Znalostní ekonomika v Evropské unii

(1)

Bankovní institut vysoká škola Praha

Katedra bankovnictví a pojišťovnictví

Znalostní ekonomika v Evropské unii

Diplomová práce

Autor: Bc. Blanka Ovčáčková

Finance, Finance a hospodaření územní samosprávy Vedoucí práce: prof. Ing. Luděk Urban, CSc.

Praha Duben, 2011

(2)

2 Prohlášení:

Prohlašuji, ţe jsem diplomovou práci zpracovala samostatně a v seznamu uvedla veškerou pouţitou literaturu.

Svým podpisem stvrzuji, ţe odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámena se skutečností, ţe se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací.

V Praze, dne 28. dubna 2011 Blanka Ovčáčková

(3)

3 Poděkování

Na tomto místě bych ráda poděkovala panu profesorovi Ing. Luďkovi Urbanovi, CSc., za cenné rady a odborné připomínky k mé práci.

(4)

4 Anotace

Tato diplomová práce pojednává o formování, vývoji, struktuře a klíčových prvcích znalostní ekonomiky. První a druhá kapitola jsou věnovány přechodu od industriální k postindustriální společnosti a změnám, které nastaly ve struktuře ekonomiky v období od průmyslové revoluce aţ do současnosti. Stěţejní částí práce je třetí kapitola, která je věnována znalostní ekonomice v Evropské unii a srovnání s jejími konkurenty. Podkapitola Lisabonská strategie a sdělení Evropa 2020 prezentuje dva zásadní dokumenty EU, definující cíle pro dosaţení konkurenceschopné ekonomiky. V kapitole dále zmiňuji vnitřní a vnější výzvy, kterým EU čelí a k jejichţ řešení by měla přispět ekonomika zaloţená na znalostech, výzkumu a vývoji, inovacích a vzdělání. Závěrečná, čtvrtá kapitola hodnotí úroveň znalostní ekonomiky v České republice z pohledu institucí Centra pro evropské reformy a Ministerstva průmyslu a obchodu. Toto hodnocení je doplněno analýzou struktury zahraničního obchodu, zejména pak vývozu.

Klíčová slova:

Znalostní ekonomika, konkurenceschopnost, vzdělání, výzkum a vývoj, inovace, patenty.

Annotation

This dissertation thesis is about formation, development and structure and key elements OF the knowledge economy. The first and the second chapter is dedicated to the transition from industrial to postindustrial society and its relation to the changes of the structure of economy since the industrial revolution until today. Pivotal part of this thesis is the third chapter which is devoted to the knowledge economy within the European Union and the comparison to its competitors. The subhead Lisbon Strategy and Europe 2020 presents two fundamental documents of EU, defining steps of achieving economy that is able to withstand tough competition. In this chapter, I mention internal and external challenges which are EU faced with and to which an economy based on knowledge, R&D, innovation and education should contribute to in order to be solved. In the final chapter we can find evaluation of the level of knowledge economy in the Czech Republic from the perspective of institutions such as Center for European Reforms and Ministry of Industry and Trade. This evaluation is completed by an analysis of the structure of foreign trade, especially on export.

Key words:

Knowledge economy, competitiveness, education, R&D, innovation, patents.

(5)

5

Obsah

ÚVOD ... 6

1 POSTINDUSTRIÁLNÍ SPOLEČNOST ... 8

1.1 PŘECHOD OD INDUSTRIÁLNÍ SPOLEČNOSTI KPOSTINDUSTRIÁLNÍ ... 9

1.1.1 Industrializace ... 13

1.1.2 Postindustrializmus ... 16

1.2 ZMĚNY VSOCIÁLNÍM VÝVOJI SPOLEČNOSTI ... 23

2 ZMĚNY VE STRUKTUŘE EKONOMIKY ... 29

2.1 DŘÍVE ZBOŢÍ, DNES SLUŢBY ... 30

2.2 DIMENZE ZNALOSTÍ A TECHNOLOGIÍ ... 39

3 ZNALOSTNÍ EKONOMIKA EVROPSKÉ UNIE ... 43

3.1 EU VDYNAMICKÉM VÝVOJI SVĚTA ... 44

3.1.1 Současný stav v EU ... 46

3.1.2 Srovnání EU s jejími konkurenty ... 49

3.1.3 Vnější výzvy – silná mezinárodní konkurence ... 53

3.1.4 Vnitřní výzvy – stárnutí Evropy ... 56

3.2 KLÍČOVÉ ATRIBUTY ZNALOSTNÍ EKONOMIKY EU ... 58

3.2.1 Lisabonská strategie a sdělení Evropa 2020 ... 59

3.2.2 Vzdělání ... 62

3.2.3 Výzkum a vývoj ... 65

3.2.4 Inovace ... 71

4 ČESKÁ REPUBLIKA A ZNALOSTNÍ EKONOMIKA ... 75

4.1 HODNOCENÍ ČR PODLE SKUPINY ODBORNÍKŮ CER ... 76

4.2 HODNOCENÍ ČRMINISTERSTVEM PRŮMYSLU A OBCHODU ... 77

4.3 HODNOCENÍ ČR PODLE STRUKTURY ZAHRANIČNÍHO OBCHODU ... 80

4.4 SOUHRNNÉ HODNOCENÍ ... 87

ZÁVĚRY A DOPORUČENÍ ... 88

SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY ... 95

SEZNAM GRAFŮ A TABULEK ... 99

PŘÍLOHY ... 101

(6)

6

Úvod

S pojmem znalostní ekonomika jsem se blíţe seznámila při psaní bakalářské práce Lisabonská strategie, vznik a výsledky. Tato strategie měla za cíl, aby: „se Evropská Unie stala nejkonkurenceschopnější a nejdynamičtější znalostní ekonomikou …“¹ V průběhu její desetileté existence byla postupně doplňována, cíle zpřesňovány a byla také podrobena rozsáhlé revizi, známé jako Kokova zpráva. Kvůli celkovému pojetí strategie a nedostatečné implementaci na národních úrovních členských států se nepodařilo dosáhnout stěţejních cílů.

Svůj podíl na tomto výsledku měla i ekonomická krize, která začala na konci dekády. V roce 2010 navázala Evropská komise na tuto strategii sdělením Evropa 2020, ve které je opět kladen důraz na prvky znalostní ekonomiky.

Jiţ po zpracování bakalářské práce mi bylo zřejmé, ţe se znalostní ekonomika, nebo obecně znalosti, vyšší vzdělanost lidí, inovace a výzkum budou významnou měrou podílet na vývoji ekonomiky EU, aby byla schopna konkurovat USA a Japonsku, ale i rozvíjejícím se ekonomikám zemí, jako je Čína nebo Brazílie.

Znalostní ekonomika je klíčový prvek, který způsobil přechod od industriální společnosti k postindustriální a bude sehrávat stále významnější roli kromě oblasti ekonomické, také v sociální a neposlední řadě i v oblasti ekologie. Má za následek postupnou změnu struktury společnosti nejenom na národních úrovních, ale i v celosvětovém měřítku.

Cílem diplomové práce je analýza znalostní ekonomiky v postindustriální společnosti v ekonomické oblasti i s jejími dopady, projevy a poţadavky na společnost. Práce je rozdělena do čtyř kapitol a začíná popisem přechodu společnosti od industriální etapy k postindustriální, včetně změn, které nastaly ve struktuře ekonomiky. Stěţejní část práce je věnována roli znalostní ekonomiky v EU s ohledem na současný globální ekonomický vývoj a výzvy, které z toho plynou. Závěrečná kapitola pojednává o znalostní ekonomice v ČR včetně jejího hodnocení zaloţeném na různých přístupech.

Téma diplomové práce jsem si zvolila, protoţe mě zaujal fenomén znalostní ekonomiky a znalostní společnosti, jako hlavních atributů přechodu od industriální společnosti

1 Presidency Conclusions, Lisbon European Council 23 and 24 march 2000 [online], bod 5[cit. 2011-02-12].

Dostupný z WWW: <http://www.europarl.europa.eu/bulletins/pdf/1s2000en.pdf>.

