JesUiže při, hromadném průzkumu práce podle učebnic velká část učitelů loni tvrdila, že žáci historické události od doby první republiky
„nechápou", a hledali příčiny ve véku a nerozvinutém myšlení žáků, tedy je nutno potřít tyto přežitky buržoasního pojetí, pod nimiž se může skrývat i přáni některých živlů, aby naše mládež nebyla vůbec učena historii v duchu historického materialismu. Hlavni příčiny neúspěchu žáků v dějepise na národní škole je třeba spatřovat v tom, že málo
kteří učitelé dosud znají správné, pravdivé pojetí naší historie této nejnovější doby a že také učebnice tomuto pojetí zůstala ještě mnohé dlužna, že se v ní projevuje „ústupnost v zásadách marxismu-leni- nismu a kompromisnost v otázkách světového názoru", jak praví usnesení strany o učebnicích.
Kvalitní dějepisné poznatky žáků hlavní výzkumné skuprny, které byly zjištěny na učivu starém, novém i nejnovějším a zejména na období od počátku první republiky až do vítězného února 1948, staly se majetkem velké většiny žáků této skupiny. Celý systém zkou
mání a prověřování těchto poznatků vylučuje, že by tu šlo o vý
sledky náhodné. Aby těchto výsledků mohlo být dosaženo, je třeba zbavit se nánosu starých, přežitých buržoasních theorii, zbavit se ži
velného, náhodného, neplánovitého postupu ve výchovné a vzdělávací práci v hodině, jít novátorským způsobem a stávat se i v učitelské práci „mistry bohatých sklizní". Tím lze dosahovat ve výchovné a vzdělávací práci při vytváření všestranně vzdělané mládeže úspěchů, o kterých dřívější školské theorie a praxe ani nesnily a které jrou v buržoasní škole nepředstavitelné, nemyslitelné a neuskutečnitelné.
Úkolem pedagogické a psychologické theorie pak je práci socialis
tických učitelů novátorů všestranně pomáhat, zobecňovat ji a zveřej
ňovat. A k tomuto úkolu snažili jsme se přispět i svou prací.
Systém školení pracujícího dorostu a techniků.
Dr J. KABELE a Dr V. DRCHALOVA
Systém školení pracujícího dorostu a techniků zdědil náš lidově demokratický stát po květnové revoluci z předmnichovské buržoasní republiky. Teprve po vítězství dělnické třídy nad reakcí v únoru 1948 bylo, možno účinně odstraňovat jeho buržoasně třídní charakter. Vcelku však systém výchovných zařízení, zvláště co se týče učebního poměru a odborných škol, zůstal bez podstatné změny až do konce školního roku 1950/51. Ve školách takto organisovaných nebylo však možno připravit dostatek pracovníků s potřebnou kvalifikací pro naše mo
hutně se rozvíjející hospodářství, především pro těžký průmysl. V le
tech 1950 a 1951 byl podroben dosavadní systém kritice a došlo k vy
tváření nového systému školení pracujícího dorostu a techniků.
Abychom mohli tento nový systém úspěšně realisovat, je třeba, aby každému pracovníku, který se zabývá výchovou odborných kádrů, bylo jasné, v čem byly nedostatky starého systému, na jakých zása
dách je budován systém nový, která výchovná zařízení nový systém
vytvářejí a jak se tento systém včleňuje do soustavy vzdělání v naší lidově demokratické republice. Protože těžiště školení odborných kádrů je v přípravě pracovníků pro průmysl, odpovídáme na uvedené otázky pouze pokud se týkají školení průmyslového dorostu (t. j. pracujícího dorostu v průmyslu a mladých techniků) a školení dospělých v odbor
ných školách průmyslových nebo ve výchovných zařízeních zajišfuji- c ch stejnou úroveň vzdělání (večerní školy a studium na dálku). Ře
šení olázek výchovy odborných kádrů v průmyslu může však být příkladem pedagogickým pracovníkům i v ostatních oborech odbor
ného školení.
Při kritice staré soustavy školení pracujícího dorostu se opíráme o šetření, které provedli pracovníci z bývalého Ústředí pracujícího dorostu (jeho výsledky byly uveřejněny v časopise „Pracující dorost", r. I). Při kritice výchovy techniků čerpáme z výzkumu, který provedli na počátku r. 1951 v některých průmyslových podnicích pracovníci VOP (Dr J. Kabele, St. Mařan, Dr VI. Drchalová, Ing V. Mayer, Ing J.
Pospíšil a K. Polák).
Nezabýváme se školením techniků na vysokých školách. Pokud mluvíme o technicích, máme vždy na mysli jen absolventy škol III. stupně.
Kritika systému školení dělníků a techniků platného do konce školního roku 1950/51.
Starý systém výchovných zařízení pro školení dělníků a techniků byl tvořen jednak výchovnými zařízeními pro pracující mládež, jednak odbornými školami pro výchovu techniků.
Skolení pracující mládeže.
Základním školením pracuj'cí mládeže v předmnichovské republice bvlo učení u učebn ho pána (živnostníka nebo majitele továrny), do
plňované docházkou do živnostenské pokračovací školy. Výchovná zařízení pro pracující dorost patřila v kapitalistické „vzdělávací" sou
stavě do kategorie určené pro vykořisťovanou třídu dělnickou a měla tyto charakteristické znaky:
Byla vybudována k prospěchu vládnoucí buržoasie. Pracující do
rost patřil k nejvíce vykořisťované složce dělnické třídy.
Učební obory měly živnostensko-řemeslný charakter a zachová
valy si svůj malovýrobní ráz ještě z doby feudální.
Učební doba byla příliš dlouhá (tři až čtyři roky) a neodpovídala náročnosti oboru. Učeň byl využíván k pracím, kterě často nesouvisely :s jeho učebním oborem.
Živnostenské pokračovací školy vštěpovaly pracující mládeži bur
žoasní ideologii, stavěly před ni ideál soukroihého podnikatele, ve své vlastní výchovné práci byly isolovány od praxe, neboť nepočítaly s tím, čemu se učeň učil na pracovišti, a svou činnost nijak nekoordi
novaly s praktickým výcvikem, u něhož ostatně ani nebyl zaručen systematický postup. Vědomosti, které pokračovací škola dávala, ne- :směřovaly k výchově všestranné rozvitého člověka, nýbrž byly vy-
b'rány podle zřetelů úzkého odbornictví, byly nesystematické a za
tíženy prakticismem. Úroveň obecného vzdělání, které učňové v nich dosahovali, byla velmi nízká.
Nejednotnost správy výchovných zařízení pro pracující dorost způsobovala základní rozštěpenost výchovy jednak v živnostenských pokračovacich školách, jednak na pracovišti. Každý tento úsek byl spravován jinou institucí.
Veliké části pracující mládeže se odborného vzdělání vůbec ne
dostávalo. Nábor dorostu do učebních oborů se vyvíjel živelně a dívky byly přijímány jen do některých učebních oborů, což souviselo s ka
pitalistickým pojetím mužských a ženských povolání a s buržoasním názorem na práci ženy.
