Text práce (2.164Mb)

(1)

UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE

EVANGELICKÁ TEOLOGICKÁ FAKULTA

Práce s problémovými uţivateli drog ve Specializovaném oddělení Věznice Příbram

Bakalářská práce

Autor práce: Šárka Tylová

Katedra: Katedra sociálně-pedagogická Vedoucí práce: Ing. Mgr. Jan Dočkal, CSc.

Studijní program: sociální práce

Studijní obor: 6141R030 Pastorační a sociální práce Přidělovaný akademický titul: Bc.

Rok odevzdání: 2010

(2)

Prohlášení

Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci s názvem „Práce s problémovými uţivateli drog ve Specializovaném oddělení Věznice Příbram“ zpracovala samostatně a výhradně s pouţitím uvedených pramenů. Elektronická a tištěná verze bakalářské práce jsou totoţné.

Souhlasím s tím, aby moje bakalářská práce byla zpřístupněna veřejnosti pro účely výzkumu a soukromého studia.

V Praze 20. 11. 2010

………

Tylová Šárka

(3)

Poděkování

Děkuji panu Ing. Mgr. Janu Dočkalovi, CSc. za metodickou pomoc a věcné připomínky, které mi poskytl při zpracování bakalářské práce.

Také velmi děkuji všem zaměstnancům Věznice Příbram, kteří mi věnovali svůj čas, trpělivě odpovídali na mé dotazy a poskytli mi mnoho uţitečných rad, bez kterých by práce zcela jistě nedosáhla takové podoby, jakou má dnes.

Zvláštní poděkování patří mým přátelům a kolegům ze zaměstnání

za shovívavost a morální podporu, kterou mi poskytli při zpracování bakalářské práce.

Tylová Šárka

(4)

Práce s problémovými uţivateli drog ve Specializovaném oddělení Věznice Příbram

Work with problem drog users in the Specialized Department of Příbram Prison

Abstrakt: Práce se zabývá drogovou problematikou uţivatelů ve Specializovaném oddělení Věznice Příbram. Charakterizuje blíţe vězeňský systém, drogovou problematiku a odsouzené, kteří mají problém s uţíváním drog. Ukazuje způsoby protidrogové léčby ve Věznici Příbram.

Cíl práce je popsat a zhodnotit metody a formy zacházení s odsouzenými, kteří jsou závislí na drogách ve Věznici Příbram s důrazem na Specializované oddělení.

Práce ukazuje, ţe jednou z kvalitních moţností, jak pracovat s odsouzenými, kteří jsou závislí na drogách a chtějí přestat s jejich uţíváním, je program, který nabízí Specializované oddělení Věznice Příbram. Aktivity na Specializovaném oddělení motivují odsouzené k abstinenci od drog a ke změně chování a myšlení, a tím zároveň také připravují odsouzené na soběstačný ţivot na svobodě. Prostřednictvím aktivit programu a odborného působení zaměstnanců odsouzení opětovně navazují rodinné vztahy, které jsou pro úspěšnou terapii velmi důleţité.

Práce poskytuje komplexní přehled, který můţe být nápomocný v jiných oblastech pomáhajících profesí při práci s osobami s drogovou a kriminální historií.

Klíčová slova: Specializované oddělení - formy a metody zacházení - drogy - závislost - odsouzení - aktivity programu

Abstract: The thesis deals with the issue of drug addicted prisoners at the Specialized Department of Příbram Prison. The theses gives a close description of the prison system, drug abuse in it and inmates who are abusing drugs. It presents the system of anti-drug treatment in Příbram Prison.

(5)

The aim of thesis is to describe and evaluate the methods and forms of treatment of the inmates with drug addiction in Příbram Prison, specifically at the Special Department.

The thesis clearly proves that one of the good ways how to work with the inmates who are on drugs and want to stop using them is the programme offered by the Special Department. The activities at the Department motivate the inmates to abstain from drugs and change their behaviour and thinking, this way also preparing them for independent life when out of prison. By the means of programme activities and professional treatment by the employees, the inmates re-connect their family links which are substantial for a successful therapy.

The thesis provides a complex survey which can be helpful for other areas of helping professions when working with people with drug and criminal history.

Key words: Specialized Department - forms and methods of treatment - drugs - addicted inmates - programme activities

(6)

„M usíš milovat ty, kdo ti působí všemoţná protivenství, nesmíš od nich očekávat nic jiného než to, co ti Pán sám dopřeje.“

(František Z Assisi)

(7)

Obsah

Úvod ... 8

1.Věznice Příbram (Bytíz) ... 11

1.1 Organizační struktura věznice ... 12

2. Vězeňský systém v ČR ... 14

2.1 Průběh penitenciárního procesu ... 14

2.2 Vězeňské prostředí ... 15

2.3 Vliv vězeňského prostředí na chování trestaných ... 16

2.4 Moderní vězeňský systém a práva odsouzených ... 17

2.4.1 Práva odsouzených ... 18

2.5 Vztahy mezi personálem a odsouzenými ... 20

2.6 Účast církví na penitenciárním procesu ... 21

3. Výkon trestu odnětí svobody ... 22

3.1 Pojem trest, účel trestu ve vězeňském prostředí ... 23

3.2 Proces výkonu trestu ... 24

3.3 Program zacházení ... 25

4. Drogová problematika v českém vězenství ... 28

4.1 Nejčastěji zneuţívané látky ... 29

4.2 Charakteristika odsouzených uţivatelů drog ... 30

4.3 Moţnosti léčby ve výkonu trestu ... 31

4.3.1 Poradna drogové prevence ... 32

4.3.2 Bezdrogová zóna ... 33

4.3.3 Oddělení s ochranným léčením ... 33

4.3.4 Specializované oddělení ... 34

4.4 Politika EU a sniţování mnoţství drog ve věznicích ... 34

5. Specializované oddělení Věznice Příbram ... 35

5.1 Prostorové, materiální a hygienické zajištění terapeutického programu ... 35

5.2 Poslání a cíle Specializovaného oddělení ... 36

5.3 Formy a metody odborného zacházení ... 37

5.4 Druhy aktivit programu zacházení ... 38

5.4.1 Charakteristika aktivit – povinná část ... 39

5.4.2 Charakteristika aktivit – volitelná část ... 41

5.5 Cílová skupina odsouzených na SpO ... 41

5.6 Indikace a kontraindikace pobytu na SpO ... 42

5.7 Vstupní posouzení ... 43

5.8 Seznámení odsouzeného s pravidly SpO ... 44

5.8.1 Stanovování individuálního plánu odborného zacházení ... 45

5.8.2 Motivační systém ... 46

5.8.3 Podmínky pro vyřazení z SpO ... 48

5.9 Personální obsazení a poţadavky na zaměstnance SpO ... 50

5.9.1 Principy vztahu odsouzený - terapeut ... 51

5.10 Odpovědnost a garance SpO ... 52

6. Následná péče po ukončení výkonu trestu ... 53

7. Ţivotní příběh odsouzených zařazených ve SpO ... 55

7.1 Kasuistika I ... 55

(8)

7.2 Kasuistika II ... 58

8. Zhodnocení fungování protidrogového programu ... 62

Závěr ... 65

Seznam pouţité literatury ... 66

Odkazový a poznámkový aparát ... 67

Přehled legislativy ... 67

Seznam pouţitých symbolů a zkratek ... 68

PŘÍLOHY ... 69

Příloha č. 1 Sociálně právní poradenství ... 69

Příloha č. 2 Kořeny evropské kultury ... 73

Příloha č. 3 Skupinová psychoterapie ... 77

Příloha č. 4 Třídní kniha ... 80

Příloha č. 5 Program zacházení ve SpO VTOS ... 82

Příloha č. 6 Motivační dopis č. 1 ... 83

Příloha č. 9 Tematický referát č. 1 ... 86

(9)

Úvod

Práci jsem se rozhodla psát na základě dlouhodobé praxe, kterou jsem absolvovala ve Věznici Příbram. Praxí mě ochotně provázeli tamní zaměstnanci v čele s psychologem věznice. Pod jeho odborným dohledem jsem měla moţnost seznámit se nejen s problematikou vězeňského systému a prostředím věznice, ale také s prací ve Specializovaném oddělení výkonu trestu¹. Vězeňské prostředí a metody práce na Specializovaném oddělení mě zaujaly natolik, ţe jsem se rozhodla o nich napsat svoji bakalářskou práci.

