Marcel Duchamp
Marcel Duchamp 28. července 1887 – 2. října 1968) byl francouzský výtvarník a šachista, který většinu života prožil v USA. Byl ovlivněný futurismem a kubismem.
Ve Spojených státech přispěl ke zprostředkování znalosti kubismu. V New Yorku založil spolu s Man Rayem dadaistickou skupinu. V některých obrazech se zabýval analýzou simultánního pohybu. Měl velký vliv na surrealistické hnutí ve 20. a 30. letech.
Instalacemi tzv. ready-mades, což byly průmyslově vyráběné předměty Duchampem pouze signované, ovlivnil směřování výtvarného umění ve 20. století a stal se
předchůdcem konceptuálního umění, op-artu a minimalismu. Velkou část života se věnoval šachu, v němž dosáhl úrovně mezinárodního mistra. Duchamp se narodil v rodině prosperujícího notáře v malém městě v Normandii jako třetí ze sedmi dětí. Jeho dědeček z matčiny strany byl výtvarník, rodinnou vilu zdobily jeho obrazy a
rytiny. Duchampovy první malířské pokusy spadají do roku 1902, kdy maluje krajiny v impresionistickém duchu.
CONCEPTUAL ART
Konceptuální umění vzniklo v polovině 60. let, nicméně v různých podobách se tento nevšední experimentální umělecký směr objevuje i dnes. Ve svém počátku bylo konceptuální umění reakcí na formalitu tehdejšího amerického výtvarného světa. Jeho název poprvé použil v roce 1961 umělec Henry Flynt v jednom ze svých článků publikovaných Fluxusem.
V konceptuálním umění umělec zkoumal vyjadřovací prostředky a funkce, odmítal tradiční metody výtvarného umění. Nejdůležitějším prostředkem konceptuálního umění byl koncept či myšlenka, která byla zapojena do tvorby uměleckého díla, které, protože nebylo postaveno na tradicích výtvarného umění, mohl podle
návodu stvořit i naprostý laik. Konceptuální umění významně narušilo hranici mezi tím, co bylo považováno za umění, a tím, co tradičně uměním nebylo.
Dadaismus, též Dada, byl avantgardní umělecký směr vzniklý ve Švýcarsku. Mezi roky 1916–1923 byl velmi populární. Vznikl jako revolta skupiny umělců různých národností proti válečným hrůzám (část jeho představitelů se světové války osobně účastnila). Dadaismus byl prostředek jak vyjádřit zmatek a strach z války, zároveň však toto hnutí nehledalo žádná východiska (východiskem byl nesmysl) a tak dada sklouzla až k nihilismu. Pro jeho díla je charakteristická úmyslná nerozumnost a odmítnutí převažujících standardů umění, propagovali
totální anarchii v životě i v kultuře, absolutní svobodu tvorby a umění zbavené sociální funkce.
Podle dadaistů nebyl Dadaismus umělecký směr, ale jeho opak. Jelikož se umění zabývá estetikou, dadaismus ji ignoruje, dále se snažili, aby jejich díla neměla žádný význam – výklad jejich děl byl zcela závislý na divákovi. Tehdy běžné umění se snažilo působit na lidské city,dadaismus se snažil urážet.