Fašistická okupace v podstatě nic nezměnila na těchto základních rysech systému výchovy učňů, vyjma to, že němečtí okupanti začali v roce 1943/44 zavádět svůj systém učebních oborů, který více odpo
vídal stavu průmyslové výroby v úpadkovém stadiu kapitalismu, v imperialismu.
Nástupem dělnické třídy k moci se postavení pracující mládeže v naší lidově demokratické republice od základu změnilo. Učňové, kteří byli dosud ve společenském žebříčku na posledním místě, zaujali přední postavení mezi mládeží a čestné místo ve společnosti. Znárod
něný průmysl věnoval pracujícímu dorostu zvýšenou péči. Nový systém výchovných zařízení pro pracující dorost byl však vytvořen teprve' v letech 1950 a 1951. Do té doby zůstává výchova učňů roz
štěpena jednak v základních odborných školách (nový název pro bý
valé pokračovací živnostenské školy), jednak na pracovišti. Učební obory podržují nadále svůj živnostensko-řemeslný charakter. Nástav
bový systém učebních oborů, který prosazoval Cs. ústav práce a který vycházel z buržoasního názoru na vývoj člověka, již narážel na zdravý odpor závodů a přes jejich námitky byl réalisován jen v některých výrobních oborech, na př. v textilu. Učební doba zůstala většinou tř^
letá. Výchovná zařízení byla nadále spravována nejednotně. O správu se podílelo ministerstvo školství, odborná ministerstva a ministerstvo r.ociální péče. Nábor mládeže, zvláště dívek, nebyl dostatečně orga- n^sován. Za tohoto stavu nestačil starý systém opatřit mohutně se roz
víjej čímu průmyslu kvalifikované dělnické kádry, nemohl zajis'it růst nových dělníků socialistického typu a musilo dojít k jeho změně.
Skoleni techniků.
Odborné školy na rozdíl od výchovných zařízení pro pracující do
rost patřily v kapitalistické vzdělávací soustavě předmnichovské re
publiky do kategorie škol určených pro privilegované vrstvy. Jejich úkolem bylo vychovat podnikatele, ochotné služebníky buržoasie a po- pohaněče dělníků. Jednotlivé dělníky, kteří do nich vstoupili, odcizo- valy dělnické třídě. ,
Další charakteristické rysy kapitalistické soustavy odborných škol byly:
Obory školení byly příliš universální. Pokud vznikaly speciální obory, vznikaly živelně. Na př. k 28 mistrovským školám obecně stroj
nickým se řadilo po jedné mistrovské škole pro automobilismus, aero-
mechaniku, zámečnictví, klempírství a instalatérství, slévárenství a dvě pro jemnou mechaniku a optiku.
. Záměrné byly udržovány slepé uličky zejména u nižších typů odborných škol.
Studium, zvláště v nástavbovém systému, který měl umožnit absol
ventům mistrovské školy a nižším technickým úředníkům dosáhnout vzdělání rovnocenného vyšší průmyslové škole, trvalo příliš dlouho a typy byly krajně roztříštěné a spletité.
Odborné školy byly isolovány od praxe.
Odborné vzdělání žen bylo omezeno, úroveň vzdělání na ženských odborných školách byla nízká a ostatní odborné školy, zvláště školy těžkého průmyslu, byly s výjimkou škol chemických ženám uzavřeny.
Nábor žáků a distribuce absolventů nebyly organisovány.
Soustava odborných škol zůstala v prvních letech lidově demo
kratické republiky v podstatě beze změny a podržovala i dále téměř všechny rysy buržoasní soustavy jako pozůstatek z kapitalistického řádu. V důsledku toho se příprava technických kádrů dostala do roz
poru s mohutně se rozvíjejícím socialistickým průmyslem, právě tak jako připrava pracujícího dorostu. Nedostatky absolventů průmyslo
vých škol, které se projevovaly v jejich práci po vstupu do zaměrt- nání, a nedostatečný počet těchto absolventů vyvolaly v letech 1950 a 1951 kritiku způsobu jejich školení.
Všímáme si podrobněji těchto nedostatků, protože kritika školení techniků nebyla dosud zveřejněna.
Pracovníci na závodech, v nichž se provádělo šetření, vytýkali předevš m strojnickým průmyslovým školám jejich universálnost, která způsobovala, že nedodávaly průmyslu techniky s hlubšími znalostmi příslušného oboru, aby mohli v závodě co nejdříve konat produktivní prácí.
Na př. s. B., vedoucí konstrukce přípravků v závodě ZPS Gott
waldov, při kritice svého vzdělání na průmyslové škole řekl: „Učil jsem se o turbinách, jeřábech a pro přesné strojírenství jsem potře
boval něco jiného. Je chyba, že školíme universální pracovníky. Když jsem přišel do závodu, musel jsem se učit téměř všemu."
Tato kritika nás vedla k tomu, abychom posoudili, jak jednotlivá odvětví našeho průmyslu měla zajištěnu výchovu technického dorostu.
(Viž tabulku 1 a 2.)
V tabulce vidíme, že od roku 1945 vznikly sice některé speciální druhy průmyslových a vyšších průmyslových škol, avšak tato spe- cialisace plně nevystihuje generální linii výstavby našeho průmyslu, zvláště těžkého. Byla sice zajištěna výchova technického dorostu pro energetický průmysl, výchova mladých techniků ve stavebnictví byla specialisQvéna a účelná specialisace byla prohlubována i na školách elektrotechnických, ale pro těžké, přesné a všeobecné strojírenství byl (s výjimkou elektrotechnického oboru) ponechán jeden typ všeobecné stroj’’renské školy. Právě tak tomu bylo v chemii, hutnictví a j. Srov
náme-li zodbornění výchovy v lehkém a těžkém průmyslu, vidíme, že školy pro lehký průmysl byly daleko více specialisovány než školy pro těžký průmysl. Tento nepoměr se v podstatě udržoval až do konce školního roku 1950/51.
z tabulky 1 a 2 je také patrná tendence odstranit slepé uličky ve vzděláni a zajistit vyšší odborné vzdělání pro absolventy nižších od
borných škol. Vznikají vyšší průmyslové školy v oborech, kde dosud nebyly; Ovšem podobně jako u specialisace i tu vidíme, že na př. hut
nickým technikum se vyššího školení nedostalo, horníkům až teprve po porážce reakce v tJnoru, kdežto lehký průmysl a průmysl výživy byly vyššími typy škol opatřeny bohatě.
Tabulka 1 a 2 a zvláště tabulka 3, kde jsme naznačili různé typy školení techniků na průmyslových a vyšších průmyslových školách a z které je patrno, jak dlouho na každém z nich školení trvá, nám ukazuje krajní různost a spletitost typů odborných škol. Třináct růz
ných typů školeni, které měly všechny jeden cíl, dát absolventu plnou kvalifikaci technika, ukazuje, jak dlouho a nehospodárně jsme vycho
vávali náš technický dorost. Vedle čtyřleté vyšší průmyslové školy je nástavbový systém (2—3 roky učení, dvouletá až tříletá průmyslová škola — dříve mistrovská — a dvouletá až tříletá vyšší průmyslová škola pro absolventy průmyslové školy) trvající až devět let Délka školení byla velmi často ještě prodlužována povinnou předběžnou praxí a vsunováním praxe mezi jednotlivé typy škol. Na př. absolvent čtyřleté vyšší průmyslové školy, u níž se požadovala praxe, dostal se do závodu zpravidla až ve 22 letech.
