VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMICKÁ V PRAZE
FAKULTA FINANCÍ A ÚČETNICTVÍ
katedra finan č ního ú č etnictví
Hlavní specializace: Účetnictví a finanční řízení podniku
Marcela Ryzcová
Pln ě ní rozpo č tu v podmínkách M ě stského ú ř adu v Benešov ě v letech 2003 – 2005
Vedoucí diplomové práce: Ing. Hana Taká č ová
Prohlašuji, že jsem diplomovou práci s názvem „Plnění rozpočtu v podmínkách Městského úřadu v Benešově v letech 2003 – 2005“ zpracovala samostatně a že veškerá použitá literatura a podkladové materiály jsou uvedeny v přiloženém seznamu.
V Benešově, dne 20. 4. 2007
………..
Ráda bych na tomto místě poděkovala Ing. Haně Takáčové za laskavost a čas, který mi při psaní mé diplomové práce věnovala. Moje poděkování patří také p.
Olze Linhartové, vedoucí finančního oddělení Městského úřadu v Benešově, za poskytnuté materiály a cenné informace, bez kterých by tato práce nevznikla.
Obsah
OBSAH ... 1
ÚVOD ... 3
1. OBCE... 5
1.1HISTORIE... 5
1.2PRÁVNÍ ÚPRAVA OBCÍ... 7
1.3CHARAKTERISTIKA OBCÍ... 8
1.4PŮSOBNOST OBCÍ... 9
1.4.1 Samostatná působnost ... 10
1.4.2 Přenesená působnost ... 10
1.5ORGÁNY OBCÍ... 11
1.5.1 Zastupitelstvo obce ... 11
1.5.2 Rada obce ... 13
1.5.3 Starosta... 14
1.5.4 Obecní úřad ... 15
1.5.5 Výbory, komise a zvláštní orgány obce ... 16
1.6MAJETEK OBCÍ... 17
1.7HOSPODÁŘSKÁ ČINNOST OBCÍ... 18
2. ROZPOČET OBCÍ ... 18
2.1VYMEZENÍ ROZPOČTU... 19
2.2ROZPOČTOVÁ SOUSTAVA... 20
2.3ROZPOČTOVÝ PROCES... 21
2.3.1 Návrh rozpočtu ... 21
2.3.2 Projednání a schválení rozpočtu ... 22
2.3.3. Realizace a kontrola ... 22
2.3.4 Závěrečný účet... 23
2.3.5 Rozpočtové zásady... 23
2.4ROZPOČTOVÁ SKLADBA... 25
2.4.1 Odpovědnostní třídění ... 25
2.4.2 Druhové třídění ... 26
2.4.3 Odvětvové třídění ... 26
2.4.4 Konsolidační třídění ... 27
3. PŘÍJMY A VÝDAJE OBCE ... 27
3.1PŘÍJMY OBCÍ... 28
3.1.1 Daně a poplatky... 29
3.1.2 Dotace ... 30
3.1.3 Návratné příjmy... 31
3.2VÝDAJE OBCÍ... 32
4. OBEC BENEŠOV... 33
4.1BENEŠOV... 33
4.1.1 Zaměstnanost... 34
4.1.2 Školství... 34
4.1.3 Zdravotnictví ... 35
4.1.4 Kultura... 35
4.2MĚSTSKÝ ÚŘAD V BENEŠOVĚ... 36
5. PLNĚNÍ ROZPOČTU MĚSTA BENEŠOV V LETECH 2003 - 2005 ... 36
5.1PLNĚNÍ PŘÍJMŮ ROZPOČTU... 36
5.1.1 Celkové příjmy... 36
5.1.1.1 Plnění celkových příjmů... 37
5.1.2 Celkové příjmy v druhovém členění ... 38
5.1.2.1 Rok 2003 ... 39
5.1.2.2 Rok 2004 ... 40
5.1.2.3 Rok 2005 ... 41
5.1.3 Daňové příjmy ... 42
5.1.3.1 Daň z příjmů fyzických osob... 44
5.1.3.2 Daň z příjmů právnických osob... 45
5.1.3.3 Daň z přidané hodnoty ... 46
5.1.3.4 Místní poplatky... 47
5.1.3.5 Správní poplatky... 48
5.1.3.6 Daň z nemovitostí... 49
5.1.4 Nedaňové příjmy... 50
5.1.5 Kapitálové příjmy ... 52
5.1.5.1 Rok 2003 ... 53
5.1.5.2 Rok 2004 ... 54
5.1.5.3 Rok 2005 ... 55
5.1.6 Přijaté dotace ... 56
5.2PLNĚNÍ VÝDAJŮ ROZPOČTU... 59
5.2.1 Celkové výdaje... 60
5.2.1.1 Plnění celkových výdajů... 60
5.2.2 Celkové výdaje v druhovém členění ... 61
5.2.3 Celkové výdaje v odvětvovém členění ... 63
5.3VÝSLEDKY ROZPOČTOVÉHO HOSPODAŘENÍ... 71
ZÁVĚR ... 75
POUŽITÁ LITERATURA ... 78
Úvod
Podle současné legislativy je možné v rámci České republiky rozlišovat dva základní stupně územní samosprávy, a to obce a kraje. Obec je definována jako základní samosprávná jednotka, kraj je vyšším územně samosprávným celkem. Zahájení činnosti krajských úřadů se datuje k 1. lednu 2001. K tomuto dni přešla řada kompetencí z orgánů státní správy z části právě na kraje a z části na tehdy ještě existující okresní úřady. Ukončením činnosti okresních úřadů k 31.
prosinci 2002 došlo k přenesení značné části agendy okresních úřadů na obce.
Tím se výrazně rozšířily nejen pravomoci obcí, ale samozřejmě také jejich odpovědnosti a došlo k posílení jejich samostatnosti a nezávislosti. Vznik krajů je produktem reformy veřejné správy, která se stala jednou z podmínek vstupu České republiky do Evropské unie, k němuž došlo 1. května 2004.
Právní postavení územních samosprávných celků je upraveno zákonem č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), zákonem č. 129/2000 Sb., o krajích (krajské zřízení) a zákonem č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praha. Hospodaření obcí se opírá o legislativní základ v podobě zákona č. 243/2000 Sb., o rozpočtovém určení výnosů některých daní, zákonem č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla) a zákonem č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů.
Má diplomová práce je zaměřena na oblast rozpočtového hospodaření obcí. Problematika hospodaření obce je záležitost, která zasahuje do života každého jejího občana, a proto by nikomu neměla být lhostejná. To je také motiv, proč jsem si vybrala téma rozpočtového hospodaření konkrétní obce pro svou diplomovou práci. Cílem této práce je zhodnotit analyzované údaje rozpočtového hospodaření města Benešov v časovém období let 2003 – 2005.
Tato práce je rozdělena do dvou základních částí, a to teoretické a praktické. Teoretické části jsou věnovány čtyři kapitoly. Obsahem první kapitoly je charakteristika obcí. Úvodem je zmíněna stručně historie územní samosprávy a poté je věnována pozornost obcím z pohledu jejich současného postavení. V rámci této kapitoly jsou vysvětleny pojmy samostatné a přenesené působnosti obcí,
vcelku podrobně je pojednáno také o obecních orgánech a nepatrně je nastíněna problematika obecního majetku a hospodářské činnosti obcí.
Druhá kapitola je věnována obecnímu rozpočtu. Po vymezení samotného pojmu rozpočet následuje krátké pojednání o rozpočtové soustavě a o jednotlivých etapách rozpočtového procesu. V rámci této kapitoly jsou také vyjmenovány rozpočtové zásady a závěr kapitoly je věnován rozpočtové skladbě.
Charakteristika jednotlivých druhů příjmů a výdajů tak, jak obcím vznikají, je obsažena ve třetí kapitole. Poslední kapitola teoretické části je věnována stručnému představení města Benešov.
