KOMUNITNÍ PÉČE A INTEGRACE OSOB S POSTIŽENÍM"
Věra Mikešová
„ Přes pokrok medicíny, rehabilitačních metod a stále více se prosazující snahu o maximálni možnou integraci občanů se zdravotním postižením do společnosti existuje a nadále bude existoval část těchto osob, která bude potřebovat dlou- hodobě ústavní zaopatřeni. Maji-li ústavní zařízeni v co nejvyšši míře nahradit do- mov, vytvořil domácí prostředí a využít zbytkového fyzického a duševního poten- ciálu, znamená to postupně transformo- vat a přizpůsobovat životni podmínky, provoz a charakter prostředí a vybaveni
tčehto zařízeni i legislativní opatřeni upravující jejich působení, "(cit. str. 24)2>
K transformaci stávajících zařízení, k nově založeným či vznikajícím domovům a chráněnému bydlení by všem, kteří na těchto aktivitách participuji mohl být ná- sledující příspěvek vhodnou inspirací.
PRINCÍPY INTEGRACE
1) Všichni lidé, včetně lidi s postižením potřebují domov, který sc podobá domo-
vu zdravých lidi. Pro dčti s postižením to představuje vytvoření takových podmínek, v nich by žily společné s rodiči - rodinou.
Pro dospčlé osoby s postižením zvolit ta- kový typ bydlení, který by jim vyhovoval
(samostatné byty, apartmány s asistenty, které si vyberou). Většinu stávajících ústa- vů dosud nelze považovat za domov.
2) Osoby s postižením chtějí žit ve svém bydlišti, v místč, kde navštěvují školy, kde pracují a mají své přátele. Chtějí se podí- let na veřejném dění a participovat na spo- lečenském životě v místě svého bydliště.
Osoby s postižením, které žijí společně s dalšími postiženými jedinci, jsou násil- ně odděleny od zdravé populace. Život v ústavu, práce v segregované chráněné dílně a společné stravování reprezentují odepření základních práv, možností a po- žadavků osob s postižením.
3) Lidé s postižením mají v oblasti me- zilidských vztahů stejné potřeby jako zdra- ví jedinci - tzn.: potřebu budovat a vytvá- řet přátelské vztahy a potřebu interakce (nestačí jim pouze profesionální pomoc a služby).
4) Lidé s postižením potřebují získat možnosti k učeni dovedností, neboť musí získat lakové dovednosti, aby byli na ve- řejnosti úspěšní (v rámci svých možností).
Často se setkáváme sc skutečností, že dovednosti získané v chráněných dílnách nemohou postižení uplatnit v běžném životě.
5) Podpora a pomoc může být osobám
" Zpracováno podle materiálů JDC (AJJDC = American Jcwish Joint Distribution Commitlec)
2,Citace viz literatura 1/
m
s postižením poskytována v jejich vlast- ním bytě a musí být takového charakteru, aby respektovala jejich individuální zvláštnosti, potřeby, zájmy a přáni.
6) Lidé s postižením zdůrazňuji před- nosti běžného bydleni a služeb, které si sami vyberou (včetně toho, kde a s kým chtějí žít).
7) Lidé s postižením chtějí být rovno- právnými partnery zdravé populace, chtěj í
stejně jako ostatní učinit svá rozhodnutí.
Společně se svými rodinami a přáteli plá- novat svůj budoucí život, životní cíle, roz- voj dovedností atd.
MODEl.Y POMOCI RODINÁM S POSTIŽENÝM DÍTĚTEM Jak pomoci rodině, v níž žije dítě s po- stižením?
Kromě včasné lékařské - pediatrické péče hraje roli i finanční podpora.
V době povinné školní docházky dítěte s postižením - reprezentuje tuto pomoc především přítomnost asistenta (spec. pe- dagoga) v běžné škole a ve „spit care"
(=hlídací služba) - tj. péče o dítě v oka- mžiku, kdy se rodiče nemohou podílet z nějakých důvodů na výchově dítěte.
