Text práce (469.2Kb)

(1)

Univerzita Karlova v Praze Právnická fakulta

Petra Dočkalová

Metodika vyšetřování trestných činů páchaných mladistvými (vybrané problémy)

Diplomová práce

Vedoucí diplomové práce: RNDr. Petr Štourač

Katedra: Trestního práva

Datum vypracování práce (uzavření rukopisu): Červen 2009

(2)

Prohlášení diplomanta:

Prohlašuji, že jsem předkládanou diplomovou práci vypracovala samostatně za použití zdrojů a literatury v ní uvedených.

V Praze dne Podpis

(3)

Poděkování:

Na tomto místě bych chtěla poděkovat vedoucímu mé diplomové práce RNDr.

Petru Štouračovi za odborné vedení, zájem, připomínky a čas, který věnoval mé práci.

Dále bych ráda poděkovala paní JUDr. Jindrové, státní zástupkyni Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 4, a paní Michaele Ottové, která se zabývá vyšetřováním trestné činnosti mladistvých, za příjemnou spolupráci, možnost konzultací a osobního setkání za účelem diskuse o vybraném problému. Mé poděkování patří rovněž celé rodině a mým blízkým za podporu.

(4)

OBSAH:

1. Úvodní část ... 6

1.1. Pár slov na úvod... 6

1.2. Objasnění základních pojmů... 7

1.3. Vývoj trestné činnosti mladistvých... 9

1.4. Struktura trestné činnosti ... 12

1.4.1. Majetková trestná činnost ... 12

1.4.2. Násilná trestná činnost ... 13

1.4.3. Ostatní oblasti trestné činnosti ... 14

1.5. Některé významné charakteristiky období postpubescence ... 14

2. Kriminalistická charakteristika ... 15

2.1. Způsoby páchání trestné činnosti mladistvých ... 15

2.2. Motivy trestné činnosti mladistvých... 18

2.3. Faktory mající vliv na páchání trestné činnosti mladistvých ... 19

2.3.1. Vliv dědičnosti ... 20

2.3.2. Psychologické vlastnosti pachatele... 20

2.3.3. Vliv rodiny... 21

2.3.4. Nedostatečné působení školy ... 23

2.3.5. Škodlivý účinek party ... 24

2.3.6. Vliv médií na kriminalitu mladistvých ... 27

3. Zvláštnosti vyšetřování trestné činnosti mladistvých ... 29

3.1. Typické stopy... 29

3.2. Vyšetřovací situace ... 30

3.3. Předmět vyšetřování modifikovaný ZSVM ... 31

3.3.1. Zvláštnosti způsobu řízení dle ZSVM ... 31

3.3.2. Zjišťování poměrů mladistvého... 32

3.4. Zvláštnosti podnětů k vyšetřování trestné činnosti mladistvého ... 33

3.4.1. Podněty získané od jednotlivých osob anebo organizací... 34

3.4.2. Podněty získané z operativně pátrací činnosti policejních orgánů ... 34

3.5. Zvláštnosti počátečních úkonů ... 35

3.5.1. Obecně k tomuto tématu ... 35

3.5.2. Nutná obhajoba mladistvého ... 35

3.6. Typické vyšetřovací verze a zvláštnosti vyšetřovacích verzí plánování a organizace vyšetřování ... 37

3.6.1. Zvláštnosti vyšetřovacích verzí ... 37

3.6.2. Zvláštnosti plánování a organizace vyšetřování ... 38

3.7. Zvláštnosti následných úkonů při vyšetřování trestné činnosti ... 39

3.7.1. Výslech obviněného mladistvého ... 40

3.7.2. Konfrontace za účasti mladistvého ... 47

3.7.3. Výslechy svědků ... 48

3.7.4. Expertizy... 49

3.8. Zvláštnosti zapojení veřejnosti při vyšetřování trestné činnosti mladistvých a kriminalistická prevence ... 50

3.8.1. Zapojení veřejnosti při vyšetřování trestné činnosti mladistvých ... 50

3.8.2. Činnost orgánu sociálně-právní ochrany dětí, Probační a mediační služby ... 50

3.8.3. Několik poznámek k prevenci kriminality mladistvých ... 51

3.8.4. Ochrana soukromí ... 53

(5)

4. Problematika místní příslušnosti... 55

5. Závěr ... 57

Seznam zkratek ... 59

Seznam použité literatury ... 60

Přílohy... 63

Zusammenfassung ... 70

(6)

1. Úvodní část

1.1. Pár slov na úvod

Problémy s mladistvými nejsou charakteristické jen pro naši dobu. V každé etapě lidské civilizace se objevovala protispolečenská jednání mladistvých, i když ne v takovém počtu jako v současnosti. Za stále aktuální by tak mohl být považován Sokratův výrok z roku 390 př. n. l.: „Dnešní děti milují přepych, jsou nevychované, pohrdají autoritou, neváží si starších. Ve svém domě nejsou služebníky, ale tyrany...

Odporují rodičům, tyranizují své učitele.“

Tento výrok jsem si dovolila použít v úvodu mé práce, neboť se domnívám, že kriminalitu mladistvých není možno přičítat jen problémové době. Podle mého názoru je každý do určité míry odpovědný za své vlastní jednání. V podstatě každý má možnost volby. Řada mladých lidí za svůj vytoužený vrchol považuje dosažení nejrůznějších materiálních hodnot. Neuvědomují si, že není podstatné něco vlastnit, důležitější je, jaký člověk ve skutečnosti je.

V boji s kriminalitou je třeba udělat vše možné. Vše pro to, aby se alespoň snížila.

U mladistvých delikventů by se mělo především zabránit jim v dalším páchání trestné činnosti, jakož i přerušit jejich negativní sociální vývoj a ukázat jim správnou cestu.

Toto téma je mi blízké z celé řady důvodů. Během své praxe na státním zastupitelství jsem měla možnost se setkat s mnoha případy trestné činnosti mladistvých. Snažila jsem se rozpoznat znaky jejich trestné činnosti, které by byly odlišné od trestných činů dospělých pachatelů, pochopit důvody, které vedly mladistvé ke spáchání provinění (takto je označován dle ZSVM trestný čin spáchaný mladistvými¹), rovněž i poznat postupy při vyšetřování trestné činnosti mladistvých.

Ve své práci si kladu za cíl vymezit ucelený přehled zvláštností metodiky vyšetřování trestné činnosti páchané mladistvými pachateli. Uvědomuji si, že se jedná o velmi rozsáhlé téma. Podrobněji se chci zaměřit zejména na kriminalistickou charakteristiku. Domnívám se, že již určité znaky chování i prostředí mladistvého mohou naznačovat jeho budoucí trestnou činnost. Včasným zásahem by bylo možno

1 Ustanovení § 6 odst. 1 ZSVM

(7)

odvrátit jej od kriminálního jednání. Z tohoto důvodu vyjmenovávám a popisuji některé kriminogenní faktory mladistvých. Více se dále věnuji výslechu mladistvého pachatele, který považuji za podstatný vyšetřovací úkon, který je nejen základním a nejrozšířenějším důkazním prostředkem, ale slouží i ke zjištění objektivní pravdy o vyšetřované události. Součástí mé práce je rovněž seznámení se se základními pojmy, které souvisejí se zpracovávaným tématem, nastínění vývoje trestné činnosti mladistvých, jakož i struktury trestné činnosti, které se dopouštějí. V závěru své práce pojednávám o stanovení místní příslušnosti policejních orgánů, které povedou trestní stíhání proti mladistvému.

