EKOLOGICKÉ A ZDRAVOTNÍ DOPADY NAKLÁDÁNÍ S ODPADY OBSAHUJÍCÍ AZBEST

Universita Karlova v Praze Přírodovědecká fakulta Ústav pro ţivotní prostředí

EKOLOGICKÉ A ZDRAVOTNÍ DOPADY NAKLÁDÁNÍ

S ODPADY OBSAHUJÍCÍ AZBEST

Bc. Eva Macháčková

Květen 2010

Prohlašuji, ţe jsem tuto diplomovou práci vypracovala samostatně s vyuţitím uvedené literatury a informací, na něţ odkazuji. Svoluji k jejímu zapůjčení s tím, ţe veškeré ( i přejaté) informace budou řádně citovány.

28.4.2010

Na tomto místě bych chtěla poděkovat školitelce, paní MUDr. Magdaleně Zimové,CSc.

za vedení při zpracování diplomové práce a za zapůjčení fotografií.

Zvláštní poděkování patří panu Doc.Ing. Mgr. Janu Frouzovi, CSc., řediteli ÚŢP PřF UK za věcné rady při zpracování diplomové práce, paní MUDr. Beatrice Dlouhé ze SZÚ v Praze, která mi poskytla podklady o nemocech z povolání a panu Ing. Jiřímu Šulcovi z firmy SKANSKA CZ, za seznámení s problematikou odstraňování azbestu ze staveb a za zapůjčení fotografií.

Poděkování patří samozřejmě mým rodičům, za jejich podporu a trpělivost.

ABSTRACT

Asbestos is a naturally occurring fibrous mineral, for its outstanding qualities have been widely used in all sectors, but most in the construction industry. Only later revealed that asbestos also has negative effects on the health of people. Followed the first restrictions in European countries and then a complete ban on the import, manufacture and use of asbestos.

In the CR was issued first limitation on asbestos as late as 1984.

Asbestos causes three main diseases, asbestosis, lung cancer and mezotheliom.

Since the nineties last century, there is a gradual removal of asbestos and its substitution by other materials. This is accompanied by the emergence of asbestos waste.

In the works is summarize the production of waste in the CR, is deal with understanding the proper procedure for remediation of asbestos with introducing their absences and the method waste removal.

In the diseases caused by asbestos is the data statistically evaluated and graphically worked their outline.

At present frequently remove asbestos materials from buildings and facilities, causing impacts on the environment. The Czech Republic lacks regulation that would govern the procedure for demolition of buildings containing asbestos materials.

Earlier use of asbestos is now being reflected in increased number of illnesses caused by exposure to asbestos. In the future (around 2020) is also through latency expected to increase the number of people suffering from diseases associated with asbestos, then the influence of restriction and prohibition should occur a gradual decline.

In the CR risk of asbestos is still considerably underestimated and not enough attention paid to him in contrast to other countries.

ABSTRAKT:

Azbest je přírodní vláknitý minerál, pro svoje vynikající vlastnosti byl široce vyuţíván ve všech odvětvích, nejvíce však ve stavebnictví. Aţ později se zjistilo, ţe azbest má také negativní účinky a to na zdraví lidí. Následovala první omezení v evropských zemích a poté úplný zákaz dovozu, výroby a pouţívání azbestu. V ČR bylo vydáno první omezení pouţívání azbestu aţ v roce 1984.

Azbest způsobuje tři hlavní onemocnění, azbestózu, mezotheliom a rakovinu plic.

Od devadesátých let minulého století dochází k postupnému odstraňování azbestu a jeho nahrazování jinými materiály. Tímto je provázen vznik azbestových odpadů.

V práci je sumarizována produkce odpadů na území ČR, zjišťován postup při sanaci azbestu s uvedením jejích nedostatků a způsob odstraňování odpadů s azbestem.

U nemocí způsobených azbestem jsou získaná data statisticky vyhodnocena a graficky zpracován jejich přehled.

V současné době se azbestové materiály odstraňují ze staveb a zařízení, coţ způsobuje dopady na ţivotní prostředí. V České republice chybí předpis, který by upravoval postup při demolici budov obsahující materiály s azbestem.

Dřívější pouţívání azbestu se nyní projevuje růstem počtu nemocí způsobených expozicí azbestu. V budoucnu (kolem roku 2020) se vlivem latence předpokládá nárůst počtu osob s onemocněním spojeným s azbestem, poté by v důsledku omezení a zákazu měl nastat postupný pokles.

V ČR je riziko azbestu stále výrazně podceňováno a není mu věnováno dostatek pozornosti, na rozdíl od jiných zemí.

6

OBSAH :

1. ÚVOD………7

2. LITERÁRNÍ REŠERŠE………..8

2.1. Azbest………..8

2.2. Zdroje azbestu ………...12

2.3. Vliv azbestu na zdraví………....16

2.4. Vliv azbestu na ţivotní prostředí………...23

3. PLATNÉ PRÁVNÍ PŘEDPISY ………...24

3.1. Legislativa EU………....24

3.2. Legislativa ČR………25

3.2.1. Právní předpisy na úseku ochrany veřejného zdraví………..26

3.2.2. Nakládání s odpadem obsahující azbest……….30

4. METODIKA ŠETŘENÍ……….47

4.1. Produkce azbestu v ČR………..47

4.2. Odstraňování azbestu ze staveb ………....47

4.3. Skládkování azbestu………..48

4.4. Nemoci způsobené azbestem……….48

5. VÝSLEDKY ………...49

5.1. Produkce azbestu a vyuţití………... 49

5.2. Odstraňování azbestu ze staveb……….54

5.3. Skládkování azbestu………..61

5.4. Nemoci způsobené azbestem……….67

6. DISKUZE……….74

7. ZÁVĚR……….76

8. LITERATURA……….77

9. PŘÍLOHY……….80

1. ÚVOD

Azbest je látka velmi dlouho vyuţívaná lidstvem a dosáhla rozsáhlého vyuţití v elektrotechnickém a stavebním průmyslu.

Zároveň je však azbest velmi nebezpečná látka ohroţující zdraví, zejména dýchací cesty, kde způsobuje řadu onemocnění včetně rakovinového bujení (WHO, 1998). Poznání této nebezpečnosti azbestu vedlo ve většině rozvinutých zemí k zákazu jeho pouţívání (detailně rozvedeno v následujících kapitolách).

Zároveň dochází k odstraňování jiţ pouţitého azbestu. Mohlo by se tedy zdát, ţe environmentální problémy spojené s azbestem jsou předmětem minulosti, nicméně neustále zůstává velká část populace exponována, a to jednak dříve pouţitými azbestovými výrobky a jednak při odstraňování materiálů obsahující azbest. Kromě toho mají nemoci způsobené azbestem dlouhou dobu latence a tak se mohou neustále projevovat důsledky dřívějších expozic.

Cílem této diplomové práce je přiblíţit problematiku negativních dopadů pouţívání azbestu. První část je zaměřena na katalogizaci výroby azbestových výrobků v České republice, současně je vypracována jeho stručná historie, také jsou kompletně popsána legislativní opatření týkající se azbestu v České republice i v Evropské unii. V další části se zabývám mnoţstvím uloţeného odpadu s azbestem v jednotlivých krajích České republiky a jeho odstraňováním ze staveb. Poslední část se týká dopadů pouţívání azbestových výrobků na zdraví lidí, zejména řešení otázky, zda jsou účinky expozice azbestovými vlákny vyšší před zákazem výroby a pouţívání azbestových výrobků, neţ po zákazu.

Od omezení pouţívání azbestu uběhlo jiţ více neţ dvacet let. Jaký vliv má toto omezení a následně úplný zákaz dovozu, výroby a pouţívání azbestu na zdraví lidí řeší jednotlivé kapitoly diplomové práce. Důleţitý faktor u nemocí, způsobených azbestem je dlouhá latenční doba, kdy se první příznaky onemocnění projevují zhruba po 20-50 letech od první expozice azbestovými vlákny.

8

2. LITERÁRNÍ REŠERŠE

Počátky těţby a pouţití azbestu spadají patrně aţ do 4. tisíciletí př.n.l., kdy se jeho vlákna účelově mísila do jílovitých zemin, uţívaných hrnčíři. První průmyslové vyuţití azbestů proběhlo bez znalosti moţných škodlivých dopadů na zdraví (Pelnar,1988).