(7)

7

k postindustriální. Chtěla jsem se více dozvědět, proč EU zaostává ve výkonnosti ekonomiky za USA. Kdy, proč a jak se stalo, ţe Čína je ta země, o které se mluví. Co je to vlastně znalostní ekonomika a zda skutečně bude tím hlavním zdrojem konkurenceschopnosti a ekonomického růstu EU. Jaké má ČR předpoklady pro další vývoji v této oblasti a co nás vlastně čeká v blízké i vzdálenější budoucnosti. V neposlední řadě také ekonomické souvislosti ve vývoji lidské společnosti a s tím související všeobecná historie, protoţe nic se neděje samo od sebe.

Aniţ by si to člověk více uvědomoval, je součástí přechodu k postindustriální společnosti.

Nikdo, kromě největších myslitelů současné doby neví, co můţe taková plnohodnotná společnost znamenat a eventuelně jaký bude její další vývojový stupeň. Dopady těchto změn jsou globální a představa, ţe veškeré úvahy, teorie, ale také tvorby strategií a postupné naplňování jejích cílů budou jednou konfrontovány s realitou, která nastane, je zajímavá.

Vlastnímu tématu diplomové práce jsem se pomalu začala věnovat v květnu 2010. Díky tématu předešlé bakalářské práce jsem se domnívala, ţe to nebude tak náročné, ale opak byl pravdou. Kdyţ jsem začala sbírat podklady s tématem znalostní ekonomika a znalostní společnost zjistila jsem, ţe téma je natolik čerstvé, ţe jich moc není, a kdyţ, tak jsou převáţně v angličtině. Navíc v knihách obtíţně dostupných. Z pocitu nedostatku podkladů jsem se rozhodla poprvé v ţivotě koupit knihu prostřednictvím internetu na Amazon.com a musím říci, ţe také díky plodům znalostní společnosti a ekonomiky úspěšně.

Na začátku akademického roku 2010/2011 jsem se nicméně natolik zorientovala v této oblasti a postupně jsem se seznámila s obsahem publikací, které se věnují tomuto tématu, ţe jsem mohla navrhnout osnovu, stručný obsah a cíl práce, kterou mi odsouhlasil můj vedoucí diplomové práce prof. Ing. Luděk Urban, CSc. Na základě tohoto zadání jsem začala vybírat konkrétní podklady vhodné pro kaţdý bod osnovy a postupně vypracovávat vlastní diplomovou práci. V průběhu tvorby práce jsem měla se svým vedoucím několik konzultací s cílem upřesnění obsahu, postupu a potvrzení správnosti koncepce.

(8)

8

1 Postindustriální společnost

Akademický slovník cizích slov, vypracovaný Akademií věd České republiky, u výrazu postindustriální sděluje: „postindustriální společnost dovršující vymoţenosti industriální společnosti zaloţené na velkoprůmyslové výrobě, s těţištěm zaměstnanosti ve sluţbách.“² První výrazněji publikovaný význam slova postindustriální je obsaţen ve významné práci z druhé poloviny minulého století The Coming of Post-Industrial Society, jejímţ autorem je Daniel Bell, emeritní profesor na Harvardské univerzitě a vědec, který patří k nejvýznamnějším americkým intelektuálům po druhé světové válce. Přínos tohoto sociologa bude asi nejlépe charakterizovat citát z úvodu této knihy z roku 1999 jiného významného intelektuála a nositele Nobelovy ceny za ekonomii, emeritního profesora ekonomie na Stanford University Joan Kennedy. „Daniel Bell představil koncept postindustriálního vývoje společnosti, který se stal světoznámý. Přesně charakterizoval výjimečné vlastnosti nových technologií, které se vyvinuly v mezidobí, a zároveň nastínil a rozpracoval moţné společenské dopady.“³

Postupné uvědomování a chápání měnící se společnosti vedlo k tomu, ţe i významní političtí představitelé začali zmiňovat tuto přeměnu ve svých projevech a postojích. Sir Leon Brittan, víceprezident Evropské komise, ve svém projevu v Tokiu v září 1997 poznamenal: „řídíme obtíţnou přeměnu, abychom se stali postindustriální společností se stárnoucí populací.“⁴ Prezident USA Bill Clinton řekl na setkání v Shanghai při diskusi u kulatého stolu v červnu 1998 (Shaping China for the 21st Century): „při vašem ekonomickém růstu přeskočíte generaci ekonomického vývoje starších evropských zemí a Spojených států. Myslím si, ţe v podstatě vytvoříte industriální a postindustriální společnost současně a proto budete moci rychleji vzdělat více lidí na vyšší úrovni, neţ jsme mohli my.“⁵

Termín „postindustriální“ je jedním z klíčových slov této práce a bude nás provázet na dalších stránkách. Období postindustriální společnosti však nemůţe existovat samostatně, protoţe

2 Kolektiv autorů Ústavu pro český jazyk ČSAV. Akademický slovník cizích slov. 1. Vydání, Academia 1998, str.

610. ISBN 80-200-0607-9.

3 BELL, Daniel. The Coming of Post-Industrial Society. New York: Basic Books, 1973. Předmluva 1999. ISBN 0-465-09713-8.

(9)

9

navazuje na předchozí ekonomické etapy, se kterými je přirozeně provázáno. Pro pochopení přechodu k postindustriální společnosti je velice důleţité sledovat změny v ekonomice a společnosti jiţ při přechodu od agrární společnosti k industriální, protoţe byl důsledkem celospolečenské situace. V souvislosti s těmito změnami můţeme hovořit o jisté latentní hybné síle, jejímţ důsledkem byla průmyslová revoluce a následná industrializace. Ve společnosti došlo k zásadním a nevratným změnám, které mají dopad i na současnou společnost. Ta samá hybná síla způsobila i přechod od industriální společnosti k postindustriální. I zde došlo ke sledu událostí, které mají podobně převratné důsledky. Za sílu, o které hovořím, můţeme povaţovat vzdělání a znalosti. Je třeba podotknout, ţe kromě ekonomického rozměru daného tématu je zde i rozměr sociální, protoţe jedním z hlavních aktérů všech takových změn jsou lidé, obyvatelstvo, pracovní síla.

V následující kapitole postupně zmíním důvody, proč došlo k průmyslové revoluci právě v Anglii, a ne například v Habsburské monarchii nebo v Rusku. Vysvětlím důsledky událostí, ke kterým došlo vlivem průmyslové revoluce a tím objasním, jaký vliv mělo na vývoj společnosti zrušení nevolnictví v Anglii, které začalo v roce 1381 a bylo dovršeno v 16.

století, zatímco v Habsburské monarchii začal tento proces aţ v roce 1781 s ukončením v roce 1848 a v Rusku v roce 1861. To vše jako předstupeň pro jednodušší pochopení současné společnosti, u níţ si můţeme poloţit otázku, proč právě USA jsou hlavním nositelem znalostní ekonomiky v postindustriální společnosti a ne například Německo nebo Česká republika.

1.1 Přechod od industriální společnosti k postindustriální

Jak jsem jiţ naznačila, termín znalostní ekonomika musíme posuzovat z širší perspektivy, protoţe zasahuje do mnoha oblastí lidského ţivota a nemůţe být přesně zařazen do jednoho vědeckého oboru. Kromě zcela evidentních ekonomických souvislostí je nutný především sociologický pohled na společnost jako takovou. Je důleţité pochopit obsah slov lidská společnost a její vývoj, protoţe bez toho bude těţko pochopitelné, proč se najednou objevila industriální a po ní postindustriální společnost. Lidská společnost se vyvíjela od nejstaršího známého typu, který tvořili lovci a sběrači přes pastevce a zemědělce, moderní svět průmyslové společnosti, charakterizované jako industriální aţ po postindustriální společnost.