Z tabulky 3 je také patrné, že na vyšší průmyslové školy přichá
zeli většinou žáci starší. Patnáctiletý (dříve čtrnáctiletý) dorost kromě krajů slovenských na vyšší průmyslové školy téměř neměl přístup.
Učební poměr spojený s docházkou do základní odborné školy pova
žovali mnozí žáci za nutné zlo, aby dosáhli možnosti studia na vyšší průmyslové škole. Upíná základní odborná škola byla součástí nástav
bového systému, jímž se mělo dosáhnout vzdělání rovnajícího so vzdě
lání ze čtyřletých vyšších průmyslových škol. Nástavbový systém byl obhajován a zdůvodňován theorii o nutnosti postupného výběru žáků pro vyšší vzdělání. Tato theorie spočívala na lži vědeckém názoru o tom, že vývoj člověka je určen vlivem neměnných činitelů dědič
nosti a prostředí. Ve skutečností všechny tyto theorie byly jen pláští
kem pro to, aby pracující mládeži bylo znemožněno dosáhnout vyšší úrovně vzdělání, neboť nástavbovým systémem se doba studia velmi prodlužovala a náklady na vzdělání se zvyšovaly.
Učební osnovy, které v každém stupni směřovaly k jinému cíli, vedly k nesoustavnému studiu.
Zvláštní typ nástavbového systému tvořily průmyslové a vyšší průmyslové školy pro zaměstnané, jímž se po květnové revoluci umožňovalo dělníkům studium při zaměstnání. Tyto školy měly zvlášť velký význam pro výchovu technických kádrů při mohutně rostoucí industrialisaci Slovenska. Dobrá myšlenka umožnit pracujícím vzdě
lání při zaměstnání byla pokřivena tím, že školy pro zaměstnané byly vytvářeny podle vzoru deriních škol nástavbového typu. Doba vyučo
vání byla v nich z počátku přepočítávána mechanicky; na př. na m;slé dvouleté denní průmyslové školy vznikla původně tříletá škola ve
černí, protože poměr vyučovacích hodin byl 36 :24. Ke zkušenostem a vědomostem, jež žáci získali ve výrobě, se nepřihlíželo.
Tib. 1. Fuhhd pitryskvých íhol k 21. frcsird 1950 (HvézdiČkcu c2rařcré ilcly v7riHy jro kvíircvé ic^cli ci, ílcJy fo r. 1S45 zrušené jako
neuvádíme; čísla v závorce udávají počet postupných ročníků;
Druh školy
Těžký p. báňský p. hutní p. energe
tický
kovo- , téžké
strojírenství přesné strojírenství Odborná ško
la nahrazující vyučení nebo je doplňující na vyšší úro
veň
2)OS elek
trotechnic
ká 3)
^)0S pro zpracování kovů (3)
®)OŠ pro zpraco/ání kovů (3)
®)OS pro jemnou me
chaniku (3)
“)0S mechanická (2) Odborná ško
la navazující na vyučení nebo delší praxi (bývalá mistrovská)
OHomí škola (2)
Hutnická škola (2)
♦Hutnic- ká škola pro za
městnan
ce (3)
«Energetická v^tev při elek
trotechnické ikole (2;
*PS stroj, pro zam. (3) PS stroj
nická (2) PS slévá
renská (2)
*PS stroj, pro 7amésrnance (3) PS sirojnická (2) PS elektrotechnická (2)
*PS elektr. uro zam. 3 PS sdélovad elektr. (2) PS elektr. sil. proudů (2) PŠ pro jrmnou mechaniku '2) PS pro očni optiku (1)
Vyšší odborná škola navazu*
jící na školu odbornou
>
i
*VPS pro abs.
PS r ř ‘ zaměst
nání (3) VPS pro abs.
PS zaméř.
provozní (2)
*VPS pro abs. PS při zaměstn. (3)
VPŠ pro abs. PS (2)
*VPŠ pro abs. PŠ sděl. ele’ttr. (2)
^VPS pro abs. PŠ sil.
proudů (2)
VPŠ pro abs. PŠ pro jemnou mechaniku a optiku (2)
Vyšší odbor
ná škola na
vazující na vyučeni
^Vyšší horní škola (3) Vyšší odbor-
ná škola na
vazující na rok praxe
♦Energetic- ká větev při VPS elek- trotechnic- ké(4)
VPS stroj., větev kon
strukční a provozní(4)
VPS stroj., větev kon
strukční a provozní VPS sděl. elektrotech
niky, větev konstr.
a provozní (4) VPS elektr. sil. prou
dů, větev konstrukční a provozní(4) Abiturientský
kurs
*) Abitur.
kurs stroj. (2) *) Abittirientský kurs stroj. (2)
Má být změnéna na vyšSí horní školu. *) Dobíhá, má jen třetí ročník. *) Dobíhá, ^již jen třetí ročník zaměřený na téžké, přesné i všeobecné strojírenství. Již jen druhý ročník.
*) Má jen 2. a 3. ročník, dobíhá. •) Jíž jen 3. ročník, zaméř. elektromechanické. ’) Dobíhá Jen 2. ročník. Žáci navštčvují Ikolu po Čtyii reky vždy pét mčsíců v zimé. ®) Skolí
podle jednotlivých oborů tíťiVio a stjvóúhj prúnyúu.
ni o:. ž:i?ki odborné školy a nékterí odborné školy nahrazující vyučení v přehledu V?Š = vysil průmyslová škola; PŠ = průmyslová škola; OS = odborná škola.
průmysl Stavební průmysl
průmysl
p. chemický stavebnictví těžká keramika všeob. strojíren'.tví p. automobilní
a letecký 3)0S pro zpraco
vání kovů (3)
PŠ chemická (2) *Zeměměřič- ská škola (2)
*P§ stroj, pro za- méstn. (3)
PŠ strojnická (2)
*P§ kovářská a pcd.wvářská (1) PS klempířská a instalatérská (2)
^PS stroj, nožíř
ská (2)
♦PŠ tepelné tech
niky (2)
*P§ stroj, pro zamést. (3) PS strojnická (2) PS letecká (2) PS automobilní (2)
*PS karosářská (2)
’) Drogistická škola (2)
PŠ stavební (2)
®)*PŠ stavební pro zamést. (4)
*PŠ dopravní a vodohosp. (2)
*PŠ vodohos
podářská (2)
“)PŠ byt. prům., odd. pro malíře pokojů (2)
Škola průmys
lu keramického a maltovinář- ského (2)
*VPS pro abs. PŠ stroj. (3)
VPS pro abs. PS stroj. (2)
♦VPS pro abs.
PS přizam.(3) VPS pro abs.
PŠ stroj. (2)
"^VPŠ pro abs.
