D i s k u s e
ZTRATILA SE NÁM JEDNA KATEGORIE ZRAKOVÉHO POSTIŽENÍ?
Dagmar Moravcová
Anotace: V současné české literatuře určené speciálním pedagogům jsou nejasně formulované kategorie zrakového postižení, zejména praktická nevidomost. Následek může vést k použití nevhodných metod a forem výuky dětí se zrakovým postižením. V ČR platí 5 kategorií zrako- vého postižení: I. slabozrakost lehká až střední 6/18-6/60, II. slabozrakost těžká 6/60-3/60, III. těžce slabý zrak 3/60-1/60 (dříve zbytky zraku), IV. praktická nevidomost 1/60-světlocit s projekcí, K nevidomost (světlocit-amaurosa). Mimořádné výhody v sociální oblasti - ZTP/P mají kategorie IV. a V. (praktická nevidomost a nevidomost). Částečné výhody - ZTP má od ledna i skupina III. (těžce slabý zrak). Jediné tak, že budeme zrak rozvíjet a podpoříme jej dalšími smysly, připravíme děti se zrakovým postižením pro život.
Klíčová slova: praktická nevidomost, nevidomost, těžce slabý zrak, zbytky zraku, zrakové funkce, výuka v černotisku, výuka v Brailleové písmu, rozvoj zraku, rozvoj kompenzačních
smyslů.
Ztratila se... ne, nestalo se tak. Jen se vloudila neúplná informace do základní oftalmologické literatury - KRAUS, H., a kol. Kompendium očního lékařství.
Praha : Grada, 1997, 1998. Konkrétně jde o 26. kapitolu. Péče o zrakově posti- žené, která je citována již 8 let téměř ve všech u nás vydaných speciálně peda- gogických publikacích, bohužel, často s odkazem na jediný zdroj informací o posuzování zrakových funkcí.
Oftalmologové vědí, že existují dopo- ručení Světové zdravotnické organizace (WHO), podle kterých naše posudkové lékařství definuje 5 kategorií zrakového postižení. Podle české legislativy potom praktické nevidomosti odpovídá kate- gorie 4 a úplné nevidomosti odpovídá kategorie 5.
V „Kompendiu" se uvádí: rozsah vizu 3/60 a horší = praktická nevidomost.
Ve skutečnosti ale v ČR platí pro posud- kové účely rozsah vizu 3/60 (0,05) až 1/60 (0,02) pro kategorii nazvanou „těžce slabý zrak". Dřívější české vyhlášky a normy nazývaly tuto kategorii zbytky zraku.
Zdálo by se, že speciálnímu pedagogu by tato nesrovnalost měla být jedno.
Jenže od posouzení zrakových funkcí se odvíjí rehabilitační péče - ve speciální pedagogice speciální metody a formy práce, které se zejména u jednotlivých kategorií zrakově postižených výrazně liší v závislosti na funkční ztrátě.
K napsání tohoto přispévku mne vybur- covalo hned několik podnětů.
Jednak se v praxi setkávám s rodiči, kteří poučeni, že mají prakticky nevidomé dítě,
domáhají se různých příspěvků a kompen- začních pomůcek, na které nemají nárok, protože nesplňují kritéria - jejich dítě vidí.
Takové rodiče přesvědčím, že stojí za to rozvíjet zrak, předvedu jim při vyšetření, co jejich dítě vidí, jak mu pomoci této do- vednosti využít a rozvíjet ji, a doporučím jim, ve spolupráci s lékaři, speciální optic- ké a elektronické pomůcky pro slabozraké, které jsou pro dítě přínosem. Na závěr na- směruji rodiče, podle věku dítěte, na další odborníky v praxi - střediska rané péče, speciálně pedagogická centra apod.
Kdysi jsem zaslechla rozhovor rodičů, jež se oprávněné, ale marně domáhali ve speciální škole pro zrakově postižené výuky čtení a psaní v černotisku, u dítěte s vizem mírné pod 3/60. Nebyla jim ani doporučena kamerová televizní lupa z důvodů, že dítě je „prakticky nevidomé".
Vzdělávalo se tedy prostřednictvím kom- penzačních smyslů - hmatem a sluchem, psalo a četlo Brailleovým písmem. Doma rodiče učili dítě písmena sami. Teprve, když dítě ve škole předvedlo, že je schopné číst, pak se prostřednictvím zraku začalo učit i ve škole. Nechtěla jsem tomu ten- krát věřit, vždyť co stojí námahy naučit nevidomého podepsat se, zejména když se nikdy s psaným a tištěným textem nese- tkal. A bez této dovednosti se zatím nikdo neobejde, chce-li samostatně vyřizovat své záležitosti.
