Posudek diplomové práce Elen Aharonjan „Arménská genocida – aktuální otázky“, 81 stran +13 stran příloh.
Při výběru (náhradního) tématu měla diplomantka cit pro aktuálnost – snad i větší, než sama očekávala : nejen francouzské kroky presidenta a dolní komory, ale i čerstvá vražda arménského tureckého novináře a spisovatele Hranta Dinka to potvrzují… Ale i bez nich je zřejmé, že reaguje na téma navýsost současné, neomezující se jen na arménsko-turecké vztahy, ale i na podstatně širší okruh problémů spjatých se současným postavením Turecka a jeho úsilím o přijetí do EU. To je vnímáno na pozadí evropských postojů k muslimskému a jen velmi částečně evropskému státu na straně jedné, a jeho ochotou absorbovat acquis
communautaire – mj. nadnáší otázku uznání starých křivd, včetně připuštění viny za genocidu Arménů.
Téma je zřejmé, směr a naplnění cílů při zpracování práce také. Je dobře, že diplomantka se pokouší nejen o popis a hodnocení vybraného problému, ale otázku (a definici) genocidy předkládá v samostatné kapitole, resp. rozšířené o konkrétní arménskou kausu (zde 3. a 4.
kapitola). Nemusím připomínat, že diplomantčino zaujetí vychází i z její národní příslušnosti a umožňuje jí takto čerpat i z originálních arménských ( a ruských) pramenů. Zde bych ovšem podotkl, že ostatní zdroje jsou povětšině anglofonního původu, a přes veškerou hovorovou zběhlost diplomantky v češtině se při vším úsilí vždy nepodařilo potlačit anglické konstrukce při převodu do korektního českého textu.
Hlavním problémem se takto stává nejen uznání arménské genocidy Turky v letech 1915- 1923, a následně i problémy , které pro Turecko vznikají proto, že nehodlá přijmout svou odpovědnost za ně, ba že i zneužívá svého regionálního postavení k oslabení pozice současné (postkomunistické) Arménie. A v neposlední řadě si Turecko zadělává na problémy
spojované s jeho přijetím do EU, když především Francie (odvádějící pozornost od vlastních problémů) poukazuje na nedostatečnost turecké sebereflexe.
V rámci prostoru diplomové práce se E. Aharonjan snaží podat nástin osudů Arménů v novověku, ale i komplikované postavení Turecka, pro něž je (zne)uznání arménské genocidy jenom jedním z mnoha „hříchů“ minulosti (kurdská, kyperská otázka), podmiňujících mezinárodní vnímání Turecka i jeho připuštění ke startovní čáře k EU.
Diplomantka na příkladu arménské genocidy mapuje přístup především evropských (a sousedních) států při uznávání/neuznávání zřejmé reality arménské genocidy (pozoruhodná je zdrženlivost partnerského Izraele) jako modelového příkladu pro definici genocidy samotné.
Při přehledu mezinárodních reakcí vyzdvihuje jasné stanovisko Slovenska, nepochybně
v očekávání, že stanovisko našich sousedů by mohlo posloužit jako vodítko pro mlhavý postoj ČR. Pozornost proto věnuje současné zahraniční politice obou zemí, neomezuje se na jejich bilaterální vztahy, resp. okolnosti mezinárodního hodnocení Turecka na Blízkém východě a souvislostech EU.
Práce splňuje podle mého mínění podmínky kladené na diplomovou práci, znovu podtrhuji její aktuálnost. Zpochybnění reálnosti arménské genocidy, a tedy fakticky neúnosné
stanovisko Turecka diplomantka argumentuje i ve fotografickém exkursu (mezi s. 43-44), řadu relevantních dokumentů nalezneme v příloze. Historii bilaterálních vztahů a tureckého přístupu podává vcelku vyčerpávajícím způsobem. Osobně se angažovala při zkoumání oficiálních stanovisek k Arménii jako takové, což potvrzuje případ připojeného přehledu česko-arménských vztahů.
Práci doporučuji k obhajobě s hodnocení v e l m i d o b ř e. Otázku k diskusi navrhuji jako dotaz na perspektivy zmiňovaného problému, i na budoucnost Turecka vůbec.
V Praze 25. ledna 2007 PhDr. Marin Nechvátal, CSc.