Cílevědomá těţba a průmyslové vyuţití azbestu ve světě začalo aţ ve druhé polovině 19.

století a produkce azbestu dosáhla vrcholu v 70. a 80. letech 20. století. Podobná situace byla i u nás pouze s jediným rozdílem, v ČR se totiţ azbest netěţil. Světová spotřeba azbestu tehdy dosahovala asi pěti milionů tun ročně. Velká většina vytěţeného azbestu našla uplatnění ve stavebnictví, ale současně byl pouţit i do celé řady průmyslových výrobků.

Ve stavebnictví se azbest vyskytuje jako sloţka azbestocementových desek (obsahují ho aţ 40%, například v boletickém panelu z 80. let). Také se dále vyuţíval například pro výrobu bytových jader, stavebních příček, ventilačních šachet, dlaţdic, tepelné izolace kotlů a vodovodních i odpadních trubek, elektrické izolace, osinkocementu (eternit), protipoţárních uzávěrů do stropních dutin, protipoţárních nástřiků apod. Z azbestu se dokonce vyráběly i truhlíky na květiny.

Celkový počet výrobků, které obsahují azbest, se dnes odhaduje zhruba na tři tisíce.

Obr. č.1. Izolované kabely s azbestovou vrstvou

(archiv MUDr. Zimové)

2.1. Azbest

Azbest je přírodní, vláknitý, světlý aţ tmavozelený minerál ze skupiny silikátů (křemičitanů), které se na základě struktury rozdělují do dvou skupin: serpentiny a amfiboly.

Typickou vlastností pro azbest je jeho sklon vytvářet dlouhé tenké vláknité struktury, které mají tendenci se odštěpovat po délce. Jednotlivé minerály mají odlišné vlastnosti.

Nejběţnějším azbestovým minerálem je chrysotil, který patří do serpentinové skupiny.

Chrysotilová vlákna jsou zvlněná, ohebná a tvoří shluky.

Zbývajících pět minerálů, krokydolit, antofylit, tremolit, aktinolit a amosit patří mezi

amfiboly. Tato vlákna jsou hladká se špičatými konci a snadno se dostávají do plic. Ze zdravotního hlediska jsou nebezpečnější neţ chrysotil (Integrovaný registr znečištění, 2008).

Azbestové minerály se skládají ze 40-60% křemíku, zbylou část tvoří oxidy ţeleza, hořčíku a ostatních kovů. Azbestová vlákna jsou odolná vůči vysokým teplotám a většině chemikálií a mají velkou pevnost v tahu. Tyto nerosty nemají ţádný charakteristický zápach ani chuť.

Azbest se můţe v některých oblastech přirozeně vyskytovat v půdě a horninách.

Definice azbestů podle ISO: „Azbest je společný výraz pouţívaný pro specifické serpentinové a amfibolové minerály, které vykrystalizovaly do azbestového vzhledu, coţ způsobuje, ţe se oddělují do dlouhých, tenkých a pevných vláken, jsou-li tyto minerály drceny nebo zpracovávány.“ (1991, ISO).

V ČR je práce s azbestem zakázána s výjimkou výzkumných a analytických prací, likvidace nepotřebných zásob azbestu, odpadů a zařízení obsahujících azbest a prací při jeho zneškodňování.

Většina současné expozice azbestových vláken u naší populace pochází z pouţívání azbestu a zneškodňování odpadů obsahujících azbest. Vlákna se téţ uvolňují během výstavby, údrţby a demolice budov; zdrojem azbestu jsou i jím obsaţené stavební materiály. Širokého komerčního vyuţití se dostalo zvláště chrysotilu a amfibolům amositu a krokydolitu.

Zdrojem emisí azbestu jsou také průmyslové odpadní vody z výrob či procesů, kde se azbest vyskytuje.

Azbestem rozumíme tyto vláknité křemičitany:

aktinolit CAS č. 77536-66-4 vzorec aprox. 2 CaO . 4 MgO . FeO2 . 8 SiO2 . H2O amosit CAS č. 12172-73-5 aprox. 11 FeO . 3 MgO . 16 SiO2 . 2 H2O antofylit CAS č. 77536-67-5 aprox. 7 MgO . 8 SiO2 . H2O

chrysotil CAS č. 12001-29-5 aprox. 3 MgO . 2 SiO2 . 2 H2O

krokydolit CAS č. 12001-28-4 aprox. Na2O . Fe2O3 . 3 FeO . 8 SiO2 . H2O tremolit CAS č. 77536-68-6 aprox. 2 CaO . 5 MgO . 8 SiO2 . H2O

Obr.2. Přírodní forma azbestu s muskovitem (foto: archiv MUDr. Zimové)

10

Krystalické struktury

Existují minerály, které se vyskytují jak v azbestové formě, tzn. jsou vláknité, tak v neazbestové formě, které nejsou vláknité. Optické a další krystalografické vlastnosti těchto minerálů i chemické sloţení jsou v podstatě totoţné. V polarizovaném světle se jeví stejně a stejné výsledky vykazují při elektronové difrakci X-paprsků. Některé vláknité formy určitého minerálu mají speciální jméno, jiné jsou nazývány prostě vláknité a nevláknité formy určitého minerálu.

Chrysotil náleţí do třídy dvouvrstevnaté krystalické struktury. Vrstvy jsou sloţeny z vrstvy SiO2 tetraedricky svázané dohromady s hydroxyly a z vrstvy oktoedrické s ionty hořčíku. Vláknitá forma je výsledkem růstu vzorku chrysotilové struktury do spirálně vinutých trubic. Vlákna chrysotilu jsou tenká trubičkovitá, dutá, měkká a ohebná. Svazky vláken chryzotilu se obvykle rozpadají na jednotlivá tenká vlákna.

V přírodě se vyskytují strukturně odlišné azbesty chrysotilu: klinochrysotil, ortochrysotil a parachrysotil. Nejčastější je výskyt klinochrysotilu s krystalickým systémem monoklinickým nebo jeho výskyt ve směsi s ortochrysotilem, který má krystalový systém ortorombický.

Hlavními producenty chrysotilu jsou: Kanada, Čína, Zimbabwe, Itálie, Jiţní Afrika, USA, Rusko.

Krokydolit má krystalový systém monoklinický. Vyskytuje se v metamorfovaných rudách ţeleza a můţe se najít i v rule. Typický svazek krokydolitu se můţe rozpadat na vlákna, která jsou kratší a tenčí neţ vlákna ostatních amfibolů podobně rozvlákněných.

Amosit má také krystalický systém monoklinický. Vyskytuje se v metamorfovaných rudách bohatých na ţelezo obdobně jako krokydolit. Amositová tenká vlákna jsou obecně tlustší neţ krokydolitová, většina vláken má přímé ostré okraje. Vlákna se na svých koncích normálně netřepí, ale mají je spíše ploché.

Antofylit má krystalový systém ortorombický a je relativně vzácný, vyskytuje se např.

jako příměs ve slídě. Vlákna antofylitu jsou extrémně tenká a mají tvar čepele noţe a vlákna z jednoho zdroje mají téměř shodné velikosti.

Tremolit má krystalickou soustavu monoklinickou a bývá označován jako Ca-Mg amfibol. Vyskytuje se jako kontaminant ostatních azbestových loţisek, především v

chryzotilu a také ve slídě. Tremolit má nejdelší vlákna, a to aţ 15cm dlouhá.

Aktinolit má krystalickou strukturu také monoklinickou a bývá označován jako Ca-Mg amfibol. Odlišuje se od tremolitu pouze vyšší náhradou atomů hořčíku za atomy ţeleza v krystalové mříţce. Má dlouhá tenká vlákna i dlouhé prizmatické krystaly. Vyskytuje se jako kontaminující prvek především v amozitových loţiscích. V ovzduší jsou identifikována vlákna aktinolitu nejčastěji ve formě dlouhých prizmatických krystalů.