Kaţdá etapa vývoje společnosti je charakterizována jistými atributy, které ji popisují. Zároveň pro kaţdou změnu ve společnosti museli nastat podmínky, které přispěly k jejímu dalšímu

(10)

10

vývoji. Pro pochopení důvodů a souvislostí spojených s takovou změnou si dovolím krátký úvod.

Lovci a sběrači jsou pro nás zajímaví především tím, ţe přestoţe se jedná o nejstarší typ lidské společnosti, který se objevuje v 10. tisíciletí před naším letopočtem, tak v malém měřítku existuje dodnes. Obţivu si obstarávají lovem, rybařením a sbíráním jedlých rostlin.

V roce 1990 se tímto způsobem ţivilo méně neţ čtvrtmilionu lidí, tedy něco kolem jedné tisíciny celkové lidské populace.⁶ Zatímco muţi zastávají úlohu lovců, ţeny jsou sběrači, vaří a starají se o děti. Nemají taţná zvířata, ani jiné dopravní prostředky, takţe si sebou při přesunech do jiných lovišť nemohou brát příliš mnoho věcí a majetku. Na rozdíl od pozdějších kultur se jen v malé míře projevuje nerovnost, protoţe mezi nimi nemůţe docházet k velkým rozdílům ve vlastnictví hmotných statků co do mnoţství, tak i druhů.

Při hlubším zamyšlení si uvědomíme, ţe s růstem populace, lovců a sběračů muselo ubývat, protoţe jejich mobilita byla čím dál náročnější a způsob obţivy také. Proto některé skupiny lovců začaly nacházet hlavní zdroj obţivy v chování domestikovaných zvířat a obdělávání polí. Pastevci sice migrují stejně jako lovci a sběrači, ale na rozdíl od nich pouţívají k přesunům zvířata a tudíţ jsou schopni se pohybovat po rozsáhlejších územích. Mají stálý přísun potravy a jejich skupiny jsou oproti lovcům a sběračům podstatně větší. Začínáme se zde setkávat s větší majetkovou, ale i mocenskou nerovností. Jednotlivé skupiny se při svých vzdálených cestách dostávají do kontaktu s jinými skupinami a navzájem obchodují.

Zemědělské společnosti nahrazují sběr jedlých rostlin jejich cíleným pěstováním a to jim umoţňuje mít stálý přísun potravy, podobně jako pastevcům. Na rozdíl od pastevců však ţijí usedlým ţivotem, a tudíţ mohou nashromáţdit větší mnoţství hmotných statků. Mezi jednotlivými skupinami usazenými na určitých místech dochází k obchodování, ke společenským a politickým vazbám, ale i k bojům.

V tomto krátkém popisu je ilustrováno, ţe kaţdé období lidské společnosti je moţno charakterizovat a ţe její vývoj je daný okolnostmi, které jsou kaţdou konkrétní společnostní vytvářeny. V našem případě se jedná především o okolnosti, které vedly lovce a sběrače k tomu, aby se postupně usadili. Jako zemědělci pak vytvářeli jednotlivé komunity, které mezi sebou komunikovaly a spolupracovaly. Spolupráce byla sice především na úrovni obchodní, ale evoluční posun společnosti je zde zcela evidentní.

6 GIDDENS, Anthony. Sociologie. 1. vyd. Praha: ARGO, 1999. Str. 66. ISBN 80-7203-124-4.

(11)

11

Vzhledem k tomu, ţe agrární způsob ţivota stále v mnoha zemích přetrvává, je pro nás pohled na zemědělské společnosti také důleţitý a neméně zajímavý. Na podporu tohoto tvrzení připojuji několik údajů publikovaných organizací FAO (Food and Agriculture Organization of the United Nations). Z nichţ je patrné, ţe v některých zemích stále dominuje jako hlavní způsob obţivy zemědělství, coţ se projevuje na počtu populace pracující v tomto odvětví.

V tabulce č. 1 je vývoj populace v několika vybraných zemích v období 1999-2007 a počet obyvatel, kteří se ve stejném období ţivili zemědělstvím. Tato tabulka je zajímavá především tím, ţe ukazuje rozdíl mezi počtem obyvatel, pro něţ je hlavním způsobem obţivy zemědělství (včetně rybolovu a lesnictví) a celkovým počtem obyvatel. U průmyslových zemí (společností) je tento rozdíl jistým způsobem aţ fascinující a je zcela evidentní, ţe tyto země se v nedávné minulosti vydaly jiným směrem. Zároveň k těmto údajům připojuji ještě graf č.

1, který vyjadřuje procentní podíl pracovních sil v zemědělství v roce 2007.

Tabulka č. 1

Srovnání populace pracující v zemědělství ve vztahu k celkové populaci (v tisících)

FAO CELKOVÁ POPULACE POPULACE V ZEMĚDĚLSTVÍ

2009 (1000) (1000)

Země

1999-2001 2005 2006 2007 1999-2001 2005 2006 2007

Bangladéš 140 764 153 122 155 463 157 753 77 343 76 756 76 424 76 108 Etiopie 65 525 74 661 76 628 78 646 53 905 59 674 60 865 62 073 Nepál 24 431 27 222 27 758 28 287 22 770 25 348 25 846 26 323

Rwanda 7 904 8 992 9 210 9 455 7 186 8 114 8 297 8 502

Uganda 24 445 28 699 29 652 30 638 19 315 21 915 22 476 23 048

Austrálie 19 175 20 395 20 628 20 854 879 860 856 852

Německo 82 084 82 409 82 393 82 343 2 061 1 639 1 563 1 490

Kanada 30 693 32 307 32 628 32 945 784 700 685 670

Japonsko 126 704 127 449 127 451 127 396 4 910 3 657 3 444 3 241

Velká Británie 59 140 60 489 60 804 61 129 1 049 977 964 951

USA 287 789 302 741 305 697 308 674 6 403 5 817 5 707 5 592

Zdroj: FAO (Food and Agriculture Organization of the United Nations) Statistical Yearbook 2009, vlastní úprava. Dostupný z WWW: <http://www.fao.org/economic/ess/publications-studies/statistical-yearbook/fao- statistical-yearbook-2009/a-resources/en/>.

Mezi výše uvedenými společnostmi a společnostmi zmíněnými v názvu této kapitoly je časový rozdíl desítky tisíc let, proto musím zmínit, ţe ignorování dalšího vývoje lidské

(12)

12

společnosti je zcela záměrné. Lidská společnost se samozřejmě vyvíjela dále. Ať uţ se jednalo o feudální společnosti (feudum – latinské slovo představující půdu včetně poddaných), ve kterých vznikaly soběstačné vesnice nebo panství, společnosti charakterizované vznikem měst v 11. - 13. století a spojené s vládou králů a císařů. Společnosti označované jako říše a civilizace nebo společnosti, které těţily především z obchodu nebo dobyvačných válek. Jejich společným rysem bylo velmi často nevolnictví nebo otrokářství. Dále společnosti charakterizované svojí organizací, strukturou jejich obyvatel (obchodníci, řemeslníci, vojáci, aristokrati, zemědělci) a dalšími atributy. Kaţdá taková společnost si prošla fází expanze a úpadku a zanechala svůj dějinný odkaz následujícím pokolením.

Graf č. 1

Procentní vyjádření počtu pracovních sil v zemědělství na celkové populaci země v roce 2007 (v %)

Zdroj: FAO (Food and Agriculture Organization of the United Nations) Statistical Yearbook 2009, vlastní úprava. Dostupný z WWW: <http://www.fao.org/economic/ess/publications-studies/statistical-yearbook/fao- statistical-yearbook-2009/a-resources/en/>.

Při tomto dějinném vývoji společnosti, však došlo k něčemu, co společnost významně změnilo. Ve společnosti nastaly podmínky, které způsobily, ţe zanikla agrární společnost, která dominovala všem společnostem celá tisíciletí a která dosáhla svého vrcholu v 16. - 18.

století.

