VZDĚLÁVÁNÍ ŽÁKŮ S TĚŽKÝM A HLUBOKÝM MENTÁLNÍM
POSTIŽENÍM
Iva Švarcová
Není ještě daleko za námi doba, kdy děti s mentálním postižením byly „úředně"
rozdělovány na vzdělavatelné a nevzděla- vatelné, a to zpravidla jednorázovým ak- tem a s platností na celý život. V této ne- blahé skutečnosti však nelze hledat pouze projev svévole státního aparátu, nebo do- konce jednotlivých státních úředníků.
Uvedená situace souvisela s úrovní škol- ství, které nemělo k dispozici školy a za- řízení pro vzdělávání dětí s těžkými for- mami mentálního postižení, s úrovní spe- ciální pedagogiky - psychopedie, která se dosud málo věnuje řešení základních teoretických i metodických otázek vzdě- lávání dětí se závažnějším mentálním po- stižením a v této oblasti zaostává za peda- gogickou praxí, která si vlastními silami klestí cesty a cestičky v tomto náročném pedagogickém terénu, ale i s úrovní obec- né pedagogiky jako vědecké disciplíny, vymezující základní pedagogické katego- rie, mezi něž trvale patří problematika vztahu vzdělání, vzdělávání a vzděla- vatelnosti.
„ Vzdělavatelnijsou všichni lidé, které dovedeme vzdělávat"
Do dnešního dne nikdo uspokojivě ne- zodpověděl otázku, zda všichni lidé s mentálním postižením jsou vzdělavatel- ni, kde jsou hranice jejich vzdělavatelnosti či nevzdělavatelnosti a jaká míra úrovně rozumových schopností, zpravidla vyjad- řovaná inteligenčním kvocientem, ještě umožňuje člověku, aby byl systematicky vzděláván.
Problém vzdělavatelnosti odedávna patří mezi základní metodologické pro- blémy pedagogiky. Zároveň je závažným problémem psychologickým a speciálně pedagogickým a má své významné kon- sekvence filozofické, etické, ale i právní i ekonomické.
Pojetí vzdělání se v jednotlivých peda- gogických koncepcích a směrech vždy li- šilo, ale i měnilo a vyvíjelo. Problém vzdě- lavatelnosti vždy musel určitým způsobem řešit každý pedagogický myslitel a každý pedagogický směr. Míra humanismu a demokratismu v pojetí vzdělání vždy vypovídala o míře progresivnosti dané pedagogické koncepce či jejímu opaku.
Při posuzování prognózy vývojových možností a míry vzdělavatelnosti lidí s mentální retardací je zapotřebí zkoumat nejen samu postiženou osobu, její schop- nosti, úroveň její sociální adaptability a další osobní vlastnosti, podmínky její re- habilitace a zlepšení jejího celkového sta- vu, aleje nutno přihlížet též k měnícím se sociálně ekonomickým podmínkám péče o mentálně postižené, k sociálním postojům a míře humanizace společnosti a v neposlední řadě i k úrovni speciální- ho i „běžného" školství, které spolupůso- bí v procesu začleňování mentálně posti- ženého člověka do společnosti.
Ať se však stane východiskem naší kon- cepce vzdělávání to nebo ono jeho vědní pojetí, nezmění to nic na skutečnosti, že některé děti, jejichž výchova a vzdělá- vání jsou nám svěřeny, jsou zpravidla vzdělavatelné jen ve velmi omezené míře a s vynaložením nesmírného, pro neza- svěcené jen těžko představitelného úsilí.
I toto úsilí však musí být vynaloženo, ne- boť z hlediska humanismu, lásky a úcty k člověku a víry v jeho schopnosti, byť často i hluboko zasuté, není jiné cesty. Je morální povinností každého pedagoga, který se dal na dráhu práce s těžce men- tálně postiženými, aby pro jejich rozvoj, ať už ho bude nazývat vzděláváním, vý- chovou či kultivací, učinil vše, co je v jeho silách.
Vzdělávání žáků s těžkým a hlubokým mentálním postižením musí respektovat specifické zvláštnosti, jimiž se liší od ostat- ní populace, a to i od žáků se středně těž- kým postižením, vzdělávaných v pomoc-
ných školách. Praktický popis situace těch- to lidí je velmi obtížný, protože jsou, stej- ně jako ostatní lidé, vzájemně odlišní. Pro- cházejí, i když velmi zvolna, různými vý- vojovými stadii. K jejich obecné charak- teristice patří:
- zpravidla jsou neschopni vykonávat ani nejjednodušší pohyby koordinova- ným způsobem, aby dosáhli i minimální míru nezávislosti,
- nemají možnost pohybovat se a samos- tatně chodit,
- nemají možnost posadit se a sedět bez opory,
- pro mnohé je obtížné udržení hlavy bez pomoci,
- pohyby rukou zpravidla neumožňují uchopení předmětu,
- svalstvo úst často neumožňuje kousání a žvýkání,
- mají velké těžkosti s polykáním a jejich strava musí být často tekutá,
- jsou zcela nesoběstační v oblasti osobní hygieny, při mytí, koupání, jídle a pití, - verbální komunikace je nemožná, nebo
minimální,
- minimální je v některých případech i koordinace očního svalstva a mimika.