Těžištěm poslední, a zároveň nejrozsáhlejší, kapitoly je analýza plnění rozpočtu města Benešov v letech 2003 – 2005. Jedná se o celou praktickou část této práce. Analyzovány jsou nejprve příjmy rozpočtu města (pro analýzu jsou použity příjmy v druhovém členění), poté výdaje (oproti příjmům jsou výdaje v členění jak druhovém, tak také odvětvovém) a na závěr jsou uvedeny výsledky rozpočtového hospodaření města Benešov. Celá analýza plnění rozpočtu je doprovázena přehlednými tabulkami a pro lepší názornost také řadou různých grafů.
1. Obce 1.1 Historie
Osídlování jednotlivých území sahá do daleké historie a je spojeno s geografickými a demografickými podmínkami území. Obyvatelstvo se koncentrovalo na určité území z různých důvodů, např. obrany členů společenství.
Takto se postupně vytvářela centra, která se navíc se zavedením dělby práce začala rozlišovat na výrobní, obchodní apod. Vznik měst přinesl základ pro vznik civilizací. Od počátků jejich existence znamenají města samostatné hospodářské celky, jejichž vliv se postupně rozšířil natolik, že daly vzniknout jednotlivým státům. Postavení měst a obcí bylo ve svém vývoji poznamenáno řadou změn, jednotlivá níže uvedená data některé z nich nastiňují.
Rok 1848 je spojován s počátky samosprávy, kdy v důsledku liberální revoluce byla zrušena vrchnostenská správa. Místo ní začala vznikat nová organizace samosprávy s vlastními přirozenými právy jednotlivých územních celků. Obce směly svobodně volit své zástupce, spravovat vlastní jmění, vykonávat místní policii atd. O rok později byla vytvořena první právní úprava obecního zřízení v provizorním říšském obecním zákoně, který byl v Čechách, na Moravě a ve Slezsku prováděn jednotlivými zemskými zákony. Tento zákon rozlišoval tři druhy obcí (místní, okresní a krajské) a dvojí působnost obcí (přirozenou a přenesenou). V čele obcí stál obecní výbor, z něj volené obecní představenstvo v čele s představeným. Obcím náležela pravomoc vydávat nařízení, které muselo být schváleno obecním výborem. V roce 1850 vznikly okresy, a to odděleně větší okresy správní a menší okresy soudní. V čele okresu stál okresní hejtman.
Rok 1918 je významný vznikem první Československé republiky.
Dosavadní zemské obecní zákony platily pro obce i po tomto roce. Vyjma určitých změn v terminologii, vlastní právní úprava samosprávy obcí dotčena nebyla. O dva roky později byl přijat zákon o zřízení župních a okresních úřadů. V čele župy stálo župní zastupitelstvo, předsedou zastupitelstva byl župan. Župní zastupitelstvo smělo vydávat prováděcí předpisy k zákonům se souhlasem Ministerstva vnitra. Vedle zastupitelstva byl zřízen také župní výbor, jemuž opět
předsedal župan. Přijatým zákonem byly nově upraveny také okresy, vedle okresního úřadu existoval okresní výbor, v čele obou stál okresní náčelník. V roce 1927 byly zrušeny župy, místo nich byly obnoveny země Česká, Moravskoslezská, Slovenská a Podkarpatoruská, které jako své orgány zřizovaly zemského prezidenta, zemské zastupitelstvo a zemské komise.
V době 2. Československé republiky a následně za Protektorátu Čechy a Morava došlo k výraznému oslabení samosprávy a centralizaci státu. V řadě případů docházelo k rozpouštění volených zastupitelstev. Tajemník, jež byl státem do obcí dosazován, vykonával často vedle přenesené působnosti i působnost samostatnou.
V roce 1945 byly vytvořeny místní, okresní a zemské národní výbory, jež nahrazovaly činnost obecní samosprávy. Tyto výbory se řídily působností obcí, okresů a zemí, vykonávaly věci samosprávné i příslušnou státní správu. Národní výbory měly vlastní právní subjektivitu, avšak za celou dobu jejich působení nebyla zrušena samostatná existence obcí jako právnických osob. Významnou součástí těchto výborů bylo plénum, z jehož středu byla volena rada v čele s předsedou, místopředsedy a tajemníkem. Národní výbory byly Ústavou z roku 1948 zmocněny přijímat konkrétní právní předpisy výborů, později byla jejich normotvorná působnost rozšířena na přijímání obecně závazných nařízení. Toto oprávnění bylo potvrzeno i Ústavou z roku 1960. Národní výbory ve tomto svém postavení vyvíjely činnost až do sklonku roku 1990.
V roce 1985 přijaly členské státy Rady Evropy tzv. Evropskou chartu místní samosprávy. Česká republika respektovala ustanovení této charty již od roku 1990, přestože ji svým podpisem stvrdila až o osm let později, tedy v roce 1998. Evropská charta místní samosprávy zdůrazňuje postavení místních společenství, posilování místní samosprávy, reprezentované orgány s volenými členy, a práva občanů podílet se na veřejných věcech. Zaměřuje se také na právo místních společenství na vlastní finanční zdroje, možnosti výběru daní a místních poplatků, potřeby dotací a spolupráce obcí ve společném veřejném zájmu.
O čtyři roky později, v roce 1989 došlo v České republice vedle změny politického režimu k mnoha dalším významným změnám. Patří k nim například
nebo výrazná decentralizace finanční oblasti nebo oblasti zabezpečení veřejných statků. V roce 1990 došlo ke změně Ústavy, která umožnila zrušení celé soustavy národních výborů a obnovila místní samosprávu na úrovní obcí a měst, a dne 24.
listopadu 1990 se konaly po padesáti letech opět svobodné a demokratické komunální volby.
Až k 1.1.2001 bylo v České republice vytvořeno 14 krajů, přestože zákon č. 347/1997 Sb., o vytvoření vyšších územně samosprávných celků, byl přijat u v roce 1997. Kraje jsou Ústavou koncipovány jako vyšší územní samosprávné celky, které mají právo na samosprávu a jsou samostatně spravovány zastupitelstvem. Vytvořením krajů uskutečnila Česká republika další významný krok na cestě do Evropské unie. Vymezení krajů, jejich pravomoc, působnost, organizace apod. upravuje zákon č. 129/2000 Sb., o krajích (krajské zřízení), který je v souladu s právem Evropské unie. Česká republika vstoupila do Evropské unie k 1.5.2004. Její začlenění do EU probíhalo na principu subsidiarity, podle něhož se správa veřejných záležitostí co nejvíce decentralizovala a maximálně přibližovala občanům. Evropská unie finančně i nefinančně podporuje jednotlivé regiony členských států, podporuje jejich obce a města. Ty se mohou ucházet o finanční prostředky z evropských fondů.
1.2 Právní úprava obcí
Postavení obcí je v podmínkách České republiky upraveno celou řadou právních předpisů. V rámci Ústavy České republiky je územní samosprávě věnována celá Hlava sedmá. V ní je stanoveno, že Česká republika je členěna na základní územní samosprávné celky – obce a vyšší územní samosprávné celky – kraje, přičemž každá obec je vždy součástí některého kraje. Územní samosprávný celek je Ústavou charakterizován jako územní společenství občanů, mající právo na samosprávu, právo vlastnit majetek a hospodařit podle vlastního rozpočtu.
Druhým významným právním předpisem je zákon č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů. Tento zákon definuje obec jako základní územní samosprávné společenství občanů, tvořící celek, vymezený územní hranicí. Vedle charakteristiky obce, jejích občanů a území se také zabývá samostatnou a přenesenou působností obce a velmi podrobně popisuje obcemi zřizované orgány a jejich pravomoci. Vedle zákona o obcích existuje ještě zákon
č. 129/2000 Sb., o krajích (krajské zřízení), upravující vyšší územně samosprávné celky – kraje. Forma tohoto zákona je analogická formě zákona o obcích. Postavením hlavního města České republiky Prahy a jeho městských částí se zabývá zákon č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze.
Za zmínku stojí také občanský zákoník č. 40/1964 Sb., ve znění pozdějších předpisů, který ve §18 definuje jednotky územní samosprávy jako právnické osoby. Z toho vyplývá, že ustanoveními, platnými pro právnické osoby, se musí řídit mimo jiné i obce.