(13)

13

1.1.1 Industrializace

Ano, industrializace způsobila, ţe v 2. polovině 18. století začala převratná změna ve všech oblastech společnosti. Zrodila v Anglii, jako výsledek průmyslové revoluce. Jedním z důleţitých předpokladů pro takovou změnu ve společnosti byl kolonialismus, který rozhodl i o současném uspořádání světa. Bohatství a akumulace kapitálu z těchto kolonií umoţnily, aby se Anglie stala světovou velmocí a dominovala světu aţ do 2. světové války.

Charakteristickým znakem tohoto období byly vynálezy a vyuţívání nových zdrojů energie.

Typickým odvětím, které prošlo výraznou přeměnou, byl textilní průmysl. Dovoz bavlny z kolonií sníţil ceny látek a tím i oblečení, které se do té doby vyrábělo z vlny. Niţší ceny umoţnily, aby si lepší oblečení ve větší míře mohly dovolit i chudší vrstvy a to způsobilo vyšší poptávku, která mohla být uspokojena pouze větším objemem výroby. Vyšší produkce mohla být zajištěna buď, větším počtem fyzicky poháněných tkalcovských stavů nebo zvýšením produktivity. Tedy extenzivním nebo intenzivním způsobem výroby. Tímto jednoduchým popisem situace, která nastala v Anglii v 2. polovině 18. století, se dostáváme k tomu, co bylo hybnou silou průmyslové revoluce a proč začala právě v Anglii. Byly to moţnosti, které ve společnosti a ekonomice nastaly a snaha těchto moţností vyuţít. Proto se v roce 1763 objevuje létací člunek (John Kay), který urychlil tkaní, v roce 1764 spřádací stroj (James Hargreaves), v roce 1769 přepřádací stroj (Richard Arwright), v roce 1779 stroj na spřádání jemné příze (Samuel Cropton), v roce 1785 mechanický tkalcovský stav (Edmunt Cartwright) a v roce 1785 dovršen vývoj parního stroje (James Watt).

Textilní průmysl způsobil poptávku po nových strojích a po inovacích v této oblasti. Zároveň část anglické společnosti byla vzdělaná v takovém rozsahu, ţe mohla tuto poptávku uspokojit.

Tím chci naznačit, ţe nejde pouze o nahodilé, samostatně existující události, ale ţe se jedná vţdy o přirozený vývoj, který má takovou kvalitu, jakou mají aktéři těchto událostí.

Vynálezy, objevy a inovace v jedné oblasti průmyslu měly dopad i na ostatní odvětví a zároveň podnítily vytváření dalších. Praktické vyuţití parního stroje bylo najednou moţné v mnoha oblastech výroby a zároveň umoţnilo vývoj dalších strojů, které byly do té doby nemyslitelné. Díky širokému uplatnění v průmyslu se parní stroj stal právem symbolem průmyslové revoluce. Začal se vyuţívat v manufakturách s ruční výrobou a to postupně vedlo k tovární velkovýrobě. Došlo k tomu, ţe výsledky výzkumu, vynálezy a objevy byly poptávány z oblasti průmyslu a měly okamţité uplatnění ve výrobě. Produktivita výroby se zvyšovala, docházelo k rychlejšímu obratu kapitálu a tím moţnosti investovat do rozšiřování

(14)

14

výroby, nových technologií, nových výrobních postupů a samozřejmě do výzkumu.

Z dnešního pohledu to vypadá jako by se čekalo na mávnutí kouzelným proutkem, nicméně za termínem průmyslová revoluce „se skrývá sloţitý soubor změn, jeţ ovlivnil způsob, jímţ lidé získávali obţivu“.⁷ Tempo vývoje průmyslu bylo neuvěřitelně rychlé, a proto se skutečně právem mluví o průmyslové revoluci.

V průběhu jednoho století došlo k významným objevům ve všech oblastech lidského vědění.

Projít výčet všech objevů a vynálezů v tomto období by vydalo na samostatnou práci. Na výsledky práce jednoho vědce nebo inţenýra zpravidla navázali jiní, aby opět konkrétní problematiku posunuli o něco dále nebo výsledky uvedli do praxe. Stejně tak došlo k mohutnému rozvoji jiţ existujících průmyslových odvětví a ke vzniku nových. Dovolím si zmínit některé z objevů, vynálezů a nových průmyslových odvětví, protoţe jak později uvidíme i při přechodu od industriální společnosti k postindustriální došlo k podobnému vývoji.

Po parním stroji musím zmínit parní lokomotivu, kterou uvedl v ţivot v roce 1814 konstruktér George Stephenson. Původně konstruovaná pro dopravu uhlí, našla široké uplatnění na příštích 150 let v ţelezniční dopravě. Důsledkem takového vývoje byl rozvoj dopravy a dopravní infrastruktury. Ţelezniční koleje začaly propojovat města, stavěly se mosty, nádraţí a docházelo k rozvoji další infrastruktury. Zároveň parní stroj našel uplatnění u námořních lodí poháněných párou. Lokomotivy a zaoceánské parníky pro svůj provoz spalovaly uhlí a tím přispěly ke spotřebě, která je hybnou silou ekonomiky.

Zmínkou o ţelezničních kolejích se dostáváme k metalurgii, kde při všech fázích zpracování ţeleza našel uplatnění koks. Díky zdokonaleným výrobním technologiím mohla být vyráběna ocel nejenom kvalitnější, ale také významně levnější (Henry Bessemer – 1856). Zde je potřeba zmínit dva momenty. Prvním z nich je důsledek levnějšího produktu pro ekonomiku a druhým je význam oceli pro rozvoj průmyslu a ekonomiku samotnou.

Výroba oceli respektive její vyrobené mnoţství bylo po dlouhá desetiletí znakem ekonomické vyspělosti země. Zpracovatelský průmysl je jistě nezbytný pro vývoj hospodářství, ale jak ukázala historie, pokud tento vývoj není přirozený, tak investice do oceláren a jiných znaků vyspělosti ekonomiky nezpůsobují samy o sobě vyšší ţivotní úroveň. „Bohaté země věnují značnou část celkových zdrojů na zpracovatelský průmysl. Z toho mnohé národy usuzují, ţe

(15)

15

industrializace je příčinou, nikoliv důsledkem hojnosti.“⁸ Domnívám se, ţe tento závěr můţeme analogicky pouţít i v dalších úvahách o postindustriální a znalostní společnosti.

Průmyslová revoluce a první fáze industrializace byla poháněna kromě páry také uhlím.

Zvýšená poptávka z hutnictví a dopravy byla důvodem pro další rozvoj hornictví. Prudkým vývojem prošly takové obory jako je chemie, bez jejíhoţ přispění by nedošlo k objevení nové technologie výroby oceli. Rozvoj chemie a široká produkce chemikálií sehrála významnou roli v celém období industrializace. Dále strojírenství, které začalo dominovat všem oblastem průmyslu a bez kterého nemohla existovat, ţádná vyspělá průmyslová země. Ve fyzice, která jiţ v té době jako vědní disciplína existovala, se objevila elektřina jako její nejmladší vědní obor. Díky objevu elektřiny, resp. pouţitelného zdroje stálého elektrického proudu (Voltova článku – 1800), došlo stejně jako v chemii k jejímu nebývalému rozmachu a vyuţití. Vznikl nový vědní obor elektrotechnika a na něj navazující elektrotechnický průmysl.

Vyuţití elektrické energie opět zasáhlo všechna odvětví průmyslu a stalo se další dominantním prvkem v procesu druhé fáze industrializace. V současné době si ţivot bez elektřiny nedovedeme představit. Její vyuţívání je jedním z charakteristických znaků industrializace stejně jako pára v době průmyslové revoluce. „Základy industriální společnosti byly poloţeny vyuţitím energie – pára, elektřina, ropa, plyn.“⁹

V tomto okamţiku je asi příhodné zmínit jednu z dalších okolností, která obecně pomohla rozvoji industrializace a která, jak později pochopíme, nabývala stále na větší důleţitosti.