Minerál označení suroviny hlavní producenti pouţití

Chryzotil bílý azbest Rusko, Kanada, Kazachstán, elektroinstalace, Čína, Brazílie, Zimbabwe ţáruvzdorné tkaniny, filtry, plnidlo

Amosit hnědý azbest JAR azbestocementové výrobky

Krokydolit modrý azbest JAR azbestocementové výrobky

Tremolit nemá speciální Indie, Itálie, Korea, azbestocementové název JAR výrobky, těsnění Antofylit nemá speciální Finsko, Indie, filtry pro chemický název Bulharsko, USA průmysl, plnidlo

Aktinolit nemá speciální JAR, Tchaiwan azbestocementové název výrobky

Jsou-li azbestová vlákna ve výrobku nebo materiálu kvůli drobivosti nebo stavu tohoto výrobku či materiálu jen slabě vázána, riziko uvolňování vláken je vyšší.

V České republice platí pro všechny druhy azbestu jednotný přípustný expoziční limit 0,1 vlákna na cm³.

12 0,00

500,00 1000,00 1500,00 2000,00 2500,00 3000,00

1930 1940 1950 1955 1960 1965 1970 1975 1980 1985 1990 1995 2000 2003

roky

tis.t

USA Brazílie Kanada Čína

Sovětský svaz Kazachstán JAR Zimbabwe

2.2. Zdroje azbestu ve světě

Rusko Brazílie JAR Kazachstán Zimbabwe Austrálie Čína Kanada USA

Obr. č.3. Světová těţba azbestu v tis. tunách v letech 1930-2003

(podle údajů z publikace Azbest a jeho nebezpečnost,2006)

Maximální roční celosvětová produkce azbestu dosahovala více jak 5 miliónů tun (v 70. letech), od té doby meziročně klesá, po roce 2000 se úroveň světové produkce azbestu

pohybovala kolem 2 miliónů tun za rok.

V západních zemích nastal ústup od širšího vyuţívání azbestu, následovaný úplným zákazem jeho pouţívání v některých zemích v 90. letech a na prahu nového milénia.

Opačná situace je však mimo hospodářsky nejvyspělejší státy, kdy například v Rusku těţba od sedmdesátých let neklesá.

V rychle se rozvíjejících zemích, jako je Čína, Brazílie či Indie, těţba i spotřeba dokonce roste na násobky hodnot ze sedmdesátých let. Kupříkladu spotřeba v Číně mezi lety 1990 a 2000 vzrostla více neţ dvojnásobně.

Tab.č. I. : Světová těžba azbestu v letech 1930-2003 v tunách

(Údaje z knihy Azbest a jeho nebezpečnost,2006)

Mimo států uvedených v tabulce, se azbest v roce 2003 těţil ještě v menší míře v Argentině, Bulharsku, Kolumbii, Egyptě, Íránu a Japonsku.

Pokračovala těţba i v Afghánistánu, KLDR a v Rumunsku. Výše těţeb ani jejich odhady nejsou pro tyto tři státy veřejně dostupné.

1930 1940 1950 1955 1960 1965 1970 1975 1980 1985 1990 1995 2000 2003

USA ^{3848 18198} 38 496 40 431 41 026 107 297 113 683 89 498 80 079 57 457 18 600 9 000 5 260 -

Austrálie ^{144 498} 1811 5 437 14 164 10 493 739 47 922 92 418 - - - - -

Brazílie ^{- 500} 844 2 834 3 538 1092 16 329 73 978 169 173 165 446 205 000 170 000 170 000 195 000

Kanada 219641 313504 794 100 965 066 1014647 1259366 1507420 1055668 1323000 750 190 725 000 515 587 320 000 241 000

Čína 315 20015 20 865 81 647 127 006 172 365 149 686 131 700 150 000 221 000 263 000 370 000 260 000

Sovětský svaz

54083 102000 217 725 408 234 598 743 745 000 1065943 1896018 2070000 2500000 2400000 808 400 983 200 1 231 000

Kazachstán ^{- - - - - - - - - - - 160 829 178 400 353 000} Řecko ^{- -} 30 3 - - - - - 46 811 66 000 76 003 - -

Itálie ⁸⁵¹ 8271 21 433 32 101 54 914 71 928 118 536 146 995 157 794 136 006 3 860 - - -

Kypr ⁷³⁷² 7967 14 990 17 320 21 153 24 758 28 708 31 602 35 535 16 360 - - - -

Turecko ^{- 88} 245 230 216 973 1685 15 496 8 882 19 039 - - - -

Jugoslávie ^{- -} 958 ? 5 416 7627 12 105 12 336 10 468 6 918 6 578 497 1 457 536

JAR ^{17491 24850} 79 301 108 421 159 540 218 407 287 416 354 710 276 734 164 247 146 000 88 642 18 728 -

Swazijsko ^{- 18873} 29 635 29 586 29 054 37 089 33 057 41 219 32 833 25 130 35 900 28 570 11 000 -

Zimbabwe ^{34260 50809} 64 888 95 491 121 529 159 802 79 832 163 293 250 949 173 580 161 000 169 256 145 000 130 000

Korea ^{- 508} 610 ? 631 894 1372 4345 9 854 4 703 1 534 2 399 - -

Indie ^{34 297} 211 ? 711 ? 10 056 20 312 33 716 29 450 26 053 23 844 14 516 19 000

Světová těžba celkem

339971 573728 1292740 1769012 2213533 2814085 3493800 4138756 4685115 4257322 4018515 2157193 2041161 2078566

14

Zdroje azbestu v České republice

V ČR se nenacházejí ţádná významná naleziště, ve kterých by se dal azbest průmyslově těţit, ale byl objeven na několika lokalitách jako doprovodný minerál loţních rud.

V 50. a 60. letech probíhalo v České republice vyhledávání a průzkum na antofylit a tremolit.

Byla nalezena loţiska antofylitu u Věţné, Býšovce a Zlatkova u Nedvědic a u Jedova u Náměště nad Oslavou. Ověřováno bylo loţisko tremolitu u Louţnice u Ţelezného Brodu.

Výskyty byly označeny za neperspektivní pro těţbu, vzhledem k malé velikosti loţiska s nízkým obsahem zájmových minerálů a jejich špatnou kvalitou.

Tremolit se poměrně často vyskytuje jako zcela podruţná součást horniny v metamorfovaných karbonátických horninách, přesněji mramorech. Přítomnost tremolitu je u nás zjišťována jako akcesorie i ve středně metamorfovaných horninách, bohatých vápníkem – sericitických fylitech, svorech a pararulách. Pouze v serpentinizovaných horninách a mramorech je u nás tremolit vzácně koncentrován do vrstviček a čoček; normálně bývají v mramorech jednotlivá zrna či sloupečky tremolitu samostatně vtroušené v hornině.

Tremolit je popsán v petrografických výzkumech z dolomitických mramorů starých těţeben v ţeleznohorském krystaliniku.

V 60. letech probíhal v České republice průzkum na amfibolový azbest. Byla nalezena loţiska v Louţnici, Klíčnov v ţeleznobrodském krystaliniku. S ohledem na jejich malý rozsah nedošlo k podrobnému průzkumu, prověření moţného způsobu úpravy suroviny a k výpočtu zásob suroviny (Červenka et al, 2006 ) .

Do České republiky byl azbest dováţen především z Ruska (chryzotil) a v menší míře z Kanady, Jiţní Afriky (i amfibolové azbesty- krokydolit).

Omezování a zákaz pouţití azbestu

Ve většině vyspělých zemí docházelo k zákazu zpracování azbestu od druhé poloviny 80.let minulého století, jako první to byly severské státy Norsko v roce 1984 a Švédsko v roce 1986, postupně se k nim přidávaly ostatní - Nizozemsko v roce 1991, Itálie 1992 , Německo 1991-3, Finsko 1994, Francie 1997,Velká Británie 1999, USA 2003, Austrálie 2003,

Brazílie 2001-2005, JAR 2004 .

Situace v České republice

V ČR došlo k prvnímu legislativnímu omezení pouţívání azbestu v roce 1984, kdy byl azbest zařazen mezi prokázané karcinogeny pro člověka (Směrnice MZ ČR - hlavního hygienika č. 64/1984 Sb.). Účinná protiprašná opatření se začala uplatňovat od druhé poloviny 70. let, spotřeba azbestu klesala zhruba od začátku 90. let a od druhé poloviny 90. let docházelo ve zpracovatelských závodech k přechodu na neazbestovou výrobu. Byla zakázána aplikace azbestu nástřikem.