Setkávám se také se zápisy vizu: pacient nečte z 5 nebo 6 metrů horní řádku opto- typu, je prakticky nevidomý. Zápis zní: OP 4 m prsty, OL 3 m prsty. Ten, kdo nemá jiné
další postižení a viděl kdy písmena a roz- liší počet prstů na kontrastním pozadí ze 3 nebo ze 4 metrů, ze stejné vzdálenosti může rozlišit i velké písmo a často i v řád- ce. Ale, zkoušel to s ním někdo?
Jestliže nazveme žáka se zrakovými funkcemi v pásmu těžce slabý zrak prak- ticky nevidomým, pak apriori popíráme úlohu jeho zraku v příjmu informací.
Přece u prakticky nevidomých je funkce zrakového analyzátoru natolik snížena, že neumožňuje přijímat informace potřebné k bezpečné orientaci a nácviku vnímání trojrozměrného prostředí zrakem. Vždyť i při vizu 2,5/60 (0,041) - pokud není změna v zorném poli či další onemocnění, stále člověk vnímá prostorově - v rozsahu výseče zorného pole, do 2,5 metru i detaily úrovně velkého tisku a ve větší vzdálenosti vidí barvy, kontrasty, registruje pohyb.
Do dálky 2,5 metru čte v řádce písmo velké přibližné 9 x 9 cm a šíře linie 1 cm.
Takový žák je schopen naučit se číst nápisy, s kompenzační pomůckou může číst i z la- vice ve větší vzdálenosti. Do blízka přečte texty jen o trochu větší, než jsou ve slabi- káři, které lze bez problémů vytisknout z počítačového editoru Ariel nebo Times velikost 72, v Jagerových tabulkách č. 19 - J.č. 19 (dále J.č...). Se speciální optickou pomůckou do dálky - s prizmatickým monokulárem 8 x 20 čte většinou 6/18 (0,3), a když se naučí zacházet s lupou, pak s 10x zvětšující je schopen číst texty J.č. 9, které pro něj připravime v textovém editoru Word - druhu Times nebo Ariel ve velikosti 12, tedy běžně používané. S lupou
12x zvětšující potom přečte i drobnější novinový tisk Times 8 až 10 v editoru Word (J.č. 6-7).
Pořád si ještě myslíte, že takový žák nevyužije zrak?
Naopak, zrakové funkce, podepřeny speciálně pedagogickými m e t o d a m i stimulací reedukací a kompenzací, jsou pro jeho příjem informací významné, obohacující a převažující a je potřeba používat je, rozvíjet, a ne je šetřit.
Jestliže u dítěte rozvíjíme pouze kom- p e n z a č n í funkce, ačkoli je s c h o p n o využívat zrak, pak se aktivně podílíme na omezování jeho vývoje a vzniku „ Am- blyopie" (amblyopia ex anopsia - zrak se nevyvíjí z důvodů jeho nepoužívání) nebo i „Disociativní poruchy vizu" -(po- kud se k osobě se zachovaným zrakem budeme chovat jako k nevidomé, stane se nevidomou, budeme se podílet na vzniku psychosomatického onemocnění).
O speciálních potřebách této skupiny dětí věděl již před půl stoletím dětský oční lékař MUDr. Bohumil Fafl, který založil před 61 lety nejen Oftalmopedický ústav - dnešní Centrum zrakových vad, ale v 60. letech se podílel i na založení speciál- ní „Školy pro děti se zbytky zraku".
Čím se způsob výuky lišil od výuky ve škole pro slabozraké, se dovídáme ze starší speciálně pedagogické literatury.
Učilo se tam jak podporou zrakové práce, tzn. v černotisku za pomoci velkého typu písma, psát se štětcem či fixem se širší stopou. S použitím speciálních optických pomůcek se četl běžný tisk. Samozřejmě
probíhal souběžně ve výuce i nácvik hma- tové práce, výuka čtení a psaní Brailleova písma. V 80. a 90. letech se zde v rámci mimoškolní činnosti uskutečňoval i ná- cvik prostorové orientace a samostatného pohybu (POSP), než byla zavedena POSP do učebního plánu a byla jí vyčleněna i pravidelná hodinová dotace.
Rozvoj hmatu těm, kteří mají dosud zrakové funkce stejné jako v době školní docházky, neuškodil, ale pomohl v ucelení příjmu informací. Protože však rozvíjeli zrak a naučili se používat speciální optické pomůcky - používají je dosud.
Proč byla škola zrušena? V roce 1998 bylo ve škole téměř se 120 žáky zapsáno přibližně 30 žáků se zrakovým postižením.
