f-prvky
Jan Semerád 7.B
F-prvky jsou děleny na dvě části. První část jsou lanthanoidy a druhá část jsou aktinoidy.
V periodické tabulce se vyskytují v 6. a 7.
periodě.
Jsou vnitřně přechodné
V elektronovém obalu mají orbitaly ns a (n- 1)d, (n-2)f.
Celkem obsahují 28 prvků.
Stručně
Umístění v PTP
14 prvků, Z = 58 – 71
6. perioda (mezi Lanthanem a Hafniem)
= prvky vzácných zemin
výskyt : v přírodě poměrně časté, ale velice rozptýlené (často se vyskytují společně ve směsích)
monazit = hornina, směs fosforečnanů těchto prvků – slouží jako hlavní zdroj lanthanoidů
jediný radioaktivní a zároveň umělě připravený prvek = Promethium
Lanthanoidy
pevné látky, neušlechtilé kovy, stříbřité
mají podobné vlastnosti těžko se ze směsí oddělují
měkké, jedovaté, nízká elektronegativita,
značně reaktivní – reagují s vodou a rozpouštějí se v kyselinách
ve sloučeninách mají oxidační číslo 3
využití :
◦ do slitin – př. na magnety
◦ do laserů, obrazovek, skel
Vlastnosti a využití
Cer, Praseodym, Neodym, Promethium, Samarium,
Europium, Gadolinium, Terbium, Dysprosium, Holmium, Erbium, Thulium, Ytterbium, Lutecium
Nejvyužívanější: Cer - Ce, Z = 58
velmi reaktivní šedý kov (1743- 1817) 1. Používá se např. jako přísada do oceli a hliníkových slitin a též v tzv. křesacích kovech zapalovačů.
Ve sloučeninách má oxidační číslo III. až IV
dusičnan ceritý, Ce(No3)3 . 6H2O
s práškovým hořčíkem tvoří směsi pro bleskové světlo
fluorid ceritý, CeF3, se používá k impregnaci uhlíkových osvětlovacích lamp k dosažení jasnějšího světla
Prvky
14 prvků, Z = 90 – 103
7. perioda (mezi Aktiniem a Rutherfordiem)
výskyt : v přírodě málo (Th, Pa, U – uranová ruda smolinec – Jáchymov) nebo se
v přírodě nevyskytují vůbec (transurany – všechny prvky za uranem se připravují
uměle)
Thorium, Protaktinium, Uran, transurany
podobné vlastnosti jako lanthanoidy
radioaktivní
Aktinoidy
radioaktivní izotopy, uměle připravené(většinou) prvky
pevné látky, neušlechtilé kovy, stříbřité
Poločasy rozpadů-miliony až miliardy let
Využití: minimální, nebo žádné, výjimkou uran a plutonium
Vlastnosti a využití
Thorium, Protaktinium, Uran, Neptunium, Plutonium, Americium, Curium, Berkelium, Kalifornium, Einsteinium, Fermium,
Mendelevium, Nobelium, Lawrencium
Prvky
Uran je radioaktivní chemický prvek, kov, patří mezi aktinoidy.
Prvek objevil v roce 1789 Martin Heinrich Klaproth, v čisté formě byl uran izolován roku 1841 Eugene-Melchior Peligotem.
Prvek byl pojmenován podle tehdy nově
objevené planety Uran, později následovaly ještě neptunium a plutonium.
V přírodě se vyskytuje jako poslední v přírodě nalezitelný prvek z PTP
Uran
Uran je v čistém stavu stříbrobílý lesklý kov, který na vzduchu pozvolna nabíhá – pokrývá se vrstvou oxidů.
Rozmělněný na prášek je samozápalný.
Není příliš tvrdý a dá se za obyčejné teploty kovat nebo válcovat.
Při zahřívání se stává nejprve křehkým, při dalším zvyšování teploty je však plastický.
Za teplot pod 0,68 K se stává supravodičem I typu.
238U – v přírodě 99,3% - štěpit se nedá
235U – pouze 0,7% - lze štěpit
obohacování 238U na 235U
Vlastnosti uranu
Obohacení uranu (zvýšení koncentrace izotopu 235U ) používá jako palivo v jaderných reaktorech nebo jako náplň jaderných bomb.
Pro využití uranu jako jaderného paliva je nutné zvýšit koncentraci izotopu 235U z 0,72% většinou na 2 – 4%. Pro použití v jaderné
bombě je koncentrace zvyšována na 95%.
Přírodní uran v JR nevyužitelný pro energetickou náročnost.
Z izotopu 238U se v rychlých množivých reaktorech dá vyrábět plutonium, zejména štěpitelný izotop 239Pu, ale tento postup se moc nepoužívá.
Štěpitelný je rovněž izotop 233U , který lze množit z thoria.
Ochuzený uran je pro svou vysokou hustotu využíván všude tam, kde je žádoucí vysoká hmotnost a používá se v barvách a
negativech.