Od roku 1997 jiţ nebyla povolována výroba azbestových materiálů, takţe v nově stavěných budovách by se jiţ azbest neměl v ţádné podobě vyskytovat.

Pouţívání azbestu a uvádění výrobků na trh bylo omezováno od roku 2000, to vedlo k postupnému poklesu zpracování azbestu aţ k jeho úplnému zastavení.

Zpočátku vstoupil v platnost zákaz distribuce a dovozu všech druhů amfibolových azbestů (aktinolit, amosit, antofylit, krokydolit, tremolit) s výjimkou případů dovozu pro výzkumné, vědecké a zkušební účely, v mnoţství nepřesahujícím 100g/rok.

Od 1.1.2005 platí v ČR , podobně jako v ostatních členských státech EU, zákaz pouţívání všech typů azbestových vláken. Zákaz zahrnuje pouţití chrysotilu v azbestocementu, drolivé výrobky stejně jako lepidla a těsnění.

Jedinou výjimkou ze zákazu je chrysotil v membráně, která je pouţívána k elektrolýze

v určitých chlorových provozech. Jedná se o speciální případ, kdy není technicky moţno nahradit chryzotil z bezpečnostních důvodů ( např. nebezpečí exploze). Při tomto pouţití chrysotilu je zdravotní riziko extrémně nízké, protoţe je přejímán jako uzavřený systém a s membránami není obchodováno.

V současné době většina továren v ČR, které dříve zpracovávaly azbest, přešla v posledních pěti letech na bezazbestovou výrobu a pouţívají náhradní vlákna (např.

uhlíková, skleněná, keramická, strusková nebo polymerová vlákna, celulózu nebo wollastonit) (Anonym, 2000).

16

2.3. Vliv azbestu na zdraví

První zprávy o poškození plic azbestem pochází údajně jiţ z antických dob, kdy Řekové i Římané pozorovali zvýšený výskyt plicních onemocnění u otroků, zaměstnaných tkaním oděvů z azbestových vláken.

Rozvoj průmyslového zpracování azbestu byl spojený s nekontrolovanou expozicí velkého počtu pracovníků a postupným nalézáním negativních účinků azbestu na lidské zdraví.

Informace o škodlivém účinku inhalace azbestového prachu se objevily na konci 19. a začátku 20. století. První popis plicní fibrózy, způsobené vdechováním azbestového prachu pochází od Dr. Murraye z roku 1899. V roce 1927 byla tato fibróza, analogicky k silikóze, označena jako azbestóza. Není bez zajímavosti, ţe první zmínka o nepříznivém účinku azbestu na lidské zdraví v našich zemích pochází z roku 1897 . Popisuje dechové obtíţe a kašel u zaměstnanců přádelen bavlny a azbestových vláken v Tachově v západních Čechách (MUDr. Dlouhá, ústní sdělení).

Ve třicátých letech se objevily zprávy o výskytu bronchiálního karcinomu ve spojení

s azbestózou, avšak epidemiologický důkaz o příčinné souvislosti byl předloţen aţ v letech 1950-1955 (Doll,1950). Důkaz o vztahu maligního mezotheliomu k expozici azbestu byl publikován v roce 1960 Wagnerem a kolektivem (Wagner et al, 1960).

V některých skupinách osob, pracujících s azbestem byl zjištěn zvýšený výskyt rakoviny i jiných orgánů, např. zaţívacího ústrojí nebo hrtanu. Protoţe v jiných souborech osob exponovaných azbestu zvýšený výskyt tohoto onemocnění prokázán nebyl, nepovaţuje se tento typ karcinomů za prokazatelně spojený s expozicí azbestu (MUDr. Dlouhá, ústní sdělení).

První důkazy o karcinogenním vlivu azbestu byly zveřejněny ve druhé polovině 50. let 20. století (v roce 1955 pro karcinom plic, v 60. letech pro maligní mezotheliom). U nás byla první zpráva o karcinomu plic v souvislosti s expozicí azbestu v roce 1961.

(MUDr. Dlouhá, ústní sdělení)

Zkušenosti se škodlivými účinky azbestu na lidské zdraví jsou více neţ stoleté.

Samozřejmě se naskýtá otázka, proč tak pozdě byly rozpoznány tyto škodlivé účinky azbestu.

Vysvětlením je jednak to, ţe onemocnění způsobená azbestem mají dlouhou dobu latence, tzn. od začátku expozice do projevů onemocnění , a pak také to, ţe karcinom plic se vyskytuje často v běţné populaci, zejména v souvislosti s kouřením cigaret.

Karcinogenní jsou všechny druhy azbestu, ale nejvyšší karcinogenní potenciál mají amfibolové azbesty - aţ o dva řády více neţ chrysotil, ale i ten je prokázaný jako karcinogen (Carel R., 2006).

Amfibolové azbesty (krokydolit a amosit) se v ČR naštěstí pouţívaly v dřívějších letech jen v malém mnoţství.

Na světě je azbestu na pracovištích vystaveno kolem 125 miliónů lidí. Podle globálního odhadu zemře díky vystavení vláknům v zaměstnání kaţdý rok 90 000 lidí na rakovinu plic, mesotheliom a azbestózu (Concha-Barrientos et al., 2004).

Azbestocementový stavební průmysl celosvětově spotřebuje největší podíl azbestu s vysokým počtem vystavených pracovníků (Magnani et al,2007) .

Největší riziko je při těţbě azbestu, vysoká rizika jsou ale i při zpracování suroviny – výroba azbestocementu, stavba lodí, izolatérské práce (Niklinski et al, 2004).

Protoţe se azbest v naší republice prakticky netěţil (pouze na Slovensku v Dobšiné se v letech 1928-1988 povrchově těţil a zpracovával chryzotil), s významnou expozicí

azbestovým vláknům se setkávali zejména pracovníci zpracovatelských závodů, stavební dělníci, dělníci pracující s odpadem, elektrikáři a údrţbáři. Původně velká prašnost ve zpracovatelských závodech (zejména jejich prašných provozech) se od padesátých a šedesátých let díky technickým a technologickým opatřením začala podstatně sniţovat. Přesto průměrné hodnoty prašnosti mnohdy přesahovaly tehdy přípustné nejvyšší průměrné koncentrace (Anonym, 2000).

Riziku byly také vystaveni lidé, bydlící v okolí povrchových dolů a rodinní příslušníci zaměstnanců továren na zpracování azbestu, kteří přicházeli domů v exponovaných pracovních oděvech. V současnosti jsou vystaveni obyvatelé velkých měst neprofesionální expozici.

Lidé jsou expozici vystaveni nejpravděpodobněji vdechováním azbestových vláken rozptýlených ve vzduchu. Tato vlákna mohou pocházet z přírodních odkryvů azbestu anebo z umělých produktů, jako je izolace budov, stropy či podlahy. Tyto výrobky ale neobsahují azbest vţdy. Nízké hodnoty azbestu, které nejsou zdraví škodlivé, je moţné nalézt skoro v kaţdém vzorku vzduchu. Např. ve venkovských oblastech se obvykle nachází kolem

0,03 – 3 vláken na m³ venkovního vzduchu. Vyšší hodnoty bývají naměřeny ve městech, kde můţe být 2 – 300 vláken na m³.

Azbestová vlákna se mohou dostat aţ do plicních sklípků, kde působí dráţdivou místní reakci a tím mohou iniciovat vznik váţného onemocnění. Negativní účinky azbestu na zdraví nespočívají v chemickém působení, ale v mechanickém dráţdění citlivých tkání zejména dýchacích orgánů.

18

V případě vdechování azbestových vláken do plic se jich část usadí ve vzduchových pasáţích a v buňkách, jimiţ jsou plíce tvořeny. Většina vláken je z plic odnesena nebo se dostanou ve vykašlaném hlenu do krku a následně jsou spolknuty a dostávají se do ţaludku. K tomu obvykle dochází v průběhu několika hodin, ale vlákna v dolní části plic se dostávají pryč pomaleji. Část se jich stále pohybuje v plicích po mnoho let, nebo se z těla nedostanou ven vůbec.