Po 90. roce využili rodiče dětí totiž možnost integrace svých dětí do škol v místě bydliště a do speciální školy se jich hlásilo méně.
Také se projevily slabší populační roční- ky. Zrušení školy bylo především ztrátou unikátního odborného zázemí, mimo obor odešli kreativní učitelé, kteří dovedli vyučovat dvěma způsoby - v černotisku a v Brailleově písmu - vytvářeli nápadité pomůcky k výuce a dědili tradičně od svých starších kolegů zkušenosti už skoro 40 let.
Jak je to tedy s těžce slabým zrakem (zbytky zraku), praktickou nevidomosti a nevidomosti?
Od ledna 2006 platí novela 506/2005 Sb. (k vyhlášce č. 182/1991 Sb.), v které podle přílohy 2 je možné přiznat mimo- řádné výhody II. stupně, tedy průkazku ZTP a na ni navazující výhody nejen při kombinovaném postižení sluchu a zraku
- hluchoslepotě při vizu v pásmu též- ké slabozrakosti (6/60-3/60), ale i při oboustranné těžké ztrátě zraku rozsahu 3/60-1/60, tj. těžce slabý zrak.
P r a k t i c k o u n e v i d o m o s t í nazývají posudková hlediska vizus 1/60 (0,02) až světlocit se správnou světelnou projekcí nebo omezené zorné pole do 5 stupňů kolem centrální fixace při lepší zrakové ostrosti.
Světlocit se správnou světelnou projekcí znamená, že dotyčný je schopen určit světelný zdroj (například uchopit svítící hračku), říci, odkud světlo přichází (např.
v místnosti, kde jsou umístěna okna) a je schopen tohoto vjemu využít pro orientaci.
Tato skupina osob zejména pro orienta- ci a samostatný pohyb potřebuje rozvíjet zrak, ale převažujícím smyslem pro výuku a získávání informací budou kompenzační smysly - sluch, hmat, vnímání polohy a pohybu, tepla a chladu, čich a chuť.
Podle citované novely je do této skupiny nově zahrnuta i skupina s kombinovaným postižením (hluchoslepotou) při souběžné oboustranné těžké ztrátě sluchu a vizu v pásmu těžce slabý zrak.
Funkční ztráta „praktická nevido- most" je natolik významná, že splňuje podmínky přiznání průkazky mimořád- ných výhod III. stupně ZTP/P a dalších kompenzací z ní vyplývajících. Pro účely sportovní se zařazuje tato skupina do kategorie B2.
Za osoby úplně nevidomé jsou považo- váni ti, kteří vnímají světlo, ale mají chyb-
nou, tzn. nesprávnou světelnou projekci.
Nedovedou zrak využít pro orientaci až po ty, kteří nerozliší, zda je den či noc, kteří nemají ani světlocit. Také jim je přiznána průkazka ZTP/P a kompenzace z ní vy- plývající. Ve sportu handicapovaných mají zařazení Bl.
Zajímalo mne, jak jsou o výše popsané problematice informováni budoucí uči- telé, speciální pedagogové a poradenští pracovníci, kteří se s dětmi se zrakovým postižením setkávají (skupiny praktická nevidomost a nevidomost jsou takto v legislativě definovány již od roku 1991, nové přibyl jen dodatek o hluchoslepotě).
Vyhledala jsem si nejnovější literaturu z produkce pražské, brněnské i olomoucké pedagogické fakulty. Vybrala jsem tyto 3 proto, že jsou součástí univerzit a ve výuce speciálních pedagogů mají tradici.
Jaké bylo mé zklamání! Dočetla jsem se sice o skupině dříve nazývané „zbytky zraku", ale autoři ji přiřadili k jiné zrako- vé kategorii: k těžké slabozrakosti od 0,1 do 0,05 (6/60-3/60) vizu, tedy chybně.
Dočetla jsem se v některých publikacích i o speciálních potřebách skupiny „zbyt- ků zraku". Nikde ale o jejím správném zařazení.
Je tedy snad pravdou, že by se mohlo stát, aby děti, které vidí (tzn. mají těžce slabý zrak), nebyly vyučovány ve čtení a psaní černotisku a bylo k nim přistu- pováno jako k prakticky nevidomým? Jak se jim potom vysvětluje, že na pomůcky a výhody pro prakticky nevidomé nemají nárok? A učí se snad slabozrací, v rozsahu
6/60-3/60 (0,1-0,05) při stabilním vizu, bodové písmo, ačkoli jej v životě nepo- užijí, místo toho, aby se pořádně naučili bezchybné psát na klávesnici počítače, používat speciální optické pomůcky a byli tak připraveni pro život, aby obstáli v kon- kurenci na trhu práce?