Jedná se o transfer znalostí a znalosti samotné. Nechci se nyní pouštět do ekonomicko- sociologického rozboru termínu znalost, protoţe bych se dostala někam, s čím přímo nesouvisí text této kapitoly. Je však nutné jej zmínit, protoţe by bez této vsuvky působila neúplně.

Jak jiţ bylo uvedeno v předchozích odstavcích, vynálezy, objevy a inovace sehrály významnou roli při vývoji industriální společnosti. Bylo by však nedopatřením, domnívat se, ţe vše bylo vynalezeno a zkonstruováno v Anglii. V Anglii byl dostatečný kapitál, dostatek pracovní síly a zároveň intelektuální základna pro takovou změnu. Znamená to tedy, ţe zde existovaly unikátní podmínky pro vznik průmyslové revoluce. Nicméně další objevy a

8 SAMUELSON, P. A; NORDHAUS, W. D. Ekonomie, 1. vyd. Praha: Svoboda, 1991. Str. 892. ISBN 80-205- 0192-4.

9 BELL, Daniel. The Coming of Post-Industrial Society. Basic Books 1976. xiii předmluva 1999 [cit. 2011-02- 14]. Dostupný z WWW: < http://www.amazon.com/Coming-Post-Industrial-Society-Venture-

Forecasting/dp/0465097138/ref=sr_1_1?ie=UTF8&s=books&qid=1269776645&sr=8-1#reader_0465097138 >.

(16)

16

vynálezy uţ byly dílem i ostatních vědců a inţenýrů z celé Evropy a USA. Společnost v kaţdé zemi začala postupně, tak jak byla připravena, vyuţívat znalostí poskytnutých průmyslovou revolucí a industrializací. Vědci z různých oborů mezi sebou komunikovali, byť třeba jen dopisy, nebo publikováním odborných článků. Docházelo k šíření informací v akademických úrovních společnosti, coţ bylo důleţité pro progresivnější rozvoj industrializace. To je jistým způsobem také odpověď na otázku, jak to, ţe v tak krátkém časovém úseku bylo tolik objevů a vynálezů a několik století předtím nebyly téměř ţádné. Zároveň docházelo k šíření odborných znalostí a řemeslných dovedností na úrovni dělnických a prvních odborných profesí. Tito zaměstnanci, dnes je nazýváme středním managementem, byli nositeli odborných znalostí, které si vţdy přenesli do nového zaměstnání.

S potřebou a poţadavkem na vyšší produktivitu ve výrobě je opět v hlavní roli znalost. Peter F. Drucker ve své eseji From Capitalism to Knowledge Society¹⁰ zmiňuje termín „revoluce v produktivitě“ (The Productivity Revolution), která začala v roce 1881. F. W. Taylor (1856- 1915), americký inţenýr, hledal způsoby jak zvýšit výkonnost průmyslové výroby. Jako první aplikoval znalosti ke sledování pracovních postupů a stanovil, ţe kaţdá práce, ať uţ kvalifikovaná nebo nekvalifikovaná, můţe být analyzována a následně lépe organizována.

Snaţil se eliminovat všechny zbytečné pohyby pracovníka a tím zvýšit efektivitu jeho práce.

Aplikování znalostí na zlepšení pracovních postupů výrazně zvýšila produktivitu. „Stovky let předtím nebyli zaměstnanci schopni zvýšit svoji produktivitu. Průmyslová revoluce přinesla stroje, které to dokázaly, ale samotní zaměstnanci nebyli o mnoho produktivnější neţ v minulosti.“¹¹

1.1.2 Postindustrializmus

Industrializace se dále dynamicky vyvíjela celé 19. století a z hlediska počtu vynálezům a objevů bychom mohli konstatovat, ţe to bylo velice úspěšné století. Na začátku 20. století se bratři Wrightovi (1903) úspěšně proletěli letadlem s benzínovým motorem a v roce 1912 začíná Henry Ford v USA vyrábět sériově automobily. V tomto století však na společnost dopadla také odvrácená tvář industrializace. Nové vynálezy, objevy a metody výroby, které přinesl tento vývoj, byly vyuţity také pro vojenské účely. Vývoj zbraní a nové způsoby vedení války definitivně podtrhly probíhající změny ve společnosti ve všech průmyslových

10 NEEF, Dale. The Knowledge Economy. USA: Butterworth-Heinemann 1998. Str. 23. ISBN 0-7506-9936-1.

11 NEEF, Dale. The Knowledge Economy. USA: Butterworth-Heinemann 1998. Str. 27. ISBN 0-7506-9936-1.

(17)

17

zemích. To vše se projevilo v obou světových válkách, které právě díky industrializaci mohly být označeny za světové. Jejich rozměr a drastické následky, kterým musela lidská společnost čelit, byly nesrovnatelné s těmi, kterým v takových situacích čelily společnosti neprůmyslové.

„Zdánlivě nevyhnutelná skutečnost, ţe se západní způsob ţivota v posledních dvou staletích rozšířil po celém světě, vychází právě z ekonomické síly, politické soudrţnosti a vojenské převahy západních zemí.“¹²

Po 2. světové válce získal navrch především těţký průmysl, protoţe zničené hospodářství jednotlivých zemí bylo potřeba znovu obnovit. Výroba oceli byla stěţejním produktem kaţdé země a znakem její obnovy. V roce 1951 vzniká Evropské společenství uhlí a oceli a i kdyţ motivy tohoto společenství nebyly ryze ekonomické, potvrzují důleţitost těchto dvou atributů industrializace. Můţeme však říci, ţe v průběhu dvou dekád se průmyslové země díky jiţ zavedené industrializaci staly moderními státy současného typu. V době míru se vrátily na cestu dalšího vývoje, který byl světovými válkami přerušen.

Při popisu průmyslové revoluce jsem citovala sociologa A. Giddense, ţe se jednalo o sloţitý soubor změn ve společnosti. Myslím si, ţe tato charakteristika je velmi výstiţná i pro přechod od industriální k postindustriální společnosti. Také probíhaly na sobě různě závislé změny, které neprobíhaly naráz a s okamţitě viditelnými důsledky pro společnost a ekonomiku.

Jednou z takových změn, která se začala nově a silně projevovat v 2. polovině 20. století, byla globalizace. Můţeme ji povaţovat za jednu z hybných sil vývoje, s dopady na všechny oblasti společnosti od ekonomické, sociální, politické aţ po kulturní.

Ekonomická globalizace nebyla nic nového, protoţe v minulosti jiţ probíhala několikrát.

Můţeme o ní mluvit jiţ v souvislosti, kdyţ docházelo k prvním dovozům zboţí z jednoho světadílu do druhého za dob Kryštofa Kolumba nebo Britské východoindické společnosti.

V moderních dějinách probíhala také, ale byla přerušena jak světovými válkami, tak velkou hospodářskou krizí v 30. letech minulého století. Nicméně globalizace, o které mluvíme v souvislosti s postindustriální společností, měla naprosto jiný dopad na společnost. Dalo by se říci, ţe v kaţdém období globalizace se svět vţdy o něco zmenšil a toto zmenšování probíhá aţ do současnosti. Důsledkem tohoto procesu je běţné, ţe při návštěvě supermarketu je nám nabízeno zboţí z celého světa. Kupujeme-li německé auto, nemusí to vůbec znamenat, ţe bylo vyrobené v Německu. Kdyţ bychom se podívali do obývacích pokojů českých domácností, zjistíme, ţe drtivá většina televizorů byla vyrobena v Asii. Globalizace je natolik

(18)

18

důleţitým faktorem pro současnou ekonomiku a zároveň „procesy globalizace patří k nejvýznamnějším sociálním změnám“¹³, ţe se jí budu zabývat dále, jak v části sociální, tak v části, která se týká změn ve struktuře ekonomiky.