Dojde-li ke spolknutí azbestových vláken (ať uţ těch, která byla ve vodě anebo těch, která se nacházela v hlenu plic), skoro všechna projdou během několika málo dní střevy a jsou vyloučena ve stolici. Malá část vláken ale můţe proniknout ţaludeční nebo střevní stěnou a dostane se do krve. Některá se zachytí v jiných tkáních a některá jsou vyloučena v moči.

Přetrvávání amfibolu v tkáních je výraznější neţ u chryzotilu. Usadí-li se vlákna chryzotilu v plicích, rozštěpí se, postupně se rozpustí a v řadě případů vymizí, zatímco vlákna amfibolu zůstávají velmi dlouhou dobu, někdy i celý ţivot.

Vdechování všech typů azbestových vláken je příčinně spojeno se třemi hlavními zdravotními obtíţemi: azbestózou, rakovinou plic a mesotheliomem. U exponovaných skupin se objevila také rakovina zaţívacího traktu a bylo pozorováno zvýšení počtu rakoviny hrtanu.

Azbestóza

Byla vůbec prvním onemocněním, u kterého byla prokázána přímá souvislost s expozicí azbestu. Své pojmenování dostalo toto onemocnění ve 20. letech jako silikóza, která je způsobena prachem SiO2 .

Azbestóza vzniká v důsledku vdechování malých azbestových vláken, která jsou zachycována v plicích, kde se můţe vyvinout jakoby zjizvená tkáň, která je také v bláně kolem plic. Tato tkáň se při dýchání nerozpíná a nestahuje jako normální plicní tkáň, i kdyţ plíce obklopuje a tím činí dýchání obtíţným. Můţe tím být také sníţen přítok krve do plic a v důsledku toho se zvětší srdce. V plicích způsobují tkáňové jizvy (fibrózu) a zesílení poplicnice. Fibróza plic vede k různě závaţnému postiţení plicních funkcí a dokonce

ke smrti. Riziko azbestózy vzniká v důsledku vysoké úrovně expozice azbestu, trvající několik let, samo onemocnění se objeví aţ po více jak deseti letech od začátku expozice.

V dobách, kdy byla prašnost nekontrolovatelně vysoká, byla doba latence od začátku expozice do propuknutí onemocnění pouze několik málo let, případně i měsíců a nemoc měla závaţný průběh.

Závaţné nálezy azbestózy jsou v dnešní době jiţ výjimečné a nepochybně je to důsledek výrazných protiprašných opatření, zaváděných do praxe od 70. let 20. století.

Azbestózu lze v České republice jako nemoc z povolání hlásit a odškodňovat od roku 1947 (MUDr. Dlouhá, ústní sdělení).

Rakovina plic

Ve 30. letech minulého století byly prvně popsány případy rakoviny plic u pacientů s azbestózou. Období mezi expozicí azbestovým vláknům a nástupem onemocnění je dlouhé,

přibliţně 20 – 40 let. Na vzniku rakoviny se podílí jak typ azbestu, tak také míra jeho expozice. Rizikovější jsou amfibolové azbesty, v České republice se naštěstí pouţívaly v dřívějších letech pouze v malém mnoţství.

Kuřáci vystavení působení azbestu jsou v podstatně vyšším riziku rakoviny plic neţ stejně exponovaní nekuřáci. Azbest a chemické látky v cigaretovém kouři spolupůsobí při vývoji rakoviny plic; kombinovaná expozice způsobuje vyšší riziko neţ součet rizik při působení azbestu a cigaretového kouře samostatně.

Riziko rakoviny plic roste se zvyšující se expozicí. Nejvyšší riziko vzniku onemocnění bylo v textilním průmyslu, rizika u výroby azbestocementových produktů a u těţby

v chryzotilových dolech jsou niţší (WHO, 1998).

Mezotheliom

je rakovina výstelky plic a hrudníku (pleury) či břišní dutiny (peritonea). Většina mezotheliomů je způsobena přítomností azbestu v poplicnici. Vývoj této formy smrtelného typu rakoviny trvá většinou více neţ 30 roků a často i více neţ 50 let.

Vztah expozice azbestu a mezotheliomu je jednoznačně prokázaný. Uvádí se, ţe 90% všech maligních mezotheliomů je způsobeno azbestem. Maligní mezotheliom mohou způsobit vlákna amfibolová i chryzotilová. Pro vznik mezotheliomu mají ale amfiboly aţ o dva řády vyšší karcinogenní potenciál.

Zvýšená incidence byla zjištěna kromě u lidí exponovaných v zaměstnání téţ u jedinců, ţijících ve stejné domácnosti s „azbestovými pracovníky“ nebo v blízkosti zdrojů azbestové emise, jako například u loděnic či továren produkujících azbestové izolace (OF 3/2008).

Riziko mezotheliomu vlivem expozice z důvodu blízkosti průmyslového zdroje azbestů (doly, výrobní závody ) je jasně potvrzený (Goldberg , 2009).

Četnost mezotheliomů je v mnoha zemích na vzestupu, v důsledku zvýšení pouţití azbestu ve 40. a 50. letech.

Kouření neovlivňuje vývoj mezotheliomu.

20

Počet mezotheliomu začal stoupat kolem roku 1950 v některých zemích, prudký vzestup případů byl zaznamenán v letech 1960-1970. Pracovníci v těţbě a zpracování - tj. horníci, azbestocementoví pracovníci, pracovníci v přístavech (stavby lodí), izolatéři mají nejvyšší riziko. Nejnověji byla objevena i jiná pracoviště, kde je nízká expozice azbestovým vláknům - rafinerie olejů.

U údrţbářů v naftovém průmyslu byl vyšší dopad rakoviny plic neţ u jiných profesí. Míra rakoviny plic se nezvyšovala s dobou trvání zaměstnání (Gun et al, 2006).

Přemíra karcinomů plic mezi ţenami vyplynula z ručního spřádání chryzotilu, kdyţ vznikala při této práci přelétavá vlákna, která byla ve většině případů delší neţ 10 µm (Sun et al, 2003).

V Evropě incidence mezotheliomu stále roste, ale v některých zemích začal spíše pokles. Je pravděpodobné, ţe další pokles můţe začít dříve neţ se očekávalo, s ohledem na poznání expozice azbestu a zákaz pouţívat azbest v poslední době.

Nízká incidence případů je také pozorována ve východních zemích Evropy, coţ je překvapující, protoţe je dokumentována vysoká expozice azbestu. Východní země pouţívaly zejména chryzotil z Ruska.

Kromě mezotheliomu, je chryzotil méně karcinogenní neţ jiné typy azbestu, ale toto vysvětlení nestačí. Další faktory, které se mohou podílet na rozvoji mezotheliomu jsou trvání expozice, úmrtí z jiných příčin.

Hodnoty azbestu ve vzduchu, které způsobují onemocnění plic, závisí na celé řadě faktorů, z nichţ důleţité jsou :

1) doba expozice azbestovým vláknům 2) doba od začátku působení

3) zda je dotyčný kuřákem.

Nejdůleţitější charakteristikou azbestových vláken, vztahující se k četnosti a závaţnosti nemocí souvisejících s azbestem je velikost (průměr a délka) a typ vláken a jejich schopnost ukládat se ve tkáních.

Vlivu délky azbestových vláken na vývoj onemocnění se věnuje studie (Dodson, 2003), z jejíchţ závěrů vyplývá, ţe azbestová vlákna všech velikostí indukují patologickou reakci

a je proto nutná opatrnost při pokusech vyloučit jakoukoliv skupinu inhalovaných vláken na základě jejich délky.

Zdravotní riziko závisí na technologickém procesu; stejný typ vlákna můţe být spojen s různým rizikem v různých průmyslových odvětvích. Pouze vlákna uţší neţ 3 µm, která mají

aerodynamický průměr okolo 10 µm, mohou prostoupit do dýchacích cest a způsobit tak dýchací obtíţe. Delší azbestová vlákna jsou nebezpečnější neţ kratší; nejvíce riziková jsou vlákna delší neţ 5 – 8 µm a uţší neţ 1,5 µm (Anonym, 2000).