Nechci zpochybňovat potřebu rozvoje kompenzačních smyslů u všech dětí se zrakovým postižením, zejména u skupin pod 3/60 (0,05) a v případě progresivního onemocnění i u lepšího vizu. Avšak je-li možné využít zrak k rozpoznání tvarů, písmen a barev a využít jej pro čtení a psaní černotisku a pro orientaci, pak je nutné jej rozvíjet a udržovat. Moderní elektronické pomůcky - kamerové a di- gitální televizní lupy a speciální optické pomůcky do blízka i dálky - zprostředkují informace, které byly před 15 lety této skupině nedostupné.
Světová zdravotnická organizace doporu- čuje rozdělení osob se zrakovým postižením do kategorií podle společných znaků funkč- ní ztráty. I na území Evropy se ale posudko- vá hlediska v jednotlivých státech liší. Jsme občany České republiky, a proto musíme vycházet z posudkových hledisek platných u nás. Vyplývají totiž i z naší finanční situ- ace. Jestliže skupiny s těžkými funkčními ztrátami zvýhodníme kompenzacemi, pak skupiny, které na stupeň nejtěžšího postiže- ní nedosáhnou, musíme připravit tak, aby byly schopny ve společnosti obstát i bez těchto kompenzací. A navíc, měli bychom se zaměřit na vyhledávání nových oblastí jejich pracovního uplatnění.
Našla jsem i publikace, ve kterých jsou informace nezavádějící, nezkreslené a lze je doporučit. Také je v tisku nová učebnice oítalmologie, ve které budou kapitoly po- jednávající o využití oslabených zrakových funkcí obsáhlejší a v souladu s posud- kovými hledisky. Vím, že v praxi působí speciální pedagogové a nejen ve speciál- ních školách, kteří si sami zjistí, jak a co jejich žák vidí, a konkrétním podmínkám přizpůsobí metody a formy práce. Škoda jen, že dokud praxe a teorie bude mít k sobě daleko, budou si muset absolventi fakult pro odpověď, jak vlastně slabozrací a nevidomí v ČR vidí, jakou podporu v sociální oblasti dostávají a na co je má škola připravit, muset přijít sami.
V níže uvedených publikacích jsou hvězdičkou označeny ty, ve kterých na- leznete na tuto otázku odpověď.
Literatura (a poznámky):
KOL. AUTORŮ Speciálně pedagogická čí- tanka. Praha: Pedagogická fakulta UK, 2001, s. 91. ISBN 80-7290-109-5.
KRAUS, H., a kol. Kompendium očního lékařství. Praha : Grada, 1997. ISBN 80-7169-079-1. Na s. 314 popisuje, že oční indikací pro přiznání ZTP/P - výhod III. stupně, je úplná nebo praktická slepota obou očí..., na s. 317 se však vymezením praktické nevido- mosti české legislativy nedrží.
KVĚTOŇOVA-ŠVECOVÁ, L. Oftalmope- die. Brno : Paido, 2000, s. 19. ISBN 80-85801-65-5.
MÚLLER, O., a kol. Dítě se speciálními
vzdělávacími potřebami. Olomouc: UJP, 2004, s. 133. ISBN 80-244-0231-9.
PIPEKOVÁ, J., a kol. Kapitoly ze speciální pedagogiky. Brno : Paido, 1998, s. 165.
ISBN 80-85931-65-6.
VÍTKOVÁ, M., a kol. Integrativní speciální pedagogika. Brno: Paido, 2004, s. 215.
ISBN 80-7315-071-9.
VÍTKOVÁ, M., a kol. Možnosti reedukace zraku při kombinovaném postižení.
Brno : Paido, 1999, s. 21. ISBN 80- 85931-75-3.
MKN 10. revize, UZIS, Praha : Svoboda, 1992, kap. VII, s. 207.
• KEBLOVÁ, A. Zrakově postižené dítě.
Praha : Septima, 2001. ISBN 80-7216-
191-1. Na s. 15 je uvedeno rozdělení dětí se zrakovým postižením pro účely vzdělávání.
• MORAVCOVÁ, D. Zraková terapie sla- bozrakých a pacientů s nízkým vízem.
Praha : Triton, 2004. ISBN 80- 7254- 476-4.
• PTÁČNÍK, P. Přehled základních sociál- něprávních informací pro nevidomé a slabozraké občany. 6. vyd. Praha : SONS, 2004.
• Vyhláška MPSV ČR č. 284/1995 Sb.
• Vyhláška MPSV ČR č. 182/91 Sb.
a novela této vyhlášky MPSV ČR č. 506/2005 Sb.
autor Ondra Juranta