Dítě s postižením žije buď se svými vlastními rodiči, opatrovníky nebo v ná- hradní rodině. Ve všech uvedených pří- padech je zapotřebí rodiny podporovat všemi dostupnými prostředky, např. do- prava do školy nebo zaměstnání, služby
v domácnosti. Osobám s postižením musí být poskytována komplexní péče (lékař- ská, pedagogická, psychologická, ekono- mická, právní, profesionální orientace
atd.), přičemž musí být respektovány je- jich individuální zvláštnosti.
1LP (individuální léčebný plán = Indi- vidua! Treatment Pian) stejně jako indivi- duální výchovně vzdělávací plán připra- vují rodiče klienta, klient, pedagog, spec.
pedagog, psycholog, psychiatr a další pro- fesionální odborníci. Současně by měl být připraven i plán pro řešeni případné krize.
Všechny tyto plány a aktivity reprezen- tují předpoklad pro inkluzi osob s posti- žením do předprofesionální přípravy, od- borného výcviku, pracovního uplatnění a do zccia běžného života.
FORMY POMOCI OSOBÁM S POSTIŽENÍM, KTERÉ ŽIJÍ V DOMOVECH
Dospělí s postižením mají mít právo a možnost volby na to, aby si určili, kde a s kým chtějí žít a bydlet v decentním, chráněném, přístupném a integrovaném zařízení.
Přesně definovat bydlení osob s posti- žením je velmi obtížné, ale mělo by mít následující rysy:
a) postižený jedinec by měl mít pocit sounáležitosti s okolím, cítit se jako doma
b) individuální přistup ke klientům c) přátelská atmosféra (osobní asistenti postižených klientů jim poskytují odbor- nou pomoc, dostupnou zdravotnickou péči - osobní hygienu apod., radí jim při roz- hodování, zabezpečují integraci do spo- lečnosti)
Koncepce činnosti osobních asistentů je založena na humánních principech, na in- dividuálním přístupu ke klientům. Práce
asistentů jc pružná (flexibilní) a využívá předností, schopností a dovedností klien- tů. Asistenti - popř. pracovníci, kteří jsou ve styku s osobami s postižením, musí zajistit pobyt v bezkonfliktním přátelském prostředí.
Klienti mají právo účastnit sc na dění společnosti a domova, pracovat ve společ- nosti zdravých lidí.
Vládní i nevládní instituce, další orga- nizace musí poskytovat maximum život- ních příležitostí (pracovních, bytových apod.).
CHARAKTERISTIKA „DOBRÉ"
INSTITUCE, KTERÁ
ZODPOVÍDÁ ZA POTŘEBY, ZÁJMY A POŽADAVKY LIDÍ S POSTIŽENÍM
1) Dobrá organizace má uspořádaný systém zásad, filozofii, které odpovídají potřebám a možnostem lidí s postižením.
Tyto osoby jsou respektovány jako lidé se svými zvláštnostmi.
2) Tato instituce je schopna akceptovat změny, přijímat zkušenosti z jiných insti- tucí a modifikovat je dle svých specifik.
3) Instituce je tvořivou jednotkou, kte- rá spoluvytváří nové hodnoty, nové mo- dely práce.
4) Instituce má vedení, jehož složky vzá- jemně kooperují. Současně disponuje tý- mem odborníků (včetně rodiny), kteří po- máhají lidem s postižením učinit důle- žitá životní rozhodnutí.
5) Typickým znakem jc koncentrace in- stituce na to, aby lépe pracovala než vy- padala. Nesoustřeďuje se na věhlas a pro-
slulost, ale na prospěšnost svým klientům.
Není definována termíny a kategoriemi služeb, ale tím, jak oslovuje své klienty, jak jim pomáhá při organizování jejich života atd.
6) V neposlední řadě jc vnímavá k so- ciálním východiskům, které konfrontují skupiny s postižením, diskriminovanou populaci. Nediskriminuje občany s posti- žením, nechávájim plnou účast na aktivi- tách organizace. Respektuje práva osob s postižením na vlastní identifikaci.