Onemocnění z azbestu se můţe projevit aţ po dlouhé době od prvního kontaktu s vlákny (v době, kdy nemocný jiţ dlouhou dobu s azbestem nepracuje nebo nepřichází do kontaktu).

U mezotheliomu činí průměrná doba latence od první expozice přibliţně 35 - 40 let. Pokud

jde o rakovinu plic, průměrná doba latence se podle odhadů pohybuje mezi 20 a 40 lety.

Při vdechování azbestových vláken člověk bezprostředně nepociťuje ţádné nepříznivé účinky.

Podle přílohy č.9 – „Seznam karcinogenů“ k Nařízení vlády č. 178/2001 Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví při práci, ve znění pozdějších předpisů, je azbest zařazen do skupiny karcinogenů kategorie 1 !! To znamená, ţe je známo , ţe způsobují zhoubné nádory u lidí. Pro karcinogeny obecně platí, ţe jejich působení je bezprahové - není moţné stanovit bezpečnou hranici, která rakovinu nevyvolá.

Má se za to, ţe celoţivotní riziko onemocnění mezotheliomem je vyšší u osob vystavených azbestu v mladém věku neţ u osob, které jsou jeho působení vystaveny v pozdějších fázích ţivota. Studie, týkající se přírodních azbestů v ţivotním prostředí ukazují, ţe expozice, která začala jiţ při narození, neovlivní doba latence (Goldberg, 2009).

Azbestová vlákna v pitné vodě a jídle

Další moţnou expozicí lidí vůči azbestu je konzumace vláken spolu s vodou. Azbest není ve vodě rozpustný, ale můţe se do ní dostat v důsledku eroze z přírodních nalezišť, z úloţišť azbestového odpadu, z trubek, jimiţ proudí pitná voda, nebo z filtrování přes filtry obsahující azbest.

S ohledem na riziko rakoviny z azbestu v pitné vodě se nejvíce zvaţuje moţnost rakoviny trávicího traktu, jelikoţ v něm by měla být koncentrace vláken nejvyšší. Navíc, jak je jiţ zmíněno výše, řada studií týkajících se skupin exponovaných v zaměstnání uvedla údaje o rostoucím výskytu rakoviny trávicího traktu. To platí o studiích, ve kterých bylo relativně vysoké riziko rakoviny plic. Vztah mezi rakovinou a expozicí azbestu v pitné vodě byl sledován v ekologické studii na devíti populacích. Ačkoli některé lokalizace rakoviny prokázaly zvýšená rizika v jednotlivých studiích, nebyla důsledně prokázána souvislost mezi počtem případů či úmrtí na rakovinu a mnoţstvím azbestu v pitné vodě. V některých studovaných oblastech byla koncentrace azbestových vláken ve vodě vyšší neţ 200 milionů vláken na litr.

22

Není pochyb, ţe pro všechna onemocnění související s azbestem platí existence vztahu mezi dávkou a odpovědí: čím vyšší je koncentrace a délka expozice, tím vyšší je prevalence nemoci a smrti. Podoba křivky dávkové závislosti není známa. Otázkou zůstává, má-li vztah mezi dávkou a odpovědí podobu lineární nebo ne, speciálně ve vztahu k rakovině.

Linearita by mohla obecně znamenat, ţe neexistuje prahová hodnota pro expozici nebo jinak řečeno, ţe kaţdá expozice azbestu můţe způsobit onemocnění. Existence prahových hodnot by mohla na druhé straně zaručovat moţnost absolutně bezpečné expozice azbestu.

Problematika prahových hodnot je často komplikována odlišnou individuální citlivostí;

hodnoty expozice, které nevyvolávají rakovinu u průměrné osoby, ji mohou vyvolat u člověka s citlivostí vyšší, neţ je běţné (Anonym, 2000).

Stanovit, jakým procentem se azbest podílí na plicních onemocněních není jednoduché.

Odhaduje se, ţe na celkovém počtu úmrtí na karcinom plic se azbest podílí cca 2-3%, tj.

nepatrně, u karcinomu plic převaţují jiné faktory, zejména kouření.

Samozřejmě, ţe ne kaţdý, kdo je exponovaný azbestu, onemocní. Riziko mezotheliomu se udává u méně neţ 10% osob profesionálně exponovaných vysokým koncentracím azbestu.

U běţné populace ( neprofesionální expozice) se výskyt pohybuje na 1-2 případy maligního mezotheliomu / 1 milion obyv. / 1 rok (MUDr. Dlouhá, ústní sdělení).

Odhady minulých expozic azbestu

V současnosti jsou úmrtí na rakovinu následkem expozice azbestu před 20-50 roky či dřívější. Pracovní expozice byla v minulých letech nepochybně významně vyšší neţ současná, hlavně v rozvinutých zemích. V tomto období však techniky měření expozice neurčovaly specificky azbestová vlákna, ale koncentraci v celkově vzduchem roznášeném prachu.

Z těchto celkových dat o prachu byly odhadnuty koncentrace vzduchem roznášeného azbestu pomocí různých předpokladů a přibliţných odhadů. V důsledku toho zůstávají současné předpovědi úmrtnosti či nemocnosti u jedinců exponovaných niţším dávkám a v rozdílných situacích nejasné (Anonym, 2000).

V Evropě kaţdoročně dochází k mnoha tisícům úmrtí na nemoci související s azbestem.

Na konferenci o azbestu konané v roce 2003 bylo odhadováno, ţe celkový roční počet těchto úmrtí v sedmi evropských zemích (Spojené království, Belgie, Německo, Švýcarsko, Norsko, Polsko a Estonsko) pravděpodobně dosahuje asi 15 000.

Vývoj prací týkající se znalostí o účincích a chování azbestových vláken na zdraví lidí i zvířat lze rozdělit na tři etapy.

1. etapa: 60. léta aţ začátek 80. let zahrnuje období zjišťování a zpřesňování všech údajů o azbestových vláknech, včetně jejich chování v aerodisperzní soustavě, zpřesňování

analytických postupů jejich stanovení.

2. etapa: legislativní opatření se objevila aţ následně s určitým časovým posunem, zejména jako důsledek zjištění prvních alarmujících zpráv o toxicitě azbestových vláken pro lidský organismus.

3. etapa: v současnosti se práce zaměřují hlavně na prokazování onemocnění v důsledku pobytu v prostředí, kde se azbest vyskytuje, kombinace s jinými příčinami onemocnění. Tyto práce nejsou zdaleka ukončeny, současně vznikají i další legislativní opatření.

2.4. Vliv azbestu na ţivotní prostředí

Azbest je nerozpustný ve vodě a tudíţ nepřechází z půdy do podzemní vody. Odolává přirozeným rozkladným procesům, proto jej musíme zařadit mezi perzistentní látky. Jeho vlákna setrvávají v prostředí po dlouhou dobu, mohou se však štěpit na menší částice.

U chrysotilu a v menší míře také u amfibolu můţe ve vodném prostředí docházet k chemickým přeměnám. Drobné úlomky azbestu mohou být transportovány vodním tokem na dlouhé vzdálenosti. Větší částice se usazují na dně. Azbestová vlákna nemají schopnost pohybovat se v půdě.

Přítomnost azbestu a azbestových minerálů z jiných neţ přírodních zdrojů v ţivotním prostředí, podle současných odhadů můţe stát sama o sobě dalším problémem.

Významnou ekologickou zátěţ ve volné přírodě představují opuštěné a rozpadající se objekty, které byly dříve vyuţívány k výrobním či skladovým účelům a ve většině těchto objektů mohou být zabudovány materiály, obsahující azbest.

24

3. PLATNÉ PRÁVNÍ PŘEDPISY

3.1. Legislativa EU

Legislativa Evropské unie popisuje problematiku azbestu, včetně nakládání s odpady, obsahujícími azbest za pomoci celé řady předpisů.

V roce 1983 byly zavedeny Směrnice rady Evropského společenství 477. EEC 1983 na ochranu zaměstnanců proti riziku expozice azbestu. V roce 1991 sníţily nové Směrnice rady Evropského společenství 382. EEC 1991 maximální hladiny expozice na 0,6 f/ml (vláken/ml) pro chrysotil a 0,3 f/ml pro všechny ostatní formy azbestu.