Cílem mé práce je představit potencionálním sociálním pracovníkům ucelený přehled o věznici Příbram a o drogové problematice v souvislosti s prací tamních zaměstnanců s odsouzenými uţivateli drog. Přiblíţit, v jakém prostředí se odsouzení nacházejí a jakým procesem musí projít, neţ jsou umístěni ve výkonu trestu, kde je jim stanoven program zacházení. Hlavním cílem práce je popsat a zhodnotit metody a formy zacházení s odsouzenými, kteří jsou závislí na drogách ve Věznici Příbram s důrazem na Specializované oddělení. V práci vycházím především ze Zákona o výkonu trestu 169/1999 Sb. a 52/2004 Sb. Manuálu pro Specializované oddělení a odborné praxe.

První a zároveň úvodní kapitolu jsem nazvala Věznice Příbram. Kapitola popisuje nejen historii, ale i dnešní věznici s organizační strukturou. Nástin organizační struktury jsem povaţovala za nezbytný při orientaci ve sloţitém a neznámém systému, jakým věznice pro někoho můţe být.

Druhá kapitola představuje Vězeňský systém v ČR. Zde jsem na okraj v podkapitole s názvem Průběh penitenciárního procesu zmínila proces, kterým musí obviněný z trestného činu projít, neţ nastoupí do výkonu trestu odnětí svobody. Je zde také popsáno vězeňské prostředí a jeho vliv na odsouzeného. V podkapitole Moderní vězeňský systém se dozvídáme o povinnostech, omezeních a právech odsouzených vyplývajících z výkonu trestu. V poslední podkapitole jsou zmíněny vztahy mezi personálem a vězni. Přesto, ţe není cílem této studie zabývat se prací církví ve věznici, povaţuji práci církve za velmi důleţitou při působení na odsouzeného, proto je zde zmínka o tom, jak se církev podílí na výkonu trestu odsouzeného.

1 Přesný název tohoto oddělení je Specializovaného oddělení pro výkon trestu odsouzených s poruchou osobnosti a chování v důsledku zneuţívání psychotropních látek.

(10)

Třetí kapitola pojednává blíţe o výkonu trestu odnětí svobody. Seznamuje s pojmy specifickými pro vězeňské prostředí, kterými jsou „trest“ a „účel trestu“

a procesem výkonu trestu. Dále pojednává o procesu výkonu trestu, jehoţ nezbytnou součástí je program zacházení. V programu zacházení se dozvídáme o povinných i volitelných aktivitách odsouzených.

Čtvrtou kapitolu jsem věnovala tématu Drogová problematika v českém vězeňství. Dle interních výzkumů sociologa věznice má 95% odsouzených zkušenosti s drogou, proto jsou v této kapitole blíţe charakterizovány nejčastěji zneuţívané látky a odsouzení, kteří jsou uţivateli těchto látek. Jsou zde nabídnuty moţnosti léčby ve Věznici Příbram. Na závěr kapitoly je zmínka o politice EU při sniţování mnoţství drog ve věznicích a blíţe nahlédneme, jak drogovou problematiku ve věznicích řeší jiné státy EU.

Pátá a zároveň stěţejní kapitola přibliţuje Specializované oddělení Věznice Příbram. Popisuje nejen materiální zabezpečení oddělení s jeho posláním a cíli, s formami a metodami, ale také s aktivitami programu zacházení, s cílovou skupinou odsouzených, s organizačními kritérii, hodnotovým a motivačním systémem, personálním zabezpečením a mnohými dalšími zajímavými informacemi.

V šesté kapitole s názvem Následná péče se blíţe seznamujeme s organizacemi a formami následné péče pro odsouzené, kteří se po výkonu trestu chtějí dále léčit či potřebují pomoc v oblasti uţívání drog.

Sedmá kapitola představuje dvě kasuistiky odsouzených Věznice Příbram, jejichţ ţivot byl na počátku úplně obyčejný, tak jako u většiny z nás. Bohuţel během let se odsouzení dostávají do kolotoče plného uţívání si počáteční zábavy, volnosti a drog.

Jejich příběh končí mezi zdmi Věznice Příbram na Specializovaném oddělení.

Závěrečná osmá kapitola shrnuje a hodnotí silné a slabé stránky protidrogového programu tak, jak je vnímá autor práce, zaměstnanci věznice i odsouzení.

Domnívám se, ţe práce by mohla být přínosem pro všechny pomáhající profese, které pracují s propuštěnými osobami po výkonu trestu, které jsou závislé na drogách.

Také pro všechny osoby, které o práci ve věznici uvaţují a chtějí si prohloubit znalosti o této skupině či sami touţí se v této oblasti vzdělávat pro svoji vlastní potřebu. Velký přínos Specializovaného oddělení vidím v poskytování pomoci odsouzeným, kteří jsou závislý na drogách a kteří by se jinak o pomoc poţádat neodhodlali nebo by nevěděli, kde ji hledat.

(11)

Přestoţe práce představuje pouze jeden protidrogový program jedné z věznic, můţe pomoci sociálním pracovníkům z různých oblastí v jejich práci prostřednictví uceleného souboru metod práce s odsouzenými uţivateli drog.

(12)

1.Věznice Příbram (Bytíz)

Věznice Příbram byla od roku 1953 vyuţívána jako nápravně pracovní tábor (NPT), kde byli vězni vyuţíváni především k hlubinné těţbě uranové rudy.

V pozdějších letech bylo vězňů vyuţíváno ve stavebnictví, strojírenství i zemědělství.

Bytíz byl jedním z největších uranových táborů na území republiky. Ubytovací kapacita byla aţ 2000 odsouzených.

V roce 1962 zde v důsledku poddolování došlo k propadu táborové kuchyně spolu se dvěma vězni. Tato tragédie způsobila zrušení původního samostatného tábora a vystavení nového v jeho blízkosti, který slouţí dosud.

Podnětem pro stavební úpravy a rozšíření věznice byla vzpoura vězňů v roce 1968, a aţ do začátku sametové revoluce (1989) věznice slouţila výhradně k výkonu trestu pro odsouzené muţe zařazené do II. nápravně výchovné skupiny.

S přijetím nového Zákona ČNR č. 555/1992 Sb. o Vězeňské sluţbě a justiční stráţi České republiky nastává nová éra českého vězeňství a dochází i ke značným změnám v samotné Věznici Příbram.²

Od roku 2000 je věznice zařazena do typu věznice s ostrahou, přesto i zde jsou zřízena oddělení pro odsouzené vykonávající trest odnětí svobody ve věznici s dozorem a s dohledem. Kapacita věznice je stanovena na 800 odsouzených. V současné době (září 2010) je zde umístěno 953 vězňů a pracuje zde 287 pracovníků.

2 Věznice Příbram 2008

(13)

1.1 Organizační struktura věznice

Organizační struktura je dána především prací se specifickou skupinou osob, která můţe být pro své okolí i zaměstnance nebezpečná. Musí zde být taková oddělení, která zajišťují jak dohled nad odsouzenými tak bezpečnost zaměstnanců v prostorách věznice.

Organizační struktura, jak je zobrazena na obrázku níţe, je opravdu velmi rozsáhlá, proto jsou vybrána a popsána jen některá oddělení, která se přímo dotýkají odsouzených.

Oddělení výkonu trestu

Hlavním úkolem oddělení výkonu trestu je jednat s odsouzenými takovým způsobem, aby bylo zachováno jejich zdraví a práva vyplývající z výkonu trestu. Mezi dílčí úkoly dále patří podpora takových dovedností a postojů, které jim pomohou k návratu do společnosti a umoţní jim po propuštění vést soběstačný ţivot v souladu se zákonem.

Oddělení vězeňské a justiční stráţe

Oddělení vězeňské a justiční stráţe slouţí k zajištění ostrahy objektů, ochrany justice, zaměstnanců a vězněných osob fyzickou silou. Vykonává dozor a dohled na vnějších i vnitřních stanovištích věznice, zpravidla za nepřetrţitého provozu, např.