Velmi dlouhou dobu se pomoc těžce a hluboce mentálně postiženým osobám redukovala na pouhou tělesnou péči (jíd- lo, hygiena, střecha nad hlavou) a vůbec se nepomýšlelo na jejich rozvíjení a vzdě- lávání.
Dnes již je zřejmé, že omezíme-li naše úsilí na pouhou primární péči, tyto děti trpí naprostým nedostatkem stimulace. Nedo- chází u nich k rozvoji vyšších mozkových
(psychických) funkcí a jejich zaostalost se nejen stabilizuje, ale ještě prohlubuje.
Postupně se stávají zcela apatickými, tak- že u nich vzniká další handicap na úrovni jejich citovosti. Žádným způsobem se ne-
rozvíjejí jejich volní vlastnosti, jejich
„směřování" k něčemu, zájem o okolní svět a jejich snaha dosáhnout sebemenší- ho pokroku.
Jejich existence trvale upoutaná na lůž- ko se v průběhu jejich života stává zcela nelidskou.
Akutní potřeba zapojení těchto žáků do vhodného způsobu vzdělávání akcele- rovala práci na přípravě vzdělávacího pro- gramu pro žáky s těžkým mentálním po- stižením.
Rozvíjení rozumových schopností těž- ce a hluboce mentálně postižených dětí je velmi těsně spjato s komprehenzivní (ce- lostní) rehabilitací, která ve svém moder- ním pojetí představuje plynulé a koordi- nované úsilí o optimální začlenění lidí se zdravotním postižením do života, a proto tento vzdělávací program dostal název „Rehabilitační třídy pomocné školy", který byl pedagogickou veřejnos- tí brzy přijat. Při vzdělávání dětí s těžkým a hlubokým mentálním postižením neexis- tuje pevná hranice mezi speciálními pe- dagogickými metodami, rehabilitační péčí, různými druhy terapií a zdravotní a sociál- ní péčí. Souhra všech tří rezortů - zdra- votního, školského a sociálního je nezbyt- nou podmínkou úspěšného řešení tohoto problému.
Rehabilitační třídy pomocné školy jsou určeny žákům s nejzávažnějšími formami
mentálního postižení, kteří jsou schopni určitým způsoben reagovat na vnější pod- něty.
Neměli by do nich být zařazováni žáci s jakkoliv závažnými poruchami hybnos- ti, případně více vadami, pokud u nich není diagnostikováno těžké či hluboké mentální postižení.
Těžiště práce rehabilitačních tříd spo- čívá v komplexním speciálně pedagogic- kém a rehabilitačním působení na tělesný a psychický rozvoj žáků, spojeném s důsledným respektováním jejich indivi- duálních zvláštností a potřeb. První dva roky experimentálního ověřování počát- ků práce v rehabilitačních třídách pomoc- né školy ukázaly, že práce v nich je smys- luplná, všem těžce postiženým dětem pro- spěšná a z pedagogického i humánního hlediska nesmírně významná.
Organizace školní docházky do rehabilitačních tříd pomocné školy
Docházka do rehabilitačních tříd po- mocné školy je plánována jako desetiletá, stejně jako docházka do pomocné školy.
Její vnitřní členění by nemělo vycházet z věkových charakteristik žáků, ale spíše z úrovnějejich individuálních schopností a potřeb. Předpokládá se, že rehabilitační třídy budou vnitřně členěny na dva stup- ně (první stupeň a druhý stupeň), analo- gicky jako základní školy, s tím rozdílem, že oba stupně budou pětileté.
Do rehabilitačních tříd pomocné školy budou zařazováni jednak žáci, kteří ab- solvovali přípravný stupeň pomocné školy
a po jeho ukončení nebyli schopni pokra- čovat ve školní docházce do pomocné školy, ale i žáci, u nichž od samého počát- ku školní docházky je zřejmé, že s velkou pravděpodobností nebudou vzhledem z závažnosti svého mentálního postižení schopni zvládat vzdělávací program po- mocné školy.