V roce 1983 byla zveřejněna první omezení týkající se trhu s azbestem (Směrnice rady 478.

EEC, 1983). Předpisy zakazují (s několika výjimkami) prodej a pouţívání krokydolitu a zavádějí povinné výstraţné označení pro všechny produkty obsahující azbest. V roce 1985 a 1991 (Směrnice rady 610. EEC, 1985 a Směrnice komise 659.EC, 1991) byl tento zákaz rozšířen o pouţití všech ostatních amfibolů a 14 specifických případů chrysotilu.

Nakonec rozhodla Evropská komise v roce 1999 (Směrnice komise 77.EEC, 1999) o postupném odstranění veškerého vyuţití azbestu a úplném zákazu všech jeho typů, tedy

o postupu, který několik členských zemí přijalo jiţ dříve. V souladu s klasifikací IARC jsou všechny typy azbestu hodnoceny jako „Kategorie 1: karcinogeny“ a musí být označeny větou

„Mohou způsobit rakovinu“ (Směrnice rady 548. EEC, 1967).

Rada Evropského společenství zavedla v roce 1987 Směrnice týkající se prevence a omezení znečištění ţivotního prostředí, které zahrnují i kontrolu odpadu obsahujícího azbest

(Směrnice rady 217. EEC, 1987). Rozhodnutím rady 2003/33/ES se stanoví kritéria a postupy pro přijímání odpadů na skládkách podle čl. 16 směrnice 1999/31/ES a její přílohy II.

Dále byly vydány další legislativní dokumenty:

Směrnice Rady 87/217/EEC o prevenci a znečišťování ţivotního prostředí azbestem

Směrnice Komise 1999/77/EEC, kterou se pošesté přizpůsobuje technickému pokroku příl. I.

Směrnice Rady 76/769/EHS o sbliţování právních a správních předpisů členských států týkajících se omezení uvádění na trh a pouţívání některých nebezpečných látek a přípravků (azbest)

Směrnice Rady 1999/31/ES o skládkování odpadů

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/18/ES, kterou se mění směrnice Rady 83/477/EHS o ochraně zaměstnanců před riziky spojenými s expozicí azbestu při práci

Rozhodnutí Rady 2003/33/ES, kterým se stanoví kritéria a postupy pro přijímání odpadů na skládkách podle článku 16 směrnice 1999/31/ES a její přílohy II.

Praktická příručka o osvědčených postupech pro prevenci a minimalizaci rizik azbestu při práci (potencionálně) zahrnující kontakt s azbestem :pro zaměstnavatele, zaměstnance a inspektory práce (Příručka vydaná Výborem vrchních inspektorů práce (Senior Labour Inspectors Committee,SLIC))

Tisková zpráva International Labour Organization (ILO) Nová opatření v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví v souvislosti s azbestem. V textu této tiskové zprávy je uveden také odkaz na plný text Úmluvy o azbestu C162 z roku 1986.

3.2. Legislativa ČR

Problematika práce s azbestem je částečně právně ošetřena jiţ více neţ dvacet let. Původní podmínky pro manipulaci s materiálem obsahující azbest byly stanoveny směrnicemi hygienických předpisů.

Platné české legislativní dokumenty, týkající se problematiky azbestu, zahrnují právní předpisy, které ukládají povinnosti, stanovují přípustné limity či vyslovují zákaz práce s azbestem. Současně jsou to předpisy, stanovující podmínky pro nakládání s azbestovým odpadem, včetně jeho ukládání.

Zákon č. 356/2003 Sb., o chemických látkách a chemických přípravcích a o změně některých zákonů

§ 26 Omezení v uvádění stanovených nebezpečných látek a nebezpečných přípravků na trh (1) Nebezpečné látky nebo nebezpečné přípravky uvedené v seznamu podle odstavce 3 mohou být uváděny na trh nebo pouţívány pouze za podmínek stanovených prováděcím právním předpisem. Tento prováděcí právní předpis se nevztahuje osoby podle odstavce 2, které uvádějí na trh nebo pouţívají nebezpečné látky nebo nebezpečné přípravky uvedené v prováděcím právním předpise podle odstavce 3 pro vědecké nebo výzkumné účely. Osoba, která takové nebezpečné látky nebo nebezpečné přípravky pro tyto účely dováţí, je povinna

26

předloţit celnímu úřadu písemné čestné prohlášení, ţe nebezpečná látka nebo přípravek jsou určeny výhradně pro vědecké, výzkumné účely.

Zákon č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší a o změně některých dalších zákonů

3.2.1. Právní předpisy na úseku ochrany veřejného zdraví

Zákon č. 258/2000Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů

Zákon č. 309/2006 Sb., o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci

Vyhl. č. 6/2003 Sb., ze dne 16. prosince 2002, kterou se stanoví hygienické limity chemických, fyzikálních a biologických ukazatelů pro vnitřní prostředí pobytových místností některých staveb

Nařízení vlády č. 361/2007 Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví při práci

Zákon č. 258/2000 Sb. zpracovává příslušné předpisy Evropských společenství a upravuje a) práva a povinnosti fyzických a právnických osob v oblasti ochrany a podpory

veřejného zdraví,

b) soustavu orgánů ochrany veřejného zdraví, jejich působnosti a pravomoc,

c) úkoly dalších orgánů veřejné správy v oblasti hodnocení a sniţování hluku z hlediska dlouhodobého průměrného hlukového zatíţení ţivotního prostředí

Povinnost zaměstnavatele ohlásit místně příslušnému orgánu ochrany veřejného zdraví (krajská hygienická stanice) práce s expozicí azbestu. Povinnost zaměstnavatele zhodnotit rizika vykonávané práce a provést kategorizaci těchto prací. Zaměstnavatel je povinnen vést evidenci zaměstnanců, vykonávajících rizikové práce.

Rizikovou prací se podle zmíněného zákona rozumí práce, při níţ je nebezpečí vzniku nemoci z povolání nebo jiné nemoci související s prací, tj. práce zařazené do kategorie třetí a čtvrté, a dále práce zařazená do kategorie druhé, o níţ takto rozhodne příslušný orgán ochrany veřejného zdraví, nebo tak stanoví zvláštní právní předpis. Zaměstnanci vykonávající rizikové práce jsou povinni podrobovat se lékařským prohlídkám vstupním, periodickým, výstupním a následným. Náplň u periodických prohlídek a frekvenci určuje rozhodnutím příslušný orgán ochrany veřejného zdraví.

Zaměstnavatel je povinen svým zaměstnancům účast na těchto prohlídkách umoţnit a respektovat jejich závěry.

Zaměstnavatel, jehoţ zaměstnanci vykonávají rizikové práce, je dále povinen f) u kaţdého zaměstnance ode dne přidělení rizikové práce vést evidenci:

- jména, příjmení a rodném čísle

- počtu směn odpracovaných při rizikové práci

- dat a druhů provedených lékařských preventivních prohlídek a jejich závěry, zvláštních očkování, souvisejících s činností na pracovištích zaměstnavatele

- údaje o výsledcích sledování zátěţe organismu zaměstnanců faktory pracovních podmínek naměrených hodnotách intenzit a koncentrací faktorů pracovních podmínek a druhu a typu biologického činitele, s vyjímkou údajů o zdravotním stavu zaměstnanců

f) ukládat tuto evidenci po dobu 10 let od ukončení expozice, a jde-li o práce s azbestem, po dobu 40 let od ukončení expozice.

Pokud firma zanikne bez právního nástupce, předá tyto evidenční údaje zaměstnavatel příslušnému orgánu ochrany veřejného zdraví.

Limitní hodnoty azbestu pro prostředí pobytových místností stanoví vyhláška č. 6/2003 Sb., Limitní koncentrace chemických faktorů a prachu ve vnitřním prostředí staveb jsou stanoveny jako jednohodinové.

Podle přílohy 2 vyhlášky č. 6/2003 Sb., činí limitní hodinová koncentrace azbestových a minerálních vláken 1000 vl/ m³ .

