Vysoká škola ekonomická v Praze
Fakulta mezinárodních vztah ů Katedra cestovního ruchu
Diplomová práce
Svatojakubská cesta a její význam v moderním cestovním ruchu
Diplomant: Alena Palasová
Vedoucí práce: PhDr. Jarmila Netková
Praha 2007
Prohlášení
Prohlašuji, že jsem vypracovala samostatně diplomovou práci na téma Svatojakubská cesta a její význam v moderním cestovním ruchu. Použitou literaturu a další podkladové materiály uvádím v přiloženém seznamu literatury.
V Praze dne 29.června 2007 ………..
podpis diplomanta
Poděkování
Ráda bych poděkovala PhDr. Jarmile Netkové, vedoucí diplomové práce, za ochotu, rady a informace poskytnuté při zpracování mé diplomové práce. Dále bych ráda poděkovala všem poutníkům, kteří prostřednictvím dotazníku, byli ochotni se podělit o své zážitky. Děkuji také svým rodičům za pomoc při zpracování práce a konečně Joaquínovi z asociace Multilateral za velmi cenné informace a materiály.
Obsah
ÚVOD... 1
1 ŠPANĚLSKO A JEHO CESTOVNÍ RUCH... 4
1.1 ZÁKLADNÍ CHARAKTERISTIKA ŠPANĚLSKA... 4
1.2 CESTOVNÍ RUCH VE ŠPANĚLSKU A JEHO INSTITUCIONÁLNÍ ZAJIŠTĚNÍ... 5
1.3 INCOMING... 6
1.4 OUTGOING... 8
1.5 DOMÁCÍ CESTOVNÍ RUCH... 9
2 CESTOVNÍ RUCH SEVERU ŠPANĚLSKA... 10
2.1 SHRNUTÍ TEORETICKÉ ČÁSTI... 11
3 CESTOVNÍ RUCH SEVERU ŠPANĚLSKA A SVATOJAKUBSKÁ CESTA ... 12
4 POUTNÍ MÍSTA A POUTĚ... 13
5 SVATOJAKUBSKÁ CESTA ... 14
5.1 HISTORIE... 16
5.2 VÝZNAM POUTNÍ CESTY... 18
5.3 POUTNÍCI... 18
5.4 SHRNUTÍ KAPITOLY... 19
6 SOUČASNOST – KONEC 20. A POČÁTEK 21. STOLETÍ... 21
6.1 VÝVOJ OD 80.LET 20. STOLETÍ... 21
6.1.1 Evropská kulturní cesta ... 21
6.1.2 Znovuobjevení cesty ... 23
6.1.3 Zápis na Seznam světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO ... 24
6.2 NOVODOBÉ PUTOVÁNÍ... 25
6.3 SPECIFIKA... 27
6.4 POUTNÍ CESTA... 28
6.5 ALBERGUES... 30
6.6 POUTNÍCI... 30
6.7 ORGANIZACE, JEJICHŽ ČINNOST SE TÝKÁ SVATOJAKUBSKÉ CESTY... 32
6.7.1 La Federación Espaňola de Asociaciones de Amigos del Camino de Santiago... 33
6.7.2 Xacobeo... 34
6.7.3 Consejo Jacobeo (Svatojakubská rada) ... 35
6.7.4 Muzeum poutnictví ... 36
6.7.5 Biblioteca Jacobea ... 38
6.7.6 Archicofradía Universal del Apostol Santiago... 39
6.7.7 Mundicamino... 40
6.8 PROPAGACE SVATOJAKUBSKÉ CESTY... 41
6.8.1 Propagátoři Svatojakubské cesty ... 41
6.8.2 Strategie propagace vedoucí ke zvýšení zájmu turistů a zprostředkovatelů... 43
6.8.3 Navržená image, turistická realita, image vytvořená předběžně a image skutečně vnímaná turisty 58 6.9 SVATOJAKUBSKÁ CESTA A ČR... 59
6.9.1 Trasy Svatojakubské cesty v ČR ... 59
6.9.2 Čeští poutníci ... 61
6.9.3 Češi v Santiagu... 63
6.10 SHRNUTÍ KAPITOLY... 64
7 BUDOUCNOST ... 66
ZÁVĚR... 67
PRAMENY ... 68
PŘÍLOHY ... 70
Úvod
Jako téma své diplomové práce jsem si zvolila Svatojakubskou poutní cestu.
Toto téma považuji za velmi zajímavé nejen proto, že se týká oboru cestovního ruchu, ale také proto, že je mi osobně blízké. V roce 2004 jsem totiž strávila šest měsíců jako dobrovolník na poutní cestě. Pracovala jsem ve dvou ubytovnách a kromě toho k mým povinnostem patřilo vyplňovat dotazníky s poutníky, podílet se na vydávání časopisu pro poutníky atd. Sama jsem absolvovala prvních 100 km poutní cesty. To, jak poutní cestou lidé na severu Španělska žijí, mě opravdu upoutalo, a proto jsem chtěla zjistit více o fungování Svatojakubské cesty. Jedním z důvodů pro volbu tohoto tématu byla také skutečnost, že se jedná o problematiku v České republice velmi málo známou.
Cílem mé práce je přiblížit nejen poutní cestu, její vznik či historii, ale hlavně zjistit, jaké je institucionální zajištění provozování této poutní cesty, jaké jsou příčiny znovuzrození a velké popularity Svatojakubské cesty v posledních letech a jaký je možné očekávat vývoj do budoucna.
Při psaní této práce jsem vycházela zejména ze španělských průvodců, propagačních materiálů španělských informačních center a mnoha zahraničních i několika českých internetových stránek. Nicméně tyto prameny uváděly pouze obecné údaje a informace týkající se historie a tras poutní cesty. Hlavním zdrojem informací týkajících se propagace poutní cesty a celého jejího zajištění jsem čerpala z dokumentu „Turismo cultural y Camino de Santiago“. Tento dokument byl zpracován asociací Multilateral, která v minulých letech zorganizovala setkání expertů na problematiku poutní cesty. V tomto dokumentu jsou shrnuty nejdůležitější poznatky a závěry, jichž bylo dosaženo. Dalšími zdroji informací byly knihy Pavly Jazairiové a Františka Lízny.
Informace týkající se českých tras poutní cesty jsem získala korespondencí s panem Markvartem z Klubu českých turistů (KČT). Informace o českých poutnících jsem získala vypracováním dotazníku, který poutníci vyplnili. Kontakt na všechny dotázané jsem získala uveřejněním inzerátu na internetových stránkách www.cestovatel.cz.
Než jsem svou práci začala psát, domnívala jsem se, že Svatojakubská cesta přitahuje poutníky odnepaměti a současný zájem o tuto cestu je pouze pokračováním historické tradice. Nepředpokládala jsem, že existuje jakékoliv zajištění poutní cesty ze strany státu ani jednotný plán jejího rozvoje apod. Mezi mé další, jak se ukázalo mylné, představy patřilo to, že téměř žádný Čech o Svatojakubské cestě nikdy neslyšel a absolvovalo ji maximálně pár věřících. To, že také může existovat česká trasa poutní cesty, jsem zjistila náhodně při pohledu na jeden rozcestník u Českého Krumlova, kde jsem spařila povědomý tvar lastury na značce. Proto jsem kontaktovala KČT a dozvěděla jsem se o českých trasách.
Nyní bych zde ráda popsala strukturu své práce. V první teoretické části jsem se zaměřila na charakteristiku španělského cestovního ruchu. Zajímala jsem se o jeho institucionální zajištění stejně jako o údaje týkající se příjezdového, výjezdového a domácího cestovního ruchu. V rámci cestovního ruchu celého Španělska jsem se snažila vymezit postavení severu země, kudy poutní cesta prochází. Dále jsem se již v praktické části své práce začala konkrétněji zabývat poutními místy a poutními cestami, kterých postupně vznikalo po celé Evropě velké množství. Do současnosti si však ne všechna tato místa dokázala uchovat svou přitažlivost tak jako Svatojakubská cesta a Santiago de Compostela. V pořadí pátá kapitola, nazvaná Svatojakubská cesta, je věnována jednotlivým trasám poutní cesty, které se v průběhu středověku vyvinuly. Kapitola také popisuje vznik poutního místa a poutní cesty a sleduje jejich vývoj až do současnosti. Kromě historie se zde věnuji i významu cesty a charakteristice středověkých poutníků, kteří se od poutníků současných v mnohém lišili.