1.2. Objasnění základních pojmů

Zvýšená ochrana mládeže je zakotvena již v čl. 32 odst. 1 LZPS. Ta se projevuje i v samotných postupech a zásadách trestního řízení proti mladistvým, ve zvláštnostech při provádění některých procesních úkonů a v neposlední řadě i ve specifických psychologických přístupů k mládeži. Tuto problematiku upravuje ZSVM. Při jeho přijímání bylo vedle Úmluvy o právech dítěte z roku 1989 přihlédnuto i např. k Minimálním standardům soudnictví nad mládeží (tzv. Pekingská pravidla) či k Doporučení Rady Evropy (87)20 o společenské reakci na kriminalitu mládeže. Podle ZSVM trestný čin spáchaný mladistvým se nazývá provinění a vyžaduje, aby stupeň společenské nebezpečnosti pro společnost daného jednání byl vyšší než malý². Tento zákon představuje lex specialis vůči TZ a TŘ, které se užijí subsidiárně, pokud nemá ZSVM zvláštní úpravu.

Není možno pokračovat dále v této práci, aniž bych neobjasnila pojem mládež a mladistvý. Pachatelem z řad mládeže se rozumí pachatel dětského věku (tedy mladší patnácti let) a pachatel ve věku 15 – 18 let (tato skupina se kryje s kategorií mladistvých ve smyslu § 2 písm. d) ZSVM).³ Rozlišování má svůj význam z hlediska trestní odpovědnosti. Osoba mladší patnácti let není totiž trestně odpovědná.⁴

3 MUSIL J., KONRÁD Z., SUCHÁNEK J. Kriminalistika. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2004, s. 518

4 Ustanovení § 11 TŘ

(8)

Mladistvý je pojem trestněprávní. Mladistvým je ten, kdo v době spáchání činu dovršil patnáctý rok a nepřekročil osmnáctý rok svého života.⁵ Trestní odpovědnost mladistvého tak počíná spácháním trestného činu v den, který následuje po dni dovršení patnácti let. Obecná trestní odpovědnost pachatele za spáchaný trestný čin nastává až dnem následujícím po dni, ve kterém fyzická osoba dovršila osmnácti let. Na vznik plné trestní odpovědnosti nemá vliv ani skutečnost, že se osoba stala zletilou podle občanskoprávních předpisů před dovršením osmnáctého roku věku. Ke skutečnosti, že pachatel spáchal trestný čin ve věku blízkém mladistvých (období mezi 18.-20.rokem), přihlédne také soud při výměře trestu jako okolnosti polehčující.⁶

TrZ zakotvuje již sníženou hranici trestní odpovědnosti na čtrnáct let.⁷ Tato změna je zavedena s účinností od 1.1.2010 i v ZSVM.⁸ Takto stanovený počátek trestní odpovědnosti u nás byl již dříve, a to až do roku 1950. Jedním z důvodů znovuzavedení této věkové hranice je zejména znepokojující nárůst dětské kriminality, její závažnosti a brutality. Podle mého názoru je tato změna opodstatněná. V posledních letech došlo k rychlejšímu psychickému i sociálnímu dozrávání mladé generace⁹, na což musí reagovat i současná právní úprava. Snížení počátku trestní odpovědnosti není konečným řešením kriminality mládeže, ovšem krokem ke zvýšení osobní odpovědnosti nedospělých osob za jejich činy.¹⁰ Stejná hranice trestní odpovědnosti je stanovena v převážné většině států naší části Evropy, např. v SRN, v Rakousku a po přijetí nového trestního zákona č.

300/2005 Z. z. i na Slovensku.

ZSVM vychází z relativní, podmíněné trestní odpovědnosti. Mladistvý je tedy odpovědný v případě, že je schopen rozlišit správné jednání od nesprávného, rozpoznat následky svého jednání a být schopen své jednání regulovat. Předpokladem toho, aby bylo možné vyvodit trestní odpovědnost mladistvého za určité provinění tak není jen dovršení věku 15 let v době činu, ale navíc musí dosáhnout takové rozumové a mravní vyspělosti, aby mohl rozpoznat nebezpečnost činu pro společnost a ovládat své

5 Ustanovení § 2 písm. d) ZSVM

6 Ustanovení § 33 písm. a) TZ

7 Ustanovení § 25 TrZ

8 Zákon č. 41/2009 Sb., o změně některých zákonů v souvislosti s přijetím trestního zákoníku

9 MAREŠOVÁ, A. a kol. Sociálně patologické jevy u mládeže a návrh opatření k omezení jejich vzniku.

Praha: Institut pro kriminologii a sociální prevenci, 1997, s. 110

10 Blíže k této problematice např.: VÁLKOVÁ, H. Věk a jeho význam pro stanovení dolní hranice trestní odpovědnosti. Právní rozhledy, 1997, č. 6, s. 289 - 294

(9)

jednání.¹¹ Nedostatek rozumové a mravní vyspělosti tak není důsledkem duševní poruchy, ale je záležitostí vývojové opožděnosti.

Samozřejmě trestná činnost mladistvého nemusí být jednorázová, ale může probíhat i po určitou dobu. Pak je rozhodující, kdy byl čin dokonán. Tedy okamžik naplnění všech znaků skutkové podstaty daného trestného činu. V případě pokračujícího, trvajícího nebo hromadného deliktu, který nastal před dovršením 15 let, není možno mladistvého stíhat za tu část skutku, kterého se dopustil před 15. rokem svého života. Pokud takovou činnost ukončil po dovršení 18 let, je již plně odpovědný jako každý dospělý pachatel, již tedy nejsou uplatněny zvláštní způsoby řízení proti mladistvému. Zvláštní ustanovení o trestním řízení ve věcech mladistvých se neužije v řízení o proviněních, která obviněný spáchal jednak před dovršením osmnáctého roku, jednak po jeho dovršení, jestliže trestní zákon na čin spáchaný po dovršení osmnáctého roku stanoví trest stejný nebo přísnější.¹²

V průběhu celého řízení by se mělo využívat všech možností výchovného působení na mladistvého, šetřit jeho osobnosti. Při jednání s mladistvým se vyžaduje postupovat s přihlédnutím k jeho věku, zdravotnímu stavu, rozumové i mravní vyspělosti tak, aby se zabránilo případnému negativnímu vlivu na jeho dalšího vývoj.¹³ Každé provinění mladistvého se tak řeší individuálně s ohledem na jeho osobnost, potřeby, prostředí, ve kterém vyrostl, a všechny okolnosti spáchání protiprávního činu.

1.3. Vývoj trestné činnosti mladistvých

Kriminalitu mladistvých považuji za závažný společenský problém. Ze statistik ovšem vyplývá, že kriminalita mladistvých v posledních letech jako taková nestoupá, projevuje se spíše pokles trestné činnosti páchané mladistvými.

V období totalitní vlády byla u nás nižší kriminalita než dnes. Bylo to zejména způsobeno maximálním dohledem nad životem každého občana. Nikdo se nemusel snažit uspět za každou cenu. Pracovních míst byl dostatek. Každý měl povinnost hlásit změnu pobytu. Přední místo zaujímala monopolní politická strana. Po roce 1989 pak

12 Ustanovení § 73 odst. 1 písm. a) ZSVM

(10)

nastaly velmi radikální změny. Do popředí se dostala ekonomika. Došlo k uvolnění morálky, otevření hranic a možnosti podnikat s vidinou rychlého zisku, snadnějšímu pohybu nežádoucích osob, přílivu migrantů apod. To vše vedlo k vytvoření podmínek vhodných pro kriminální jednání. Za stav kriminality mladistvých samozřejmě nelze považovat jen prostředí, které mládež obklopuje. Selhání člověka je výrazně ovlivněno osobností každého jednotlivce, jeho rodinou, výchovou, snadnou dostupností návykových látek a jinými faktory, o nichž blíže pojednávám v kapitole týkající se kriminalistické charakteristiky.