PŠ, větev auto
mobilní a letecká (2)
VPS pro abs.
chem. Skrl smír.
chem. provozní (2/
*smér chem.
farmac. (2) pro zamést. Stalin, záv. (3;
VPS pro ab^.
staveb. Sko’ (2)
*VPS vodotech- nická pro absol
venty PS vodo
hospodářských (2)
")VPŠ pro abs.
školy průmyslu keramického a maltovinářské- ho(2)
VPS 8trn). vétev konsir. a provozni Í4)
*VPS pro tepelnou techniku (4)
VPŠ stroj., vě
tev konstr. a provozní (4) VPŠ stroj., vě
tev automobil
ní a letecká (4)
VPS chemická (4) “ )VPS stavební (4) větev sta- vební a *větev dopravněvodo- hospodářská (4)
^VySší zeměmě
řičská škola (4)
VPŠ kamenická a sochařská (4)
S AbU. kurs strol. (2)
* Abiiur. kurs pro tepelnou techniku (2)
* Abit. kurs pro tep.
a zdrav, techniku (2)
*)Abitur. kurs stroj. (2)
také čalouníky a iakýmiky. *") 2ák navštěvuje vySSí průmyslovou školu, současné koná praxi a může se po prvním ročníku přihlásit k závérečné zkoušce v příslušném učebním oboru.
Škola je zamořena též pro technickou a zdravotní keramiku.
Tab. 2. Přehled průmyslových Skol k 31. prosinci 1950 (Hvězdičkou označené školy vznikly po květnové revoluci; školy po r. 1945 zrušené jako na př.
čísla v závorce udávají počet postuprýc i ročníků; VPŠ = vyšší Lehký Druh škol
sklo a keramika dřevoprůmysl papír
a celulosa textil Odborná škola
nahrazující vy
učení nebo je doplňující na vyšší úroveň
\
OŠ sklářská s od- děleními: rytí a broušení skla, ma
lování a leptání, lustrárenské, che- micko-hutní (2) OS keramická s odd.: kamnářské, hrnčířské, technic
ké, modelářské, ma
lířské pro průmysl porcelánový (2)
') OŠ truhlá
řská (3) OŠřezbářská(3) ') OŠ soustruž- nická (3)
OSpletařská(Goitw.)C2) OS pro dámské krejčové (3)
*) OS přádelnická, tkalcovská, chemicko- textilni (2)
Odborná škola navazující na vyučení nebo delší praxi (bý
valá mistrovská)
PŠ pilařská (2) PŠ truhlářská (2) PŠ karosářská (2) PŠ tesařská (2) PŠ pro výrobu hud. nástr. (2) PS bytového průmyslu (2) odděleni pro lakýrníky, čalouníky (2)
^PS papí
renská (2) *PŠpřádelnická(l)
*PŠ tkalcovská (1)
*PŠ pletařská (1)
*PŠ zušlechťovač- skáfl)
*PŠ odévní (2)
Vyšší odborná škola navazující na školu odbor
nou
*VPS sklářská pro absolventy sklář
ských škol (2)
^VPŠ keramická pro absolventy ke
ramických škol (2) výtvarný směr (1)
VPŠ bytového průmyslu pro abscAventy prů
myslových škol truhlářských (2)
/
^VPŠ papí
renská (2) *VPŠ oděvní (2)
®) VPŠ textilní s odd.: přádelnic- kým, tkalcovským, kr^sličským, ple- tařským, chemicko- textilním (2) Vyšší odborná
škola navazující na vyučení
i ~*VPŠ textilní (3)
s odd.: přádelnic- kým, tkalcovským*
pletařským, che- micko-textilním
^ Vyšší odborná
* škola navazující na rok praxe
*VPŠ pilařsko- dřevařská (4)
*VPS textilní tvorby s odd. tkalcovským, pletařským, kraikář- ským, vyšívačským, odévnim (4)
Abiturientský kurs
Hospodářský roč
ník textilní (1) Abiturientský kurs tkalcovský (1) Dobíhá jen druhý a třetí ročník.
Dobíhá jen třetí ročník.
?) Dobíhá jen druhý ročník.
podle jednotlivých oborů lehkého průmyslu a průmyslu výživy,
ženské odborné školy a některé odborné školy nahrazující vyučení v přehledu neuvádíme;
průmyslová škola; PS=průmyslová škola; OS = odborná škola.)
průmysl Průmysl v]^živy
kůže a guma, umélé hmoty
grafický průmysl
gramo
fonový a filmový průmysl
umělecký průmysl
v závodech výrobních
při úpravě a podávání pokrmů ')OS brašnář-
ská a ozdob- nická (3)
”)0S rukavič
kářská (2)
OS klenotnická (3)
•
PS obuvnická (2) PS koželužská r2)
PŠ gumařská (2)
PŠ grafická s odd. knih- tiskařským, reprodukční techniky, fotografic
kým a kni
hařským (2)
PS pro pasíře, ciseléry a výrobce jablo
neckého prů
myslu (2)
PŠ konserváren- ská (1)
PŠmlékařskáa sýrařská (1, 2) PS masného prů
myslu (2) PS pivovarská (1) PS pekařská (2) PŠ cukrářská (2) PŠ mlynářská (2) PŠ lihovarská (1, 2)
Hotelová \ škola (2)
VPŠ obuv
nická (2) VPS koželuž
ská (2) VPS gumař
ská (2)
^VS umělecké
ho průmyslu klenotnického (2)
*VPŠ mlynářská pro absolventy PŠ mlynářské (2)
f
*VPŠ fil- mová (4)
^)VPS um. prů
myslu (4)
*VPS klenot
nická (4)
®)VŠ výživy s větvemi pro prak
tickou die- tctiku a pro klinickou dietetiku (4) -
*) Ve škole jsou různé obory um. průmyslu, jako uměl. grafiky a techniky, prostorové vý- tvamictví, drobný umělecký průmysl a pod.
*) V roce 1946 existovaly vyšší školy tohoto oboru jako nástavby na ženské odborné školy.
Il CL ^
°
*2 Æ 0)
l'^gË â
o <u i r ^
n S .Ž I 3 il IC -4*
*? <0 3 a ^ c a
J <ü ^ - H
"5 J3 o fl ^ S. Q) ^ a> ^ W .wO > -g.
| S | | |
> ^ l -«.s
■Sal^
'Ö 9 û-
á -Sî â-2 :
- Ñ
*2
^ >
o ;=i c; S II ^
fl -^‘(0
“'S 2. o ^
o —* CO ^ *w
»-« Q , W
(0 . . ST'Sd g S3
‘0Ía
ta
â s
>N
I
'<0 g
»QJtíU) .S3
O
U)
>ai
*Na
>
•3
U
i i l r l
S i l l S
ê | i ' ' B
_ >
»c:.ïï^’S -'S
§-S «
<D -2 ^
^ Wî T J > , > 0) (D
^ I t i l
a g.2
II I “'S
‘"S 'S
I| .g o
0
1 (0
>1
I
pO
a
»N>
S O :C¿1
»U ,â
- Š 5
^ ß ' Ü : s .