Stěžejní část mé práce je věnována současnosti. Nejprve jsem se zabývala vývojem poutní cesty v posledních letech a událostmi, které tento vývoj zásadně ovlivnily. V dalších podkapitolách jsem popsala způsob novodobého putování a jeho specifika jako je například průkazka poutníka, či ubytovny určené pouze pro poutníky. Rovněž jsem vysvětlovala, kudy a kdy se nejvíce putuje, co jsou speciální ubytovny pro poutníky a kdo jsou samotní poutníci. Zkoumala jsem jejich věkové i národnostní složení a charakterizovala jsem typický den poutníka.
Potom jsem se zabývala některými organizacemi a institucemi, jejichž činnost souvisí se Svatojakubskou cestou. Pak následuje podle mého názoru asi
nejpřínosnější část mé práce, která je věnovaná propagaci poutní cesty. Nejprve jsem zmínila nejrůznější propagátory poutní cesty, protože zainteresované organizace jsou velmi různorodé. V další části jsem se věnovala komunikačním strategiím a prostředkům propagace, které jsou ve spojitosti s poutní cestou uplatňovány. Patří sem nejen účast na veletrzích a vydávání propagačních brožurek a letáků, ale také sponzoring, vztahy s médii a státními orgány, internetová prezentace a další aktivity. Poslední subkapitola, uzavírající tuto část, je věnována problematice image propagované a image vnímané poutníky.
Dále mou snahou bylo popsat vztah České republiky ke Svatojakubské cestě a to ze tří různých hledisek. Nejprve mě zajímal rozvoj tras poutní cesty v ČR, pak jsem se zabývala českými poutníky a nakonec možnostmi cestování do poutního místa Santiago de Compostela.
Poslední kapitola je věnována budoucnosti poutní cesty, o které se samozřejmě můžeme jen dohadovat. Nicméně při zvážení určitých předpokladů, se dá říci, co je pravděpodobné.
1 Špan ě lsko a jeho cestovní ruch 1.1 Základní charakteristika Špan ě lska
Španělsko leží v jihozápadní Evropě, na Pyrenejském poloostrově. Má hranice s Francií a Andorrou na severu a s Portugalskem na západě. Ke Španělsku patří také Baleárské ostrovy (Mallorca, Menorca, Ibiza, Formentera) ve Středozemním moři, Kanárské ostrovy ležící v Atlantickém oceánu a dvě městské provincie na severoafrickém pobřeží, Ceuta a Melilla. Španělsko se rozkládá na 504 782 km² a jeho počet obyvatel je 39 milionů.1 Země je rozdělena do 17 samostatných krajů/provincií (comunidades autonomas). Největší města jsou Madrid, Barcelona a Valencia. Hlavním městem je Madrid.
Španělské podnebí i krajina jsou velmi rozmanité. Hory jako např. Pyreneje, zelené louky Galicie, pomerančové sady kolem Valencie nebo poušť kolem Almeríe.
Ve vnitrozemí panuje kontinentální podnebí s velkými teplotními rozdíly mezi dnem a nocí. Východní a jižní pobřeží má klima středomořské s vysokým procentem slunečných dnů, s letními teplotami mezi 23 - 30°C. V zimě se zde průměrné teploty pohybují mezi 10 - 15°C. Naopak v severních přímořských oblastech je chladněji a prší častěji.
Španělsko je země, která prošla velmi zajímavým a složitým historickým vývojem. Od 8. do 15. století část země spadala pod nadvládu Maurů. Po jejich porážce byla země sjednocena pod vládou slavných katolických králů (Los reyes catolicos). Po objevení Ameriky se ze Španělska stala říše obrovské rozlohy a neuvěřitelného bohatství. Z něj bohužel nic nezbylo, protože bylo použito hlavně na financování válek habsburských panovníků. Země prožila éru diktátora generála Franca a od roku 1975 je konstituční monarchií v čele s králem Juanem Carlosem. Je to katolická země se silnou tradicí, kde je dodnes asi 60 – 70% obyvatel věřících2. Bohatá historie a náboženské založení se promítly nejen ve specifické architektuře, na kterou je bohatý zejména jih země (tzv. maurský sloh), ale i v povaze zdejších lidí a ve velkém množství svátků a oslav, které jsou dodnes dodržovány.
1 Společník cestovatele - Španělsko
2 MF Dnes, 3.3.2007
1.2 Cestovní ruch ve Špan ě lsku a jeho institucionální zajišt ě ní
Španělsko je zemí s největšími příjmy v cestovního ruchu, v roce 2005 dosáhly 38 494 milionů eur. Výdaje Španělů na cestovní ruch dosáhly výše 12 125 milionů eur. Z toho vyplývá, že celkové kladné saldo cestovního ruchu Španělska bylo v roce 2005 ve výši 26 369 milionů eur3. V následující tabulce můžeme porovnat jednotlivé země Evropské Unie (EU) a Španělsko vychází jako země s nejvyšším kladným saldem.
Tab. 1: Příjmy a výdaje na cestovní ruch v zemích EU v roce 2005 v mil. eur
Pramen: Eurostat
V roce 2005 pracovalo v cestovním ruchu 2,5 milionu osob, což je 12% všech zaměstnaných obyvatel Španělska4. Více než polovina z pracujících v cestovním ruchu pracuje v hotelnictví, třetina je zaměstnaná v dopravě a pětina se zabývá ostatními aktivitami cestovního ruchu.
Cestovní ruch ve Španělsku spadá pod Ministerstvo průmyslu, obchodu a cestovního ruchu. Část tohoto ministerstva, která se soustředí na cestovní ruch, se nazývá Secretaria General de Turismo. Další důležitou organizací v tomto oboru je Instituto de Estudios Turísticos. Je to organizace, která zkoumá vývoj cestovního ruchu Španělska a provádí statistické sledování. Za propagaci Španělska v zahraničí je odpovědná státní organizace Instituto de Turismo de España (Turespaňa). Segitur (La Sociedad Estatal de Gestión de la Información Turística) je organizace založená v roce 2002 a jejím úkolem je zavádět nové technologie do odvětví cestovního ruchu.
Segitur je společně s Turespaňa odpovědný za provozování internetové stránky www.spain.info, což je oficiální internetová stránka propagující destinaci Španělsko.
Jednotlivé španělské provincie mají zároveň své vlastní internetové stránky
3 Balance del turismo en España en 2006
4 Empleo en el sector turístico. 2005
věnované cestovnímu ruchu a také své vlastní organizace věnující se cestovnímu ruchu daného regionu.
Logo Španělska, kterým se prezentuje v zahraničí, je znázorněno na Obr.1.
Obrázek 1: Logo Španělska
Pramen: www.tourspain.es
Španělsko má několik zahraničních zastoupení v cizích zemích. Konkrétně v Praze však zastoupení není, protože celá Střední Evropa spadá pod pobočku ve Vídni.
1.3 Incoming
V roce 2006 navštívilo Španělsko celkem přibližně 58 mil. turistů (viz. příloha č.1 a 2). Španělsko patří k tradičním destinacím, které nabízejí letní dovolenou u moře, ale v posledních letech roste snaha rozšiřovat nabídku služeb a možností trávení volného času. Návštěvnost Španělska každým rokem roste, konkrétní nárůst mezi lety 2005 a 2006 byl o 4,5% (viz příloha č.1 a 2). Podle národnostního složení je nejvíce přijíždějících turistů z Velké Británie a následují Němci, Francouzi, Italové a Portugalci. (viz. příloha č.2)
První tři místa v návštěvnosti také odpovídají prvním třem místům v pořadí výdajů zahraničních turistů v roce 2006. Suverénně nejvíce utratí ve Španělsku turisté z Velké Británie, následováni jsou Němci a třetí místo zaujímají Francouzi.
