají výpočty i nad miliony pozorování. Docházelo k nějakému testování, zda je tento počet vhodný vzhledem k prováděným analýzám? Stejně tak není jasné, jakým postupem byl tento vzorek konstruován. Jednalo se o náhodný výběr? Byly dodrženy nějaké kvóty? Co autorku k tomuto postupu vedlo?Byl bych rád, kdyby autorka tento výchozí bod své práce v rámci obhajoby lépe vysvětlila.
Z použitého datového souboru pak vyplývají další omezení analýzy. Firma Trexima totiž sbírá jen několik základních údajů vztahujících se k trhu práce, které autorka ve svých finálních regresních modelech využila beze zbytku. Jednalo se tedy o: pohlaví, věk, délku praxe, stupeň dosaženého vzdělání, kraj bydliště, ekonomické odvětví a manažerská role, plus interakce vybraných ukazatelů s pohlavím.
Rozumím tomu, že použitá data příliš jiných možností neskýtají, přesto by mě zajímalo,jaké další proměnné (a proč) by autorka zvolila, kdyby měla k dispozici jiný datový soubor.
Uvedené determinanty nerovného odměňování mužů a žen pojednává autorka v teoretické části práce pouze nepřímo, prostřednictvím vysvětlení změn v českém rodinném chování.
V této části nacházím dva obvyklé omyly, které podle mých znalostí už neodpovídají aktuálnímu stavu poznání. Autorka například tvrdí, že nárůst plodnosti v 70. letech 20. století byl ovlivněn tehdejší propopulační politikou (v médiích obvykle označováno pojmem „Husákovy děti“ – pozn. TD). Přitom o několik vět dříve ukazuje nárůst plodnosti v období těsně po druhé světové válce, a opomíjí tak zjevný
fakt, že tyto poválečné děti dospěly v sedmdesátých letech do věku, kdy bylo tehdy obvyklé zakládání rodiny. Podobně o několik vět dále už používá tento koncept populačních vln pro podporu obav, že v 90.
letech 20. století mělo dojít k dalšímu vzrůstu plodnosti (doslova uvádí: „předpokladem totiž byl vstup silných ročníků žen ze sedmdesátých let do reprodukčního věku“). Jenže jsme již o 20 let dále (1950-1970-1990) a – jak autorka ostatně sama důkladně ukazuje – rodinné chování se zásadně proměnilo. „Ženy z devadesátých let“ už nemají své první děti ve svých dvaceti, nýbrž téměř ve třiceti letech. Očekávaná populační vlna se tak posunula o deset let, jak je ostatně z přiložených grafů jasně patrné.
Zvolená forma teoretického úvodu (vysvětlovat genderové nerovnosti v příjmech prostřednictvím změny rodinného chování) s sebou navíc nese jistá úskalí. Předně není jasné, proč byl zvolen zrovna tento pohled, zvláště když Trexima informace o rodinném zázemí zaměstnanců nesbírá a nejsou proto ani součástí analýz.
Na druhou stranu, o předpokládaném vlivu mnoha použitých proměnných se jako čtenář nedozvím nic.
Proč by se například velikost gender pay gapu měla lišit v jednotlivých krajích? Kvůli složení populace (věkovému, vzdělanostnímu) nebo odlišné struktuře tamní ekonomiky? Jaká je souvislost mezi věkem a délkou praxe? Obecně se předpokládá, že je silnější u mužů než u žen, které část svých pracovních zkušeností obětují na úkor mateřské a rodičovské dovolené. Pak by ale platilo, že v pozdějších kohortách narozených se tyto rozdíly stírají. Je tomu skutečně tak? To jsou jen některé z otázek, které mě při čtení práce napadaly, a na které jsem nedostal odpověď.
Z toho pak vyplývá řada připomínek k analytické části práce. Jsem přesvědčen o tom, že autorka dobře věděla, proč a co dělá, jen to čtenáři nesdělila. Proč je například věk rozdělen do pětiletých skupin?