Také se používá v pancířích tanků a v průrazných protitankových střelách.
Využití uranu
Plutonium(Pu) je šestý člen z řady aktinoidů, druhý transuran, silně radioaktivní, velmi toxický kovový prvek, připravovaný uměle v jaderných reaktorech především pro výrobu atomových bomb.
Je využitelné rovněž jako palivo pro jaderné reaktory a jako zdroj energie pro radioizotopový termoelektrický generátor.
Plutonium bylo poprvé připraveno roku 1940 dvěma vědeckými týmy bombardováním 238U neutrony. V
jaderné laboratoři v Berkeley na kalifornské univerzitě ho připravili Edwin M. McMillan a Philip Abelson a v
britské Cambridgi ohlásili jeho přípravu Norman Feather a Egon Bretscher.
Plutonium
Plutonium je radioaktivní kovový prvek stříbřitě bílé barvy, která se působením vzdušného kyslíku mění na šedavou.
Ve sloučeninách se vyskytuje v mocenství od Pu+3 po Pu+7, přičemž stálejší jsou sloučeniny s nižší valencí. Soli plutonia vykazují v roztoku rozdílné zabarvení podle mocenství
plutoniového iontu.
Čistý kov lze připravit redukcí fluoridu plutonia kovovým lithiem nebo baryem při teplotě kolem 1200 °C.
Plutonium patří mezi uměle připravené prvky a v přírodě je možné se setkat jen se skutečně ultrastopovými množstvími v uranových rudách, kde mohou jednotlivé atomy vzniknout z 238U po záchytu neutronu a následných dvou rozpadech β.
Nejdelší poločas (asi 80 milionů let) má 244Pu , nejdůležitější izotop 239Pu se rozpadá s poločasem 24 110 let,
Vlastnosti plutonia
Plutonium je od 40. let 20. století nejvíce vyráběným umělým
prvkem a to především proto, že izotop 239Pu je vhodný pro výrobu atomové bomby.
Stejně jako v případě 235U dochází při nahromadění větších kvant čistého izotopu k nastartování řetězové štěpné reakce, kdy po rozpadu jednoho atomového jádra vznikají obvykle tři neutrony, které působí rozpady dalších okolních jader a rozpad se
nekontrolovaně rozrůstá.
Kritické množství čistého kovového plutonia 239Pu je přibližně 16 kg, s použitím neutronového odrážeče lze toto množství snížit až na 10 kg. Plutoniová jaderná puma má sílu výbuchu přibližně 20 kt TNT na každý kilogram použitého plutonia.
Princip výroby 239Pu spočívá v reakci 238U s neutronem za vzniku
239U v jaderném reaktoru. Jádro 239U je značně nestabilní a
rozpadem β rychle vzniká izotop neptunia 239Np, jež se opět rychle dalším β-rozpadem mění na 239Pu. Tento izotop plutonia se chová jako α zářič a relativně snadno se dále zpracovává.
Využití plutonia
Transurany jsou prvky, které následují v
Mendělejevově periodické soustavě za uranem.
V přírodě se běžně nevyskytují, všechny se připravují uměle.
Lehčí transurany, jako je neptunium, plutonium, americium a curium, jsou produkovány v
lehkovodních jaderných reaktorech.
Mají poměrně dlouhé poločasy rozpadu a
extrahujeme je z vyhořelého jaderného paliva chemickou cestou.
Transurany
Výchozí materiál pro přípravu všech transuranů je 238U, nejtěžší nuklid, který se vyskytuje v přírodě. Používají se dvě metody přípravy těžkých prvků:
Záchyt několika neutronů a následný β- rozpad vzniklého isotopu. Existují tři možnosti provedení:
◦ Záchyt neutronů v reaktoru s konstantním neutronovým proudem:
množství připravených transuranů je limitováno konkurencí mezi procesem radioaktivního rozpadu a jaderného štěpení. Toto je jediný proces poskytující vážitelná množství trasuranů.
◦ Neutronový záchyt v pulsním neutronovém proudu: Termonukleární explozí je produkován velmi intenzivní tok neutronů. Během tohoto intenzivního neutronového bombardování vznikají izotopy uranu s vysokým přebytkem neutronů.
◦ Neutronový záchyt při hustotě toku neutronů. Tento proces probíhá ve hvězdách.
◦ Bombardování těžkých prvků urychlenými ionty.
Získávání transuranů
referaty.superstudent.cz/materialy/f-prvky
ucitse.vitej.net/redirect.php?soubor=326
cs.wikipedia.org/wiki/Vnitřně_přechodný_ko v
cs.wikipedia.org/wiki/Transurany
cs.wikipedia.org/wiki/Uran_(prvek)
cs.wikipedia.org/wiki/Plutonium
iprotokoly.wz.cz/Tsexta/12%20f_
%20prvky.doc