N á š r o z h o v o r
Rozhovor s jubilantem
prof. MUDr. Romanem Janischem, DrSc.
Před 75 lety, 2. března 1937, se narodil prof. MUDr. Roman Janisch, DrSc., dlouholetý učitel Biologického ústavu Lékařské fakulty MU, lékař a buněčný biolog, experimentátor a organizátor vědeckých aktivit na půdě lékařské fakulty i vědeckých společností.
Více než 50 let jsem měl příležitost být jeho kolegou na Biologickém ústavě, spolupracovat s ním na celé řadě úkolů, radovat se z objevů v buněčné biologii, diskutovat s ním o kráse živého tvorstva a také si s ním zazpívat nejednu slo- váckou písničku. Chci čtenářům revue Universitas připomenout tuto vzácnou osobnost badatele a člověka v době, kdy se chystá oslavit své životní jubileum, krátkým rozhovorem.
1. Jsi jedním z profesorů Biologic- kého ústavu Lékařské fakulty MU – minulých i současných – kteří vystudovali lékařskou fakultu, ale téměř celou profesní dráhu se vě- novali biologickému bádání. Na stránkách Universitas se o nich několikrát psalo. Jakou jsi měl Ty motivaci ke studiu medicíny a pak k profesi experimentálního biologa?
Všechny moje zájmy vlastně od mládí směřovaly do oblasti přírodních věd.
Ovlivnil to především můj otec, ale také prakticky všichni mí učitelé od obecné školy až po gymnázium, které jsem absol- voval v Uherském Hradišti. V tomto ob- dobí nebyl tento můj zájem samozřejmě ještě vyhraněný a projevoval se především rozmanitým sběratelstvím a výběrem četby. Založil jsem si herbář, preparoval do sbírek brouky, vážky, motýly a také jsem se pokoušel sbírat nerosty. Z těchto více méně dětských zájmů přetrvala v ob- dobí gymnaziálních studií pouze amatér- ská lepidopterologie. Velký podíl na tom
v té době měli moji starší přátelé, s kte- rými jsme se tomuto přitažlivému koníčku intenzivně věnovali. Na gymnáziu jsem od prvního ročníku navštěvoval biologický kroužek, který byl zaměřen, jak bychom dnes řekli, na buněčnou biologii – a zde jsem získával první zkušenosti s mikro- skopickou technikou a zakoušel vzrušení z experimentální práce. Vždy mě neodola- telně přitahovalo poznávat něco nového, nejen nové zástupce z obrovské rozmani- tosti živých organismů, ale také porozumět podstatě a příčinám nejrůznějších procesů v přírodě.
Protože mě také zajímala matematika a obdivoval jsem tvořivost a výsledky práce architektů, nastoupil jsem v gymná- ziu do technicky zaměřené třídy s výukou deskriptivní geometrie. Zájem o biologii se ale ukázal být silnější, a proto jsem také před maturitou měl podanou přihlášku na přírodovědeckou fakultu do Brna. Ale před přijímacími zkouškami po četných disku- zích se spolužáky z „latinické“ třídy, kteří se hlásili na medicínu, jsem přihlášku z pří- rodovědy stáhl a podal ji ještě včas na fa- kultu lékařskou. Mnohokrát jsem si
v pozdější době uvědomil, že to nebyla špatná volba. Náš ročník byl silně postižen dnes nepochopitelnými školskými refor- mami, což odneslo mimo jiné i naše vzdě- láváni v biologii. Na gymnáziu jsme z biologie absolvovali postupně pouze geo- logii s mineralogií, pak mičurinskou biolo- gii, darwinismus a biologii člověka.
Botanika a zoologie nás na gymnáziu zcela minuly. Pro moje zaměření na buněčnou biologii tak bylo studium medicíny ne- smírně cenné, neboť zde jsme na jednom modelu, tj. člověku, získávali poznatky o obecných zákonitostech od úrovně mole- kulární a buněčné, přes organismovou až po populační a sociální. Kromě toho studium medicíny poskytuje příležitost opět na tomto jednom modelu získat určitý základ z dalších biologických oborů i ze všech os- tatních.
2. Ví se o Tvých zálibách v motý- lech, skalničkách a ovocných stro- mech. Pokud vím, nepublikoval jsi z těchto oborů žádnou vědeckou publikaci. Většina Tvých publiko- vaných prací se týkala buněčné biologie, a to buněk prvoků. Byla tedy buněčná biologie ještě větším koníčkem než motýli a skalničky?
Nebo jsi rozlišoval mezi zálibami a tvůrčí prací?