Graf 1: Výdaje zahraničních turistů podle národnosti a meziroční změny výdajů v roce 2006
Pramen: www.iet.tourspain.es
Nejnavštěvovanějšími provinciemi jsou Katalánsko, Baleárské a Kanárské ostrovy a Andalusie (viz příloha č.1). Dokládá to i obrázek 2, který vychází z údajů za rok 2006. Katalánsko, na východním pobřeží, je tradiční destinací pro dovolenou u moře, zároveň však nabízí možnost kulturního cestovního ruchu. Velkým turistickým centrem této oblasti je Barcelona. Španělské ostrovy v čele s Mallorcou patří k velmi oblíbeným destinacím pro letní dovolenou. Andalusie se svou polohou na jihu země, teplým klimatem s malým počtem srážek, mořem a bohatou v Evropě ojedinělou historií je opravdu region pro cestovní ruch naprosto ideální.
Obrázek 2: Procento příjezdů podle jednotlivých provincií v roce 2006
Pramen: www.iet.tourspain.es
1.4 Outgoing
Největší podíl výjezdového cestovního ruchu se uskutečnil do zemí Evropské Unie, jak dokládá i následující tabulka. Podle údajů z roku 2005 dosáhly výjezdy do EU konkrétně podílu 77,2%. Nejnavštěvovanější zemí byla v roce 2005 Francie, kam se vydalo 21,7% španělských turistů. Mezi další oblíbené země s vysokou návštěvností patří Portugalsko s 12,7% turistů, Itálie s 7,9%, Andorra s 8,0% a Německo s 6%. Nejnavštěvovanější mimoevropskou destinací je Maroko, které navštívilo 3,6% španělských turistů. Jižní Amerika má na kontě 10,8% turistů, přičemž nejčastěji navštěvovanými zeměmi jsou Dominikánská Republika, Ekvádor, Kuba, Mexiko a Argentina.5
Tab. 2: Výjezdový cestovní ruch v roce 2005
Výjezdový cestovní ruch Španělů v roce 2005
EU 77,2%
Francie 21,7%
Portugalsko 12,7%
Itálie 7,9%
Velká Britálnie 6,9%
Německo 6,0%
Andorra 8,0%
Maroko 3,6%
USA 1,7%
Dominikánská rep. 1,7%
Argentina 1,3%
Kuba 1,3%
Pramen: www.iet.tourspain.es/
Co se týče příjezdů Španělů do ČR, v roce 2005 byl jejich celkový počet 224 327, což znamená 9. místo v pořadí zemí podle příjezdů. Podíl španělských turistů na celkovém počtu turistů v ČR tvoří 3,5%. Jejich průměrná doba pobytu je 4,2 dne.6
Hlavní důvody Španělů pro cestu do zahraničí byly v roce 2005 volný čas, rekreace a dovolená (52,4%). Z pracovních důvodů jelo do zahraničí 20,1% osob a 18,6% osob navštívilo v zahraničí příbuzné nebo přátele.7
5 Movimientos Turísticos en Fronteras. 2006
6 www.czechtourism.cz
7 Movimientos Turísticos en Fronteras. 2006
1.5 Domácí cestovní ruch
Španělsko je zemí s největším domácím cestovním ruchem. V roce 2005 dosáhl celkový počet cest čísla 171 588 346. Z toho celých 93,9% bylo uskutečněno v rámci domácího cestovního ruchu.8 Nejčastěji navštěvované provincie jsou Andalusie, Katalánsko a Valencie. (viz příloha č. 3.) Co se týče motivů cestování, téměř polovina cest je za účelem odpočinku a na dovolenou (viz příloha č. 4). Mezi další důvody cestování patří návštěva rodiny a přátel a až třetí místo zaujímají pracovní cesty. Z přílohy č. 5 pak dále vyplývá, že 43% všech cest se uskutečnilo v roce 2005 o víkendech. Nejméně se naopak cestuje o vánočních svátcích, kdy cestují jen necelá 3% účastníků cestovního ruchu.
8 Movimientos Turísticos en Fronteras (Frontur). 2006
2 Cestovní ruch severu Špan ě lska
Za sever Španělska jsou v této práci považovány provincie Aragon, Navarra, País Vasco, Castilla y Leon, Asturias, Galicia, Cantabria a La Rioja. Sever Španělska je ve východní části hornatý s krásnou místy téměř nedotčenou přírodou. Západní část s mírně zvlněnou krajinou je zaměřená na zemědělství a velmi charakteristická je pro ni svěže zelená barva. Tato část země je považována za vůbec nejchudší region Španělska.
Jak již bylo zmíněno dříve, je Španělsko navštěvováno hlavně jakožto destinace přímořská. Nejnavštěvovanější a z hlediska cestovního ruchu nejvíce ziskové jsou tedy logicky provincie, které leží u moře, a to zejména na východě a jihu země. Nicméně vzhledem k rozloze a různorodosti země, vzhledem k bohaté historii i kultuře Španělsko nabízí daleko širší škálu možností využití pro cestovní ruch.
Z přílohy č.1 je zřejmé, že všech osm zmíněných provincií severu Španělska má pouze 8,15% podílu na cestovním ruchu celého Španělska. Tomu pak samozřejmě odpovídá i podíl výdajů zahraničních turistů. Podle obrázku 3 na severu Španělska zanechají turisté pouze 6,5% svých výdajů.
Některé z těchto provincií sice leží na pobřeží, ale to rozhodně není turisty tolik vyhledávané jako pobřeží na východě a jihu země. Zdejší klima je totiž daleko chladnější a deštivější. Z toho tedy vyplývá, že provincie na severu země se musí orientovat na jiné formy cestovního ruchu. Potenciál pro to tu opravdu je. Je zde krásná příroda, mnoho zajímavých kulturních a historických památek a skvělé podmínky pro provozování některých sportů, např. lyžování v provincii Aragon, nebo golf v Galicii. V celém Španělsku včetně severu se také koná řada kulturně společenských akcí jako např. filmové festivaly nebo folklorní festivaly, které si dodnes uchovávají velký význam a spojení s tradicemi. Provincie severu země mají rozhodně turistům co nabídnout.
Obrázek 3: Procento výdajů turistů v jednotlivých provinciích v roce 2006
Pramen: www.iet.tourspain.es
2.1 Shrnutí teoretické č ásti
Španělsko leží na Pyrenejském poloostrově a díky svému podnebí, poloze, historii, úctě k tradicím a rozmanité přírodě má skvělé podmínky pro rozvoj cestovního ruchu. Je to země s největšími příjmy z cestovního ruchu, které v roce 2005 dosáhly 38 494 milionů eur. Díky tomu vykazuje Španělsko také vůbec největší kladné saldo cestovního ruchu. Z hlediska institucionálního zajištění cestovního ruchu a jeho propagace v zahraničí je nejdůležitější institucí Instituto de Turismo de Espaňa. Je mimo jiné provozovatelem internetové stránky www.spain.info.
V roce 2005 navštívilo Španělsko asi 58 milionů turistů, z nichž nejvíce bylo z Velké Británie. Zahraniční turisté nejčastěji navštěvují Katalánsko, Baleárské a Kanárské ostrovy a Andalusii. Naproti tomu Španělé nejčastěji jezdí do zemí EU v čele s Francií. Španělsko je zemí s největším domácím cestovním ruchem. Až 93,9% všech cest v roce 2005 proběhlo v rámci země.
Cestovní ruch severu Španělska není tak rozvinutý jako jiných částí, ale i tato část země má rozhodně turistům co nabídnout.
3 Cestovní ruch severu Špan ě lska a Svatojakubská cesta
Jak vyplývá z kapitoly 2 cestovní ruch severního Španělska nepatří mezi nejrozvinutější a ani nemá potenciál vyrovnat se jiným částem Španělska. Přesto však cestovní ruch a jeho význam pro tuto část země nelze opomíjet.