'§•<!)>
-•íŽS
■o > •«
o o ^
. t í >tí <0 U S fl
^ u í3 ^ í3
lUdonfiA
ludonhA
lUdonhA
judonh/i
ludonhA WJí)h4
-§ a/msouLañh
u/nisouLuhb
\ \
% M
'I ' ludonhñ ludon/iA -- :r--
i
1 ! ^luaonhÁ\ l i
i l ludon
HífOJ ¡WdOñ
jíljg^d
w9onhA ludon/iA / á
fc:
iS
«
£í c:
^ I
00
C\i P J-> (U ^•s
•ü
o | o
^ es 2 ¿ o
^ CN
O . -
t<s T-l tK tO
»<0 5
B
6
‘>1 q
I
g >Í2
S *0) 2
‘S « S ^»-2 0 D) 3 a
a.^>N t í
o 'Sü - 2 S ío o - o
<j . o CN -
O i ^ CO
7/5 *sus
a Im
•2 MQJ
a rd
•§
Q
t í M
l s l l g
t/> t/) T3 a —
co2 2
^ t f o
«■ts-' ri
*>.
M*>N
.S¿ c
‘íx to c c O
-Ö § Oí > ^ 3 0 0 x: (u ^ 2
M(J
10>
u
To, že se absolventi průmyslových škol (mistrovských) a škol ná
stavbových v praxi dobře osvědčovali, což potvrzovali všichni, s nimiž jsme na závodech při průzkumu mluvili, vedlo k mylnému názoru, že tento způsob, navazovat odbornou školu na delši nebo kratší praxi v závodě a rozkládat studium ve dva stupně s praxí vloženou mezi ně a s možností výběru při přechodu z jednoho stupně na druhý, je lepší než souvislé studium na denní čtyřleté škole. Zapomínalo se, že za tento příznivý výsledek vděčila škola zkušenostem a dovednostem, jež žáci získali mimo ni. Také se zapomínalo na význam cílevědomého úsilí dělníků o dosažení technického vzdělání, které uskutečňovali často za velkých osobních obětí a na úkor svého zdraví.
Nehospodárnost nástavbového způsobu školení mladých techniků ,vynikala by ještě více dnes, kdy pracující dorost je školen ve spec a- lifovaných učebních oborech půlletých až jednoletých a dvouletých (výjimečně tříletých). Soustavné odčerpávání takto připravených kva
lifikovaných mladých dělníků do vyšších průmyslových tkol by ztě
žovalo plánování kvalifikovaných dělnických kádrů. Kromě toho te dnešní připrava mladých dělníků stává pro svou hlubší specialisaci méně vhodnou průpravou k odbornému vzdělání mladého technika, který nepotřebuje nácvik dovedností a návyků pro určitý malý okruh prací, ale přehled o výrobě v daleko širším rozsahu. Zvyšování kva
lifikace dělniků na úroveň techniků bude v naší lidově demokra
tické rcpublice zajištěno hospodárněji večerními školami a dálkovým studiem.
Pracovníci ze závodů rovněž ostře kritisovali isolovanost prů- mysIovÝch škol od závodů a z toho plynoucí zastaralost obsahu vy
učování. Pracovníci v ZPS Gottwaldov mohli dobře posoudit rozdíly v kvalifikaci absolventů vyšší průmyslové školy strojnické v Gott
waldově, která je jednou z mála škol přimknutých k závodu, a absol
ventů z ostatních průmyslových škol. V isolovanosti průmyslových škol od závodu spatřovali jednu z příčin, proč absolventi nejsou dobře připraveni k práci techniků. K stejným závěrům docházeli i pracovníci ze Škodových závodů, n. p.. Smíchov a j. Isolovanost výchovy tech
niků od závodní praxe působí nejen nedostatky v odborném vzdělání, ale i to, že se mladí technici odcizují dělnické třídě. Škola je nevede k praktické spolupráci s dělníky, neučí je pracovat socialistickými for
mami práce, a to pak vede k tomu, že absolventi i v praxi často zůstá
vají neteční ke komplexním brigádám a k socialistickému soutěžení.
(Poukázali na to vedoucí výroby CKD Sokolovo i v ZPS Gottwaldov.) Uvědomělí učitelé na průmyslových školách rovněž vidí tento nedo
statek a snaží se jej odstraňovat vlastními silami. Na př. na průmys
lové škole v Praze I navázali spolupráci s klubem zlepšovatelů CKD Sokolovo, takže do 1. května 1951 prokreslili žáci pro něj více než 40 zlepšovacích návrhů. Podobné prvé pokusy o navázáni styku s výrobou byly i na jiných průmyslových řkolách.
Ženské odborné školy, protože pozbyly v našem lidově demo
kratickém řádu důvod k své existenci, byly zrušeny a místo nich vznikly vyšší školy zdravotní, vyšší školy sociální a vyšší školy vý
živy. Z nich pouze vyšší školy výživy řaďme do průmyslových škol.
Jejich žactvo tvoří dívky. Naprostý nedostatek dívek zvláště na ško
lách ohoni těžkého průmyslu je pozůstatkem kapitalistického řádu.
Plánovitost v přijímání žáků na vyšší průmyslové a průmyslové školy se v posledních letech stále více prohlubovala, avšak distribuce absolventů nebyla až do nedávné doby organisována Stěžovali si na ni kádroví pracovníci na závodech i ředitelé průmyslových škol. Ne
dostatek absolventů průmyslových škol ,a jejich neorganisovaná distri
buce způsobovaly, že některé závody ve snaze je získat obcházely mzdové vyhlášky a tím podkopávaly morálku absolventů a narušovaly naše plánované hospodářství.
Ze všech těchto nedostatků vyplynula nutnost od základu změnit systém odborných škol tak, aby našim národním podnikům zajišťoval dostatečný počet kvalifikovaných technických pracovníků.
Nový systém školení dělníků a techniků.
Sovětský svaz jako první socialistický stát na světě vypracoval a rozvinul úplnou soustavu odborného školení vysoko kvalifikovaných kádrů, která strukturou, obsahem i methodami odpovídá požadavkům budování komunismu. Tento systém tvoří: výchova pracovních záloh (pracující mládeže) v řemeslných a železničních učilištích a ve školách závodního vyučování pro hlavní odvětvi průmyslu; výchova techniků a inženýrů v „techníkumech" a vysokých technických školách a jim na roveň postavených večerních školách a zařízeních pro studium na dálku; závodní školení pracujících v kursech technického minima, ve stachanovských školách a kursech. Sovětský systém při své jedno
duchosti dává veliké možnosti výchovy a školení dělníků a techniků.
Zahrnuje mládež i dospělé, umožňuje vvrhovu a vydělání ve škole i praxi žáků v závodě a umožňuje dělníkům a technikům zvyšovat kvalifikaci bez přerušení zaměstnání. Právě pro tyto své přednosti je sovětský systém odborné přípravy dělníků a techniků vzorem při vy
tváření výchovných zařízení pro dělníkv a technikv v lidově demo
kratických republikách, budujících socialismus. Také my se při budo
vání nové soustavy zařízení pro odbornou přípravu dělníků a tech
niků opíráme o sovětské zkušeností.