V posledních letech narůstá zejména agresivita v projevech mladých lidí a v jejich chování. Další problém spatřuji ve stále nižším věku pachatelů. Uvádí se, že nejsilnější zatížení kriminalitou je ve věku 14 – 16 let.¹⁴

Na počátku se musím rovněž zmínit o tom, že ve své práci vycházím ze statistik Policie ČR. Ty se člení do několika kategorií, mj. na násilné, mravnostní, majetkové, hospodářské činy atd. Vedle toho ovšem vždy bude existovat latentní, tzv. skrytá kriminalita, které není možno v žádné společnosti zabránit. Tato latentní kriminalita má podstatný vliv na pocit bezpečí občanů či naopak spíše na pocit jejich ohrožení a výrazně ovlivňuje hodnocení činnosti policie a justice veřejností. Rovněž řadu deliktů představují bagatelní činy nebo činy, které jsou na samé hranici provinění. Samozřejmě těžší delikty jsou oznamovány a zjišťovány častěji.¹⁵

Celkovou kriminalitu dále ovlivňuje trestní legislativa, která určuje, co je trestným činem, výši škody, podle níž se protiprávní jednání dělí na přestupky a trestné činy, stanovení hranice trestní odpovědnosti apod. Podle TrZ dojde navíc k rozdělení trestných činů na zločiny a přečiny.¹⁶ Ze všech výše vyjmenovaných důvodů je nutno pohlížet na uvedené údaje s určitou rezervou.

Ilustrativní tabulky č. 1, 2 a 3 umožňují porovnat kriminalitu mladistvých v letech 1990 – 2007. Neuvádím je v příloze, neboť se domnívám, že pro jejich následné zhodnocení bude praktičtější je ponechat na tomto místě. Kompletní statistika kriminality za rok 2008 v době zpracování této práce nebyla bohužel ještě k dispozici.

14 ZOUBKOVÁ, I., MOULISOVÁ, M. Kriminologie a prevence kriminality. Praha: Trivis, 2004, s. 101

15 MATOUŠEK, O., KROFTOVÁ, A. Mládež a delikvence. Praha: Portál, 1998, s. 144

16 Ustanovení § 14 odst. 1 TrZ

(11)

Tabulka č. 1: Trestné činy spáchané mladistvými v ČR v letech 1990 - 1995

1990 1991 1992 1993 1994 1995

Krim.

celk. 216852 282998 345140 398505 372427 375630 Objasněno 83257 94115 108380 126442 136935 151842

Mladiství 11167 15573 18258 21074 22160 22310

Zdroj: statistiky Policie ČR

1996 1997 1998 1999 2000 2001

Krim.

celk. 394267 403654 425930 426626 391469 358577 Objasněno 162929 169177 185093 193354 172245 166827 Mladiství 22719 19139 16730 14920 13507 12913

2002 2003 2004 2005 2006 2007

Krim.

celk. 372341 357740 351629 344060 336446 357391 Objasněno 151492 135581 134444 135281 133695 138852

Mladiství 10901 9779 7886 7614 7605 8079

V devadesátých letech dochází k výraznému nárůstu nejen celkové kriminality, ale i kriminality mladistvých. To souvisí zejména s pádem komunistického režimu a následnými společenskými změnami na území České republiky, na což jsem již

(12)

upozornila výše. S výdobytky moderní civilizace dochází u stále větší části populace ke snižování emoční gramotnosti, citové ochablosti. Dalším možným důvodem výrazného nárůstu kriminality může být i skutečnost, že v tomto období se dostává do věkové kategorie mladistvých i silná generace, často nazývaná „Husákovy děti“.

Od roku 1990 tedy docházelo k pravidelnému nárůstu kriminality mladistvých, který kulminoval v roce 1996. Z dlouhodobého hlediska je možno považovat za nejdynamičtější období ve vývoji kriminality roky 1990 – 1993, poté se již rozdíly mezi jednotlivými roky začaly zmenšovat. Po roce 1996 nastupuje trend poklesu trestné činnosti, který pokračuje až do roku 2006. Na statistiku kriminality v roce 2002 je nutno hledět s vědomím, že dne 1.1.2002 nabyla účinnosti novela TŘ nově upravující hranici výše škody pro účely trestního řízení – obecně hranice nyní činí 5.000,- Kč (místo původních 2.000,- Kč). To se samozřejmě projevilo i u majetkové trestné činnosti mladistvých (u mladistvých byl evidován pokles o více jak 24%¹⁷). Zmíněnou novelou tak došlo k dekriminalizaci velkého počtu útoků proti majetku, kterých se dopustili mladiství. Na stav kriminality rovněž mělo vliv přijetí ZSVM, který nabyl účinnosti dne 1. ledna 2004. Z toho tedy vyplývá, že se kriminalita mladistvých odvíjí od celé řady faktorů. Nelze se ovšem omezit jen na výše uvedené, ale přistupovat ke kriminalitě mladistvých komplexně. Kriminalita mladistvých nepředstavuje jednoduchý problém, jedná se o jev dynamický, který se mění v souvislosti s dobou, a takto je nutno k němu rovněž i přistupovat. Vývoj trestné činnosti je zachycen v příloze č. 5.

1.4. Struktura trestné činnosti

1.4.1. Majetková trestná činnost

Mladiství se nejvíce dopouštějí majetkové trestné činnosti (viz příloha č.1). V následujícím demonstrativním výčtu uvádím nejvíce zastoupené činy za rok 2007 z tohoto druhu kriminality. Přesný počet skutků pak zmiňuji v příloze č. 2. Největší podíl pachatelů z řad mladistvých je zaznamenán u krádeží. Dominují zejména krádeže prosté, krádeže motorových vozidel jednostopých, dvoustopých, dále krádeže věcí z aut,

17 KOL. AUTORŮ Kapesní ročenka kriminality v ČR 2002. Policejní prezídium, Odbor systémového řízení a informatiky, 2003, s. 8

(13)

krádeže v bytech atd. Patří sem i krádeže vloupáním, z nichž na přední místo je možno zařadit např. vloupání do bytů, do víkendových chat, do obchodů atd. Z ostatních činů patřících do kategorie majetkových se mladiství dopouštějí poškozování cizí věci. V menším počtu je již zastoupen např. podvod, zpronevěra či neoprávněné užívání cizí věci. S velkou latentní kriminalitou je nutno počítat u kapesních krádeží, neboť převážná část těchto skutků není oznámena, popř. jejich pachatelé nejsou zjištěni.

Bezprostředním cílem mladistvého může být snaha získat peníze na cigarety, alkohol, drogy apod. Tento druh trestné činnosti se vyznačuje zejména neúměrným ničením a vandalismem, kdy způsobené škody jsou často mnohem vyšší, než hodnota odcizených věcí (blíže se k tomuto tématu zmiňuji v časti týkající se způsobu páchání trestné činnosti mladistvých).

1.4.2. Násilná trestná činnost

Za jednu z nejzávažnějších forem trestné činnosti mladistvých považuji násilnou kriminalitu. Tyto činy jsou obzvláště nebezpečné, neboť směřují proti životu a zdraví člověka. Např. v období 1997 – 2007 byl zaznamenán nejvyšší počet vražd spáchaných mladistvými v roce 1998 (celkem 16).¹⁸ V příloze č. 3 uvádím počet vražd, které spáchali mladiství v letech 2000 - 2007.

Některé předzvěsti budoucí trestné činnosti se mohou projevovat již ve škole.

Např. projevy agresivního prosazování se či šikanování vrstevníků naznačují, že něco není v pořádku. V posledních letech pak zejména stoupá bezohlednost a brutalita mladistvých.¹⁹ V roce 2007 se mladiství dopustili z tohoto druhu kriminality nejvíce skutků loupeže, úmyslného ublížení na zdraví atd. Konkrétní počet skutků pak rovněž uvádím v příloze č. 2.

Na páchání této formy trestné činnosti může mít výrazný vliv i požívání alkoholu, který zvyšuje agresivitu, jakož i jiných drog.