Proto skutečnost, že tudy vede jedna z nejvýznamnějších a nejstarších poutních cest, by mohl být jedním z impulsů k rozvoji cestovního ruchu v tomto regionu. To si místní vlády začaly uvědomovat zhruba od počátku 90. let 20. století.9 Začaly se projevovat snahy o obnovení Svatojakubské cesty, její další rozvoj a propagaci. Zejména v Galicii, kde se nachází Santiago de Compostela, tedy cíl poutní cesty, se v posledních letech stále zvyšuje nejen počet poutníků, ale i návštěvníků.
Jednotlivá místa na trase poutní cesty se rozvíjela daleko rychleji než okolí díky neustále proudícím zástupům poutníků. Města i vesnice byly nejen důležitými centry, kde poutníci mohli přespat či nakupovat, ale díky hustotě osídlení podél poutní cesty se také zvyšovala její bezpečnost. Vzhledem k blízkosti francouzských hranic tato místa také přejímala rychleji nové vzory z ostatních zemí Evropy.
Dodnes si svůj význam uchovávají mnohá města, jimiž Svatojakubská cesta vede, protože tu stojí skvělé příklady sakrální architektury od románského až po barokní sloh. Tyto stavby dokládají dlouhou a pestrou historii nejen jednotlivých míst, ale i celé poutní cesty. Tato místa se postupně stala cílem kulturního a poznávacího cestovního ruchu.
9 Turismo Cultural y Camino de Santiago
4 Poutní místa a pout ě
Poutních míst se dá po celém světě najít nespočet. Samozřejmě se liší svým významem i důvodem vzniku. Některá místa si uchovala svou přitažlivost dodnes, o jiných místech už dnes ví málokdo. Téměř každý zná Řím, Jeruzalém, Mekku či francouzské Lourdes. Podstatně méně lidí by vědělo, že mezi poutní místa patří také Santiago de Compostela a že se ve středověku dokonce řadilo mezi tři nejvýznamnější cíle poutí spolu s Římem a Jeruzalémem.
Úplně nejstarší poutní místa vznikala v místech, která byla nějakým způsobem spojena s pobytem svatých nebo Ježíše.10 Sem se jednoznačně zařazuje Palestina a Jeruzalém, ale také Řím a Santiago de Compostela, kde byly nalezeny ostatky svatého Jakuba. Ve středověku bylo uctíváno stále více svatých a tak vznikala nová poutní místa spojená s jejich životem či smrtí. Na významu také nabývalo uctívání Matky Boží a místa, kde se Panna Maria zjevila, se stala velmi oblíbenými cíli poutí.
Sem se dá zařadit např. Mariazell, Montserrat, Chartres, Čenstochová a mnoho dalších. Mezi „mladší“ poutní místa se řadí např. Loreto v Itálii, které se stalo jedním z nejvýznamnějších poutních míst v celé Evropě v 16.stol. Mezi ještě „novější“ poutní místa se řadí francouzské Lourdes, které se staly známými až v 19.stol., a místo proslulé až na počátku 20. stol., které se jmenuje Fatima a leží v Portugalsku. Poutní místo Medugorje v Bosně a Hercegovině dokonce vzniklo až v roce 1981, kdy se tu prý zjevila Panna Marie.
10 Ohler, Norbert: Náboženské poutě ve středověku a novověku
5 Svatojakubská cesta
Cesta do Santiaga, cesta do Compostely, Svatojakubská cesta, ve španělštině Camino de Santiago nebo Ruta Jacobea, nebo také La Ruta de las Estrellas.
Poslední z názvů můžeme přeložit jako cesta hvězd. Tato cesta je totiž údajně odrazem Mléčné dráhy na zemi. Právě tímto způsobem, pohledem na hvězdy, se orientovali při chůzi poutníci ve středověku. Každý rok se na tuto pouť vydalo asi půl milionu lidí z celé Evropy.11
Do Santiaga de Compostela lidé přicházeli z celé Evropy a vzniklo tak několik různých tras cesty, které se scházely v Santiagu. (viz následující obrázek 4 a příloha č. 6)
Obrázek 4: Trasy Svatojakubské poutní cesty
Pramen: www.cnice.mec.es/
Jako první se začala rozvíjet cesta francouzská, která je dodnes nejvýznamnější a nejčastěji používaná. Severní cesta, též Camino Primitivo, která vedla úplným severem Španělska provincií Asturias blízko při pobřeží, se rozvíjela společně s francouzskou cestou, ale nebyla tolik využívána, protože s sebou nesla problémy a nebezpečí, které líčí např. „Codex Calixtinus“ (viz. dále). Cesty přicházející z jihu se vyvinuly až na konci středověku. Bylo to tím, že křesťanská vojska postupně vytlačovala Maury k jihu a tím umožnila lidem cestovat na sever.
11 El Camino de Santiago a pie
Nejznámější jižní cestou je Vía de la Plata (stříbrná cesta) vedoucí ze Sevilly, přes Méridu, Cáceres, Salamancu, Zamoru a napojuje se na francouzskou cestu v Astorze, nebo vstupuje do Galicie přes provincii Orense. Vznik severní námořní cesty z Anglie a Irska šel ruku v ruce s rozvojem plavby. Další možnou cestou byla také trasa portugalská.
Na francouzské cestě se postupem času vytvořily 4 možné trasy, jak ukazuje níže obrázek 5. První vede z Paříže, přes Tour a Poitiers (Turonská trasa), druhá vede z Vezelay, přes Limoges a Perigeux (Limoská), třetí z Le Puy, přes Moisac a Conques (Podienská) a poslední z Arles (Touloská). První tři trasy se před vstupem do Francie spojují v Ostabatu a odtud vedou přes Saint-Jean-Pied-de-Port, Valcarlos a Roncesvalles. Čtvrtá trasa vstupuje do Španělska přes Somport, Canfranc a Jacu (Aragonská větev). V Puente la Reina se konečně všechny cesty spojují v jednu.
Obrázek 5: Mapka tras Svatojakubské cesty
Pramen: www.sabuco.com/
Celá nejčastěji využívaná francouzská trasa vedoucí ze Saint Jean Pied de Port do Santiago de Compostela je dlouhá 771 km a většina poutníků ji zvládne ujít pěšky přibližně za jeden měsíc. Pokud zvolíme cestu méně obvyklou, Aragonskou, budeme muset ujít 845 km a prodloužit si putování o dva dny.12 Tato trasa se v Pamploně napojuje na tradiční francouzskou cestu a dále pokračuje přes Logroño, Burgos, León a další významná místa.
12 El Camino de Santiago a pie
5.1 Historie
Tělo apoštola Jakuba bylo objeveno roku 813. Poustevník Pelagius prý měl sen, ve kterém ho andělé upozornili na Jakubův hrob.13 Krátce nato uviděl hvězdu ukazující na jedno místo na hoře Libradón. Tam byla nalezena mramorová truhla, která ukrývala ostatky tří lidí. Jedním z nich byl apoštol Jakub. Svatý Jakub byl údajně zabit kolem roku 44 v Jeruzalémě, ale jeho žáci tělo ukradli a tajně převezli tam, kam si apoštol přál, tedy do Španělska. Po objevení ostatků byl nad apoštolovým náhrobkem vystavěn malý kostelík a již v roce 840 přicházejí první poutníci z Asturias (jedna ze španělských provincií, sousedící s Galicií), aby uctili svatého Jakuba.
Událost, která velkou měrou přispěla ke slávě sv. Jakuba, se stala roku 844.
V tomto roce se střetly armády muslimů, kteří ovládali téměř celé Španělsko, a křesťanů, vedené Ramirem I. Přestože měli muslimové jasnou početní převahu, dokázali nakonec zvítězit křesťané. Bylo to považováno za zázrak, který byl připsán svatému Jakubovi, od té doby nazývanému také Maurobijec. Od tohoto střetu křesťané začali postupně vytlačovat Maury k jihu a konečně v roce 1492 porazili poslední Maurskou metropoli, kterou byla Granada.