Stejně tak jako v 1. polovině 18. století začala ve společnosti doba nebývalých přeměn spuštěných průmyslovou revolucí a následnou industrializací, tak v 2. polovině 20. století došlo k něčemu, co posunulo společnost od úrovně industriální k postindustriální. Tato změna nebyla pro společnost tak razantní jako nástup industrializace a proběhla víceméně nenápadně a přirozeně. Nebyli jsme svědky ţádných dramatických změn v sociální oblasti a to zejména proto, ţe společnost byla na takovou změnu jiţ připravena.

Termín, který bychom mohli pouţít pro popis této transformace je vzdělání (knowledge) nebo informace (information), protoţe to jsou dvě slova, která jsou nejčastěji zmiňována ekonomy a sociology, kteří se snaţili výstiţně pojmenovat tuto transformaci. V současnosti se můţeme v různých publikacích nebo článcích setkat s mnoha pojmenováními období, v němţ ţijeme. Mezi nejznámější patrně patří knowledge society (znalostní společnost), knowledge- based economy (ekonomika zaloţená na znalostech), knowledge-driven economy (ekonomika taţená znalostmi), knowledge economy (znalostní ekonomika), information society (informační společnost) nebo new economy (nová ekonomika). Já dále budu pouţívat termín znalostní ekonomika, který je i v názvu této práce, a který byl pravděpodobně poprvé uveřejněn v knize The Age of Discontinuity .¹⁴

Právě znalosti a znalostní ekonomika jsou hybnou silou všech současných ekonomik v postindustriální společnosti. Existuje mnoho produktů, které byly vyráběny před desítkami a stovkami let, ale ţádný z nich jiţ neexistuje v té podobě, ve které se poprvé objevil na trhu, jako například automobil, telefon, televize a další produkty. Objevy, vynálezy a inovace posunuly tyto produkty do současné podoby. Na počátku industriálního období byly veškeré stroje vybaveny a sestrojeny pomocí mechanických součástek. V dalším vývoji byly některé součástky nahrazovány elektrickými a elektromechanickými technologiemi, aby i tyto byly postupně nahrazeny elektronickými. U všech produktů docházelo na základě nových znalostí k inovacím, které vedly k jejich zdokonalení.

14 DRUCKER, Peter F. The Age of Discontinuity [online]. 3. vyd. Harper & Row, 2000. Str. 263 [cit. 2011-02- 14]. Dostupný z WWW: < http://www.amazon.com/Age-Discontinuity-Peter-

Drucker/dp/1560006188/ref=sr_1_1?s=books&ie=UTF8&qid=1291569048&sr=1-1#reader_1560006188 >.

(19)

19

Jednou z charakteristik tohoto vývoje je miniaturizace součástek a tím i produktů.

Elektronické součástky umoţnily zmenšit produkty natolik, ţe mnohé z nich tím našly širší uplatnění v ekonomice i společnosti. Rádio mělo v polovině minulého století velikost dvou krabic od pánských bot a v domácnostech rodičů našich rodičů byly viditelnou součástí obývacích pokojů. Dnes pouţíváme rádio v autě, umístěné vedle přístrojové desky, jako jeho běţnou součást vybavení. „Vynález tranzistoru je něčím podobným jako vynález parního stroje, protoţe představuje velkou změnu při výrobě mikroelektronických zařízení pro stovky různých funkcí kontroly, regulace, řízení a paměti, které mikroprocesory provádějí.“¹⁵ Novou technologií, která přispěla k dalším inovacím a vynálezům byla digitalizace. Telefon byl od počátku velice vyuţívaný, ale výjimečný. Později se postupně dostával se svým analogovým systémem do kaţdé kanceláře a domácnosti, nicméně musel být umístěn na předem daném místě. Díky novým technologiím a miniaturizaci má dnes telefon v kapse téměř kaţdý člen postindustriální společnosti a telefon, který se pouţíval před padesáti lety je uţ spíše výjimkou. První technologickou revoluci můţeme charakterizovat jako mechanickou, s uplatněním strojů a zařízení ve výrobě, druhou jako přechod k technologiím ovládaných elektrickou energií a „třetí technologická revoluce zahrnuje konverzi všech předchozích systémů do digitální formy.“¹⁶

Tranzistor se stal základem pro výrobu čipů a procesorů, které ve spojení s digitální technologií umoţnily sestrojit takový počítač, který jiţ mohl být poloţen na stůl v kanceláři a nemusel zabírat prostor několika čtverečních metrů v místnosti, která byla určena pouze pro jeho provoz. Počítač, jako nová technologie, je dnes běţně pouţívaný v mnoha oblastech lidské činnosti a stal se tedy podobným produktem jako telefon. Vznikl nový sektor ekonomiky zastoupený společnostmi jako je IBM, Hewlett-Pacard, Dell, Intel, AMD a Motorola vyrábějící počítače, procesory a další komponenty, které známe pod termínem hardware. Zároveň jiţ existující společnosti jako například Canon, Epson a Kodak vyuţily svých zkušeností a získaly podíl na trhu s tiskárnami. Podobná situace nastala i při výrobě monitorů. Zároveň postupem doby a dalších inovací produktů v IT¹⁷ sektoru vznikaly další společnosti přicházející s novými a progresivními produkty.

17 IT – Informační technologie (z anglického Information Technology).

(20)

20

Nicméně počítač sám, pokrok nezpůsobil. Počítač pomocí procesorů umoţnil rychlé zpracování dat, komplikovaných technických a matematických výpočtů pro simulace a řešení poţadovaných úkolů napříč vědními obory. Software neboli počítačový program napsaný programátorem v algoritmech pomocí programovacího jazyka, umoţnil zadat počítači, co bude řešit a jakým způsobem. Počítače vybavené příslušnými programy pronikly do všech odvětví a způsobily změny v ekonomice, ve společnosti, v organizaci práce a managementu.

Úroveň softwaru je úzce spojena s technickými moţnostmi počítačů, coţ znamená, ţe se zvyšující výkonností jsou pouţívány více a více sofistikovanější programy. V roce 1975 došlo k další pomyslné převratné události v této oblasti. Byla zaloţena společnost Microsoft, která v roce 1985 uvedla na trh software Windows a tím výrazně změnila uţivatelské prostředí osobních počítačů. Díky tomu se počítače dostaly do všech domácností a kanceláří, a definitivně se staly nedílnou součástí našeho ţivota. V dalším vývoji vznikly společnosti specializující se na software jako Oracle Corporation, SAP, Unisys a další, které nekonkurují produktům společnosti Microsoft, ale vytvářejí software pro velké firmy.

U výše popsaného průběhu postindustriální fáze musíme vzít v úvahu jiţ zmíněný citát, ţe se jednalo o sloţitý soubor změn. Dalším prvkem v tomto souboru změn se stalo propojení počítačových sítí známé jako internet. Česká republika byla oficiálně připojena na tuto síť v roce 1992 prostřednictvím ČVUT v Praze¹⁸. Poskytnutím sluţby WWW¹⁹ došlo k dalšímu vyuţití počítačů a podnítilo vývoj aplikací určených pro firmy, jednotlivé uţivatele, úřady a další instituce. Jedná se o aplikace jako Seznam, Google, Wikipedia, Yahoo, Amazon a další, které umoţňují získat jakékoliv potřebné informace pro práci, zábavu a další oblasti lidské činnosti. Velice často se můţeme setkat se zkratkou ICT²⁰, která v sobě zahrnuje veškeré technologie pro práci s informacemi a pro komunikaci. V tabulce č. 2 můţeme vidět mnoţství lidí ve věku 16 – 74 let pouţívajících počítač a internet. V posledním řádku tabulky je uveden počet uzavřených smluv s poskytovateli mobilních sluţeb v EU-27.

18 Cesnet. Dostupný z WWW: < http://www.cesnet.cz/doc/historie.html >.

19 WWW – označení pro aplikace internetového protokolu HTTP (World Wide Web).

20 ICT - Informační a komunikační technologie (z anglického Information and Communication Technologies).

(21)

21 Tabulka č. 2

Využívání ICT produktů v EU-27 (v %)

EU-27 2006 2007 2008

Počítač 59% 63% 66%

Internet 52% 57% 62%

Mobilní telefon 106% 116% 122%

Zdroj: Eurostat - The Eurostat Yearbook 2010, vlastní úprava. Dostupný z WWW:

<http://epp.eurostat.ec.europa.eu/cache/ITY_OFFPUB/KS-CD-10-220/EN/KS-CD-10-220-EN.PDF >.