Rehabilitační třídy jsou alternativním vzdělávacím programem pomocné školy, určeným žákům s těžkým a hlubokým mentálním postižením. S běžnými třídami pomocné školy jsou plně prostupné, tak- že v případě akcelerace vývoje rozumo- vých schopností žáka v kterékoliv etapě jeho povinné školní docházky je možné a vhodné jeho převedení do odpovída- jícího stupně pomocné školy.
V rehabilitačních třídách pomocné ško- ly zabezpečují výchovně vzdělávací čin- nost souběžně dva pedagogičtí pracovní- ci, z nichž jeden, stejně jako v ostatních třídách pomocné školy, musí být speciál- ní pedagog s učitelskou kvalifikací a druhý je vychovatel, v optimálním případě
s rehabilitačním zaměřením. Tento obor, zaměřený na rehabilitaci v pedagogickém procesu, perspektivně budou otevírat ně- které pedagogické fakulty a Fakulta těles- né výchovy a sportu v bakalářském studiu.
Počet žáků v rehabilitační třídě je stano- ven na 4 - 6 žáků. Pokud jsou ve třídě více než 4 žáci, doporučuje se využít pomoci dalšího pracovníka (občana ve výkonu ci- vilní služby, pomocné vychovatelky apod.).
K úspěšnému průběhu vyučování v re- habilitačních třídách pomocné školy při- spívá jejich vhodné prostorové vybavení.
Kromě učebny by měly rehabilitační tří- dy mít k dispozici ještě jednu třídu nebo jinou místnost, jíž by bylo možno využí-
vat k individuální práci se žáky, ke cvi- čení, k relaxaci a odpočinku.
Rehabilitační třídy by měly být vybave- ny vhodným zařízením a kompenzačními pomůckami potřebnými k rozvíjení hyb- nosti žáků.
V rehabilitačních třídách, stejně jako v ostatních třídách pomocné školy, žáci plní povinnou školní docházku.
Učební plán rehabilitační třídy pomocné školy
Předmét Počet hodin týdnč Počet hodin ročnč
Rozumová výchova 5 165
Smyslová výchova 4 132
Pracovní a výtvarná výchova 3 99
Hudební a pohybová výchova 3 99
Rehabilitační tčlesná výchova 5 165
Poznámky. Hodinové dotace jednotlivých předmětů je možno upravil podle potřeb žáků.
Každou hodinu lze rozdělil na 2 i více jednotek, mezi nimiž bude přestávka.
Jednotlivé vyučovací předměty je možno spojovat, je možno vyučoval v blocích.
Učební osnovy
Pro všechny předměty byly vypracová- ny rámcové osnovy, které se v současné době ověřují na všech 26 školách zapoje- ných do experimentálního ověřování pro- jektu rehabilitačních tříd pomocné školy.
Na základě těchto osnov je pro každého žáky zpracováván individuální vzděláva- cí program.
Hodnocení žáků rehabilitačních tříd pomocné školy
Prospěch žáka ve všech předmětech se hodnotí slovně, převážně pochvalou a povzbuzením. K hodnocení je možno použít všech dostupných prostředků, kte- ré budou žákům srozumitelné tak, aby byli pozitivně motivováni k další činnosti.
Pro vysvědčení se doporučuje využívat formuláře SEVT pro slovní hodnocení.
Závěrem
Jedním ze závažných nedostatků naší vzdělávací soustavy, který se dlouho ne- dařilo odstranit, byla nedostupnost syste- matického vzdělávání pro děti s těžkým a hlubokým mentálním postižením. K pře- konání tohoto problému vznikl ve Vý- zkumném ústavu pedagogickém v Pra-
ze pro tyto žáky vzdělávací projekt, který syntetizuje proces vzděláváni s rehabili- tační činností, a proto byl nazván Vzdě- lávací program rehabilitačních tříd po- mocné školy.
V rehabilitačních třídách pomocné školy se vzdělávají žáci s tak závažným mentál- ním postižením, kteréjim znemožňuje vzdě- lávání na úrovni zvláštní i pomocné školy, ale umožňuje jim, aby si v přizpůsobených podmínkách a za odborného vedení osvo- jovali některé elementární vědomosti, do- vednosti a návyky, kteréjim umožní získat alespoň určitou míru soběstačnosti, pomů- že jim najít vhodnou formu komunikace s jejich okolím a bude napomáhat rozvoji jejich motonky. Rehabilitační třídy pomoc- né školy by měly umožnit žákům s těžkým a hlubokým mentálním postižením, případ- ně žákům s více vadami, uplatnit jejich ústa- vou garantované právo na vzdělání a reali- zovat jejich rozvojový tělesný i duševní po- tenciál.
Zařazení tohoto alternativního vzdělá- vacího programu pomocné školy do vzdě- lávacího systému umožní z naší školské legislativy odstranit článek o osvobozová- ní dětí s těžkým zdravotním postižením od povinného vzdělávání.