O T Á Z K Y P R O O D B O R N É P R A C O V N Í K Y INSTITUCE I. Přípravu na vstup klienta do zařízení
1) Shoduje se program „zvenku" s před- stavou rodičů informujete je o vašem pro- gramu, filozofii a charakteristice před tím, než je klient u vás přijat?
2) Podobají sc podmínky života ve va- šem zařízení podmínkám života klienta doma?
a) zdůraznili rodiče zájmy svého dítě- te?
b) jestliže ano, jaké specifické typy včle- nění rodiče udělali, preferují dítě nebo zatracují?
3) Přichází-li klient z jiného prostředí než z rodiny
a) participovali rodiče na dění v před- cházejícím zařízení (ústavu)?
b) jestliže ano, v jaké šíři?
c) uvítají změnu zařízení?
4) Mají rodiče účast na včlenění dítěte do vašeho zařízení?
5) Dáte rodičům šanci vyslyšet jejich názor na jen částečné umístční dítěte?
6) Je tým vašich odborníků připraven spolupracovat s rodiči nových klientů?
a) Jak jste přesně připraveni?
b) Dokáže váš tým porozumět rodičům, vcítit se?
c) Umí se vyjádřit k rodičům i negativně?
II. Vstup klienta do organizace 1) Je sbor připraven respektovat potře- by klienta při jeho vstupu do zařízení?
a) Bere sbor na vědomí jeho předchozí vztahy a přátelství?
b) Je zařízení schopno napomoci integ- raci klienta do existujících skupin v zaří- zení?
2) Je do tohoto procesu vtažena i rodina?
3) Užíváte metodu individuálního pří- stupu ke klientům, kteří přicházejí přímo z rodinného prostředí nebo ze života mimo rodinu?
III. Návštěvy
1) Máte ve vašem zařízení pro rodiče návštěvní řád?
a) Jaký je, je pevný nebo flexibilní?
b) Je i pro ostatní návštěvníky a přátele zařízení závazný?
2) Zajišťujete dopravu rodičům a přá- telům postižených, kteří s ní mají těžkosti?
3) Uvolňujete klienty přes noc, o prázd- ninách apod. - podle potřeb a přání rodiny?
a) Podporují to zaměstnanci?
b) Existuje nějaká snaha zaměstnanců tuto aktivitu koordinovat?
c) Mají rodiče možnost naučit se někte- rým metodám, které mohou uplatňovat v programech sc svými dětmi, kdyžjc mají doma?
4) Jestliže jc rodina na návštěvě v zaří- zení, jc vtažena do do právě probíhajících činností?
a) Může rodina (rodič) sledovat progra- m?
b) Máte nějaké speciální činnosti, které předvádíte návštěvám?
5) Existuje nějaká skupina pracovníků, která by podporovala pravidelná setkání rodičů - rodin?
IV. Jak rozhodovat
1) Zúčastňují se rodiče rozhodování, které sc týká jejich dcery - syna?
a) jejich dalšího vzdělávání a výchovy, plánu rehabilitace
b) získání sociálních dovednosti c) plánování přechodu z jednoho za- městnání do druhého
d) konečného programu - plánu 2) Účastní se rodiče společných progra- mů, které organizuje vaše zařízení jako např.:
a) včlenění rodičů do „politiky" vašeho zařízení
b) včlenění rodičů do řešení problema- tiky vašeho zařízení jako jc např. pracov- ní zodpovědnost, nájem, podpory atd.
c) podílejí se na vytváření souboru opat- ření směřujících k ohodnocení chování klientů, jejich přátelských vztahů, zodpo- vědnosti atd.?
3) Mohou rodiče vašich klientů rozho- dovat o finanční podpoře atd.?
4) Jsou rodiče zahrnuti do podpory, monitorování nebo hodnocení činností ve vašem zařízeni?
V. Přechod • stěhování - přestup klientu
1) Konzultují s vámi (s představiteli zařízení) rodiče eventuální přechod klienta do jiné instituce?