1.3 Charakteristika obcí
Obec, která tvoří základ místní samosprávy, je charakterizována jako společenství občanů, pobývající na hranicemi vymezeném území. Mezi další charakteristické znaky obce patří právní subjektivita, právo vlastnit majetek a hospodařit podle vlastního rozpočtu. Obce mohou v právních vztazích vystupovat vlastním jménem a za své jednání nesou odpovědnost. Pro svou identifikaci mohou užívat znak, prapor, vlajku, pečeť a řetěz starosty.
Každá část území České republiky je součástí území některé z obcí a každá obec má jedno nebo více katastrálních území. Obec, která má alespoň 3000 obyvatel, se nazývá město. Kromě měst mohou obce také nabývat statusu statutární město. Jako statutární města označuje zákon o obcích Kladno, České Budějovice, Plzeň, Karlovy Vary, Ústí nad Labem, Liberec, Hradec Králové, Pardubice, Jihlavu, Brno, Zlín, Olomouc, Ostravu, Opavu, Havířov, Most, Teplice, Karvinou a Mladou Boleslav. Tato města se mohou členit na městské obvody nebo městské části a mohou pro ně zřizovat vlastní orgány.
Sousedící obce se mohou slučovat a vytvářet tak území sloučených obcí nebo se po dohodě mohou obce připojovat ke svým sousedům. Právním nástupcem sloučených nebo připojených obcí se stává nově vzniklá obec. Taková se stává příjemcem výnosu daní a ze zaniklých obcí na ni přechází majetek, finanční prostředky, práva a závazky, včetně práva zakládat a zřizovat právnické osoby a organizační složky obcí. Dalším způsobem vzniku nové obce je oddělení části obce. Zákon o obcích vyjmenovává podmínky, které musí být splněny, aby
Obce mohou vydávat obecně závazné vyhlášky a obecní nařízení, které se souhrnně nazývají právními předpisy obce. Aby byly tyto předpisy platné, musí být řádně vyhlášeny, a to tak, že se vyvěsí na úřední desce obecního úřadu po dobu patnácti dnů. Obec je povinna vést evidenci všech právních předpisů, které vydala.
Občanem obce je podle zákona o obcích každá fyzická osoba, která má české státní občanství a v dané obci je přihlášena k trvalému pobytu. Občanům, kteří dosáhli věku plnoletosti, náleží řada práv:
• mohou volit a být voleni do zastupitelstva obce,
• mohou hlasovat v místním referendu,
• mají právo vyjadřovat na zasedání zastupitelstva obce svá stanoviska k projednávaným záležitostem,
• smějí se vyjadřovat k návrhu rozpočtu obce a k závěrečnému účtu obce za uplynulý kalendářní rok. Smějí nahlížet do rozpočtu a závěrečného účtu obce, do zápisů z jednání zastupitelstva a dalších orgánů obce a pořizovat z nich výpisy,
• mohou požadovat projednání určité záležitosti a podávat orgánům obce návrhy, připomínky a podněty.
1.4 P ů sobnost obcí
Pojem působnost může být definován jako oblast činností, ve kterých má orgán veřejné správy pravomoc rozhodovat a prosazovat svou vůli. Veřejná správa, neboli správa veřejných záležitostí, se člení na státní správu a na veřejnou samosprávu. Pro veřejnou správu platí, že smí činit jen to, co je jí zákonem výslovně uloženo. Státní správa představuje okruh záležitostí, o kterých rozhoduje stát prostřednictvím svých orgánů a veřejných institucí. Přesto, že si stát vyhradil toto právo, přenáší výkon některých záležitostí státní správy na jiné subjekty výhradně formou zákona. Veřejnou samosprávou lze chápat činnosti, které ve vlastním zájmu zajišťují veřejnoprávní korporace – obce.
1.4.1 Samostatná působnost
Samostatná působnost vymezuje prostor, v němž obec uskutečňuje Ústavou podložené právo na samosprávu.1 V rámci této působnosti jedná obec svým jménem a na vlastní účet v záležitostech svých členů. Samospráva je vykonávána orgány obce – především zastupitelstvem a radou, kterým při realizaci napomáhají jimi zřizované orgány, výbory a komise. Při výkonu samosprávy se musí všichni řídit platnými zákony a obecně závaznými právními předpisy, které také představují jedinou formu zásahu státu do samosprávy obcí.
S tím souvisí i fakt, že za výkon samosprávy obce není stát odpovědný.
Samospráva zahrnuje výkon činností, které jsou v zájmu obce i jejích občanů. Jedná se o vytváření podmínek pro rozvoj sociální péče a uspokojování potřeb občanů v oblasti bydlení, ochrany a rozvoje zdraví, dopravy, potřeby informací, výchovy a vzdělávání, kulturního rozvoje a veřejného pořádku.2
Do samostatné působnosti například patří:
• sestavování rozpočtu obce a hospodaření podle něj;
• hospodaření s majetkem obce;
• schvalování programu rozvoje územního obvodu obce a kontrola jeho plnění;
• zřizování trvalých nebo dočasných peněžních fondů;
• zakládání a zřizování právnických osob a organizačních složek;
• vydávání obecně závazných vyhlášek;
• stanovení místních poplatků a jejich sazeb;
• ukládání sankcí, udělování čestného občanství, udělování cen obce;
1.4.2 Přenesená působnost
Přenesená působnost – oproti samostatné působnosti – představuje záležitosti, které vykonávají obce jménem státu. Protože je výkon těchto záležitostí do „rukou“ obcí svěřen státem, je také za kvalitu jejich realizace vůči veřejnosti stát odpovědný. Konkrétní obsah přenesené působnosti je stanoven zvláštními zákony z jednotlivých odvětví státní správy.
Přenesenou působnost vykonávají výhradně obecní úřad a zvláštní orgány, s výjimkou vydávání nařízení, které náleží radě obce. Při výkonu přenesené působnosti jsou orgány povinni řídit se nejen platnými právními předpisy, ale také pokyny a metodickými návody ústředním státních orgánů.
1.5 Orgány obcí
Mezi orgány, prostřednictvím nichž každá obec jedná navenek, patří zastupitelstvo obce, rada obce, starosta, obecní úřad a orgány zastupitelstva a rady obce. Orgány obce mohou být podle různých hledisek členěny. Prvním hlediskem je složení orgánů. Podle něho rozlišujeme orgány kolegiální, tzn. složené z více fyzických osob (příkladem takového orgánu je zastupitelstvo či rada obce).
Opakem je orgán individuální, zastoupen jedinou fyzickou osobou (typickým příkladem je starosta obce). Z hlediska způsobu volby se orgány člení na ty, které jsou přímo volené občany (zastupitelstvo), které jsou voleny zastupitelstvem (rada, starosta, výbory) a které jsou ustanovené jinak (komise a zvláštní orgány obce).
1.5.1 Zastupitelstvo obce
Zastupitelstvo obce tvoří členové zastupitelstva. Jejich počet musí být stanoven vždy do 85 dnů před dnem konání voleb do zastupitelstva. Při stanovování počtu členů se vychází z počtu obyvatel (k 1. lednu roku, ve kterém se konají volby) a velikosti dané obce.
Tab.1-1: Závislost počtu členů zastupitelstva na počtu obyvatel obce Zdroj: Zákon č. 128/2000 Sb., o obcích
Počet obyvatel Počet členů zastupitelstva
do 500 5 - 15
od 500 do 3 000 7 - 15
od 3 000 do10 000 11 - 25
od 10 000 do 50 000 15 - 35
od 50 000 do 150 000 25 – 45
od 150 000 35 - 55
Členové zastupitelstva jsou do svých funkcí zvoleni, a to po ukončení hlasování. Na prvním zasedání zastupitelstva zvolení členové skládají slib a jeho
složení potvrdí podpisem. Svou funkci členové vykonávají osobně a jejich funkce je funkcí veřejnou.