18 http://aplikace.mvcr.cz/archiv2008/statistiky/index.html (dne 1.4.2009)

19 MUSIL, J., KONRÁD, Z., SUCHÁNEK, J. Kriminalistika. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2001, s. 519

(14)

1.4.3. Ostatní oblasti trestné činnosti

Z další trestné činnosti páchané mladistvými pachateli má výrazný podíl sprejerství, výtržnictví, mravnostní kriminalita, u níž převažuje zejména pohlavní zneužívání. Mým záměrem ovšem zde není vyjmenovat veškeré druhy činů páchaných mladistvými, neboť trestná činnost jimi páchaná je velmi rozmanitá. Snažila jsem se zde pouze vyjádřit, že se mladiství neomezují pouze na jeden druh trestné činnosti, ale dopouštějí se i jiných trestných jednání.

Převážně k páchání trestné činnosti mladistvých dochází ve velkých městech a na sídlištích, pro které je typická vysoká míra anonymity.²⁰ Na vesnicích a maloměstech každý zná své spoluobčany. To ovlivňuje i chování jedince. Na venkově se klade určitý důraz na zachování pravidel lidského soužití. V příloze č. 4 porovnávám počet skutků objasněné kriminality mladistvých v roce 2007, které byly spáchány na území Prahy a ve Východočeském kraji.

1.5. Některé významné charakteristiky období postpubescence

Dospívání je velmi významný úsek lidského života, ve kterém si každý jedinec vytváří svůj vlastní svět. Termínu postpubescence se používá pro označení období od 15 do 20 let.²¹ Je nutno ovšem vždy počítat s určitou individuální variabilitou, což závisí na stanovení psychologických kritérií dospělosti.²²

Mladiství se v tomto období začleňují do společnosti. Nemají dostatek životních zkušeností, mají sklon k napodobování, obtížněji přistupují ke kompromisům.

Typickým znakem tohoto období je dohadování se s autoritou, typicky jde o rodiče a učitele. Dochází k prudkým rozporům v názorech. Vazby k rodičům jsou pak nejčastěji nahrazovány vztahy ke skupině vrstevníků. V tomto období se ukončuje tělesný růst, kdy jedinec po stránce anatomické plně dozrává. Zvýrazňují se přátelské i partnerské vztahy. Je ukončena povinná školní docházka a završuje se přípravné profesní období.

21 PŘÍHODA, V. Ontogeneze lidské psychiky. II. díl, 2. vydání. Praha: SPN, 1974, s. 11

22 Více k tomu – ŠVANCARA, J. a kol.: Diagnostika psychického vývoje. 3. upravené vydání. Praha:

Avicenum,1980, s. 22

(15)

2. Kriminalistická charakteristika

2.1. Způsoby páchání trestné činnosti mladistvých

Věk mladistvého pachatele výrazně ovlivňuje způsob páchání jeho trestné činnosti. Záleží na jeho psychickém i somatickém vývoji a vlastnostech a zkušenostech s překračováním hranice zákona. V důsledku toho se vyskytují určité rozdíly mezi způsobem páchání trestné činnosti mladistvého pachatele a pachatele z řad dospělých.

Při výskytu některých takových znaků pak může vyšetřovatel učinit závěr, že se daného činu pravděpodobně dopustila osoba mladistvá. Záměrně uvádím pravděpodobně, neboť vždy může existovat výjimka. Způsob páchání trestné činnosti je výrazně determinován osobou pachatele. Je rozdíl mezi způsobem páchání trestné činnosti osobou z řad mladistvých, která se dopustí takového jednání poprvé, a zkušeným delikventem, popř.

vůdcem party. Způsob páchání trestné činnosti považuji za velmi významný prostředek k poznání, že se trestné činnosti dopustila mladistvá osoba, z toho důvodu věnuji těmto zvláštnostem samostatnou část své práce.

Ke zvláštnostem, které se nejčastěji vyskytují při trestné činnosti mladistvého, patří následující:

• výběr předmětu zájmu,

Mladiství se orientují na jiné hodnoty než dospělí pachatelé. Předmětem jejich zájmu jsou věci pro ně atraktivní, které naplňují určitý životní styl, se kterým se ztotožňují. V řadě případů se rovněž chtějí vyrovnat svým vrstevníkům z lépe situovaných rodin. Častým objektem jejich zájmu pak jsou mobilní telefony, oblečení, rádia atd. Dopouští se ale např. i krádeží automobilů a věcí z automobilů.²³ Mladiství nejsou schopni odložit uspokojení svých potřeb na pozdější dobu. Odcizují věci, které se jim momentálně líbí, které podle svého názoru musí okamžitě mít. Vedle toho pak některé daleko cennější věci (např. starožitnosti) nechávají bez povšimnutí.²⁴ Jednání pachatelů z řad mladistvých tak výrazně ovlivňují emoce než rozum.

23 MAREŠOVÁ, A. K problematice delikventní mládeže – hlubší pohled na statistické údaje.

Kriminalistika, 2000, č. 4, s. 299

(16)

Je-li předmětem útoku mladistvého osoba (tedy oběť), je mladistvý omezen svými fyzickými možnostmi. Samozřejmě si mladistvý nemůže troufnout na každou potenciální oběť. Z toho důvodu využívá moment překvapení nebo často napadá osoby nezletilé či osoby ve vysokém věku.²⁵ Intenzivnější obrana oběti vede mladistvého k použití hrubého násilí, popř. k upuštění od dokonání trestného činu.

• příprava ke spáchání trestné činnosti mladistvého,

Příprava mladistvého pachatele ke spáchání trestné činnosti je často nedokonalá.

Objekty napadení, popř. oběti, nebývají dopředu vytipovány. Jsou vybírány náhodně.²⁶ Toto v podstatě nasvědčuje tomu, co jsem podotkla výše, tedy projevuje se zde neschopnost mladistvého pachatele odložit uspokojení svých potřeb na pozdější dobu. O připravované (ale i spáchané) trestné činnosti se pachatelé z řad mladistvých chlubí před svými vrstevníky. Dokazují si tím své postavení, svoje schopnosti, odvahu.

• použití násilí a vandalismus,

Při páchání trestné činnosti se mladiství dopouštějí nepřiměřeného násilí. Jejich jednání se často vyznačuje i vandalstvím (např. při vloupání do bytu jsou postříkány stěny sprejem). Následkem devastace okolí a nadměrného ničení předmětů jsou vyšší škody na majetku (převážná část trestné činnosti mladistvých tvoří majetková kriminalita). V horším případě dochází i ke škodám na zdraví poškozených osob.

Kopance, údery či svazování druhé osoby nejsou výjimkou.²⁷ Nadměrné násilí může souviset i se skrytou potřebou sebeprosazení se, imponování ve skupině. Příčin vzrůstajícího násilí mezi mladistvými je několik. Zhruba je lze rozdělit na ekonomické, politické, sociálněkulturní a faktory související s prostředím. Jde o důsledek jejich vzájemné interakce.²⁸ Nadměrné násilí mladistvých zachycuje i následující případ.

25 GRUMLÍK, R., UHLÍŘ, F., VAVŘÍK, P. Mladiství a věkem jim blízcí pachatelé v trestné činnosti poslední doby – psychiatrův a psychologův pohled. Kriminalistický sborník, 1996, č. , s 73

26 KONRÁD, Z. a kol. Metodika vyšetřování jednotlivých druhů trestné činnosti. Praha: Policejní akademie ČR, 1995, s. 201

27 GRUMLÍK, R., UHLÍŘ, F., VAVŘÍK, P. Mladiství a věkem jim blízcí pachatelé v trestné činnosti poslední doby – psychiatrův a psychologův pohled. Kriminalistický sborník, 1996, č. , s 73

28 Více k problematice násilí mládeže např. – KOL. AUTORŮ Přehled znalostí o násilí mezi mládeží:

Trendy, strategie a reakce v členských státech Evropské unie. Praha: Institut pro kriminologii a sociální prevenci, 2006

(17)

Př.: Koncem června minulého roku šokovaly veřejnost záběry pořízené kamerovým systémem Městské policie ve Zlíně. V centru města šestnáctiletý mladík brutálně zbil a zkopal svého staršího podnapilého známého. Útoky mladistvého směřovaly na hlavu.