2) Jaké metody chování užíváte, chcc- tc-Ii si klienta ponechat ve svém zařízení (metody sociálního, emočního, adaptivní- ho chování)?
3) Očekávají rodiče, že jim poskytnete program pro klienta do následujícího za- řízení?
4) Máte rozdělené úkoly (pro rodiče a další participující členy), které budou plnit při přestupu klienta do jiného zaří- zení?
a) Jestliže ano, jsou nějak přesně defi- novány?
b) Jsou rodinní příslušníci informováni o plánu přestupu?
5) Podporuje váš program kontakty mezi zařízeními a rodinami klientů v no- vých podmínkách?
VI. „Normalizace kompetencí"
1) Má tým pracovníků (vedoucích, asi- stentů apod.) pracovní zkušenosti s nor- malizačními zásadami (principy)?
2) Hodnocení programů a služeb vede ke splnění normalizačních zásad
3) Existuje interakce mezi zařízením a komunitou (adekvátní věku klientů)?
4) Jsou zajištěny odpovídající role - mo- dely pro klienty ve vztahu ke společnosti
(oblečení, chování, hodnotový systém)?
5) Došlo k objevení - rozpoznání důle- žitých momentů, kterých si cení (členové komunity) klienti?
6) Vládne v zařízení přátelská a domá- cí atmosféra?
7) Jsou zabezpečeny aktivity a pomoc (dle věku klientů), které směřují k rozvoji chování ve společnosti četně užívání do- mácích úkolů jako tréninku?
VII. V čem spočívá základ interperso- nálních dovedností
1) nalezení vztahu ke klientům, 2) projevení zájmu o interakci s klienty na sociální, verbální a fyzické úrovni,
3) projevení schopnosti komunikace a pozitivního vztahu ke klientům (s ohle- dem na jejich retardovaný vývoj),
4) identifikace potřeb a zájmů klientů (s přihlédnutím k jejich schopnostem),
5) zabezpečení rozvoje, růstu, podpor, služeb a tréninku,
6) schopnost vyslechnout problémy klientů, pomoci při hledání jejich vlastní identity a při řešení jejich konfliktů,
7) vytyčení cílů - denních programů, práce školy atd.,
8) určení sociálních a dalších zdrojů a možností pro život klientů ve společnosti.
VIII. Jaké maji být pracovní interper- sonální dovednosti a předpoklady pra- covníka
1) fyzické a emocionální zdroje na spl- nění pracovních požadavků,
2) pracovat v týmu zaměstnanců, 3) předávat zkušenosti a rady od vedou-
cích pracovníků klientům,
4) podílet se na programu práce klientů, 5) respektovat záležitosti ostatních za- městnanců,
6) kooperovat s nadřízenými organiza- cemi (MŠMT, apod.),
7) ponechat prostor pro samostatnou nezávislou aktivitu bez direktivního ve- dení,
8) sestavovat rozvrh hodin (prácc), pra- covní plán aktivit klientů,
9) spolupracovat se všemi členy sboru a rodiči.
IX. Technické kompetence týmu pra- covníků
1) zajištění instuktážních programů pro klienty,
2) zajištění individuálních programů a plánů,
3) technické a materiální zabezpečení, 4) všechny instruktážní programy, tech-
nické a materiální zabezpečení vhodně skloubit s přihlédnutím k možnostem a potřebám klientů,
5) stanovení cílů programů (hodnotné plány, běžná data).
Literatura:
1/Národní plán opatření pro snížení ne- gativních důsledků zdravotního postiže- ni, Sbor zástupců organizaci zdravotně postižených, Praha 1993
2/ Kanter, A : Support of adults living in the community:
(1) Principles of community integra- tion; (2) The family support model - the family center cd approach; (5) Characte-
ristics of "good" organizations that are responsive to the needs interesls and Je- sires of people with desabilities; (6) Pre- paration for movement into a community
residence. NY, AJJDC 1993.