Nový systém školení dělníků a techniků, vstupující v platnost od začátku školního roku 1951/52 (viz tabulka č. 4), je včleněn do sou
stavy našeho lidově demokratického školství, která vyvěrá z potřeb budování socialismu v naší vlasti a z boje za mír, a v n>ž jsou uplat
něny zásady sovětské pedagogiky. Znaky této soustavy jsou: škol
ství je státní, jednotné a má bezpodmínečně světský ráz, vyučovacím jazykem je mateřská řeq žáků, muži i ženy mají rovné právo na vzdě
lání, školní povinnost je všeobecná a všechny školy jsou obecné pří
stupné všem.
Kromě těchto obecných zásad musí nový systém školeni dělníků a techniků být v souhlasu s plánem kádrových potřeb našeho průmyslu.
To znamená, že nový systém výchovných zařízení musí umožnit zkva
litnění odborné přípravy pracujícího dorostu a techniků prohloubením odborného vzdělání a jeho specialisací, aby výchovná zařízení připra
vovala absolventy potřebné kvalifikace od kvalifikovaného dělníka až po technika. Na rozdíl od úzkého odbornictví za kapitalismu noví spe
cialisté — dělníci a technici — musí být všestranně rozvití lidé, uvě
domělí budovatelé socialismu a bojovníci za mír. Výchovná zařízeni nemaji však jen zajistit pracovníky určité kvalifikace, ^le i jejich počet, odpovídající rozvoji našeho hospodářství.
V novém systému výchovných zařízeni pro školení dělníků a tech
niků je třeba jasně od sebe oddělit výchovná zařízení pro pracující dorost, pro mladé techniky a pro dospělé. Tím umožníme jasné stano
vení úkolu těchto výchovných zařízení, jejich zařaděni do soustavy našeho školství a organické navázání na školy obecně vzdělávací.
Tab. 4. Nový systém školení dělníků a techniků v průmyslu, platný od počátku školního roku 1951/52.
(Večerní školy a školy se studiem na dálku budou zřizovány postupné.)
2?' 21-
20-
19-
i7-
16-
15-
íkolii lávoůni- ho njcvikupw h-lteléuóebm obort^
Odborné ua/isfé pro 2ož 3!eté učebn!
obon^
prumt/sk/te školu se stu
diem na dál
ku pélilelé
Pruwyslove skolq pro mislruapod.
půlazdvou- lelé
Ško/tf pro mládež Skolif pro laméslnonce závodů
Skolení pracujícího dorostu.
Generální linie pro organisaci výchovy našeho pracujícího dorostu byla vytyčena Komunistickou stranou Československa při projedná
vání zákona o pětiletém plánu v říjnu 1948. Bylo poukázáno na to, že bude třeba:
povznést společenské postaveni učně a mladého dělníka na čestný stupeň společenského žebříčku tak, jak to odpovídá vládnoucímu po
stavení dělnické třídy v naši zemij
opatřit naší výrobě vysoce kvalifikovanou část dělnictva z řad naší mládeže;
přezkoumat, zda je nezbytně nutná tak dlouhá učební doba, která byla prostředkem vykořisťování mladých dělníků;
vybudovat pro pracující dorost nový typ závodní školy, učiliště, v nichž by vyrůstal všestranně vzdělaný typ dělníka, který se přibli
žuje technicko-inženýrské úrovni práce a který sám ze své iniciativy bude zvyšovat produktivitu práce;
vytvořit jednotné středisko, které by sjednocovalo a řídilo vý
chovu mladých učňů v celém státě;
zajistit organisovaný příliv mládeže do průmyslu.
Bylo ukázáno také, že změnit morálku společnosti, která se dívala na učně s jistým opovržením, morálku, jejímž výsledkem býlo, že za tak zvaným lepším životem odcházeli lidé pouze na sludie, nelze jen malými reformami, ale zákonnými opatřeními.
Zákon o pracujícím dorostu (č. 95 Sb. z. 12. VII. 1950) byl prvním krokem k plnění této generální linie. Na jeho základě bylo vytvořeno Ústředí pracujícího dorostu (ÚPD), které mělo ve spolupráci s MSVU a s příslušnými výrobními ministerstvy řídit výchovu pracuj-cího do
rostu a vykonávat dozor nad jejím prováděním.
Pracovníci bývalého ÚPD spolu s kolektivy dělníků a techniků provedli prověrku dosavadního systému výchovy pracujícího dorostu.
Podrobili kritice dosavadní systém živnostensko-řemeslných učebních oborů a vytvořili nové učební obory v souhlase s rozvojem výroby v na^em znárodněném průmyslu. Přitom se ukázalo podobně jako v SSSR, že je možno učební dobu podstatně zkrátit. Mnohé z oborů nevyžadují více než půlroční až jednoletou učební dpbu a ve vět
šině ostatních se vystačí s dvěma lety učení. Jen vé výjimečných případech bylo nutno stanovit učební dobu tříletou. Příznačný je vzrůst počtu učebních oborů podle nynějších potřeb výroby. Tak na př. m'sto bývalého učebního oboru „horník" máme dnes 12 nových učebních oborů (učební doba dvouletá: důlní elektroinstalatér, horník, povrchový horník, vrtný; učební doba jednoletá: úpravník hornin; učební doba šesíiměsíční: dřevič, lamač, překopář, chodbař. základkář. důlní zf'Hr»lk).
Tento proces je obdobný procesu, který probíhal v SSSR po r. 1938 při přechodu od škol FZU k řemeslným učilištím a ke školám FZO.
Organizačně byla v tomto období vytvořena střediska pracujícího dorostu pro výchovu pracujícího dorostu v učebních oborech dvou
letých až tříletých a výchovná zařízení nro školení dorostu v oborech půlročních až jednoletých. Střediska se skládají z pracoviště (učňovské dílny), ze základní odborné školy a z domova pracujícího dorostu, jp-li vybudován. Výchovná zařízení pro školeni doros'u v oborech půl
ročních až jednoletých jsou budována buď ve střediscích, nebo se pro ně zřizují zvláštní učiliště, nebo mládež je školena v menších skupi
nách přímo na závodech za vedení odpovědného instruktora. Do stře- difek a výchovných zařízení pro pracující dorost v půlletých a jedno
letých oborech je zpravidla přijímána patnáctiletá mládež po absolvo
vání střední školy, v krátkodobých učebních oborech vyžadujících zvláště tělesnou zdatnost, je přijímána mládež starší patnácti let.