Očekávala (nebo zjistila v průběhu analýz) snad nelineární vztah mezi věkem a příjmem, který by tímto chtěla postihnout? Proč byl dosažený stupeň vzdělání kategorizován zrovna takto? (Například proč bylo základní vzdělání ponecháno osamocené, když – to je ovšem můj odhad, od autorky to bohužel nevím – tuto kategorii zastává jen malé množství lidí?). Tyto věci měly být v práci přesně vysvětleny.
Pokud už se autorka do nějakého vysvětlování pouští, není příliš důsledná. Například v otázce věku.
Nejprve vymezuje, v jakém věkovém rozmezí se obvykle analyzuje ekonomicky aktivní populace. Poté ale ukazuje charakteristiky zaměstnanců v jiném rozmezí (graf 4.3) a nakonec zvolí pro analýzu ještě jiný věkový rozsah („bude analýza provedena pouze pro osoby ve věku 20–69 let.“) V konečném důsledku se jedná o drobnost, která nejspíš výsledky analýz nijak zásadně neovlivní, jako oponent na ně ale musím poukázat.
Rád bych ovšem zopakoval, že i když výše uvedené připomínky vypadají možná příliš kriticky, v podstatě by se daly shrnout jednou větou:teoretické ukotvení zkoumané problematiky je zpracované dobře, k dokonalosti má ale ještě jisté rezervy.
V analytické části práce pak Hinzeová dobře ukazuje, že zvládla statistickou analýzu a interpretaci jejich výsledků na dostatečné úrovni. V popisných analýzách ukazuje rozdíly gender pay gapu podle vybraných determinantů (kraje, odvětví, vzdělání, věk). Následně pak odhaduje dva regresní modely, zvlášť pro platovou a zvlášť pro mzdovou sféru. Při jejich popisu je korektní a dochází ke správným závěrům.
K prezentaci výsledků mám jednu drobnou připomínku. U grafů sloužících pro porovnání stejného jevu je vhodné použít na osách stejný rozsah hodnot, aby byly výsledky snadno opticky srovnatelné (objevuje se opakovaně, např. grafy 5.2 a 5.3).
Na obrázku 6.1 (str. 52) a dalších je vidět podezřelé rozložení příjmů s mnoha odlehlými hodnotami (outliery). Stejně tak minimum je pod úrovní minimální mzdy, i když v tomto případě předpokládám (opět to bohužel nevím z jednoduché tabulky, která mohla být v práci uvedena), že se jedná pouze o minimum konstruované jako 1,5 násobek mezikvartilového rozpětí.Kontrolovala / ošetřovala autorka nějak tyto extrémy, nebo dospěla k závěru, že to není potřeba?
O čem podle autorky vypovídají grafy 5.7 a 5.8, tedy fakt, že gender pay gap je v mladších věkových skupinách výrazně nižší než ve starších věkových skupinách? Může to být odlišnou vzdělanostní
strukturou daných skupin, tzn. faktem, že ženy sice dosahují srovnatelného vzdělání jako muži, ale to platí až v poslední době, takže ještě „nedorostly“ do vyšších kariérních pozic, které vyžadují delší praxi?
Celkové hodnocení práce je spíše pozitivní. Teoretická část je zpracována průměrně a mám k ní řadu drobných připomínek, které jsem uvedl v první části svého posudku. Analytická část je ale zvládnutá výborně, a to včetně prezentace výsledků a jejich následné diskuze.
Celkově proto diplomovou práciLenky Hinzeovéráddoporučuji k obhajoběa navrhuji ji hodnotit známkou2 – chvalitebně.V případě pregnantně zvládnuté obhajoby a přesvědčivého vyjasnění nejdůležitějších z výše uvedených otázek bych se nebránil ani o stupeň lepšímu hodnocení.
Závěr: Diplomovou práci doporučuji k obhajobě.
Navrhovaná výsledná klasifikace práce: 2
Datum: 7. 6. 2021 Mgr. Ing. Tomáš Doseděl, Ph.D.
oponent práce