- kontrola zaměstnanců (není moţné mít u sebe elektroniku),

- dozor nad odsouzenými při vycházce nebo v ubytovacích prostorách,

(14)

- doprovod na soudní jednání apod.

Oddělení prevence a stíţností

Náplní oddělení prevence a stíţností je šetření stíţností, přestupků a podezření ze spáchání trestné činnosti příslušníky vězeňské sluţby ČR. Dále také prevence neţádoucích jevů a vyhodnocování vnitřní bezpečnosti věznice.

Správní oddělení

Úkolem správního oddělení je především administrativa. Kontroluje a zabezpečuje chod výkonu trestu po administrativní stránce, tzn. to, aby zde byly drţeny osoby na základě nařízení od orgánů trestního řízení.

Oddělení logistiky

Oddělení logistiky má za úkol zabezpečit chod věznice po její technické stránce, sleduje například:

- veškerou investiční činnost věznice, - správu a opravy,

- telekomunikační a zabezpečovací činnost, - zásobování všemi druhy energií,

- sluţbu výstrojní a výzbrojní, - ochranu ţivotního prostředí, - stravovací a ubytovací činnost.

Referát zaměstnávání

Prvořadým úkolem referátu zaměstnávání je zařazení odsouzených do práce a rozmístění pracovních sil na jednotlivá pracoviště. Dále řídí činnost odsouzených na pracovištích.

Zdravotnické středisko

Zdravotnické středisko poskytuje zdravotní péči odsouzeným, včetně hygienických a protiepidemických opatření, a zdravotní péči zaměstnancům VS.

(15)

2. Vězeňský systém v ČR

Vězeňský systém je charakteristický specifickými pravidly a povinnostmi vyplývajícím z výkonu trestu odnětí svobody (VTOS), ale také vztahy mezi personálem a odsouzenými. Zde je popsán charakter prostředí a průběh procesu, kdy se z obviněného stává odsouzený, který je povinen dodrţovat pravidla této instituce.

Vězeňské prostředí je velmi sloţité samo o sobě nejen prostředím a určitým omezením svobody, ale také klientelou odsouzených a tamními vztahy mezi vězni.

Dílčím, ale významným problémem se v dnešní době stále více stává přeplněnost věznic, která začíná být pro české vězeňství charakteristická.

2.1 Průběh penitenciárního procesu

Trestnou činnost lze definovat jako odchylku od společností stanovené sociální normy. To znamená, ţe pachatelé trestných činů nejsou schopni nebo ochotni plnit základní poţadavky a očekávání společnosti. Tito lidé se neumí podívat se na své jednání objektivně, a proto nemají potřebu ho napravit nebo vyhledat pomoc.

Pro představu člověka, který se s vězeňským tzv. penitenciárním procesem neměl moţnost setkat, je zde popsána cesta, kterou obviněný prochází a která je plná negativních vlivů, které na něho působí. Tyto vlivy jsou především psychického charakteru.³

Průběh vězeňského procesu popisuje Marie Wágnerová ve své knize Psychopatologie pro pomáhající profese, z které je v této kapitole čerpáno. Proces vychází ze Zákona 169/1999 a 52/2004 o výkonu trestu odnětí svobody.

Obvinění z trestného činu

Obvinění z trestného činu je pro mnoho lidí velkou psychickou zátěţí. Člověku, který je obviněn poprvé, a není tudíţ ţádným kriminálním recidivistou⁴, se mění jeho proţívání, uvaţování i chování. Tento člověk proţívá pocit ohroţení. Nemá tušení, co přesně přijde. Je obklopen pocity úzkosti, nejistoty a také strachu z budoucnosti, o které v tomto případě rozhoduje soud.

3 WÁGNEROVÁ, Marie. Psychologie pro pomáhající profese. 1. vydání. Praha. Portál. 2004, str. 805

4 Recidivista – opakovaně trestná osoba

(16)

Vyšetřovací vazba

Člověk obviněný z trestného činu bývá v případech uvedených v zákoně umístěn do vyšetřovací vazby⁵. Ve vyšetřovací vazbě se člověk snaţí zorientovat v novém prostředí a pokud moţno se na ně adaptovat. To samo o sobě je pro nezkušeného jedince velmi silná zátěţ. Ve vyšetřovací vazbě nelze uspokojit všechny psychické i tělesné potřeby člověka tak, aby to pro něho bylo přijatelné. Především z důvodu, ţe toto prostředí je stereotypní, jsou zde výrazně omezeny aktivity i sociální kontakty.

Člověk můţe mít pocit, ţe ztrácí svou identitu, profesní roli i postavení.

Odsouzený se zde velmi často setkává s mnoha negativními zkušenostmi, jakými jsou např. šikana či jiné agresivní projevy ze strany spoluvězňů. Takový záţitek vede k narušení sebevědomí a ohroţuje pocit lidské důstojnosti.

Výkon trestu odnětí svobody (VTOS)

Na základě rozhodnutí soudu je odsouzený umístěn do výkonu trestu. Soud stanoví odsouzenému nejen výši trestu a místo výkonu trestu, ale také typ věznice, do které bude odsouzený zařazen. Odsouzený je dále povinen přizpůsobit se vnitřnímu řádu věznice a plnit povinnosti z něho vyplývající (kap. 3.).

2.2 Vězeňské prostředí

Vězeňské prostředí lze definovat jako společenství budov a oddělení postavených v určitém prostředí a s určitým cílem. Jedním z cílů dobrého správce (ředitele) je vytvořit takové podmínky, které budou pro odsouzené podmětem k aktivnímu přístupu a snaze o nápravu. Bohuţel mnozí zaměstnanci popisují vězeňské prostředí spíše jako školu pro kriminálníky. Nejenţe u odsouzených dochází k rozšiřování znalostí o kriminálním jednání, a ţe jsou vystaveni psychickému tlaku okolí, ale také drogy jsou v tomto prostředí dostupné (kap. 4.1).

Mezi další dílčí cíle patří vytvořit pro odsouzené vhodné ubytování. V dnešní době se Česká republika potýká s problémem přeplněnosti věznic, za kterou zodpovídá celostátní vedení věznic (generální ředitelství a ministerstvo spravedlnosti) a nakonec i vláda. Prvopočátek problému je jiţ v samotné justici.

Na technické úrovni lze tento problém vyřešit za pomoci státních orgánů, které zajistí další výstavbu nových věznic. „Bohuţel, zkušenosti jsou takové, ţe nové

5 Zákon č. 208/2000Sb., o výkonu vazby

(17)

vystavené budovy bývají častěji vyuţívány pro administrativu.“⁶ Pokud jsou jiţ vystaveny nové věznice, bývají také velmi rychle naplněny. Problém by měl být řešen jiným způsobem nejen z důvodu, ţe výstavba nových věznic je spojená s vysokými náklady, které si mohou dovolit jen bohaté země, ale proto, ţe zde mluvíme o nápravě lidských bytostí. Proto v dlouhodobé perspektivě je nejlepším řešením přeplněnosti věznic pečlivé zvaţovaní soudců posílat lidi do vězení. Legislativa by v dnešní době měla směřovat k tomu, aby bylo moţné ukládat trest vězení jen pro velmi závaţné trestné činy.⁷

Stejně tak si problému můţeme všimnout v kapitole Věznice Příbram, kdy počet odsouzených převyšuje kapacitu věznice o 153 uţivatelů.

2.3 Vliv vězeňského prostředí na chování trestaných

Trest odnětí svobody přináší odlišné zkušenosti. U většiny odsouzených výkon trestu především mění jejich uvaţování i chování, bohuţel ne vţdy příznivě. To je dáno vězeňským prostředím, které má svá vlastní pravidla, odlišná od obecně platných norem, která jsou však nutná pro ţivot ve vězeňském prostředí.

Prizonizace

Ve vězeňském prostředí se obyvatelé řídí jinými formy chování neţ na svobodě.

Je to především z důvodu, ţe nové způsoby chování jsou pro ně v tomto prostředí uţitečnější. Adaptace neboli také prizonizace znamená přizpůsobení se prostředí věznice, a tím přijetí norem a pravidel, typických pro společenství, tzv. subkulturu věznice.⁸

Ideologizace

Znamená především ztotoţnění příchozích odsouzených s tamní subkulturou.