Přes zřetelné úspěchy, kterých bylo dosaženo výchqvou pracující mládeže ve střediscích a ve výchovných zařízeních pro krátkodobé učební obory, měl tento způsob školení pracujícího dorostu značné nedostatky. Výchova' nebyla dostatečné organifačně a kádrově za
jištěna, plánovitě řízena a rozvíjena. V některých závodech byli učni voděni k tomu, aby se v míře co největší podíleli na plnění výrobních úkolů a zanedbávala se plánovitá a me.thodická výchova ve kvalifi
kované odborníky. Základní, odborná škola zůstávala často isolována od výchovy na pracovišti a v domově, zejména proto, že v jedné třídě ZOS byli soustřeďováni učni z různých pracovišť. K isolovanosti ZOS od výcvikového pracoviště přispívalo i to, že řízení výchovy ve pfře- discích bylo roztříštěno m / jukoiik čin’telů podléhajících různým rer.ortním ministerstvům. Nedostatečný kádrový výběr výchovn,cn pracovníků a neuspokojivá péče o jejich další vzdělání zavinily řadu závad v organisaci a provádění výctiovy. Mnoho nedostatků má ko
řeny v málo intensivní politické prácí mezi výchovnými pracovníky
a dorostem. \
Vzrůstající -význam opatřování kvalifikovaných dělníků zvláště pro klíčová odvětví našeho průmyslu v třetím roce 5LP postavil uve
dené nedostatky do ostrého světla. Bylo třeba v nastoupené cestě pokročiti dále a ještě lépe organisovat výchovu pracujícího doroctu.
Stalo se to zřízením ministerstva pracovních sil (MPS), jehož úkolem je plánovité organisování pracovních sil v hlavních odvětvích naší výroby a systematické zvyšování jejich kvalifikace. tJPD bylo zrušeno a jeho působnost v řízeni náboru a rozmisťování pracovních sil přešla na MPS Ministr Dr J. Havelka mluvě na celostátní konferenci refe
rentů pracovních sil KNV (8. X. 1951) o úkolech ministerstva pracov
ních sil řekl: ,,Našim základním úkolem bude organisovat nábor pra
covních kádrů... Je třeba, abychom zajistili desetitisíce nových sil především pro velký a rychlý růst našeho těžkého průmyslu, na prvém místě pro naše doly, hutě a stavebnictví. Vedle náboru bude třeba novými způsoby organisovat výchovu pracovních kádrů. Na tomto poli se bude naše práce v nejbližších letech postupně rozvíjet, takže se stane výchova pracovních kádrů hlavním nástrojem, jímž bu
deme rozmísťovat základní kádry podle potřeby naší výroby."
Ve smyslu této směrnice zřizuje MPS dvouletá a tříletá odborná učiliště a šestiměsíční až dvanáctiměsíční školy závodního výcviku.
Odborná učiliště a školy závodního výcviku poskytují žákům odborně technické a všeobecně vzdělání a politickou, kulturní, tělesnou a bran
nou výchovu. V učebním plánu je harmonicky zladěn odborný výcvik s vyučováním v jednotlivých učebních předmětech. Učiliště a školy mají vlastní zařízení pro odborný výcvik s výjimkou učňovských pra
covišť a jejich výchovných zařízení, která s hlediska provozu jsou ne
oddělitelnou součástí podniku, která však je podnik povinen dát jim k bezplatnému používání. Zácí jsou po dobu učeni zabezpéčení státem.
Při organisaci odborných učilišť a škol závodního výcviku bylo tedy plně využito zkušeností sovětských řemeslných učilišť a škol závod
ního vyučování. Bude nyní velkým úkolem všech výchovných pracov
níků. instruktorů, učitelů, vychovatelů, odborových pracovníků i pra
covníků ČSM, aby sovětské zkušenosti s výchovou pracujícího dorostu byly přenášeny i do obsahu výchovy a školní praxe.
I oněvadž jsou tato učiliště a školy zřizovány postupně podle dů- ležíto.ctí hospodářských odvětví, trvají vedle nich dosavadní střediska a výchovná zařízení pro mládež v krátkodobých učebních oborech.
Jejich správa však přochází z UPD na příslušná resortní ministerstva, která budou v zásadních otázkách postupovat v dohodě s minister
stvem pracovních sil.
Skolení mladých techniků.
V novém systému školení techniků je jediným organisačním útva
rem pro mládež vyšší čtyřletá průmyslová škola. Tato škola se po mnoha stránkách zásadné liší od dosavadní čtyřleté vyšší průmyslové školy, která od počátku škol. r. 1951/52 postupně zaniká. Je to přede
vším přímé navázání na střední školu, slanovení oborů školení a nový obsah školy, těsné spojení se závody a odstranění diskriminace dívek při náboru.
Otázka, pro které obory průmyslu mají být mladí technici připra
vováni, není ještě zcela rozřešena. Z těžkého průmyslu byly stanoveny speciální obory dosud jen v hornictví (dobývání kamenného uhlí, hně
dého uhlí a dobývání rud). V ostaln ch odvětvích těžkého průmyslu se stanovení speciálních oborů připravuje. Na př. v těžkém strojíren
ství po průzkumu na závodech, jež provedlo bývalé ministerstvo těž
kého průmyslu v 1. pololetí r. 1951, navrhují se tyto obory: tepelné a vodní stroje; důlní a hutní zařízení; ocelové konstrukce; zařízení pro kolejovou a silniční dopravu kromě automobilů; zařízení pro průmysl chemický, potravinářský, pro mechanisaci zemědělství atd.; dopravní zařízení pro přemisťování materiálu na malé vzdálenosti; elektrotech
nická zařízení silnoproudová; obrábění třískové, dílčí a konečná mon
táž strojů a zařízení; zpracovávání plechu, profilového materiálu a po
trubí (svařování), dílčí a konečná montáž kotlů, mostů a pod.; kování, lisování a tepelné zpracovávání kovů; slévání a výroba modelů; výroba dílců, vinuti a montáž elektrických strojů a přístrojů. V chemickém průmyslu se navrhují tyto obory: těžká chemie anorganická; těžká chemie organická; výroba umělých vláken, plastických hmot a vý
bušnin; chemie paliv, synthetlckých pohonných látek a minerálních olejů. Stanovení speciálních oborů pro přípravu mladých techniků ne
bylo ve školním roce 1950/51 provedeno. Pro nábor byly určeny jen celkové kvóty žáků pro jedno'livá odvětví průmyslu bez určení bližší specialisace. Nový typ vyšší čtyřleté průmyslové školy vstupuje v plat
nost v tomto školním roce pouze 1. ročníkem a k specialisací studia podle směrných učebních plánů dochází zpravidla ve 2. až 4. ročníku.
Protože však je třeba při organisaci vyšších průmyslových škol sta
novit jejich výchovné a vzdělávací úkoly a obsah vyučování, bude se musit pfoblém .'^pecialisace řešit co nejdříve. Je vážným nedostatkem, neznají-li učitelé i žáci hned z počátku výchovný a vzdělávací cíl školy.
Zavedením jednoho typu vyšší průmyslové školy čtyřleté a zru
šením povinné předchozí praxe byla odstraněna krajní spletitost a růz
nost typů škol pro výchovu mladých techniků a délka studia byla podstatně zkrácena. Nový tvp vyšší čtyřleté průmyslové školy nebvl v českých krajích ve školách vychovávajících mládež pro těžký průmysl uskutečněn pouze v hornictví, ač ňa Slovensku vyšší čtyř
letá horní škola zřízena byla. Protože nástavba vyšší horní školy na vyučení v hornictví má všechny nedostatky, které jsme uvedli v kri
tice náftavbového sy.®trmu, bude třeba, aby v hornictví i v českých kraj’ch byly vybudovány vyšší čtyřleté horní školy, navazující přímo na školu střední.