Malý kostelík vystavěný nad hrobem svatého brzy nebyl dostačující, a proto byl dvakrát přestavěn a zvětšen v letech 874 a 1075. Z malého kostela se stala katedrála, jejíž vzhled se změnil nejprve v 16. století a poté zejména v 18. století, kdy katedrála získala svou dnešní barokní podobu.
V průběhu 9.století přicházeli k hrobu sv. Jakuba hlavně lidé z blízkého okolí, ale již v 10.století přicházejí první cizinci. Od 12.století poutníci také připlouvají po moři, a to zejména z Anglie. V 15.století se pak začíná rozmáhat cestování na koni.
Hned od počátku začaly podél celé cesty vznikat špitály, ubytovny, kláštery a kostely.
Cesta bývala dost nebezpečná a díky postupně houstnoucímu osídlení mohli poutníci cestovat s menšími obavami.
Liber Sancti Jakobi byla první kompilace všech známých textů o poutní cestě, která vznikla mezi lety 1132 a 1135.14 Roku 1139 byl sepsán první opravdový knižní
13 Jazairiová Pavla: Cestou hvězdy
14 www.mundicamino.com
průvodce poutníka, nazvaný Codex Calixtinus podle papeže Calixta II. Autor tohoto průvodce se jmenoval Aymeric Picaud a byl kancléřem jmenovaného papeže.
Průvodce byl velice podrobný a praktický. Detailně popisoval celou pouť, upozorňoval na nebezpečí, na co si dát pozor, uváděl zajímavosti, radil, kde přenocovat, kudy jít... Popisuje jednotlivé trasy poutní cesty, památky a významná místa. Další knižní průvodce byly později sepsány poutníky anglickými, německými a italskými.
Největší rozkvět zaznamenala Svatojakubská cesta v 11. a 12. století. Naopak od konce 14.století a hlavně ve století 15. začíná zájem o Svatojakubskou cestu upadat. Příčinou byl zejména mor a války v celé Evropě. 16. století pak bylo stoletím protestantských nálad a náboženských válek. Strach z přepadení hrobu svatého Jakuba vedlo arcibiskupa Klementa k tomu, aby roku 1588 náhrobek ukryl. Provedl to tak důkladně, že během dalších 300 let se ho nepodařilo nalézt. V důsledku toho je Santiago v 18. a 19. století téměř úplně zapomenuto.
V roce 1878 začíná rekonstrukce katedrály. V lednu 1879 byla nalezena krypta a v ní ostatky nějakého muže. O pět let později, roku 1884 papež León XIII.
prohlašuje, že se jedná o tělo sv. Jakuba. Ostatky světce byly znovuobjeveny.
Druhý zlatý věk Svatojakubské cesty však přichází až koncem 20. století.
V roce 1950 vzniká Společnost přátel Svatojakubské cesty (viz 6.7.1). V 80. letech je díky této společnosti žlutými šipkami vyznačena francouzská trasa poutní cesty.
V roce 1982 byl Jan Pavel II. prvním papežem, který navštívil Santiago de Compostela. O tři roky později, roku 1985, bylo historické centrum města Santiago de Compostela zapsáno na Seznam světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO. Roku 1987 se Svatojakubská cesta stala chráněnou kulturní evropskou památkou na základě rozhodnutí Rady Evropy.
V roce 1985 přišlo do Santiago de Compostela pouze 2 491 osob, v roce 1991 počet osob vzrostl na 7 274.15 Pak ovšem přichází Svatý rok (viz dále) 1993, kdy byla francouzská trasa poutní cesty zapsána na Seznam světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO. V tomto roce se také vláda Galicie rozhodla propagovat Svatojakubskou poutní cestu a vybudovala ze starých venkovských škol
15 Registro de la Oficina de Acogida de Peregrinos
ubytovny pro poutníky. Výsledkem bylo neuvěřitelných 99 436 poutníků. Další Svatý rok 1999 dorazilo do Santiaga 154 613 poutníků. Prozatím poslední Svatý rok 2004 přivedl k hrobu sv. Jakuba 179 944 poutníků. Zájem o poutní cestu neustále roste a i v ostatních letech mezi Svatými roky přichází do Santiaga kolem 70 000 lidí.16 V roce 2000 se Santiago de Compostela stalo díky poutní cestě Evropským městem kultury spolu s dalšími osmi městy.
5.2 Význam poutní cesty
Význam celé poutní cesty ve středověku byl opravdu velký pro celé Španělsko. Téměř celé území Španělska bylo pod nadvládou Maurů a pouze malá království na severu země byla křesťanská. Díky objevení ostatků sv.Jakuba se upevnilo křesťanství a malé územní celky byly najednou ochotny se spojit dohromady a společně bojovat proti Maurům a postupně je vytlačovat stále více k jihu. Objevení ostatků byl popud ke spojení se proti Maurům.
Vzhledem k tomu, že cesta v počátcích nebyla příliš bezpečná, začaly podél ní vznikat vesnice, které měly poutníky chránit před přepadením a měly poskytovat poutníkům azyl. Cesta tak vlastně vedla od svatyně k svatyni. V průběhu staletí se měnily architektonické slohy, v nichž byly kostely stavěny, a díky tomu dnes podél poutní cesty můžeme najít pestrou směs románských, gotických i barokních staveb.
Zejména románský sloh je pro Svatojakubskou cestu velmi typický, protože to byl stavební sloh 11. a 12. století, tedy doby největší slávy Svatojakubské cesty. (viz příloha č. 8)
5.3 Poutníci
Středověcí poutníci byli od obyčejných lidí velmi dobře rozeznatelní. Nosili speciální oděv, jehož základní součástí byl krátký plášť, který měl chránit před deštěm a zároveň neměl bránit volnému pohybu nohou při chůzi. Dalším nezbytným kusem oděvu byl klobouk, který chránil jak před sluncem, tak před deštěm, a potom kožená vesta chránící před zimou. Téměř všichni poutníci nosili také dlouhou hůl, která usnadňovala chůzi, a nádobu na vodu. Hůl zastávala také roli „průkazky“
16 Registro de la Oficina de Acogida de Peregrinos
poutníka. Hostinští do nich totiž dělali malé zářezy, aby se vědělo, kolik dní je již poutník na cestě.17
Poutníci, kteří došli až do Santiaga, získali lasturu hřebenatky, která je níže na Obrázku 5. Tato lastura se nedala najít nikde jinde než v Santiagu de Compostela, takže ten, kdo celou poutní cestu nevykonal, se nemohl pyšnit touto lasturou. Byl to tedy důkaz toho, že poutníci opravdu absolvovali celou poutní cestu.
Obrázek 6: Lastury hřebenatky
Pramen: www.mundicamino.com/
Důvody, proč se na pouť vydat, byly různé. Mnoho lidí učinilo slib poutě, pokud svatý dotyčnému pomůže v nesnázích. Pokud se tak opravdu stalo, musel se dotyčný vydat na poutní cestu. Ne všem se ale chtělo dlouhé dny putovat, a tak za sebe posílali někoho jiného. Vykonat pouť se tak tedy stalo pro některé muže povoláním. V některých případech se zase chodilo na pouť za trest místo vězení.18
Rok, kdy do Santiaga mířilo nejvíce poutníků, byl Svatý rok. Byl to rok, kdy 25.7. připadalo na neděli. V tento den, 25.7. byl prý sv. Jakub umučen. Všem hříšníkům, kteří se ve Svatém roce dostali do Santiaga, byly odpouštěny jejich hříchy. Toto privilegium udělil Santiagu papež Alexandr III. již v roce 1179.
5.4 Shrnutí kapitoly
V průběhu staletí vzniklo po celé Evropě velké množství poutních míst, mezi nimiž Santiago de Compostela patřilo ke třem nevýznamnějším. Svatojakubská cesta se řadí k nejstarším poutním cestám. Vzhledem k tomu, že poutníci do Santiaga přicházeli z různých míst, vyvinulo se postupem času několik různých tras. Nejstarší a dodnes nejpoužívanější je tzv. trasa francouzská.