Uvolnění členové zastupitelstva jsou takoví, kteří jsou pro výkon své funkce dlouhodobě uvolněni z pracovního poměru anebo kteří dříve nepracovali, ale vykonávají funkci ve stejném rozsahu. Ti ostatní jsou neuvolněnými členy zastupitelstva. Uvolnění členové mají za výkon své funkce nárok na odměnu, která se skládá ze tří složek – pravidelná měsíční odměna, další odměna a odměna při skončení funkčního období. Neuvolněným členům poskytuje zaměstnavatel volno na výkon funkce člena zastupitelstva a náhradu mzdy, kterou včetně pojistného na zdravotní a sociální pojištění zaměstnavateli uhradí obec. Členům zastupitelstva náleží také cestovní náhrady a nárok na dovolenou v délce 5 týdnů za kalendářní rok.
Členové zastupitelstva mají právo předkládat orgánům obce návrhy na projednávání, smějí vznášet dotazy, připomínky a podněty s právem obdržet písemnou odpověď do 30 dnů. Mohou požadovat informace, které mají souvislost s výkonem jejich funkce. Naopak jsou povinni účastnit se zasedání zastupitelstva, plnit úkoly, které jim byly zadány, hájit zájmy občanů a jednat a vystupovat reprezentativně.
Mandát člena zastupitelstva může zaniknout z řady důvodů, jmenovitě například zvolením nového zastupitelstva, odmítnutí složení slibu, písemnou rezignací doručenou starostovi obce, úmrtím, výkonem neslučitelných funkcí, zánikem obce.
Zastupitelstvo rozhoduje ve věcech samostatné působnosti, pokud tak stanoví zákon, rozhoduje i ve věcech v přenesené působnosti. V rámci samostatné působnosti spadá do pravomocí zastupitelstva:
schvaluje program rozvoje obce a územní plán obce;
schvaluje rozpočet a závěrečný účet obce;
zřizuje trvalé a dočasné peněžní fondy obce, zřizuje a ruší příspěvkové organizace a organizační složky obce, rozhoduje o založení nebo zrušení právnických osob, zřizuje a zrušuje obecní policii;
vydává obecně závazné vyhlášky a rozhoduje o vyhlášení místního
navrhuje změny katastrálních území, schvaluje změny hranic obce a slučování obcí;
stanovuje počet členů rady obce, volí ze svých řad starostu, místostarostu a další členy rady, zřizuje a ruší výbory a volí jejich předsedy;
stanovuje výši odměn neuvolněným členům zastupitelstva;
rozhoduje o spolupráci obce s jinými obcemi;
rozhoduje o majetkoprávních úkonech;
uděluje a odnímá čestné občanství a uděluje ceny obce.3
Zastupitelstvo se schází minimálně jednou za čtvrt roku. Zasedání, které je veřejné a předem oznámeno na úřední desce, svolává starosta obce. K platnému usnesení zastupitelstva je třeba souhlasu nadpoloviční většiny všech jeho členů. Průběh zasedání je zdokumentován v zápise, podepsaném starostou. Tento zápis obsahuje počet přítomných členů, pořad jednání, výsledky hlasování a přijatá usnesení.
1.5.2 Rada obce
Výkonným orgánem obce v oblasti samostatné působnosti je rada obce, v oblasti přenesené odpovědnosti rozhoduje jen, pokud tak stanoví zákon. Rada obce je ze své činnosti odpovědná zastupitelstvu. Tvoří ji starosta, místostarosta a další členové rady volení z řad členů zastupitelstva. Počet členů je lichý a zákon o obcích stanovuje, že musí činit nejméně 5 a nejvýše 11 členů, navíc nesmí přesáhnout třetinu počtu členů zastupitelstva.
Rada obce se schází dle potřeb a její schůze jsou oproti schůzím zastupitelstva neveřejné. Je schopna se usnášet jen za přítomnosti nadpoloviční většiny všech svých členů. Z každé schůze rady je pořízen zápis, podepsaný starostou spolu s místostarostou. Tento zápis opět obsahuje počet přítomných členů, pořad schůze, výsledky hlasování a přijatá usnesení.
Mezi úkoly rady obce patří:
zabezpečování hospodaření obce dle schváleného rozpočtu a provádění rozpočtových opatření, vydávání nařízení obce;
plnění vůči právnickým osobám a organizačním složkám, založeným nebo zřízeným zastupitelstvem, úkolů zakladatele nebo zřizovatele;
projednávání a řešení návrhů, připomínek a podnětů, které jí předkládají členové zastupitelstva nebo komise rady;
stanovení rozdělení pravomocí v obecním úřadu, zřizování a rušení odborů a komisí rady, jmenování a odvolávání vedoucích odborů a předsedů a členů komisí;
kontrola plnění úkolů vykonaných obecním úřadem a komisemi, přezkoumání opatření přijatých obecním úřadem, schvalování organizačního řádu obecního úřadu;
stanovení počtu zaměstnanců obce v obecním úřadu;
ukládání pokut ve věcech samostatné působnosti obce,
rozhodování o uzavírání nájemních smluv a smluv o výpůjčce;
stanovení pravidel pro přijímání a vyřizování petic a stížností.
1.5.3 Starosta
Starosta zastupuje obec navenek. Je to fyzická osoba, která je do své funkce volena zastupitelstvem z řad svých členů a ze své funkce je také zastupitelstvu odpovědná. Podmínkou zvolení do funkce starosty obce je občanství České republiky.
Starosta je oprávněn jmenovat a odvolávat tajemníka obecního úřadu, včetně možnosti stanovení jeho platu, dále smí zřizovat pro výkon přenesené působnosti zvláštní orgány, jmenovat a odvolávat jejich členy. Spolu s místostarostou podepisuje právní předpisy obce a zápisy z jednání zastupitelstva a rady obce.
V době starostovy nepřítomnosti nebo v době, kdy starosta nevykonává svou funkci, z důvodů pracovní neschopnosti, karantény, těhotenství, péče o dítě do 3 let věku nebo dovolené, nebo ve chvíli, kdy starosta odmítne splnit daný úkol, pokud by byl v rozporu se zákonem či rozhodnutím zastupitelstva, je zastupován místostarostou. Místostarosta je též volen do své funkce zastupitelstvem obce a zvoleno může být místostarostů více než jeden.
včasné objednání přezkoumání hospodaření obce za uplynulý kalendářní rok;
plnění funkce zaměstnavatele, uzavírání a ukončování pracovních poměrů se zaměstnanci obce;
požádání Policie České republiky o spolupráci při zabezpečení veřejného pořádku;
odpovědnost za informování veřejnosti o činnosti obce;
zabezpečení výkonu přenesené působnosti;
rozhodování o záležitostech samostatné působnosti obce svěřených mu radou obce.
1.5.4 Obecní úřad
Obecní úřad je tvořen starostou, místostarostou, tajemníkem obecního úřadu (pokud je tato funkce zřízena) a zaměstnanci zařazenými do obecního úřadu. V čele obecního úřadu stojí samozřejmě starosta. V rámci samostatné působnosti plní obecní úřad úkoly, které mu ukládá zastupitelstvo a rada obce a dále pomáhá výborům a komisím v jejich činnosti. V přenesené působnosti vykonává státní správu, vyjma záležitostí náležejících zastupitelstvu a radě. Obecní úřad rozhoduje o poskytování informací žadatelům a dále také zřizuje úřední desku, která musí být umístěna na veřejně přístupném místě po 24 hodin denně.
Tajemník je jedna z funkcí, působících na obecním úřadě. Je jmenován i odvoláván starostou, který fyzické osobě, vykonávající funkci tajemníka obecního úřadu, stanovuje plat. Tajemník je odpovědný za plnění svých úkolů právě starostovi obce. V obcích, ve kterých tato funkce není zřizována, plní povinnosti tajemníka sám starosta.