Samozřejmě, že moje setrvání na ús- tavě po promoci postupně absorbovalo stále více volného času, a to zejména v po- sledním období po roce 1989, kdy se ote- vřely hranice a v naší zemi podmínky pro vědeckou práci zřetelně směřovaly k mezi- národnímu standardu. A tak mé výše jme- nované záliby zůstaly pro mne už jen ryzími koníčky pro volné chvíle, kterých je pochopitelně i s postupujícím věkem a pracovní angažovaností stále méně.
Proto z amatérské lepidopterologie zůstala u mě jen snaha využít staré zápisy a po-
známky ze sběrů před desítkami let, které v porovnáním s dnešním stavem doku- mentují drastický úbytek v rozmanitosti i početnosti naší motýlí fauny. Pro nedos- tatek naší péče na skalce nám už přežívají jen nejodolnější druhy skalniček; snad nej- méně se toto vše odrazilo v našem sadu, kde každý rok nějaké ovoce přece jen skli- díme, něco přeroubuji a něco i vysadím.
K buněčné biologii jsem se dostal hned v prvním ročníku medicíny, když jsem na- stoupil na Biologický ústav u tehdejšího asistenta a později vedoucího ústavu prof.
Nečase jako volontér. Prof. Nečas tehdy začínal rozvíjet výzkum regenerace buňky na modelu kvasinkových buněk a jejich protoplastů. Měl zájem rozšířit modelové objekty a mně přidělil tématiku regenerace buněk protozoí. To byla oblast, která mě doslova učarovala a výzkumem reparač- ních a morfogenetických procesů na tomto modelu jsem se pak věnoval prakticky až do nedávné doby. Postupně, jak se vyvíjela strategie výzkumu na ústavě od studia re- parace a morfogeneze povrchových struk- tur buňky k výzkumu úlohy cytoskeletu v buněčné reparaci a morfogenezi, jsem využíval právě výhodnosti modelů proto- zoálních buněk. V těchto oblastech se mi podařilo publikovat první poznatky o tvorbě nové plasmatické membrány na povrchu cytoplasmy obnažené mechanic- kým poškozením (Nature, 1964), ultra- strukturálních změnách nově reparované plasmatické membrány (Protoplasma, 1985) a o specifických ultrastrukturálních diferenciacích povrchových membrán prvoků v oblasti exocytózy (J. Protozoo- logy, 1972). Širší pojetí této problematiky jsem shrnul v r. 1987 v monografii Bio- membranes in the Life of Paramecium.
Tento výzkum byl součástí jednoho z pro- jektů tehdejšího Státního plánu základního výzkumu.
V roce 1970 jsem měl příležitost praco- vat 4 měsíce v Laboratory of Animal
Cytology v Bruselu u prof. Bracheta. Tam jsem se naučil autoradiografii, což mi umožnilo získat a publikovat nové po- znatky o transportu RNA v regenerujících fragmentech mechanicky poškozených buněk.
V letech kolem přelomu století jsem byl řešitelem 7 grantových projektů GAČR a 3 projektů FRVŠ. Moje vý- zkumná tématika v této době byla už za- měřena na studium účinků fyzikálních stresových faktorů na úrovni buňky, zej- ména na účinky terapeutického laseru a ul- trazvuku na mikroskopickou i submikro- skopickou buněčnou strukturu. V evidenci svých publikačních výstupů mám celkem 413 položek, z toho je 205 publikací expe- rimentálních výsledků (z nich 45 prací in extenso), pedagogické texty, články pře- hledové nebo aktuality z oblasti vědecko- organizační.
Když se zamýšlím nad poslední pod- otázkou týkající se rozlišení mezi zálibami a tvůrčí prací, musím přiznat, že tvůrčí práce je pro mě celoživotním koníčkem.
Samozřejmě, že výsledky tvůrčí práce jsou různé – u řemeslníka je to zdařilý výrobek, pro badatele v aplikovaném výzkumu je to uplatnění objevu v praxi a pro pracovníka ve výzkumu základním je to prostě publi- kovaný nový poznatek, který posunuje naše poznávání okolního světa k dalšímu pokroku. V této souvislosti se musím svě- řit, že moje touha po hmatatelnějších pro- duktech tvůrčí práce mě již před mnoha lety přivedla k další zálibě, k práci se dře- vem. Alespoň občas ve své suterénní dílně vyrobím nějaký dekorační dřevěný před- mět, rámeček, náramek nebo menší sou- část nábytku. Rád se na toto své dílo dívám a těší mě, když se líbí i dalším lidem.