Mladík později uvedl, že ho podnapilý muž rozčílil několika poznámkami a strkanci.²⁹

• jednání mladistvého po spáchání trestné činnosti,

Mladiství se zpravidla nesoustředí na zahlazování stop a utajování svého činu.

Často mluví o spáchaném činu se svými vrstevníky. To rovněž souvisí se snahou získat obdiv mezi svými kamarády, své postavení. Alibi pak získávají od osob ze skupiny, do které se řadí.

• specifické znaky při opakované trestné činnosti mladistvého,

Při recidivě trestné činnosti mladiství volí stejný způsob spáchání a své konání z předchozí trestné činnosti opakují. Vzniká tak charakteristický soubor opakovaného konání.³⁰ Projevuje se to např. tím, že trestná činnost je často páchána opakovaně na stejném místě nebo v bezprostřední blízkosti. Tato skutečnost může být způsobena z celé řady důvodů. Jednak to může vyplývat z dostupnosti místa, jeho zabezpečení, blízkosti bydliště či z možnosti co nejrychleji zpeněžit trestnou činností získané předměty.

• páchání trestné činnosti ve skupině,

V řadě případů je trestná činnost mladistvých páchána se spolupachateli či ve skupině (blíže se k tomuto tématu zmiňuji v časti týkající se faktorů, které mají vliv na páchání trestné činnosti mladistvých). K tomu stačí již dvě osoby, které se navzájem podporují při páchání trestné činnosti. Samozřejmě skupiny mohou mít různou podobu.

Může jít o prosociální skupinu (např. různé zájmové kluby či sportovní kroužky), která se ojediněle dopustí trestné činnosti a nebo o závadovou partu.³¹ Věci, které byly

29 BARTÍKOVÁ, J. Policisté obvinili teprve šestnáctiletého útočníka z výtržnictví a pokusu těžké újmy na zdraví. Policista, 2008, č. 9, s. 19

30 CHMELÍK J. a kol. Rukověť kriminalistiky. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, s.r.o., 2005, s. 276

31 ŠKORPILOVÁ-RADILOVÁ, G. Některé aspekty osobnosti mladistvého pachatele z hlediska psychologické analýzy individuální i skupinové delikvence. Československá kriminalistika, 1988, č. 3, s. 230

(18)

získány trestnou činností skupiny, se následně rozdělují mezi jejich členy. Kritériem může být postavení mladistvého pachatele ve skupině či jeho podíl na spáchaném činu.

• vliv alkoholu a jiných návykových látek.

Trestná činnost mladistvých, podobně jako u dospělých pachatelů, může být páchána buď pod vlivem návykových látek anebo v souvislosti s jejich zneužíváním.

Uvádí se, že pachatelé z řad mladistvých jsou při páchání trestné činnosti častěji pod vlivem alkoholu.³² Samozřejmě to může souviset se zvědavostí mladistvých, touze po dobrodružství, ale i se závislostí na této látce. Alkohol posiluje odvahu k páchání trestné činnosti, zvyšuje agresivitu, způsobuje nekoordinovanost pohybu a nepřiměřené a neodůvodněné reakce na podněty zvnějšku.³³

Př. V roce 1993 se v Ostravě našlo tělo 14letého chlapce. Příčinou smrti bylo udušení.

Poblíž nálezu byly objeveny plechovky lepidla Resolvan. (20 % toluenu, 15 % etylacetátu). Nález spermií v análu oběti naznačovaly na sadistickou agresi sexuálního devianta. Později se k činu přiznal 16letý Marek, kamarád oběti. Z vyjádření znalců vyplynulo, že Marek je heterosexuál, není sadista, k jeho výrazným povahovým prvkům patří egoismus, malé vnímání potřeb jiných, má sníženou odolnost vůči frustracím. Po konzumaci výparů se z něho stává agresivní jedinec.³⁴

2.2. Motivy trestné činnosti mladistvých

Motivy, jež vedou mladistvé k protispolečenskému chování, jsou velmi rozmanité. Jsou mimo jiné závislé na věku a prostředí, z něhož mladistvý pochází.

Nejvýznamnější motiv spatřuji ve snaze vyrovnat se svým vrstevníkům, kteří pocházejí z majetnějších rodin. Mladiství se trestnou činností rovněž snaží získat obdiv svých kamarádů, prosadit se ve skupině, vyjádřit odpor ke konformnímu chování.

34 ŠULC, V. Příliš mladí na vraždu... 1 Nic nového pod sluncem. Kriminalistický sborník, 2007, č. 1, s.59

(19)

Zaujal mne např. následující případ, kdy mladistvý byl motivován k trestné činnosti v důsledku emočního vztahu s blízkou osobou, která utrpěla újmu.

Př.: Šestnáctiletý pachatel pokusu vraždy napadl muže, který předtím fyzicky inzultoval jeho otce. Čin byl proveden v afektu, mladistvý pachatel napadl poškozeného kladivem.³⁵

2.3. Faktory mající vliv na páchání trestné činnosti mladistvých

Existuje celá řada negativních faktorů, které vedou v konečném důsledku k trestné činnosti mladistvých. Zpravidla se prolínají a působí souběžně. Jsou důležité pro poznání osobnosti mladistvého i vytvoření představy o budoucím možném páchání jeho trestné činnosti. Samozřejmě tento závěr není možno vztáhnout na všechny jedince bez rozdílu. Ovšem je zde vyšší stupeň pravděpodobnosti, že taková osoba překročí meze zákona. Např. výzkum Institutu pro kriminologii a sociální prevenci z let 1997-1998

„Názory expertů na charakter a dynamiku závadového chování mládeže“ potvrdil, že dětští a mladiství delikventi se rekrutují převážně z rodin s kriminální zátěží, z rodin rozvrácených a sociálně a kulturně desintegrovaných.³⁶ Pokusím se tedy v následující části mé práce rozebrat ty faktory, které jsou podle mého mínění nejpodstatnější.

Kriminalistickou charakteristiku mladistvého pachatele považuji za velmi cenný prostředek ke zjištění příčin jeho kriminality, poznání jeho osobnosti a tím i k částečnému usnadnění probíhajícího vyšetřování provinění mladistvého. Vždy je nutno přihlížet ke konkrétnímu případu. Důležitá je zejména osobnost jednotlivce, jeho povahové vlastnosti a prostředí, ve kterém vyrůstal.

Podle mého názoru rozhodující úlohu při formování osobnosti má rodina, tedy prostředí, ve kterém mladý člověk vyrůstá. Není možno ovšem zapomínat ani na školu, kamarády, partu a také často diskutovanou dědičnost. Tyto činitelé mají také velký vliv na další rozvoj osobnosti, ale nejsou tím určujícím faktorem.

35 KOCOURKOVÁ, J., HORT, V. Vražedné jednání dětských a adolescentních pachatelů.

Kriminalistický sborník, 2004, č. 5, s. 29

36 http://aplikace.mvcr.cz/archiv2008/aktualit/sdeleni/2001/delikven.html (dne 1.4.2009)

(20)

2.3.1. Vliv dědičnosti

Dědičnost je považována za jeden z činitelů, který má vliv na chování jedince.

Každý člověk vstupuje do života s určitým nadáním, s určitými schopnostmi. Genetické vlohy ovšem samy o sobě nevedou k delikventnímu chování. Pouze se zvyšuje pravděpodobnost delikventního chování. Závisí pak na mnoho faktorech, zda se tyto vlohy projeví. Na základě řady studií bylo zjištěno, že sociální podmínky během dětství výrazně ovlivňují kriminalitu osob. Tato skutečnost byla prokázána např. výsledky studií dvojčat. Shoda v kriminálním chování byla patrná zejména u jednovaječných dvojčat. Čím podobněji byla ovšem dvojčata vychovávána, tím menší byl rozdíl mezi jednovaječnými a dvojvaječnými dvojčaty. Z adoptivních studií rovněž vyplynul zajímavý poznatek. Vyšší procento kriminality mladistvých bylo v situaci, kdy se kriminality dopouštěl adoptivní otec. V situaci, kdy se kriminality dopouštěl adoptivní i biologický rodič bylo procento dokázané kriminality u synů na nejvyšší úrovni.³⁷ Na základě výše uvedeného je možno shrnout, že podíl zděděných dispozic značně ovlivňuje osobnost člověka, ovšem obrovský vliv má prostředí, v němž mladistvý vyrůstá.