17 Jazairiová Pavla: Cestou hvězdy
18 Jazairiová Pavla. Cestou hvězdy
Tělo apoštola Jakuba bylo objeveno roku 813 a již v roce 844 přicházeli k hrobu světce první poutníci. Období největší slávy zažívala poutní cesta v 11. a 12.
století. Od 15. století naopak zájem upadal a poutní místo bylo téměř zapomenuto.
Druhý zlatý věk poutní cesty přichází až na konci 20. století. Poutní místo mělo nejen vliv na sjednocení křesťanů v boji proti Maurům, ale také významně ovlivnilo vývoj celého severu Španělska.
Středověcí poutníci byli velmi dobře rozeznatelní od ostatního obyvatelstva díky svému oblečení. Důkazem o vykonání pouti jim byla lastura hřebenatky, kterou v Santiagu získali. Tato lastura se stala symbolem poutní cesty a dodnes je hojně využívaná. Důvodem vykonání většiny poutí byly náboženské motivy. Od roku 1179 se slaví v Santiagu de Compostela Svatý rok.
6 Sou č asnost – konec 20. a po č átek 21. století 6.1 Vývoj od 80.let 20. století
Pro tuto práci považujme za současnost dobu od poloviny 20.stol. Právě od 50.let se totiž začínají rozvíjet první aktivity, které nějakým způsobem ovlivnily „znovuzrození“ Svatojakubské cesty. Nicméně výsledky těchto aktivit, v podobě rostoucí popularity poutní cesty a vyšší návštěvnosti, jsou zaznamenány až v 90.letech, konkrétně poprvé v roce 1993. Tento rok byl rokem Svatým a tyto roky vždy přiváděly do Santiaga větší množství lidí než obvykle. V roce 1993 byl však nárůst počtu poutníků opravdu enormní. Do Santiago de Compostela přišlo 900krát více poutníků než v předchozích letech. (Viz příloha č. 11 a 12)
6.1.1 Evropská kulturní cesta
Program kulturních cest vznikl v Radě Evropy v roce 1987. Původní koncept zamýšlel ukázat prostřednictvím cesty časem a různými místy, jak dědictví jednotlivých zemí Evropy reprezentuje společné evropské kulturní dědictví.19
Svatojakubská cesta byla prohlášena Radou Evropy za první Evropskou kulturní cestu již v roce 1987. Důvodem pro výběr právě této cesty bylo to, že tato cesta ze španělsko-francouzských hranic byla a stále je vyhledávána poutníky do Santiaga de Compostela. Dalším důvodem bylo přibližně 1,800 světských i církevních staveb a budov podél celé cesty, které je mají velkou historickou hodnotu.
Během středověku sehrála cesta hlavní roli v prosazování kulturních výměn mezi Iberským poloostrovem a ostatní Evropou.
Kulturní cesty v čele s poutní cestou do Santiaga nabízejí konkrétní příklad uplatnění základních principů Rady Evropy: lidská práva, kulturní demokracie, evropská kulturní diverzita a identita, dialog, vzájemná výměna a obohacení přes hranice a století. První kulturní cesta, Svatojakubská, sloužila hlavně jako zdroj inspirace a postupně se stala referenčním bodem pro budoucí aktivity.
Hlavní cíle celého programu jsou: zvýšit povědomí o evropské kulturní identitě a evropském občanství založeném na sdílených hodnotách, propagovat interkulturální a mezináboženský dialog pomocí pochopení historie, chránit a
19 www.coe.int
udržovat kulturní a přírodní dědictví jako prostředek ke zlepšení kvality života a jako zdroj sociálního a ekonomického rozvoje.
Mezi další kulturní cesty v rámci tohoto programu se řadí např.: Mozartova cesta (historické a legendární postavy Evropy), Vikingské cesta, Cesta Dona Quijote, cesty olivového stromu, židovské cesty dědictví, cesta Sv.Michala a mnoho dalších.
Evropský Institut Kulturních cest byl založen v roce 1997 v Lucembursku a od roku 1998 je zodpovědný nejen za pokračování ale také další rozvoj programu kulturních cest Rady Evropy.20
Tento Institut je nezisková organizace, která pracuje bázi politické dohody, a základními úkoly ho pověřila Rada Evropy. Institut má zejména podporovat již vzniklé kulturní cesty, obzvláště ty ve střední a východní Evropě, a koordinovat aktivity s nimi související či poskytovat technickou pomoc. Mezi další úkoly Institutu patří navrhovat nové kulturní cesty, šířit informace o programu kulturních cest a vytvořit databázi, která bude poskytovat přehled o všech kulturních cestách.
Institut má také politické a kulturní poslání: konkrétně prakticky uplatňuje politiku prosazovanou Radou Evropy. (identita, multikulturální přístup, ochrana menšin, respektování různých náboženství, demokracie a prevence konfliktů)
Institut se dále podílí na prosazování regulací Rady Evropy a jejich transparentnosti tím, že zastřešuje různé pilotní akce. Rada Evropy stanovuje pravidla pomocí regulací kulturních cest, konvencemi a dohodami o kultuře, historickém dědictví a krajině atd.
Tato organizace je patronem kulturních projektů a usiluje o zvýšení informovanosti o nich. Podílí se také na vývoji celoevropské spolupráce v rámci kulturní turistiky.
V neposlední řadě vystupuje Institut v roli technické agentury, která stanovuje konvence partnerství a cíle zaměřené na implementaci projektů. Projekty by měly byt uskutečňovány v souladu se zásadami multidisciplinarity, zapojení veřejnosti a
20www.culture-routes.lu
soukromých subjektů a sponzorů. Institut kromě toho připravuje nejrůznější studie a zprávy týkající se kulturního cestovního ruchu. Dále připravuje a pořádá výstavy a vydává multimediální práce a produkty.
6.1.2 Znovuobjevení cesty
Existuje několik různých faktorů, které ve druhé polovině 20. století způsobily nový růst obliby poutě do Santiaga de Compostela. Zde jmenujme ty nejdůležitější.
Svatojakubská pouť byla ve středověku stejně populární jako poutě do Říma a Jeruzaléma. Přestože tato dvě místa jsou dodnes obecně známější než Santiago de Compostela, tradice poutě v pravém slova smyslu do těchto míst se do současnosti nedochovala, tak jak se to podařilo u Svatojakubské cesty. Důležitost, kterou měla Svatojakubská cesta před staletími, se začíná postupně obnovovat v tradiční formě od roku 1982, z pohledu cestovního ruchu však až od roku 1993.
Propagace poutní cesty začala v roce 1991.21 Papež Jan Pavel II., který rád cestoval, byl roku 1989 vyzván santiagským arcibiskupem, aby vykonal pouť k hrobu svatého Jakuba. Papež opravdu přijel a jeho návštěva Santiaga de Compostela je bezpochyby to, co zahájilo popularitu putování do Santiaga. O několik let později papež navštívil Santiago ještě jednou, aby se zde setkal s mladými lidmi z celého světa.
Osmdesátá léta 20.století byla dobou, kdy se stanovovala míra pravomocí jednotlivých španělských provincií, samozřejmě včetně Galicie. Výsledkem bylo, že provincie převzaly odpovědnost za oblast cestovního ruchu a jednotlivé regiony se tak propagují v zahraničí samostatně, pouze v souladu s národní strategií. To mělo velký vliv na rozvoj celé španělské turistiky.
Doba 80. let je dobou, kdy ve Španělsku roste životní úroveň a země se stává nejen příjemcem turistů ale také vysílající zemí. Od této chvíle má většina obyvatel možnost cestovat, ať už po Španělsku nebo do zahraničí. Vzhledem k tomu, že Santiago de Compostela bylo propagováno v celém Španělsku, stala se návštěva Santiaga téměř pro každého Španěla něčím společensky nezbytným.
21 Turismo Cultural y Camino de Santiago
Na počátku 90.let bylo konstatováno, že cestovní ruch typu „slunce a pláž“
potřebuje doplnit jinými možnosti ostatních typů turistiky. Turisté se stávají stále náročnějšími a chtějí něco nového, něco víc než jen klasickou dovolenou u moře.