3. Vzpomínám si na své první kroky v biologické praktikárně, kdy jsi nás učil mikroskopovat.
Od výpomocného asistenta (tu funkci jsi měl již od 3. ročníku studia) až po profesora jsi stále vyučoval. To také patřilo či patří mezi Tvé záliby?
Samozřejmě nějakou dobu trvalo, než jsem našel zalíbení i ve výuce. Měl jsem v životě štěstí na dobré učitele, které jsem obdivoval nejen pro jejich vědomosti, ale i způsob, jak vystupovali, jakou měli při- rozenou autoritu a jak dokázali i složité věci srozumitelně vysvětlovat. S těmito zkušenostmi jsem přišel již na lékařskou fakultu a zde jsem měl opět příležitost být v prostředí, kde na mne nejvíce zapůsobila osobnost tehdejšího přednosty Biologic- kého ústavu prof. Nečase. Jeho přednášky pro studenty, odborná vystoupení na vě- deckých konferencích i diskuse na pracov- ních poradách byly ukázkou promyšlené prezentace probírané tématiky.
Hned v následujících ročnících po zkoušce z biologie jsme z jeho popudu jako volontéři docházeli pomáhat vyuču- jícím asistentům při praktických cvičeních z biologie. To alespoň mně osobně pomá- halo překonávat určitý ostych a obavy, že nesvedu dostatečně jasně vysvětlit předná- šenou problematiku a také zodpovědět pří- padné dotazy. S postupným nárustem příležitostí samostatně medikům zadávat úkoly přišla i příležitost posluchačům předávat nabyté vlastní vědomosti a zku- šenosti. Považoval jsem vždy učitelské po- volání za jedno z nejpotřebnějších pro pokrok a vývoj lidské společnosti a civili- zace. Jsem přesvědčený, že pedagogická praxe je také nesmírně významná pro kaž- dého experimentátora a že jen propojení praxe experimentální s pedagogickou dělá tu typickou osobnost vysokoškolského učitele.
Do mé laboratoře se přihlásila celá řada studentů k práci v rámci Studentské vě- decké a odborné činnosti (SVOČ), desítky
se jich zde vystřídalo a ti vytrvalí pak přednášeli výsledky své práce na Student- ských vědeckých konferencích. Řadu let jsem ve funkci předsedy fakultní Rady SVOČ tyto konference organizoval. Téma- tika mého výzkumu a později i grantových projektů přivedla do mé laboratoře i stu- denty jiných fakult. Byl jsem školitelem 8 studentů bakalářského a magisterského stu- dia Přírodovědecké fakulty MU a Strojní fakulty VUT, 3 studenti z mé laboratoře úspěšně dokončili doktorské postgraduální studium. V letech 2003–2007 jsem byl ře- šitelem doktorského grantu GAČR pro podporu týmu postgraduálních studentů s tématikou Molekulární a buněčná biolo- gie v biomedicíně. V rámci tohoto projektu se v zúčastněném týmu vystřídalo 23 dok- torandů buněčné a molekulární biologie, z nichž dnes řada úspěšně pracuje v biome- dicínsky zaměřeném výzkumu. K učebním textům pro české i zahraniční studenty bio- medicínských oborů jsem přispěl jako autor nebo spoluautor celkem 18 tituly.
4. Neměl jsi kolem sebe větší sku- pinu spolupracovníků, a přece jsi nebyl badatel – sólista. Tvoje experimentální a instrumentální zručnost k Tobě přitahovala řadu spolupracovníků z jiných ústavů a oborů. Mohl bys nám přiblížit některá jména či témata?
Metodické rozmanitosti experimentální buněčné biologii mě vždy velice přitaho- valy. Buněčná biologie mě bavila také proto, že bylo neustále potřeba hledat nové metodiky nebo alespoň zlepšovat ty stáva- jící, a že těch příležitostí bylo stále hodně.
Můj zájem se soustředil především na různé aplikace světelné i elektronové mi- kroskopie. Na přelomu šedesátých a se- dmdesátých let se podařilo získat na Biologický ústav aparaturu pro techniku mrazového lámání, což vedlo k podstat-
nému rozšíření technik přípravy preparátů pro elektronovou mikroskopii. O aplikaci této spektakulární techniky byl velký zájem, a tak jsme se nebránili spolupráci na studiu ultrastruktury mykoplasmat, buněk lidských tkáňových kultur, parazitických hub, vajíček škrkavky, spermií hospodář- ských zvířat a dokonce i semen borovice.