2.3.2. Psychologické vlastnosti pachatele

Samozřejmě osoba mladistvého, která má nějakou psychickou poruchu, může být v některých případech náchylnější ke spáchání protiprávního jednání. Souvisí to se sníženou schopností rozlišovat hodnoty, schopností rozpoznat nebezpečnost svého jednání a ovládat jej. Takovéto faktory není ovšem možno chápat jako samostatné příčiny sociálně patologických jevů. Jsou pouze jedním z možných předpokladů. V těchto případech záleží i na působení vnějšího prostředí a výchovy. Mezi predisponující faktory patří syndrom hyperaktivity, vrozené osobnostní dispozice a snížená úroveň rozumových schopností.

Syndrom hyperaktivity je představován změnami nálad, impulsivností, nedostatkem koordinace i nekoncentrovaností. Hyperaktivní osoby se vyznačují

(21)

trvalým neklidem. Často se u nich vyskytují poruchy čtení, psaní či zadrhávání. Takto postižení jednotlivci jsou přirozeně méně oblíbení v kolektivu, často též agresivní.

Mezi vrozené osobnostní dispozice je možno řadit zejména psychopatii, která je chápána jako trvalá, vrozená osobnostní dispozice, která staví člověka mimo normu.

Mezi normou a psychopatií se ještě někdy rozlišují akcentované osobnosti a anomální osobnosti.³⁸ V tomto případě je ovšem nutné rozlišovat změny chování vzhledem k dospívání mladistvého, které jsou pouze dočasné, a projevy tohoto syndromu.

Nižší úroveň rozumových schopností patří mezi další faktory ovlivňující či spíše způsobilé ovlivnit to, zda se mladistvý dopustí či nedopustí trestné činnosti. Jednotlivec s nižšími rozumovými schopnostmi má již v dětství problémy se začleněním, špatné výsledky ve škole, za které je negativně hodnocen i v rodině. Toto má samozřejmě vliv na jeho psychiku. Školu chápe jako nutné zlo. Cítí se nedoceněn. Snaží se upoutat na sebe pozornost, a to i za cenu překročení hranice zákona.

Jako o další příčině se musím zmínit o odlišnostech, které poznamenávají vzhled člověka, popř. jeho zdravotní stav. Mohou být samozřejmě i následkem úrazu. Ze strany vrstevníků často vedou k posměchu, odstrkování i ponižování. V řadě případů to vede i přímo k páchání trestné činnosti na postiženém jedinci. Ten se následně stahuje do ústraní, vyhledává samotu, popř. společnost méně nadaných či stejně postižených jednotlivců.

2.3.3. Vliv rodiny

Rodinu považuji za hlavního činitele, jenž svým selháním mladistvým umožňuje kriminální chování. Tento faktor má rozhodující význam pro formování osobnosti mladého člověka i pro jeho mravní vývoj. Zejména odtud pramení a utvářejí se názory a morální kvality každého jedince. Příklad rodičů je tak nejlepším výchovným prostředkem pro mladého člověka. Normální rodinné prostředí je předpokladem psychicky vyrovnané osobnosti. Naopak rozpory v rodině, či dokonce její rozpad, jsou jedním z nejčastějších předpokladů kriminálního chování dospívajících. Vytvářejí se

(22)

podmínky pro působení škodlivých vlivů na dosud nevyzrálé názory a představy mladého jedince o společenských vztazích, věcí skutečně důležitých pro život.

U neúplné rodiny, tedy nepřítomnosti jednoho z rodičů, potomek nemá dostatek vzorů a modelů chování chybějícího rodiče. V tomto případě jsou kladeny i vyšší nároky na vychovávající osobu, a to nejen výchovného ale i ekonomického rázu (např.

matky samoživitelky). Za správný model chování ovšem není možno považovat ani kriminalitu členů rodiny, či jejich závislost na alkoholu a jiných drogách. Tím se navíc zvyšuje pravděpodobnost budoucího delikventního chování potomků. Ti si do života pak odnášejí představu o agresivitě jako dovolenému způsobu chování.³⁹ Rovněž časté konflikty mezi rodiči, popř. přehnaná tvrdost, vedou k rozhodnutí dospívajících utíkat z prostředí, které podle jejich názoru jim nerozumí a nechápe je.

Př: V rodině patnáctiletého pachatele vraždy, který se nechal najmout do spoluúčasti na loupežné vraždě, byly přítomny mimomanželské vztahy obou rodičů, které vedly k jejich rozchodu. Chlapec zůstal s matkou, která nebyla schopna uspokojivě zvládnout výchovu, otec neměl o chlapce zájem.⁴⁰

Na druhou stranu není správný přístup rodičů, kteří slepě svého potomka obklopují pohodlím, ochraňují jej před jakýmikoliv překážkami v úmyslu mu maximálně ulehčit život. Svým přístupem vychovávají osobu, která nebude schopna se sama prosadit ve skutečném světě, osobu, která se bude snažit dosáhnout pohodlného života, a to i za cenu porušení zákona.

Lhostejnost rodičů k chování dítěte, k jeho prospěchu, ke způsobu trávení volného času je také jedním z negativních faktorů. V dnešní době se rodiče spíše zaměřují na kariéru a úspěch ve svém zaměstnání na úkor výchovy svých potomků. Obecně platí, že čím méně rodiče kontrolují své dítě a věnují se mu, tím se zvyšuje pravděpodobnost jeho budoucího sklonu přestupovat meze zákona.⁴¹ Takový jedinec nemá oporu v rodičích a tak snadno podléhá vlivům okolí.

40 KOCOURKOVÁ, J., HORT, V. Vražedné jednání dětských a adolescentních pachatelů.

Kriminalistický sborník, 2004, č. 5, s. 29

(23)

Př.: Šestnáctiletá Marta trpěla pro nezájem rodičů, a tak si vymyslela, že byla znásilněna. Nepočítala ovšem, že rodiče čin oznámí na policii. Při opětovném vytěžení a předložení výsledků dosavadního šetření přiznala, že si celý případ znásilnění vymyslela. Podle jejích slov chtěla své rodiče upozornit, že také existuje, a přimět je k tomu, aby se jí více věnovali a všímali si jí.⁴²

Výše vyjmenované faktory tak mají vliv na budoucí možné páchání trestné činnosti mladistvého. Ve spojitosti s nedostatkem zájmové činnosti a tím i nadbytkem volného času se mladiství často sdružují do různých skupin, které jim poskytují pocit sounáležitosti a porozumění. Osobně považuji za správný přístup rodičů, kteří vedou své potomky k mnohosti zájmů, podporují je v jejich zálibách a v přiměřené míře kontrolují způsob trávení jejich volného času Rodina je tak podle mého názoru nejvýznamnějším faktorem, který ovlivňuje potencionální trestnou činnost mladistvých pachatelů.

2.3.4. Nedostatečné působení školy

Vliv školy je nezanedbatelnou součástí výchovy každého jedince. Ve škole je každý nucen se přizpůsobit novému režimu, kolektivu. Školní výchovu samozřejmě ovlivňují učitelé. Může docházet k necitlivému přístupu k dětem ze strany učitele, popř.

i ke stigmatizaci, tj. k trvalému a neměnnému zařazení jedince do určité kategorie žáků s negativními charakteristikami. Na druhé straně při působení školy na dospívajícího jedince má vliv i přístup rodiny ke škole. V rodinném prostředí, kde vzdělání se nepovažuje za důležitou hodnotu, kde rodiče dostatečně nemotivují své potomky ke vzdělání, není možno přeceňovat vliv školy na mladistvého.