Proto se hledají alternativy cestovního ruchu, které by doplnily tradiční nabídku. Je zde tedy snaha vytvořit novou identitu a změnit orientaci španělské turistiky, která se doposud soustřeďovala pouze na plážovou turistiku.
Již v první polovině 80. let se v Santiagu de Compostela začala realizovat opatření nezbytná k zápisu města na Seznam světového kulturního a přírodního dědictví UNESCOa v roce 1985 je skutečně historické centrum Santiaga zapsáno na tento seznam.
Na počátku 90.let Španělsko získalo možnost hostit dvě akce světového významu. V Barceloně se konají Olympijské hry a v Seville se pořádá světová výstava Expo 92.22 Obě města se snaží využít těchto akcí k získání co možná největší přitažlivosti pro turisty. A skutečně tyto akce odstartují vlnu vyššího přílivu turistů do Katalánska a Andalusie. Stejně jako v těchto provinciích, se v Galicii hledá nový cíl, který by byl atraktivní pro turisty a který by mohly být jádrem turistického produktu. Bylo navrženo, aby se tímto místem stala Svatojakubská cesta. Nakonec byl návrh schválena poutní cesta se měla stát hlavním „lákadlem“ turistů v Galicii.
Rozpočet na realizaci tohoto projektu poutní cesty byl značný, i když rozhodně ne tak vysoký jako např. Olympijské hry v Barceloně. Snaha využít sledovaných akcí v Barceloně a Seville vedla dokonce ke snaze posunout Svatý rok z roku 1993 na 1992. Arcibiskup to však naštěstí odmítl, s tím, že důležitější je zachování tradice než sport, výstavy a veletrhy a podobně. Názor arcibiskupa se ukázal být lepší než názor politiků, protože Svatý rok 1993 přinesl obrovský úspěch, který pokračoval léty 1994 a 2004. V roce 2010 se očekává opětovné zvýšení návštěvnosti.
6.1.3 Zápis na Seznam světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO
Jak již bylo zmíněno výše, historické centrum města Santiago de Compostela se dostalo na Seznam světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO v polovině 80. let díky své jedinečné románské, gotické a barokní architektuře v čele
22 Turismo Cultural y Camino de Santiago
s katedrálou sv. Jakuba. (viz příloha č. 7) V roce 1993, pod záštitou programu Xacobeo, jsou na Seznam světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO zapsána také všechna místa na francouzské trase poutní cesty, která prochází provinciemi Aragon, Navara, La Rioja, Castile-Leon a Galicie.
K zápisu došlo na základě splnění tří následujících kritérií:
Kritérium 2: Poutní cesta hrála významnou roli v kulturní výměně mezi Iberským poloostrovem a zbytkem Evropy ve středověku.
Kritérium 4: Poutě byly podstatnou součástí spirituálního a kulturního života Evropanů ve středověku. Poutní cesty byly vybaveny zařízeními pro spirituální a fyzické potřeby poutníků. Na Svatojakubské cestě se zachoval kompletní materiální záznam ve formě světských a církevních staveb, malých i velkých měst a vesnic.
Kritérium 6: Svatojakubská cesta je výjimečný důkaz síly a vlivu víry mezi lidmi všech vrstev a všech zemí Evropy ve středověku i později. 23
Důležitost a význam zápisu na Seznam UNESCO je zřejmý. Roste povědomí o těchto místech a zájem veřejnosti a z toho vyplývá růst návštěvnosti a růst příjmů z cestovního ruchu.
6.2 Novodobé putování
Svatojakubská cesta je fenomén, neboť i dnes se každoročně vydává na cestu několik desítek tisíc poutníků. Někteří lidé absolvují celou trasu v průběhu několika let, kdy ujdou např. 50km každý rok a následující rok pokračují tam, kde předchozí rok skončili. Většina poutníků stále ještě dává přednost chůzi, ale čím dál více je také cyklistů. Výjimečně potkáte poutníky na koni, kteří mívají velké problémy s ubytováním. Samozřejmě, že jsou i tací, kteří se vydají po trase poutní cesty autem, ale ty lze asi stěží nazývat poutníky. Tabulka č. 3 uvádí konkrétní údaje o způsobu cestování poutníků v roce 2005. Velmi překvapivý je údaj o vozíčkářích, kteří si za vykonání pouti zaslouží opravdu velký obdiv.
23 whc.unesco.org/en/list/669
Tab. 3: Způsoby cestování v roce 2005 Prostředek Počet
Pěšky 76 674 Na kole 16 985
Na koni 242
Na vozíčku 23 Celkem 93 924
Pramen: Registro de la Oficina de Acogida de Peregrinos
Důvody, proč jsou lidé ochotní ujít (nebo ujet) několik set kilometrů, se liší.
Nejsou to už jen ryze náboženské důvody, které byly motivem většiny cest ve středověku. Dnes jsou to také důvody sportovní, kulturní, společenské či turistické.
Graf č. 2 ukazuje, že v současné době z ryze náboženských důvodů vykonává pouť pouze asi 38% poutníků. Zbylých 62% jsou turisté, kteří chtějí poznat nová místa.
Poutníci procházejí hornatou krajinou Pyrenejí i zelenou Galicií, navštíví nejvýznamnější města severu Španělska a tím, že jdou pěšky, tak mají daleko více času a větší možnost všechno vnímat a důkladněji poznat.
Mnoho poutníků se vrací, aby znovu překonalo mnoho kilometrů cesty k hrobu sv. Jakuba, nejen podruhé ale i třeba popáté. Ti, co došli až nakonec cesty říkají, že poznali sami sebe, poznali na co stačí jejich síly a poznali také spoustu nových lidí a našli přátele na celý život. Mnoho lidí říká, že Svatojakubská cesta, není pouze nějakých 400 km, ale je to cesta do svého nitra, cesta k poznání sebe sama, protože když měsíc každý den jdete mnoho kilometrů, i když neputujete sami, máte spoustu času přemýšlet o sobě, svých snech, cílech, o svém okolí a životě samém. Na to v současné době, při hektickém způsobu života lidé téměř nemají čas, nechtějí si ho udělat, nebo se tomu dokonce záměrně vyhýbají. Na dlouhé cestě sám před sebou neutečete.
Graf. 2: Důvody vykonání pouti podle statistik roku 2005
Náboženské 35 456
38%
Jiné než náboženské
8 491 9%
Náboženské a jiné 49 977
53%
Pramen: Registro de la Oficina de Acogida de Peregrinos
6.3 Specifika
To, čím se dnes liší Svatojakubská cesta od všech ostatních poutních cest je především péče o poutníka. Podél celé cesty jsou totiž vybudovány speciální ubytovací zařízení vyhrazené pouze pro poutníky.
Každý poutník si v místě, kde svou cestu začíná vyzvedne credencial, což je průkaz poutníka. (viz příloha č. 9) Při jeho předložení má právo spát v albergues (ubytovnách) a při návštěvě každého místa dostane razítko s datem, což potvrzuje, odkud kam došel. Tato průkazka poutníka také opravňuje k žádosti o vydání Compostely (viz dále). Credencial se začal používat až v posledních letech a má sloužit k identifikaci poutníka. Vzhledem k tomu, že v dnešní době je mnohdy těžké rozeznat turistu od poutníka, vznikla potřeba oficiálně poutníky odlišit.
Každý poutník, který dojde do Santiaga de Compostela a ušel pěšky aspoň 100 km, nebo ujel 200 km na kole či na koni, může požádat o speciální dokument, který se nazývá Compostela a potvrzuje absolvování Svatojakubské cesty. (viz příloha č. 10) Právě proto na posledním úseku cesty, který vede Galicí, potkáte nejvíce poutníků.
6.4 Poutní cesta
Trasa poutní cesty vedoucí severem Španělska je vyznačená žlutými šipkami, jak je vidět např. na obrázku 7. Ve městech bylo použito decentnějšího značení, a to kachlíku s lasturou hřebenatky, která je symbolem poutní cesty.