Náplní práce tajemníka obecního úřadu je:
zajišťování výkonu přenesené působnosti, vyjma věcí, které jsou svěřeny radě;
plnění úkolů, které tajemníkovi uloží zastupitelstvo obce, rada obce nebo starosta;
stanovení platů všech zaměstnanců obecního úřadu, plnění úkolů zaměstnavatele, uzavírání a ukončování pracovních poměrů zaměstnanců obecního úřadu;
vydávání spisového řádu, skartačního řádu a pracovního řádu obecního úřadu a dalších vnitřních směrnic;
účast s hlasem poradním na zasedání zastupitelstva a rady obce.
Podle zvyklostí bývá obecní úřad členěn na odbory a ty pak dále na oddělení. Pro ilustraci je možné jmenovat z v praxi zřizovaných odborů například odbor školství, odbor zdravotní a sociální, odbor životního prostředí, odbor bytového hospodářství, odbor personální, odbor rozpočtu, odbor pro styk s veřejností, odbor živností, odbor územního plánování atd.
1.5.5 Výbory, komise a zvláštní orgány obce
Jako své iniciativní a kontrolní orgány je zastupitelstvo oprávněno zřizovat tzv. výbory. Záleží čistě na zastupitelstvu, zda pro určitou oblast výbor zřídí či nikoliv, pouze v případě finančního a kontrolního výboru mu toto zřizovatelské právo mění zákon o obcích v povinnost. Výbory plní úkoly, kterými je pověří zastupitelstvo a z výkonu své funkce jsou mu také odpovědné. Výbory mají vždy lichý počet členů, finanční a kontrolní výbor je nejméně tříčlenný. Schází se podle potřeby za účelem vynášet usnesení. Ta jsou platná, jen když s nimi souhlasí nadpoloviční většina všech členů výboru. Usnesení se vyhotovují písemně a podepisuje je předseda výboru. Ten musí být vždy z řad zastupitelstva obce.
Finanční výbor provádí kontrolu hospodaření s majetkem a finančními prostředky obce, kontrolní výbor kontroluje plnění usnesení zastupitelstva a rady obce, dodržování právních předpisů obecním úřadem a ostatními výbory a další kontrolní úkoly.
Jako své iniciativní a poradní orgány je rada obce oprávněna zřizovat tzv.
komise. Komise je ze své funkce odpovědná radě a je-li jí svěřena určitá část přenesené působnosti, pak z tohoto titulu odpovídá starostovi obce. Komise se usnáší většinou hlasů všech svých členů. Předsedou komise smí být jen taková osoba, která prokáže zvláštní odbornou způsobilost v oblasti, ve které komise
Zvláštní orgány obce zřizuje pro výkon přenesené působnosti starosta obce. Také jmenuje a odvolává její členy. V čele zvláštního orgánu stojí osoba, která má podle zákona povinnost prokázat svou odbornou způsobilost právě pro výkon přenesené působnosti.
1.6 Majetek obcí
Majetek má pro obce velký význam. Je rysem a zároveň podmínkou samosprávy. Majetek je chápán jako nástroj místní a regionální politiky, se kterým je možné ovlivňovat ekonomický a sociální rozvoj daného území.
V současnosti je majetek obcí tvořen hmotným majetkem, do kterého se zahrnují nemovitosti jako pozemky a stavby; movitý majetek, například stroje, automobily, počítače; dále majetková práva v podobě pohledávek, cenné papíry a finanční prostředky. Druhou obsáhlou skupinu představuje nehmotný majetek – práva duševního vlastnictví, ochranné známky, značky atd.
Zákon o obcích se zmiňuje o tom, že obecní majetek je třeba využívat účelně a hospodárně v souladu se zájmy obcí. Každá obec musí o majetek náležitě pečovat, musí vést jeho evidenci a chránit ho před zničením, poškozením, zcizením nebo zneužitím. Rysem příkladného hospodaření s obecním majetkem je jeho udržování a zvětšování.
Obce mohou v majetkové oblasti vyvíjet určité aktivity:
mohou svůj majetek pronajímat a prodávat. Těmito činnostmi významně přispívají do svých rozpočtů. U pronajímání jde spíše o příjmy dlouhodobější, u prodeje spíše jednorázové;
mohou svůj majetek vkládat do obcí zakládaných právnických osob, motivem může být zabezpečení některých veřejných statků, jejichž pokrytí neumožňuje trh. Dále mohou svůj majetek svěřovat svým zřizovaným organizacím či dobrovolným svazkům obcí;
svým majetkem mohou obce také ručit například za úvěry;
mohou majetek pojišťovat, tím ho určitým způsobem chránit a uchovávat jeho hodnotu;
smějí majetek nakupovat, vytvářet výstavbou a vlastní činností.
Obce jsou oprávněny zřizovat tzv. majetkové fondy. Ty představují její vlastní zdroje krytí krátkodobého a dlouhodobého majetku. Konečný stav fondu vyjadřuje souhrn pořizovacích cen hmotného, nehmotného a finančního majetku, profinancované poskytnuté zálohy na majetek a výši splacených úvěrů za majetek na úvěr pořízených. Jako příklad majetkových fondů lze uvést Fond dlouhodobého majetku a Fond oběžných aktiv.
1.7 Hospodá ř ská č innost obcí
Územní samosprávné celky mají možnost získávat finanční prostředky pro posílení svého rozpočtu prostřednictvím hospodářské (podnikatelské) činnosti.
Jedná se o činnosti, při kterých samosprávné celky vystupují jako podnikatelské subjekty a dosahují hospodářského výsledku. Podnikatelská činnost se sleduje odděleně od rozpočtové části, v účtové osnově jsou pro ni vyhrazeny speciální účtové třídy. Podle ustanovení zákona č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů, je nutné výsledky hospodářské činnosti obcí promítnout do rozpočtu ke konci rozpočtového období, aby byly součástí závěrečného účtu.
2. Rozpo č et obcí
Protože sestavení a schválení rozpočtu patří mezi nejvýznamnější úkoly územních samosprávních celků, je tématu rozpočtu a rozpočtového hospodaření věnován celkem značný prostor i v našich právních předpisech. Rozpočtová pravidla jsou u nás zakotvena v zákoně č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla) a v zákoněč. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů. První ze zmiňovaných zákonů – tzv. „velká rozpočtová pravidla“ soustředí svou pozornost spíše na státní rozpočet, tématem druhého ze zákonů – tzv. „malých rozpočtových pravidel“, jsou rozpočty územních samosprávních celků, konkrétné tvorba, postavení, obsah a funkce rozpočtů obcí a krajů a pravidla hospodaření s finančními prostředky těchto samosprávných celků. V neposlední řadě lze jmenovat samozřejmě zákon č. 243/2000 Sb., o rozpočtovém určení daní.
2.1 Vymezení rozpo č tu
Zákon č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů, definuje rozpočet obcí a krajů jako finanční plán, podle kterého se řídí jejich finanční hospodaření. Prostřednictvím svého rozpočtu zajišťují obce jak své vlastní činnosti, tak i ty, které na ně deleguje stát. Pro zajištění finančních zdrojů každého samosprávného celku je naplnění rozpočtu jeho hlavním úkolem.
V soustavě veřejných rozpočtů jsou rozpočty obcí a krajů nejnižším článkem veřejných financí.
V rozpočtech obcí jsou soustřeďovány peněžní prostředky na principu nenávratnosti, neekvivalentnosti a nedobrovolnosti. Tyto prostředky jsou používány k financování veřejných statků v závislosti na potřebách obce. Celkové finanční hospodaření je ovlivněno velikostí obce, počtem obyvatel, charakterem a vyspělostí ekonomiky obce atd.
Obsahem rozpočtu jsou příjmy a výdaje a ostatní peněžní operace, včetně tvorby a použití peněžních fondů. Rozpočet je sestavován na rozpočtové období, které je shodné s kalendářním rokem. Zpravidla se sestavuje jako vyrovnaný.