Problém spatřuji rovněž v samotném vyučovacím procesu. V celé řadě škol úspěch žáků závisí na schopnosti reprodukce znalostí, nikoliv v jejich samostatném nalézání řešení a přemýšlení nad jednotlivými problémy. Dochází k rozdělování žáků podle známkovacího systému. Samozřejmě to vede k tomu, že neúspěšní jedinci se snaží najít oblasti vlastní seberealizace, což může vést i k jejich kriminalitě.

42 HRADECKÝ, M. Fingované znásilnění nezletilé dívky. Kriminalistický sborník, 2004, č. 1, s. 22-24

(24)

Jako základní kriminogenní faktory ve školské výchově lze označit především následující:

• nepravidelná školní docházka,

• špatný prospěch,

• nevhodné chování k učitelům, žákům,

• arogantní přístup učitele k žákům,

• špatná spolupráce rodičů se školou,

• nedostatečná kontrolní a pedagogická činnost školy.⁴³

Záškoláctví je považováno za typický kriminogenní faktor trestné činnosti mladistvých. Při záškoláctví totiž vzniká velký časový prostor, během něhož dochází ke sdružování v různých skupinách a k následnému páchání trestné činnosti. Tento problém je navíc umocňován tím, že řada rodičů se snaží záškoláctví svých dětí omluvit.

Samostatnou kapitolu tvoří šikanování, které úzce souvisí s nárůstem brutality.

Nemusí jít jen o fyzické ale i psychické násilí páchané mezi mladistvými. Vůdčí osobnost, popř. skupina, si tím chce dokázat svoji vlastní sílu, moc vůči slabšímu jedinci. Šikanování se může projevovat např. vynucováním finančních prostředků pod pohrůžkou způsobení újmy, různé druhy úsluh apod. Každý učitel by se měl vyvarovat toho, aby svým chováním a přístupem neúmyslně „neoznačil“ v určitém směru nedostatečného jednotlivce, kterého se pak agresoři cítí být oprávněni beztrestně napadat.⁴⁴

Je logické, že jedinec, který byl úspěšnější ve škole, který si mohl zvolit prestižní obory svého vzdělání, si lépe povede i na trhu práce, než méně vzdělaný, jenž má problém se začleněním do společnosti a je nezaměstnaný.

2.3.5. Škodlivý účinek party

Člověk je tvor společenský, jehož přirozenou vlastností je potřeba se sdružovat v kolektivu. V období dospívání dochází k uvolňování vazeb mladistvého k rodičům,

43 CHMELÍK, J. Vyšetřování trestné činnosti mládeže a páchané na mládeži v teorii a praxi. Praha:

Ministerstvo vnitra ČR, 1995, s. 8

(25)

které nahrazují vazby ke skupině. Mladý člověk se snaží prosadit mezi svými vrstevníky, být jimi uznáván. Nemá ovšem dostatek zkušeností. Z toho důvodu často podléhá negativním vlivům okolí. Skutečnost, zda se mladistvý dopustil protiprávního jednání ve skupině, je proto jednou z vyšetřovacích verzí, kterou vyšetřovatel zkoumá při vyšetřování trestné činnosti mladistvých pachatelů.

Závislost na skupině je typická zejména u mladistvých, kteří pocházejí z dysfunkčního rodinného prostředí. Tyto osoby se snaží tímto nahradit nedostatečné citové zázemí, které jim měla poskytnout rodina. Ve skupině se jim dostává pocit sounáležitosti a podpory. Ze strachu před zesměšněním či vyřazením z party sepodřizují skupině, jejím zákonům, a to i za cenu překročení hranice dovoleného jednání. Na druhou stranu i pro mladistvého z řádně fungující rodiny je důležité uznání od vrstevníků. Snaží se začlenit do kolektivu, být jedním z nich. Nikdo nechce být označen za outsidera. V tomto případě již bude záležet na jeho náchylnosti a schopnosti se vymanit z vlivu party.

Největší slovo ve skupině má její vůdce. Jedná se o osobu, která má autoritu, kterou ostatní poslouchají a snaží se jí zavděčit. Nejčastěji se sdružují do skupin chlapci.

U dívek je možno se s tímto setkat málokdy. Pokud se stanou členkami některé z takových skupin, pak vystupují spíše jako sexuální partnerky jednotlivých členů.

Rovněž se pak jako členky party podílejí na trestné činnosti.⁴⁵ Mladistvé dívky se nejčastěji dopouštějí z evidované trestné činnosti krádeží, u některých dívek je typické i poškozování cizí věci a porušování domovní svobody. Dále jsou pro ně charakteristická trestná jednání spočívající v křivém obvinění a křivé výpovědi, podvody atd.⁴⁶

Členové skupiny se vyznačují podobným způsobem vyjadřování, úpravou zevnějšku, podobnými zálibami, přístupem ke škole, k práci apod. Ve skutečnosti by se jednotliví členové sami chovali jinak než pod dohledem skupiny. Nechtějí ovšem vybočovat z řady, vypadat jako zbabělci.

Může nastat i situace, kdy ve skupině vystupují dospělí. Ti mohou navádět k trestné činnosti mladistvých pachatelů, popř. působit jako jejich učitelé. Tyto skupiny

46 MAREŠOVÁ, A. K problematice delikventní mládeže – hlubší pohled na statistické údaje.

Kriminalistika, 2000, č. 4, s. 300

(26)

jsou obvykle poměrně stabilní a integrované.⁴⁷ Někteří autoři rovněž rozlišují mezi závadovými skupinami asociálními či antisociálními.⁴⁸ V asociální skupině ještě nedochází k trestnému jednání. Tyto skupiny se chovají v rozporu se zásadami občanské morálky. Vyznačují se např. promiskuitním sexuálním chováním, primitivním, konzumním způsobem života. Pro antisociální skupinu je již typické páchání nejrůznější trestné činnosti. Agresivitu navíc výrazně ovlivňuje i anonymita party.

Jednotlivci, kterým se nepodařilo se začlenit do delikventní party, se sdružují do své vlastní skupiny. Jedná se o outsidery, které spojuje a posiluje vlastní vytvořená skupina, hovoří se o tzv. skupině pokoutní⁴⁹, v níž dochází často k promiskuitě, požívání návykových látek, ale i k překračování mezí zákona.

Za určující kriminogenní faktory můžeme tak označit tyto:

• silná vůdčí osobnost party,

• anonymita party,

• agresivnost party při prosazování své ideologie,

• sugestivní přebírání názorů, postojů party a zejména vedoucího party za vlastní.⁵⁰ Mládež je rovněž citlivá na různé ideologické vlivy. Nebezpečná jsou různá extremistická hnutí, jako je např. hnutí punk, skinhead či anarchisté. Zajímavé v této oblasti byly zejména výsledky průzkumu názorů středoškolské mládeže, který byl proveden Institutem pro kriminologii a sociální prevenci. Na základě závěrečného shrnutí dotazníkového šetření bylo možno konstatovat, že velká část populace mladistvých se do určité míry vyznačuje konformitou a malou potřebou se zapojit do ideologických hnutí. Sympatie zejména vzbuzovali ekologičtí radikálové. U zhruba pětiny respondentů byly zaznamenány signály svědčící o podvědomé rasové netoleranci a obdivu k autoritativnímu státnímu zřízení. Z odpovědí respondentů vyplynulo, že

47 ZOUBKOVÁ, I., NIKL, J., ČERNÍKOVÁ, V. Kriminalita mládeže. Praha: Policejní akademie ČR, 2001, s. 38

50 CHMELÍK, J. Vyšetřování trestné činnosti mládeže a páchané na mládeži v teorii a praxi. Praha:

Ministerstvo vnitra ČR, 1995, s. 8

(27)

aktivních členů levicových politických seskupení je zhruba dvojnásobný počet než u skupin zaměřených ultrapravicově.⁵¹

S potřebou začlenit se do skupiny úzce souvisí způsob trávení volného času.