Přijetí jejích norem a pravidel a hodnotového systému. Akceptace skupinové identity je pro vězně oporou. Většinou ji odsouzený přijímá, pokud nemá dobře fungující zázemí

6 COYLE, Andrew. Řízení věznic v čase změn. I. Voláková. 1. vydání. Praha. Vězeňská sluţba v ČR.

2003, str. 98

2003, str. 102

8 KARABEC, Zdeněk a kol. Dlouhodobé tresty odnětí svobody. Praha, Institut pro kriminologii a sociální prevenci, 2004

(18)

nebo silné vnitřní přesvědčení. Adaptace se projevuje i přijetím specifického vězeňského ţargonu (např.: mukl – vězeň, řemínky – pouta apod.).⁹

Institucionalizace

Ve výkonu trestu dochází vlivem především dlouhodobých trestů ke změně osobnosti a postupné ztrátě ţivotních perspektiv. Institucionalizace se zde projevuje vznikem závislosti na personálu a podmínkách ústavního ţivota. Dochází ke zvýšení introverze a ztrátě samostatnosti a iniciativy. Osobnost uvězněného, který je dlouhodobě nebo opakovaně trestán, v mnoha sloţkách degraduje, a částečně můţe docházet k nepřátelskému postoji k sobě samotnému. Jedinec se odnaučí samostatně rozhodovat, ztrácí schopnost plánovat a volit realistické alternativy své budoucnosti.¹⁰

Sebepoškozování

Dalším jevem, se kterým se můţeme ve věznici setkat, je sebepoškozování, tzv. suicidiální chování. Můţe být způsobeno řadou příčin, např. slouţí jako prostředek k uvolnění napětí, tzv. tenze, upoutání pozornosti a někdy můţe být i signálem poruchy osobnosti. Mnohdy můţe jít pouze o pokus o manipulaci, jak dosáhnout poţadovaných úlev. Riziko suicidiálního chování je zvýšené především v prvním období po uvěznění.¹¹

Dlouhodobým pobytem ve věznici můţe docházet k určitým, obvykle jen dočasným změnám některých osobnostních vlastností a nárůstu introverze, která je většinou dána nedostatkem hlubších vazeb mezi spoluvězni. Velmi záleţí na délce trestu, individuálních dispozicích a momentálním psychickém stavu jedince.

2.4 Moderní vězeňský systém a práva odsouzených

Základním rysem moderního vězeňského systému je zachování lidských práv.

Navzdory uvěznění jsou odsouzenému vězni ponechána všechna civilní práva, která mu nebyla výslovně či dodatečně odňata vlivem nezbytných následků při rozhodnutí soudu.

9 KALINA, Kamil a kol. Základy klinické adiktologie. 1. vydání. Praha. Grada. 2008, str. 287

(19)

Dobře řízená věznice je taková, ve které se dodrţují všechna níţe uvedená práva a povinnosti vyplývající ze Zákona 169/1999 Sb. a 52/2004 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody.

2.4.1 Práva odsouzených

Tato práva mohou být shrnuta do následujících bodů, které odpovídají zákonu 169/1999 Sb. a 52/2004 Sb. o výkonu trestu odnětí svobody, Hlava II §15 - §26:

„Právo na lidskou důstojnost. Tedy právo nebýt mučen, nebýt podroben nelidskému, krutému, nebo poniţujícímu zacházení. Právo na vhodné ubytování, hygienické zařízení, oblečení a loţe, na dostatek vody a jídla, na dostatek cvičení a čerstvého vzduchu.“

„Právo na lékařskou péči.“

„Právo na osobní bezpečnost.“ Úroveň zajištění bezpečnosti by měla být dostatečná na to, aby zajistila bezpečnost veřejnosti, ale nesmí být nesnesitelná. „Nikdo ve vězení nesmí být vystaven nebezpečí tělesného, sexuálního či psychického násilí.“ Vnitřní postupy zajištění pořádku a trestů se musí drţet zásad přirozeného práva.

„Kontakt s rodinami, přáteli a s vnějším světem by měl mít takový rozsah a kvalitu, aby dovoloval udrţovat a dále rozvíjet odpovídající vztahy.“

„Právo na přístup k různým aktivitám. K práci, vzdělání, kulturním aktivitám, tělesným cvičením a náboţenským obřadům.“

„Právo na přístup k potřebnému právnímu zastoupení osob očekávajících soud, rozsudek, nebo odvolání a osob, které podaly legální stíţnost na špatné zacházení.“

„Právo na respektování potřeb zvláštních skupin vězňů, např. ţen, mladistvých a různých minoritních skupin.“¹²

2003, str. 97

(20)

Povinnosti a omezení některých práv a svobod vyplývajících z VTOS

Po dobu výkonu trestu odnětí svobody (VTOS) jsou odsouzení povinni podrobit se některým omezením práv a svobod, vyplývající ze Zákona 169/1999 Sb. a 52/2004 Sb. O výkonu trestu odnětí svobody, Hlava II §27:

- omezení práva a svobody na nedotknutelnost osoby a jejího soukromí, - svobodu pohybu a pobytu,

- zachování listovního tajemství a tajemství jiných písemností, záznamů a zpráv, - právo na svobodnou volbu povolání,

- právo na stávku,

- sdruţovat se ve spolcích, společnostech a jiných sdruţeních, - zakládat odborové organizace a sdruţovat se v nich,

- právo podnikat a provozovat jinou hospodářskou činnost, - právo svobodné volby lékaře a zdravotnického zařízení,

- zakládat politické strany nebo politická hnutí, vykonávat právo sdruţovat se v nich

- vykonávat volené a jiné veřejné funkce.

Základní povinnosti odsouzených §28 zákona O výkonu trestu odnětí svobody:

- odsouzený je povinen dodrţovat stanovený pořádek a kázeň, - plnit pokyny a příkazy zaměstnanců Vězeňské sluţby,

- pracovat, pokud je mu přidělena práce a není uznán dočasně práce neschopným nebo není po dobu výkonu trestu uznán zdravotně nezpůsobilým k výkonu práce,

- plnit úkoly vyplývající z programu zacházení, - šetrně zacházet se svěřenými věcmi,

- nepoškozovat cizí majetek,

- dodrţovat zásady slušného jednání s osobami, s nimiţ přichází do styku, - i jinak zachovávat ustanovení vnitřního řádu věznice,

- je povinen dodrţovat opatření a pokyny podle zvláštních právních předpisů k zajišťování bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a poţární ochrany.

(21)

V zákoně o výkonu trestu jsou uvedeny další povinnosti a omezení, kterým jsou odsouzené osoby vystaveny a které jsou povinny ve výkonu trestu dodrţovat.

2.5 Vztahy mezi personálem a odsouzenými

Věznice jsou instituce, pro které je typické jejich hierarchické uspořádání, v nichţ nejdůleţitějšími prvky jsou lidské bytosti. Tento rozměr by měl být brán v úvahu, protoţe úspěchy a selhání věznic nemohou být měřeny pouze pomocí nashromáţděného mnoţství dokumentů z nejrůznějších míst a od nejrůznějších odborníků, ale musí zde být počítáno s lidským faktorem a osobností jedince.

„Klíčovým ukazatelem úspěchu či neúspěchu vězeňského systému, který je provozován humánním způsobem, je vztah mezi vězni a vězeňským personálem.“¹³ Vztah mezi odsouzeným a zaměstnanci věznice by měl být na úrovni vzájemné úcty a respektu. Kaţdý odsouzený si zaslouţí, aby s ním bylo zacházeno jako s lidskou bytostí bez ohledu na to, v jakém prostředí a z jakého důvodu se tam nachází.

Odsouzený by neměl být označen a oslovován pouze číslem nebo jiným znakem, ale měl by být oslovován ve 2 osobě mnoţného čísla. Stejně tak by se odsouzený měl chovat k zaměstnancům. Lidská důstojnost by měla být zachována v kaţdém prostředí a při kaţdém jednání s odsouzeným.