Internet se začal vyuţívat i jako komunikační prostředek díky zavedení elektronické pošty známé jako e-mail. Tento způsob písemné komunikace se velice rychle rozšířil a výrazně omezil posílání dopisů a dokumentů prostřednictvím faxu nebo tradičně poštou. V grafu č. 2 můţeme vidět, jaký byl vývoj v oblasti ICT v posledních deseti letech. Z celkového počtu přístupů v celosvětové komunikační síti zemí OECD, které zahrnují standardní analogické linky, ISDN, DSL, kabelové modemy, optické sítě a uţivatele mobilních telefonů vidíme, ţe nové technologie způsobily výrazné rozšíření ICT.

Graf č. 2

Počet přístupů do komunikační sítě zemí OECD (v milionech)

Zdroj: OECD Statistics – Key ICT Indicators, vlastní úprava. Dostupný z WWW:

<http://www.oecd.org/document/23/0,3746,en_2649_33715_33987543_1_1_1_1,00.html >.

(22)

22

V souvislosti s vývojem v tomto sektoru musím zmínit současný fenomén, kterým jsou sociální sítě. Jedná se o webový systém slouţící ke komunikaci mezi uţivateli, sdílení multimediálních dat, udrţování vztahů a zábavě. Mezi nejznámější patří Facebook se svými 500 miliony uţivateli²¹ po celém světě.

ICT sektor je typickým představitelem postindustriální společnosti a má významný podíl na změně struktury její ekonomiky. Přispěl k ukončení průmyslu, charakterizovaného továrními komíny a k rozvoji průmyslu s úzkostlivě čistými výrobními provozy. Společnosti jako Microsoft, IBM, Google, Dell, Apple jsou významnými globálními společnostmi, jejichţ trţní kapitalizace se pohybuje aţ ve stovkách miliard USD. V grafu č. 3 můţeme vidět, jak ICT sektor ovlivňuje růst HDP v zemích OECD.

Graf č. 3

Podíl investic do ICT na růstu HDP (v %)

Zdroj: OECD Statistics – Key ICT Indicators, vlastní úprava. Dostupný z WWW:

<http://www.oecd.org/document/23/0,3746,en_2649_33715_33987543_1_1_1_1,00.html >.

21 Facebook, statistiky. Dostupné na WWW: < http://www.facebook.com/press/info.php?statistics >.

(23)

23

1.2 Změny v sociálním vývoji společnosti

„Během staletí předcházejících průmyslové revoluci docházelo ve většině oblastí světa, pro které máme k dispozici statistické údaje, pouze k velmi pomalým změnám v úrovních důchodů a rozdělení obyvatelstva do jednotlivých tříd.“²²

Je zajímavé, ţe z pohledu sociálního vývoje společnosti se na období kapitalismu spojeného s průmyslovou revolucí a industrializací velice často pohlíţí kriticky. K tomuto vnímání pravděpodobně také přispěly romány popisující toto prostředí (Charles Dickens), které se dočkaly filmového zpracování. Jako základní vjem, který si zprostředkovaně čtenář nebo divák odnáší, jsou otřesné ţivotní podmínky, těţká práce spojená s ohroţením ţivota a zdraví, zaměstnávání ţen a malých dětí, jako zdroje levné pracovní síly. Takový pohled na počátek industriálního období nás přirozeně nutí k otázce, zda se skutečně jednalo o pokrok. Proč ti lidé, budoucí dělnická třída, vůbec pomáhali k bohatství tehdejším vlastníkům manufaktur, budoucím kapitalistům? Kde se vzali ti lidé a jejich děti, kteří byli najednou ochotni pracovat v takových podmínkách?

Je třeba opět připomenout, ţe za tím vším se skrývá sloţitý soubor změn, který měl na tento vývoj vliv. V předešlé podkapitole bylo zmíněno zrušení nevolnictví a vliv kolonií na vznik a průběh průmyslové revoluce. Na tomto místě je potřeba zmínit ještě další jev, Britskou agrární revoluci, která probíhala v Anglii postupně mezi 17. a 19. stoletím. Nové pracovní postupy, šlechtění, zdokonalování pracovních nástrojů a vývoj nových (secí řádkový stroj – 1701, kovový pluh – 1730), znamenaly na vrcholu tohoto období zvýšení produktivity a objemu výroby v zemědělství. To vše mělo vliv na nebývalý růst populace, která se stala základem pracovní síly v průběhu průmyslové revoluce a která se dále podílela na rozvoji industriální společnosti.

Lidé se v tehdejší době snaţili najít lepší ţivotní podmínky, tak jak se s tím setkáváme i v současnosti, a proto se přesouvali do míst, kde byla nabídka práce. Musíme si tedy uvědomit, ţe pokud pracovní a ţivotní podmínky spojené s prací v továrnách byly těţké, bylo by naivní si myslet, ţe práce na venkově byla jednoduchá, dobře odměňovaná a ţe všude vládla spokojenost.

22 SAMUELSON, P. A; NORDHAUS, W. D. Ekonomie, 1. vyd. Praha: Svoboda, 1991. Str. 640. ISBN 80-205- 0192-4.

(24)

24

S hledáním lepšího ţivota se lidé přesouvali do oblastí s větší nabídkou pracovních míst.

Důsledkem tohoto jevu docházelo k vyššímu stupni urbanizace, který je typickým znakem průmyslových společností, a který nabývá postupně takové úrovně, jako u ţádné jiné společnosti předtím. Vznikají nová průmyslová centra, která se buď stávají součástí jiţ existujících měst, kvůli vyuţití tehdejší infrastruktury nebo naopak u těchto nových průmyslových center (Porúří, Slezsko) vznikají zároveň i nová města. Jedná se především o situaci, kdy vznikaly další průmyslové komplexy v aglomeracích s jiţ existujícím průmyslem.

Vysoké pece se stavěly v oblasti s důlním průmyslem, kvůli minimalizaci nákladů na přepravu uhlí a zároveň zde vznikaly průmyslové provozy na zpracování oceli, které vyráběly polotovary určené pro další zpracování.

Tento trend, kterým je stěhování obyvatel do měst, provází celé období průmyslové společnosti. Přestoţe se struktura ekonomiky postupně měnila, urbanizace probíhala dále a trvá aţ do současnosti. Od počátku průmyslové revoluce uběhla více jak dvě století a migrace lidí do měst nepolevuje, ba naopak. Dalo by se říci, ţe na počátku tohoto procesu se jednalo o snahu uţivit celou rodinu získáním práce ve městě a zároveň vyuţít novou šanci na lepší ţivot. Dnes se lidé stěhují do měst také z pracovních důvodů, ale motivy jejich rozhodnutí bývají odlišné od těch v minulosti. Chtějí vyšší plat, který je jim nabízen ve firmách napříč všemi průmyslovými odvětvími, sídlících ve městech, ať uţ se jedná o firmy, které podnikají na regionální úrovni nebo o nadnárodní firmy, které mají globální rozsah. Chtějí lepší školy a vyuţití volného času pro svoje děti, větší a dostupnější rozsah sluţeb, lepší kulturní vyţití a další vymoţenosti, které město nabízí. Z měst se staly organické celky, které svým obyvatelům nabízejí většinu toho, co potřebují k ţivotu a do jisté míry v nich mohou proţít celý ţivot. Daní za pohodlnější ţivot však bývá horší ţivotní prostředí a stres, který tento způsob ţivota přináší na rozdíl od poklidného ţivota na venkově.