Může být ale chválen i jako přebytkový nebo schodkový. V prvním případě za podmínek, jestliže v daném roce existují příjmy, které bude možné využít v následujících letech; ve druhém případě, pokud bude obec schopna schodek uhradit. Při zpracování rozpočtu se vychází z rozpočtového výhledu, který je zákonem vysvětlen jako pomocný nástroj, sloužící pro střednědobé finanční plánování rozvoje hospodaření územního samosprávného celku. Rozpočtový výhled obsahuje souhrnné informace o příjmech a výdajích, o dlouhodobých pohledávkách a závazcích, o dlouhodobých finančních zdrojích a potřebách.
Sestavuje se zpravidla na 2 – 5 let, následujících po roce sestavení rozpočtu.
Důvodem jeho sestavení je skutečnost, že investiční činnost a další smluvní vztahy obcí a krajů často překračují rozpočtové období, tedy kalendářní rok.
Jelikož není žádným právním předpisem stanovena povinnost pro sestavování rozpočtového výhledu (stejně tak ani forma, obsah, způsob sestavení, ani doba, na kterou je rozpočtový výhled vypracován), je tato činnost dobrovolná, územním samosprávním celkům slouží jen pro jejich účely a podle jejich potřeb je také výhled přizpůsobován.
Rozpočet obce je chápán jako základní peněžní fond. Vedle něho smějí ale územní samosprávné celky zřizovat i další peněžní fondy, které mohou mít konkrétní účel nebo jsou bez účelového určení. Na rozdíl od rozpočtu nemusí být peněžní fond vyčerpán v každém rozpočtovém období. Objem finančních prostředků, které jsou fondům svěřeny, není nikterak omezen. Zákonem jsou ale stanoveny zdroje, ze kterých mohou být fondy tvořeny:
přebytky hospodaření z uplynulého rozpočtového období;
příjmy běžného roku, které nejsou určeny k využití v běžném rozpočtovém období;
převody prostředků z rozpočtu běžného roku do účelových peněžních fondů.
2.2 Rozpo č tová soustava
Rozpočtová soustava v širším pojetí zahrnuje tyto prvky:
soustava veřejných rozpočtů a mimorozpočtové fondy;
systém veřejných orgánů a institucí, které se starají o tvorbu, rozdělování a užití veřejných rozpočtů;
soubor rozpočtových pravidel.
Soustava veřejných rozpočtů je základním nástrojem veřejných financí. Je tvořena státním rozpočtem, centralizovaným peněžním fondem, který je vytvářen a rozdělován s využitím nenávratného a neekvivalentního způsobu rozdělování, a prostřednictvím něhož plní veřejné finance všechny své hlavní funkce – alokační, distribuční, stabilizační. Dalším prvkem jsou rozpočty krajů a obcí a vedle nich lze do soustavy veřejných rozpočtů zahrnout také rozpočty organizačních složek státu a státních příspěvkových organizací a rozpočty organizací, zřizovaných obcemi nebo kraji. Jako představitele mimorozpočtových fondů lze jmenovat státní finanční účelové fondy, fond zdravotního pojištění, fond sociálního zabezpečení (je-li zřízen) a fondy územní samosprávy.
Do rozpočtové soustavy jsou zahrnovány také orgány a instituce, které spravují, řídí a kontrolují veřejné finance. Jmenovitě například ministerstvo financí, finanční úřady, finanční odbory orgánů samosprávních celků.
Třetím prvkem rozpočtové soustavy je soubor rozpočtových pravidel.
Jedná se o právní předpisy, kterými je upraveno hospodaření s rozpočtovými prostředky – Zákon o státním rozpočtu, zákon č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla), zákon č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů, zákon č. 243/2000 Sb., o rozpočtovém určení výnosů některých daní územním samosprávným celkům a některým státním fondům, vyhláška MF č. 323/2000 Sb., o rozpočtové skladbě.
2.3 Rozpo č tový proces
Rozpočtový proces představuje posloupnost činností orgánů obce týkajících se obecního rozpočtu, počínaje sestavením návrhu rozpočtu, konče kontrolou jeho plnění. Rozpočtovému procesu je věnována třetí část zákona č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů. Rozpočtový proces se skládá z těchto etap:
návrh rozpočtu;
projednání a schválení rozpočtu;
realizace a kontrola;
sestavení závěrečního účtu.
2.3.1 Návrh rozpočtu
První etapou rozpočtového procesu je vypracování návrhu rozpočtu. Tato etapa patří mezi nejdůležitější a zároveň nejobtížnější z etap rozpočtového procesu. Jde o to, aby plánované příjmy a výdaje – závazně členěné podle rozpočtové skladby – byly zkalkulovány co možná nejpřesněji. Vedle odhadovaných vlastních příjmů i dotací ze státního rozpočtu musí být naplánovány i výdaje rozpočtu, kterými budou pokryty potřeby obce i občanů. V případě, že by bylo finančních prostředků nedostatek, je možné uvažovat o úvěrových zdrojích. Návrh rozpočtu připraví finanční odbor obecního úřadu, který spolupracuje s finanční komisí, a při sestavování vychází z rozpočtového výhledu.
Sestavený návrh rozpočtu se zveřejní nejméně po dobu 15 dnů před jeho projednáváním v zastupitelstvu. Ke zveřejněnému návrhu rozpočtu mohou občané obce vznášet ústní či písemné připomínky.
2.3.2 Projednání a schválení rozpočtu
Obecní zastupitelstvo návrh rozpočtu projednává a schvaluje strukturu příjmů a výdajů i celkovou výši předkládaného rozpočtu. Pokud by nebyl rozpočet schválen před začátkem rozpočtového období, hospodařila by obec do schválení navrhovaného rozpočtu podle skutečnosti stejného období v předchozím kalendářním roce – jedná se o tzv. rozpočtové provizorium (dočasný rozpočet).
Pravidla rozpočtového provizoria slouží k zajištění plynulosti hospodaření obce a stanovuje je obecní zastupitelstvo. Příjmy a výdaje uskutečněné v době rozpočtového provizoria se stávají příjmy a výdaji rozpočtu po jeho schválení.4
Neprodleně po té, co je rozpočet obce zastupitelstvem schválen, provede se jeho rozpis (v členění podle rozpočtové skladby), ve kterém se stanoví jednotlivým orgánům a organizacím závazné ukazatele, které vyjadřují jejich vztah k tomuto rozpočtu.
2.3.3. Realizace a kontrola
Schválením rozpočtu startuje vlastní rozpočtové hospodaření. Za hospodaření s rozpočtovými prostředky odpovídá zastupitelstvo obce. Rozpočtové peněžní prostředky by měly být vynakládány v souladu s účelem, na který byly stanoveny a v rámci kalendářního roku, pro který byly rozpočtovány. V průběhu rozpočtového období mohou nastat ovšem situace, kdy není možné tyto podmínky dodržet. Tyto situace se pak řeší pomocí tzv. rozpočtových opatření, která se evidují podle časové posloupnosti. Rozpočtová opatření znamenají změny v již schváleném rozpočtu a mohou být prováděny pomocí těchto nástrojů:
přesun rozpočtových prostředků; jednotlivé příjmy a výdaje se navzájem ovlivňují, aniž by se změnil jejich celkový objem nebo schválený rozdíl celkových příjmů a výdajů,5 tzn., že při použití tohoto rozpočtového opatření dochází ke změně ve struktuře příjmů nebo výdajů – jedna položka příjmů nebo výdajů se zvyšuje a zároveň jiná se snižuje;
4Zákon č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů
použití nových, rozpočtech nepředvídatelných příjmů k úhradě nových, rozpočtem nezajištěných výdajů5 – v tomto případě dochází ke změně struktury příjmů a výdajů a především ke zvýšení celkového objemu rozpočtu;
vázání rozpočtových výdajů, jestliže je jejich krytí ohroženo neplněním rozpočtových příjmů5 – celkový objem rozpočtu se snižuje.
Povinně se tato rozpočtová opatření provedou, pokud by došlo ke změnám ve finančních vztazích k jinému rozpočtu, ke změnám závazných ukazatelů vůči jiným osobám nebo pokud hrozí vznik rozpočtového schodku.