Vězeňské prostředí je velmi sloţité svými vztahy, pro které je typická manipulace pro zisk. Kaţdý odsouzený se snaţí vyuţít všech prostředků, které mu přinesou smírnější překlenutí doby výkonu trestu, uvaţování osob v tomto prostředí se vůbec nedá srovnat s pobytem na svobodě (kap. 2.3).

Vztahy mezi odsouzenými a personálem vyplývají z práv, omezení a povinností odsouzených, které byly popsány v předešlé kapitole a které vycházejí ze Zákona o výkonu trestu odnětí svobody. Mezi nejčastější vztahy, se kterými se v českých věznicích setkáváme, jsou:

Vztah: dozorce – odsouzený

Dozorci mají na starosti především dohled nad odsouzenými. Udrţují pořádek a kázeň, bezpečnost, zajišťují hladký průběh denního reţimu (zajišťují převádění

2003, str. 84

(22)

odsouzených, dohled nad stravováním, nákupy a koupání odsouzených atd.) Jejich vztah je tudíţ neosobní a autoritativní.

Vztah: vychovatel - odsouzený

Vychovatel je osoba, která odsouzeného zná, pracuje s ním i s jeho problémy.

Jejich vztah bývá bliţší a spíše by se dal charakterizovat jako vztah závislosti a potřeby, kdy se odsouzený snaţí chovat takovým způsobem, aby jeho pobyt ve vězení byl co moţná nepříjemnější. Takový typ chování je v tomto prostředí zcela normální.

Jiţ program zacházení je nastaven tak, ţe odsouzení jsou motivováni hodnocením a následnými odměnami za splněné aktivity. V tomto prostředí je velmi těţké motivovat odsouzené jiným způsobem, tak aby vztah mezi vychovatelem a odsouzeným získal hodnoty, které jsou typické pro ţivot venku.

Vztah: psycholog – odsouzený

Tento vztah funguje na podobné bázi jako jiţ výše uvedený vztah mezi vychovatelem a odsouzeným. Rozdíl je v tom, ţe psycholog je kompetentní osobou při řešení psychických problémů odsouzeného, který se na něho můţe kdykoliv obrátit.

Osobní konzultace bývají individuální, tudíţ odsouzený má prostor v soukromí vyjádřit své pocity a problémy.

2.6 Účast církví na penitenciárním procesu

V souladu se zvláštními právními předpisy se mohou na naplňování účelu trestu podílet církve, náboţenské společnosti, zájmová sdruţení občanů, nevládní organizace a další orgány a instituce po dohodě s generálním ředitelem Vězeňské sluţby, případně ředitelem věznice.¹⁴ Podílet se mohou takto:

- konáním bohosluţeb pro zájemce z řad odsouzených,

- individuálními rozhovory, pastoračními návštěvami a umoţněním individuálního přístupu k náboţenským úkonům,

- vedením studijních hodin k výkladu náboţenských textů, - zajišťováním duchovní a náboţenské literatury a zpěvníků,

14 Zákon 169/1999Sb. A 52/2004 o výkonu trestu odnětí svobody, § 43

(23)

- pořádáním přednášek a besed, zejména s etickou tématikou, popřípadě koncertů hudebních skupin a jednotlivců,

- přípravou odsouzených k jejich propuštění,

- dalšími vhodnými formami přispívajícími k dosaţení účelu výkonu trestu.

Duchovní péče ve Věznici Příbram je určena všem odsouzeným bez rozdílu náboţenského vyznání. Mezi církve a náboţenské společnosti, které nabízí své sluţby ve Věznici Příbram, patří:

- Českobratrská církev evangelická, - Řecko-katolická církev,

- zástupci náboţenské společnosti Svědkové Jehovovi.

Vězeňská kaplanka zaštiťuje veškeré aktivity církví a vstup církví do Věznice.

Na duchovním programu ve věznici se podílí především dobrovolníci z řad farářů a kaplanů. Odsouzeným ve Věznici Příbram je nabízena duchovní sluţba formou:

- pravidelných bohosluţeb a individuálních rozhovorů,

- bohosluţebných shromáţdění při velkých křesťanských svátcích, - kvalitních informací z oblasti náboţenství,

- doprovázení během výkonu trestu,

- podpory v obtíţných osobních situacích (např. ztráta blízkých, rozpad rodiny, strach z budoucnosti atd.),

- pomoci při hledání řešení existenční situace po skončení výkonu trestu prostřednictvím charitativních organizací a církví,

- zpovědi.

Přesto, ţe se odsouzený nachází ve výkonu trestu, musí i zde být zachováno zpovědní tajemství.

3. Výkon trestu odnětí svobody

Cílem výkonu trestu odnětí svobody je v první řadě ochrana společnosti. Dílčím cílem je dále pomoci odsouzenému dospět k přehodnocení vlastního ţivotního stylu,

(24)

a pokud to doba výkonu trestu umoţní, podporují se takové postoje a dovednosti, které odsouzenému pomohou k návratu do společnosti a umoţní odsouzenému vést po propuštění z vězení soběstačný ţivot v souladu se zákonem.¹⁵ K naplnění těchto cílů slouţí program zacházení (kap. 3.3).

Na začátek budou vysvětleny pojmy trest a účel trestu, které provázejí celou práci, a proto je důleţité si je zde vysvětlit. Následující podkapitola pojednává o procesu výkonu trestu dle zákona 169/1999 Sb. a 52/2004 Sb. o výkonu trestu odnětí svobody.

Odsouzený je přijat do systému věznice a prochází procesem, který končí výstupem z výkonu trestu ke kýţené svobodě. Nakonec se seznámíme s programem zacházení, který je stanoven kaţdému odsouzenému a který souvisí s naplněním účelu výkonu trestu.

3.1 Pojem trest, účel trestu ve vězeňském prostředí

Trest je vedle odměny jedním ze základních výchovných prostředků podporující ţádoucí chování, které je cílem neboli účelem trestu. Ve věznici je účel trestu v první řadě naplňován formou izolace od společnosti.

Zatímco u normálního člověka se ihned objevují pocity viny a hanby za pouhé pokárání při špatném jednání, u opakovaně trestaných tzv. recidivistů tomu tak není.

Běţný trest je zcela neúčinný. Recidivisté jsou na tento způsob ţivota natolik adaptováni, ţe jim potřebná motivace ke změně vlastního chování chybí.

Tato skupina lidí není totiţ schopna akceptovat výkon trestu odnětí svobody jako oprávněný důsledek jejich činu, ale jen jako výraz zlovůle společnosti.¹⁶

Trest odnětí svobody

Trest odnětí svobody ve své tradiční podobě je trestem odnětí svobodného pohybu a odnětí příleţitostí v uspokojování řady potřeb.¹⁷ Trest odnětí svobody by měl být vyhrazen jen pro nejzávaţnější kriminální chování.

Účel trestu

Účelem trestu odnětí svobody je ochrana společnosti a změna chování trestaného a jeho odrazení od další kriminální činnosti. Ochrana společnosti je zajištěna izolací

15 Zákon o výkonu trestu odnětí svobody §2

17 KARABEC, Zdeněk a kol. Dlouhodobé tresty odnětí svobody. Praha, Institut pro kriminologii a sociální prevenci, 2004

(25)

jedince ve věznici. Skrze metodické působení personálu a díky propracovaným aktivitám programu zacházení dochází k postupným změnám v jednání odsouzeného (kap. 5.).

Velkým problémem izolace jedince od společnosti je ztráta běţných návyků, které jsou pro navrácení do společnosti nezbytné. „Izolace jedince ve specifických podmínkách (které se výrazně odlišují od reálného ţivota mimo vězení) je sama o sobě relativně váţnou překáţkou reintegrace odsouzeného do společnosti.“¹⁸ Následkem izolace je opakující se trestná činnost, jejímţ důsledkem je opětovné uloţení výkonu trestu. Proto se odborníci shodují, ţe trest odnětí svobody by měl být stanoven pouze u váţných případů, které se nedají řešit jinou formou trestu (kap. 2.4).

3.2 Proces výkonu trestu Nástup do výkonu trestu

Při nástupu do výkonu trestu musí být odsouzený seznámen se svými právy a povinnostmi a s vnitřním řádem věznice dle zákona o výkonu trestu odnětí svobody

§6. Odsouzený je dle rozhodnutí soudu zařazen do příslušného typu věznice a její diferenciace. Projde lékařskou prohlídkou a na základě komplexní zprávy a lékařského vyšetření je mu stanoven program zacházení (kap. 3.3).