Obrázek 7: Značení poutní cesty žlutými šipkami
Pramen: http://www.viaragon.org/#
O tom, co si vzít sebou, kudy přesně jít a kde je možné se ubytovat, do nejmenších detailů informuje nespočet knižních průvodců, které vycházejí každý rok v aktualizované verzi. Jsou velice podrobné a popisují cestu do nejmenších detailů, takže se téměř nemůžete ztratit. Existují také speciální průvodce pro cyklisty, pro ty co jedou autem atd. Samozřejmostí je několik jazykových mutací. Každé informační centrum v místech, kudy Svatojakubská cesta vede, nabízí letáčky a mapky s detailním popisem cesty v daném regionu.
Říká se, že cest do Santiaga vede tolik, kolik je poutníků, protože každý má svou vlastní, specifickou, do svého nitra.24 Pokud bychom se na možné trasy cesty do Santiaga de Compostela podívali ze statistického hlediska, jsou údaje následující.
V tabulce č.4 vidíme, že mezi nejpoužívanější cesty se počítá šest možných tras.
Naprosto jednoznačnou převahu má francouzská cesta, která vede severem Španělska od Roncesvalles, přes Pamplonu atd. V roce 2005 tuto trasu využilo celých 84,5% všech poutníků.
24 www.caminodesantiago.org
Tab. 4: Využívané trasy poutníků v roce 2005
Trasy
Počet
poutníků Procento Francouzská
cesta 79 396 84,5%
Portugalská
cesta 5 508 5,9%
Severní cesta 3 984 4,2%
Stříbrná cesta 3 140 3,3%
Primitivní cesta 1 028 1,1%
Anglická cesta 651 0,7%
Jiné cesty 217 0,2%
Celkem 93 924 100,0%
Pramen: Registro de la Oficina de Acogida de Peregrinos
Dále bylo statisticky sledováno rozložení počtu poutníků podle jednotlivých měsíců. Výsledky za rok 2005 ukazuje Graf č.3. Asi nepřekvapí, že nejvíce poutníků absolvuje cestu v srpnu. Je to měsíc, kdy má nejvíce lidí dovolenou a zejména ve Španělsku je to opravdu doba delší dovolené pro velkou většinu lidí. V zimních měsících putuje jen málo lidí a nutno dodat, že tyto měsíce nepatří zrovna mezi ideální. Poutníci se mohou setkat s problémy, protože ne všechna ubytovací zařízení jsou celoročně v provozu. V Pyrenejích navíc bývá v zimě sníh a cesty jsou hůře schůdné. Za nejlepší dobu pro absolvování poutní cesty se dají považovat měsíce květen, červen nebo září, protože je celkem teplo, všechny ubytovací kapacity jsou otevřené, ale ne přeplněné a zároveň není příliš velké vedro.
Graf. 3: Počet poutníků v jednotlivých měsících roku 2005
269 558
3307 9310
12620 18807
24820
12168
6873
1396 668 3128
0 5000 10000 15000 20000 25000
leden únor
březen duben
květen červen
červenec srpen
zá ří
říjen listopad
prosinec Pramen: Registro de la Oficina de Acogida de Peregrinos
6.5 Albergues
Na území Španělska a částečně také ve Francii je pro poutníky vybudováno velmi dobré zázemí. Zhruba každých pět kilometrů se na poutní cestě nachází vesnice či město, kde se nacházejí „albergues“, neboli ubytovací zařízení určené výhradně pro poutníky.
Je to velmi prosté a skromné ubytování. Často spí všichni lidé v jedné místnosti a mají pro sebe jen postel. V některých lépe vybavených ubytovnách jsou poutníci v pokojích a někde se „servíruje“ i snídaně. Nikdo nesmí v jednom albergue zůstat déle než jednu noc, protože se předpokládá, že poutník každý den ujde alespoň několik kilometrů. Většinou jsou přednostně ubytováni poutníci, kteří jdou pěšky, a až pokud zbude volné místo, se dostane na cyklisty. Někde můžete přenocovat zdarma, někde za cca 10 eur. Záleží to hlavně na tom, zda je albergue soukromý, nebo v rukou různých institucí. Pravidla pro používání ubytoven, které patří společnosti Xacobeo uvádí příloha č. 15.
6.6 Poutníci
Dnes už nepotkáte žádného poutníka v dlouhém plášti s kloboukem, ale zato má každý poutník batoh na zádech a hlavně dobré pohodlné boty.
Kdo jsou dnešní poutníci? Následující graf č. 4 se zabývá složením poutníků podle pohlaví a uvádí údaje konkrétně za rok 2005. Mužů je o něco více než žen, což pravděpodobně vychází z toho, že velké množství lidí se vydává na poutní cestu samo. Žen, které by se vydaly na cestu samy, bychom zajisté našly méně než mužů. Graf. 4: Složení poutníků podle pohlaví v roce 2005
Muži 55 706 59%
Ženy 38 218
41%
Pramen: Registro de la Oficina de Acogida de Peregrinos
V příloze č. 13 a 14 jsou potom uvedeny údaje týkající se národnostní složení poutníků. Nejvíce poutníků samozřejmě pochází ze samotného Španělska. Důvody jsou více než jasné. Je to jednak geografická blízkost, ale také největší povědomí o svatém Jakubovi a úcta k tradicím. Pro Španěle má také největší význam, mají k němu největší vztah.
Následující graf č.5 se zabývá složením poutníků podle věku. Téměř polovinu, konkrétně 44%, tvoří lidé ve věku 35 až 60 let. Druhou nejvýznamnější skupinu tvoří lidé mezi 19 a 35 lety, kterých v roce došlo do Santiaga téměř 33 000, což činí 35%
všech poutníků. Zejména mladí lidé vidí v pouti možnost velmi levného cestování a zároveň jim nevadí nižší komfort ubytování. Poměrně překvapivé se zdá číslo 11%, což je podíl poutníků starších 60 let. K zvládnutí několika set kilometrů chůze je potřeba dobrá fyzická kondice a velké odhodlání. Na druhou stranu lidé za touto věkovou hranicí již nepracují a mají tedy dostatek volného času na absolvování poutní cesty.
Graf. 5: Složení poutníků podle věku v roce 2005
13 až 18 let 8 896
9%
19 až 35 let 32 666
35%
35 až 60 let 40 987
44%
Nad 60 let 10 413
11%
0 až 12 let 962 1%
Pramen: Registro de la Oficina de Acogida de Peregrinos
Jak vypadá tradiční poutníkův den? Vstává se velmi brzy, kolem osmé hodiny ranní jsou všechny ubytovny téměř prázdné. První z poutníků vyrážejí na cestu často již kolem šesté hodiny ranní. Přestože cesta vede severem Španělska, bývá zde v létě opravdu velmi horko a jít celý den po silnici, nebo mezi poli bez jediného stínu je velmi náročné a únavné. Proto se poutníci snaží vyrazit na cestu dříve než slunce začne opravdu pálit. Jestliže za den ujdou asi 30km, přichází do dalšího místa, kde se ubytují, kolem třetí hodiny odpoledne. Odpoledne a večer poutníci zpravidla stráví prohlídkou města či vesnice, nebo návštěvou mše. Večer kolem desáté už všichni spí. Žádné ponocování, protože poutníci přes noc musí nabrat sílu do dalšího dne, do dalších 30 kilometrů…
Jak se poutníci stravují? Některé ubytovny mají kuchyňku, kde je možné si uvařit vlastní jídlo. V některých ubytovnách dokonce vaří společnou večeři pro všechny příchozí, ale tato místa jsou spíše výjimkou. Pokud se takové možnosti nenabízejí, mohou se poutníci najíst samozřejmě v restauraci. Mnohé restaurace speciální menu pro poutníky za zvýhodněnou cenu.
6.7 Organizace, jejichž č innost se týká Svatojakubské cesty
V této kapitole jsou uvedeny některé organizace, jejichž působení je spjato se Svatojakubskou cestou. V žádném případě to však není kompletní výčet. Působí zde jak organizace státní, tak soukromé a účel a smysl jejich činnosti je velmi rozmanitý.
To by mělo být patrné i z následujících řádků.