Z těchto spoluprací vznikla řada cenných publikací. Naše zkušenosti z technikami optické mikroskopie byly využity k spolu- práci na testování optické pinzety. Velkým přínosem byla pro mne spolupráce s mate- matiky ze Strojní fakulty VUT, jejichž zá- sluhou vznikly jedinečné prostorové rekonstrukce cytoskeletu vybraných buněk protozoí. V posledních letech ještě stále po- kračuje moje spolupráce s kolegy z Biofy- zikálního ústavu Lékařské fakulty MU na výzkumu vlivu terapeutického ultrazvuku na buněčné ultrastrukturální úrovni.
5. Československá biologická společnost, jejíž jsi po dlouhá léta čelným funkcionářem, byla vždy nějak personálně spjata s Biolo- gickým ústavem a na Tebe před 30 lety „spadla“ funkce vědeckého tajemníka. Vědečtí pracovníci se moc nehrnou do takových funkcí, ač se ví, že odborné vědecké spo- lečnosti jsou prvním vědeckým fórem, kde badatelé prezentují své výsledky. Našel jsi nějakou smys- luplnost této vědecko-organizační práce?
Členem Čs. biologické společnosti jsem od r. 1964. Již před tím i jako medik jsem příležitostně navštěvoval přednáš- kové schůze brněnské pobočky společ- nosti, zejména když byly na programu přednášky pracovníků z Biologického ús- tavu. Mojí první funkcí ve společnosti bylo v roce 1968 členství v organizačním výboru II. Biologických dnů. Začátkem
sedmdesátých let jsem začal ve společ- nosti působit jako vědecký tajemník Hlav- ního výboru. Tato společnost se sídlem v Brně patří mezi největší vědecké společ- nosti sdružené pod Radou vědeckých spo- lečností. Stále si zachovává dvounárodní charakter, má 5 lokálních poboček v uni- verzitních městech a 9 odborných sekcí.
Právě letos, v roce 2012, uplyne 90 let od jejího založení a k tomuto výročí připra- vujeme několik slavnostních akcí.
Je pravda, že současné aktivity vědec- kých společností se značně liší od aktivit z dob zakladatelů. Spolkový charakter ži- vota společností se dnes projevuje přede- vším v organizování vědeckých setkání menšího či většího rozsahu, ale hlavně té- maticky úzce specializovaných. Biolo- gická společnost má ve svých stanovách ovšem určeno zachycovat integrující aspekty širšího spektra biologických oborů a poskytovat platformu pro komunikaci vědců i zájemců z široké veřejnosti.
S tímto cílem společnost pořádá, kromě řady specializovaných odborných setkání, i větší konference pod názvem Biologické dny. Z přehledu, který je uveřejněn na webových stránkách společnosti (http://
www.med.muni.cz/biolspol/biol_dny/
index.html) – je zřejmé, že se Biologické společnosti daří její poslání naplňovat. In-
tegrační funkci plní rovněž členské perio- dikum Zpravodaj, jehož náplň připravuji jako předseda jeho redakční rady dvakrát do roka. Redaktorská práce mě také za- ujala, a tak jsem neodmítl funkci hlavního redaktora fakultního vědeckého časopisu Scripta Medica (dnes už nevychází), kde jsem působil víc než 10 let.
6. Pokládal sis někdy otázku o tom, co Ti Tvá badatelská práce přináší?
Výzkumná práce má celou řadu atri- butů. Především je to touha po poznání ně- čeho nového, dosud nepoznaného, a to patří snad mezi základy každého pokroku.
Pak je tu určité kouzlo při hledání té nej- výhodnější cesty pro uskutečnění tohoto záměru. V posledku nás stejně žene k po- znání jakási vnitřní touha po tom vědět, porozumět, což aspoň u sebe to shledávám jako jednu ze základních lidských potřeb pro pocit lidského štěstí. Krásně to vyjádřil Albert Einstein: „...Tím nejkrásnějším, co kdy můžeme zažít, je tajemno. Je to ten nej- základnější pocit, který je vždy na začátku jakéhokoli opravdového umění i vědy. Kdo ho nezná, kdo už se nedokáže divit, kdo ne- dokáže žasnout, je tak říkajíc mrtvý a oči má vyhaslé…“
Pane profesore, milý Romane, při příležitosti Tvých 75. narozenin Ti za všechny spolupracovníky, členy Biologické společnosti i za členy redakční rady revue Universitas přeji, aby Ti vydrželo pevné zdraví, kyčelní klouby, nechvě- jící se ruka, životní optimizmus a tvůrčí nadšení. Věz, že je nám dobře být s Tebou.
Ať se Ti ve všem daří.
S prof. MUDr. Romanem Janischem, DrSc., rozmlouval Augustin Svoboda.