Umisťování do výkonu trestu je do soudem určeného typu věznice:

- věznice typu A - s dohledem, - věznice typu B - s dozorem, - věznice typu C - s ostrahou,

- věznice typu D - se zvýšenou ostrahou.

V rámci věznice se zřizují zvláštní oddělení pro různé typy pachatelů, pokud tím nebude ohroţen účel výkonu trestu dle Zákona o výkonu trestu §8. Zpravidla se odděleně umisťují:

- mladiství od dospělých,

(26)

- recidivisté od odsouzených, kteří jsou ve výkonu trestu poprvé,

- pachatelé úmyslně spáchaných trestných činů od odsouzených za trestné činy z nedbalosti,

- trvale pracovně nezařaditelní,

- odsouzení s poruchami duševními a poruchami chování,

- odsouzení s uloţeným ochranným léčením dle zákona o výkonu trestu, § 7.

Průběh výkonu trestu

Odsouzený je povinen se zúčastnit aktivit programu zacházení a dbát pravidel a povinností, za jejichţ neplnění by mu byly uděleny kázeňské tresty. Jeho snaha je co nejlépe se přizpůsobit okolí vězeňského prostředí.

Úspěšné přežití tradičního výkonu trestu odnětí svobody vyţaduje adaptaci na ţivot vězeňské subkultury. V tomto smyslu to znamená přijetí subkulturních norem a pravidel, značně odlišných od obecně platných norem, typických pro naši společnost.

Takto adaptovaný jedinec má po delším uvěznění horší kriminální prognózu, tzn. vyšší pravděpodobnost recidivy kriminálního chování, čímţ se u něho výrazně sniţuje pravděpodobnost resocializace.¹⁹

Výstup z výkonu trestu

Do programu výstupního oddělení jsou zařazeni odsouzení za účelem přípravy na plynulý přechod do občanského ţivota. V rámci tohoto oddělení je odsouzeným nabídnuta pomoc v otázkách spojených s civilním ţivotem na svobodě. Odsouzení se snaţí naučit, pomocí nejrůznějších aktivit a praktických dovedností, běţným sociálním návykům či způsobům, jak řešit své existenční problémy. Řeší se otázky bydlení, zajištění platných osobních dokladů, moţnosti pracovního uplatnění apod.

3.3 Program zacházení

Během výkonu trestu je odsouzený povinen podrobit se vnitřnímu řádu věznice.

Řád věznice vymezuje druh a obsah činností, které jsou pro jednotlivé skupiny odsouzených povinné nebo volitelné, které jsou dále upraveny v programu zacházení dle Zákona 169/1999Sb. a 52/2004Sb. o výkonu trestu odnětí svobody, § 41.

19 NETÍK, Karel; NETÍKOVÁ, Daria; HÁJEK, Stanislav. Psychologie v právu. C.H. Beck. 1997, str. 28

(27)

Kaţdému odsouzenému je na základě komplexní zprávy zpracován individuální program zacházení. Komplexní zpráva zahrnuje výsledky psychologického, pedagogického, případně lékařského posouzení a jiných dostupných materiálů k osobě odsouzeného. Její obsah je důvěrný a je sestaven s ohledem na délku trestu, charakteristiku osobnosti odsouzeného a příčinu trestné činnosti. Věznice dle potřeby při vytváření programu zacházení spolupracuje s příslušnými orgány sociálního zabezpečení.

Všechny aktivity programu zacházení směřují k vytvoření předpokladů pro samostatný způsob ţivota odsouzeného. Z tohoto důvodu je odsouzený nejméně 3 měsíce před propuštěním přeřazen do výstupního oddělení (kap 3.), kde je odsouzený připravován k civilnímu ţivotu.

Program zacházení se člení na:

a) pracovní aktivity, b) vzdělávací aktivity,

c) speciální výchovné aktivity, d) zájmové aktivity.

Ad a) Pracovní aktivity

Tyto aktivity jsou členěny na tři oblasti pracovních činností - vlastní zaměstnávání, pracovní terapii a práci potřebnou k zajištění kaţdodenního provozu věznice.

Příbramská věznice disponuje vnitřními prostory pro pracovní zařazení. Přestoţe jsou odsouzení často zaměstnáni i mimo věznici, je nemoţné uspokojit všechny zájemce o zaměstnání.

Mezi práci odsouzených se řadí:

- údrţba zelených ploch a komunikací, - výstavba venkovních vycházkových prostor,

- výstavba prostor pro zájmovou sportovní činnost (fotbal, nohejbal, basketbal, házená apod.),

(28)

- práce v prádelně, - jídelně,

- nejrůznější montáţe dílů na zakázku.

Ve střeţené části věznice je prostřednictvím pracovní terapie zajištěna speciálním pedagogem zahrádkářská a pěstitelská činnost, která podporuje nejen tvůrčího ducha odsouzeného, ale také pracovní reţim a kázeň.

Ad b) Vzdělávací aktivity

Součástí programu zacházení je soubor vzdělávacích aktivit zajišťovaných zaměstnanci věznice. Mezi vzdělávací aktivity patří výuka cizích jazyků (AJ, NJ, ČJ), rozšiřování znalostí v oblasti přírodních a společenských věd (všeobecné vzdělávání, historické, kulturní a zeměpisné kurzy).

Odsouzení se mohou zdokonalit v základní obsluze počítače a zvládnutí techniky psaní na stroji. Věznice nadále spolupracuje s ISŠ Příbram a umoţňuje odsouzeným absolvovat rekvalifikační kurz s názvem Jednoduchá obsluha pro zařízení restauračního typu.

Ad c) Speciálně výchovné aktivity

Speciálně výchovné aktivity vedou specialisté věznice. Mezi specialisty věznice se řadí psycholog, sociální pracovnice, terapeut a duchovní. Odborníci vyuţívají jak individuální, tak skupinové formy práce.

Aktivity jsou zaměřeny:

- na zvládání zátěţových situací, - psychoterapii,

- psychosociální výcvik, - kurz komunikace, - arteterapii,

- relaxaci,

- pohybovou terapii apod.

(29)

V těchto aktivitách hraje významnou roli poradenská činnost, zaměřená na osobní problémy, drogovou prevenci a sociálně-právní poradenství. Odsouzení mohou řešit svoji situaci, např. drogovou závislost nebo oddluţení v rámci aktivity s příslušným specialistou na danou oblast.

Ve Věznici Příbram jsou v rámci speciálně výchovných aktivit poskytovány duchovní a pastorační sluţby (kap. 2.6).

Ad d) Zájmové aktivity

Zájmová činnost je určena především pro osoby pracovně neřazené, to znamená pro osoby, které ve výkonu trestu nevykonávají ţádné zaměstnání. Hlavní důraz se klade na utváření a udrţení návyku na kvalitu trávení volného času. Zájmové aktivity jsou zajišťovány vychovateli a především týmem lektorů - instruktorů. Tyto aktivity se stávají nejdůleţitější při sniţování vlivu vězeňské subkultury na odsouzené.

Pokud si odsouzený nezvolí některou z navrţených alternativ programu zacházení, je povinen zúčastnit se minimálního programu stanoveného vnitřním řádem.

Jeho základ tvoří pracovní aktivity odpovídající zdravotnímu stavu odsouzeného.

Naplnění cíle programu zacházení jednotlivého odsouzeného se hodnotí pravidelně na základě typu věznice. Při hodnocení se program zacházení aktualizuje v souladu s vývojem osobnosti odsouzeného a změnami v jeho chování a jednání.

Hodnocení úspěšnosti plnění programu zacházení je základním podkladem pro návrh na přeřazení odsouzeného do věznice jiného typu dle Zákona 169/1999Sb.

a 52/2004Sb o výkonu trestu, §10.

4. Drogová problematika v českém vězenství

Po velmi dlouhou dobu bylo tabuizovaným tématem uţívání drog ve věznicích.

Přestoţe dostupnost drog ve věznicích není srovnatelná s dostupností drog ve venkovním prostředí (mimo věznici), je třeba s tím počítat. „Při práci s klientem je proto nezbytné počítat s tím, ţe je uţivatelem drog i ve výkonu trestu.“²⁰ Dle interních materiálů sociologa věznice má 95% odsouzených předchozí zkušenost s drogou. Je

20 MIOVSKÝ, Michal; SPIRIG, Harald; HAVLÍČKOVÁ, Miroslava. Vězeňství a nelegální drogy. 1.

vydání. Praha. Úřad vlády ČR. 2003 30

(30)

tedy opravdu nutné, ptát se klienta na aktuální stav uţívání drog a psychotropních látek, především z důvodů minimalizace rizik spojených s uţíváním drog.

4.1 Nejčastěji zneužívané látky

Ze studií a údajů od pracovníků věznic zmíněných v knize od Michala Miovského a kolektivu je zřejmé, ţe přístup k droze vícekrát neţ 2x týdně má velmi malá část odsouzených. Většina trestaných si můţe drogy opatřovat pouze v delších intervalech. Přesto jejich dostupnost lze pouze omezit nejrůznějšími opatřeními, ale nelze ji vymýtit úplně. Odsouzení si vţdy najdou způsob, jak drogu do věznice dostat. Ať se jedná o návštěvu odsouzeného či dozorce, který si chce prodejem drogy přilepšit. Cena takto nedostupného zboţí v tomto prostředí má vysokou hodnotu, a proto si ho uţívají pouze ti nejbohatší.²¹

Mezi nejčastěji zneuţívané nelegální drogy ve věznicích patří stimulační látky, následované benzodiazepiny, konopnými drogami a opioidy. Mezi dalšími méně uţívanými drogami se objevují také barbituráty a kokain. Podle zjištění 75% vězňů přiznalo, ţe trestnou činnost páchali proto, aby si opatřili drogu nebo prostředky na její nákup.²² „Drogová kariéra je nákladná záleţitost, a zároveň v podstatné většině případů znemoţňuje úhradu těchto nákladů z legálních zdrojů.“²³

Zjištění tohoto typu je ve věznici zcela běţné. Pro ilustraci je uveden podobný příběh v jedné z kasuistik odsouzeného ve Věznici Příbram (kap. 7.2), kde drogová závislost přímo souvisí s trestnou činností, která je mnohdy jen důsledkem vlivu drog.

Nejčastěji zneuţívané látky ve věznicích se liší podle věku a recidivy odsouzených:

- mladiství: marihuana, pervitin, hašiš, Rohypnol, inhalanty (zřídka se objevují lysohlávky, tzv. houbičky, LSD²⁴ tzv. trip a heroin),

- dříve netrestaní muţi: marihuana, pervitin, heroin, extáze tzv. MDMA²⁵,

vydání. Praha. Úřad vlády ČR. 2003,str. 30

vydání. Praha. Úřad vlády ČR. 2003, str. 30

24 LSD (lysergic acid diethylamide) – diethylamid kyseliny lysergové

25 MDMA (methylendioxymethamfetamin) - extáze

(31)

- recidivisté: marihuana, pervitin, heroin, hašiš, MDMA, LSD tzv. trip, kokain, efedrin, lysohlávky, Rohypnol.²⁶

Dominující postavení mezi všemi skupinami mají pervitin a marihuana.

Jako motivace k prvnímu uţití je nejčastěji uváděna zvědavost. Mezi další důvody patří vylepšení nálady, touha proţít něco neobvyklého anebo pocit sounáleţitosti s ostatními.

Další odsouzení uvádějí motiv řešit psychické problémy, ţivotní krizi či zátěţ. Občas si neuvědomují rizika spojená s uţíváním drog (kap. 7.2).

4.2 Charakteristika odsouzených uživatelů drog

V literatuře najdeme uţivatele drog pod pojmem nealkoholoví toxikomani.

Do této skupiny jsou řazeni především uţivatelé, výrobci a distributoři drog.

Rozhodujícím kritériem, které odlišuje kriminální toxikomany od nekriminálních, je jejich míra příslušnosti k subkultuře, jejímţ důsledkem je odmítnutí společenských norem. To v naší společnosti znamená začátek nebo jeden z urychlujících faktorů při rozvoji kriminální kariéry jedince.

Mezi kriminálními toxikomany se častěji vyskytují jedinci:

- s niţším intelektem,

- s poruchami osobnosti ve smyslu psychopatie,

- s inadekvátním sebehodnocením (především sebepřeceňování).

Podobně lze charakterizovat i jejich sociální vývoj. Většinou je jejich ţivot provázen mnohočetnou poruchovostí:

- toulkami, - záškoláctvím, - útěky z domova,

- konflikty s policií před 15. rokem věku apod.

(32)

Kriminální činnost a uţívání drog je často závislé na zralosti osobnosti, závislosti na mezilidských vztazích a ţivotním stylu. Droga bývá součástí ţivotního stylu jedince a mnohdy je spojena s poruchou osobnosti. Závislost jedince na kriminální subkultuře je často příčinou uţívání drog.²⁷

Syndrom závislosti

Syndrom závislosti je soubor behaviorálních, kognitivních a fyziologických stavů, které se vyskytují po opakovaném uţití látky a které zahrnují silnou touhu uţít drogu znovu. U uţivatelů dochází k poruše sebeovládání, a i přes škodlivé následky, kterých jsou si mnohdy vědomi, stále přetrvává uţívání této drogy. Uţivatel upřednostňuje uţívání drogy před jinými aktivitami a závazky a má zvýšenou toleranci pro drogu. Pokud si uţivatel po delší dobu drogu nevezme, objeví se u něho abstinenční příznaky.²⁸

4.3 Možnosti léčby ve výkonu trestu

Odsouzený během výkonu trestu má moţnost vyuţít dostupné nabídky v oblasti léčby drogových závislostí ve věznici. Z tohoto důvodu jsou v českých věznicích zřizována, dle Nařízení generálního ředitele (NGŘ) č. 36²⁹, tato protidrogová pracoviště:

- Poradna drogové prevence, - Bezdrogová zóna,

- Ochranné léčení,

- Specializované oddělení.

Moţnosti podrobit se léčbě drogové závislosti v českém vězeňství je moţné krátkodobě, střednědobě a dlouhodobě. Většinou je léčba stanovena na 6 měsíců před koncem výkonu trestu, a to ve dvou typech specializovaných oddělení. Dále je během výkonu trestu moţné vyuţívat sluţeb detoxikace, poraden protidrogové prevence a bezdrogových zón.

27 NETÍK, Karel; NETÍKOVÁ, Daria; HÁJEK, Stanislav. Psychologie v právu. C.H. Beck. 1997

28 HARTL, Pavel. HARTLOVÁ, Helena. Psychologický slovník. 1. vydání. Praha. Portál. 2000

29 NGŘ – Nařízení generálního ředitele č. 36, které upravuje protidrogovou politiku Vězeňské sluţby České republiky, podle ustanovení § 1, odst. 2 zákona České národní rady č.555/1992Sb. O vězeňské sluţbě a justiční stráţi České republiky

(33)

Prvním typem specializovaného oddělení je protitoxikomanické léčení, které je poskytováno ve věznicích v Opavě, Rýnovicích a Znojmě. Druhým typem je diferencovaný výkon trestu realizovaný ve věznicích v Příbrami, Bělušicích, Novém Sedle, Ostrově, Plzni a Všehrdech.

V roce 2006 byl nově zahájen projekt metadonové substituční léčby ve Vazební věznici Pankrác a Věznici Příbram. Metadon slouţí jako náhrada drogy při léčbě těţkých drogových závislostí. Léčba probíhá déle a nemá takový vliv na psychiku jedince, ale vzniká při ní těţká fyzická závislost.³⁰

Důleţitým obdobím, na které je potřeba se při práci s uţivateli drog zaměřit, je příprava klienta na propuštění z výkonu trestu. Součástí přípravy je naplánování a dojednání spolupráce se zařízeními, která poskytují následnou péči po propuštění z vězení (kap. 6.).

4.3.1 Poradna drogové prevence

Poradna drogové prevence slouţí jako poradní orgán ředitele věznice. Zabývá se formami a metodami zacházení s uţivateli drog. V oblasti drogové problematiky zajišťuje spolupráci mezi jednotlivými odděleními. Dále realizuje a podílí se na:

- komplexní preventivní a poradenské činnosti,

- zajištění substituční léčby a soudem uloţeného ochranného léčení v ambulantní formě,

- koordinaci spolupráce s dalšími organizacemi, orgány a institucemi, - vzdělávací činnosti v rámci odborné přípravy personálu,

- koncepčních opatřeních v rámci drogové prevence,

- vyhodnocení mimořádných událostí ve věznici související s drogami,

- zprostředkování informací o moţnostech protidrogových sluţeb realizovaných věznicí,

- evidenci a mapování poţadavků vězněných osob, které se obrátí na poradnu s ţádostí o poskytnutí protidrogové sluţby.

(34)

4.3.2 Bezdrogová zóna

Úkolem bezdrogové zóny je především minimalizovat moţnosti kontaktu odsouzených s drogou pomocí diferencovaného výkonu trestu odnětí svobody.

Diferencovaný výkon trestu znamená oddělení odsouzených uţivatelů drog, kteří jsou léčeni v rámci bezdrogové zóny, od ostatních odsouzených jak v rámci aktivit programu, tak na oddělení. Cílem je prevence relapsu a sníţení zdravotních a sociálních rizik jejich závislosti. Oproti Specializovanému oddělení se jedná o kratší a méně intenzivní program, který má především za úkol prevenci uţívání drog odsouzeného.

Odsouzený je zařazen do bezdrogové zóny na svou ţádost a umoţní-li to stanovená kritéria a kapacita. Ţádost obsahuje prohlášení odsouzeného o dobrovolném respektování pravidel a zásad chování stanovených v řádu bezdrogové zóny. Na základě podané ţádosti a návrhu komise je odsouzený zařazen do bezdrogové zóny ředitelem věznice.

4.3.3 Oddělení s ochranným léčením

Oddělení s ochranným léčením má status léčby a je nařízeno soudem, tím se liší od ostatních zmíněných oddělení. Jsou sem řazeni odsouzení s poruchou duševní a poruchou chování, s poruchou osobnosti a chování způsobenou uţíváním psychotropních látek, nebo s mentální retardací.

Odborní zaměstnanci vykonávají terapeutickou činnost a zabezpečují odborné zacházení s odsouzeným, a to ve spolupráci s vedoucím lékařem zdravotnického střediska věznice a v souladu s pokyny lékaře s příslušnou specializovanou způsobilostí, který odsouzenému poskytuje zdravotní péči.

Metody a formy zacházení v oddělení s ochranným léčením spočívají v uplatňování takových bezpečnostních, psychologických, pedagogických a terapeutických přístupů, které ovlivňují odsouzeného v jeho náhledu na drogu, motivují ho k abstinenci a zdravému ţivotnímu stylu v průběhu výkonu trestu odnětí svobody i po jeho skončení. Zdravotní péče je poskytována zdravotnickými pracovníky Vězeňské sluţby, popř, ve spolupráci s mimovězeňskými zdravotnickými zařízeními.

(35)

4.3.4 Specializované oddělení

Specializované oddělení je zřízeno pro odsouzené, kteří chtějí přestat brát drogy.

Specializované oddělení nemá status léčby, na oddělení jsou zařazováni odsouzení na vlastní ţádost, jejíţ přílohou je motivační dopis odsouzeného (příloha č. 6, 7, 8).

Cílem oddělení je vytvořit systém zacházení s odsouzenými ve výkonu trestu odnětí svobody, který působí směrem ke sniţování rizika páchání trestné činnosti v souvislosti s uţíváním psychotropních látek. Věznice nabízí odsouzeným moţnost změnit své chování.

Velká motivace odsouzených spočívá ve vyuţívání výhod, které SpO nabízí, např. delší doba na sledování televize, návštěva posilovny, delší vycházky apod.

Přestoţe jsou odsouzení pečlivě vybíráni týmem odborných pracovníků, občas dochází ke zneuţívání těchto výhod odsouzenými a do Specializovaného oddělení se hlásí odsouzení, kteří nemají v úmyslu přestat v uţívání drog. Podrobnější informace o Specializovaném oddělení v kapitole č. 5.

4.4 Politika EU a snižování množství drog ve věznicích

Opatření a strategie EU proti zneuţívání nelegálních látek obsahují převáţně odrazování odsouzeného od uţívání drogy prostřednictvím zvýšené kontroly.

Zaměstnanci více prohledávají cely a náhodné pozitivní testy jsou sankciovány.

S neustálým nárůstem uţivatelů drog zřizují vězeňské systémy v EU specializovaná oddělení. Ve věznicích jsou neustále vytvářeny nové specifické drogové sluţby (Irsko, Rakousko) anebo také dochází k propojení odborné sluţby v oblasti péče a léčby závislostí od externích drogových organizací.³¹ Zaznamenáváme významnou expanzi sluţeb pro uţivatele drog a opatření, týkající se prevence přenosu infekčních onemocnění. Přesto ani v zemích EU neodpovídá nabídka sluţeb potřebě. Téměř 30%

uvězněných drogy stále s nějakou pravidelností uţívá.

Vězeňské systémy napříč EU vykazují velmi dobré zkušenosti s větší mírou sluţeb a intervencí zajišťovaných externími pracovníky. Úsilí o adekvátní zdravotní a sociální péči (Rada Evropy 1993; WHO 1993) přivedlo např. Francii (1994) či Itálii (2000) či k přesunu zodpovědnosti na ministerstvo zdravotnictví, a tím i přeneseně na místní a regionální poskytovatele zdravotních a sociálních sluţeb.

31MIOVSKÝ, Michal; SPIRIG, Harald; HAVLÍČKOVÁ, Miroslava. Vězeňství a nelegální drogy. 1.

(36)

Rozsah a úroveň v zemích EU se různí. Například ve Skotsku má kaţdá věznice drogového poradce, ve Španělsku jsou drogové sluţby dostupné v 71 věznicích ze 73 a v anglickém Walesu mají od roku 1999 specializované externí týmy pracovníků.

Ve Skotsku ještě navíc můţe kaţdý odsouzený po propuštění absolvovat 12-ti týdenní následnou péči (doléčovací program). Tento program je zaměřen na usnadnění jeho návratu do společnosti.³²

5. Specializované oddělení Věznice Příbram

V souladu s koncepčními záměry rozvoje českého vězeňství se od roku 1991 rozšiřují specializovaná oddělení pro výkon trestu těch odsouzených, kteří mají

specifické problémy. Vznik Specializovaného oddělení (SpO) Věznice Příbram je v souladu s ustanovením Zákona ČNR č. 555/1992 Sb § 1 odst. 2 o Vězeňské sluţbě a justiční stráţi České republiky. Dále dle Nařízení generálního ředitele č. 42/2009 je zpracován Manuál terapeutického programu Specializovaného oddělení pro odsouzené s poruchou osobnosti a chování způsobenou uţíváním psychotropních látek ve Věznici Příbram, z kterého budu v této kapitole vycházet.

V průběhu kapitoly jsou představena poslání a cíle SpO, formy a metody zacházení s odsouzenými, cílová skupina, druhy aktivit a organizační kritéria. Na závěr je uvedeno personální obsazení, odpovědnosti a garance SpO.

Specializované oddělení funguje jako terapeutický program. Prostřednictvím aktivit tohoto oddělení jsou odsouzení vedeni k hlubšímu zamyšlení nad svou ţivotní situací a ke změně myšlení a jednání, které nepřímo ovlivňuje uţívání drog. Ubytovací kapacita tohoto oddělení je 40 odsouzených a v průběhu roku 2009 byla maximálně vyuţívána.

5.1 Prostorové, materiální a hygienické zajištění terapeutického programu

Terapeutický program je v současné době prováděn ve třech terapeutických místnostech. Tento prostor je pro terapeutické činnosti dostačující a splňuje minimální poţadavek prostoru v terapeutické místnosti, který je 2 m² pro jednoho odsouzeného.

Učebny jsou vybaveny vkusným nábytkem a technickým vybavením. Je zde také dostatek světla a vzduchu a odsouzení mají k dispozici ţidle, stol a psací potřeby.