Realizace rozpočtu během rozpočtového období vyžaduje provádění kontroly jeho plnění. Plnění rozpočtu je kontrolováno jak průběžně, tak i následně po skončení rozpočtového období. Kontrola by měla zahrnovat analýzu hospodaření, analýzu příčin vzniku salda rozpočtu a návrh a přijetí opatření na odstranění těchto příčin.
2.3.4 Závěrečný účet
Po skončení rozpočtového období se údaje o ročním hospodaření obce zpracovávají do tzv. závěrečného účtu, který se po zveřejnění (nejméně po dobu 15 dnů před projednáváním) předkládá zastupitelstvu k projednání a schválení.
Schválením se vydává souhlas s plněním příjmů a výdajů za daný kalendářní rok.
Obsahem závěrečného účtu jsou údaje o plnění rozpočtu příjmů a výdajů a o plnění dalších finančních operací, včetně tvorby a použití fondů, dále vyúčtování finančních vztahů ke státnímu rozpočtu, rozpočtu krajů a obcí a státním fondům.
Nedílnou součástí závěrečného účtu je také zpráva o výsledku přezkoumání hospodaření obce. Nechat přezkoumat své hospodaření za uplynulé rozpočtové období je podle zákona č. 250/2000 Sb., povinností každého územního samosprávného celku.
2.3.5 Rozpočtové zásady
Každý územně samosprávný celek musí v průběhu rozpočtového procesu dodržovat rozpočtové zásady, které obecně platí v celé rozpočtové soustavě. Mezi základní rozpočtové zásady patří:
každoroční sestavování a schvalování rozpočtu obce; rozpočty veřejné soustavy jsou sestavovány a schvalovány na každé rozpočtové období.
Protože jsou rozpočty vzájemně propojené (do obecních rozpočtů vstupují dotace z krajských rozpočtů, potažmo ze státního rozpočtu), je nutné u všech dodržet stejnou periodu vytváření – kalendářní rok;
reálnost a pravdivost rozpočtu; rozpočet musí odrážet skutečné příjmy a výdaje - musí vycházet ze současné kapacity a možnosti zdrojů a ze znalostí výdajových potřeb (při stanovení požadavků na výdaje je nutné vycházet z posudků a odborných analýz). Výdajová strana rozpočtu musí být řízena prioritami, neboť potřeb bývá více než prostředků na jejich krytí;
úplnost a jednotnost rozpočtu; každý rozpočet obce musí obsahovat veškeré příjmy a výdaje, a to v souladu s členěním podle rozpočtové skladby. Jednotnost zásad a pravidel celé veřejné soustavy je upravena a zaručena zákonem;
dlouhodobá vyrovnanost rozpočtu; podle zákona o rozpočtových pravidlech se rozpočet sestavuje zpravidla jako vyrovnaný. Existuje možnost schválit rozpočet také jako přebytkový, a to v případě, že některé příjmy daného rozpočtového období jsou určeny k využití až v následujících obdobích nebo ke splácení úvěrů z předchozích let. Také schodková varianta rozpočtu je přípustná, ovšem jen za předpokladu, že schodek je možno uhradit finančními prostředky z minulých let, půjčkou, úvěrem, návratnou finanční výpomocí nebo výnosem z prodeje vlastních dluhopisů;
účelovost rozpočtových prostředků; účel použití rozpočtových prostředků je obec povinna dodržovat u účelově přijatých dotací, darů, příspěvků a půjček. Pokud by snad obec nerespektovala tuto podmínku a použila dotace ze státního rozpočtu, rozpočtu kraje nebo ze státních fondů neoprávněně, musela by tyto prostředky zpětně vrátit, včetně penále – sankce za porušení rozpočtové kázně;
publicita; tato zásada vychází ze skutečnosti, že rozpočet je listinou
připomínky. Rozpočet musí být veřejnosti předkládán ve srozumitelné podobě, což je ve velké míře zajištěno rozpočtovou skladbou.
2.4 Rozpo č tová skladba
Rozpočtová skladba lze chápat jako systematické, jednotné a závazné třídění příjmů a výdajů, které se uplatňuje v oblasti veřejných rozpočtů.6 Rozpočtová skladba zajišťuje přehlednost a jednotnost všech veřejných rozpočtů a umožňuje porovnání jednotlivých rozpočtů z časového i prostorového hlediska.
Toto třídění příjmů a výdajů respektuje 4 základní zásady:
zásada jednotnosti a závaznosti;
zásada stability třídění rozpočtů; zásada srozumitelnosti;
zásada kompatibility s mezinárodními statistickými standardy.
V současné době je upravena Vyhláškou Ministerstva financí č. 323/2002 Sb., o rozpočtové skladbě. Rozpočtová skladba byla v průběhu času několikrát upravována, a to například v souvislosti se vznikem krajů v roce 2001, s ukončením existence okresních úřadů a posílením krajské samosprávy v roce 2003 nebo se vstupem České republiky do Evropské unie v roce 2004, kdy proběhla poslední úprava rozpočtové skladby. Od té doby nastala řada skutečností, které rozpočtovou skladbu ovlivňují, a proto je nutná její poměrně obsáhlá novelizace. Nabytí účinnosti této novely nastane dnem jejího vyhlášení a novelizovaná rozpočtová skladba se použije pro rozpočty na rok 2007.
Rozpočtová skladba platná v České republice rozlišuje čtyři hlediska třídění příjmů a výdajů.
2.4.1 Odpovědnostní třídění
Podle tohoto hlediska třídění jsou rozpočtové příjmy a výdaje členěny podle správců kapitol, které zákon o rozpočtových pravidlech definuje jako ústřední orgány státní správy a další organizační složky státu. V současné době existuje 41 kapitol státního rozpočtu, každá z kapitol je označena třímístným číselným
6Šelešovský J. a kolektiv, Jak řídit kraj, město a obec, Masarykova univerzita v Brně, 2002
kódem. Pro státní rozpočet je toto třídění závazné, pro obce je nepovinné a je zcela na nich, zda ho využijí či nikoliv.
Tab.2-1: Ukázka kapitol státního rozpočtu
Kód Název kapitoly státního rozpočtu 301 Kancelář prezidenta republiky 302 Poslanecká sněmovna Parlamentu
303 Senát Parlamentu
304 Úřad vlády České republiky
2.4.2 Druhové třídění
Druhové třídění probíhá podle příjmových a výdajových druhů. Příjmový druh představuje podle vyhlášky druh věcí, služeb, prací, výkonů a práv, za jejichž poskytnutí plynou organizaci platby, a dále druh nebo zdroj transferů. Výdajovým druhem se rozumí druh věcí, služeb, prací, výkonů a práv, na jejichž pořízení jsou vynakládány finanční prostředky (výdaje, za které je získána protihodnota), a dále druh transferu a druh příjemce této podpory (výdaje bez protihodnoty). Podle druhového hlediska třídění jsou jednotkami třídění rozpočtové třídy (nejvyšší jednotka třídění), seskupení rozpočtových položek, podseskupení rozpočtových položek a rozpočtové položky (nejnižší jednotka třídění). Jednotlivé příjmy a výdaje jsou označeny pomocí čtyřmístného číselného kódu:
X (třída) X (seskupení položek) X (podseskupení položek) X (jednotlivé položky)
Tab.2-2: Jednotlivé třídy dle druhového třídění
Třída Název Třída Název 1 Daňové příjmy 5 Běžné výdaje 2 Nedaňové příjmy 6 Kapitálové výdaje 3 Kapitálové příjmy 7 Ostatní výdaje 4 Přijaté dotace 8 Financování
2.4.3 Odvětvové třídění
V rámci odvětvového třídění se příjmy a výdaje třídí podle odvětví.
Odvětví je vyhláškou definované jako druh činnosti, ze které plynou příjmy nebo
poskytnuty za účelem podpory. Toto třídění se vztahuje na všechny výdaje a z příjmů pouze na nedaňové a kapitálové. Jednotkami třídění jsou rozpočtové skupiny (nejvyšší jednotka třídění), rozpočtové oddíly, rozpočtové pododdíly a rozpočtové paragrafy (nejnižší jednotka třídění). Pro odvětvové třídění se využívá čtyřmístní klasifikační klíč:
X (skupina) X (oddíl) X (pododdíl) X (paragraf)
Tab.2-3: Jednotlivé skupiny dle odvětvového třídění
SKUPINA ODVĚTVÍ
Skupina 1 Zemědělství a lesní hospodářství Skupina 2 Průmyslová a ostatní odvětví hospodářství Skupina 3 Služby pro obyvatelstvo
Skupina 4 Sociální věci a politika zaměstnanosti Skupina 5 Bezpečnost státu a právní ochrana Skupina 6 Všeobecná veřejná správa a služby
2.4.4 Konsolidační třídění
Konsolidační třídění se používá u výdajů vynakládaných a u příjmů vznikajících uvnitř soustavy veřejných rozpočtů a ostatních veřejných peněžních fondů. Výdaje jsou vyhláškou vysvětleny jako vynaložené finanční prostředky, které po přijetí příjemcem představují příjmy. Naopak příjmy jsou přijaté finanční prostředky, jiným subjektem vynaložené. Tyto příjmy a výdaje se třídí podle stupňů konsolidace, tedy podle tzv. okruhů veřejných rozpočtů a ostatních peněžních fondů, mezi kterými probíhají a za které se sumarizují převody finančních prostředků, představující na jedné straně výdaje těchto rozpočtů a fondů a na druhé jejich příjmy. Z konsolidačního hlediska se příjmy a výdaje třídí na tzv. záznamové jednotky. Smyslem konsolidačního třídění je eliminace interních přesunů peněžních prostředků uvnitř rozpočtové jednotky (rozpočtová organizace, obec, kraj, veřejný rozpočet jako celek), za kterou se sledují.
3. P ř íjmy a výdaje obce
Základním principem rozpočtového hospodaření je posuzování skutečně vyinkasovaných příjmů a skutečně profinancovaných výdajů za jeden kalendářní
rok.7 Každý územní samosprávný celek musí v rámci rozpočtového hospodaření sledovat a evidovat své příjmy a výdaje, a to odděleně podle závazné rozpočtové skladby. Větší obce s rozsáhlým rozpočtem evidují své příjmy prostřednictvím příjmového účtu, menší obce využívají k tomuto účelu základní běžný účet.
Obdobně je tomu při sledování výdajů. Menší obce pracují se základním běžným účtem v rámci jednoho finančního okruhu, větší obce převádějí finanční prostředky ze základního běžného účtu na výdajový účet, z něhož realizují jednotlivé výdaje. Při vedení jednoho finančního okruhu, tzn. při použití pouze základního běžného účtu, jsou všechny příjmy a výdaje vedeny dle pravidel rozpočtové skladby. V rámci použití dvou finančních okruhů jsou inkasované příjmy a uskutečněné výdaje účtovány podle rozpočtové skladby na příjmovém a výdajovém účtu.
3.1 P ř íjmy obcí
Příjmy územních samosprávných celků představují prostředky plynoucí do rozpočtů obcí a krajů a dělí se na dvě základní skupiny. Jedná se o vlastní příjmy a přijaté dotace. Do skupiny vlastních příjmů patří příjmy běžné a kapitálové.
Běžné příjmy jsou takové, které se každoročně opakují a právě proto jsou určeny pro financování běžných, každoročně se opakujících potřeb. Tyto příjmy se mohu členit na daňové a nedaňové.
• Daňové příjmy jsou daňovými zákony stanovené platby směřující do rozpočtu, které představují největší skupinu běžných příjmů. Velikost daňového výnosu obcí je různá a záleží na řadě faktorů.
• Nedaňovými příjmy se rozumí ostatní platby, plynoucí do rozpočtů, jako příjmy z vlastního podnikání, uživatelské poplatky, sankční pokuty, příjmy z mimorozpočtových fondů atd.
Kapitálové příjmy jsou spíše jednorázového charakteru, pravidelně se neopakující. Tyto příjmy slouží k financování dlouhodobých potřeb v oblasti investiční činnosti.
Obcemi inkasované příjmy jsou vyjmenovány v §7 zákona č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů takto:
příjmy z vlastního majetku a majetkových práv;
příjmy z výsledků vlastní hospodářské činnosti;
příjmy z hospodářské činnosti právnických osob, které obec zřídila nebo založila;
příjmy z vlastní správní činnosti včetně příjmů z výkonu státní správy, k nimž je obec pověřena (správní poplatky, vybrané pokuty a odvody);
výnosy z místních poplatků;
výnosy daní nebo podíly na nich určené zákonem o rozpočtovém určení daní;
dotace ze státního rozpočtu a ze státních fondů; dotace z rozpočtu kraje;
přijaté peněžité dary a příspěvky;
ostatní příjmy.
3.1.1 Daně a poplatky
Největší část příjmů rozpočtu obcí tvoří daně. Celostátní daně plynou do obecních rozpočtů zcela nebo zčásti, záleží na rozpočtovém určení daní.
Jednotlivé druhy daní, jejichž výnos plyne do rozpočtu obcí celý, nazýváme daněmi svěřenými a patří mezi ně daň z nemovitostí a daň z příjmu právnických osob, kdy poplatníkem je příslušná obec. Vedle daní svěřených existují ještě daně sdílené. Podle rozpočtového určení daní má převážná většina daní charakter daně sdílené. Tyto daně nevstupují do obecního rozpočtu celé, ale jsou stanoveny pouze procentní podíly, které se stanou příjmem obce. Jmenovitě lze uvést daň z přidané hodnoty, daň z příjmů fyzických osob a daň z příjmů právnických osob.
Méně zastoupenou položkou příjmů rozpočtů obcí jsou místní poplatky.
Nejedná se o daně celostátní, ale o daně municipální, které nejsou uzákoněny v soustavě daní, nýbrž v zákoně o místních poplatcích. Sazby poplatků jsou různé, většinou jsou vyjádřeny v pevné částce než v procentním vyjádření. U většiny poplatků zákon stanoví maximální možnou výši této částky. Zastupitelstvo obce rozhoduje o tom, zda a jaké poplatky bude od občanů vybírat. Ve svém
rozhodování je omezeno zákonem č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, který ve svém prvním paragrafu vyjmenovává, které poplatky je možné vybírat:
poplatek ze psů (1500 Kč/kalendářní rok/pes);
poplatek a lázeňský nebo rekreační pobyt (15 Kč/osoba/každý i započatý den);
poplatek za užívání veřejného prostranství (10 Kč/m2/každý i započatý den);
poplatek ze vstupného (20% z úhrnné částky vybraného vstupného);
poplatek z ubytovací kapacity (4 Kč/lůžko/den);
poplatek za povolení k vjezdu s motorovým vozidlem do vybraných míst a částí měst (20 Kč/den);
poplatek za provozovaný výherní hrací přístroj (1000 Kč – 5000 Kč/3 měsíce/přístroj);
poplatek za provoz systému shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů (250 Kč/osoba/kalendářní rok);
poplatek za zhodnocení stavebního pozemku možností jeho připojení na stavbu vodovodu nebo kanalizace.
3.1.2 Dotace
Vedle vlastních příjmů jsou celkem významnou příjmovou položkou rozpočtů dotace. Je-li obec plně soběstačná, tedy schopna plně krýt své potřeby z vlastních příjmů, je nezávislá na dotacích z vyšších rozpočtů. Přestože je taková situace víceméně nereálná, objevuje se v posledních letech tendence ke zvyšování finanční soběstačnosti rozpočtu obcí a snižování podílu dotací. Obce potřebují pro své hospodaření dodatečné finanční prostředky, které získávají ze státního rozpočtu, případně ze státních účelových fondů, i z rozpočtů vyšších stupňů územní samosprávy. Tyto peněžní prostředky mohou být obcím poskytovány ve dvou základních formách, jako účelové (specifické) a neúčelové (všeobecné) dotace.
Pro účelové dotace je charakteristické, že poskytnutí prostředků je vázáno na konkrétní podmínku jejich použití, což na jedné straně omezuje