Sledovaným ukazatelem expozice zaměstnanců azbestu je početní koncentrace vláken o rozměrech délky větší neţ 5 m, průměru menším neţ 3 um a poměru délky k průměru větší

neţ 3:1 v pracovním ovzduší.

Koncentrace azbestu v pracovním ovzduší musí být sníţena na co nejmenší rozumně dosaţitelnou míru, vţdy však na hodnotu niţší, neţ je hodnota přípustného expozičního limitu 0,1 vlákna na ml vzduchu. Tato hodnota se porovnává s časově váţeným průměrem koncentrací za osmihodinovou pracovní dobu.

Měření koncentrace azbestu v pracovním ovzduší se provádí způsobem, stanoveným v příloze č.3 k nařízení vlády č. 178/2001 Sb., a to nejméně kaţdé 3 měsíce a vţdy, kdyţ dojde k provedení technické nebo technologické změny, která můţe ovlivnit expozici zaměstnanců.

28

Četnost měření můţe být sníţena na jedno za rok, nedošlo-li k podstatné změně pracovních podmínek a výsledky dvou předcházejících měření nepřekročily polovinu přípustného expozičního l imitu.

Zaměstnavatel, na jehoţ pracovištích jsou vykonávány rizikové práce, je povinen zabezpečit neprodleně mimořádné měření azbestu v ovzduší, popřípadě dalších faktorů pracovních

podmínek, pokud o ně poţádá zařízení vykonávající závodní preventivní péči, nebo pokud tak stanoví rozhodnutím příslušný orgán ochrany veřejného zdraví. Měření koncentrace azbestu pro účely zařazení práce do příslušné kategorie nebo změn zařazení prací do těchto kategorií, která jsou potřebná k hodnocení rizik, můţe zaměstnavatel provést jen prostřednictvím drţitele osvědčení o akreditaci nebo drţitele autorizace k těmto příslušným měřením, pokud není sám takto kvalifikován (např. akreditovaná laboratoř).

Nařízení vlády č. 361/2007 Sb.

§ 19 zjišťování a hodnocení expozice azbestu

Sledovaným ukazatelem expozice zaměstnanců azbestu je početní koncentrace vláken o rozměrech délka větší neţ 5 µm, průměr menší neţ 3 µm a poměr délky k průměru větší neţ 3 : 1 v pracovním ovzduší.

§ 20 hodnocení zdravotního rizika

hodnocení zdravotního rizika při práci s azbestem zahrnuje

a) ověření jeho přítomnosti na pracovišti a formu, v níţ se nachází, b) předpokládaný rozsah práce s azbestem,

c) dobu trvání práce s azbestem,

K ověření přítomnosti azbestu na pracovišti lze vyuţít informace od vlastníka stavby nebo z jiných ověřitelných zdrojů, a pokud tyto informace nejsou dostupné, je nutné materiály, o nichţ se má za to, ţe obsahují azbest, analyzovat.

§ 21 Minimální opatření k ochraně zdraví, bliţší hygienické poţadavky na pracoviště, bliţší poţadavky na pracovní postupy, obsah školení.

Jestliţe z hodnocení podle § 20 vyplývá, ţe koncentrace azbestu v pracovním ovzduší je nebo můţe být překročena, měření se provádí nejméně kaţdé 3 měsíce a dále vţdy, kdyţ dojde k provedení technické nebo technologické změny vykonávané práce.

Četnost měření můţe být sníţena na jedno za rok, nedošlo-li k podstatné změně pracovních podmínek a výsledky dvou předcházejících měření nepřekročily polovinu přípustného expozičního limitu, upraveného v příloze č. 3 k tomuto nařízení, v tabulce č. 5.

Před odstraňováním stavby nebo její částí, v níţ byl pouţit azbest nebo stavební materiály obsahující azbest, musí být dodrţena tato minimální opatření k ochraně zdraví zaměstnance:

a) technologické postupy pouţívané při zacházení s azbestem nebo materiálem obsahujícím azbest musí být upraveny tak, aby se předcházelo uvolňování azbestového prachu do pracovního ovzduší,

b) azbest a materiály obsahující azbest musí být odstraněny před odatrańováním stavby nebo její části, pokud z hodnocení rizika nevyplývá, ţe expozice zaměstnanců azbestu by byla při tomto odstraňování vyšší,

c) odpad obsahující azbest musí být sbírán a odstraňován z pracoviště co nejrychleji a ukládán do neprodyšně utěsněného obalu opatřeného štítkem obsahujícím upozornění, ţe obsahuje azbest,

d) prostor, v němţ se provádí odstraňování azbestu nebo materiálu obsahujícím azbest, musí být vymezen kontrolovaným pásmem;

e) zaměstnanec v kontrolovaném pásmu musí být vybaven pracovním oděvem a osobními ochrannými pracovními prostředky k zamezení expozice azbestu dýchacím ústrojím. Pracovní oděv musí být ukládán u zaměstnavatele na místě k tomu určeném a řádně označeném. Po kaţdém pouţití musí být provedena kontrola, zda není pracovní oděv poškozen, a provedeno jeho vyčištění.

Je-li pracovní oděv poškozen, musí být před dalším pouţitím opraven. Bez kontroly a následně provedené opravy nebo výměny poškozené části nelze pracovní oděv znovu pouţít. Pokud praní nebo čištění pracovního oděvu neprovádí za těchto podmínek zaměstnavatel sám, přepravuje se k praní nebo čištění v uzavřeném kontejneru,

f) pro zaměstnance musí být zajištěno sanitární a pomocné zařízení potřebné s ohledem na povahu práce.

Před odstraňováním azbestu nebo materiálu obsahujícího azbest ze stavby nebo její části, musí být vypracován plán prací s údaji o

1. místu vykonávané práce,

2. povaze a pravděpodobném trvání práce,

3. pracovních postupech pouţívaných při práci s azbestem nebo materiálem obsahujícím azbest,

4. zařízení pouţívaném pro ochranu zdraví zaměstnance vykonávajícího práci s azbestem a materiálem obsahujícím azbest a pro ochranu jiných osob přítomných na pracovišti, 5. opatřeních k ochraně zdraví při práci.

Po ukončení prací spojených s odstraňováním azbestu nebo materiálu obsahujícího azbest

30

ze stavby nebo její části musí být provedeno kontrolní měření úrovně azbestu v pracovním ovzduší; v práci pak lze pokračovat, je-li zjištěná hodnota azbestu v pracovním ovzduší niţší neţ přípustný expoziční limit.

Opatření podle odstavců 2 aţ 4 musí být přijata i pro jiné práce, které mohou být zdrojem expozice azbestu.

Pro zaměstnance, kteří jsou nebo mohou být exponováni azbestem nebo prachem z materiálu obsahujícího azbest, musí být zajištěno v pravidelných intervalech školení, které umoţní získávání znalostí a dovedností k uplatňování správné prevence ohroţení zdraví, a to zejména o

a) vlastnostech azbestu a jeho účincích na zdraví včetně součinného účinku kouření, b) typech materiálů nebo předmětů, které mohou obsahovat azbest,

c) činnostech, u nichţ je pravděpodobnost expozice azbestu,

d) významu kontrolních mechanizmů vedoucích k minimalizaci expozice azbestu,

e) bezpečných pracovních postupech, ochranných opatřeních a kontrole jejich dodrţování, f) výběru vhodného osobního ochranného pracovního prostředku k ochraně dýchacích cest

včetně podmínek k jeho pouţívání,

g) správných pracovních postupech při mimořádné události spojené s únikem azbestu nebo prachu z materiálu obsahujícího azbest,při údrţbě nebo opravě,

h) pracovních postupech při dekontaminaci prostor zasaţených prachem obsahujícím azbest, i) správném postupu při ukládání a likvidaci prachu obsahujícího azbest,

j) rozsahu závodní preventivní péče u exponovaného zaměstnance.

3.2.2. Právní předpisy na úseku nakládání s odpady obsahujícími azbest v ČR

Zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech, ve znění pozdějších předpisů

Zákon č. 183/2006 Sb. stavební zákon, ve znění pozdějších předpisů

Zákon č. 262/2006 Sb. zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů