VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMICKÁ V PRAZE Fakulta mezinárodních vztahů
Obor: Mezinárodní obchod
Využívání obnovitelných zdrojů energie v Evropské Unii
Bakalářská práce
Prohlášení:
Prohlašuji, že jsem předkládanou bakalářskou práci na téma Využívání obnovitelných zdrojů energie v Evropské Unii vypracoval samostatně, všechny použité prameny a literatura byly řádně citovány a uvedeny v seznamu literatury.
V Praze dne 26.06.2020 Podpis studenta: ...
Poděkování
Obsah
Seznam zkratek ... 5
Úvod ... 1
1 Význam využívání obnovitelných zdrojů energie ... 3
2 Cíle Evropské unie v oblasti využívání obnovitelných zdrojů energie ... 9
2.1 První kroky Evropské unie při stanovování cílů pro využívání OZE ... 9
2.2 Cíle Evropské unie pro rok 2020 ... 15
2.3 Cíle pro Evropské unie pro roky 2030 a 2050 ... 18
3 Využívání energie z obnovitelných zdrojů na konečné spotřebě v EU ... 20
3.1 Naplňování cílů pro rok 2010 v oblasti využívání obnovitelných zdrojů ... 20
3.2 Naplňování průběžných cílů pro využívání obnovitelných zdrojů mezi lety 2010 a 2018…. ... 22
3.3 Využívání elektřiny z OZE v EU ... 25
Využívání elektřiny z OZE ve státech jižní Evropy ... 29
Využívání elektřiny z OZE ve státech střední Evropy ... 31
Využívání elektřiny z OZE ve vybraných zemích západní Evropy ... 34
Využívání elektřiny z OZE ve státech severní Evropy ... 37
3.4 Využívání OZE pro vytápění a chlazení v EU ... 39
3.5 Využívání OZE v dopravě v EU ... 41
Naplňování cílů v oblasti využívání OZE v dopravě pro rok 2010 ... 41
Naplňování cílů v oblasti využívání OZE v dopravě pro rok 2020 ... 43
3.6 Prognózy pro naplňování cílů stanovených po roce 2020 ... 45
Závěr ... 47
Seznam grafů a tabulek: ... 49
Seznam zdrojů ... 51
Seznam zkratek
EU Evropská unie
OECD Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj IEA Mezinárodní energetická agentura
OZE Obnovitelné zdroje energie
TWh Terawatthodina
GWh Gigawatthodina
Ktoe Kilotun ropného ekvivalentu
Mha Megahektar
PJ Petajoule
EIA Energy Information Administration
IRENA Mezinárodní agentura pro obnovitelnou energii
HDP Hrubý domácí produkt
MPO Ministerstvo průmyslu a obchodu IHA International Hydropower Association EEA Evropská agentura pro životní prostřed
Úvod
Obnovitelné zdroje byly v posledních desetiletích jedním z nejrychleji rostoucích energetických zdrojů, co se do podílu na energetickém mixu týče. V rámci produkce a spotřebě energie z obnovitelných zdrojů se Evropská unie řadí mezi lídry. Obnovitelné zdroje mají za následek snížení emisí skleníkových plynů a snižují závislost populace na fosilních palivech. Obnovitelné zdroje, na rozdíl od fosilních paliv, jsou k nalezení po celém světě a snižuje se tak závislost na dovozu paliv z daných zemí, jež fosilními palivy disponují. Jelikož obnovitelné zdroje nejsou vyčerpatelné, je obtížnějších měnit jejich cenu pomocí změnu nabídky, jak je tomu u fosilních paliv.
Z těchto důvodů je podstatné pro Evropskou unii věnovat se rozvoji využívání obnovitelný zdrojů pro výrobu energie, abychom byli schopni snížit emise skleníkových plynů a snížit závislost Evropské unie na dovozu energetických zdrojů.
Hlavním cílem této práce je zhodnocení, zdali byly naplněny cíle stanoveny Evropskou unií v oblasti využívání obnovitelných zdrojů v sektoru energetiky. Dále si práce klade za cíl stanovit důvody daného úspěšného či neúspěšného naplnění cíle.
K dosažení tohoto cíle bude využito především porovnání skutečných dat s plánovaným vývojem, což bude následované analýzou, jež nám pomůže stanovit důvody rozdílu mezi dosaženými výsledky a plánovaným vývojem.
Úvodní kapitola je určena pro popis aktuálního a historického vývoje využívání obnovitelných zdrojů ve světě, kde bude vysvětleno, jak důležitou součástí energetického sektoru obnovitelné zdroje byly a jak důležitou jsou nyní. V této kapitole budou též vysvětleny některé pojmy, které budou použity v průběhu dalších kapitol práce.
Druhá kapitola je určena pro popis jednotlivých legislativních kroků Evropské unie, jež formovaly cíle EU v oblasti obnovitelných zdrojů a energetiky. Budou zde popsány jednotlivé směrnice, nařízení a doporučení, které měly výrazný vliv na vývoj v oblasti energetiky a využívání obnovitelných zdrojů energie. Z těchto informací bude následně čerpáno ve třetí kapitole.
Ve třetí, tedy poslední, kapitole dojde k porovnání dat z druhé kapitoly s výslednými hodnotami v daných letech, z kterého bude zřejmé, zdali byl cíl naplněn. V této kapitole bude též popsán vývoj využívání obnovitelných zdrojů energie s rozdělením podle oblasti využití a u oblasti elektrické energie budou porovnány přístupy různých zemí.
V této kapitole bude k nalezení také nástin budoucího vývoje energetiky a role obnovitelných zdrojů v ní.
K vypracování práce bude použita především metoda porovnání, popisu a analýzy, kdy v prvních dvou kapitolách bude převládat metoda popisu, ovšem v závěrečné kapitole bude klíčová právě metoda porovnání a analýzy. V první kapitole bude čerpáno především ze zdrojů mezinárodních organizací (OECD, IEA), které popisují oblast energetiky v různých částech světa. Informace v druhé kapitole v této práci budou vycházet především z dokumentů poskytnutými Evropskou komisí, které popisují jednotlivý legislativní dokumenty ovlivňující využívaná obnovitelných zdrojů.
V poslední kapitole bude využito především dat volně dostupných na stránkách Eurostatu.
1 Význam využívání obnovitelných zdrojů energie
Na začátek této práce je potřeba vysvětlit několik pojmů, které budou na dalších stránkách používané.
Obnovitelné zdroje jsou zdroje, které jsou nevyčerpatelné, ale jsou omezené na množství energie, jež mohou vyprodukovat. Mezi nejvíce využívané obnovitelné zdroje patří biomasa, biopaliva, vodní energie, větrná energie, geotermální energie a solární energie.
(EIA, 2018)
„Primární energie je energie v původní, technicky ještě nehotové formě, jako je např. uhlí, surová ropa, přírodní zemní plyn, uran, sluneční záření, vítr, dřevo nebo hnůj (biomasa).“
(Quaschning, 2010, s. 25)
„Fosilní paliva jsou koncentrovanou zásobou energie, která vznikla ze zbytků živočišných a rostlinných těl. K fosilním palivům patří ropa, zemní plyn, černé uhlí, hnědé uhlí a rašelina.“ (Quaschning, 2010, s. 14)
Obnovitelné zdroje byly po většinu historie hlavním zdrojem energie a fosilní paliva byla využívána jako druhotný zdroj energie. Ke konci 17. století v Nizozemí produkovalo energii 8 000 větrných mlýnů a v 18. století bylo 500 000 až 600 000 vodních mlýnů v Evropě používáno k výrobě energie. Fosilní paliva měla v té době pouze druhotný význam, ačkoli si lidé byli vědomi, že se černé uhlí může využít jako zdroj energie.
(Quaschning, 2010, s. 13)
Fosilní paliva, především černé uhlí, se v některých částech Evropy začalo hojněji využívat až při nedostatku dřeva k produkci tepla v domácnostech a v průmyslové výrobě, kdy využití v průmyslové výrobě postupně začínalo převažovat nad využitím v domácnostech. V roce 1800 byla fosilní paliva používána z 60 % v průmyslovém odvětví a ze 40 % v domácnostech, ovšem už o 40 let později využití v průmyslu převážilo nad využitím v domácnostech. (Quaschning, 2010, s. 13)
Během minulého století došlo k prudkému nárůstu celosvětové spotřeby energie, kdy většina této energie pocházela z fosilních paliv a za obnovitelné zdroje se mohly považovat jen vodní elektrárny na výrobu elektřiny a spalování biomasy. V roce 2000 bylo 83 % celosvětově spotřebované energie vyprodukováno z fosilních paliv, kde největší podíl připadal ropě, zemnímu plynu a uhlí. (Quaschning, 2010, s. 23)
Již desítky let víme, že spotřeba fosilních paliv k výrobě energie způsobuje globální oteplování a podle mnoha odborníků je potřeba přejít z fosilních paliv na méně škodlivé
obnovitelné zdroje energie. Proto se mnoho zemí a společenství snaží zvyšovat podíl energie z obnovitelných zdrojů oproti energii z fosilních paliv. (Quaschning, 2010, s. 11) Dalším důvodem k přechodu z fosilních paliv na obnovitelné zdroje je cena neobnovitelných zdrojů. Jelikož fosilní paliva nejsou regenerativními zdroji a jejich množství se snižuje, zvyšuje se jejich vzácnost a cena, především cena ropy a zemního plynu. (Quaschning, 2010, s. 11)
Z těchto důvodů je potřeba snížit naši závislost na současných zdrojích energie a nahradit je zdroji obnovitelnými, které by již v průběhu několika následujících desetiletí mohly nahradit fosilní paliva úplně. (Quaschning, 2010, s. 11)
Cíl v podobě podstatného zvýšení podílu energie z obnovitelných zdrojů v celosvětovém energetickém mixu zařadila mezi své Cíle udržitelného rozvoje i Organizace spojených národů, která na svých stránkách zmiňuje, že přibližně 60 % celkových celosvětových emisí skleníkových plynů produkuje energetika. Organizace spojených národů také uvádí, že tři miliardy lidí na světě používají pro vaření a vytápění dřevo, uhlí, dřevěné uhlí nebo živočišný odpad. (Martin, 2016)
Energie z obnovitelných zdrojů dnes tvoří 13,7 % všech primárních energetických zdrojů a nejpoužívanějšími obnovitelnými zdroji jsou tuhé biopalivo a dřevěné uhlí, které vyrobí 62,4 % energie z obnovitelných zdrojů na celém světě, což je způsobené především hojným užíváním těchto zdrojů v rozvíjejících se zemí. (OECD, 2018, s. vii)
Od roku 1990 narostlo využívání obnovitelných zdrojů průměrně o 2 % za rok, zatímco produkce všech primárních energetických zdrojů se zvyšovala průměrně o 1,7 % za rok.
Nejvíce se zvýšilo využívání solární fotovoltaické energie, která narůstala průměrně o 37,3 % za rok. Druhý nejrychleji rostoucí obnovitelných zdroj od roku 1990 byl vítr, kdy větrná energie rostla ročně o 23,6 %. A třetí nejrychleji rostoucí obnovitelný zdroj
v těchto letech byla biopaliva, která měla tempo růstu 12,3 % ročně.
(OECD, 2018, s. viii)
Graf 1: Podíl obnovitelných zdrojů energie na celkových primárních zdrojích v jednotlivých regionech (2016)
Zdroj: Vlastní zpracování, OECD (2018)
Největší podíl obnovitelných zdrojů na všech primárních energetických zdrojích má Afrika, která má 49,5% podíl obnovitelných zdrojů na všech primárních energetických zdrojích. Tento podíl je největší ze všech regionů především, protože je z 96,3 % tvořen z biopaliv a obnovitelného odpadu. (OECD, 2018, s. II.5) Amerika bez zemí OECD má 30,9% podíl na všech primárních energetických zdrojích, jak můžeme vidět na grafu 1.
Tento podíl není zanedbatelný ani v Asii (bez Číny a zemí OECD), kde činí 24,6 %.
Naopak nejmenší podíl obnovitelných zdrojů nalezneme v zemích Blízkého východu a v evropských zemích a zemí Eurasie mimo země OECD. V zemích Blízkého východu najdeme 0,4% a v Evropě a Eurasii (bez zemí OECD) 4,2% podíl obnovitelných zdrojů energie na všech primárních zdrojích. V zemích OECD je podíl obnovitelných zdrojů energie na všech primárních zdrojích 9,9 % a v Číně 9 %.
Zatímco nejvyšší podíl biopaliv a obnovitelného odpadu na celkovém podílu obnovitelných zdrojů nalezneme v regionu Afriky, naopak nejnižší podíl biopaliv a obnovitelného odpadu na celkovém podílu obnovitelných zdrojů nalezneme v zemích OECD, které produkují větší množství energie z ostatních obnovitelných zdrojů jako voda, sluneční záření nebo vítr, jak můžeme vyčíst z tabulky 1.
49,50%
30,90%
24,60%
9%
4,20%
0,40%
9,90%
0,00%
10,00%
20,00%
30,00%
40,00%
50,00%
60,00%
Afrika Amerika
(mimo OECD) Asie (mimo
Činu a OECD) Čína Evropa a Eurasie (mimo OECD)
Blízký východ OECD
Tabulka 1: Podíl jednotlivých zdrojů na celkové produkci energie z obnovitelných zdrojů v jednotlivých regionech světa (2016)
Zdroj: Vlastní zpracování, OECD (2018)
Největší podíl vodní energie na celkovém podílu obnovitelných zdrojů je v regionech, kde je podíl energie z obnovitelných zdrojů vůči všem primárním zdrojům energie nejnižší, a to v zemích Blízkého východu a v Evropě a Eurasii bez zemí OECD. V obou regionech přesahuje tento podíl hranici 50 %, kdy v zemích na Blízkém východě tvoří vodní energie 57,9 % energie z obnovitelných zdrojů a v Evropě a Eurasii (bez zemí OECD) 56,6 %.
U geotermální, solární, větrné a přílivové energie nalezneme opět největší podíl u zemí OECD, kde tyto zdroje mají 22,3% podíl na celkové vyrobené energii z obnovitelných zdrojů. Dále více jak 20 % obnovitelné energie z těchto zdrojů vyrobí Čína, u které leží tento podíl na 22 %. Těchto zdrojů energie využívají nejméně africké země, kde vytváří jen 1,3 % veškeré energie z obnovitelných zdrojů. V ostatních výše uvedených regionech světa se podíl geotermální, solární, větrné a přílivové energie na celkové energii z obnovitelných zdrojů pohybuje od 3,7 % do 7,7 %.
Obnovitelné zdroje mají větší využití u výroby elektřiny, kde jsou s 23,8% podílem druhým největším zdrojem, což je způsobeno velkým využitím vodních elektráren, které vyrobí 16,3 % celkové elektřiny po celém světě, což je větší množství elektřiny, než kolik vyrobí jaderné elektrárny, které vyprodukují pouze 10,4 % elektřiny. Přestože biopaliva a obnovitelný odpad je významným zdrojem při výrobě energie, tak u výroby elektřiny má spíše minoritní význam, jelikož z biopaliv a obnovitelného odpadu získáváme pouze
Regiony Vodní energie
Geotermální, solární, větrná a přílivová
energie
Energie z biopaliv a obnovitelného
odpadu
Afrika 2,50% 1,30% 96,30%
Amerika (mimo
OECD) 30,50% 4,30% 65,30%
Asie (mimo Činu a
OECD) 6,90% 7,70% 85,40%
Čína 37,50% 22% 40,50%
Evropa a Eurasie
(mimo OECD) 56,60% 3,70% 39,70%
Blízký východ 57,90% 13,50% 28,60%
OECD 23,30% 22,30% 54,40%
Zatímco v roce 1990 tvořily obnovitelné zdroje 19,4 % elektřiny na světě, dnes obnovitelné zdroje vyrábí o 4,4 % elektřiny více. Vodní elektrárny, které jsou dnes nejvýznamnějším obnovitelným zdrojem pro výrobu elektřiny vyráběly v roce 1990 18,1 % elektřiny, což je o 1,8 % více než dnešní hodnota. Od roku 1990 se zvýšilo využívání vodních elektráren o 4 % rychleji v zemích, které nejsou součástí OECD než v zemích, které jsou součástí OECD, což bylo způsobené především navýšením využívání vodních elektráren v Číně 54 %. Druhý největší nárůst od roku 1990 nalezneme v Brazílii, kde se výroba elektřiny z vodních elektráren zvýšila o 9 %. Mezi zeměmi OECD zaznamenala nejvyšší růst vodních elektráren Kanada s 5% nárůstem. (OECD, 2018, s. vii)
Lze předpokládat, že v roce 2023 se budou obnovitelné zdroje podílet na výrobě elektřiny s 30% podílem, kdy nejvýznamnějším obnovitelným zdrojem zůstanou vodní elektrárny, které budou tvořit 53 % elektřiny z obnovitelných zdrojů, větrné elektrárny budou mít 22% podíl a solární fotovoltaické elektrárny budou vyrábět 15 % elektřiny z obnovitelných zdrojů. (IEA, 2018, s. 17)
V oblasti vytápění jsou obnovitelné zdroje využívány pro naplnění 10 % celkové poptávky, kdy nejčastějšími obnovitelnými zdroji jsou biomasa a biopaliva. Tyto dvě složky tvoří více jak 40 % celkového tepla vyprodukovaného z obnovitelných zdrojů.
Méně důležitými zdroji pro výrobu tepla jsou geotermální energie, která tvoří 4 % tepla z obnovitelných zdrojů a energie solární termální, která vyprodukuje 8 % tepla z obnovitelných zdrojů. (IEA, 2018, s. 25)
Předpokládá se, že v roce 2023 podíl obnovitelných zdrojů na výrobě tepla vzroste o 20 % a dosáhne tak 12% podílu. Největší růst by měl proběhnout v Číně, Indii, Evropské unii a ve Spojených státech amerických. V Číně by mohlo dojít ke zvýšení podílu obnovitelných zdrojů na výrobě tepla z 4 % na 6 %. Evropská unie by měla v roce 2023 dosáhnout 23% podílu obnovitelných zdrojů na výrobě tepla. (IEA, 2018, s. 25-26) V oblasti dopravy obnovitelné zdroje dnes dosahují pouze 3,4 %, kdy jednoznačně největší část obnovitelných zdrojů tvoří biopaliva s 92% podílem na všech obnovitelných zdrojích v dopravním sektoru. V roce 2023 by se podíl obnovitelných zdrojů v dopravě měl zvýšit o 19 % na 3,8 % a podíl biopaliv na všech obnovitelných zdrojích by měl klesnout na 89 %. Biopaliva jsou nejvíce využívána v silniční dopravě. Železniční doprava využívá 66 % obnovitelné elektřiny v dopravním sektoru, ale lze očekávat, že tento podíl klesne kvůli zvýšení počtu elektrických vozidel v silniční dopravě. (IEA, 2018, s. 29)
Spojené státy americké jsou největším spotřebitelem obnovitelných zdrojů v dopravním sektoru, protože Spojené státy americké jsou největším producentem biopaliv na světě a mají vysokou spotřebu paliv. V Evropské unii tvoří také hlavní část obnovitelných zdrojů biopaliva a Evropská unie má za cíl do roku 2020 mít alespoň 10% podíl obnovitelných zdrojů v dopravním sektoru. (IEA, 2018, s. 30)
Čína má oproti Spojeným státům americkým a Evropské unii větší podíl obnovitelné elektřiny v dopravním sektoru, kdy přibližně polovina všech obnovitelných zdrojů v dopravě je obnovitelná elektřina. To bylo způsobené politikou Číny, která podporovala používání elektrických dopravních prostředků, aby zmírnila znečištění ovzduší v čínských městech. Biopaliva v Číně tvoří přibližně polovinu obnovitelných zdrojů využívaných v dopravě. (IEA, 2018, s. 30)
2 Cíle Evropské unie v oblasti využívání obnovitelných zdrojů energie
Podíl energie z obnovitelných zdrojů na světové spotřebě dlouhodobě roste a mnoho vyspělých zemí plánuje navýšit podíl energie vyrobené z obnovitelných zdrojů.
Obnovitelné zdroje jsou alternativou k fosilním palivům a přispívají k omezení produkce skleníkových plynů. (Gouardères, 2019) Jen oxid uhličitý je zodpovědný za 63 % globálního oteplování člověkem a pokud by se průměrná světová teplota zvýšila o více než 2 °C proti době předindustriální, mohly by nastat katastrofické změny v životním prostředí. (Evropská komise 2016c)
Je potřeba, aby se všechny země zapojily do řešení této situace a Evropská unie si to uvědomuje. Proto se Evropská unie touto problematikou zabývá již od roku 1997, kdy byla přijata Bílá kniha o obnovitelných zdrojích. Dnes má Evropská unie stanovené cíle pro roky 2020, 2030 a 2050 v oblasti emise skleníkových plynů a využívání obnovitelných zdrojů pro výrobu energie. (Gouardères a Beltrame, 2019)
„Článek 194 Smlouvy o fungování Evropské unie: Energetická politika EU se zaměřuje na podporu rozvoje nových a obnovitelných zdrojů energie s cílem lépe sladit a integrovat cíle v oblasti klimatu v rámci nového uspořádání trhu.“
(Gouardères a Beltrame, 2019)
2.1 První kroky Evropské unie při stanovování cílů pro využívání OZE
První kroky, které Evropská unie začala podnikat v oblasti obnovitelných zdrojů energie, pochází z roku 1997, kdy Evropská unie přijala bílou knihu Energie pro budoucnost – obnovitelné zdroje energie. Tento dokument stanovoval cíl do roku 2010 produkovat 12 % spotřebované energie a 12 % spotřebované elektřiny z obnovitelných zdrojů, a to z důvodů bezpečnosti a diverzifikace zásobování elektřinou, ochrany životního prostředí a sociální a hospodářské soudržnosti. Tyto cíle byly implementovány do Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/77/ES o podpoře elektřiny vyrobené
z obnovitelných zdrojů energie na vnitřním trhu s elektřinou.
(Evropská komise, 1997, s. 9)
V této směrnici byly uvedené cíle pro jednotlivé členské země pro využívání obnovitelných zdrojů k výrobě elektřiny, kdy by využívání obnovitelných zdrojů pro
výrobu elektrické energie mělo v roce 2010 dosáhnout výše 21 % a spotřeba energie z obnovitelných zdrojů měla dosáhnout 12% podílu v konečné spotřebě. (Evropská unie, 2001, čl. 3)
Tabulka 2: Referenční hodnoty pro státní směrné cíle členských států pro podíl elektřiny vyrobené z obnovitelných zdrojů energie na hrubé spotřebě elektřiny do roku 2010 (zaokrouhleno na 1 desetinné místo)
Země OZE-E TWh 1997 OZE-E % 1997 OZE-E % 2010
Belgie 0,9 1,1 6,0
Dánsko 3,2 8,7 29,0
Německo 24,9 4,5 12,5
Řecko 3,9 8,6 20,1
Španělsko 37,2 19,9 29,4
Francie 0,7 15,0 21,0
Irsko 0,8 3,6 13,2
Itálie 46,5 16,0 25,0
Lucembursko 0,1 2,1 5,7
Nizozemsko 3,5 3,5 9,0
Rakousko 39,1 70,0 78,1
Portugalsko 14,3 38,5 39,0
Finsko 19,0 24,7 31,5
Švédsko 72,0 49,1 60,0
Spojené království 7,0 1,7 10,0
Společenství 338,4 13,9 22,0
Zdroj: Vlastní zpracování, Evropská unie (2001)
V tabulce 2 můžeme vidět hodnoty celkové vyrobené elektřiny z OZE v TWh v roce 1997 a podíl takto vyrobené elektřiny na hrubé spotřebě elektřiny v roce 1997 spolu s referenčními hodnotami pro hodnoty tohoto podílu v roce 2010 tehdejších členů Evropského společenství. Hodnoty vychází ze směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/77/ES z roku 2001.
Z těchto hodnot lze vyčíst, že největšímu navýšení podílu elektřiny z OZE do roku 2010 mělo dojít u Belgie a Spojeného království, kdy obě země musí zvýšit tuto hodnotu téměř šestinásobně. Naopak k nejmenšímu nárůstu mělo dojít u Portugalska a Rakouska, kdy Portugalsko mělo zvýšit podíl obnovitelných energetických zdrojů na výrobě elektřiny pouze o půl procentního bodu a Rakousko o necelých 12 %.
Tabulka 3: Referenční hodnoty pro státní směrné cíle členských států, které vstoupily do EU v roce 2004, pro podíl elektřiny vyrobené z obnovitelných zdrojů energie na hrubé spotřebě elektřiny do roku 2010 (zaokrouhleno na 1 desetinné místo)
Země OZE-E TWh 1997 OZE-E % 1997 OZE-E % 2010
Česká republika 2,4 3,8 8,0
Estonsko 0,0 0,2 5,1
Kypr 0,0 0,1 6,0
Lotyšsko 2,8 42,4 49,3
Litva 0,3 3,3 7,0
Maďarsko 0,2 0,7 3,6
Malta 0,0 0,0 5,0
Polsko 2,4 1,6 7,5
Slovinsko 3,7 29,9 33,6
Slovensko 5,1 17,9 31,0
Společenství 355,2 12,9 21,0
Zdroj: Vlastní zpracování, Evropská unie (2003)
Země, jež se staly členskými státy Evropské unie až v roce 2004, nalezly své cíle pro rok 2010 v Aktech o přistoupení České republiky, Estonska, Kypru, Lotyšska, Litvy, Maďarska, Malty, Polska, Slovinska a Slovenska. (Evropská unie, 2003, s. 588-589) Z tabulky 3 lze vyčíst, že mnoho zemí, které vstoupily do EU v roce 2004, v roce 1997 využívalo obnovitelné zdroje energie k výrobě elektřiny minimálně. Méně než jedním procentem obnovitelných zdrojů energie se na výrobě elektřiny podílelo Estonsko, Kypr, Maďarsko a Malta. Tyto země musely, proto zvýšit podíl OZE na výrobě elektřiny několikanásobně. Nejvýše položený cíl pro rok 2010 mělo Lotyšsko, které v roce 2010 mělo vyrábět téměř polovinu své elektřiny z obnovitelných zdrojů.
Další legislativní podpora obnovitelných zdrojů energie přišla se směrnicí 2003/30 v roce 2003, jež se týkala biopaliv. „Směrnice č. 2003/30 stanovila coby prozatímní indikativní cíl a referenční hodnotu 2 % biopaliv a jiných obnovitelných pohonných hmot na celkovém objemu paliv dodávaných na trh v sektoru dopravy pro rok 2005. Členské státy byly vyzvány, aby s ohledem na tuto referenční hodnotu stanovily pro rok 2005 své indikativní cíle.“ (Euroskop, 2008)
Tyto cíle nebyly závazné a nevznikala tím žádná právní povinnost této hodnoty dosáhnout. Cíle představovaly spíše morální závazek. (Evropská komise, 2007b, s. 5) V roce 2007 bylo odhadováno, že do roku 2020 vzroste roční objem emitovaných skleníkových plynů v dopravě o 77 milionů tun, což by bylo třikrát více než v jakémkoliv
jiném odvětví. Kvůli tomu bylo pro EU důležité snižovat objem emitovaných skleníkových plynů v dopravě pomocí biopaliv. (Evropská komise, 2007b, s. 2)
Pro Evropskou unii bylo důležité rozvíjet trh s biopalivy, protože kromě ekologické stránky nabízely také větší zabezpečení dodávek energie, jelikož se tímto způsobem snižuje potřeba dovážet ropu. (Evropská komise, 2007b, s. 2)
Cílem EU bylo soustředění se na tuzemskou produkci biopaliva, protože to mohlo zapříčinit navýšení zaměstnanosti a ke zvýšení HDP. (Evropská komise, 2007b, s. 11) Ovšem nevýhodou biopaliv je velké zemědělské území, které bude určené pro růst plodin, z kterých se vytváří biopaliva a množství vody, které je potřeba k pěstování těchto rostlin.
(Hoekstra, 2015)
Později označila EU tuto směrnici za nepovedenou, jelikož vyšší produkce vedla k vysokému zatížení zemědělské půdy a zvýšení cen potravin, které na výrobu biopaliv byly využívané. Někteří distributoři přimíchávali do paliv palmový olej, který musel být dovezen, což také znamenalo vyšší znečistění. (Bocek et al., 2019)
Bionafta z potravin způsobuje o 80 % vyšší emise CO2 než nafta z fosilních paliv, pokud započítáme i emise z výroby a pěstování. Bionafta z palmového způsobuje přibližně trojnásobně vyšší emise CO2 než běžná nafta a bionafta ze sóji dvojnásobně vyšší emise a asi polovina biomasy pro výrobu biopaliv nebyla vypěstována v EU. (Bocek et al., 2019)
Z těchto důvodů Evropská unie stanovila v roce 2009 cíle pro využívání jakýchkoliv obnovitelných zdrojů energie v dopravě a stanovila striktnější pravidla pro definici biopaliv. (Bocek et al., 2019)
Tabulka 4: Podíl biopaliv na celkovém objemu paliv dodávaných na trh (zaokrouhleno na dvě desetinná místa)
Země
Podíl biopaliv 2003 (%)
Vnitrostátní orientační cíl pro rok
2005 (%)
Vnitrostátní orientační cíl pro rok
2010 (%)
Rakousko 0,06 0,93 5,75
Belgie 0,00 2,00 5,75
Kypr 0,00 1,00 5,75
Česká republika 1,09 3,70 2,50
Dánsko 0,00 0,10 5,75
Estonsko 0,00 2,00 5,75
Finsko 0,11 0,10 5,75
Francie 0,67 2,00 7,00
Německo 1,21 2,00 5,75
Řecko 0,00 0,70 5,75
Maďarsko 0,00 0,60 5,75
Irsko 0,00 0,06 5,75
Itálie 0,50 1,00 5,75
Lotyšsko 0,22 2,00 5,75
Litva 0,00 2,00 5,75
Lucembursko 0,00 0,00 5,75
Malta 0,02 0,30 1,25
Nizozemí 0,03 2,00 5,75
Polsko 0,49 0,50 5,75
Portugalsko 0,00 2,00 5,75
Slovensko 0,14 2,00 5,75
Slovinsko 0,00 0,65 3,50
Španělsko 0,35 2,00 5,75
Švédsko 1,32 3,00 5,75
Spojené království 0,03 0,19 5,00
EU 0,50 1,40 5,75
Zdroj: Vlastní zpracování, Evropská komise (2009)
Z tabulky 4 je zřejmé, že na základě vnitrostátních orientačních cílů členských státu pro rok 2005 nemohlo být dosaženo cíle 2% podílu biopaliv na celkovém objemu paliv dodávaných na trh.
Pouze dvě země si stanovily cíl vyšší než dvě procenta. Jednou zemí bylo Švédsko, jehož vnitrostátní orientační cíl byl 3 % a druhou zemí byla Česká republika, jež si stanovila cíl 3,7 %, ovšem tento cíl byl až pro rok 2006, jelikož Česká republika spolu s Nizozemím byly jedné země EU, které neměly stanovený vnitrostátní cíl pro rok 2005. Obě země si stanovily vnitrostátní orientační cíl až pro rok 2006, kdy Česká republika měla cíl v podobě 3,7% podílu a Nizozemí mělo cíl v podobě 2% podílu biopaliv na celkovém objemu paliv dodávaných na trh.
Směrnice 2003/30 také stanovila cíl pro využívaní biopaliv pro rok 2010. Tento cíl byl stanoven pro jednotlivé členské státy na 5,75% podíl biopaliv z veškerého objemu benzínu a nafty dodávané na trh pro sektor dopravy, kdy některé země si mohly vyjednat výjimku na změnu tohoto cíle. (Euroskop, 2008)
Většina zemí stanovila jako svůj národní cíl právě hodnotu 5,75 %, ovšem Francie si stanovila cíl na 7 %, Česká republika na 2,5 %, Slovinsko 3,5 %, Spojené království 5 % a Malta na 1,25 %, jak lze vidět v tabulce 4.
V roce 2006 byla publikována Zelená kniha s názvem „Evropská strategie pro udržitelnou, konkurenceschopnou a bezpečnou energii“, v které bylo definováno 6 prioritních oblastí, na které se Evropská komise plánovala v budoucnosti zaměřit.
(MPO, 2006)
Třetí klíčovou prioritou tohoto dokumentu bylo „zabezpečení a konkurenceschopnost dodávek energií: cesta k udržitelnější, účinnější a různorodější skladbě zdrojů energií“, kde bylo navrženo zpracování strategického přezkumu energetiky EU, jež by analyzoval všechny výhody a nevýhody jednotlivých energetických zdrojů. (Evropská komise, 2006, s.9)
Poslední klíčová priorita v tomto dokumentu je pojmenována „na cestě k soudržné vnější energetické politice“, kde je doporučeno snížit závislost na dodávkách ropy a zemního plynu. (MPO, 2006)
Na konci této Zelené knihy jsou uvedené 3 hlavní cíle.
Prvním cílem je udržitelnost, v kterém je uvedeno, že je potřeba rozvíjet konkurenceschopné obnovitelné zdroje a další nízkouhlíkové zdroje a nosiče energie, zejména alternativní pohonné hmoty, zároveň je potřeba snížit poptávku po energii v Evropě a Evropská unie by měla stát v čele celosvětového úsilí o zastavení změn klimatu a zlepšení kvality ovzduší v jednotlivých lokalitách. (Evropská komise, 2006, s. 18) V roce 2005 zahájila Evropská unie program pro obchodování s emisemi, ETS. Ten je jedním z klíčových nástrojů v boji proti klimatické změně a největším trhem s uhlíkem na světě. V současné chvíli funguje v celé EU a v Lichtenštejnsku, Norsku a na Islandu.
Systém má stanovený limit množství skleníkových plynů, jež může být emitován a tento limit se postupně snižuje, aby došlo ke snížení celkových emisí skleníkových plynů.
(Evropská komise, 2016b) V systému se nachází 15 000 energetických zařízení, které
je prodat. Pokud na konci roku disponuje méně povolenkami než, kolik bylo emitováno, hrozí mu vysoká pokuta. (Evropská komise, 2016b)
2.2 Cíle Evropské unie pro rok 2020
V roce 2009 byla přijata směrnice 2009/28/ES, která rušila platnost směrnic 2001/77/ES a 2003/30/ES, které stanovovaly cíle pro rok 2010. Směrnice 2009/28/ES také stanovila cíl pro spotřebu energie pocházejících z obnovitelných zdrojů do roku 2020. V roce 2020 musí povinně 20% podíl spotřeby energie v Evropské unii pocházet z obnovitelných zdrojů a všechny státy EU musí dosáhnout 10% podílu OZE v palivech, jež jsou určené pro dopravu. (Gouardères a Beltrame, 2019)
„Hrubá konečná spotřeba energie je v této směrnici vymezena jako energetické komodity dodané k energetickým účelům pro průmysl, dopravu, domácnosti, služby (včetně veřejných služeb), zemědělství, lesnictví a rybolov, včetně elektřiny a tepla spotřebovaných odvětvím energetiky při výrobě elektřiny a tepla a včetně ztrát elektřiny a tepla v distribuci a přenosu.“ (Eurostat, 2019)
Vnitrostátní cíle pro jednotlivé státy taktéž nalezneme ve směrnici 2009/28/ES a jsou určené podle aktuálního využívání OZE v roce vzniku směrnice a podle potenciálu jednotlivých zemí pro využívání OZE. (Gouardères a Beltrame, 2019)
Z tabulky 5 lze vyčíst, že všechny země by měly výrazně zvýšit podíl energie z obnovitelných zdrojů na hrubé konečné spotřebě energie do roku 2020. V roce 2020 bychom měli nalézt nejvyšší podíl energie z OZE u Švédska, jehož cílová hodnota tohoto podílu by měla činit 49 %. Další země, které by měly mít hrubou spotřebu energie tvořenou alespoň z jedné třetiny energie z obnovitelných zdrojů jsou Lotyšsko s cílem 40% podílu, Finsko s cílem 38% podílu a Rakousko s cílem 34% podílu.
Naopak nejnižší cílové hodnoty podílu nalezneme u Malty a Lucemburska. Obě tyto země měly v roce 2005 podíl OZE na hrubé konečné spotřebě menší než jedno procento.
Pokud se podíváme na počet procentních bodů, o které se musí podíl energie z obnovitelných zdrojů od roku 2005 do roku 2020 zvýšit, pak nalezneme největší změnu u Spojeného království, jehož podíl se musí zvýšit z 1,3 % na 15 %, což činí změnu o 13,7 procentních bodů.
Tabulka 5: Celkové národní cíle určující podíl energie z obnovitelných zdrojů na hrubé konečné spotřebě energie v roce 2020
Země
Podíl energie z obnovitelných zdrojů na hrubé konečné spotřebě energie v roce 2005
Cílová hodnota podílu energie z obnovitelných zdrojů na hrubé konečné spotřebě energie v roce
2020
Belgie 2,2% 13%
Bulharsko 9,4% 16%
Česká republika 6,1% 13%
Dánsko 17,0% 30%
Německo 5,8% 18%
Estonsko 18,0% 25%
Irsko 3,1% 16%
Řecko 6,9% 18%
Španělsko 8,7% 20%
Francie 10,3% 23%
Itálie 5,2% 17%
Kypr 2,9% 13%
Lotyšsko 32,6% 40%
Litva 15,0% 23%
Lucembursko 0,9% 11%
Maďarsko 4,3% 13%
Malta 0,0% 10%
Nizozemsko 2,4% 14%
Rakousko 23,3% 34%
Polsko 7,2% 15%
Portugalsko 20,5% 31%
Rumunsko 17,8% 24%
Slovinsko 16,0% 25%
Slovenská republika 6,7% 14%
Finsko 28,5% 38%
Švédsko 39,8% 49%
Spojené království 1,3% 15%
Zdroj: Vlastní zpracování, EVROPSKÁ UNIE (2009)
Pokud se podíváme na potřebné procentuální zvýšení tohoto podílu, zjistíme že nejvíce musí začlenit energii z obnovitelných zdrojů do své hrubé konečné spotřeby Malta, která v roce 2005 měla tento podíl na hodnotě 0 %. A poté Lucembursko, jež musí zvýšit tento svůj podíl mezi lety 2005 a 2020 více jak dvanáctinásobně. Následuje Velká Británie, která za těchto 15 let musí zvýšit podíl OZE na hrubé konečné spotřebě o 1154 %.
Aby bylo možné sledovat pokroky jednotlivých států v rozvoji energie z obnovitelných zdrojů, byly v této směrnici 2009/28/ES stanoveny průběžné cíle.
S2005 + 0,45 (S2020 – S2005) jako průměr za dvouleté období 2015 až 2016 a S2005 + 0,65 (S2020 – S2005) jako průměr za dvouleté období 2017 až 2018, kde S2005 je podíl v daném členském státě v roce 2005 a S2020 je cílová hodnota podílu v daném členském státě v roce 2020.“ (Evropská unie, 2009, příloha 1)
Z čehož plyne, že členské státy musely dosáhnout v letech 2011 a 2012 průměrného podílu spotřebované energie z obnovitelných zdrojů, který bude činit alespoň 20 % rozdílu mezi podílem z roku 2005 a cílovou hodnotou pro rok 2020. Průměrná hodnota podílu v letech 2013 a 2014 musela tvořit 30 % stejného rozdílu, v letech 2015 a 2016 musel být průměrný podíl alespoň 45 % toho samého rozdílu a v letech 2017 a 2018 již 65 %.
Tato směrnice má také za cíl usnadnit členským státům spolupráci pro dosažení svých cílů. Ve Směrnici jsou doporučené mechanismy, které jednotlivé země mohou využít, aby bylo dosaženo jejich vnitrostátního cíle. Členským státům je umožněno využít opatření ve formě režimu podpory nebo opatření v podobě spolupráce mezi jednotlivými členskými státy a mezi členskými státy a třetími zeměmi za účelem dosažení svého národní cíle. (Evropská unie, 2009, čl. 3)
Členské státy mohou uzavírat dohody s jinými členskými státy o statistickém převodu energie z obnovitelných zdrojů z jednoho členského státu do druhého členského státu, kdy není možné tuto dohodu uzavřít se zemí mimo Evropsku unii. Toto je umožněno, aby jednotlivé státy dosáhly svých národních cílů, ale nebyl ovlivněn výsledek podílů v Evropské unii celkově. (Evropská unie, 2009, čl. 6)
Dvě nebo více členských zemí může spolupracovat na společných projektech pro výrobu elektřiny nebo energie pro vytápění a chlazení z obnovitelných zdrojů. U těchto projektů musí být určeno množství vyprodukované elektřiny či energie pro vytápění a chlazení, které náleží jednotlivým státům. (Evropská unie, 2009, čl. 7)
Členské země mohou též spolupracovat na projektech pro výrobu elektřiny z obnovitelných zdrojů se zeměmi mimo EU, ovšem takto vyprodukovaná elektřina je zohledněna při posuzovaní splnění národního cíle, pouze pokud je spotřebována na území Evropské unie. (Evropská unie, 2009, čl. 9)
Cíle z oblasti energetiky a klimatu pro rok 2020 jsou součástí strategie „Evropa 2020:
Strategie pro inteligentní a udržitelný růst podporující začlenění“, která stanovuje cíle pro EU, jež musí být splněny v roce 2020. Tento dokument byl vydán Evropskou komisí v roce 2010. Pro sektor energetiky nalezneme cíle nazvané „20-20-20“, kdy se Evropská
unie zavázala dosáhnout do roku 2020 snížení emisí skleníkových plynů o 20 % oproti roku 1990, dosažení 20% úspor energie a dosažení 20% podílu energie z obnovitelných zdrojů v hrubé konečné spotřebě. (Evropská komise, 2010, s. 5)
Co se týče cíle pro oblast dopravy, Evropská unie zde změnila přístup, kdy místo dřívějších povinných podílů pro biopaliva, použila cíl 10% podílu OZE v dopravě, kdy tento podíl nemusí být tvořen biopalivy. Nyní budou do této statistiky započítávány i dopravní prostředky s elektrickým či jiným alternativním pohonem. (Bocek et al., 2019) Podle této směrnice navíc na výrobu biopaliv nemůže být využito rostlin z polí, která vznikla pokácením lesů nebo vyschnutím mokřadů. (Bocek et al., 2019) Toto opatření mělo za cíl snížit negativní dopady vznikající při produkci biopaliv.
2.3 Cíle pro Evropské unie pro roky 2030 a 2050
V roce 2012 vydala Evropská komise sdělení nazvané „Obnovitelná energie: významný činitel na evropském trhu s energií“, které obsahuje pokyny rámce pro rok 2020 a nastiňuje možnosti politiky pro období po roce 2020. Podle tohoto dokumentu se předpokládá, že mezi lety 2010 a 2020 bude průměrný roční nárůst energie z obnovitelných zdrojů 6,3 % a následně mezi lety 2020 a 2050 by mělo být dosahováno 1,2% nárůstu za rok. (Evropská komise, 2012, s. 12)
Na začátku tohoto desetiletí Evropská unie také začala pracovat na energetických plánech pro období po roce 2020. Zelená kniha z roku 2013 nazvaná „Rámec politiky pro klima a energetiku do roku 2030.“ (Evropská komise, 2013, s. 2)
Tento dokument upozorňuje, že pokud chce Evropské unie zabránit oteplení atmosféry o více než 2 °C, pak je potřeba snížit emise skleníkových plynů o 40 % oproti roku 1990 do roku 2030 a o 80-95 % do roku 2050. (Evropská komise, 2013, s. 3)
V říjnu roku 2014 se Evropská rada dohodla na rámci pro oblast klimatu a energetiky do roku 2030, kde bylo dohodnuto, že do roku 2030 budou sníženy emise skleníkových plynů alespoň o 40 % oproti roku 1990. Dále byl ujednán cíl pro podíl obnovitelných zdrojů na energetickém mixu EU pro rok 2030, který byl stanoven na hodnotu alespoň 27 %. Cíl 27 % byl stanoven i pro energetickou účinnost, jež musí dosáhnout této hodnoty do roku 2030. (Evropská rada, 2014, s. 1 a 5)
Energetická účinnost by měla být navýšena alespoň na 32,5 % a podíl energie z obnovitelných zdrojů na konečné spotřebě energie by měl být minimálně 32 % v roce 2030, což je tedy navýšení těchto cílů oproti původním hodnotám z roku 2014 o 5,5 % u energetické účinnosti a o 5 % u podílu energie z obnovitelných zdrojů.
Evropská unie musí tedy zvýšit svůj podíl energie z obnovitelných zdrojů na konečné hrubé spotřebě o 12,5 procentních bodů oproti roku 2020 za předpokladu, že se v roce 2020 dosáhne cíle stanoveného v roce 2009, který byl uveden v této práci.¨
Členské státy musí tuto upravenou verzi směrnice přenést do svých vnitrostátních právních předpisů do 30. června 2021 a od 1. července 2021 toto znění směrnice vstoupí v platnost. (Ciucci, 2020. s. 6)
Dosažení těchto cílů by znamenalo významný krok k dosažení cílů stanovených dlouhodobé strategii pro rok 2050. (Evropská rada, 2020) Evropská unie chce do roku 2050 dosáhnout klimatické neutrality, k čemuž má EU pomoci nižší závislost na fosilních palivech. (Evropská komise, 2020) EU si chce uchovat pozici světového lídra ve využívání OZE. (Evropská komise, 2017)
3 Využívání energie z obnovitelných zdrojů na konečné spotřebě v EU
Evropská unie si stanovila mnoho cílů v oblasti energetiky a využívání obnovitelných zdrojů od roku 1993, ovšem jejich naplnění je závislé na členských státech a splňování jejich národní cílů.
Pro Evropskou unii jsou obnovitelné zdroje jednou z hlavních priorit energetické politiky, jelikož při jejich využívání dochází k minimální emisi skleníkových plynů oproti fosilním palivům a obnovitelné zdroje zlepšují zabezpečení dodávek energie v EU, čímž snižují závislost na dovozech energie do Evropské unie. (Ficner a Kusák, 2007, s. 19)
V této kapitole zhodnotím naplňování cílů pro rok 2010 a průběžné cíle z let 2010 až 2018. Cíl pro rok 2020 zatím není možné zhodnotit, jelikož poslední dostupná data ohledně využívání OZE pochází z roku 2018.
3.1 Naplňování cílů pro rok 2010 v oblasti využívání obnovitelných zdrojů
Pro využívání energie z obnovitelných zdrojů na celkové konečné spotřebě byl stanoven cíl pro rok 2010, který stanovoval výši podílu 12 %. (Eurostat, 2013)
Cíl pro rok 2010, jak si lze všimnout v tabulce 6, byl splněn, jelikož celkový podíl energie z obnovitelných zdrojů na konečné spotřebě byl 12,45 %. Tohoto cíle bylo dosaženo i přesto, že více zemí dosáhlo podílu nižšího než 12 %, kdy 14 zemí dosáhlo hodnoty pod 12 % a 13 zemí hodnoty podílu nad 12 %, jak lze vidět v tabulce 6.
Nejvyšší podíl energie z OZE na konečné spotřebě mělo Švédsko, kterému chybělo 2,13 procentních bodů, aby jeho podíl spotřebované energie z obnovitelných zdrojů byl roven podílu energie spotřebované z fosilních paliv.
Naopak podíl nižší jak 5 % lze nalézt u Belgie, Lucemburska, Nizozemska, Spojeného království a Malty, jehož hodnota je nejnižší, kdy energie z OZE tvoří méně než jedno procento celkové spotřeby.
Tabulka 6: Podíl OZE na hrubé konečné spotřebě energie u jednotlivých členských zemí EU v roce 2010 Země Podíl OZE na konečné spotřebě v roce 2010
Belgie 4,91%
Bulharsko 13,69%
Česká republika 9,23%
Dánsko 22,04%
Německo 10,73%
Estonsko 24,60%
Irsko 5,64%
Řecko 9,83%
Španělsko 13,83%
Francie 12,80%
Itálie 9,83%
Kypr 5,39%
Lotyšsko 32,50%
Litva 19,83%
Lucembursko 2,91%
Maďarsko 8,64%
Malta 0,22%
Nizozemsko 3,71%
Rakousko 30,63%
Polsko 9,35%
Portugalsko 24,37%
Rumunsko 23,35%
Slovinsko 19,62%
Slovenská republika 9,36%
Finsko 31,40%
Švédsko 47,87%
Spojené království 3,26%
EU27 12,45%
Zdroj: Vlastní zpracování, EUROSTAT (2013)
Přestože role solární energie a větrné energie se stává stále důležitější, v roce 2010 byla stále nejpoužívanější zdrojem obnovitelné energie biomasa, která tvořila 67 % energie z obnovitelných zdrojů, jak lze vyčíst z grafu 2 (Eurostat, 2016). Druhým nejpoužívanějším obnovitelným zdrojem byla vodní energie, která tvořila téměř pětinu energie z obnovitelných zdrojů v Evropské unii. Větrná energie tvořila 8 % energie z OZE, díky čemuž byla třetím nejvyužívanějším obnovitelným zdrojem energie.
Geotermální energie tvořila 3 % energie z OZE a solární energie byla v Evropské unii nejméně využívaným obnovitelným zdrojem, jelikož solární energie tvořila pouhé jedno procento tohoto podílu, jak lze vidět na grafu 2.
Graf 2 : Podíl jednotlivých OZE na konečné energetické spotřebě v EU v roce 2010
Zdroj: Vlastní zpracování, EUROSTAT (2013)
3.2 Naplňování průběžných cílů pro využívání obnovitelných zdrojů mezi lety 2010 a 2018
Pro rok 2020 byl stanoven cíl na 20 % podílu energie z obnovitelných zdrojů na celkové konečné spotřebě. Tento cíl zatím není možné zhodnotit, jelikož poslední dostupná data jsou z roku 2018, jak již bylo zmíněno. Ale pro období let 2010 až 2018 byly stanoveny průběžné cíle, které mají kontrolovat, zdali členské státy jsou na správné cestě k dosažení svého cíle pro rok 2020. A tyto průběžné cíle budou v této kapitole zhodnoceny.
Průměrná hodnota podílu energie z OZE na konečné spotřebě v EU pro roky 2011 a 2012 byla 14,1 %, kdy průběžný cíl byl pro tyto roky 11,3 %. Pro roky 2013 a 2014 byl cíl tohoto podílu stanoven na 12,1 %, a dosaženo bylo 15,8 %, v letech 2015 a 2016 byl cíl 13,8 % a dosaženo bylo 16,9 %. A poslední průběžný cíl byl pro roky 2017 a 2018, kdy mělo být dosaženo 16,1% podílu energie z OZE na celkové konečné spotřebě a členské státy dokázaly dosáhnout 17,7% podíl. (Eurostat, 2020b)
Z těchto dat vidíme, že EU se podařilo všechny průběžné cíle splnit. Podíváme-li se na výsledky průběžných cílů jednotlivých států, uvidíme, že pouze dva členské státy
1% 3%
67%
8%
19%
2%
Solární energie Geotermální energie Biomasa Větrná energie Vodní energie Ostatní OZE
Poslední průběžný cíl, kdy státy měly v letech 2017 a 2018 dosáhnout průměrného podílu OZE na konečné spotřebě ve výši 65 % rozdílu mezi podílem z roku 2005 a cílem pro rok 2020, nezvládly splnit tři další země, Irsko, Polsko a Slovinsko, což je nejvíc členských států ze všech čtyř průběžných cílů. (Eurostat, 2020)
V rámci dosažení svého národního cíle, příjme Lucembursko statistický převod z Estonska a Litvy, ovšem i přes toto opatření by Lucembursko mělo docílit 11% podílu pouze v nejoptimističtějším případě. Toto by mělo zapříčinit snížení podílu v Estonsku v nejhorším případě o 0,7 % a v Litvě o 0,9 %. Celkem by do roku 2020 mělo být vyprodukováno 12 564 kilotun ekvivalentu ropy navíc, které budou k dispozici pro případný statistický převod v roce 2020 (Evropská komise, 2019, s. 7)
Na grafech 3 a 4 můžeme vidět, jak se jednotlivé energetické sektory podílí na celkové konečné spotřebě energie.
Graf 3: Hrubá spotřeba energie z obnovitelných zdrojů podle sektoru použití v EU v letech 2004 až 2018 (v ktoe)
Zdroj: Vlastní zpracování, Eurostat (2020b)
Na grafu 3 si můžeme všimnout že, nejvíce od roku 2004 rostla spotřeba energie z OZE v absolutních číslech ve formě elektřiny. Ale největší spotřeba energie z obnovitelných zdrojů v Evropské unie stále je v sektoru vytápění a chlazení, ovšem to je způsobené především tím, že nejvíce energie celkově v EU je spotřebováno právě na vytápění a chlazení. Jak můžeme vidět na grafu 4, tak obnovitelné zdroje se podílí na spotřebě energie ve vytápění a chlazení pouze z necelých 20 %, zatímco v elektřině je tento podíl vyšší než 32 %.
0,0 20000,0 40000,0 60000,0 80000,0 100000,0 120000,0
2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013 2014 2015 2016 2017 2018 Elektřina Vytápění a chlazení Doprava
Zatímco podíl OZE v elektřině rostl nejvíce v absolutních číslech, tak v relativních číslech došlo k největšímu navýšení v oblasti dopravy, kde se navýšil objem energie z obnovitelných zdrojů více než čtyřnásobně.
V roce 2018 tvořily obnovitelné zdroje 18 % veškeré spotřeby energie a již v roce 2018 12 zemí je nad úrovní svého cíle pro rok 2020. Těmito zeměmi jsou Bulharsko, Česká republika, Chorvatsko, Dánsko, Estonsko, Řecko, Itálie, Litva, Lotyšsko, Kypr, Finsko a Švédsko. Čtyřem zemím chybí méně než jeden procentní bod ke splnění svého cíle.
Graf 4: Podíl energie z OZE na celkové spotřebě energie v EU v letech 2004 až 2018
Zdroj: Vlastní zpracování, Eurostat (2020b)
Z grafu 5 je zřejmé, že průběžné cíle ze směrnice 2009/28/ES byly splněny v rámci celé EU, ovšem pokud se podíváme na skutečný podíl OZE na konečné spotřebě a porovnáme ho s národními akčními plány členských států, můžeme si všimnout, že v letech 2017 a 2018 nebyly cíle splněny. V roce 2018 podle národních akčních plánů mělo být dosaženo 18,88% podílu energie z OZE na konečné spotřebě, ale ve skutečnosti bylo dosaženo pouze 18,09% podílu. Pokud by se postupovalo podle národních plánů v roce 2020 by mělo být dosaženo 20,6% podílu energie z OZE na konečné spotřebě, což tedy znamená, že státy nemusí své plány naplnit ze 100 %, ovšem jednoduchými počty zjistíme, že již v roce 2018 byl rozdíl mezi národními plány a skutečným podílem větší než pouze 0,6 procentních bodů.