Mladistvý, který nemá dostatek zájmů, nechodí do školy, se snaží svůj volný čas naplnit jiným způsobem. V této situaci vyhledává podobně nezaměstnané osoby. Mladiství se snaží odreagovat a prožít něco dobrodružného či vzrušujícího.

2.3.6. Vliv médií na kriminalitu mladistvých

O vlivu médií na kriminalitu mladistvých není možno se přít. Sledování televize má ve vyspělých zemí stále vzestupnou tendenci (uvádí se, že „průměrné“ dítě stráví nejméně 25 hodin týdně před obrazovkou⁵²). Tím přirozeně výrazně klesá zájem mladistvých např. o četbu a jiné aktivity.

Soukromé televize se přizpůsobují většinovému vkusu diváků. Do programů se jsou tak zařazovány zejména různé akční filmy, horory či thrillery. Ve zpravodajstvích jsou záměrně představovány příliš otřesné záběry z havárií, katastrof apod. Škodlivé účinky pak může mít jak násilí fiktivní, tak i skutečné násilí naturalisticky popisované.

Jen velmi těžko je možno rozlišit skutečnou realitu od zpráv podávaných médiemi, které se snaží upoutat své diváky. Násilí, které je zobrazováno v televizi z důvodu vyšších zisků, oslabuje citlivost na násilí, s nímž se člověk setkává v reálném světě. Mediální násilí ovšem není jedinou a výlučnou příčinou agresivního chování, stává se pouze jedním z podpůrných vlivů.

V souvislosti s negativním vlivem médií se hovoří o tzv. mediální výchově⁵³, která učí jednotlivce využívat média ke svému prospěchu. V rámci mediální výchovy je třeba se zaměřit vedle teoretických poznatků o médiích a jejich škodlivých vlivů i na výrobu televizních programů a pořadů, popř. i novin samotnými mladistvými.

51 KOL. AUTORŮ Extremismus mládeže v České republice. Praha: Institut pro kriminologii a sociální prevenci, 1997, s. 125

52 SUCHÝ, A. Mediální zlo – mýty a realita. Praha: Triton, 2007, s. 13

(28)

Osobně se domnívám, že tento problém, tedy nevhodné působení médií, nevyřeší označení nějakého pořadu jako vhodného či nevhodného pro mládež (podobně i označení filmů promítaných v kinech, které jsou přístupné od určitého věku).

Přirozená zvědavost i chuť poznat zakázané ovoce vedou k tomu, že si každý najde způsob, jak se dostane k nevhodnému filmu. Rovněž zákaz distribuce různých akčních filmů (popř. počítačových her) by nebyl účinný. Přínos by mohla mít vyšší daň.

Finanční prostředky by pak mohly být použity na prevenci kriminality. Je nutno problém kriminality mladistvých uchopit komplexně. Není možno veškerou vinu svalit na provozovatele médií. Vliv médií je méně významný oproti vlivu prostředí, v němž mladistvý vyrůstá.

(29)

3. Zvláštnosti vyšetřování trestné činnosti mladistvých

3.1. Typické stopy

Typickou stopou se rozumí každá změna, která je v příčinné souvislosti s kriminalisticky relevantní událostí, existuje nejméně od svého vzniku do zjištění a je vyhodnotitelná současnými kriminalistickými metodami a prostředky. Nemohou existovat bez svého materiálního nositele a obsah kriminalistické stopy tvoří kriminalisticky relevantní informace.⁵⁴

Jakýmsi vodítkem pro vyšetřovatele k vyhledávání, zajišťování a využívání stop představuje popis stop typických pro určitou skupinu trestných činů, jakož i popis míst, kde se obvykle nacházejí. Tím se nejen ušetří čas vyšetřovatele, ale vede to i k rychlejšímu vyšetřování. Vyšetřovatelé jsou povinni vždy učinit ohledání na místě činu.

Výsledky umožňují kriminalistům vytvořit si představu, co se ve skutečnosti stalo.

Stopy, které zanechávají mladiství na místě činu, se příliš neliší od stop pachatelů z řad dospělých. Určité zvláštnosti mohou ovšem vycházet ze způsobu páchání trestné činnosti mladistvých. Mladistvého pachatele charakterizují zejména znaky vandalismu, nápadná devastace okolí a grafické projevy (např. graffiti na stěnách).⁵⁵ V souvislosti s nižším výskytem přípravného jednání mladistvého i jeho odlišné preference odcizených předmětů mohou stopy na místě činu nasvědčovat tomu, že šlo o trestné jednání mladistvého, což je vodítkem pro kriminalistu při dalším vyšetřování.

Na přítomnost mladistvých na místě činu rovněž poukazují i stopy, z nichž jsou patrné rozměry, intenzita, zkušenosti a jiné vlastnosti pachatele. Obzvláště se to projevuje u stop končetin, ale i v písmu či hlasu.

54 MUSIL, J., KONRÁD, Z., SUCHÁNEK, J. Kriminalistika. 2. vydání. Praha C. H. Beck, 2004, s. 79

(30)

3.2. Vyšetřovací situace

Vyšetřovací situací se rozumí stav, v němž se nalézá vyšetřování trestného činu v určitém časovém okamžiku, kdy je třeba rozhodovat o dalším postupu vyšetřování.

Zvláště významné jsou pak počáteční vyšetřovací situace, na nichž závisí úspěch dalšího vyšetřování. Vznikají bezprostředně po získání prvních informací o trestném činu.⁵⁶ Není možno ovšem zapomínat ani na nepříznivé vyšetřovací situace.

Vyšetřovatel se může setkat na počátku vyšetřování se třemi vyšetřovacími situacemi. Již výše jsem se zmínila o tom, že na základě zajištěných stop může vyšetřovatel učinit závěr o pachateli z řad mladistvých. V konkrétním případě pak bude zejména záviset na kvalitě oznámení, zjištěných informací z ohledání, způsobu spáchání a samozřejmě i na získaných informací z výpovědi svědků.⁵⁷ Mladiství, kteří se dopustili poprvé trestné činnosti, nemají dostatek zkušeností s překračováním zákona a tudíž je pro kriminalistu snazší vyšetřování jejich trestné činnosti. Tyto osoby trestnou činností nedotčené nepoužívají lstí a obvykle se k trestné činnosti sami přiznají. Odlišná situace nastává v případě trestné činnosti zkušeného mladistvého. Zde jsou vyšetřovací situace v podstatě shodné jako u dospělých pachatelů.

V prvém případě – nejpříznivějším - vše nasvědčuje tomu, že byl spáchán trestný čin (u mladistvého provinění), a že s vysokou pravděpodobností pachatelem je osoba z řad mladistvých, přičemž informace k její identifikaci jsou k dispozici úplně či částečně. V tomto případě je nutné zjistit doplňující informace, které by umožnily označit konkrétní osobu jako pachatele daného činu. Vše směřuje k zahájení trestního stíhání. Vyšetřovatel nesmí také zapomínat na skutečnost, že již od okamžiku, kdy jsou proti mladistvému použita opatření podle ZSVM nebo provedeny úkony podle TŘ, včetně neodkladných a neopakovatelných úkonů, musí mít mladistvý obhájce.⁵⁸ Blíže se k této otázce vyjádřím níže.

Ve druhém případě je sice vysoce pravděpodobné, že byl spáchán trestný čin (u mladistvého provinění) pachatelem z řad mladistvých, ovšem mladistvého jako pachatele trestné činnosti není možno identifikovat. Není tedy známa jeho totožnost. V tomto případě se vyšetřovatelé zaměřují na prostředí mladistvých, v němž hledají

56 MUSIL, J., KONRÁD, Z., SUCHÁNEK, J. Kriminalistika. 2. vydání. Praha C. H. Beck, 2004, s. 377