Podstatná změna v nové organisaci výchovy mladých techniků je také v tom, že se závodni praxe stane organickou součásti výchovy na vyšších průmyslových školách. Hlubší spolupráce školy a závodu (na př. poradní sbor, účast pracovníků ze závodu na práci o osnovách a učebnicích, organísovaný styk žáků a učitelů s dělnickým kolektivem aLd.) zbaví tyto školy isolovanosti od praxe.
Diskriminace divek na průmyslových školách byla již v letošním školním roce odstraněna při plánováni kvot pro nábor mládeže do nově organisovaných vyšších průmyslových škol a také distribuce absol
ventů se prováděla podle celostátního plánu.
Správa vyšš.ch průmyslových škol je ote zřeným problémem. Do
sud vyšší průmyslové školy podléhají pouze ministerstvu školství, které těsně spolupracuje s výrobními ministerstvy. Výrobní minis
terstva mohou tedy uplatňovat zájmy plánované výroby v okruhu své působnosti nepřímo, přes ministerstvo školství, lim je ztížen přímý styk školy s výrobou. Obtíže se projevuji zvláště při realisaci závodní praxe žáků. Nebylo by správné, kdyby průmyslové školy podléhaly pouze jednotlivým výrobním ministerstvům, protože jako školy urči
tého typu musí m.'t jednotné vedení a jednotně musí být plánován jak nábor žáků, tak výchova na školách i obsah obecného vzdělání.
Zkušeností ze Sovětského svazu i z lidově demokratického Polska ukazují, že je výhodné, jsou-li vyšší průmyslové školy podřízeny správně jednotlivým výrobním ministerstvům, jež mají odpověd
nost za úroveň odborného vzdělání žáků, a jsou-li s hlediska obecně pedagogického řízeny centrálně. Je třeba uvážit, zda bychom také v naších poměrech neměli postupně, a to podle důležitostí oboru, pře
vést průmyslové školy do správy příslušných ministerstev, zachovat však přitom ministerstvu školství sjednocující úlohu v tom, že by vy
pracovávalo a vydávalo obecné instrukce o organiraci vyučování a ideově výchovné práci, vypracovávalo osnovy předmětů obecně vzdě
lávacích a obecně technických, které jsou povinné na všech prů- mvslových školách. Fledrvalo a schvalovalo plán v^^dávání učnbnir, plánovalo rozvoj odborných škol a nábor žactva. Působnost MSVU by ovšem musila být přesně vymezena, tak jako je tomu v SSSR.
Večerní školy a dálkové studium.
V naší republice zajišťujeme všem pracujícím možnoft získat ta
kové vzdělání, o které usilují, a které je v souhlase s plánovanými po
třebami našeho hospodářství. Pro'o vytvář mé takové formy technic
kého'studia, které umožní kvalifikovaným dělníkům zvýšit svou od-, bornou kvalifikaci na úroveň technika. Hlavní těžiště zvyšováni kva
lifikace dělníků na úroveň techniků je nutno přenést s dosavadního systému nástavbových škol na večerní školy a dálkové studium při vyšších průmyslových školách, aby dělníci, především naši úderníci a zlepšovatelé, mohli studovat při zamrstrání a abv závod r>pbvl or>iii- zován o kádry. Významnou úlohu mají po této stránce také závodní školv práce. Protože nové večerní řkoly nejsou ještě vybudovánv, musíme přechodně použít dopavadniho systému rá.«^tavh'^vých řkol.
přestože má nedostatky, které jsme vytkli v jeho kritice. Při vytváření večernch škol není možné vycházet ze starého systému průmyslo-
vých škol. Nebylo by správné, kdybychom denní nástavbové školy změnili ve večerní. Je třeba nově řešit tento problém v souhlase s ká
drovými potřebami naší průmyslové výroby. Kromě večerní vyšší prů
myslové školy se stejným cilem, jako má škola denní, bude třeba vy
tvořit yečerní školy pro mistry a techniky téže kategorie. Vzhledem k tomu, že na večerní průmyslové škole studují žáci po zaměstnání, je nutné snížit týdenní počet vyučovacích hodin. Podle sovětských zkuše
ností stačí pak prodloužit celkovou dobu studia na večerní vyšší prů
myslové škole o jeden rok. Délka studia ve večerních školách pro mistry a techniky téže kategorie bude patrně rozdílná podle oboru a kvalifikace, pro něž má připravovat. Z dosavadní zkušenosti můžeme soudit, že večerní školy pro mistry a lechniky téže kategorie budou nejvýše dvouleté. Oba tyto typy večerních škol mají přispět ke zvýšení kvality středn ch technických kádrů a k výchově nové dělnické inte
ligence na závodech. Proto bude třeba cílevědomě řídit a usměrňovat nábor žáků i žákyň ze závociů do škol, získávat a podněcovat dělníky k prohlubování odborného vzdělání. Úspěchy žáků večerních škol ve studiu se musí stát ctí celého závodu. Neméně důležitý bude i úkol uf.pořádat vyučování ve škole a práci v závodě tak, aby pracovní úlevy poskytované žákům k usnadnění studia nenarušovaly plánované úkoly v závodech a aby jich bylo co možná nejméně. Uskutečnit dálkové stu
dium je úkol daleko obťžnější než vybudovat večerní školu. Před
pokládá především dobré učebnice nebo učební texty a konsultační střediska. Nové průmyslové školy se teprve organisují, vytvářejí se pro ně učební osnovy a připravují se učebnice, a proto ještě nelze dál
kové studium letos realisovat. Plánuje se především v oborech těžkého průmyslu, kde je potřeba techniků nejnaléhavější. Sovětské zkušenosti nám ukazují, že k absolvování vyšší průmyslové školy při studiu na dálku stačí 5 let.
Závěrem chceme ukázat, že soustava výchovných zařízení pro pracující dorost, pro mladé techniky i pro dospělé zaměstnance (ve
černí školy, dálkové studium), tvoří součást systému lidového vzdě
lání. Není tedy možno isolovat ji od výchovy a vzdělání mládeže do 15 let, ani od výchovy dorostu na vysokých školách. Těrná souvislost výchovv mládeže na střední škole a výchovy průmyslového dorostu ve středisc'ch a průmyslových školách je dána tím, že střediska a prů- myrlové školy navazují na střední školu a že střední škola připravuje vstup do povolání tím, že rozvíjí polytechnické vzdělání žáků a spolu
pracuje při začleňování 151etěho dorostu do povolání.
Odborná učiliště, školy závodního výcviku i nový typ vyšší prů
myslové školy jsou novými kvalitami ve vývoji systému odborných škol. Bylo by proto velká rhyba. kdybychom se r^omnívali. že v nové organisaci nespalo nic jiného, než že základní odborná škola byla rpo- jera s výcvikem na pracovišti pod jednou správou a že vyšší čtyřleté průmyslové školy byly prohlášeny za jediný typ školy pro výchcvu mladých techniků. Rovněž nesprávné by bylo, kdybychom staré způ
soby vyučování přenášeli mechanicky do těchto nových útvarů.