0,00%
5,00%
10,00%
15,00%
20,00%
25,00%
30,00%
35,00%
2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013 2014 2015 2016 2017 2018 OZE - elektřina (%) OZE- doprava (%) OZE - vytápění a chlazení (%) OZE (%)
Graf 5: Porovnání cílů vycházejících ze směrnice 2009/28/ES a cílů vycházejících z národních akčních plánů členských států se skutečným podílem energie z OZE na konečné spotřebě v letech 2010 až 2020
Zdroj: EEA (2019)
Průměrné navýšení podílu energie z obnovitelných zdrojů činilo od roku 2005 do roku 2020 0,68 procentních bodů za rok a za uplynulých pět let se toto navýšení snížilo na pouhých 0,52 procentních bodů za rok. Jelikož v roce 2018 činil tento podíl 18 % a v roce 2020 by to mělo být procent dvacet, bylo by nutné v nadcházejících dvou letech zaznamenat navýšení o alespoň 1 procentní bod za rok. (Eurostat, 2020a)
Takovýto posun byl zaznamenán od roku 2005 pouze dvakrát, a to v letech 2009 a 2012.
A průměr u dvou po sobě jdoucích letech byl větší než 1 pouze v letech 2008 a 2009, kdy se průměr ročního navýšení podílu rovnalo přesně jednomu procentnímu bodu. (Eurostat, 2020a)
V následujících třech podkapitolách se podívám na využívání OZE ve třech hlavních oblastech energetiky. Těmito oblastmi jsou elektrická energie, energie pro vytápění a chlazení a energie využitá v dopravě.
3.3 Využívání elektřiny z OZE v EU
Pro spotřebu elektřiny byl cíl pro rok 2010 stanovený na 21 % elektřiny z OZE na celkové spotřebě elektřiny. Tohoto cíle nebylo dosaženo, jelikož v roce 2010 tento podíl v EU činil pouze 19,6 %.
0 5 10 15 20 25
2010 2011 2012 2013 2014 2015 2016 2017 2018 2019 2020 Směrnice 2009/28/ES Národní akční plány Skutečný podíl
Důvodem proč tento cíl nebyl naplněn, byl rozdílný přístup jednotlivých členských států, kdy ne všechny státy využívaly svůj potenciál pro využívání OZE na 100 %. Toto by mohlo být napraveno, pokud by se jednotlivé národní cíle staly právně závaznými a členským státům by za jejich nesplnění hrozil postih. (Ficner a Kusák, 2007, s. 18) Dalším důvodem neúspěchu mohla být vyšší cena obnovitelných zdrojů oproti tradičním zdrojům. Ovšem při využívání fosilních paliv obvykle způsobuje vyšší znečištění klimatu, které se následně může promítnout v jiných nákladech státu. A závislost na fosilních palivech může znamenat vyšší náklady do budoucna, kdy cena ropy a zemního plynu dlouhodobě roste, tudíž bude nákladnější je v budoucnu využívat. (Ficner a Kusák, 2007, s. 18)
Problém nižší finanční náročnosti u výroby energie z fosilních paliv by mohl být vyřešen pomocí tzv. ekologické daně, díky které by státy měly větší motivaci investovat do výroby energie z obnovitelných zdrojů. (Ficner a Kusák, 2007, s. 18) Místo ekologické daně vznikl v EU systém obchodu s emisními povolenkami, který byl popsán v kapitole 2.1.
U konečné spotřeby elektřiny v Evropské unii byly dlouhou dobu nejvýznamnějším obnovitelným zdrojem elektřiny vodní elektrárny, ale v 90. letech minulého století se začínal zvedat význam větrných elektráren, které jsou nyní od roku 2017 největším producentem elektřiny mezi obnovitelnými zdroji. (Eurostat, 2012, s. 5)
Na začátku 90. let dvacátého století generovala biomasa druhý největší množství elektřiny mezi OZE, ale dnes je až na čtvrtém za větrnými elektrárnami, vodními elektrárnami a solárními elektrárnami. (Eurostat, 2012, s. 5)
Vývoj podílu jednotlivých obnovitelných zdrojů elektřiny na celkové výrobě elektřiny, můžeme sledovat na grafu 6. Z něhož je zřejmé, že nejvyšší nárůst byl zaznamenán u větrné energie, která se v druhé polovině druhého desetiletí stala nejvíce spotřebovávaným obnovitelným zdrojem elektřiny v EU. Vodní elektrárny zaznamenaly pouze minimální nárůst ve využívání.
Solární elektrárny byly třetím nejvýznamnějším obnovitelným zdrojem ve spotřebě energie, přestože tempo růstu využívání tohoto zdroje značně zvolnilo a jeho podíl na
Graf 6: Výroba elektřiny z obnovitelných zdrojů podle energetického zdroje mezi lety 2004 a 2018 (ktoe)
Zdroj: Vlastní zpracování, Eurostat (2020b)
Jak si lze všimnout v tabulce 7, pouze 10 států zvládlo splnit své národní cíle, které byly stanoveny pro rok 2010 v oblasti využívání elektřiny z obnovitelných zdrojů. Největší procentuální nárůst zaznamenalo Estonsko, které svůj podíl zvýšilo více jak padesátinásobně a svůj cíl převýšilo o 100 %. Dalšími zeměmi, jež výrazně převýšili cílovou hodnotu pro rok 2010 u tohoto podílu jsou Maďarsko, Německo, Dánsko a Irsko.
Maďarsko dosáhlo na téměř dvojnásobně vyšší hodnotu, než si vytyčilo jako svůj cíl a za 13 let, od roku 1997 do 2010, zvýšila podíl elektřiny z obnovitelných zdrojů na konečné spotřebě desetinásobně. Obě země, Estonsko i Maďarsko, jsou země, které vstoupili do Evropské unie v roce 2004 a jejich cíle byly stanoveny až v Aktu o přistoupení České republiky, Estonska, Kypru, Lotyšska, Litvy, Maďarska, Malty, Polska, Slovinska a Slovenska. Obě země vycházely z velmi nízkých hodnot v roce 1997, které byly nižší než jedno procento.
0 5000 10000 15000 20000 25000 30000 35000
2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013 2014 2015 2016 2017 2018 Vodní energie Větrná energie Solární energie Pevná biomasa Ostatní OZE
Tabulka 7: Podíl elektřiny z obnovitelných zdrojů na hrubé spotřebě elektřiny v zemích EU v roce 1997 a 2010 (hodnoty jsou uvedené v % a zaokrouhleny na 1 desetinné místo)
Země Podíl elektřiny
z obnovitelných zdrojů v roce 1997
Podíl elektřiny z obnovitelných zdrojů
v roce 2010
Cílové hodnoty pro podíl elektřiny z obnovitelných zdrojů
v roce 2010
Belgie 1,1 7,1 6,0
Česká republika 3,8 7,5 8,0
Dánsko 8,7 32,7 29,0
Estonsko 0,2 10,3 5,1
Finsko 24,7 27,7 31,5
Francie 15,0 14,8 21,0
Irsko 3,6 15,6 13,2
Itálie 16,0 20,1 25,0
Kypr 0,1 1,4 6,0
Litva 3,3 7,4 7,0
Lotyšsko 42,4 42,1 49,3
Lucembursko 2,1 3,8 5,7
Maďarsko 0,7 7,1 3,6
Malta 0,0 0,0 5,0
Německo 4,5 18,3 12,5
Nizozemsko 3,5 9,6 9,0
Polsko 1,6 6,6 7,5
Portugalsko 38,5 40,6 39,0
Rakousko 70,0 66,4 78,1
Řecko 8,6 12,3 20,1
Slovensko 17,9 17,8 31,0
Slovinsko 29,9 32,2 33,6
Spojené království 1,7 6,9 10,0
Španělsko 19,9 29,8 29,4
Švédsko 49,1 55,8 60,0
Společenství 12,9 19,6 21,0
Zdroj: Vlastní zpracování, Eurostat (2019)
Na tabulce 8 můžeme vidět, že na podporu elektrické energie byly nejčastěji využity výkupní ceny, které používaly všechny země EU kromě Dánska, Finska, Nizozemska, Polska, Rumunska a Švédska.
Zatímco u biopaliv je hojně používaným způsobem podpory osvobození od daně nebo povinné kvóty, tak u podpory elektrické energie z obnovitelných zdrojů využilo povinných kvót pouze 6 zemí z tehdejších 27 členských států a osvobození od daně bylo u elektřiny z OZE využito pouze u deseti zemí a stejné číslo nalezneme i u počtu zemí, které využily osvobození od daně u vytápění.