Podle dat světové organizace United Nations v roce 1950 existovala 2 mega-města (mega- cities) s 10 miliony obyvatel a více. Do roku 2005 se jejich počet zvýšil na 20 s tím, ţe v roce 2015 by jich mělo být 22 a 17 z nich bude v rozvíjejících se zemích. V roce 2005 ţilo v mega- městech 9,3% světové populace ţijící ve městech.²³ Na grafu č. 4 můţeme vidět přírůstky obyvatel v mega-městech za uplynulé období s projekcí do roku 2015.

23 United Nations - Department of Economic and Social Affairs,[online]. Str. 1, [cit. 2011-02-21]. Dostupný z WWW: < http://www.un.org/esa/population/publications/WUP2005/2005WUP_FS7.pdf >.

(25)

25 Graf č. 4

Počet obyvatel žijících v mega-městech (v milionech)

Zdroj: United Nations - Department of Economic and Social Affairs, vlastní úprava. Dostupný z WWW:

<http://www.un.org/esa/population/publications/WUP2005/2005WUP_FS7.pdf >.

(26)

26

Zároveň na dokreslení globálního trendu urbanizace připojuji graf č. 5. Z něj je patrné, ţe počet lidí ve světě nebývale narůstá a se stejným tempem přibývá obyvatel ve městech. Data z roku 2005 ukazují, ţe ve městech ţije podobný počet lidí jako na venkově a projekce do roku 2030 potvrzuje nastoupený trend z počátků industrializace tedy, ţe urbanizace společnosti bude nadále pokračovat.

Graf č. 5

Počet obyvatel žijících ve městech a na venkově v období 1950-2030 (v miliardách)

Zdroj: United Nations - Department of Economic and Social Affairs, Population Division (2006). World Urbanization Prospects: The 2005 Revision. Working Paper No. ESA/P/WP/200., vlastní úprava. Dostupný z WWW: < http://www.un.org/esa/population/publications/WUP2005/2005WUP_FS1.pdf >.

V citaci v úvodu této kapitoly je zmínka o rozdělení obyvatelstva do jednotlivých tříd. Jedná se o sociální třídy a jednotlivou sociální třídu: „můţeme definovat jako rozsáhlou skupinu lidí, kteří mají obdobné ekonomické prostředky, coţ má velký vliv na jejich způsob ţivota.

Základem třídních rozdílů jsou majetkové poměry a typ zaměstnání.“²⁴ Se vznikem průmyslové revoluce a procesem industrializace je spojena jedna z dalších významných změn ve společnosti, kterou je vznik nové sociální třídy - dělnické třídy. V předchozí vývojové etapě společnosti byly nejpočetnější skupinou obyvatelstva zemědělci, kteří pracovali na polích, vlastněných šlechtou nebo statkáři. V průmyslové společnosti dominují ekonomice

(27)

27

továrny, stroje, doprava, těţba uhlí a ropy. Dělníci se postupně stali významnou třídou ve společnosti, která zvyšovala svojí důleţitost v přímé úměře probíhajícímu procesu industrializace v nově vznikající kapitalistické společnosti.

Dělnickou třídou, jako sociální třídou, se v kontextu společnosti a ekonomiky zabývali významní filozofové a sociologové tehdejší i pozdější doby. Jejich teoretické práce měli významný vliv na vývoj některých společností na národních úrovních. Mezi nevlivnější a pravděpodobně nejznámější teoretiky patří bezesporu filozof Karel Marx (1818-1883).

Nicméně byli zde i další myslitelé, kteří se zabývali postavením a funkcí dělnické třídy ve společnosti. Samozřejmě, ţe jejich práce jsou poplatné době, ve které vznikly anebo také tomu, ţe jiţ navázaly na předchozí publikované práce kolegů. Rozsah a počet prací na dané téma je velký a kromě sociologického a filozofického rozměru, který se zabývá společností, je v nich i významný ekonomický rozměr. Vznikly různé sociální a ekonomické směry chápání společnosti a ekonomiky, které se v současnosti přednášejí na vysokých školách a univerzitách po celém světě. Absolventi těchto institucí jsou pak zastánci jednoho či druhého směru myšlení. Tato celá problematika má takový význam pro společnost a ekonomiku, ţe se jimi řídí i politické strany při řízení a organizaci států. Pro potřeby této části kapitoly zmíním další myslitele, kteří se zabývali sociálními třídami ve společnosti. Kromě jiţ zmíněného Karla Marxe se jedná o německého sociologa a ekonoma Maxe Webera (1864-1920), amerického sociologa Erika Olina Wrighta (nar. 1947) a britského sociologa Frank Parkina (nar. 1931).

Společnost od doby průmyslové revoluce do současnosti prošla neuvěřitelným vývojem, který je součástí historie národů, států i světadílů a dělnická třída se na něm podstatně podílela.

Tento vývoj je nerozlučně spjat s postupným vývojem ekonomiky v industriálním období moderních průmyslových států. Dnešní dělnická třída má jiţ naprostou jinou podobu, neţ tomu bylo v minulosti. Za posledních sto let došlo ke změnám v distribuci majetku a příjmů ve společnosti a z toho důvodu většina lidí v průmyslových zemích je na tom dnes lépe neţ v minulosti. „Marx měl pravdu, kdyţ předpokládal, ţe v průmyslové společnosti nezmizí ani chudoba, ani rozsáhlé majetkové rozdíly. Mýlil se však, kdyţ se domníval, ţe příjmy většiny lidí zůstanou extrémně nízké. Také jeho přesvědčení, ţe menšina bude stále bohatnout na úkor většiny, se ukázalo jako nesprávné.“²⁵

(28)

28

V postindustriální společnosti díky vyuţívání znalostí a nových technologií došlo ke změnám ve struktuře ekonomiky. Mnoho dělnických profesí zaniklo, nebo se přesunuly s celými výrobními linkami za levnější pracovní silou do států, jako je Čína. Vzrostl význam sektoru sluţeb, ve kterém dnes pracuje nezanedbatelná část zaměstnanců. Dělník pracující v továrně jiţ není typickým zástupcem pracujícího člověka a nejpočetnější skupinou zaměstnanců se stali úředníci, manaţeři, technici a odborníci.

Současné společnosti, nejenom moderních průmyslových států, se musejí ve vyšší míře vyrovnávat s migrací obyvatel, neţ tomu bylo v minulosti. Tito lidé migrují z podobných ekonomických důvodů jako v době průmyslové revoluce, ale uţ se nejedná o migraci v rámci jednoho státu, ale v rámci jednotlivých světadílů nebo dokonce světa. Podobná migrace lidí opět není nic nového stejně jako různé fáze globalizace. Například koloniální období vytvořilo podmínky pro migraci osob, ale současná migrace má naprosto odlišný charakter.

Globalizace, demokracie, demografická struktura obyvatelstva a další důvody způsobily, ţe přistěhovalci jsou akceptováni, protoţe zaplňují prostor na pracovním trhu u profesí, které většinové obyvatelstvo nechce vykonávat, protoţe se jedná o podřadnou a málo placenou práci. Na druhé straně se například státy západní Evropy migraci brání, protoţe jejich společnosti nejsou schopny vstřebat příliv přistěhovalců, kteří ve větší míře nedokáţou asimilovat s většinovou společností, coţ mnohdy vyvolává sociální napětí. Ekonomiky těchto států těţí z levné pracovní síly přistěhovalců, kteří se však v situaci, kdy práce není dostatek, stávají pro společnost zátěţí. „Organizace spojených národů odhaduje, ţe na světě ţije 214 milionů migrantů, coţ znamená zvýšení asi o 37 procent za období dvaceti let. V Evropě se počet přistěhovalců zvýšil o 41 procent a v Severní Americe o 80 procent. V současnosti je mobilita větší neţ kdykoliv dříve v dějinách světa," uvádí politolog Gary P. Freeman z Texaské univerzity.²⁶

26 Zdroj: Hospodářské noviny – iHNed.cz [online]. [cit. 2011-03-21]. Dostupný z WWW: <

http://zahranicni.ihned.cz/c1-44770400-jason-deparle-prichazi-nove-stehovani-narodu >.